Dělení buněk a jeho poruchy

Podobné dokumenty
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

Membránové potenciály

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

oběma.tkáně jsou spojeny dohromady v různých kombinacích a tvoří funkční jednotky - orgány

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

Autofagie a výživa u kriticky nemocného pacienta

8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP

Epitely a jejich variace

Základní morfogenetické procesy

Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

Struktura a funkce biomakromolekul

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

Interakce mezi buňkami a okolím

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

KOMPLEMENT ALTERNATIVNÍ CESTA AKTIVACE KLASICKÁ CESTA AKTIVACE (LEKTINOVÁ CESTA) (humorálních, protilátkových):

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

VÁPNÍK A JEHO VÝZNAM

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii


Lékařská chemie přednáška č. 3

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

5. Lipidy a biomembrány

Schéma epitelu a jeho základní složky

d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů

Imunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

DEGHAS-orgánové komplikace diabetu

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Vazivo. Chrupavka. Kost

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Morfologie krvinek 607

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

Úvod do předmětu fyziologie

Nervová soustává č love ká, neuron r es ení

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Radiobiologický účinek záření. Helena Uhrová

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

PROKARYOTA např. baktérie

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Přehled regresivních změn

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

OBĚHOVÁ SOUSTAVA TĚLNÍ TEKUTINY

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta:

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

tky proti annexinu V Protilátky u trombofilních stavů u opakovaných těhotenských ztrát 2003 By Default! Slide 1

Biologické vědy morfologické Jak to vypadá?...najdu TO? Tvar, vývoj a stavba ţivých organismů Anatomie tvar velikost a uloţení orgánů, pitva Histologi

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Úvod do buněčné a obecné fyziologie. Michal Procházka KTL 2. LF UK a FNM

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

KREVNÍ ELEMENTY, PLAZMA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

GLOMERULONEFRITIDY A GLOMERULOPATIE PATOGENETICKÉ MECHANISMY

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Základy buněčné biologie

Transkript:

Buňka a buněčné interakce v patogeneze tkáňového poškození Stavba buňky lidské tělo je složeno z ~ 3.5 10 13 buněk všechny buňky jsou odvozeny od jediné (oplozené vajíčko) jediná skutečně omnipotentní kmenová buňka Regulace proliferace a zániku buněk regenerace, reparace a hojení ran 1 cytologie buňky plazmatická membrána jádro mitochondrie endoplazmatické retikulum, ribozomy, Golgiho komplex cytoskelet 2 Stavba organizmu Dělení buněk a jeho poruchy vývoj organizmu sestává (na základě genetické informace) z procesů: dělení mitóza meióza diferenciace organizovaného zániku buněk apoptóza nutnou podmínkou existence a fungování mnohobuněčného organizmu je mezibuněčná komunikace se sousedními buňkami s mezibuněčnou hmotou se vzdálenými buňkami 3 Mitóza 2 dceřinné buňky s diploidním počtem chromozomů Meióza 2 dceřinné buňky s haploidním počtem chromozomů vznik pohlavních buněk (spermie, vajíčko) Poruchy porucha rozdělení sesterských chromozomů = aneuploidie (změna počtu chromosomů v sadě) monosomie trisomie (autosomů i gonosomů) Downův sy. (47, XX/XY + 21) Edwardsův sy. (47, XX/XY +18) Patauův sy. (47, XX/XY +13) Turnerův sy. (45, X0) Klinefelterův sy. (47, XXY) porucha rozdělení celých sad = polyploidie u člověka neslučitelné se životem těhotenství je potraceno nebo molla hydatidosa (=těhotenství nutno ukončit potratem) 4

Regulace buněčný cyklus Diferenciace a její poruchy na rozdíl od jednobuněčných org., diferenciace = vyzrávání k určitým kde dělení závisí na přísunu živin, úkolům na základě stimulace je dělní u mnohobuněčného mimobuněčnými faktory (růst. faktory, organizmu vysoce regulovaný cytokiny) proces změna genové exprese podle potřeb organizmu změna struktury růst změna funkce náhrada za ztracené buňky pluripotentní kmenová buňka (PKB) nutné živiny + signály! schopnost diferencovat se v jakoukoliv některé buňky v organizmu se buňku daného orgánového systému (tj. nedělí zásoba ) jsou ve fázi G 0 (následuje po G 1 ) funkčně plnohodnotná náhrada = regulace cyklu regenerace rychlá - pokožka, střevní epitel, krvetvorná signály k dělní růstové faktory tkáň, děložní sliznice EGF, TGFβ, PDGF, VEGF, bfgf, pomalá játra, bb. ledvinných tubulů prostřednictvím vazby na receptor pokud není možnost náhrada vazivem vedou k aktivaci/deaktivaci nebo glií = reparace různých proteinů v buňce srdeční a kosterní sval, kůže (např. vazivová jizva po infarktu) cykliny nervová tkáň (např. zhojení po mrtvici či cyklin-dependentní kinázy infekci glií) transkripční faktory hypeplazie = zmnožení buněk kontrolní body cyklu 5 hypertrofie = zvětšení buněk 6 Příklad PKB - hematopoeza Hojení ran (kůže, sliznice) 7 koagulace degranulace destiček vazokonstrikce v okolí rány růstové faktory (PDGF, TGFα-, -β) chemoatraktanty kr. sraženina fibrin + plazmatické proteiny (fibrinektin, trombospondin,..) primitivní matrix fibrinolýza zánět časná fáze - neutrofilní granulocyty fagocytóza proteázy (kolagenáza, elastáza, ) pozdní fáze makrofágy fagocytóza proteázy (kolagenáza, elastáza, ) růstové faktory (bfgf, TGF-β) granlační tkáň fibroblasty produkce definitivní matrix (kolagen, hyaluronová kys., osteopontin, osteonektin, ) angiogeneze (VEGF) aktivace endotelií a prorůstání do rány tvorba lumen re-epitelizace změna exprese integrinů + aktin/myosin překrytí defektu fibrotizace vyzrávání kolagenu typu I 8

