Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Podobné dokumenty
Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Játra a imunitní systém

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM

Imunitní systém.

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

ZÁNĚT A TĚLNÍCH TEKUTIN. se nacházejí v různých částech organismu: v tělních tekutinách (včetně krve) v granulích buněk

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

CZ.1.07/1.5.00/

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Funkce imunitního systému

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

GLOMERULONEFRITIDY A GLOMERULOPATIE PATOGENETICKÉ MECHANISMY

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

ANTIMIKROBIÁLNÍ MOLEKULY NESPECIFICKÉ IMUNITY

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

Rozdělení imunologických laboratorních metod

BIOCHEMIE IMUNITNÍHO SYSTÉMU

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Výukové materiály:

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

Klinický význam protilátek proti C1q složce komplementu. Eliška Potluková 3. Interní klinika VFN a 1. LF UK

Fagocytóza je proces pohlcení a degradace částic větších než 0,5 µm.

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

bílé krvinky = leukocyty leukopenie leukocytóza - leukopoéza Rozdělení bílých krvinek granulocyty neutrofilní eozinofilní bazofilní agranulocyty

Metody testování humorální imunity

Imunopatologie. Luděk Bláha

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

ZÁNĚT Zánět. Příčiny zánětu. Akutní lokální zánět. Klasické znaky zánětu. Reakce organismu na patogenní inzult.

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Základy Hematologie/ZHEM. Fyziologie leukocytů. Radim Vrzal

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

imunita Druhy imunitních mechanismů Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie, cytologie, fyziologie a anatomie

Komplementový systém

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Imunitní systém. Přesnější definice: Tkáně a buňky lidského těla schopné protektivně reagovat na vlivy působící proti udržení homeostázy.

Podrobný seznam vyšetření - imunologie

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Struktura a funkce biomakromolekul

PAMPs. DAMPs. (Pathogen-Associated Molecular Patterns) (Danger, Damage-Associated Molecular Patterns) Druhy imunitních reakcí

Imunologické metody fagocytóza, stanovení oxidačního metabolismu, chemiluminiscence, baktericidní test

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

Imunitní mechanismy. Ústav imunologie UK 2. lékařská fakulta Praha

Obranné mechanismy organismu, imunita. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie živočichů a imunologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY

Likvor a jeho základní laboratorní vyšetření. Zdeňka Čermáková OKB FN Brno

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

Struktura a funkce imunitního systému. Igor Hochel

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

OBRANA PROTI BAKTERIÍM 1. ÚVOD

MUDr Zdeněk Pospíšil

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Podrobný seznam vyšetření - imunologie

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Krevní skupiny a jejich genetika. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

IMUNOLOGIE: OTÁZKY KE ZKOUŠCE

BUŇKY NESPECIFICKÉ FUNKČNÍ CHARAKTERISTIKA BUNĚK. Buňky zánětlivé reakce. Buňky prezentující antigen. Buňka přirozené cytotoxicity

I. Fellnerová, A. Fellnerová PřF UPOL 3. Nespecifická imunita

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

METABOLISMUS SACHARIDŮ

FYZIOLOGIE I. Martina Novotná. Konzultační hodiny: Po: Čt:

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

FORMOVANÉ KREVNÍ ELEMENTY

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

KREV. Autor: Mgr. Anna Kotvrdová

Dýchací ústrojí a fyziologie dýchání


Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

Počítačová chemie: Laboratoř za monitorem

Vazivo. Chrupavka. Kost

Transkript:

Komplementový systém a nespecifická imunita Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

IMUNITA = OBRANA 1. Rozpoznání vlastní a cizí 2. Specifičnost imunitní odpovědi 3. Paměť zachování specifických informací Protilátky = molekuly (glykoproteiny) - vazba na cizorodé částice Antigen = molekula obsahující antigenní determinanty

1.Specifická imunitní odpověď Kontakt s antigenem a) produkce protilátek (lymfocyty B) b) Specifická imunitní odpověď zprostředkovaná buňkami (lymfocyty T) c) Fagocytóza - makrofágy, granulocyty (neutrofily) 2. Nespecifická imunitní odpověď Komplementový systém

Lymfocyty Specifické buňky reagující na antigenní podnět. Na svém povrchu mají receptory. Produkují specifické protilátky. Makrofágy Buňky regulující odpovědi lymfocytů, vylučující biologicky aktivní mediátory. Buňky podporující nebo tlumící diferenciaci lymfocytů a jejich imunitní odpověď. Histiocyty, alveolární buňky, Kupferovy buňky, osteoklasty

Specifická imunitní odpověď

Základní struktura imunoglobulinu Vazebná oblast pro komplement

KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM Přirozený imunitní systém, rozeznává vlastní od cizího. První reakce na setkání s mikrobem a jeho eliminace. Jedna z hlavních efektorových drah zánětu. Systém faktorů enzymy, přítomné v krvi. Kaskádová aktivace jednotlivých komponent.

