Souhrn. Klíčová slova: prase, amoniak, emise, redukce amoniaku, mikroklima, měření, životní prostředí

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma MOŽNOSTI ELIMINACE EMISÍ AMONIAKU V CHOVECH ZVÍŘAT vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne 12. 5. 2008

Souhrn Byl posouzen a zhodnocen vliv účinku preparátu Vertistimul ve výkrmu prasat na hluboké podestýlce. Tento preparát byl aplikován na podestýlku elektrickým postřikovačem, při doporučeném dávkování 20ml/m². Na základě vyhodnocení zjištěných hodnot je možno konstatovat snížení koncentrace amoniaku v životní zóně zvířat o 24 %. Tento fakt znamená snížení emisí amoniaku, což znamená zlepšení životních podmínek a tedy i welfare zvířat. Klíčová slova: prase, amoniak, emise, redukce amoniaku, mikroklima, měření, životní prostředí 2

Summary The effect of the chemical Vertistimul in the pig fattening on deep bedding was examined and evaluated. This chemical was applied on the bedding with electrical sprinkler, with recommended dosage 20ml per sq. meter. Based on the assessment of the ascertained values it is possible to acknowledge a decrease of the ammoniac levels in the animal life zone for about 24 %. This finding suggests reduction of the ammonia emissions which leads to improvement of animal life condition as well as their welfare Keywords: pig, ammonia, emission, reduction of ammonia, microclimate, measurement, environment 3

Poděkování Děkuji svému vedoucímu panu Ing. Zdeňku Havlíčkovi za obětavé odborné vedení, za cenné rady, připomínky a za poskytnutí literatury během zpracování mé diplomové práce. Můj velký dík patří také mé rodině a mému příteli za psychickou podporu po celou dobu mého studia na MZLU v Brně. 4

OBSAH 1. Úvod...6 2. Cíl práce...7 3. Literární přehled...8 3.1. Problémy životního prostředí při intenzivním chovu...8 3.1.1. Složení krmiva a potupy ve výživě pro snížení emise...9 3.1.2. Emise ze systémů intenzivního chovu hospodářských zvířat...12 4. Ovlivnění zdravotního stavu hospodářských zvířat stájovým klimatem...14 4.1. Fyzikální faktory stájového ovzduší...14 4.1.1. Teplota vzduchu...14 4.1.1.1. Vliv teploty na užitkovost...15 4.1.1.2 Zajištění optimálního teplotního režimu...17 4.1.2. Vlhkost vzduchu...18 4.1.3. Proudění vzduchu...19 4.2. Biologické faktory stájového ovzduší...19 4.3. Chemické faktory stájového ovzduší...20 4.3.1. Dusík...20 4.3.2. Oxid uhličitý (CO2)...21 4.3.3. Sirovodík...21 4.3.4. Amoniak...22 5. Legislativní podmínky snižování emisí amoniaku ve velkochovech...25 6. Metody snižování emise amoniaku...27 6.1. Přípravky, koncipované na principu adsorpce...27 6.2. Přípravky. využívající specifické schopnosti chemicky vázat určitou emitovanou plynnou sloučeninu...28 6.3. Přípravky využívající enzymatických aktivit...28 6.4. Přípravky fungující překrytím pachů...29 6.5. Biologické přípravky...29 6.7. Mydlokor tupolistý (Quillaia saponaria)...31 6.8. Juka (Yucca schidigera)...31 7. Materiál a metodika...33 7.1. Popis areálu...33 7.2. Způsoby měření...34 7.2.1. Sledované ukazatele...34 7.2.2. Charakteristika účinku...35 8. Výsledky práce a diskuze...36 9. Závěr...48 10. Seznam použité literatury...50 11. Seznam tabulek...53 12. Seznam grafů...54 5

1. Úvod Primární úlohou chovatele je péče o zdraví zvířat. To platí zejména při zavádění nových technologií a postupů do chovu hospodářských zvířat, které je spojeno s jejich zvýšenou exploatací. Na druhé straně je však nutno brát zřetel rovněž na negativní zásah zejména velkokapacitních technologií na životní prostředí. Vzhledem k tomu, že z větší části péče o zvířata spočívá na chovateli, je nutné aby chovatel na jedné straně vytvořil zvířatům optimální životní podmínky a na straně druhé přitom co nejméně narušil ekologii okolního prostředí. V péči o zdraví zvířat je jedním z významných kroků ze strany chovatele dodržování optimálního mikroklimatu ve stáji. Je známo, že stájové prostředí je ovlivňováno produkty metabolismu zvířat. Jedná se především o ty činitele, kteří se mohou uvolňovat z výkalů, kejdy či moči samotných zvířat. Jedním z nich je amoniak, který se může významnou měrou podílet na zhoršení parametrů mikroklimatu ve stájovém prostředí. Zároveň je význam amoniaku spatřován rovněž v oblasti péče o životní prostředí, jak dokládá snaha o snižování emisí amoniaku a skleníkových plynů ze zemědělské činnosti. Ta je celosvětovým trendem, o čemž svědčí skutečnost, že v EU byla přijata celá řada směrnic, ovlivňujících využití zemědělských technologií pro chov hospodářských zvířat, pro uskladnění jejich exkrementů a jejich aplikaci do půdy. Proto není divu, že snižování emisí amoniaku a skleníkových plynů ze zemědělské činnosti souvisí rovněž s plněním mezinárodních dohod, ke kterým se Česká republika připojila. Smyslem těchto směrnic a dohod je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku a najít optimální řešení možných vlivů činností na kvalitu životního prostředí a lidské zdraví. Účelem je tedy dosažení integrovaného systému prevence a omezování znečištění. Vzhledem k celosvětovému významu tohoto problému spojeného s negativním dopadem na životní prostředí je tato práce zaměřena právě na možnosti eliminace emisí amoniaku v chovech zvířat. Práce si tedy klade za cíl předložit poznatky o využití potencionálních možností snížení emisí amoniaku v chovech hospodářských zvířat a dále prezentovat nové alternativní možnosti, umožňující eliminaci výskytu emisí amoniaku a zamezit jejich dalšího negativního dopadu na životní prostředí. 6

2. Cíl práce Cílem práce bylo zhodnocení biotechnologického preparátu Vertistimul pro snížení emisí amoniaku ve výkrmu prasat na hluboké podestýlce. Mimo hodnocení účinku tohoto preparátu na koncentraci amoniaku ve stáji bylo cílem také posouzení mikroklimatických veličin. Z mikroklimatických ukazatelů byly sledovány teplota a relativní vlhkost stájového vzduchu. Záměrem bylo srovnání výsledků v pokusné stáji s použitím preparátu a v kontrolní stáji bez použití tohoto preparátu. 7

3. Literární přehled 3.1. Problémy životního prostředí při intenzivním chovu Dopady na životní prostředí z intenzivních chovů hospodářských zvířat se staly skutečným problémem v 80. letech Jednou z hlavních výzev po modernizaci chovu drůbeže a prasat je bilance snižování nebo úplná eliminace znečišťujících dopadů tohoto chovu na životní prostředí Potenciálně mohou zemědělské aktivity intenzivního chovu drůbeže a prasat přispívat k mnoha environmentálním úkazům: okyselování (NH3, SO2,, NOx); eutrofizace (N); oslabování ozónové vrstvy (CH3Br); zvyšování skleníkového efektu (CO2, CH4, N2O); vysychání (používání spodních vod) místní narušení (zápach, hluk); (viz obr.1) Většina emisí pocházejících z hlavních činností na drůbežích a prasečích farmách se přisuzuje množství, struktuře a složení exkrementů. Z environmentálního hlediska jsou exkrementy nejvýznamnějším odpadem, se kterém se na farmě setkáváme. Tato část se proto zabývá především charakterizováním prasečích a drůbežích exkrementů a to ještě před tím, než jsou prezentovány úrovně emisí z faremních činností. Charakteristiky exkrementů jsou na prvním místě ovlivněny kvalitou krmiva, vyjádřenou procentem sušiny, koncentrací živin (N, atd.) a účinností, s jakou zvířata tyto živiny přemění na výsledný produkt. Tak jako se liší charakteristiky krmiva, tak také koncentrace v čerstvých exkrementech bude vykazovat odlišnosti. Nejvíce uvedených informací o environmentálních problémech je spojeno s emisemi NH3-N, NH4 + -N a P2O5. Faremní činnosti v různém rozsahu přispívají k těmto emisím (BREF, 2002). Vysoké koncentrace amoniaku v ustájovacích 8

prostorách mají negativní vliv na zdraví a užitkovost prasat a drůbeže. Rychlost růstu u mladých prasat může být zpomalena až o 12% a užitkovost brojlerů až o 15% v důsledku vysokých hladin amoniaku. Negativní vliv amoniaku na zdraví a užitkovost zvířat je dále zesilován přítomností prachu, kterým je amoniak absorbován a vnášen hlouběji do respiračního traktu, kde působí dráždivě a vytváří vhodné podmínky pro vznik respiračních onemocnění (Zeman, 2004). Ustájení zvířat je opakovaně uváděno jako nejvýznamnější zdroj v obou odvětví chovu hospodářských zvířat. Opatření používaná ke snížení emisí spojených s ustájením, uskladněním a nakládáním s exkrementy, majících dopad na jejich strukturu a složení, nakonec budou ovlivňovat emise spojené s aplikací do půdy (BREF, 2002). 3.1.1. Složení krmiva a potupy ve výživě pro snížení emise Z hlediska životního prostředí je důležitá účinnost přeměny krmiva na rychlost růstu zvířat. Je třeba přesvědčit se, zda jsou jejich nutriční požadavky vždy splněny, neboť by bylo nákladné zkrmovat živiny na úrovních, přesahujících tyto požadavky. Problém amoniaku a jeho emisí je dán skutečností, že z celkového množství přijatého dusíku, je u monogastrických zvířat využita v průměru pouze jedna třetina. Zbytek je vyloučen převážně jako metabolický odpad ve formě močoviny nebo kyseliny močové močí a částečně ve formě nestrávených zbytků tuhými výkaly. Přibližně 30 50 % těchto odpadních dusíkatých sloučenin podléhá rozkladu na amoniak a oxid uhličitý a uniká do atmosféry. Způsob využití dusíku u monogastrických zvířat znázorňuje obrázek (viz obr.2), ze kterého vyplývá, že hlavním zdrojem amoniaku jsou rozkládající se odpadní dusíkaté látky a že případné zlepšení stravitelnosti a využití dusíku a následné snížení množství dusíkatých látek v exkrementech nemůže zásadně ovlivnit úroveň amoniakální emise. Jestliže vezmeme v úvahu pomyslnou horní hranici 5 % možného zlepšení využitelnosti dusíkatých látek použitím některého z krmných aditiv, vyjde nám podle jednoduchého propočtu za použití údajů z obrázku 2, že se tímto způsobem sníží množství odpadních dusíkatých látek z původních 65 % na 60 %. I z těchto 60 % se však opět téměř polovina přemění na amoniak unikající do ovzduší. Z uvedeného je zřejmé, že snížení amoniakálních emisí zlepšením využití dusíku při zkrmování krmných aditiv je možné pouze v jednotkách procent. Jestliže chceme 9

