AKTUÁLNÍ ÚLOHA STŘEDISEK VÝCHOVNÉ

AKTUÁLNÍ ÚLOHA STŘEDISEK VÝCHOVNÉ PÉČE PŘI PREVENCI PATOLOGICKÝCH JEVŮ A PORADENSKÝCH Richard Jedlička SLUŽEB SOCIÁLNĚ POSKYTOVÁNÍ Anotace: Článek přibližuje situaci týkající se problematiky sociálně patologických jevů ohrožujících zdravý vývoj děti a mládeže. Jsou uvedeny statistické údaje ilustrující situaci a problémy děti a dospívajících, kteří využili odborných služeb středisek výchovné péče. Autor poukazuje na méné známé typy pedagogických aktivit a terapeutické přístupy, které mohou být užívány ve střediscích při pomoci klientům, jejich rodičům a učitelům. Závěrem jsou naznačeny priority možného rozvoje středisek. Klíčová slova: prevence, poruchy chování, delikvence, experimentování s návykovými látkami, šikana, osobnostní problémy, rodinné problémy, školní problémy, středisko výchovné péče, diagnostika sociálního klimatu třídy, poradenství, preventivné výchovná činnost, individuální výchovný plán, terapie, sociální opora, zážitková pedagogika, rodinná terapeutická činnost, psychosociální zátěž, externí profesionální podpora, Balintovská skupina, supervize. Sociálně patologické jevy ohrožující zdravý vývoj dětí a mládeže Otevřenost demokraticky uspořádané společnosti způsobuje, že výchovný a vzdělávací proces probíhá v kontextu plurality politických, filozofických a náboženských směrů, v rámci multikulturality a globalizace. Současné jsou problematizovány mnohé normy a hodnoty, které dřívějším generacím sloužily jako regulativy sociálních vztahů'. S tímto stavem souvisí i snižující se míra neformální společenské kontroly chování dospívajících. Proces dospívání je nyní o to složitější, že proměnami neprochází jen psychika pubescenta či adolescenta, ale mění se i celá společnost - včetně výchovně-vzdělávacích insti- ' Tento text navazuje na obsah článku Podmínky vzniku a rozvoje školských zařízení zaměřených na soustavnou preventivné výchovnou činnost". Speciální pedagogika. 2009, roč. 19, č. l.s. 1-16. 1 Srv.: KERZ-ROHLING, I., et al. Učitelé a společenské změny : K psychickému zpracování politických změn v r. 1989. Empirická psychoanalytická studie o učitelích v Česku a bývalé NDR. Pedagogika. 2001, roč. 51, č. 3, s. 337-351. 32

tucí :. Děti a dospívající mají před sebou nepřehledné množství cest k možnému sebeuplatnění, ale zároveň jsou i vystaveni množství nežádoucích podnětů a sociálně patologických jevů. Problémem, který ohrožuje vývoj řady dospívajících i soudržnost společnosti, začíná být extremismus 5, intolerance, xenofobie a sektářství. Mladí extrémisté okázale demonstrují svoji nespokojenost se současným establishmentem a se stavem společnosti, přičemž stále agresivněji projevují nesnášenlivost vůči různým minoritám, ale i vůči příslušníkům odlišných subkultur (napadají bezdomovce, squattery apod.). Řada lidí se od takovýchto postojů distancuje, mnozí však mají strach projevit nesouhlas, aby se sami nestali obětí násilí. Další s radikály sympatizují, neboť se jim zdá, že prosazují vcelku správné názory na řád a pořádek, který oficiální struktury nedokáží zjednat 4. Sekty nabízejí mladým lidem - podobně jako extrémistická hnutí - snadno uchopitelné návody na řešení složitých obtíží. Rovněž dávají svým příslušníkům pocit významu a sounáležitosti, kterých se jim většinou nedostává. Radu psychosociálně nezralých adolescentů vábí na sektě záhadnost, mystika a obřadnictví. To bývá spojené s důrazem na silný emoční prožitek a pocit příslušnosti ke skupině vyvolených 5. Příslušnost k takovýmto zvláštním uskupením vede k problémům v běžném sociálním fungování a mnohdy také k osobnostním poruchám. U příslušníků sekty se objevuje oslabení nebo zpřetrhání dosavadních citových pout, nekritičnost vůči vyznávaným dogmatům a autoritám, zvýšená sugestibilita vzhledem k vůdčím osobnostem sekty, nesamostatnost, sociální vyčlenění, fanatismus, mesianismus i perzekučně paranoidní bludy. Z médií jsou dostatečně známy zprávy o týrání dvou malých chlapců sektári, kteří byli jako děti v rámci mládežnického oddílu ovlivňováni anomální osobností vedoucího s megalomanskými a sadistickými rysy. Veřejnost znepokojují rovněž zprávy o vloupáních, loupežných přepadeních 2 Srovnej k tomu: POL, M. A zase ta reforma... Pedagogika. 2007, roč. 57, č. 1, s. 1-3; HELUS, Z. Čtyři teze k tématu Změna školy". Pedagogika. 2001, roč. 51, č. 1, s. 25-41; dále srv.: DRAPELA, V. J. Role učitelů při výchově české mládeže. Pedagogika. 1996, roč. 46, mimoř. č., s. 51-56. ' Jako extremistická jsou označována uskupení vyznávající krajní politické názory a směřující k potlačováni občanských práv a jiných politických a náboženských svobod. 4 Srv.: KAR1KOVÁ, S. Postoje vysokoškolákov k minoritám. In Psychologické aspekty niektorých nežiadúcich fenomenov. Bánská Bystrica: Univerzita Mateje Bela, Pedagogická fakulta, 2004, S.14-23. 5 Více: TYCHO, A.P. Tak mnoho cest: příručka o náboženstvích, sektách, New Age a nových duchovních směrech. Olomouc: Spolek moravských nakladatelů, 2001. Srv. též: ŠTAMPACH, O. Sekty a nová náboženská hnuti: Naděje a rizika. Praha : Oliva, 1995.

