3 Základní ekonomické pojmy podniku

3 Základní ekonomické pojmy podniku 3 Základní ekonomické pojmy podniku Výdaje a příjmy, náklady a výnosy. Zisk, přidaná hodnota, cash-flow. 3.1 Rozdíl mezi výnosem a příjmem, nákladem a výdajem Rozdíl mezi výnosem a příjmem resp. nákladem a výdajem spočívá v rozdílném započítávání do hospodářského výsledku (zisku): Tab. 1 příjem výnos do hosp. výsledku se výdaj tok hotovosti x nezapočítává náklad x zisk započítává do hosp. výsledku se nezapočítává započítává Některé příjmy jsou zároveň výnosy, ale ne každý příjem je výnos a naopak. Příklady výnosů, které jsou zároveň příjmy: tržby za zboží placené hotově, tržby za prodej vlastních výrobků a služeb (hotově - pokladna příjem), tržby za prodej majetku a zásob (hotově), finanční výnosy (např. přijaté úroky (připsání na bankovní účet), mimořádné výnosy (např. plnění pojišťovny jako náhrada škody). Druhy příjmů, které nejsou výnosem: vyrovnání pohledávky zaplacením, získání úvěru, emise obligací, upsání akcií, vklad od společníka apod. Tzn. např. získání úvěru je příjmem, nikoliv však výnosem. Naopak vyfakturovaná tržba za zboží je výnosem, ale až do zaplacení není příjmem. Tedy příjem je jakýkoliv příliv peněz bez ohledu jestli se započítává do hospodářského výsledku či ne, kdežto výnos je takové zvýšení aktiv firmy, které hospodářský výsledek zvyšuje bez ohledu zda došlo k pohybu peněz. Podobně náklady: prodané zboží v ceně pořízení (skladová výdejka), spotřeba materiálu v ceně pořízení, spotřeba energie, spotřeba služeb, mzdové a ostatní osobní náklady, zůstatková hodnota prodaného majetku, odpisy investičního majetku, finanční náklady (např. placené úroky), mimořádné náklady (např. škoda způsobená krádeží neznámým pachatelem). 10

Ekonomika a řízení telekomunikací přednášky Ing. Miroslav Vítek, CSc. K316 Výdaje: nákup zboží na sklad, nákup materiálu, investiční výdaje (je lépe používat termín investiční výdaje než investiční náklady), splátka úvěru, zpětný odkup akcií či obligací za nominální hodnotu, apod. Typickým výdajem, aniž by to byl náklad je nákup materiálu na sklad či investiční výdaje. Naopak typickým nákladem aniž by to byl výdaj (spíše je příjmem, protože je součástí tržeb a slouží jako vlastní finanční zdroj podniku) jsou odpisy majetku, případně výdej materiálu ze skladu. Současným výdajem a nákladem je např. nákup spotřebního materiálu, např. kancelářských potřeb, za hotové, případně hotově zaplacená servisní prohlídka služebního vozidla, apod. 3.2 Struktura výsledovky a druhové členění nákladů Výsledovka podává obraz o veličinách toku, tzn. jde o obrat na jednotlivých účtech za určité období (měsíc, čtvrtletí, rok). Její členění je logicky uspořádané podle typu zhodnocovacího procesu s důrazem na vzájemnou souvislost mezi výnosy a náklady. K určitému výnosu patří určitý náklad nezbytný na jeho dosažení a rozdíl mezi výnosy a náklady je příspěvkem daného procesu k tvorbě hospodářského výsledku firmy. 1) Obchod: tržby za zboží - náklady na prodané zboží v ceně pořízení = marže (obchodní rozpětí). 2) Výroba: tržby za vlastní výrobky a poskytnuté služby spotřeba materiálu spotřeba energie nakupované služby + obchodní rozpětí = přidaná hodnota, přidaná hodnota mzdové a ostatní osobní náklady odpisy majetku + tržby za prodej majetku a zásob zůstatková hodnota prodaného majetku a zásob + ostatní provozní výnosy ostatní provozní náklady = provozní hospodářský výsledek. 3) Finance: finanční výnosy (přijaté úroky) finanční náklady (placené úroky, pojištění, poplatky bankám) = finanční hospodářský výsledek. 4) Náhoda: mimořádné výnosy (inventurní přebytky) mimořádné náklady (škoda živelnou pohromou) = mimořádný hospodářský výsledek. Celkový hospodářský výsledek před zdaněním se zjistí jako součet provozního, finančního a mimořádného hospodářského výsledku. Tento je základem pro výpočet daně z příjmu. Daň závisí kromě účetního hospodářského výsledku ještě na dalších připočitatelných či odpočitatelných položkách, z nichž nejvýznamnější je rozdíl mezi daňovými a účetními odpisy investičního majetku (daňové bývají zrychlené, což vytváří tzv. "daňový štít" u rozvíjející se firmy), pokuty a penále, zaviněná manka a škody, nadlimitní cestovné či spotřeba PHM, tvorba nebo naopak čerpání rezerv apod. Tzn., že vypočtená daň z příjmu stanovená na základě takto upraveného základu daně je značně odlišná od prostého násobku sazbou daně a účetního hospodářského výsledku tedy hrubého zisku. Daň z příjmu je nákladová položka běžného účetního období, za který se daň vypočetla. Po odečtení daně od hrubého zisku dostáváme čistý zisk daného roku k rozdělení. 11