dosáhnout významnějšího snížení amoniakálních emisí, musí tato aditiva nutně obsahovat látky, které jsou schopné ovlivnit intenzitu rozkladu dusíkatých látek v exkrementech (BREF, 2002). Jednou z metod jak snižovat emise je fázová výživa. Principiálně to znamená, že během určité fáze chovu se požadavky na přívod živin mění a je vhodné tzv. fázovou výživu přesněji uspokojovat potřebu zvířat pro na přívod živin.při porovnání nefázovaného krmen s dvoufázovým krmením, došlo ke snížení množství vyloučeného dusíku o 7%. Dosáhneme li snížení vylučovaného dusíku dojde následně ke snížení emisí z ustájení zvířat a externího uskladnění exkrementů (Zeman et al, 2007). Omezení nadbytku přijímaných bílkovin je zajištěno krmením zvířat příslušným minimálním množstvím esenciálních aminokyselin zajišťujících optimální výkonnost. Obohacením krmné dávky o aminokyseliny, jimiž jsou lysin, methionin, threonin a tryptofan a snížením obsahu vysokoproteinových krmiv. Obohacení krmiv o aminokyseliny, umožňuje snížit množství zvířaty přijímaných bílkovin (Zeman, 2004). Graf 1.: Potřebné množství aminokyselin (Zeman, 2007) Výše uvedený graf naznačuje, jaké množství esenciální aminokyseliny je nutné do krmné dávky doplnit a současně jaké množství bude odbouráno, deaminováno a jejichž dusík se objeví v moči. (všechny aminokyseliny jejichž příjem převyšuje červenou čáru označující 100% denní potřeby). Při snížení 10

obsahu bílkovin v krmné směsi o 2 % body dochází ke snížení emisí amoniaku o 24%. U prasat může obsah vyloučeného dusíku klesnout až o 10% (Zeman et al, 2007). Vytvořením nízkoproteinového krmiva dochází : k ovlivnění stravitelnosti, ke snížení množství přijatých i vylučovaných bílkovin ke snížení emisí amoniaku z důvodu nižšího vylučování dusíku ke snížení páchnoucích látek ke snížení příjmu vody, přináší její úsporu, a tím se i sníží množství exkrementů, s kterými musí být manipulováno (Schneiderová, 2008). Emise, které vznikají také z důvodu této nevyváženosti jak nám znázorňuje model BREF (viz obr. 3). V tomto modelu jsou jednoduchým způsobem popsány vstupy do zpracování a produkce dusíku a dusíkatých látek v těle chovaných zvířat. Model BREF poukazuje na spotřebu, použití a ztráty bílkovin při výrobě jatečního prasete s konečnou živou váhou 108kg. Podle tohoto modelu prase uložilo 33% bílkovin ve tkáních a zbylých 67% vyloučilo v exkrementech, kde 51% tvořila moč a 16% fekálií. Tento model vznikl před 20 lety má poskytnout praktickým zemědělcům kolik asi dusíku lze do půdy zpravit při využití prasečí kejdy k hnojení. Protože se jedná o starší údaje byl navržen nový model, podle MZLU v Brně, jak by situace vypadala dnes. V současné době chovaná prasata (supermasná) mají vyšší podíl libové tkáně v těle a také výrobci krmných směsí se naučili lépe využívat aminokyselin a enzymů k efektivnějšímu využití živin z krmné dávky. Na základě pokusů pracovníku MZLU v Brně byl sestaven nový model (viz obr. 4), který lépe popisuje skutečnost na podnicích, které chovají supermasná prasata (nad 58% libové tkáně) v kvalitních stájích. Model vychází ze stejných podkladů a to z množství dusíku obsaženého v krmivu jednoho prasete v průběhu celého období. Hodnoty, množství dusíku v prasečí tkáni, množství dusíku v moči, množství dusíku ve výkalech a množství dusíku v kejdě, jsou převzaty z experimentální činnosti MZLU v Brně. Výsledky naznačují trend, kam se výživa a jaké má dopady ba snižování emisí N a nebo na snižující se obsah N v hnojivu z kejdy. Při porovnání modelu BREF a nového 11

modelu byl snížen příjem dusíku krmivu a retence dusíku byla u nového modelu výrazně lepší. Výrazný rozdíl byl zaznamenán také u vyloučení dusíku v moči. Obsah dusíku v kejdě se odvíjí od množství dusíku v moči. Na množství dusíku v kejdě je závislé množství emisí čpavku a proto emise dusíku byly nižší (Zeman et al, 2007). 3.1.2. Emise ze systémů intenzivního chovu hospodářských zvířat Tab.1: Emise do ovzduší ze systémů intenzivního chovu hospodářských zvířat Ovzduší Produkční systém Čpavek (NH3) Metan (CH4) Oxid dusný (N20) Kysličník uhličitý (CO2) Zápach (např. H2S) Prach Dým/CO (BREF, 2002) Ustájení zvířat, sklady hnoje, rozmetání hnoje na půdu Ustájení zvířat a ošetřování hnoje Ustájení zvířat, skladování hnoje a rozmetání hnoje Ustájení zvířat, energie, použitá na vytápění a dopravu na farmu, spalování odpadu Ustájení zvířat, skladování hnoje, rozmetání hnoje na půdu Mletí a drcení krmiva, skladování krmiva, skladování pevného hnojiva a jeho používání Spalování odpadu Největší pozornost byla věnována emisím čpavku z ustájení zvířat, neboť čpavek je pokládán za důležitý prvek pro okyselování půd a vody. Čpavkový plyn (NH3) má ostrý a čpavý zápach a ve větších koncentracích může dráždit oči, krk a sliznice lidí a faremních zvířat. Z hnoje stoupá pomalu do objektů, odkud je odstraněn ventilačním systémem. Faktory jako teplota, ventilační výkon, vlhkost vzduchu, množství zvířat, kvalita podestýlky a složení krmiva (hrubé bílkoviny) ovlivňují množství čpavku. Faktory, které ovlivňují množství emisí čpavku jsou uvedeny v tabulce 2. Například v prasečí kejdě představuje dusík močoviny více než 95 % celkového dusíku v prasečí moči. Jako výsledek činnosti mikrobiální ureázy, může být tato močovina rychle přeměněna na těkavý čpavek. 12

Tab.2: Schematický přehled procesů a faktorů začleněných do uvolňování čpavku ze stájí T: teplota, ph: kyselosti; Aw: činnost vody; r.h.: relativní vlhkost Procesy Složky dusíku a místo výskytu Ovlivňující faktory 1. Produkce Kyselina močová (70 %) + Zvířata a krmivo výkalů nestravitelné bílkoviny (30 %) 2. Rozklad Čpavek/amonium v hnoji Podmínky procesu (hnůj): T, ph, Aw 3. Vypařování, Podmínky procesu a místní Čpavek ve vzduchu těkavost klimat Místní klima (vzduch); 4. Větrání Čpavek v ustájení drůbeže teplota; relativní vlhkost.; rychlost proudění vzduchu 5. Emise Čpavek v životním prostředí Čištění vzduchu (BREF, 2002) Tvorba plynných látek v ustájení zvířat také ovlivňuje kvalitu vnitřního vzduchu a může ovlivnit zdraví zvířat a vytvořit nezdravé pracovní podmínky pro farmáře. Množství plynných látek v objektech je tedy omezeno na maximální koncentrace. Mnohem méně se ví o emisích dalších plynů, nicméně je prováděn výzkum zejména metanu a oxidu dusného. Zvýšené úrovně oxidu dusného mohou být očekávány při ošetřování provzdušněného tekutého hnoje a u tuhého hnoje. Kysličník uhličitý může být vdechován, je-li v určitém poměru k produkci tepla zvířetem a může se hromadit v ustájeních brojlerů, nejsou-li tyto přiměřeně větrány (BREF, 2002). 13