a jiných násilnostech působených výrostky a někdy i dětmi mladšími patnácti let. Možná jde pouze o nepříznivý obraz vyvolávaný televizí a dalšími sdělovacími prostředky. Podle policejních statistik totiž kriminalita dětí a mládeže v posledních letech klesá. Zneklidňujícím způsobem se však proměňuje počet nejzávažnějších násilných činů, jakými jsou loupeže a vraždy, přičemž přibývá surovosti mladých lupičů a brutality při trýznění obětí. Podle názoru kriminologů je loupež typickým příkladem pouliční zločinnosti, jejíž výskyt souvisí s mírou a úrovní společenské kontroly. Výzkumníci konstatují, že v případě velkoměstského prostředí bývají ze strany nezletilců vedle seniorů nejčastější obětí děti nebo jiní mladiství 6. Při analýze údajů z trestních spisů se ukazuje, že motivem loupeží je především snaha získat mobilní telefon či peníze, přičemž ukořistěná hotovost bývá často nepatrná. Zpravidla sloužívá k rychlému obstarání alkoholu 7, drogy nebo pokrytí potřeb hazardní hry. V médiích jsou také stále častější informace o nárůstu sexuálních deliktů páchaných mladistvými, ale také dětmi, jimž je méně než patnáct. Mezi tyto činy patří znásilnění, pohlavní zneužívání, ublížení na zdraví i sexuálně motivované vraždy. Pachateli sexuálních deliktů jsou podle zpráv vyšetřujících lékařů a psychologů zpravidla chlapci se sníženou inteligencí (u 90% byl zjištěn školní neprospěch), s vysokou mírou neuroticizmu, nezdrženlivosti a agresivity. Pocházejí většinou ze sociálně slabých, často neúplných rodin. U 80% delikventů se v rodině vyskytovalo fyzické týrání a zanedbávání. Podle údajů z lékařských šetření se v těchto případech přenáší agresivita z otce na syna v 60-70 % 8. Pozornost veřejnosti vzbudily také závěry z výzkumů, které se vztahují k problematice zneužívání psychoaktivních látek s návykovým potenciálem u nezletilých. Nejvarovnéjší údaje se týkají konzumace alkoholických nápojů: 95% dotázaných žáků středních škol udávalo, že za poslední rok vypili alespoň jeden alkoholický nápoj a 68% přiznalo, že byli v tomto období alespoň jedenkrát opilí. Téměř 14% dotázaných na sebe prozradilo opilost více 6 ROZUM, J., a kol. Výzkum trestného činu loupeže v Praze. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2005. 7 Osmančik uvádí, že mezi pachateli loupeží převažuji mladší osoby mužského pohlaví, pocházející z nižších sociálních vrstev a vykazující podprůměrnou úroveň vzdělání. Často jsou u nich shledávány sklony k vyhýbání se práci a k alkoholismu, přičemž se pod vlivem alkoholu dopouštějí trestné činnosti. Více: OSMANČIK, O. Násilná kriminalita. Praha : IKSP, 1992. ' BlNOVÁ, Š. Sexuální násilníci dětského věku - diagnostika, léčba a další intervence. Čes. a slov. Psychiat. 2008, roč. 104, č. 7, s. 365-371.

než třikrát v posledním měsíci*. Podle zjištění denně kouřilo 27% šestnáctiletých, přičemž téměř 8% z nich vykouří denně více než 11 cigaret. U nelegálních drog středoškoláci uvádějí nejčastěji zkušenosti s užíváním marihuany nebo hašiše (44 %). Na dalších místech se objevují zkušenosti s užíváním léků se sedativním účinkem (11 %), s čicháním organických rozpouštědel (9 %) a s požitím extáze (8 %). Méně časté byly u středoškoláků zkušenosti s halucinogeny (6 %), s amfetaminy (4 %) a s opiáty (2 %) 10. Z porovnání gymnázií, středních odborných škol a učilišť vycházejí posledně jmenovaná v oblasti kouření a prevence zneužívání alkoholických nápojů nejhůře. I zde jsou však rozdíly mezi žáky maturitních oborů a ostatními. Nejméně příznivá situace bývá na učilištích s nedostatečným počtem zájemců o obor, která zaučují mládež pro společensky nepříliš oceňované profese. Ačkoliv jsou všechny školy a školská zařízení podle školského zákona povinny vytvářet podmínky pro zdravý vývoj dětí, žáků a studentů, mnohdy nebývá prevenci věnována přiměřená pozornost. Přitom vyhláška č. 72/2005 Sb., která navazuje na školský zákon, jasně vymezuje poradenské a preventivně výchovné úkoly školských institucí i standardní činnosti školního metodika prevence. Pomoc nabízená školám při řešení obtížných výchovných situací a při prevenci sociálně patologických jevů Podle školského zákona a znění příslušné vyhlášky lze očekávat, že školám nebo školským zařízením budou při preventivním působení na žáky s výchovnými problémy poskytovat pomoc a podporu zejména pedagogicko-psychologické poradny". Na mnoha místech tomu tak skutečně je. Jinde však uvádějí, že poradny mají příliš mnoho povinností a na poskytování služeb v oblasti prevence nezbývá dostatek času ani personální kapacity. Ve složitějších výchovných situacích pak pociťují pracovníci škol nedostatek metodické opory. To připouštějí rovněž ředitelé některých poraden. Jak ukazují zkušenosti z pedagogických konferencí a seminářů, ale i z pracovních setkání s metodiky prevence a výchovnými poradci, není ani mezi odbornou veřejností dostatečně známo, jaké poslání mají střediska výchovné péče, jakou pomoc nabízejí a komu vůbec mohou být jejich služby prospěšné. ' Zdroj dat: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti: Praha, 2004. 10 K těmto sdělením je nutno přistupovat obezřetně. Dotazníková šetření ESPAD zaznamenávala anonymní tvrzení dospívajících, přičemž pravdivost získaných výpovědí nebyla nijak objektivně ověřována. 11 Srovnej 116 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 72/2005 Sb.