Komponenty komplementu jsou produkovány: v játrech (parenchym) makrofágy monocyty G.I. a močovým systémem neutrofily (skladují velké množství některých komponent komplementu

Dráhy aktivace komplementu 1. Dráha klasická - fylogeneticky nejmladší, aktivace komplexem antigen-protilátka. 2. Dráha alternativní fylogeneticky nejstarší, aktivace povrchem patogenu. 3. Dráha lektinová (manose-binding lectin, MBL) varianta klasické dráhy. Dráhy se od sebe liší se způsobem aktivace klíčové složky C3

Komplementový systém se skládá z 19 hlavních proteinů: Jednotlivé proteiny jsou značeny číselně s předponou C: C1 až C9 u klasické dráhy nebo Abecedně (některé složky): faktor B, D a properdin u dráhy alternativní

Proteiny komplementu u dráhy klasické se nazývají komponenty C1(C1q, C1r and C1s), C2, C3, C4, C5, C6, C7, C8, C9 Některé z proteinů komplementu u dráhy alternativní se nazývají faktory C3, B, D, C5, C6, C7, C8, C9 Proteiny komplementu u dráhy lektinové se nazývají kollektiny (kolagenní oblast a lektinová oblast)

AKTIVACE Proenzym 2 ENZYM 2 etc. (komplex antigen-protilátka) Proenzym 1 ENZYM 1 Proenzym 2 ENZYM 2 etc.

C3 má centrální úlohu při aktivaci komplementu a nejdůležitějším momentem v jeho aktivaci je tvorba C3b z C3

C3 obsahuje thioesterovou vazbu mezi cysteinem (Cys 1010) a karboxylem aminokyselinového zbytku kyseliny glutamové (Glu1013). Thioesterová vazba je štěpena dvěma způsoby: 1. Je hydrolyzován samovolně molekulami vody 2. Je aktivována reaktivními skupinami jako jsou aminy a hydroxylové skupiny proteinů a sacharidů hlavními složkami biologických membrán.

Dráha klasická Dráha lektinová Dráha alternativní Komplex antigen-protilátka (povrch patogenu) Lektin vážící manosu na povrchu patogenu Povrch patogenu C1q, C1r, C1s C4 C2 MBL, MASP-1, MASP-2 C4 C2 C3 B D C3a, C5a C3 konvertáza C3b Konečné komponenty komplementu C5b C6 C7 C8 C9 Peptidové mediátory zánětu fagocytóza Opsonizace, fagocytóza Odstranění imunokomplexu Membránu atakující komplex Lýza patogenní buňky

Aktivace klasické dráhy 1 Imunoglobulin (Fc fragment) Buněčná membrána Pro aktivaci komplementu stačí jedna molekula IgM nebo tři molekuly IgG 1. Vazba C1 komponenty na Fc fragment imunoglobulinu C1 = C1q + C1r + C1s spojené Ca 2+ Komplex C1q + C1r je esterázou pro C1s Aktivovaná C1s je esterázou pro C4

2 anafylatoxin 1 3 4 C3 5 C3a C4b2b3b 2. Esteráza C1 štěpí C4 na fragmenty C4a a C4b. 3. Vazba C2 ( 2 -globulin) na C4b. C4b esteráza štěpí C2 na C2a a C2b, C2b se vážev na C4b. 4. C2b4b komplex je konvertázou štěpící C3 na C3a a C3b. C3a je biologicky významný fragment 5. Rozštěpení C3 na C3a a C3b a vznik komplexu C4b-C2b-C3b C4b2b3b je enzym konvertáza pro C5

Lytické působení komplementu anafylatoxin C5a 6 7 8 C4b2b3b C5 C5b 6. Postupná vazba C5b na C6C7 7. Vazba C8 na komplex C5b67, vznik čtyřstěnu 8. C8 váže 6 molekul C9 a vzniká komplex deseti molekul poškozující membránu

Struktura a vazebné domény C1q

Lektinová dráha 1. MBL přítomný v krvi se váže se serinovou proteázou MASPs (MBL-associated serine proteases). 2. Jakmile se MBL naváže na manosu na povrchu bakterie, začne MASP protein fungovat jako konvertáza a štěpí C3 na C3a a C3b. 3. Fragmenty C3b se váží na povrch bakterie a spustí kaskádu komplementu.