4. Ovlivnění zdravotního stavu hospodářských zvířat stájovým klimatem Stájové klima hraje velmi důležitou roli v chovech hospodářských zvířat. Nevyhovující ustájení a nevhodné mikroklima může způsobit teplotní stres zvířat, který přímo ovlivňuje ztráty produkce a zhoršuje pohodu zvířat. Nedostatečná ventilace zvyšuje riziko onemocnění zvířat a zdraví může být přímo poškozeno vysokými atmosférickými koncentracemi nebezpečných plynů, zejména čpavek. Kvalitu mikroklimatu ovlivňují: fyzikální faktory teplota a vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, ochlazovací hodnota vzduchu, sluneční ozáření, osvětlení chemické faktory - chemické složení vzduchu, zejména s ohledem na koncentrace plynů čpavku, oxidu uhličitého, sirovodíku. biologické faktory prach a mikroorganismy rozptýlené v ovzduší 4.1. Fyzikální faktory stájového ovzduší 4.1.1. Teplota vzduchu Teplota je nejvýznamnějším faktorem, neboť na její změny musí okamžitě organismus živočichů se stálou tělesnou teplotou reagovat, což může v extrémních případech ovlivnit užitkovost, nebo dokonce zdraví zvířat. Homoitermní, neboli stálotepelní živočichové si udržují relativně stálou teplotu těla a to proto, aby rychlost biochemických reakcí v těle příliš nekolísá a aby byly neustále k dispozici všechny fyziologické funkce, které živočich potřebuje k normálníku životu a obraně. Mají tedy vyvinutou složitou fyziologickou funkci, nazývanou termoregulace, jejíž pomocí organismus udržuje stálou tělesnou teplotu. Té je možno dosáhnout jedině při vyrovnané tepelné bilanci organismu. Teplota prostředí je téměř vždy nižší než tělesná teplota zvířat, a proto se z fyzikálního hlediska jedná převážně o přechod tepla z těla zvířete do prostředí Fyzikální termoregulace zajišťuje výdej tepla z organismu. Teplo z organismu odchází při evaporaci (odpařování) vody, a to jednak z povrchu, z plic a z dýchacích cest. Na povrch těla přichází nepřetržitě difúzí a osmózou (většinou u 14

organismu bez potních žláz) voda, která se odpařuje. Tento jev se nazývá nepozorovatelné odpařování. Množství odpařené vody z plic a z dýchacích cest závisí na frekvenci dechu a teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. U zvířat při odpočinku se takto ztrácí 25% tepla. Nejvíce se potí kůň, málo a obtížně se potí skot, nepotí se prase a drůbež, která je existenčně vázána na odpar z dýchacích cest (Jílek, 2001). 4.1.1.1. Vliv teploty na užitkovost Faktory ovlivňující tepelnou pohodu organismu hrají z bioklimatických faktorů nejvýznamnější úlohu, mimo jiné proto, že výrazným způsobem mohou ovlivnit termoregulační mechanismy, konverzi živin, užitkovost a zdravotní stav zvířat a proto jsou doporučené teplotní hodnoty stájového prostředí. (tabulka 5). Na náhlé změny těchto faktorů reaguje organismus fyzikálně chemickými termoregulačními mechanismy udržujícími stálou teplotu tělesného jádra. Na postupné déle trvající změny reagují zvířata adaptačními termoregulačními mechanismy. Význam optimálních teplot lze spatřovat především v optimální konverzi živin. Poklesnou li teploty pod spodní hranici optima, projeví se to především snížením konverze živin, případně při dalším poklesu snížením přírůstku až narušením zdravotního stavu. Zvýší-li se teplota nad horní hranici optima, dochází především ke snížení příjmu krmiva, organismus se brání přehřátím zejména evaporací (převážně dýchám), při dalším vzestupu teplot dochází k přehřátí organismu. Prasata jsou obzvlášť citlivá na teplotní výkyvy větší než 5 C, které proběhnou v krátkém časovém intervalu (Novák, 2003). Pro praktické podmínky je nutné definovat a specifikovat faktory, které ovlivňují dolní kritickou teplotu. Faktory ovlivňující spodní kritickou teplotou jsou: 1. vliv zvířete 2. vliv výživy 3. vliv vnějšího prostředí 15

ad 1.) zahrnuje živou hmotnost, tělesný kontakt s ostatními zvířaty, počet zvířat ve skupině a kondici zvířat. ad 2) optimální krmná dávka je nejdůležitějším faktorem ovlivňující spodní kritickou teplotu ad 3) celá škála faktorů vnějšího prostředí ovlivňuje dolní kritickou teplotu a k nejvýznamnějším patří mikroklima ve stáji, rychlost proudění vzduchu, tepelná vodivost povrchu těla, relativní vlhkost vzduchu (Zeman, 2004). Tab.3: Doporučené hodnoty stájového prostředí Teplota Kategorie Rozpětí Optimum Min. Max. Min. Max. 1.týden 28 35 30 32 selata 2.týden 26 35 28 30 3.-4. týden 22 33 26 28 5.-8. týden 20 30 22 26 Předvýkrm - 18 18 20 22 Výkrm - 5 25 16 22 Odchovny (30-70 kg ž.h.) 16 28 18 22 (71-120 kg ž.h.) 10 25 16 22 Jalové 5 25 - - Prasnice Březí 5 25 16 22 Kojící 15 25 18 22 Kanci - 5 25 16 22 (Zeman, 2004) 16

4.1.1.2 Zajištění optimálního teplotního režimu Pro zabezpečení optimálního teplotního režimu v chladném a zimním období je nezbytné zajistit ohřev stájového vzduchu. Potřeba řídit teplotu ve stáji s chovem prasat závisí na klimatických podmínkách, konstrukci budovy a produkční fázi chovu. Obecně vzato, v chladnějších klimatických oblastech nebo v období s nižšími teplotami, jsou stáje izolovány a vybaveny nucenou ventilací. V teplejších regionech (středozemských oblastech) mají vyšší teploty podstatný vliv na welfare a produkci prasat než v oblastech chladnějších. Obvykle není potřeba instalovat systémy vytápění; teplo vysálané zvířaty je většinou dostačující k udržení vhodné teploty uvnitř chovu. V této souvislosti jsou systémy řízení stájového mikroklimatu konstruovány hlavně pro udržení ideální cirkulace vzduchu. V některých systémech ustájení prasnic a výkrmových prasat pomáhá zvířatům k udržení jejich ideální teploty velké množství podestlané slámy. Nejdůležitějšími faktory jsou živá hmotnost, stáří a produkční fáze chovu. Další faktory ovlivňující požadovanou teplotu jsou: Individuální nebo skupinové ustájení, o 3 4 o C nižší teplotou pro skupinový chov prasnic. Použitý podlahový systém, plně roštová podlaha vyžaduje teplotu o 4 oc vyšší. Úroveň podlahy, o 1 2 o C vyšší teplota u nevytápěné podlahy. Stáje s chovem prasat mohou být vytápěny různými způsoby. Vytápění může být lokální nebo se může vytápět celý prostor stáje. Lokální vytápění má tu výhodu, že je cílené přímo na místo, kde je teplo nejvíce potřeba. Používané systémy jsou: Podlahy vybavené topnými prvky. Topná tělesa umístěna nad prasaty, teplo je vyzařováno jak na zvířata tak i na podlahu 17

Pro ventilaci stáje se používají dvě metody: Předehřívání: vstupující vzduch je předehříván vedením vzduchu centrální uličkou, kde dojde k jeho ohřátí na teplotu minimální tak, aby se snížilo kolísání teploty a aby se zlepšil ve stáji pohyb vzduchu. Doohřívání: vzduch je ohřátý při vstupu do stáje, tím se zajistí minimální kolísání teploty a sníží se náklady na vytápění. 4.1.2. Vlhkost vzduchu Vlhkost vzduchu je dána obsahem vodních par, které jsou ve vzduchu sice vždy, ale v proměnlivém množství vlhkost vzduchu je třeba posuzovat společně s teplotou a často se označuje jako teplotně vlhkostní komplex. U mláďat s nedostatečně vyvinutou reflexní složkou termoregulace, jako jsou selata a drůbež, může dojít při vysoké vlhkosti a nízké teplotě vzduchu ke chladovému stresu. Vysoká vlhkost je pro zvířata nepříznivá jak při nízkých, tak při vysokých teplotách (Jílek, 2001). Přímý vliv vlhkosti vzduchu se uplatňuje v extrémních podmínkách. Suchý vzduch s relativní vlhkostí pod 35% (ve vytápěných stájích) vysušuje sliznici, ale především zvyšuje prašnost ve stájích, která působí negativně nejen na dýchací organy zvířat, ale i obsluhy. Při relativní vlhkosti nad 85% dochází snadno je kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu stěn a stropů, zejména u patně tepelně izolovaných staveb (Novák, 2003). Základní opatření proti vysoké vlhkosti ve stájích: upravit technologii ustájení ( stelivová, roštová apod.) dodržování zásady technologie provozu pravidelné nastýlání a odkliz hnoje, zvláště tekutého, větrání a vytápění podle technologie zajistit intenzivní větrání, při kterém se odvádí vzduch s vyšší měrnou vlhkostí a přivádí vzduch s nižší měrnou vlhkostí. I když v zimě může docházet k vyšším ztrátám tepla, nesmí se větrací systém nikdy vyřadit z funkce. Při nízké vlhkosti je nutné vzduch zvlhčovat (Jílek, 2001). 18

4.1.3. Proudění vzduchu Vzduch ve stáji proudí jak turbulentně, tak i přímočaře. Ovlivňuje to konstrukce, systémy větrání apod.. Chceme-li zhodnotit vliv proudění vzduchu na organismus, musíme znát jak směr proudění vzduchu, tak i rychlost proudění (Jílek, 2001). Rychlost proudění vzduchu nelze posuzovat samostatně, ale vždy ve vztahu k teplotě vzduchu. S nárůstem rychlosti proudění vzduchu se mnohonásobně zvyšuje tepelná ztráta z povrchu těla zvířat. Při nízkých teplotách se urychluje podchlazení organismu (Novák, 2003). Rychlost vzduchu v bezprostřední oblasti výskytu zvířat by v zimě neměla být vyšší než 0,2 m/s, v létě je možné rychlost zvýšit až na 0,4 m/s (Pacák, 2001) proudění vzduchu v těchto rozmezích má příznivý účinek na krevní oběh a látkovou výměnu. Zvláště nepříznivé je proudění vzduchu označován jako průvan, což je jemný pohyb vzduchu v uzavřeném prostoru jedním směrem, který způsobuje ochlazování jen určité části těla. Na těchto částech dochází k vazokonstrikci, nedostatečnému prokrvení a tím k podchlazení. Předpokladem pro vyhovující klima ve stáji je funkční ventilace, která musí splnit následující úkoly: odvod tepla a páry ze stáje zásobování zvířat čerstvým vzduchem odvod škodlivých plynů ze stáje (Jílek, 2001). 4.2. Biologické faktory stájového ovzduší Stájové ovzduší obsahuje vždy určité množství pevných částic, které jsou označovány jako prach (Jílek, 2001). Prach, který má negativní vliv na zdraví zvířat a kvalitu pracovního prostředí, je považován za substanci potřebnou k přenosu zápachových látek a tím i přenos amoniaku (Zentner, 2007). Prach velmi zatěžuje dýchací cesty, může způsobovat zápal, rezistenční slabost, onemocnění dýchacích cest a alergie. Prach vzniká z moučky, kterou obsahuje v malé množství i granulované krmivo, zvířením při zastýlání a z vysušených zbytků výkalů ve stáji. 19