Aktuální východiska činnosti středisek výchovné péče Ve stručnosti shrňme, že střediska představují školská zařízení pro preventivné výchovnou péči, jejichž prvořadým posláním je poskytovat speciálně pedagogickou pomoc, pedagogicko-psychologickou podporu a další odborné služby dětem s rizikem poruch chování nebo výchovnými problémy (ale i mládeži do ukončení středního vzdělávání) a těm, jejichž sociální vývoj je nějak ohrožen. Střediska poskytují také pomoc a podporu rodičům, učitelům i ostatním osobám odpovědným za výchovu. Zřizovatelem drtivé většiny těchto školských zařízení je MŠMT, jen jedno středisko je soukromé. Dne 29. června 2007 byly zveřejněny Příkaz ministryně č. 21/2007, k činnosti středisek výchovné péče a Metodický pokyn upřesňující podmínky činnosti středisek výchovné péče č. j. 14 744/2007-24. Při tvorbě obou dokumentů' 2 bylo krom rozborů statistických údajů z ÚIV využito též poznatků získaných ze souborné zprávy z kontrolní činnosti, prováděné Českou školní inspekcí v polovině roku 2006 v 17 vybraných střediscích. Šetření ČŠI byla zaměřena zejména na ty aspekty preventivné výchovné činnosti, které nebylo možno postihnout prostřednictvím statistických šetření a kvantitativné orientovaných výzkumů. Závěry z inspekční zprávy přispěly k tomu, že v příkazu ministryně je věnována pozornost důkladnější ochraně osobních údajú a přípravě individuálního výchovného plánu směrovaného na potřeby dítěte. Komparací obsahové stránky metodických dokumentů z let 1998, 2002 a 2007 zjistíme, že zatímco první text byl věnován hlavně organizačním náležitostem 13, následná směrnice řeší též finanční zajištění péče o klienty' 4, přičemž nejnovéjší pokyn se zaměřuje i na nejvhodnější pedagogicko-psychologické, speciálně pedagogické, terapeutické a preventivné výchovné přístupy. Pokyn upravuje také podmínky a předpoklady pro podporu učitelů a spolupráci s rodiči při řešení výchovných problémů. Střediska, jejich klienti a problémy, které řeší Nejčastéjší problémy klientely středisek lze ilustrovat na statistických zjištěních získaných prostřednictvím Výkazu o středisku výchovné péče Z 34-01. Sběr 12 Základním východiskem pro jejich tvorbu byly příslušné paragrafy zákona č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a obsah vyhlášky č. 458/2005 Sb., ale zmiňované předpisy se pro potřeby praxe jeví jako nadmíru stručné. 13 Pokyn náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy k organizaci činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež č.j. 26 536/97-22. Věstník MŠMT ČR. 1998, sešit 3. 14 Metodický pokyn k organizaci činnosti středisek výchovné péče pro děti a mládež a stanovení výše úhrady za stravování a ubytování podle 16 odst. 3 zákona č. 109/2002 Sb., č.j. 24 049/2002-24. Věstník MŠMT ČR. 2002, sešit 9.

statistických dat uskutečňuje Ústav pro informace ve vzdělávaní 15. Pro potřeby koncepční činnosti MŠMT a přípravu programů postgraduálního vzdělávání pedagogických pracovníků SVP byla provedena analýza klíčových informací o střediscích. Statistické zpracování vybraných údajů realizovala Gabriela Staňková se spolupracovníky z divize statistických informací a analýz ÚIV. Zpracování číselných řad do grafů, rozbor a porovnání výsledků s poznatky získanými z výzkumných šetření Jiřího Němce a kol. (která sledovala období 1997 až 1999)" a Ivo Kalvínského a kol. (za období 2002 až 2004) 17 uskutečnili Richard Jedlička a Pavla Košťálová z odboru prevence, speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT. Vzhledem k omezeným možnostem tohoto sdělení zde mohou být publikována pouze vybraná zjištění 18. Ve školním roce 2004/05 bylo v péči středisek registrováno celkem 9456 dětí a dospívajících. V r. 2005/06 bylo ve střediscích vykazováno 8887 klientů. Z tohoto počtu chodilo 208 dětí s výchovnými problémy do mateřské školy, 2170 klientů bylo žáky 1. stupně základní školy, 4617 se jich učilo na 2. stupni ZŠ, 1679 dospívajících navštěvovalo střední školu nebo konzervatoř a 173 adolescentů po ukončení školní docházky opustilo předčasně učební obor nebo studium (či nenastoupilo k dalšímu vzdělávání na žádnou střední školu). Ve sledovaném roce bylo rodičům nebo jiným zákonným zástupcům nezletilých klientů umožněno 41 177 konzultací a dalších odborných služeb, učitelům a ostatním pedagogickým pracovníkům bylo poskytnuto 10 551 metodických konzultací nebo jiných profesionálních služeb. Ze zjištěných údajů vyplývá, že povinnou školní docházku v základní škole v r. 2005/06 plnilo 79% všech klientů. Zdá se, že problematika poruch chování, pro které je vyhledána odborná péče, se od konce 15 Výkazy jsou každoročně vyplňovány pracovníky všech středisek. Za správnost vykazovaných údajů odpovídá ředitel příslušného školského zařízení. " NĚMEC, J. Zpráva z odborné komplexní analýzy činnosti stávajících středisek výchovné péče pro děti a mládež a jejich detašovaných pracovišť. Interní vydání pro potřeby MŠMT. Praha : ETERIA, 2000. 17 KALVÍNSKY, I., a kol. Závěrečná zpráva z projektu: Analýza činnosti středisek výchovné péče. Interní vydání pro potřeby MŠMT. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, 2004. " Podrobnější informace byly např. uvedeny v příspěvku Vývoj a perspektivy činnosti školských zařízení pro preventivné výchovnou péči", předneseném autorem tohoto článku na Mezinárodní konferenci k prevenci sociálního selhávání dětí z rizikového prostředí, která se konala za účasti odborníků ze SRN, Rakouska, Velké Británie, Dánska a Slovenska ve dnech 5. a 6. května 2008 v Praze.

90. let posunuje smérem k mladším podle druhu navštěvované školy ukazuje ročníkům. Rozložení klientely středisek názorně koláčový graf č. 1. Graf. č. 1 Konlřlenf klientů SVP dle druhu Školy ik. r. 2005/06 k xmhlch (kol (>C«rtn* konct\ator{) 19 K i malcrfckýťh ikul 2* t I. Mírnit /aklatkijch Iknl 25% 2. Hi^cnt /jkl.ijnfth kol 54 H IiMS 7C ZS< I. stupeň) O a Z$ (2. stupeň) O ze SS (víctnc konaervatoh*) Vzhledem k určitému úbytku klientů ve střediscích bylo zajímavé zjistit, jak se vyvíjel počet dětí a mládeže navštěvujících mateřské, základní a střední školy. Proto byl počet klientů evidovaných prostřednictvím statistických výkazů v letech 2000 až 2006 ve střediscích porovnán s počtem všech dětí a žáků z MŠ, ZŠ a SŠ v ČR, vykazovaných ve statistikách ÚIV za stejné období. Srovnání je patrné z čárového grafu č. 2 a 3. Graf č. 2 a 3 Paťtf»irch hkú v MŠ, 2Š a SŠ t ČR < Irtrch 2000-2006 PoittkíeataSVř i kttk 2000-2006 WS! 11X1 Bl maai mi«i mim MIM umí MI ilaunk mitj mw tläär*