Transport iontů a nízkomol. látek přes membránu Pasivní transport pasivní prostá difuze nízkomolekulární látky bez náboje O 2, CO 2, NO, voda (osmotický tlak), močovina, etanol nevyžaduje energii, rozhodující je koncentrační gradient facilitovaná (usnadněná) difuze uniport podle koncentračního gradientu, nevyžaduje energii nutné specifické nosiče (=saturovatelnost)» glukóza a jiné cukry symport/antiport přenos látek proti koncentračnímu gradientu energii dodává gradient Na +» glukóza, aminokyseliny, Ca 2+ iontové kanály buněčná membrána je prakticky neprostupná pro ionty tok podle elektrochemického gradientu vrátkování ( gating ) elektrické ligandem mechanické změny koncentrace Ca2+ a H+ ( gap junctions ) podmiňují membránový potenciál aktivní = pumpy energie z ATP nutný k udržení membránového napětí a buněčného objemu, vytváří Na + gradietn pro symporty a antiporty Na + /K + -ATPasa Ca 2+ -ATPasa H + -ATPasa 9 10 Membránový potenciál Akční potenciál způsoben rozdílem nábojů na obou stranách membrány určen zejm. 4 hlavními ionty Na +, K +, Cl -, organické anionty uvnitř buňky záporný jako výsledek existence fixních intracelulárních aniontů buněčné proteiny vodivost K + kanálů některé typy trvale otevřeny činností elektrogenní Na + /K + ATPázy přesun kationtů v poměru 3Na ven : 2K dovnitř nutný pro excitabilitu tkání podstata vzrušivosti tkání klidový membránový potenciál se mění na prahový potenciál, který iniciuje akčí napětí, po kterém následuje repolarizace 11 12

Transport vysokomolekulárních látek přes membránu sekrece/pohlcení proteinů endo-/exocytóza specializované proteiny za účasti Ca 2+ pinocytóza ve vodné fázi fagocytóza pomocí receptorů ve specializovaných buňkách 13 14 Mezibuněčná komunikace v mnohobuněčném organismu komunikace a koordinace je podmínkou fungování mnohobuněčných organizmů nervový systém hormony imunitní systém 15 Mezibuněčná komunikace komunikace buněk se sousedními, vzdálenými buňkami a s mezibuněčnou hmotou prostřednictvím: adhezivních proteinů integriny (α- a β-podjednotky) spojení epitelových buněk k bazální membráně adheziny podobné imunoglobulinům (CD4, CDE8, TCR) ICAM (InterCellular Adhesion Molecule) VCAM (Vascular Cell Adhesion Molecule) PECAM (Platelet-Endothelial Cell Adhesion Molecule) NCAM (Neural Cell Adhesion Molecule) selektiny (ligandy pro integriny) E-selektin - endotel L-selektin - leukocyty P-selektin - destičky kadheriny (Ca 2+ -dependentní transmembránové molekuly) prostřednictvím kateninů vázány k cytoskeletu membránových a nitrobuněčných receptorů pro cirkulující ligandy neurotransmitery hormony transmembránové intracelulární cytokiny růstové faktory mezibuněčných spojů ( tight/gap junctions ) 16

Signální transdukce přenos signálu z vnějšku buňky dovnitř a vyvolání přísl. efektu membránové receptory receptor druhý posel kinázy nitrobuněčné receptory transkripce genů změna hustoty receptorů up-/down-regulace receptorové poruchy poruchy receptoru, protilátky proti receptoru, kompetice Signal molecule Signal molecule Effect Receptor Signal transduction membrane několika ligandů 17 Target cell 18 B. smrt apoptóza nekróza buňka může být poškozena mnoha způsoby mechanicky, tepelně, toxiny, mutace, opotřebování, nedostatek energie, imunitními mechanizmy, kyslíkovými radikály, buňky mají schopnost reparace proteiny oprava chaperony (heat-shock proteins) nebo degradace proteasomem (viz dále) DNA reparační enzymy nekróza pasivní smrt buňky důsledek náhlého energetického deficitu (deplece ATP) nebo hrubého poškození buňky porucha aktivního udržení membránového napětí osmotický tlak zduření buňky, porušení buněčné membrány, prasknutí vylitý obsah a poškození okolní tkáně proteázami způsobuje zánět apoptóza ( programovaná buněčná smrt ) aktivní smrt buňky nastartováním naprogramovaných mechanizmů v důsledku vnitřního poškození (mutace), plíživého energetického deficitu nebo vnějších proapoptotických stimulů (cytokiny rodiny TNF) aktivace caspáz (Cleave After Aspartic acid) degradace DNA scvrknutí buňky apoptotická tělíska fagocytóza bez poškození okolních buněk, tedy bez zánětu důležitá v patogenezeřady nemocí (nádory, autoimunitní, neurodegenerativní) a při embryonálním vývoji 19 20

Apoptóza - iniciace 21 Degradace buněčné a mezibuněčné hmoty intracel. systém ubiquitin/proteazom označení poškozených proteinů ubiquitinem a jejich degradace v S26 proteasomovém komplexu extracelulární proteázy plazmin fibrinolýza matrix-metaloproteinázy (MMP) remodelace tkání, angiogeneze další kolagenáza, elastáza, pepsin, 22 23