Prach, který je rozptýlen, ve stájovém vzduchu proniká do dýchacích cest, kde poškozuje plicní tkáň. Společně s prachem pronikají do plicních měchýřků také bakterie a houby, které zapřičiňují infekční onemocnění (Pacák, 2001). 4.3. Chemické faktory stájového ovzduší Stájový vzduch je směsí atmosférického vzduchu a plynů, vznikajících ve stáji. Jsou to CO2 vydechovaný zvířaty, bachorové a střevní plyny, plyny vznikající rozkladem organických hmot a odparem z moče a výkalů. Složení stájového vzduchu je velmi proměnlivé, závisí na počtu zvířat, prostoru připadajícího na 1 kus, úrovni hygieny a intenzitě větrání (Jílek, 2001). 4.3.1. Dusík Je známo již delší dobu, že převážná část dusíku ve výkalech se skládá nikoliv z nestráveného proteinu krmiva, ale z mikrobiálního proteinu, jehož množství závisí na množství a povaze cukrů, které vstoupí do tlustého střeva. Když přijde velké množství nestráveného proteinu z krmiva do tlustého střeva společně pouze s malým množstvím fermentovatelných cukrů, bakterie degradují protein a tím uvolňují amoniak. Ten je absorbován do mesenterické krve a eventuálně vylučován močí. Opačně když přijde do tlustého střeva mnoho fermentovatelných cukrů, ale přitom s nimi přijde velmi málo nestráveného proteinu, omezí se mikrobiální syntéza proteinů a pak může být dusík pro stavbu mikrobiálních proteinů odnímán přes stěnu tlustého střeva z hostitelovy krve. Následně je pak tento protein (mikrobiální) vylučován ve výkalech jako nestrávený. Tak mohou moč i výkaly do určité míry fungovat jako alternativní cesta vylučování dusíku (Jílek, 2001). Omezení dusíku v moči může být dosaženo pečlivým vyvážením dávky aminokyselin vzhledem k potřebě zvířat pro jejich požadovanou produkční schopnost. Potřeba se mění s věkem a fyziologickým stavem. Je nezbytné pečlivě uvážit účinnost, se kterou jsou aminokyseliny využívány. Krmné proteiny (aminokyseliny) nejsou využívány se stále stejnou účinností, maximálně efektivně jsou využívány, jsou - li v mírném nedostatku. Pokud jsou v přebytku, stoupá podíl dusíku z krmiva, který je vylučován výkaly i močí (Zeman, 2004). 20

4.3.2. Oxid uhličitý (CO2) Oxid uhličitý je bezbarvý plyn, bez zápachu, těžší než vzduch, ve vodě je dobře rozpustný. Ve stájovém prostředí je ho zpravidla desetkrát více, než v atmosférickém vzduchu. I při dosažení maximální přípustné koncentrace není oxid uhličitý pro zvířata toxický. Je to však významný indikátor větrání 4.3.3. Sirovodík Sirovodík je bezbarvý, i v malých koncentracích intenzivně po zkažených vejcích páchnoucí plyn. Je silně toxický. Ve vodě je méně rozpustný a je těžší než vzduch. Vzniká ve stájích anaerobním rozkladem organických látek, zejména bílkovin se sirnými aminokyselinami. Nebezpečné jsou zejména technologie s podroštovým skladováním tekutého hnoje, kdy v pevné frakci hnoje na dně jímek vzniká H2S. Při odklizu tekutého hnoje může dojít k náhlému uvolnění H2S do ovzduší. H2S vniká do organismu dýchacími cestami. Při vysokých koncentracích mají otravy perakutní průběh, dochází k ochrnutí dýchacího centra a kardiovaskulárního systému. H2S má podobně jako NH3 metatoxický účinek (dlouhodobý účinek zvýšené, netoxické koncentrace jedů), který se projevuje tím, že připravuje podmínky pro jiná infekční onemocnění. Přímý účinek H2S na sliznice není tak výrazný, jako u amoniaku. Účinek H2S potencují i jiné stájové plyny a vysoká vzdušná vlhkost. Nebezpečný je jeho kumulativní charakter, kdy se při vdechování nízkých koncentrací H2S v organismu zadržuje a dochází k chronickým otravám, které se projevují celkovou slabostí, poklesem živé hmotnosti, pocením, konjunktivitidami (záněty spojivek) a katarem horních cest dýchacích. Nejvyšší přípustná koncentrace ve všech stájích je 0, 001 objem. %, což se rovná 14,1 mg. m - ³. Letální koncentrace se v závislosti na stáří a hmotnosti zvířete pohybují v rozmezí 0,05 0,1 obj. % (Jílek, 2001). 21

4.3.4. Amoniak Atmosférický amoniak ( HN3) patří v přirozených ekosystémech společně s oxidem siřičitým a oxidy dusíku k hlavním původcům acidifikace a eutrofizace. V České republice se pohybuje roční hodnota emise amoniaku mezi 70-80 tisíc tun, přičemž se za hlavní zdroje amoniaku považují chovy skotu a drůbeže. V čistém stavu za normálních podmínek je amoniak bezbarvý plyn s typickým čpícím štiplavým zápachem. Je zásaditý, dráždivý a štiplavý. Může být skladován za zvýšeného tlaku v kapalném stavu. Jeho rozpustnost ve vodě je výborná. Reaguje s kyselinami za vzniku amonných solí. Má silné korozivní účinky vůči kovům, zejména slitinám mědi. V případě vysokých úniků hrozí nebezpečí výbuchu (Anonym 1, 2006). Tento stav nastane v případě poměru amoniaku/vzduchu 1:2, či více ve prospěch kyslíku. Amoniak je velice toxický pro vodní organismy, zejména pro ryby, proto hraje důležitou roli jeho velmi dobrá rozpustnost ve vodě. Toxické koncentrace amoniaku mohou být uvolňovány rozkladem chlévské mrvy, kejdy a odpadů z chovu zvířat. Amoniak vzniká především rozkladem močoviny nebo kyseliny močové v exkrementech zvířat. Na tomto rozkladném procesu má významný podíl enzym ureáza (amidohydroláza), kterou produkují hlavně některé fekální mikroorganismy, za vzniku amoniaku a biokarbonátových iontů. Ureáza může být obsažena i v některých krmivech například semena luštěnin a jejich zkrmováním obohacovat exkrementy zvířat.omezením působení ureázy v exkrementech lze významně omezit a zpomalit rozklad močoviny a snížit tak redukci amoniaku. Pro komplexnost je nutné vidět výchozí stav exkrementů, jejich složení (zastoupení dusíkatých látek) je odvislé již od využitelnosti dusíkatých látek krmné dávky. Obsah NH3 ve stájovém ovzduší kolísá od 0,0001 do 0,003 obj.%. vyšší koncentrace se vyskytují právě v chovu prasat a drůbeže. Nejvyšší přípustná koncentrace je 0,0026 obj. % jak nám znárodňuje tabulka 4. 22

Tab.4: Doporučené hodnoty stájových plynů ve stájovém prostředí Stájové plyny Měrná jednotka maximálně CO2 % obj. do 0,30 mg ( resp. ppm) do 3000 NH3 % obj. do 0,0025 mg ( resp. ppm) do 25 H2S % obj. do 0,0007 0,0010 mg ( resp. ppm) do 7-10 (Zeman, 2004). Amoniak v chovném prostředí: index kvality životního prostředí se stal v chovech hospodářských zvířat velmi důležitým faktorem. Špatné životní prostředí negativně působí jak na lidi, tak i na hospodářská zvířata, především na jejich zdraví a užitkovost, jak nám znázorňuje tabulka 5. Tab. 5: Koncentrace a vliv amoniaku na zvířata a lidi Koncentrace [ ppm] Účinek na organismus 5 Nejmenší množství, které je možné zjistit čichem 6 (7-10) Začíná dráždění sliznice očí a dýchacích orgánů 6-20 Záněty očí a dýchací problémy 11 Snižuje se užitkovost zvířat 25 Maximální hranice pro 8 hodinovou expozici 35 Maximální hranice pro 10 hodinovou expozici 40 Bolesti hlavy, nevolnost nechutenství u lidí 50 Těžké zhoršení zdraví, zvýšený výskyt zápalu plic 100 Kýchání, podráždění sliznic očí a dýchacích orgánů u lidí i zvířat 100 ppm/h Zánět povrchu sliznice 400 ppm/h Zánět nosohltanu a hrtanu (Mareček et al., 1999) 23

Amoniak a zdraví: kvalita vzduchu je v ustájovacích objektech je mimořádně důležitá (Mareček et al., 1999). Koncentrace amoniaku 0,1 0,15 obj.% vyvolávající krvácení sliznicích dýchacích cest, emfyzém plic, poškození CNS s rozvojem křečí, dyspnoí (dušnosti) a komatózní stavy. Nejzávažnější je chronické zatížení organismu při překročení maximální přípustné koncentrace, kdy vedle dráždivého účinku na sliznici dochází až k poleptání epitelu sliznice amoniakem rozpuštěným v hlenu nebo tekutině na jejich povrchu. Tím se poruší lokální nespecifická obrana a je uvolněn prostor pro nejrůznější infekce. Při obraně organismu proti amoniaku dochází k edematóznímu prosáknutí stěny alveolů a vytváří se lipoproteinová ochranná vrstva, která ztěžuje výměnu plynů při dýchání (Pacák, 2001). Vysoký obsah amoniaku ve stájovém prostředí, tj. nad 25 ppm, má za následek zejména snížení intenzity růstu, nižší přírůstky, zvyšuje se potřeba krmiva na jednotku přírůstku, ale má i za následek zhoršení kvality jatečného těla a dopad na zvýšené vyřazování zvířat z chovu. Tyto všechny vlivy amoniaku na prasata se projevují i v ekonomické efektivnosti chovu (Mareček et al., 1999). 24