Obě křivky jsou klesající, nicméně křivka znázorňující evidované klienty středisek není tak strmá, jako v případě školní populace. Ambulantních služeb využilo 93,8% klientů, evidovaných ve střediscích ve školním roce 2005/06. K pobytu v internátním oddělení bylo přijato 6 % z celko- vého počtu dětí a dospívajících. Jen 0,1 % využila služeb v celodenním oddělení s provozem v čase od 8 do 19 hodin (tento způsob péče není ještě středisky příliš nabízen). Rozdělení klientů do skupin podle formy využité péče (ambulantní služby, internátní služby a služby celodenní) názorné ilustruje koláčový graf č. 4. Grafč.4 Ko/iJŕk'iii k lit* mu SYP div furim poskwnuli' ve Sk. r. 2005/06 péřť péic poskytovaná furmou cclojcnnich sluteb 0.12 S pmc ponkylovana formou internátních služeb 6.08 % pčtc poikytovaná formou ambulatnich \lit>cb 93.80 % Problémy dvou třetin klientů se - podobné jako v předchozích výzkumných šetřeních - vztahovaly budk rodinnému prostředí, anebo ke škole (viz sloupcový graf č. 5, který znázorňuje hlavní důvody příchodu klientů do střediska ve školním roce 2005/06, jak jsou zachyceny ve statistických výkazech ÚIV). Rodinné problémy byly uváděny jako příčina příchodu do střediska u 27% klientů. V anamnestických údajích lze vysledovat nedůsledné nebo autoritářské výchovné působení, ale i zanedbávání péče (ve 4% se vyskytlo aktivní týrání nebo pohlavní zneužívání). Časté jsou poruchy v interpersonální komunikaci, psychické obtíže, související s rodinou krizí, rozlukou, rozvodem nebo vznikem nového partnerského vztahu. V řadě rodin se u dospělých objevují problémy, související s alkoholismem, drogami či kriminalitou. Situace týkající se výskytu vztahových obtíží a konfliktů v rodině se oproti dřívějším zjištěním nemění. Školní problémy byly v roce 2005/06 vykazovány jako hlavní důvod žádostí Bl

o pomoc střediska u 38 % klientů. Příčin týkajících se porušování školní kázně (nerespektování učitele, konflikty se spolužáky, agresivita, šikana, záškoláctví) a obtíží, vyvolaných nezvládáním učiva, oproti dřívějšku přibývá. Stoupá počet klientů se specifickými poruchami učení a chování. Graf č. 5 Hlavní důvody příchodu klienta do SVP ve šk. r. 2005//06 O Rodinné problémy Školní problémy B Zneužívání návykových látek Osobnostní problémy Asociálni, kriminálni problémy Experimentování s návykovými látkami u dětí a mládeže, žádajícími o pomoc ve střediscích, postupně ubývá. Tento nález je možno interpretovat optimisticky. Zjištění lze vyložit například tak, že problematika návykových látek ohrožujících zdravý vývoj mladé generace přestává být natolik naléhavá, jako tomu bylo v devadesátých letech minulého století. Za zvážení však stojí i to, zda dnešní česká společnost není vůči konzumaci nelegálních drog, ale i jiných návykových látek, tolerantnější, a dospívající jsou proto pod menším sociálním tlakem, jenž by je nutil vyhledat odbornou pomoc. Zdá se, že se zde nabízí zajímavý výzkumný problém pro adiktology. Rozhodné by však nemělo být upuštěno od ozdravných školních programů a dalších preventivních akcí. Právě specifická primární prevence, probíhající již více než deset let ve školách a školských zařízeních, je jedním z pravděpodobných důvodů, proč drogových experimentátorů ve střediscích už nepřibývá. Vážnější asociální a antisociální aktivity dětí a dospívajících byly v r. 2005/06 zaregistrovány u 16% klientů (krádeže, násilí, vloupání, neoprávněné užití cizího motorového vozidla, sexuální delikty ap.). Srovnání s výsledky dřívějších studií ukazuje

na vzestupnou tendenci. Zjištění týkající se nárůstu delikventních aktivit u klientů středisek by rovněž stálo za analýzu, a to Komplexně pojímaná preventivně výchovná péče o klienty Metodický pokyn z roku 2007 upřesňuje, krom zásad spolupráce se školou, pov konfrontaci se závěry, vyplývajícími ze statistik Policejního prezídia ČR, které jsou uváděny výše. Graf č. 6 Důvody vedoucí k přijeti klienta do SVP 1543 1356 1292 1344 1121 1437 940 979 949 858 775 395 2000 01 2001/02 2002/03 2003/04 2004'05 2005/05 Škol ni rok Zneužíváni návykových látek Asociální chování, delikvence Výsledků statistických zjištění a výzkumů ve střediscích bylo mimo jiné využito při tvorbě nových metodických dokumentů a při koncepci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Speciální vzdělávací kurzy by měly připravovat pracovníky středisek na krizovou intervenci i na problémy související s nárůstem konfliktních situací a vzrůstem agresivního chování. radenskými a zdravotnickými zařízeními nebo s orgány sociálné-právní ochrany dětí, zejména postupy pro diagnostickou činnost, krizovou intervenci, poradenství, práci s klienty ve výchovné skupině, podmínky pro vzdělávací aktivity apod. Vymezuje také předpoklady pro poskytování sociální opory, užití vhodných metod z oblasti terapie, zážitkové pedagogiky a základní podmínky pro supervizi". Při přijímání žáka určité školy do preventivně výchovné péče si může středisko od jejího ředitele vyžádat zprávu o budoucím klientovi. Vzhledem k potřebě co " Je správné připomenout, že jakkoliv lze tento dokument v řadě směrů pokládat za průlomový, metodický pokyn nemá stejnou právní působnost jako zákon a z něj vycházející vyhlášky.

