Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Andrea Málková 2012/2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za veškeré rady a čas, který mi při konzultacích této diplomové práce věnovala. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Milanu Venclovi za jeho vstřícnost, laskavost a cenné odborné rady, které mi i přes své pracovní vytížení ochotně poskytl. V neposlední řadě tímto děkuji svým rodičům a sestře, za jejich bezmeznou podporu během celého mého studia. 2

Abstrakt Cílem této diplomové práce je předloţit komplexní analýzu institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Důraz je kladen nejenom na samotnou právní úpravu institutu podmíněného propuštění, ale i na aplikaci tohoto institutu v praxi. Východiskem pro analýzu institutu podmíněného propuštění je důkladná charakteristika nepodmíněného trestu odnětí svobody. Těţiště diplomové práce pak spočívá v detailním rozboru institutu podmíněného propuštění, zejména z pohledu právní úpravy de lege lata. Klíčová slova Podmíněné propuštění, parole, nepodmíněný trest odnětí svobody, výkon trestu odnětí svobody, vězení, účel trestu. Abstract The aim of present thesis is to deliver a complex analysis of the institution of conditional release. The emphasis is laid not only on a legal regulation of the institution of conditional release but also on the application of this regulation in practice. The starting point of the analysis of the institution of conditional release is a thorough characteristics of imprisonment. Thesis then focuses on a detailed analysis of the institution of conditional release, especially from the point of view of legal regulation de lege lata. Key words Conditional release, parole, imprisonment, prison sentence, prison, purpose of sentence. 3

Obsah Úvod... 6 1 Nepodmíněný trest odnětí svobody... 8 1. 1 Podstata a charakteristika nepodmíněného trestu odnětí svobody... 8 1. 2 Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody... 10 1. 3 Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody... 13 1. 4 Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody... 17 2 Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody... 22 2. 1 Podstata podmíněného propuštění... 22 2. 2 Vývoj právní úpravy institutu podmíněného propuštění... 25 2. 2. 1 Trestněprávní úprava v letech 1852 1950... 25 2. 2. 2 Právní úprava institutu podmíněného propuštění v letech 1919 1950... 27 2. 2. 3 Právní úprava institutu podmíněného propuštění v letech 1950 1962... 31 2. 2. 4 Právní úprava institutu podmíněného propuštění od roku 1962 do současnosti... 35 2. 3 Právní úprava institutu podmíněného propuštění de lege lata... 39 2. 3. 1 Hmotněprávní úprava... 39 2. 3. 1a Podmínky pro podmíněné propuštění... 40 2. 3. 1b Zkušební doba... 53 2. 3. 1c Přiměřená omezení, přiměřené povinnosti a další povinnosti... 54 2. 3. 1d Dohled... 58 2. 3. 1e Osvědčení se a jeho důsledky... 63 2. 3. 1f Neosvědčení se a jeho důsledky... 65 2. 3. 1g Odvolání záruky za dovršení nápravy podmíněně propuštěného... 68 2. 3. 2 Procesní úprava... 68 2. 3. 2a Soud jako výlučný orgán rozhodující o podmíněném propuštění... 69 2. 3. 2b Zahájení řízení o podmíněném propuštění... 71 2. 3. 2c Podklady pro rozhodnutí... 75 4

2. 3. 2d Veřejné zasedání... 79 2. 3. 2e Rozhodnutí a opravné prostředky... 81 2. 3. 2f Rozhodování po podmíněném propuštění... 87 2. 4 Zahraniční právní úprava institutu podmíněného propuštění... 93 2. 4. 1 Slovenská právní úprava... 93 2. 4. 2 Německá právní úprava... 96 2. 4. 3 Rakouská právní úprava... 99 3 Podmíněné propuštění v praxi... 103 3. 1 Případ první... 103 3. 2 Případ druhý... 105 3. 3 Případ třetí... 107 Závěr... 111 Seznam použitých pramenů... 113 5