5. Legislativní podmínky snižování emisí amoniaku ve velkochovech Dne 5. února 2002 byl v České republice přijat zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2003. Tímto úkonem je do českého právního řádu implementována směrnice Rady 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control - IPPC), která byla v členských státech EU přijata v září 1996 a od října 1999 je v platnosti. Účelem zákona je ochrana životního prostředí jako celku, tzn. přejít od masového využívání koncových technologií, jež pouze převádějí znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé, k prevenci a minimalizaci znečištění přímo u zdroje a životní prostředí brát komplexně v celém kontextu výrobních a zemědělských činností. Zákon č. 76/2002 Sb. uplatňuje několik principů s cílem vyšší ochrany životního prostředí při udržitelném vývoji průmyslové a zemědělské činnosti. Zákon o integrované prevenci a Správná zemědělská praxe vytvářejí předpoklad pro zlepšení vztahu zemědělců k životnímu prostředí. I když se mnohým zdá, že některé části zákonů jsou příliš přísné a realizace opatření vedoucích k jejich splnění je příliš investičně náročná, je nutné si uvědomit, že pouze drastické omezení tvorby amoniaku a skleníkových plynů umožní snížení nebezpečí klimatických změn, kterých jsme v poslední době svědky. Proto je nutné se na řešení této problematiky maximálně soustředit a vyjednat si takové podmínky provozu, které jsou pro chovatele z hlediska technického i ekonomického nejvýhodnější. Princip náhrady škodlivých látek za méně škodlivé dává prostor pro analýzu použitých prostředků a technologií zejména v oblasti sanitace a hygieny, kde vývoj jde v posledních letech prudce vpřed. Princip snižování rizika u zdroje je spojen s modernizací a zdokonalováním výrobních technologií a používaných technik. Úzce souvisí i s principem uplatňování nejlepších dostupných technik analýzy BAT (BAT Best Available Technique). Cílem analýzy je zhodnotit stav implementace BAT v českých velkochovech drůbeže a prasat za období od 1.1.2003 do současnosti v oblastech 25

Zásady správné zemědělské praxe Krmné techniky Hospodaření s vodou Hospodaření s energií Snížení emisí z ustájení Skladování exkrementů Zpracování exkrementů Zapravení exkrementů Národní BAT Národní BAT BATNEEC Představuje nejlepší dostupnou technologii nepřekračující nadměrné náklady, která v některých národních legislativách a některých oborech činnosti odpovídá termínu BAT. V příloze 2 nařízení vlády č. 353/2002 Sb. jsou definovány ověřené technologie snižující emise amoniaku pro chovy drůbeže a prasat, omezující však také emise pachových látek a dalších látek. Technologie zahrnují stájové prostředí, skládky hnoje a kejdy a polní hnojení nebo zapracování hnoje a kejdy. Tyto tzv. národní BATy aspirující v blízké budoucnosti na to stát se součástí již doporučených BAT v rámci EU budou průběžně aktualizovány a rozšířeny o další ověřené technologie, stejně tak přehled ověřených enzymatických a biotechnologických látek do krmiva, napájecí vody, kejdy, chlévského hnoje, podestýlky, podlahy stájí, odpadních vod je průběžně aktualizován a doplňován o nové přípravky (Dědina, 2005). 26

6. Metody snižování emise amoniaku Pro potřebu státních orgánů je třeba kvantifikovat jednak emise škodlivých plynů, jednak ověřovat fyzikální, chemické a biologické prostředky určené pro eliminaci těchto plynů. Úspěšné ověřené prostředky jsou pak zařazeny do BAT technologií (Best Available Technique) a jsou ze státních institucí preferovány různými opatřeními (Dolejš et al., 2005). Jednou z nejlepších snižujících technologií v intenzivních chovech hospodářských zvířat je využití biotechnologických přípravků. V ČR byla této technologii věnována mimořádná pozornost při jejich ověřování a v současné době jsou biotechnologické přípravky používány v 90 % chovů. Biotechnologické přípravky pro omezení emisí amoniaku a zápašných látek, se dělí na: 6.1. Přípravky, koncipované na principu adsorpce Jsou to prostředky, které jako hlavní účinné látky obsahují vybraný sorbent, na který se mohou vázat zápašné látky a případně i jiné škodlivé plynné katabolity rozkladu organických hmot. Jsou to přípravky, které v obecném principu nelze označit za bezreziduální, protože nasycený sorbent zůstává v ošetřeném prostředí. Jejich aktivita je kvantitativně i kvalitativně limitována vloženým množstvím sorbentu. Jsou ihned použitelné, působení je ovlivněno vlastnostmi prostředí a jejich účinek je pozvolný, podle formy, rovnoměrnosti a rozsahu jejich rozptýlení do sanovaného materiálu a charakteru fyzikálně chemických podmínek v místě aplikace. Nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik). 27

6.2. Přípravky. využívající specifické schopnosti chemicky vázat určitou emitovanou plynnou sloučeninu Jsou to vybrané prostředky, dnes již většinou obsoletní, které v interakci s hlavním sledovaným plynným zátěžovým faktorem (nejčastěji amoniakem) tento inaktivují chemickou destrukcí jeho podstaty (např. superfosfát, dříve vmíchávaný do hluboké podestýlky drůbeže, k retardování evaporace amoniaku z výkalových hmot ve stájovém prostoru). Jsou ihned použitelné, jejich účinnost nastupuje pozvolna, především podle stupně jejich rozpustnosti, dokonalosti vmísení do upravovaného substrátu a jeho aktuálních fyzikálně chemických vlastností. Nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik a p.). Nelze je hodnotit jako bez reziduální přípravky. 6.3. Přípravky využívající enzymatických aktivit Enzymy jsou v naprosté většině složité proteinové struktury, vybavené schopností katalytické regulace a obvykle také přímé stimulace některých biochemických dějů, tedy i procesů dekompozice organických struktur odpadních materiálů, a to jak plynných, tak i tekutých a pevných. Jsou tvořeny nejenom aminokyselinovými radikály, ale i řadou dalších potenciálních chemických faktorů, nazývaných ko-enzymy. Teprve jejich kombinace evokuje vlastní katalytické děje, ze kterých však tyto enzymatické složky vycházejí nezměněny tedy zůstávají v prostředí, do něhož byly aplikovány a to bez významné změny jejich podoby. Proto tyto přípravky nelze považovat za bezreziduální ve vztahu k ošetřenému prostředí a jeho korespondujícímu okolí. Jsou příznačné svou vyhraněnou specifičností účinku. Ve většině případů nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik). Jejich aktivita je přímo i nepřímo ovlivnitelná teplotními a dalšími fyzikálními i fyzikálně chemickými faktory. Jsou okamžitě použitelné, protože kromě ředění nevyžadují složitějších aktivizačních operací. 28

6.4. Přípravky fungující překrytím pachů Fungují na principu překrytí původního pachu jinou organolepticky významnou složkou, většinou charakterizovanou jako vůně, ovlivňující bonifikaci vnímání čichem, avšak nijak nepozměňující původní chemickou a fyzikálněchemickou charakteristiku sledované emisní sloučeniny. V pravé podstatě to jsou jisté obdoby technologických parfémů. Jsou okamžitě použitelné, nejsou významněji ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik), jejich perzistence v prostředí je krátkodobá a značně ovlivnitelná fyzikálními podmínkami konkrétního prostředí. Nelze je označit za bezreziduální prostředky, v přírodním prostředí dokonce mohou mít nezanedbatelný repelentní účinek na zasídlená volně žijící společenstva živočichů. 6.5. Biologické přípravky a) Preparáty obsahující lyofilizované kmeny vybraných biodegradačních mikroorganismů Jsou to v podstatě konzervy mono- nebo i polykultur, upravených ve smyslu jejich dlouhodobé uchovatelnosti lyofilizací, doplněné navíc některými startovacími aktivátory a iniciačními živnými substancemi. Před použitím je nezbytný proces revitalizace do plně funkčních vegetativních forem, který má rozdílné trvání od několika hodin až několika dnů až týdnů. Jeho nasazení a působnost je tedy ovlivněna rychlostí nástupu a rozsahu funkční dispozice účinné mikrobiologické složky. Vložené mikrobiální kmeny buď v prostředí přežívají, častěji však v důsledku degenerativních dějů nebo vlivem přítomných obecných biocidů vyhynou a tedy i vymizí, proto je nutná jejich pohotová obnova. Nejsou ihned použitelné. Nelze je ve všech případech jednoznačně charakterizovat jako bezreziduální přípravky. 29

b) Preparáty dodávající upravené živé kultury dekompozičních kmenů Jsou stejné jako předchozí skupiny, avšak se značně omezenou dobou trvanlivosti a skladovatelnosti a se značně velikými objemovými parametry. Nejsou příliš vhodné v reálné praxi, proto jsou jen výjimečně součástí tržní nabídky. Vložené mikrobiální kmeny buď v prostředí přežívají, častěji však v důsledku degenerativních dějů nebo vlivem přítomných obecných biocidů vyhynou a tedy i vymizí, proto je nutná jejich pohotová včasná obnova pro zachování funkčnosti. Jsou ihned použitelné, avšak náročné na skladování, přepravu i aplikační techniky. Nelze je ve všech případech jednoznačně charakterizovat jako bezreziduální přípravky. c) Přípravky stimulující pozitivní mikrobiální dekompozici aktivací množení a růstu přirozených mikrobiálních kmenů, přítomných v ošetřovaném prostředí Jsou to přípravky, koncipované na bázi selektovaných přírodních materiálů (extraktů z mořských řas, rostlinných olejů, éterických složek a některých stopových biostimulátorů pro systémové podnícení růstu a množení komplexu pozitivního naturálního mikrobiálního společenstva z nativního osazení ošetřovaného prostředí. Působí v malých kvantech a některé z nich mají multifunkční uplatnění v oblasti řízené dekompozice organických materiálů, včetně odpadních hmot a zbytků, vyskytujících se v celém spektru zemědělské výroby, komunální sféře a ochraně životního prostředí. Jsou okamžitě použitelné po odpovídajícím naředění, vyznačují se rychlým nástupem účinku v optimálním teplotním rozmezí, při mírném poklesu teplot jejich dynamika účinku poněkud poklesne. Jsou též přímo nebo i nepřímo ovlivnitelné přítomností obecně biocidních látek (dezinficiencií, sulfonamidů, antibiotik nebo cytostatik). V naprosté většině jsou klasickými bezreziduálními přípravky (Jelínek et al, 2005). Existuje mnoho studií, které ukazují na významné omezení rozkladu odpadních dusíkatých látek při zkrmování saponinových látek získaných z jihoamerického stromu Quillaia saponaria nebo z pouštní rostliny amerického jihozápadu Yucca schidigera. 30

