a Dallmayr Kaffee si Vás dovolují pozvat na výstavu obrazů FRANCISCO ITRIAGO / NELSON CALLEJAS Výstava se bude konat v LA Corte Petrská 2, Praha 1 30.5.2013 FRANCISCO ITRIAGO PRIMÁRNÍ KRAJINA Umění těchto děl je vnímáno až jako dopad na toho, kdo jej vnímá, a to nikoliv pouze prostým sdělováním, nýbrž svou silou probudit v člověku údiv nad tím, co samotné dílo nabízí. Přestože si Francisco Itriago nepřeje hovořit o svém díle neboť, jak říká, by jeho sdělení mohlo vést ke ztrátě smyslu pro dobrodružství- ve všech jako krajinomalbách jsou odkrývány náhodné a šílené tahy štětcem, jež vznikají jako reakce na slova znějící v těle. Následně jsou předána divákovi jako stopy zanechané na plátně. Rozmístění a samotná struktura, stejně jako barevnost nevycházejí z žádného učení ani překladu přírody. Je zde jako se neustále opakující malířské gesto
dotlačené k samotnému limitu právě v okamžiku, kdy se ojevují linie. Tyto by se mohly jevit jako pokus o nastolení pořádku tam, kde je vše zmítáno chaosem, a vznikají tak náznaky obrazů v obrazech. Kompozice čar naznačuje nutnost rozložit tuto vnitřní logiku věcí, která v obrazech spočívá a tento rozklad se stává motorem pro vedení jedotlivých čar. Výsledné dílo nenáleží pouze do oblasti percepční, tedy vnímatelské, avšak také není jen pouhou reprezentací. Jde tu o vzezření nedělitelná na vědění a smysl. Malby Francisca Itriaga nejsou významné tím, co říkají, nebýrž tím, co zamlčují, skrývají, neverbalizují. Nechat se unést touto vábničkou je podmínkou pro odhalení umělcovy pravdy: písmo je pouhé přání, okamžik hledání, je to přítomnost nepřítomna. Raquel Baloira FRANCISCO ITRIAGO PRIMARY LANDSCAPE The art of these works is perceived as the impact on the person who observes them, not only by the simple communication, by the message, but also by the power of getting people wonder, about what the work itself offers. Although Francisco Itriago does not want to talk about his work as he says, his intentionality could lead to the loss of the sense of adventure- in these landscapes seem to be revealed random and crazy paintbrush strokes which arise as the reaction to the words sounding in the body, afterwards transferred on canvas as traces for the gaze of the spectator. The structural distribution of elements and the use of color do not come from any teacher or any translation of nature. There is something about the repetitive pictorial gesture which finds a limit, when the lines appear; and that might be read as an attempt to establish the order where all tend to be mixed
together, there arise signs of the picture in picture (PiP). But also the composition of the lines indicates the necessity to spread the internal logic that lives in the work. This decomposition becomes the engine of each stroke. The resulting work does not belong only to perception, not even to the field of representation. It's about the appearance indivisible to knowledge and meaning. The paintings of Francisco Itriago are not important because of they say but because of what they hide. It is necessary to accept artist s lure as a condition to get to the root of the truth: it is the writing of the wish, the moment of the search, the presence of the absence. Raquel Baloira NELSON CALLEJAS PTÁCI NA OBRADOIRU Zvířecí kůže jako podklad pro práci s obrazem a písmem není novinkou, ale také v dnešní době není již běžným výrazovým prostředkem pro prostorové i vizuální umění. Není příliš zajímavé hodnotit vývoj a smysl této umělecké techniky a její historický vývoj v rámci vizuálního umění. Nicméně vzpomínky, minulost a také sociální představivost, jež vyvolává u člověka právě malba na kůži, jsou příliš silné na to je opomenout. Pozorovatel je v tiché společnosti přitahován touhou doteku a mikroskopickými hrami znaků a symbolů, linek a stop vůbec, které nabízejí text jako oběť dotykovému oku, které pohlcuje celé lidské tělo a spojuje smysly. Úryvek z textu Rocca Mangieriho. Guadamecí je starou technikou umělecké a řemeslné práce na zvířecí kůži. Tato technika je charakteristická aplikací tenkého plátku stříbra či zlata na vyčiněnou kůži, což následně slouží jako podklad pro trvalou malbu, modeláž, rytí, vytlačování či polychromování. Takto zlatem a stříbrem potažená kůže se stala
základem tuto techniku. V dnešní době dospělo guadamecí za rozvoje chemického průmyslu a se změnami doprovázejícími Latinskou Ameriku k novým výrazovým technikám a postupům. Modernímu guadamecí se věnuje Manuel Gonzáles Arias, šéfredaktor španělského časopisu Oficio y Arte (Práce a umění) či právě Nelson Gómez Callejas, jenž vystavuje v roce 2000 svá díla na IV. Setkání kůže v říjnu 2000 v Moseo do Coiro (Muzeu kůže) v Allariz v Galicii. Pouhé vědění, že práce může rozradostnit běžný život jiných lidí, mě ve skutečnosti naplňuje skutečnou chutí žít a milovat život prostřednictvím zaměstnání, které mm tak rád: prostřednictvím techniky guadamecí, která není než kresbou, malbou a rytím na kůži. Nelson Callejas. Nelson Callejas Birds in Obradoiro The leather as a surface and support of the work of the picture and the writing are not anything new but at the same time they are not a very common way of expression or visual and plastic significance. In this case, it does not have much relevance to completely refer to the genesis and to the meaning of these works of art in a history of the iconic work about leather (animal skin). However, memories, past and the social imagination evoked by the painting on leather are too much strong and profound to be left. The observer being around these works and their eloquent silence is attracted by the desire to touch, by the microscopic sign games; traces and signs which are given by the plastic text offer through the eyes an incredible touch which involves the whole body to be interconnected with the senses. Extract from the Rocco Mangieri text.
The Guadamacil is an old craftwork technique using the animal skin, leather, characteristic by the application of a thin layer of silver or gold as a prime coat for painting, modeling, engraving, extrusion, carving or polychrome. The golden leather or rather said, the leather with the silver or golden coat was the basis of Guadamacil. Nowadays because of development of the chemical industry and the influence of the Latin American culture, the Guadamecí has taken new characteristic techniques and conceptual new features. Manuel Gonzales Arias refers to the contemporary Guadameci as a director of the Spanish magazine Oficio y arte or also for example Nelson Gómez Callejas who was presenting his work in pursuance of IV Encuentros del Cuero in October 2000, in the Museo do Coiro in Allariz, Galicia. (Cf. www.oficioyarte.org N.053 del año 2000-2001). Knowing that the work can brighten the daily life of other people makes me feel the true meaning of life and give me the chance to love the life at work, through the profession I love the most: the Guadamacil, in other words the picture, the painting and the engraving on the leather. Nelson Callejas Main Partner