Úvod Nepodmíněný trest odnětí svobody je de lege lata nejpřísnějším trestem, který můţe soud za spáchaný trestný čin uloţit, neboť při výkonu tohoto trestu dochází k omezení celé řady základních lidských práv a svobod odsouzeného, zejména jeho osobní svobody. Uloţením a výkonem kaţdého trestu se sleduje naplnění základního účelu trestu, jímţ je ochrana společnosti před další trestnou činností pachatele trestného činu. Jedním z prostředků k dosaţení ochrany společnosti je náprava pachatele trestného činu, proto soud při ukládání trestu přihlíţí i k moţnosti nápravy pachatele. Při ukládání trestu však soud pouze predikuje budoucí vývoj osobnosti pachatele trestného činu, a proto není vyloučeno, ţe k nápravě pachatele dojde jiţ výkonem části uloţeného trestu. Pro takový případ musí trestní právo disponovat instituty, které umoţňují soudu reagovat na předčasné dosaţení nápravy pachatele. Nejnaléhavější je potřeba takového institutu ve vztahu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, neboť dalším výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody by byla odsouzenému způsobována neodůvodněná újma na jeho právech a zájmech. Institutem, který umoţňuje soudu reagovat na předčasné dosaţení nápravy odsouzeného, jemuţ byl uloţen za spáchaný trestný čin nepodmíněný trest odnětí svobody, je podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je často veřejností pojímáno jako odměna za vzorné chování odsouzeného během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tak tomu však není a ani být nemůţe. Cílem této diplomové práce je proto podrobná analýza institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, na základě níţ má být prokázán fakt, ţe soud rozhodne o podmíněném propuštění skutečně pouze tehdy, pokud je důvodně přesvědčen, ţe dosavadním výkonem trestu bylo dosaţeno nápravy odsouzeného a odsouzený tak jiţ nadále neznamená nebezpečí pro společnost. Mimoto právní úprava poskytuje soudu řadu moţností, jimiţ lze na odsouzeného i po propuštění nadále působit, aby jeho pobyt na svobodě nepředstavoval riziko páchání další trestné činnosti. Východiskem pro provedení analýzy institutu podmíněného propuštění musí být důkladný rozbor nepodmíněného trestu odnětí svobody, neboť pouze v rámci jeho výkonu můţe dojít k podmíněnému propuštění odsouzeného. Úvodní kapitola této 6

diplomové práce je proto věnována nepodmíněnému trestu odnětí svobody, konkrétně vymezení jeho podstaty a charakteristiky, účelu, předpokladům pro jeho uloţení soudem za spáchaný trestný čin a průběhu jeho výkonu. Stěţejní část práce, samotná analýza institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je obsaţena ve druhé kapitole. Druhá kapitola této diplomové práce se zaměřuje zejména na současnou právní úpravu institutu podmíněného propuštění. Jelikoţ je však současná právní úprava výsledkem dlouhého právního vývoje institutu podmíněného propuštění, zabývá se daná část diplomové práce i předchozí právní úpravou institutu podmíněného propuštění. Závěrem druhé kapitoly jsou představeny zahraniční právní úpravy institutu podmíněného propuštění, právní úprava slovenská, německá a rakouská, neboť zahraniční právní úprava často poskytuje náměty pro zdokonalení tuzemské právní úpravy. Nejinak je tomu i v případě právní úpravy institutu podmíněného propuštění. Aby analýza institutu podmíněného propuštění byla opravdu důsledná, zařadila jsem do této diplomové práce, do její třetí, poslední kapitoly, tři případy z praxe, v nichţ soud rozhodoval o podmíněném propuštění odsouzeného. Dle mého názoru právě na konkrétních případech je moţné nejlépe představit institut podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Tato diplomová práce je zpracována s vyuţitím zejména právních předpisů a příslušné soudní judikatury. Pro komplexní analýzu institutu podmíněného propuštění je však třeba zohlednit i praxi při aplikaci tohoto institutu. Proto řada informací, jeţ jsou uvedeny v této diplomové práci, byla získána na základě odborných konzultací nebo nahlíţení do trestních spisů. S ohledem na uvedené prameny diplomové práce jsou jako základní metody pro zpracování této diplomové práce pouţity deskripce a analýza. Tato diplomová práce vychází z právního stavu ke dni 22. 3. 2013. 7