6.7. Mydlokor tupolistý (Quillaia saponaria) Charakteristika: fytogenní aditivum. Omezením působení ureázy v exkrementech lze tímto aditivem významně omezit a zpomalit rozklad močoviny a snížit tak produkci amoniaku (ale i CO2) (Holub, 2007). Aplikace: do krmné dávky (Holub, 2005). Mechanismus působení: saponinové látky této rostliny podstatně omezují katalytický účinek ureázy a snižují tak intenzitu produkce amoniaku - snižují množství vyloučených dusíkatých látek a následně snižují intenzitu jejich rozkladu (Holub, 2007). 6.8. Juka (Yucca schidigera) Rostlinný extrakt z juky je pravidelně používán v systémech pro chov prasat a drůbeže k redukci obsahu amoniaku vznikajícího z rozkládajících se exkrementů v podroštovém prostoru. Studie dokazují, že extrakt z juky může snížit obsah amoniaku v bachoru a zvýšit produkci krátkých mastných kyselin - acetát, propionát, butyrát (Zentner, 2007). Charakteristika: je to rostlina vzhledem připomínající palmu, která obsahuje glykokomponenty, a ty jsou schopny vázat amoniak a další škodlivé plyny (např. sirovodík), které se uvolňují z exkrementů prasat Aplikace: ve formě koncentrovaného prášku jako přídavek do premixů a krmných směsí nebo formou kapalnou přímo do výkalových kanálů nebo nádrží (Mareček et al., 1999). Mechanismus působení: obsahuje nesteroidní saponiny, které mírně dráždí střevní výstelku a zajišťují intenzivnější průnik živin do oběhového systému. Saponiny dále významně inhibují činnost enzymu ureázy, který se přirozeně vyskytuje v krmivu a trávicím ústrojí a působí jako katalyzátor při rozkladu 31

dusíkatých látek na amoniak a další složky. Inhibice ureázy redukuje střevní amoniak a další škodlivé plyny. Následně dochází k omezení tvorby amoniaku i v exkrementech a snížení jeho koncentrace ve stájích (Holub, 2005). 32

7. Materiál a metodika Měření bylo provedeno na farmě pro výkrm prasat v zimním období v měsících listopad až leden. 7.1. Popis areálu Diplomová práce byla zpracována ve výkrmu prasat. Výkrmová prasata jsou ustájena v kotcích o rozměrech 6,5 x 7 m na hluboké podestýlce. Projektová kapacita stáje (kotce) je 720 kusů pro kategorie 35-110 kg, což odpovídá požadovanému standardu. Z hlediska ochrany ovzduší patří výkrmna do typů zařízení produkující znečisťující látku amoniak, který se do ovzduší dostává prostřednictvím odsávacích ventilátorů umístěných ve stropní konstrukci. Ve stáji je instalován automatický podtlakový systém větrání s bočním přívodem čerstvého vzduchu pomocí ventilačních klapek umístěných na bocích výkrmové haly. Stájový vzduch je odveden z objektu pomocí automaticky řízených stropních ventilátorů, umístěných ve výšce cca 5 m nad okolním terénem. Výkrmová hala je vytápěna topidlem ISA 130 (výkon 120KN). Ve stáji je instalován samostatný napájecí systém s miskovými napáječkami. Předvýkrm prasat je řešen formou suchého granulového krmiva. Dopravní cesta je řešena spirálovým dopravníkem. Všechny ostatní kategorie jsou krmeny tekutým, počítačem řízeným krmným automatem. Namíchané fázové krmivo je přivedeno do krmných žlabů pomocí centrálního faremního rozvodu krmných směsí, osazeného výdejními ventily. U kategorie výkrmu prasat je využito systému chovu na hluboké podestýlce s odklizem vždy po skončení výkrmového cyklu. Hnůj je pak vyvážen na pole za účelem hnojení. Močůvka je skladována v jímce o kapacitě 120 m 3. Po jejím naplnění je odčerpána a vyvážena na pole za účelem hnojení. Veterinární asanace stájí se provádí vždy po ukončení chovného cyklu, v závislosti na obratu stáda. Po vyskladnění prasat se provede mechanické očištění stáje, následované omytí technologie pomocí tlakové vody. Nakonec se provede desinfekce objektů pomocí desinfekčních prostředků. 33

Pro ošetření exkrementů byl v polovině kotců použit biotechnologický prostředek Vertistimul v dávkování 20 ml/m², který byl v týdenních intervalech aplikován postřikem na podestýlku. 7.2. Způsoby měření V rámci provozního ověření technologie bylo provedeno v kontrolní a pokusné hale měření abiotických a biotických ukazatelů stájového prostředí, které charakterizují podmínky prostředí ve výkrmových halách. Pro měření bylo využito ambulantního (chemické ukazatele vzduchu) i registračního způsobu měření (ukazatele teplotně - vlhkostního komplexu). Hodnocení mikroklimatu bylo prováděno ambulantním způsobem s důrazem na chemické ukazatele stájového vzduchu. Sledování probíhalo v měsíčních intervalech 14 dnů po začátku aplikace biotechnologického preparátu. Hodnocena byla teplota, relativní vlhkost a rychlost proudění vzduchu. Pro toto měření bylo použito víceúčelové zařízení pro hodnocení mikroklimatu TESTO. Infrateploměrem byla snímána i teplota povrchu v prostorách kotce. Ve stejném termínu byla hodnocena kvalita stájového ovzduší měřením koncentrace plynných škodlivin (amoniak, oxid uhličitý a sirovodík), k čemuž byl použit analyzátor plynů Dräger. Všechna měření byla prováděná ve výšce 10 cm nad podestýlkou s účelem vyloučit vliv především ventilačního systému na koncentraci sledovaných plynů, dále pak v životní zóně zvířat, to je cca ve výšce 70 80 cm. 7.2.1. Sledované ukazatele Charakteristika stájového prostředí obsahuje hodnoty chemických ukazatelů (amoniak, oxid uhličitý), stejně jako ukazatelů fyzikálních (teplota, relativní vlhkost vzduchu, proudění vzduchu), které mohou významně působit nejen na užitkové parametry zvířat, ale i na jejich zdravotní stav. V průběhu provozního ověřování dané technologie byly monitorovány následující referenční veličiny stájového prostředí (mikroklimatu), které mají vliv 34

na welfare zvířat (podmínky, které dávají optimální předpoklady pro zajištění jejich pohody): teplota vzduchu [ C] - nejvíce ovlivňuje stájové mikroklima, tepelný stav organismu zvířat a jeho tepelnou pohodu relativní vlhkost vzduchu [%] amoniak [ppm] oxid uhličitý [%] 7.2.2. Charakteristika účinku Pro likvidaci zápachu ve vzduchu, především amoniaku, byl použit biotechnologický prostředek Vertistimul. Preparát využívá enzymatické schopnosti aktivně biologicky rozložit slámu, případně piliny až do stádia, kdy přirozené mikroorganizmy přítomné v podestýlce produkty tohoto štěpení využívají pro své energetické potřeby. Takto aktivované převážně anaerobní organizmy již vlastními enzymy dokáží rozkládat vznikající čpavek, navázat jej na organickou hmotu, vázat vodu a z dusíku vytvářet vlastní bílkovinu Při biochemických reakcích vzniká teplo, které podestýlku zahřívá a vysušuje. Proto je nezbytné mít funkční odvětrávání vlhkého vzduchu mimo halu. 35

8. Výsledky práce a diskuze Výsledky jsou statisticky zpracovány formou tabulek a grafů. Zhodnocení průměrných denních teplot, relativní vlhkosti vzduchu a koncentraci NH3 a CO2 v měsíci listopadu měřené v pokusné, kontrolní stáji Z uvedených hodnot naměřených v pokusné a kontrolní stáji v zimních měsících, jsou zřejmé požadované teploty, která se pro výkrm prasat uvádí jako optimální, což je 16-22 C (Zeman, 2004). Právě na vnitřní teplotě a živé hmotnosti zvířat dle Ni et al. (2000) závisí koncentrace NH3. Dolejš et al. (2005) a Šoch et al. (2006) také tvrdí, že je zřejmý vysoký až velmi těsný vztah závislosti produkce NH3 na teplotě vzduchu. V tabulkách 6 a 7 jsou pak uvedeny hodnoty mikroklimatu v době hodnocení chemických ukazatelů stájového prostředí v měsíci listopadu. Z uvedených statistických hodnot vyjadřující teplotně-vlhkostní komplex, kdy můžeme hodnotit teplotu i relativní vlhkost vzduchu jako vyhovující, jsou zřejmé vyrovnané charakteristiky variačního koeficientu, který se pohyboval u teplot v rozmezí 6, 8 8,23%, u relativní vlhkosti vzduchu pak v rozmezí 7,2 7,61%. Tab.6.: Hodnocení teploty v měsíci listopadu Pokusná stáj [ C] Kontrolní stáj [ C] x 18,68 19,21 Sx 1,27 1,58 Vx 6,8 8,23 Tab.7.: Hodnocení relativní vlhkosti v měsíci listopadu Pokusná stáj [%] Kontrolní stáj [%] x 72,82 73,1 Sx 5,541 5,263 Vx 7,61 7,2 36

