Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 Otázky a odpovědi Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 OSN usiluje "zajistit uprchlíkům co největší možnost užívat... základních práv a svobod". Preambule Úmluvy o právním postavení uprchlíků Proč je Úmluva o právním postavení uprchlíků (dále jen "Úmluva") důležitá? Jedná se o první vskutku mezinárodní dohodu, která řešila základní aspekty života uprchlíků. Představuje záruku souboru základních lidských práv, která by měla být přinejmenším stejná jako svobody, jichž užívají cizí státní příslušníci žijící legálně v dané zemi, a mnohdy by měla být rovna svobodám občanů dané země. Znamenala uznání mezinárodního rozměru uprchlických krizí a nutnosti mezinárodní spolupráce při řešení tohoto problému včetně sdílení daného břemene mezi jednotlivými státy. Co Úmluva obsahuje? Je v ní obsažena definice pojmu "uprchlík". Jsou v ní vyjmenována práva uprchlíků, mj. svoboda vyznání a pohybu, právo na práci, vzdělání a přístup k cestovním dokladům, ale také se zdůrazňují závazky uprchlíka vůči hostitelské zemi. Jedno z klíčových ustanovení uvádí, že uprchlíci nesmějí být navraceni (tzv. refoulement) do zemí, kde se mohou obávat pronásledování. Také jsou v ní stanoveny osoby nebo skupiny osob, na něž se Úmluva nevztahuje. Co obsahuje Protokol? Protokol zrušil územní omezení platnosti Úmluvy, a změnil ji tak v opravdu univerzální nástroj mezinárodního práva, z kterého mohou těžit uprchlíci kdekoliv na světě.
Kdo je uprchlík? Definice uprchlíka v článku 1 Úmluvy zní: "Osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo odmítá vzhledem ke shora uvedeným obavám, ochranu své vlasti." Co znamená ochrana? Řádně fungující vláda poskytuje svým občanům řadu občanských, politických, ekonomických, kulturních a sociálních práv a služeb včetně ochrany ze strany policie, zákonů a soudů před zločinem a pronásledováním. Pokud takové systémy ochrany selžou, například proto, že zemi postihla válka, nebo ji sužují vážné nepokoje, nebo protože samotná vláda perzekuuje určitou skupinu občanů, pak mohou lidé ze země utéct. Ti, kteří získají status uprchlíka, mohou žádat o mezinárodní ochranu. Je pravda, že uprchlíci žádají o azyl především v zemích, které podepsaly Úmluvu? Ne. Některé státy, které hostí velké množství uprchlíků, nepatří mezi signatáře Úmluvy. Vliv na výběr destinace mají především historické, zeměpisné a rodinné vazby. Může být některá země považována za bezpečnou, protože z ní neutíkají uprchlíci? Ne. Posouzeny by proto měly být i žádosti o azyl ze zemí, kde nebezpečí pronásledování nehrozí, protože výjimky se mohou stát i v těch nejshovívavějších společnostech. Žádosti podané lidmi ze zemí, které jsou obecně považovány za bezpečné, mohou projít zrychleným, ale vždy spravedlivým řízením. Má přistoupení k Úmluvě nějaký vliv na suverenitu daného státu? Suverenita nemůže být nikdy absolutní. Fenomén uprchlictví stojí vždy na pomezí zájmu státu a universálních lidských práv. Každý stát se nicméně může dobrovolně rozhodnout, zda bude uprchlíky přijímat či nikoli, resp. zda v konkrétním případě mezinárodní ochranu udělí nebo ne. V žádném přápadě by ale stát neměl vracet osoby, jimž v zemi původu hrozí pronásledování.
Jak lze snahu o přistoupení k Úmluvě vysvětlit příslušným státním orgánům a široké veřejnosti? Úmluva i Protokol poskytují pouze obecný právní rámec, v němž si smluvní státy mohou sami formulovat vlastní azylovou politiku. Požadavky kladené na vlády nejsou vynutitelné, jak se někdy naznačuje. Pouhá tolerance uprchlíků na území, aniž by tito lidé získali jasný právní status, ale může vést k vytvoření tzv. šedé zóny, která způsobí značné problémy nejen uprchlíkům, ale i hostitelským zemím. Kdo chrání uprchlíky? Za ochranu uprchlíků nesou primární odpovědnost vlády hostitelských zemí. Toto ustanovení má povinnost dodržovat 147 smluvních zemí Úmluvy a/nebo Protokolu. UNHCR vykonává jakýsi zastupující dozor a zasahuje v nutných případech, tak aby zajistilo, že uprchlíkům bona fide bude udělen azyl a nebudou nuceně navraceni do zemí, kde mohou být ohroženi na životě. Úřad Vysokého komisaře hledá cesty, jak pomáhat uprchlíkům začít nový život, ať již prostřednictvím lokální integrace, návratu do vlasti anebo, je-li to možné, opětovného usazení ve "třetí" zemi. Je Úmluva relevantní i v novém tisíciletí? Ano. Byla původně přijata za účelem řešit poválečnou situaci v Evropě a rostoucí politické napětí mezi Východem a Západem. Avšak přestože se v uplynulých desetiletích změnila povaha konfliktů a migračních vzorců, Úmluva prokázala obdivuhodnou pružnost a pomohla ochránit zhruba 50 milionů lidí v nejrůznějších situacích. Dokud potrvá pronásledování jednotlivců a skupin, Úmluva bude stále potřebná. Má Úmluva za úkol regulovat migrační proudy? Ne. Milióny "ekonomických" a dalších migrantů využívají lepších možností komunikace v posledních několika desetiletích, aby hledali nový život v jiných, především západních zemích. Neměli bychom si je však plést, což se často děje, s uprchlíky bona fide, kteří prchají před pronásledováním ohrožujícím jejich životy, a nikoli jen před ekonomickými potížemi. Moderní migrační vzorce jsou někdy extrémně složité a jsou tvořeny směsicí ekonomických migrantů, skutečných uprchlíků a dalších. Vlády stojí před náročným úkolem oddělit tyto skupiny a zacházet s opravdovými uprchlíky patřičným způsobem, tj. prostřednictvím pevně zavedeného, spravedlivého azylového řízení.