3 Základní ekonomické pojmy podniku 3.3 Struktura rozvahy a souvislost s výsledovkou Rozvaha na rozdíl od výsledovky dává přehled o veličinách stavu, tzn. je sestavena vždy k určitému okamžiku nebo datu (počátek a konec měsíce, počátek a konec roku). Vychází ze skutečnosti, že hospodářské prostředky podniku na straně aktiv se vždy musí rovnat finančním zdrojům podniku na straně pasiv. Cílem činnosti firmy je zisk, který je ve výsledovce roven rozdílu mezi výnosy a náklady, kdežto v rozvaze rozdílu mezi aktivy a součtem "minulých" vlastních pasiv s cizími pasivami. Je to hospodářský výsledek běžného roku před zdaněním. Tab. 2 Nejhrubší členění aktiv a pasiv poskytuje následující tabulka AKTIVA STÁLÁ hmotný investiční majetek odepisovaný neodepisovaný nehmotný IM zásoby pohledávky peníze OBĚŽNÁ základní jmění fondy PASIVA VLASTNÍ nerozdělený zisk hospodářský výsledek běžného roku dlouhodobé krátkodobé závazky úvěry CIZÍ 3.4 Tok hotovosti (cash-flow) Je obecně počítán jako rozdíl příjmů a výdajů za určité období. Lze jej stanovit i pomocí rozdílu výnosů a nákladů za toto období, tzn. hospodářský výsledek + odpisy, z korekcí na ostatní příjmy a výdaje, resp. změny stavových veličin v rozvaze jenž se nepromítají do hospodářského výsledku. Tok hotovosti v daném období zvýší (připočitatelná položka): snížení stavu pohledávek (za odběrateli, zaměstnanci, společníky, bankami, státem, pojišťovnami apod.), zvýšení stavu závazků (vůči odběratelům, zaměstnancům, společníkům, bankám, pojišťovnám a státu), snížení stavu zásob, snížení stavu majetku. Analogicky tok hotovosti snižují obrácené pohyby vyjmenovaných veličin. 3.5 Tvorba a rozdělení hospodářského výsledku firmou Prvním příspěvkem ke tvorbě hospodářského výsledku je obchodní rozpětí jako rozdíl mezi tržbou za a náklady na prodané zboží. Obchodní rozpětí je součástí přidané hodnoty, která vznikne zpracováním nakoupeného materiálu díky spotřebě nakoupené energie a nakoupených služeb, jejichž hodnota se souhrnně nazývá výrobní spotřebou a odečítá se od tržeb za prodej vlastních výrobků či poskytnutých služeb. 12