Z tabulky 8 je patrné, že koncentrace amoniaku byla v pokusné stáji je 14,70 ppm, zatímco ve stáji kontrolní činí množství amoniaku 18,1 ppm. Znamená to tedy, že došlo ke snížení obsahu amoniaku o 18 % oproti stáji kontrolní. Graficky jsou pak získané hodnoty znázorněny grafem 1 a 2. Tab. 8: Koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku v pokusné a kontrolní (viz graf 2 - porovnání koncentrace NH3 a viz graf 3 porovnání koncentrace CO2) Pokusné stáj Kontrolní stáj CO2 [%] NH3 [ppm] CO2 [%] NH3 [ppm] x 0,17 14,7 x 0,15 18,1 Sx 0,0294 3,41 Sx 0,0246 3,457 Vx 17,30 23,2 Vx 16,4 19,1 graf 2.: Porovnání koncentrace NH3 Koncentrace amoniaku [ppm] 19 18 17 16 15 14 13 12 11 pokusná stáj kontrolní stáj pokusná stáj kontrolní stáj 37

graf 3.: Porovnání koncentrace CO2 Koncentrace CO 2 [%] 0,16 pokusná stáj kontrolní stáj 0,13 kontrolní stáj pokusná stáj Zhodnocení průměrných denních teplot, relativní vlhkosti vzduchu a koncentraci NH3 a CO2 v měsíci prosinci měřené v pokusné, kontrolní stáji V tabulce 9 je průměrná teplota na požadované optimální hranici. Pozitivně lze tyto výsledky také hodnotit proto, že jsou téměř na stejné úrovni jako předešlý měsíc, třebaže došlo v některých dnech k významnému poklesu venkovní teploty. V tabulce 10 jsou uvedené hodnoty relativní vlhkosti, které musíme v tomto případě hodnotit jako vysoké, či na horní hranici, neboť dosahují 85 %. Z uvedených statistických hodnot jsou zřejmé vyrovnané charakteristiky variačního koeficientu, který se pohyboval u teplot v rozmezí 5,91 6,82%, u relativní vlhkosti vzduchu pak v rozmezí 5,17 6,21%, což vyjadřuje poměrně vysokou vyrovnanost z hlediska měřících míst, vybraných v podélných osách hodnocené stáje. 38

Tab.9.: Hodnocení teploty v měsíci prosinci Pokusná stáj [ C] Kontrolní stáj [ C] x 19,87 19,62 Sx 1,355 1,159 Vx 6,82 5,91 Tab.10.: Hodnocení relativní vlhkosti v měsíci prosinci Pokusná stáj [%] Kontrolní stáj [%] x 85,4 84,6 Sx 4,42 5,253 Vx 5,17 6,21 Z tabulky 11 je patrné, že koncentrace amoniaku byla v pokusné stáji je 20,21 ppm, zatímco ve stáji kontrolní činí množství amoniaku 22,7 ppm. Znamená to tedy, že došlo ke snížení obsahu amoniaku o 10,96 % oproti stáji kontrolní. Koncentrace oxidu uhličitého na úrovni kolem 0,25 obj.% vypovídá o minimální výměně vzduchu ve stáji, což je spojeno se snahou udržet teplotu vzduchu ve stáji kolem 20 C. Pří delším působení zvýšené koncentrace amoniaku a zvýšení hodnot relativní vlhkosti vzduchu můžeme tyto hodnoty brát jako predikční k onemocnění respiračního aparátu. Vyšší intenzitou větrání by nejen došlo ke snížení koncentrace oxidu uhličitého, ale vlivem smíchání chladnějšího venkovního vzduchu o nižší absolutní vlhkosti by při jeho ohřevu došlo i ke snížení relativní vlhkosti vzduchu. Tab. 11: Koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku v pokusné a kontrolní (viz graf 4 - porovnání koncentrace NH3 a viz graf 5 porovnání koncentrace CO2) Pokusné stáj Kontrolní stáj CO2 [%] NH3 [ppm] CO2 [%] NH3 [ppm] x 0,24 20,21 x 0,26 22,7 Sx 0,0307 3,56 Sx 0,034 4,35 Vx 12,8 17,63 Vx 13,14 19,17 39

graf 4.: Porovnání koncentrace NH3 Koncentrace amoniaku [ppm] 23 22,5 22 21,5 21 20,5 20 19,5 19 18,5 pokusná stáj kontrolní stáj pokusná stáj kontrolní stáj graf 5.: Porovnání koncentrace CO2 0,27 Koncentrace CO 2 [%] 0,24 kontrolní stáj pokusná stáj kontrolní stáj 0,21 pokusná stáj 40

Zhodnocení průměrných denních teplot, relativní vlhkosti vzduchu a koncentraci NH3 a CO2 v měsíci lednu měřené v pokusné, kontrolní stáji V tabulkách 12 a 13 jsou pak opět uvedeny hodnoty mikroklimatu zjišťované v době hodnocení chemických ukazatelů stájového prostředí. Z těchto tabulek je patrné, že průměrná denní teplota v pokusné stáji dosahuje nižších hodnot, než teplota ve stáji kontrolní, a to o 5,76%. Z hlediska výkrmu je ale možno tyto hodnoty považovat za vyhovující. Relativní vlhkost vzduchu dosahuje vysokých hodnot ve stáji pokusné, tak i ve stáji kontrolní, kde bylo naměřeno 91,53%. Tento fakt je způsoben opět nízkou intenzitou výměny vzduchu ve stáji, na druhé straně poměrně velkým zdrojem vody z vydechovaného vzduchu, krmiva napaječek, ale i hluboké podestýlky. Tab.12.: Hodnocení teploty v měsíci lednu Pokusná stáj [ C] Kontrolní stáj [ C] x 20,26 21,5 Sx 0,63 1,236 Vx 3,14 5,75 Tab.13.: Hodnocení relativní vlhkosti v měsíci lednu Pokusná stáj [%] Kontrolní stáj [%] x 89,91 91,53 Sx 3,39 4,19 Vx 3,77 4,58 Z tabulky 14 je patrné, že koncentrace amoniaku byla v pokusné stáji je 58,25 ppm, zatímco ve stáji kontrolní činí množství amoniaku 78,13 ppm. Z uvedených hodnot je zřejmé že v pokusné hale bylo snížení koncentrace amoniaku o 25,44%. Koncentrace oxidu uhličitého byla o 9,2% vyšší než kontrolní stáji. Zde je třeba ale uvést, že bylo snahou vyhodnotit především účinnost aplikovaného preparátu. Z tohoto důvodu byla téměř vyřazena z provozu ventilace tak, aby se z měření eliminoval tento vliv, který pak tento faktor může ovlivnit. Při pohledu na naměřené hodnoty pak vidíme vysoké překročení doporučených hodnot, které však byly naměřeny 10 cm nad zdrojem. V životní zóně prasat pak 41

byly na úrovni kolem 50 ppm. Jednalo se však o krátkodobé překročení těchto hodnot. Po ukončení měření byla spuštěna ventilace. Hodnoty oxidu uhličitého pak během 2 hodin poklesly na hodnoty kolem 0,18 obj.% a koncentrace amoniaku v životní zóně zvířat pak přibližně na úroveň pod 20 ppm. Tab.14: Koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku v pokusné a kontrolní (viz graf 6 - porovnání koncentrace NH3 a viz graf 7 porovnání koncentrace CO2) Pokusné stáj Kontrolní stáj CO2 [%] NH3 [ppm] CO2 [%] NH3 [ppm] x 0,356 58,25 x 0,326 78,125 Sx 0,036 9,84 Sx 0,053 14,97 Vx 10,11 16,9 Vx 14,9 19,16 graf 6.: Porovnání koncentrace NH3 Koncentrace amoniaku [ppm] 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 pokusná stáj kontrolní stáj pokusná stáj kontrolní stáj 42

graf 7.: Porovnání koncentrace CO2 0,36 Koncentrace CO 2 [%] 0,33 pokusná stáj kontrolní stáj 0,30 kontrolní stáj pokusná stáj Zhodnocení průměrných denních teplot, relativní vlhkosti vzduchu a koncentraci NH3 a CO2 v celém období měřené v pokusné, kontrolní stáji Pro přehlednost jsou hodnoty charakterizující hodnoty mikroklimatických parametrů v grafech 8 11. Jelikož bylo hlavním cílem hodnotit účinnost preparátu do podestýlky na omezení emise amoniaku, bylo omezeno větrání stáje. S tím pak došlo ke zvýšení relativní vlhkosti vzduchu a v pozitivní korelaci s tím i vzestup koncentrace oxidu uhličitého. 43

graf 8.: Porovnání relativní vlhkosti za celé období listopad - leden 95 90 85 80 75 70 65 60 Listopad Prosinec Leden Kontrolní stáj Pokusná stáj Pokusná stáj Kontrolní stáj graf 9.: Porovnání průměrných teplot za celé období listopad - leden 21,5 21 20,5 20 19,5 19 18,5 18 17,5 17 Kontrolní stáj Listopad Prosinec Leden Pokusná stáj Pokusná stáj Kontrolní stáj 44

graf 10.: Porovnání koncentrace amoniaku za celé období listopad - leden 80 70 Listopad Prosinec Koncentrace amoniaku [ppm] 60 50 40 30 20 10 0 Listopad Leden Prosinec Leden Preparát Kontrola graf 11.: Porovnání koncentrace ox. uhličitého za celé období listopad - leden 0,36 Koncentrace CO 2 [%] 0,33 0,30 0,27 0,24 0,21 0,18 0,15 0,12 Listopad Leden Leden Prosinec 0,09 Listopad Preparát Kontrola Prosinec 45

Zhodnocení průměrných teploty podestýlky v celém období listopad - prosinec měřené v pokusné a kontrolní stáji V tabulce 15 jsou uvedeny hodnoty teploty podestýlky, která vyjadřuje stupeň fermentačních procesů v podestýlce. Vyšší hodnoty jsou ve většině případů spojeny s vyšší emisí amoniaku. Tento efekt nebyl potvrzen, neboť vyšší teplota podestýlky byla u ošetřené preparátem. Emise amoniaku zde ale byla nižší. V některých případech byly hodnoty poměrně nevyrovnané. Variační koeficient byl až na úrovni 20 %. To je možno ale vysvětlit vlastním měřením, neboť vždy nemohlo být zabezpečeno měření na volné ploše podestýlky, kde v posledních minutách na tomto místě neleželo žádné zvíře, které pak může ovlivnit teplotu podestýlky. Pro další hodnocení je tedy třeba přistoupit k měření teploty vpichovou sondou do různé hloubky. Tím by se zvýšila vypovídající hodnota naměřených veličin. Tab.15: Porovnání teploty podestýlky v pokusné a kontrolní v celém pokusném období listopad - leden(viz graf 12) Listopad Prosinec Leden Preparát Kontrola Preparát Kontrola Preparát Kontrola x 18,93 18,5 23,1 22,8 22,78 24,86 SD 3,84 3,534 3,19 3,752 2,128 1,986 Vx 20,3 19,1 13,81 16,46 9,33 7,99 46

graf 12.: Porovnání teploty podestýlky za celé období listopad - leden Teplota podestýlky 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 Listopad Prosinec Leden kontrolní stáj pokusná stáj pokusná stáj kontrolní stáj 47