Struktura lektinu vážícího se na manosu MBL je skupina dvou až šesti hlavic na centrálním stonku s kolagenní strukturou, které se váží na cukr. Tvoří komplex se serinovými proteázami - MBL-associated serine protease 1 (MASP-1) a 2 (MAPS-2). Po navázání MBL na povrch bakterie se serinové proteázy aktivují a spouští proces kaskády komplementu štěpením a aktivací C4 a C2.

Alternativní dráha 1. V krvi se thioesterová vazba C3 samovolně pomalu štěpí a C3a a C3b jsou volně přítomny. 2. pokud je přítomen, C3b se naváže na povrch patogenu a na ni se váže faktor B. Faktor D štěpí B za vzniku C3 konvertázy (C3bBb). 3. Vazbou properdinu (P) se komplex stabilizuje a tvoří další C3b. Výsledkem je, že se na povrchu patogenu ukládá velkého množství C3b. Převzato z: Liszewski, MK, Atkinson, JP. The complement system. In: Immunology Scope Monograph, Schwartz, BD (Ed), Upjohn, Kalamazoo, 1992.

Vznik komplexu C3bBb = alternativní C3 konvertáza další štěpení C3 na C3b = opsonizace C3a = chemotaxe Vznik komplexu C3bBbC3b = alternativní C5 konveráza štěpení C5 C5a+C5b=>lytická fáze

Alternativní cesta aktivace komplementu je zahájena spontánním štěpením C3. Probíhá-li aktivace na povrchu mikroorganismů, pak je užitečná. Probíhá-li aktivace na povrchu na povrchu vlastních buněk, je škodlivá - nutná regulce.

Hlavní účinky jednotlivých štěpů komponent komplementu C3a, C4a a C5a jsou anafylatoxiny (hormonům podobné peptidy) Kontrakce hladkých svalových buněk, permeabilita cévní stěny Uvolnění histaminu (žírné buňky, basofily) Histamin Uvolnění lysosomálních enzymů z granulocytů C5a chemotaxe leukocytů Migrace leukocytů do místa aktivace komplement Zvyšování zánětlivé reakce

ÚLOHA C3 PŘI ELIMINACI BAKTERIÍ 1. Vazba na buňku a transport do fagocytujícího systému 2. Tvorba membránového komplexu poškozujícího buňku a buněčná lýza 4. Fagocytóza a vznik respiračního vzplanutí 3. Fixace opsonizované bakterie fagocytující buňkou pomocí komplementových receptorů

BIOLOGICKÉ ÚČINKY C5 A C5a

Hlavní biologické funkce komplementu 1. Komplement stimuluje chemotaxi C3a a C5a přitahují fagocytující buňky do místa zánětu C5a přitahuje všechny typy fagocytujících buněk (neutrofily, makrofágy, basofily) 2. Komplement zprostředkovává opsonizaci fygocytující buňky mají na svém povrchu receptory pro komplement

Opsonizace/fagocytóza : Bacterie vazba komplement (ie. C3b) Makrofág (s receptorem pro C3b) ** fagocytující buňka má receptor pro C3b a FC receptor účinný pro fagocytózu

3. Komplement zprostředkovává zánět anafylatoxiny C3a a C5a způsobují kontrakci hladkých svalových buněk zvyšuje se permeabilita cévní stěny (to vede k edému) 4. Odstraňuje imunokomplexy fagocytóza 5. Reguluje imunitní systém C5a C5a IL-1 T B lymfocyty Makrofágy

Komplement v patogenezi chorob Plicní a cévní kolaps Systémová produkce anafylatoxinů C5a Membránu Poškozující komplex C3b Tkáňová nekróza (aktivace a stimulace membránového metabolismu kyseliny arachidonové Aktivace tkáňových leukocytů imunokomplexy vázanými ve tkáni

Souhrn Aktivace Imunokomplexy Bakterie, IgG Klasická dráha Alternativní dráha Lektinová dráha K O M P L E M E N T C3 C5 C3a anafylatoxiny C5a C3b opsoniny C5b Žírné buňky Chemotaxe Stimulace metabolismu kyseliny arachidonové v membránách (LT, PG) FAGOCYTÓZA Mediátory zánětu Permeabilita cévní stěny Kontrakce hladkých sval. buněk, bronchů Srážení krve ROS C5b C9 Komplex poškozující buněčnou membránu BUNĚČNÁ LÝZA