Karas stříbřitý (Carassius auratus) Libor Mikl, HYDR I.
Řád: Máloostní Čeleď: Kaprovití Charakteristika potrava: všežravec délka života: 10 let pohlavní dospělost: 3. rok doba rozmnožování: květen-červenec běžná velikost: 15-30 cm maximum: 50 cm
Typické znaky vysoké ploché tělo mírně vyklenutá nebo i proláklá hřbetní ploutev Koncová ústa bez vousků Celkové zbarvení je stříbřitě šedé, s tmavší hřbetní částí velké tuhé šupiny tvořící téměř krunýř
Typické znaky vysoké ploché tělo mírně vyklenutá nebo i proláklá hřbetní ploutev Koncová ústa bez vousků Celkové zbarvení je stříbřitě šedé, s tmavší hřbetní částí velké tuhé šupiny tvořící téměř krunýř
Ve střední Evropě se vyskytují dva druhy rodu Carassius: (Carassius carassius a nepůvodní (Carassius auratus) V ČR se vyskytují 3 formy karase stříbřitého: C. auratus gibelio, C. auratus auratus, C. auratus langsdorfii Vysoká genetická diverzita může za vysokou invazivní úspěšnost
Biologie Bentopelagická ryba Žije ve sladkých i brakických vodách Převážně rozšířen ve větších nížinných řekách, i ve většině stojatých vod (rybníky, nádrže, tůně) Všežravec (zoobentos, zooplankton, sinice, řasy, suchozemský hmyz, detrit či úlomky rostlin) Velmi dobře snáší znečištění a nízký obsah kyslíku
Rozmnožování Pohlavní dimorfizmus u C. auratus není podrobně znám Samci mají zdruřeninu na bázi prsních ploutví a vyšší tělo a hřbetní ploutev C. a. gibelio probíhá pohlavní i nepohlavní rozmnožování v závislosti na ploidním statusu existují tři typy populací: unisexuální, bisexuální populace,jedinci obou pohlaví s různou ploidii, pohlavním a nepohlavním rozmnožováním
první vlna C. a. gibelio, která migrací pronikla v 60. a 70. letech 20. století na území dnešního Slovenska a České republiky, byla tvořena pouze triploidní samicemi
Šíření Karase stříbřitého Původ formy Carassius auratus auratus pochází z oblasti Číny (kde byly chovány zlaté formy pro náboženské účely) Do Evropy byl C. a. auratus poprvé dovezen v 17. století V Evropě se stává běžnější rybou ve volných vodách v důsledku úniků z rybníčků a záměrného vysazování ve volných vodách západní Evropy se vyskytují především zdivočelí potomci zlatých karasů
Na územíčr byl C. a. gibelo dovezen jako akvarijní rybka v 18. až 19. století Původní areál se nachází na dálném Východě, zejména zahrnuje povodí řeky Amur V bývalém Sovětském svazu docházelo k převozům ryb z Dálného Východu do západních oblastí SSSR rozsáhlé introdukční programy od 30. let do 60. let 20. st. Mezi prvními introdukovanými rybami byl i amurský C. a. gibelo (pro produkční účely) (tyto dovozy se staly zdrojem postupného šíření C. a. gibela)
Do poloviny 20. století byl C. a. gibelio pozorován pouze v oblasti delty Dunaje v Rumunsku V jugoslávském úseku Dunaje byl poprvé zaznamenán v roce 1954 (z řeky Tisy) Do Dunaje se karas dostal z přítoků na, kterých ležela řada rybochovných farem Na území dnešníčeské republiky pronikl C. a. gibelio přes slovensko-rakouský úsek řeky Moravy z Dunaje Poprvé byl pozorován v dolním úseku řeky Dyje u jezu v Břeclavi na jaře roku 1975
V letech 1976 a 1977 byl nalezen v řece Dyji až po ř. km 40 a v dolních úsecích řeky Moravy (Postupně obsadil aluviální vody dolních úseků obou toků. Následně se rozšířil do celého povodí Moravy a Dyje) na Moravě se šířil nechtěnými převozy s násadami kapra, záměrným vysazováním a také lokálně vlastními migracemi V povodí Labe byla jeho přítomnost prokázána až v roce 1980, (kdy byl uloven jeden exemplář v Jevanském potoce) Na podzim 1983 byl jeho výskyt zjištěn při výlovu Staronechanického rybníka u Hradce Králové, (kam byl o rok dříve dovezen z jižní Moravy jako nechtěná příměs s násadami tolstolobika a kapra)
Dvě cesty šíření C. a. gibelo v ČR pronikání vodními toky a umělými kanály vlastními migračními aktivitami (z vodních toků a kanálů pronikl i do nádrží a rybníků při jejich napouštění nebo čerpání vody. Tah C. a. gibelio byl velmi agresivní, překonával i stupně a silný proud) Druhou cestou šíření je převoz a vysazování do vodních toků a nádrží, často s násadami kapra či v důsledku záměny s kaprem
Hlavní příčiny rychlého šíření Biologické vlastnosti C. a. gibelo původní populace C. a. gibelio v našich vodách byly monosexuální, tvořené pouze samicemi. (Tyto populace měly vysokou plodnost a dvě až čtyři dávky výtěru) Ekologické vlastnosti Je schopen se přizpůsobit různým vodním biotopům velmi odolný vůči nepříznivým podmínkám (snáší bezkyslíkové stavy, silné znečištění vody, které je organického charakteru, mechanické poškození či poranění)
Činnost člověka rybářském obhospodařování tekoucích vod a rybníků byl C. a. gibelio často záměrně nebo neúmyslněči z neznalosti převážen a vysazován do dalších vodních biotopů Ostatní faktory pokles početnosti dravých druhů ryb ve volných vodách a značná odolnost proti nemocem.
Evidovaný výskyt Carassius auratus gibelio v období 1982-2005
Význam C. auratus a jeho vliv na ostatní ichtyofaunu biologické vlastnosti karasa stříbřitého přispěly k velmi rychlému osídlení většiny vhodných biotopů a vedly k silnému konkurenčnímu tlaku na původní druhy (karasa obecného (Carassius carassius), lína obecného (Tinca tinca) a slunku obecnou (Leucaspius delineatus) (V aluviu řeky Dyje s nárůstem početnosti karasa stříbřitého nastal výrazný pokles populací lína obecného) negativním efektem je sexuální parazitismus, (při kterém triploidní samice karasa stříbřitého využívají k aktivaci oocytů spermie samců jiných druhů kaprovitých ryb)
negativní vliv na populace nativních druhů ryb může mít i jejich hybridizace s karasem stříbřitým Zvýšení zákalu vody v mělkých rybnících / jezerech (rozrývání dna a velká predace zooplanktonu => nárůst fytoplanktonu)
Využit ití Carassius auratus
Děkuji za pozornost
Literatura: Papoušek I, 2005 Brno, Molekulárně genetické analýy druhů Carassius ve střední Evropě Lusk S., at al. 2008, Alien fish species in the Czech Republic and their impact on the native fish fauna