9. Závěr Diplomová práce na téma Možnosti eliminace emise amoniaku v chovech zvířat byla vypracována na základě vyhodnocení literárních zdrojů na dané téma a praktického ověření účinku preparátu Vertistimul, deklarujícího snížení koncentrace amoniaku ve výkrmu prasat s ohledem na welfare zvířat a vliv na životní prostředí. Hodnocení účinku preparátu bylo provedeno ve výkrmu prasat na hluboké podestýlce. Hodnocení probíhalo v měsících listopad až leden, kdy byl preparát Vetristimul aplikován v týdenních intervalech a jeho sledování probíhalo v měsíčních intervalech a to 14 dnů po začátku aplikace preparátu. Tento biotechnologický přípravek byl aplikován elektrickým postřikovačem v předepsaném dávkování 20ml/m². Měření teplotně vlhkostního komplexu probíhalo registračním způsobem, chemické složení vzduchu pak bylo hodnoceno způsobem ambulantním. Výsledky měření ukázaly vhodnost daného přípravku pro eliminaci amoniaku v chovném prostředí s následným snížením emisního toku amoniaku do vnějšího prostředí tak, jak je vyžadováno na základě Göteborgského protokolu o snížení emisí. Na základě výsledků měření bylo zjištěno, že přípravek Vertistimul snížil produkci emisí amoniaku v měsíci listopadu o 18%, v měsíci prosinci o 10,96% a v měsíci lednu o 24,4,% v zóně zvířat v porovnání s hodnotami, které byly naměřené v kontrolní stáji. Naměřené hodnoty emisí amoniaku se ke konci výkrmu zvyšovali, toto bylo způsobeno nárůstem chlévské mrvy, která se odklízela až po skončení výkrmu prasat. Jelikož hlavním cílem bylo hodnotit účinnost preparátu na omezení emisí amoniaku, větrání stáje bylo omezené. Tímto pokusem došlo ke zvýšení relativní vlhkosti vzduchu a s tímto v pozitivní korelaci i vzestup koncentrace oxidu uhličitého. Jednalo se však o krátkodobé překročení těchto hodnot. Po skončení měření byla spuštěna ventilace. Závěrem tedy vyplývá, že zajištěním přesného dávkování biotechnologického přípravku zajistí deklarované snížení emisí amoniaku. Tím je 48

možné dosáhnout zlepšení mikroklimatických podmínek ve stájích s následným pozitivním vlivem na zdravotní stav. Existuje mnoho dalších způsobů, jak snížit intenzitu amoniakálních emisí. V oblasti výživy je možné zvýšit kvalitu přijímaných dusíkatých látek volbou vhodných surovin a zvýšeným využíváním syntetických aminokyselin a také důsledným uplatňováním fázové výživy. Další možnosti spočívají v technologických úpravách stájí, skladů kejdy a ve způsobu aplikace kejdy nebo hnoje do půdy. Dostupnost těchto metod je však mnohdy problematická jak z technických, tak zejména finančních důvodů. 49

10. Seznam použité literatury Buchta, S., Čechová, M., Hořínek, M.: Chov prasat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brně, 1996, 106 p., ISBN 80-7157-221-7 Dědina, M., Stanovení indikátorů BAT ve velkochovech hospodářských zvířat, Disertační práce, MZLU v Brně, 2005. Dolejš, J., Toufar, O., Adamec, T.: Faktory ovlivňující stanovení emise amoniaku. In: Sborník referátů z mezinárodní vědecké konference Bioklimatologie současnosti a budoucnosti. Křtiny ČBkS a ČHMÚ, 2005, p. 19, ISBN 80-86690-31-8 Havlíček, Z. et al.: Nové trendy v ochraně kvótního prostředí v podmínkách chovu hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, p. 74, ISBN 978-80-7375-120-3 Knowlton, K.F. Ammonia emissions: the next regulatory hurdle. The Jersey Journal, October 2000, 47: 56-57 Referenční dokument BREF Intenzívní chov drůbeže a prasat (překlad z července 2002) Návrh referenčního dokumentu BREF BAT v průmyslu potravin, nápojů a mléka (překlad z května 2003) Zákon č.76/2002 Sb., o IPPC Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší Jílek, F. et al.: Biologické základy chovu hospodářských zvířat. Česká zemědělská univerzita, Praha, 2001, p.227, ISBN 80-213-0832-X 50

Mareček, J, Sychra, L., Bobček, B.: Perspektivní systémy využití biotechnologických metod při ekologickém zpracování exkrementů prasat. Agrotar Nitra, 1999, p 66., ISBN 80-88943-05-1 Martínek, L.: Technologická zařízení farem ve vztahu k pohodě zvířat. In: Sborník Aktuální problémy chovu prasat. Praha, Česká zemědělská univerzita, 2001, p. 69-72, ISBN 80-213-0748-X Melenová, L., Ciahotný, K., Lepková, K.: Odstraňování amoniaku z chovu přeměnou na dusíkaté hnojivo. In Náš chov, únor 2003, no. 2, p. 50-52 Novák, P., Odehnal, J., Šoch, M.: Vliv prostředí na chov prasat. In Farmář, leden 2003, no. 1, p. 32-34, ISSN 1210-9789 Pacák, M.: Ovlivnění zdravotního stavu prasat stájovým klimatem. In: Sborník Aktuální problémy chovu prasat. Praha, Česká zemědělská univerzita, 2001, p. 73-77, ISBN 80-213-0748-X Zeman, L.: Výživa a krmení prasat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004, 80 p., ISBN 80-7157-558-5 Zeman, L. et al.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, Profi Press, s.r.o., Praha 2006, 360 p., ISBN 80-86726-17-7 Zeman, L. et al.: Jak splnit požadavky systému cross-compliance v oblasti výživy a krmení zvířat, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 76 p., ISBN 978-80-7375-124-1 51

Elektronické publikace Anonym 1: Dusík. Krejcio.wz.cz [online]. [cit. 2006-11-28]. Dostupné z WWW: <http://krejcio.wz.cz/07dusik.htm> Holub, K.: Působení přípravku Fresta F Plus na snížení produkce amoniaku. Delacon.cz [online]. 2007-01-15 [cit. 2007-03-02]. Dostupné z WWW: <http://kchpd.af.czu.cz/akce/p06/15delacon.pdf> Holub, K.: Fytogenní krmná aditiva na vzestupu. Delacon.cz [online]. 2005-01-21 [cit. 2007-04-02]. Dostupné z WWW: <http://ksz.af.czu.cz/akce/p05/03_holub.pdf> Jelínek, A., Kraus, R.: Využití biotechnologických přípravků pro snížení emisí amoniaku a skleníkových plynů v chovech kuřecích brojlerů a prasat. 2005, Dostupné z WWW: http://www.vuzt.cz/doc/clanky/zivotniprostredi/0503emise.pdf?menuid=168 Jelínek, A., Plíva, P., Dědina, M.: Vliv enzymatických prostředků na snížení koncentrace amoniaku ve stájích intenzivního chovu hospodářských zvířat. Vuzt.cz [online]. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: <http://www.vuzt.cz/poraden/doporuc/ekolog/vliv.htm> Schneiderová, P.: Protein v krmivech pro prasata. Agronavigátor [online]. 2008-09-04, článek 73188. Dostupné z WWW: <http://agronavigator.cz> Zentner, E.: Mohou fytogenní krmná aditiva snížit produkci amoniaku?. Agroweb [online]., Náš chov 10/2007. Dostupné z WWW.: <http://agroweb.cz> 52

11. Seznam tabulek Tab.1: Emise do ovzduší ze systémů intenzivního chovu hospodářských zvířat Tab.2: Schematický přehled procesů a faktorů začleněných do uvolňování čpavku ze stájí Tab.3: Doporučené hodnoty stájového prostředí Tab.4: Doporučené hodnoty stájových plynů ve stájovém prostředí Tab. 5: Koncentrace a vliv amoniaku na zvířata a lidi Tab.6.: Hodnocení teploty v měsíci listopadu Tab.7.: Hodnocení relativní vlhkosti v měsíci listopadu Tab.8: Koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku v pokusné a kontrolní Tab.9.: Hodnocení teploty v měsíci prosinci Tab.10.: Hodnocení relativní vlhkosti v měsíci prosinci Tab.11: Koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku v pokusné a kontrolní Tab.12.: Hodnocení teploty v měsíci lednu Tab.13.: Hodnocení relativní vlhkosti v měsíci lednu Tab.14: Koncentrace oxidu uhličitého a amoniaku v pokusné a kontrolní Tab.15: Porovnání teploty podestýlky v pokusné a kontrolní v celém pokusném období listopad - leden 53

12. Seznam grafů graf 1.: Potřebné množství aminokyselin graf 2.: Porovnání koncentrace NH3 graf 3.: Porovnání koncentrace CO2 graf 4.: Porovnání koncentrace NH3 graf 5.: Porovnání koncentrace CO2 graf 6.: Porovnání koncentrace NH3 graf 7.: Porovnání koncentrace CO2 graf 8.: Porovnání relativní vlhkosti za celé období listopad leden graf 9.: Porovnání průměrných teplot za celé období listopad leden graf 10.: Porovnání koncentrace amoniaku za celé období listopad leden graf 11.: Porovnání koncentrace ox. uhličitého za celé období listopad leden graf 12.: Porovnání teploty podestýlky za celé období listopad leden 54

Přílohy 55

Obr. 1 : Problémy životního prostředí Zdroj: (BREF, 2002) Obr. 2 : Způsob využití dusíku u monogastrických zvířat (Holub, 2008) 56

Obr. 3: Schéma modelu BREF, využití bílkovinné složky krmiva standardního typu prasete (Havlíček, 2007) Obr: 4.: Schéma modelu MZLU, využití bílkovinné složky krmiva u supermastného typu prasete (Zeman at el., 2007) 57