1 Nepodmíněný trest odnětí svobody 1. 1 Podstata a charakteristika nepodmíněného trestu odnětí svobody V rovině trestněprávní bývá trest vymezován různými způsoby. Vladimír Kratochvíl trest definuje jako právní následek trestného činu, představující jeden z prostředků realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný na základě zákona výlučně trestním soudem, zahrnující v sobě určitou újmu pro pachatele a vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehož výkon je vynutitelný státní mocí. 1 Podle Jiřího Jelínka rozumíme trestem prostředek státního donucení, který lze uložit výlučně pachateli trestného činu. Je ukládán výhradně soudem, kterým je pachateli způsobena újma. 2 Obdobně charakterizoval jiţ v roce 1923 August Miřička trest jako zlo, které za spáchaný čin trestný se uvaluje na viníka státními orgány k tomu povolanými (trestními soudy) po předcházejícím trestním řízení. 3 Na základě uvedených definic můţeme trest nejjednodušeji vymezit jako záměrně způsobovanou újmu na právech a cti osoby, která se dopustila neţádoucího protiprávního chování. Nepodmíněný trest odnětí svobody je dle ust. 52 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 4 (dále jen trestní zákoník ) jednou z forem trestu odnětí svobody, 5 jenţ můţe soud za spáchaný trestný čin uloţit. Zvláštním typem nepodmíněného trestu odnětí svobody je trest výjimečný ( 52 odst. 3, 54 trestního zákoníku), jímţ se rozumí trest odnětí svobody ve výměře nad dvacet aţ do třiceti let a trest odnětí svobody na doţivotí. Podstata nepodmíněného trestu odnětí svobody (dále také jen NTOS ) spočívá v újmě na osobní svobodě, která je odsouzenému způsobována jeho nuceným pobytem ve vězení. 1 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012. 921 s. ISBN 978-80-7179-082-2. S. 553. 2 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 3. vyd. Praha: Leges, 2012. 1280 s. ISNB 978-80-87576-29-8. S. 90. 3 MIŘIČKA, August. Trestní právo hmotné. Část všeobecná. 6. vyd. Praha: Spolek českých právníků Všehrd, 1923. 121 s., S. 87. 4 52 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 5 Dalšími formami trestu odnětí svobody je podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. 81 an. trestního zákoníku. 8

Nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nejpřísnějším, neboť při jeho výkonu dochází k omezení celé řady základních lidských práv a svobod odsouzeného. Nejcitelněji je výkonem NTOS dotčena osobní svoboda odsouzeného. Osobní svobodu bychom mohli vymezit jako právo kaţdého podle vlastního uváţení rozhodovat o svém pohybu a pobytu. Výkon NTOS probíhá v zařízeních k tomu určených, ve věznicích, které jsou technicky uzpůsobeny k omezení volnosti pohybu odsouzeného, a to nejen v prostorách věznice, ale především ve vztahu k vnějšímu okolí. Jelikoţ výkon celé řady dalších základních lidských práv a svobod je zaloţen na osobní svobodě jednotlivce, z logiky věci pak vyplývá automatické omezení těchto práv a svobod v důsledku omezení osobní svobody výkonem NTOS. Jedná se především o nedotknutelnost osoby, ochranu soukromí, svobodu shromaţďovací, spolčovací nebo volební právo. Nepodmíněný trest odnětí svobody je dále univerzálním trestem, jelikoţ de lege lata jej můţe soud uloţit za kterýkoliv spáchaný trestný čin, kterémukoliv pachateli. 6 Tato univerzálnost však neznamená, ţe by měl být NTOS ukládán automaticky za spáchaný trestný čin. Soud musí vţdy důkladně zváţit, zda k dosaţení účelu trestu nepostačuje jiný, mírnější (alternativní) trest. S ohledem na skutečnost, ţe výkonem NTOS dochází k citelnému zásahu do základních lidských práv a svobod, dalších práv a oprávněných zájmů odsouzeného, musí být NTOS ukládán soudem výhradně jako ultima ratio. Byť nepodmíněný trest odnětí svobody má být ukládán jako ultima ratio a ustupuje tak do pozadí ve prospěch alternativních trestů (podmíněné odsouzení, domácí vězení, obecně prospěšné práce, atd.), jedná se o trest nezastupitelný. 7 Nejzávaţnější druhy kriminality (především násilnou trestnou činnost) lze účinně sankcionovat pouze uloţením NTOS. Jakýkoliv jiný trest by pravděpodobně nevedl k ochraně společnosti před další trestnou činností pachatele. Stejně tak v případě určitých typů pachatelů (např. chroničtí recidivisté), u nichţ selhávají nebo by selhaly jiné tresty, musí být pro alespoň částečné naplnění účelu trestu uloţen NTOS. V neposlední řadě působí NTOS jako pojistka pro případ, ţe k dosaţení účelu trestu nevede uloţený alternativní trest, a to z toho důvodu, ţe odsouzený se jej zdráhá řádně vykonat, popř. odsouzený neplní stanovené podmínky. Za takových okolností můţe soud rozhodnout o přeměně 6 KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 272 s. ISBN 80-210-3025-9. S. 89. 7 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 590. 9