nejvétší důvěry mezi pracovníky střediska a klienty bylo stanoveno 20, že k vyžádání informací od školy je zapotřebí písemného souhlasu zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého (zpravidla rodiče). V případě, že ve škole působí školni psycholog či speciální pedagog, lze je požádat o podrobnější informace o chování, prospěchu, ale i o poradenských službách, jež dítěti poskytovali. Klient a jeho rodič 21 dostávají ve středisku nabídku diagnostických, preventivně výchovných a poradenských služeb. Z nich si dítě-klient vybírá potřebnou službu podle svých možností a povahy problémů. Vymezení cílů, kterých chce dosáhnout (tzv. zakázka klienta), představuje jeden z hlavních podkladů pro vypracování smlouvy o dalším společném postupu (tzv. kontraktu) a plán činnosti.- Při vypracování individuálního výchovného plánu vychází středisko ze závěrů komplexního vyšetření. Komplexním vyšetřením se rozumí takové vyšetření klienta, které zahrnuje psychologickou diagnostiku osobnosti, speciálně pedagogickou a pedagogicko-psychologickou diagnostiku poruch chování a sociálního vývoje. Součástí vyšetření je také sociální diagnostika možného původu výchovných problémů. Pokud z výsledků diagnostické činnosti, provedené u klienta s vývojovými poruchami učení nebo chování 22, vyplývá potřeba individuální nebo skupinové integrace či přijetí ke vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (ve speciální škole"), informuje středisko o svých zjištěních klienta i zákonného zástupce nezletilého. Ve spolupráci s poradnou nebo speciálně pedagogickým centrem připraví pracovníci střediska podklady pro rozhodnutí o odpovídajícím zařazení do systému vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, respektive zpracování individuálního vzdělávacího plánu. Z analýzy důvodů přijetí do péče střediska a z rozboru situace klientů vyplynulo, že součástí preventivně výchovné činnosti by mělo být též vyhledávání latentního nadání a podpora rozvoje talentu, nejen náprava školní neúspěšnosti. Proto se vzdělávací a reedukační práce opírá především o individualizovaný přístup k dítěti (žákovi), kdy si klient pod vedením speciálního pedagoga osvojuje potřebné dovednosti, znalosti a učí 20 Viz odst. 1 3 vyhlášky č. 458/2005 Sb. 21 Případné jiný zákonný zástupce nezletilého dítěte, kterému bylo svěřeno do péče. 22 Lékařské výzkumy ukazují, že hyperkinetické poruchy, které školský zákon označuje jako vývojové poruchy chováni"', přetrvávají u 40-60% postižených až do dospělosti. U dospělých s diagnózou ADHD se často nachází deficit exekutivních funkcí, školní selhání, nižší vzdělání a nižší status v zaměstnání, než by odpovídalo jejich inteligenci; vyskytuje se zvýšené riziko abúzu alkoholu a závislosti na drogách. Ukazuje se, že včasné rozpoznání specifických poruch chování a komplexní přístup k terapii mají zásadní význam pro příznivou prognózu a řádné sociální začlenění. Blíže DRTÍLKOVÁ, I.; THEINER, P. Klinické a biologické markery perzistentní formy hyperkinetické poruchy (ADHD). Čes. a slov. Psychiat. 2008, roč. 104, č. 4, s. 167-171.

se rozpoznávat své osobnostní vlohy. Při podpoře klienta se vychází zejména z toho, co určitému dítěti nejlépe jde a za co může být dospělými (speciálním pedagogem, rodiči, učiteli ve škole) pochváleno a oceněno 23. Postupně si vypracovává příhodný způsob učení, který nejlépe odpovídá jeho kognitivnímu stylu. Pro klienty může být podle jejich potřeb připraven skupinový terapeutický program či resocializační a sociálně rehabilitační program, využívající principů zážitkové pedagogiky. Terapeutický program pro skupinu klientů představuje jasně obsahově vymezené vedení skupiny etopedem, vychovatelem, případně též psychologem. Program je orientován na zmírnění či odstranění problémů, které klienty spojují: např. školní obtíže, delikventní chování, experimentování s drogou. Obsahový rozvrh je zacílen na pochopení příčin problémů, na reedukaci, sociální rehabilitaci a prevenci. K dosažení cílů se využívá zejména metod verbálně-kognitivního učení, aktivního sociálního učení a terapeutických prvků skupinové práce, zaměřené na úspěšné zvládnutí nároků rodiny a školy. Program pro klienty s rodinnými problémy se obvykle zaměřuje na řešení vztahových obtíží dítěte uvnitř rodinného systému nebo ve vrstevnických skupinách. Program pro klienty, kteří zneužívali návykové látky, je zaměřen k abstinenci, ke kvalitnímu trávení volného času, případně k úspěšnému zakončení přerušeného vzdělávání. Na tomto místě je vhodné připomenout, že to, co děti, které přišly do střediska, potřebují, není opakované rozebírání toho, co v minulosti špatného provedly, ale hledání reálné perspektivy a nasměrování k tomu, v čem by mohly být dobré. Terapeutická a preventivně výchovná činnost, probíhající ve skupině, usnadňuje klientům řešení vztahových a osobnostních problémů a přijetí korektivních zkušeností. V řadě případů se jeví strategičtější než individuální terapie. Podpora vyjadřovaná vrstevníky ulehčuje zvláště pubescentům nácvik zralejších forem chování (resp. osvojení si žádoucích rolí). V ambulantním oddělení jsou pedagogickými pracovníky sestavovány skupiny příležitostně - podle aktuálních potřeb klientů, cflů stanovených v individuálním výchovném plánu, ale i podle forem činností, které děti motivují. K relaxaci, navození důvěry, dosažení vhledu a změny v chování se využívá psychosociálních her, technik z oblasti výchovné dramatiky, dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie a artefiletiky 24. 23 Podrobněji k metodice takového pedagogického přístupu kap.: Přenos podstatných znaků systemického myšlení do vyučování. In FRANKE-GRICKSCH, M. Patříš k nám: Rodinné konstelace s dětmi. Praha : SHAMBHALA, 2006. 24 Více např. SLAVÍKOVÁ, V., a kol. Dívej se, tvoř a povídej!: artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha : Portál, 2007. VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: Aisis, 2006. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládáni agresivity a neklidu. Praha : Portál, 2002.