Jak se liší uprchlíci od ekonomických uprchlíků? Ekonomický uprchlík obvykle opouští svou zemi dobrovolně, aby se vydal za lepším životem. Pokud by se rozhodl vrátit se domů, bude nadále požívat ochranu své vlády. Uprchlík prchá před hrozbou perzekuce a za stávající situace je pro něj bezpečný návrat domů nemožný. Vztahuje se Úmluva na vnitřně přesídlené osoby? Ne výslovně. Uprchlíci jsou lidé, kteří překročili mezinárodní hranici do druhé země, aby tam hledali útočiště. Vnitřně přesídlené osoby mohou prchat z podobných důvodů, ale zůstávají na území svého státu, a proto nadále podléhají jeho zákonům. V současné době probíhá široká mezinárodní diskuse o tom, kdo a jak by mohl lépe chránit tuto skupinu osob vyhnaných z jejich domovů. UNHCR nyní pomáhá polovině z asi 24,5 milionu vnitřně přesídlených osob na celém světě. V porovnání s předchozími lety jde o výrazný nárůst. Může Úmluva vyřešit problémy uprchlíků? Lidé se stávají uprchlíky, ať již individuálně nebo jako součást masového exodu, z důvodu politických, náboženských, vojenských a jiných problémů ve své zemi. Úmluva nevznikla za účelem řešení těchto prvotních příčin, ale zmírnění jejich následků tím, že nabídne obětem určitý stupeň mezinárodní právní ochrany a další pomoc, případně jim napomůže začít nový život. Ochrana těchto lidí může být příspěvkem k celkovému řešení, avšak vzhledem k dramatickému nárůstu počtu uprchlíků v posledních desetiletích je zřejmé, že humanitární práce nemůže nahradit politická řešení při předcházení či řešení budoucích krizí. Jaké jsou povinnosti uprchlíka? Uprchlíci jsou povinni dodržovat zákony a předpisy země svého azylu. Je povinností signatářské země udělovat trvalý azyl všem uprchlíkům? Úmluva nezaručuje automatickou či trvalou ochranu. Existují situace, kdy uprchlík je natrvalo integrován v zemi svého azylu, ale některé osoby přestávají být uprchlíky, když pominou důvody pro jejich setrvání v tomto postavení. Dobrovolná repatriace uprchlíků do země jejich původu je řešení, které je upřednostňováno ze strany UNHCR pod podmínkou, že situace v příslušné zemi již umožňuje bezpečný návrat.
Mohou země, které nejsou smluvní stranou Úmluvy, odmítnout přijetí potenciálních uprchlíků? Zásada "non-refoulement" neboli vyloučení násilného navracení osob do zemí, kde by byly vystaveny pronásledování, je součástí zvykového mezinárodního práva a je závazná pro všechny země. Proto by žádná vláda neměla za takových podmínek nikoho vyhostit. Na koho se Úmluva nevztahuje? Na osoby, které spáchaly zločin proti míru, válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo vážný nepolitický zločin mimo zemi svého azylu. Kdo nebo co je "vykonavatel pronásledování"? Tento výraz se vztahuje na osobu nebo organizaci - vládu, skupinu rebelů apod. - která nutí lidi opouštět své domovy. Příčina pronásledování by však neměla být rozhodná pro udělení statutu uprchlíka. Důležité je, zda si daná osoba zaslouží mezinárodní ochranu, neboť ta je pro ni v zemi jejího původu nedostupná. Může být uprchlíkem voják? Uprchlík je civilista. Bývalí vojáci mohou mít nárok stát se uprchlíkem, ale osoby, které se nadále podílejí na vojenských aktivitách, nemohou žádat o azyl. Co znamená "dočasná ochrana"? Státy mohou někdy nabídnout "dočasnou ochranu", pokud jsou vystaveny náhlému přívalu žadatelů (jako např. během války v bývalé Jugoslávii na počátku 90. let minulého století), kteří hrozí zahltit azylový systém. V takových případech mohou být lidé urychleně přijímáni do bezpečných zemí, ovšem bez jakékoli záruky trvalého útočiště. "Dočasná ochrana" tak může být ve výjimečných situacích prospěšná jak pro vlády zemí, tak pro žadatele o azyl. Je to však pouze doplněk, který nemůže nahradit širší ochranná opatření obsažená v Úmluvě, např. uprchlický azyl.
Jsou některé, např. evropské země zaplaveny žadateli o azyl? Země na celém světě včetně některých evropských se domnívají, že jsou zavaleny uchazeči o azyl. Je sice pravda, že v posledních několika desetiletích byl zaznamenán strmý nárůst počtu žadatelů v mnoha regionech, avšak obavy jednotlivých zemí jsou relativní. Ve skutečnosti se stává, že některé země Afriky a Asie, disponující nesrovnatelně menšími ekonomickými zdroji než jejich průmyslové protějšky, přijímají na svá území více uprchlíků na mnohem delší dobu.