Ekonomika a řízení telekomunikací přednášky Ing. Miroslav Vítek, CSc. K316 V případě telekomunikačních firem jako distributorů koncových zařízení je důležité obchodní rozpětí, v případě stavebně-montážních firem je důležitější přidaná hodnota převážně vzniklá vytvořením originálních výrobků - staveb, zde se vyskytuje další podstatná nákladová položka kromě spotřeby materiálu a nakupovaných služeb, a to jsou mzdy a ostatní osobní náklady. V případě výrobců telekomunikační techniky je to opět přidaná hodnota ve výrobě (klasický výrobní podnik), kde jsou pravděpodobně v rovnováze mzdy a odpisy majetku firmy (stroje, zařízení, budovy, SW apod.). V případě provozovatelů sítí přidaná hodnota vzniká převážně díky tržbám za poskytnuté služby, přičemž největší nákladovou položkou jsou odpisy majetku - telekomunikační sítě, kterou firma vlastní a jejímž prostřednictvím služby poskytuje. V případě poskytovatelů služeb s přidanou hodnotou lze těžko rozhodovat, která nákladová položka je nejvyšší, ale zpravidla to bývají opět nakupované služby ve formě pronájmu zařízení od provozovatelů sítí a po té odpisy vlastního majetku, tedy zařízení, pomocí nichž se daná doplňková služba poskytuje. Je jisté, že poměrně vysoká přidaná hodnota 2 telekomunikačních zařízení. je v případě provozovatelů sítí a výrobců Po odpočtu provozních nákladů od provozních výnosů vzniká provozní hospodářský výsledek (EBIT), který je v případě podniků v telekomunikačním odvětví nejdůležitějším zdrojem konečného celkového hospodářského výsledku, neboť finanční výsledek hospodaření bývá většinou záporný (alespoň u málo kapitálově silných společností) a s mimořádným hospodářským výsledkem většinou nelze příliš počítat, protože bývá zanedbatelný. Daň z příjmu z běžné a mimořádné činnosti se počítá do nákladů zdaňovaného roku, takže hospodářský výsledek jenž je určen k rozdělení po roční uzávěrce je již očištěn od placené daně a je to tedy čistý zisk za daný rok. Čistý zisk minulého roku se rozděluje v následujícím roce na základě rozhodnutí valné hromady, či jiného nejvyššího orgánu vlastníků daného podniku. Rozděluje se tak, že část se ponechá ve firmě ve formě přídělů do fondů (u zákonného rezervního fondu platí povinnost naplnit jej na předepsaný poměr vzhledem k základnímu jmění) a nerozděleného zisku, jenž spolu s odpisy tvoří přírůstek vlastních finančních zdrojů podniku do dalšího období, za kteréžto je možno rozšiřovat síť a zmnožovat hospodářské prostředky sloužící k uspokojení potřeb zákazníků, a tím být zdrojem budoucích vyšších zisků. Druhá část čistého zisku k rozdělení se vyplatí v podobě dividend akcionářům či podílů na hospodářském výsledku společníkům (majitelům) firmy. Vše je názorně dokumentováno na obrázku v podobě Sankeyova diagramu: 2 Je nutné odlišovat přidanou hodnotu z účetního hlediska od přidané hodnoty k základní telekomunikační službě, což je označení pro doplňkovou telekomunikační službu a znamená zvýšení užitné hodnoty pro zákazníka. 13

3 Základní ekonomické pojmy podniku 3.6 Třídění nákladů Obr. 7 Tok finančních prostředků firmou provozující telekomunikační síť Co se týče členění nákladů výrobního systému je nutno rozlišovat tři druhy nákladů: 1) investiční náklady jako součást stálé složky nákladů (náklady na pořízení majetku) nezávislých na velikosti produkce 1) stálé provozní náklady, které jsou také součástí stálé složky (náklady na udržení pohotovosti systému), opět tedy nezávisí na velikosti produkce a 2) proměnné provozní náklady, které závisí na velikosti produkce (objemu poskytovaných služeb). 3.6.1 Investiční náklady Jsou hmotné a finanční zdroje, vynakládané na pořizování nového hmotného a nehmotného investičního majetku (dříve základních prostředků) a na rekonstrukci, modernizaci, nástavby a přístavby dosavadního HIM a NIM. Investiční náklady by měly být spíše nazývány investičními výdaji, protože do nákladů firmy v běžném roce nelze zahrnout celou cenu pořízení investiční akce, tedy sumu investičních výdajů, ale pouze odpisy vypočtené z ceny pořízení a doby životnosti stavby. Převažující část staveb (investic) má delší dobu výstavby T v než jeden rok. Proto je také třeba sečíst investiční náklady vynakládané během jednotlivých let výstavby na námi zvolený rok, k němuž budeme diskontovat každoročně se opakující ekonomické veličiny (tržby, provozní náklady apod.). Takto získané investiční náklady nazýváme porovnávací investiční náklady. Jejich velikost se určí ze vztahu: 14

Ekonomika a řízení telekomunikací přednášky Ing. Miroslav Vítek, CSc. K316 T v Tv T T Nip = NiT (1 + r), T = 1 kde N ip investiční porovnávací náklady vztažené k prvnímu roku provozu [Kč], N it investiční náklady v T-tém roce výstavby [Kč], T pořadové číslo jednotlivých let výstavby, T počet let o něž přesáhne doba výstavby zahájení jejího provozu, r úroková míra. ( 7 ) Obr. 8 Přesah doby výstavby do doby provozu u investice B Celkové náklady stavby se člení do jedenácti hlav: I II III IV V VI VII VIII IX X XI Projektové a průzkumné práce Provozní soubory (technologie) Náklady stavební části Stroje, zařízení a inventář investiční povahy Umělecká díla Vedlejší náklady (hlavně zařízení staveniště) Ostatní náklady jinde neuvedené Rezerva Jiné investice Náklady hrazené z investičních prostředků nezahrnované do pořizovací ceny Náklady hrazené z provozních prostředků Suma nákladů hlav I - IX tvoří pořizovací cenu investiční akce z níž se potom počítají odpisy. 3.6.2 Stálé provozní náklady Do stálých provozních nákladů se zahrnují podle druhového členění nákladů takové druhy provozních nákladů firmy, které nezávisí na množství produkce v krátkém období. Jsou to např.: náklady na opravu a údržbu nezávislé na provozu, spotřeba energie nezávislá na produkci, nájemné, stálá složka mezd, spotřeba režijního materiálu, pojištění apod. 15