V oddělení celodenním nebo internátním je základní organizační jednotkou výchovná skupina tvořená 6 až 8 klienty. K osvojení žádoucích kompetencí a upevnění vzorců chování slouží režimová terapie, socioterapie, metody zážitkové pedagogiky a účast v terapeutických programech. Podporuje se rovněž nácvik vhodných metod učení. Klienti jeví většinou zájem o počítače a zvládání internetu: toho se dá využít i při jejich sebevzdělávání. V rámci programů využívajících zážitkové pedagogiky je akcentován přístup, založený na zmírňování či odstraňování osobnostních problémů a socializačních poruch, získávání dovedností a postojů, jejichž osvojování bývá provázeno silnou emocí prožívanou ve skupině. Výchovným prostředkem může být cykloturistika nebo horská turistika, vodácké sporty, hipoterapie, ale také to mohou být lyžařské túry a táboření v zimní přírodě. Při realizaci programu je podporována kooperace, nekonfliktní sebeprosazení, sebeúcta i ocenění ostatních, odvaha, odpovědnost, sebekontrola atd. Rozdíl mezi rekreačními nebo tělovýchovnými činnostmi a zážitkovými programy tkví především v řízené zpětné vazbě. V závěru programu vybízí pedagogičtí pracovníci klienty k diskusi a sebereflexi. Klienti jsou podporováni při porovnávání svých poznatků a pocitů. Jsou vedeni k empatickému přijetí druhých a hledání společného poučení. Úspěšnost akcí není podmíněna jen atraktivitou a pestrostí činností, ale rovněž důrazem na promyšlenost a bezpečnost výchovné práce, a to nejen fyzickou, nýbrž i psychickou. Podpora poskytovaná střediskem učitelům a vychovatelům Připomeňme, že středisko poskytuje na základě podnětu obdrženého ze školy metodickou pomoc a potřebné odborné informace z oblasti prevence sociálně patologických jevů jak školnímu metodikovi prevence, tak rovněž ostatním učitelům a vedení. Psycholog, speciální pedagog (etoped) a další pracovníci střediska jsou připraveni nabídnout škole poradenskou podporu v oblasti výchovy a vzdělávání détí s rizikem poruch chování, ale s i s rozvinutými projevy poruch (verbální hrubost vůči vyučujícím, úmyslné vyrušování, pozdní příchody, lhaní, podvody, záškoláctví, ubližování spolužákům apod.). Středisko může pro školu zabezpečovat rovněž různé preventivné výchovné činnosti s třídními kolektivy. Jako příklad lze uvést diagnostiku sociálního klimatu v rámci řešení negativních jevů mezi žáky ve třídě a cílené speciálně pedagogické programy pro žákovské kolektivy. Podle průzkumů učiněných mezi středisky se žádosti o pomoc ze strany školy nejčastěji týkají řešení problémů souvisejících s agresivitou, poškozováním zařízení a sprejerstvím, krádežemi, šikanou a zneužíváním návykových látek. Je vhodné dodat, že obdobné preventivně

výchovné kompetence jako střediska mají rovněž diagnostické ústavy 25. Po dohodě se školou může středisko vypracovat a realizovat speciálně pedagogický program pro třídní kolektivy při řešení výchovných problémů a při prevenci nežádoucích jevů. Tyto aktivity jsou zaměřeny na hledání východisek pro řešení vážnějších vztahových konfliktů, kázeňských prohřešků, ale i obtíží v komunikaci mezi žáky a učiteli. Programy směrují rovněž k předcházení juvenilní delikvenci, patologickému hráčství, závislostem, následnému společenskému vyloučení a vzniku závažné sociální patologie. Realizace preventivního programu má zpravidla tři fáze: diagnostickou, intervenční a hodnotící. Speciálně pedagogická diagnostika je zaměřena na proces poznávání sociálního klimatu třídy, rozložení rolí, rozpoznání výchovného stylu, jímž je třídní kolektiv veden, a stanovení poruch v sociálních vztazích. Jedním z cílů diagnostické činnosti je rozlišení, zda dění ve třídě je ještě možné ovlivňovat pedagogicko-psychologickými intervencemi, nebo zda je potřebný formální výchovný zásah. Účelem speciálně pedagogické intervence je především neformální ovlivňování dosavadního fungování vztahů mezi žáky, jejich postojů a životních hodnot. Důležitá je spolupráce s třídním učitelem, který by měl být také účastníkem programu. V závěrečné fázi provádí pracovníci střediska vyhodnocení a formulují písemné doporučení pro potřeby školy. Hodnocení účinnosti programu ověřují zpětnou vazbou. To se provádí zpravidla jak po proběhlé akci, tak s příslušným časovým odstupem. K vyhodnocení a případné autoevaluaci programu slouží např. dotazníky, rozbory záznamů polostrukturovaných rozhovorů s náhodně vybranými žáky, zprávy od ředitele, od školního metodika prevence či výchovného poradce. Podpora poskytovaná střediskem rodičům Důležitou součástí komplexní péče o klienta je aktivní spolupráce s rodiči. Dospělým osobám pečujícím o dítě je poskytována poradenská pomoc a sociální opora přiměřená možnostem a právnímu vymezení služeb střediska. Podpora poskytovaná pracovníky střediska rodičům může probíhat formou preventivné výchovného poradenství, individuální terapeutické činnosti s rodičem, rodinné terapeutické činnosti či práce s rodičovskou skupinou. Individuální terapeutická činnost s rodičem, která směruje k ovlivňování podmínek pro zdárný vývoji dítěte, před- 25 Viz 7 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivné výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění platných předpisů, a odst. 4 1 vyhlášky č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovné-vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče.

stavuje systematické a soustavné poskytování psychologické podpory konkrétnímu rodiči při řešení vztahových a výchovných obtíží. Jde například o to, korigovat jeho přespříliš liberální, rozmazlující nebo autoritářské přístupy k dítěti, a namísto tvrdého trestání nebo uplácení najít srozumitelnou domluvu a vzájemný respekt. Záměrem psychoterapeutických sezení je zejména poskytnout rodiči emoční podporu při překonávání krize, způsobené obtížnou životní situací (např. partnerskými konflikty, rozvodem, přestěhováním) a výchovnými problémy. Po zmapování obtíží je možné společné hledat cestu nápravy. Snahou terapeuta je korigovat pocity vzteku nebo bezmoci a být nápomocen při nalézání přiměřené perspektivy. Je-li to reálné, usilují pedagogičtí pracovníci o posílení integrity rodiny. V případě rozvodu je jejich snahou podpořit dospělé v tom, aby hledali uspořádání vztahů, které dítěti co nejvíce usnadní adaptaci na nově vzniklou situaci. Krom individuální poradenské práce je rodičům nabízena rodinná terapie a možnost výměny názorů a zkušeností ve svépomocné skupině. Rodinnou terapeutickou činností ve středisku se rozumí cílené a soustavné působení na členy rodinného systému (dospělé i děti) při řešení rodinných vztahových problémů, vyvolaných obtížemi klienta ve vztahu k sobě, k rodičům, ke škole nebo k referenční skupině, projevující se napětím či konflikty s rodinou, vrstevníky, učiteli apod. Cílem je dospět k poznání příčin obtíží a možností řešení problémů 26. Rodičovská skupina představuje formu společné dlouhodobé terapeutické a poradenské činnosti s rodiči více klientů. Společenství tvoří dospělí, jejichž děti byly přijaty do péče střediska, kteří jsou při svých výměnách názorů a zkušeností podporovaní terapeuty. Opora, kterou si rodiče navzájem poskytují, mívá obvykle silný terapeutický efekt. Skupina se schází zpravidla jednou za čtrnáct dnů. Pracuje podle programu, který byl vytvořen pracovníky střediska s přihlédnutím k potřebám i možnostem rodičů. Profesionální podpora poskytovaná pracovníkům středisek a prevence syndromu vyhoření Ačkoli pedagogičtí pracovníci působící ve střediscích procházejí před přijetím do pracovního poměru specializovaným psychologickým vyšetřením 27, přesto u nich vzhledem k dlouhodobé expozici psychosociálním stresem může dojít ke vzniku profesionálního psychického poškození. To se projevuje např. jako burnout syndrom, ale rovněž spektrem psychosomatických a neurotických poruch (předrážděností, nespavostí, vyčerpaností, bolestmi hlavy apod.) i úlevovým misůzem 26 Podrobněji RIEGER, Z.; VYHNÁLKOVA, H. Ostrov rodiny : integrující přístup pro práci s rodinou. Příručka pro odborníky. Hradec Králové : Konfrontace, 2001. Psycholog Zdeněk Rieger zpracovával předlohu k části metodického pokynu, které se zabývá rodinou terapií. 27 Viz 18 zákona č. 109/2002 Sb. (resp. zák. č. 383/2005 Sb.).

látek s anxiolytickým a sedativním účinkem. Nadužívání psychoaktivních látek s návykovým potenciálem může vyvolat závislost. Pracovníkům exponovaným při řešení mezilidských konfliktů, vystaveným častým zátěžím a chronickému stresu, je zapotřebí věnovat náležitou pozornost a podporu. Pro včasnou prevenci vzniku laboropatopsychogenie byla profesionální podpora vymezena jako souhrn cílené opory, vykonávané externím odborníkem za účelem zvyšování kvality práce s klienty v rámci standardů odborné činnosti a podle příslušných etických principů. Opora může mít charakter metodického vedení (zaměřeného na prohlubování znalostí a dovedností v oblasti diagnostické, preventivně výchovné a poradenské činnosti, moderních metod a postupů), Balintovských skupin nebo supervize. Metodické vedení je realizováno zkušeným odborníkem, profesně zaměřeným na vytypovanou oblast problémů. Jde o průběžné vzdělávání, jež je cíleno na aktuální teoretické a praktické otázky související s preventivně výchovnou činností. Jako konkrétní příklady tzv. vzdělávacích zakázek středisek lze uvést: rozpoznání vývojových poruch učení a chování, nejnovéjší diagnostické postupy a metodika nápravy školní neúspěšnosti žáků s ADHD; návyková rizika počítačových her, terapie a sociální reedukace u náruživého hráčství, zásady cílené prevence; komunikační poruchy v rodinném systému, facilitace, smírčí vyjednávání a mediace v konfliktních situacích; postupy včasného rozpoznání a bezpečného zvládání agresivního chování klientů. Součástí metodické pomoci mohou být kasuistické semináře, odborně vedené nácviky příslušných pedagogických kompetencí i rozbory tzv. příkladů dobré praxe. Balintovské skupiny jsou zaměřené na kultivaci vztahů mezi pedagogickými pracovníky střediska a jejich klienty (případně rodiči dětí, které jsou v péči střediska). Zásady společné práce s problémovými situacemi a mezilidskými vztahy formuloval britský psychoanalytik maďarského původu Michael Balint, po němž nesou svépomocné skupiny jméno. Jedná se o psychoterapeuticky koncipovanou týmovou supervizní činnost 28, zaměřenou především na odkrývání nevědomých přenosových a protipřenosových mechanizmů 2 ', které narušují u BALINT, M. The Doctor, his Patient and the Illness. London : Pitman Publishing Co., 1957; česky: BALINT, M. Lékař, jeho pacient a nemoc. Praha : Grada, 1999. K možné aplikaci balintovské metody v oblasti pedagogiky viz JEDLIČKA, R. In VALIŠOVÁ, A., et al., 2004; níže cit. dokument. " Obecně se soudí, že nevědomý psychický přenos byl poprvé popsán Sigmundem Freudem r. 1895 ve zprávě o hysterii. Viz FREUD, S.; BREUER, J. Studien uber Hysterie. Frankfurt am Main: Fischer, 1987. Podrobněji k této problematice: SANDLER, J.; DARE, Ch; HOLDER, A. Pacient a analytik. Praha : Psychoanalytické nakladatelství, 1994. K významu přenosových

produktivní komunikaci mezi pomáhajícím profesionálem (pedagogickým nebo sociálním pracovníkem, psychologem apod.) a klientem. Skupina je vedena odborníkem - psychoterapeutem, který byl pro tuto činnost příslušně vyškolen. Dalším způsobem externí odborné podpory je supervize'. Rovněž supervizní podpora je poskytována zkušeným pedagogickým pracovníkem, speciálně vyškoleným pro takovouto činnost. Supervize je pravidelná a zpravidla dlouhodobá. Forma a druh supervizní podpory jsou voleny po zhodnocení potřeb a podle účelu očekávaného ředitelem i pracovníky střediska. Priority dalšího rozvoje středisek Na základě analýzy vývoje středisek výchovné péče, rozboru výkazů, výzkumných zpráv, šetření ČŠI a studia relevantních dokumentů byla zpracována doporučení, týkající se rozvoje a dalšího zkvalitnění preventivně výchovné činnosti 51 : 1. Je vhodná příprava vybraných středisek, u nichž budou shledány personální a materiální předpoklady, na ekonomickoprávní samostatnost. Střediska - zřizovaná především Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy - jsou organizační součástí diagnostických nebo výchovných ústavů. Ne vždy to je z hlediska organizačního zajištění preventivně výchovné činnosti operativní. Některé ústavy jsou vzdáleny od středisek i desítky kilometrů. 2. Je žádoucí metodická pomoc MŠMT při zakládání nových středisek obcemi, kraji a nestátními subjekty. Jak konstatovala Zpráva z odborné komplexní analýzy činnosti stávajících středisek výchovné péče pro děti a mládež a jejich detašovaných pracovišť' z roku 2000 i následná Závěrečná zpráva z projektu: Analýza činnosti středisek výchovné péče" z roku 2004, není existující síť preventivně výchovných zařízení dostatečná. Přitom podle nařízení ministerstva financí v současné době není možné, aby MŠMT zřizovalo samo další potřebná zařízení. 3. Ve spolupráci s Institutem pedagogicko-psychologického poradenství, vysokoškolskými pedagogy, odborníky z praxe a zástupci asociací je vhodné a protipřenosových mechanismů v rámci pedagogických činností a ve vztahu žák - učitel viz: JEDLIČKA, R. Interdisciplinární vztahy mezi hlubinnou psychologií a didaktikou, s. 159-173. In VALIŠOVÁ, A., et al. Historie a perspektivy didaktického myšlení. Praha : Karolinum, 2004. 30 Více: HAWKINS, P; SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. Praha : Portál, 2004; srv.: CARROL, M.; THOLSTRUPOVÁ, M. (ed.). Integrativní přístupy k supervizi. Praha : Triton, 2004. 31 Navrhovaný soubor rozvojových priorit byl ponejprv prezentován na pracovní konferenci ředitelů diagnostických ústavů, výchovných ústavů a vedoucích středisek, která se konala v říjnu 2007 na MŠMT. Dále byl koncepční materiál doplněn podle návrhů ředitelů a doporučení poradní skupiny odborníků z oblasti preventivné výchovné péče.