3 Základní ekonomické pojmy podniku U provozovatelů telekomunikačních sítí vystupuje jako hlavní součást stálých provozních nákladů náklady na opravu a údržbu nakupované od jiných firem plus mzdy a platy zaměstnanců. 3.6.3 Proměnné provozní náklady U klasického výrobního podniku z druhého sektoru odvětví národního hospodářství jsou to především náklady na spotřebu materiálu při výrobě, případně energie a paliv, která závisí na objemu produkce. Také se tam počítá pobídková složka mezd, náklady na opravy a údržbu závislé na velikosti produkce apod. U obchodních firem patří do proměnné složky nákladů především náklady na nákup zboží v ceně pořízení. U provozovatelů telekomunikačních sítí lze do proměnných nákladů počítat platby smluvním operátorům za služby pro vlastní zákazníky při jejich volání do nebo přes cizí sítě. Pokud však přijmeme předpoklad o nulovém vzájemném vyrovnání, tzn. že platby operátora jiným operátorům se vyrovnají s příjmy za reciproční služby pro ně, pak by bylo možno tyto náklady zanedbat a uvažovat s tím, že provozovatel telekomunikační sítě v podstatě nemá proměnnou složku provozních nákladů, tzn. že provozní náklady operátora telekomunikační sítě mají převážně stálý charakter nezávislý na objemu telekomunikačního provozu. 3.6.4 Vlastní náklady Vlastní náklady podniku představují spotřebu kapitálu a práce v podobě součtu tzv. materiálových nákladů jako nákladů "zvěcnělé práce" (spotřeba materiálu a zboží v ceně pořízení, spotřeba energie, nakupované služby a odpisy), mezd a ostatních osobních nákladů včetně sociálního a zdravotního pojištění (náklady "živé práce") a ostatních nákladů (finanční náklady především jako náklady za použití cizích zdrojů - náklady kapitálu a přímých daní - daně z příjmu, daně z nemovitostí a ost. poplatků). Vlastní náklady můžeme tedy vyjádřit vztahem: N = N + M + N, ( 8 ) v1 mat ost kde N vl vlastní náklady [Kč], N mat materiálové náklady (kromě spotřeby materiálu, energie a služeb obsahují i odpisy) [Kč], M mzdové a ostatní osobní náklady [Kč], N ost ostatní náklady [Kč]. Vlastní náklady můžeme vyjádřit také vztahem: N = N + M + O+ N, ( 9 ) v1 sp ost kde N sp náklady na prodané zboží v ceně pořízení, spotřebu materiálu, energie a nakupované služby [Kč], O odpisy investičního majetku [Kč], M mzdové a ostatní osobní náklady [Kč]. Vlastní náklady lze rovněž definovat jako součet provozních nákladů a odpisů: N = N + O, ( 10 ) v1 pr kde N pr provozní náklady [Kč]. 16

Ekonomika a řízení telekomunikací přednášky Ing. Miroslav Vítek, CSc. K316 3.6.5 Výrobní náklady Jsou to vlastní náklady bez úroku z úvěru (cizích zdrojů) zvýšené o náklady celkového použitého kapitálu, tzn. o úroky z celého objemu investičních nákladů bez ohledu na to, jestli byly získány ze zdrojů vlastních, či cizích (pasiva celkem). Tato kategorie nákladů se používá ve výpočtech ekonomické efektivnosti podnikatelských záměrů nejčastěji, protože zahrnuje nejúplněji náklady příležitosti. Následující vzorec ukazuje různé možnosti zápisu výrobních nákladů v návaznosti na vlastní náklady, provozní náklady, investiční výdaje a odpisy: N = N + N = N + O+ N = N + a N = v v1 ui pr ui pr Tž ip = N + pn + pn = N 1 + ( a p ) N pr o ip a ip v Tž o ip, ( 11 ) kde N v výrobní náklady [Kč], N vl vlastní náklady [Kč], N ui úroky z investic [Kč], N pr provozní náklady [Kč], a Tž poměrná anuita za dobu životnosti investice, p o poměrný odpis, anuitní úroková míra. p a Měrné výrobní náklady jsou pak vztažené na jednotku výroby (dodávky), spotřeby apod. [Kč/min, Kč/ERL]: n v N Q v =, ( 12 ) kde Q produkce, celkový objem poskytnutých služeb za určité období [ks, Erl, min]. Výrobní náklady se ve výpočtech ekonomické efektivnosti používají v průměrném ročním tvaru (ekvivalentní roční hodnotě) za dobu životnosti (viz diskontování v kapitole 10.). 17