připravit vzdělávací program pro ředitele a vedoucí pracovníky středisek. Analýza obsahu kurzů pro ředitele škol a školských zařízení ukázala, že akreditované programy jsou hlavně zaměřeny na zásady řízení základních a středních škol. Nabízené kurzy většinou neobsahují specifickou odbornou problematiku, potřebnou pro pedagogické vedení poradenského nebo preventivně výchovného zařízení. 4. V návaznosti na vyhlášku č. 458/2005 Sb. a související metodický pokyn je vhodné pro činnost středisek 32 detailněji rozpracovat odborné standardy. 5. Je nezbytné provést organizačně právní vymezení terapeutických metod a technik, vhodných pro pedagogické pracovníky, kteří působí na děti a dospívající ve střediscích výchovné péče, ale rovněž v poradnách, speciálně pedagogických centrech, ústavech, dětských domovech se školou apod. Jde o to, aby bylo jasné, co by měl splňovat akreditovaný výcvik pro terapeutickou činnost s velkou a malou skupinou, pro individuální terapii, muzikoterapii, arteterapii, pro rodinnou terapeutickou činnost ve středisku atd. Bylo by správné vyjasnit časové a obsahové rozdíly mezi pouhým tréninkem psychosociálních dovedností a psychoterapeutickým výcvikem. Vzhledem ke zvláštnostem terapeutické činnosti u dětí a mládeže s poruchami v psychosociálním vývoji ve školských zařízeních je nezbytná spolupráce MŠMT a IPPP ČR se zkušenými pedagogickými pracovníky-výcvikovými terapeuty i zástupci profesních asociací 33. 6. Je zapotřebí připravit specializované vzdělávací programy pro pedagogické pracovníky středisek ve smyslu 10 vyhlášky č. 317/2005 Sb. - průběžné vzdělávání. To například znamená vytvořit a akreditovat programy, zaměřené do oblasti krizové intervence a telefonické první pomoci, poskytované v rámci školských poradenských a preventivně výchovných zařízení 34. 7. Pro další zkvalitnění péče ve střediscích je nutná příprava standardů a podmínek pro supervizi v rámci preventivně výchovné činnosti. I v tomto případě je 32 To mimo jiné znamená v novele vyhlášky č. 458/2005 Sb. podrobněji popsat standardní činnosti speciálního pedagoga, psychologa a vychovatele, kteří působí ve středisku, obdobné jako je tomu v přílohách vyhlášky č. 72/2005 Sb. 33 Mnohé tréninkové a výcvikové programy, koncipované pro potřebu postgraduální přípravy zdravotníků, jsou pro terapeutický výcvik pedagogických pracovníků obsahové i metodicky nepřiměřené. Více k této problematice viz JEDLIČKA, R. Kompetence mezi výchovou a terapií. In SLAVlK, J.; KOMZAKOVÁ, M. (ed.). Umění ve výchově, prevenci a expresivní terapii. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2009, s. 31-36. 34 V době tvorby a publikování tohoto textu byly již MŠMT v rámci programů DVPP akreditovány velmi dobře připravené kurzy krizové intervence z FF UP v Olomouci nebo z Linky důvěry v Českých Budějovicích.

nezbytná úzká spolupráce tvůrců předpisů s odborníky z praxe a se zástupci příslušných asociací 35. Závěr Preventivně výchovnou péči dětem a dospívající mládeži s poruchami v psychosociálním vývoji i pomoc jejich rodičům a učitelům jsou připravena poskytovat specializovaná školská zařízení - střediska výchovné péče. Střediska působí na dítě (klienta) a jeho vztahový systém na základě principu dobrovolné a aktivní spolupráce všech zúčastněných. Systematická podpora dalšího rozvoje těchto zařízení může být jedním z reálných kroků na cestě k transformaci a modernizaci institucionální výchovné péče, o níž se v poslední době tolik diskutuje. Činnost, zaměřená na individuální potřeby dítěte či dospívajícího s poruchami v osobnostním vývoji a se socializačními problémy, je odborně i lidsky vysoce náročná. Totéž se týká terapeutické práce s narušeným rodinným systémem a reedukační činnosti s dospělými, působícími negativné na díté. Proto je zapotřebí věnovat patřičnou pozornost jak výběru pedagogických pracovníků, tak rovněž odborné podpoře, poskytované jim v rámci celoživotního vzdělávání a supervize. " Zavedení supervize ve školství vyžaduje zajištění odborné přípravy zájemců z řad nejkvalifikovanéjších pedagogických pracovníků, kteří již dříve absolvovali některou z uznávaných forem psychoterapeutického výcviku. Aby byla garantována žádoucí úroveň, měl by být výcvikový kurz v supervizi předložen k akreditaci MŠMT jako vzdělávací program realizovaný v rámci DVPP. Nejdříve je zapotřebí pro uvedené činnosti vymezit školskými právními předpisy příslušné podmínky - obdobné, jako je tomu ve zdravotnictví nebo sociálních službách.