alternativního trestu (podmíněné odsouzení, domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněţitý trest) v nepodmíněný trest odnětí svobody. 8 Výše uvedená podstata a charakteristika nepodmíněného trestu odnětí svobody zakládá specifické postavení tohoto trestu v systému trestněprávních sankcí. 9 V rámci systému trestněprávních sankcí (resp. systému trestů) je NTOS jediným z trestů, jenţ můţe být uloţen jak v podobě trestu pravidelného (NTOS ve výměře do dvaceti let), tak v podobě trestu výjimečného (NTOS ve výměře nad dvacet do třiceti let, nebo na doţivotí). NTOS můţe být uloţen výhradně pachatelům, fyzickým osobám, neboť právnické osoby jakoţto fakticky neexistující subjekty nedisponují osobní svobodou. V případě mladistvých, kdy mladistvým se rozumí dle ust. 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe 10 (dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeţe ) osoba, která v době spáchání provinění (trestného činu) dovršila patnáctý rok věku, ale nepřekročila rok osmnáctý, se nepodmíněný trest odnětí svobody označuje jako trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody. 1. 2 Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody Účel trestu vymezuje, čeho má být uloţením a výkonem trestu dosaţeno, tedy jaké jsou cíle trestání. V rámci trestání se uplatňují tři základní teorie. Teorie absolutní je zaloţena na principu trestá se, protoţe bylo spácháno zlo. Účel trestu tak spočívá v něm samém, tj. v odplatě za spáchaný trestný čin. Jiný cíl se trestáním nesleduje. Teorie relativní vychází z principu trestá se, aby nebylo pácháno zlo. Tato teorie odmítá princip odplaty a účel trestu vidí mimo trest samotný, v plnění prospěšných cílů, zejména v ochraně společnosti a jednotlivce, a to za pomoci prvků pozitivních (pozitivní prevence), i prvků negativních (izolace, odstrašení). Teorie smíšená spojuje princip trestu odplatného a účelného a spočívá na myšlence, ţe trestem má být 8 61, 65 odst. 2 písm. c), 69 odst. 3, 83 odst. 1, 86 odst. 1 trestního zákoníku. 9 Systémem trestněprávních sankcí rozumíme uspořádaný systém trestů a ochranných opatření, jeţ můţe soud za spáchaný trestný čin nebo čin jinak trestný uloţit. Při utváření systému trestněprávních sankcí je třeba přihlíţet k funkcím a základním zásadám trestního práva. KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 548-549. 10 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 10

předcházeno v páchání další trestné činnosti. Hlavním účelem trestu je tak generální a individuální prevence, včetně resocializace pachatele. 11 De lege lata není účel trestu v trestním zákoníku explicitně vymezen. Je třeba jej vyvodit z obecných zásad pro ukládání trestních sankcí ( 37, 38 trestního zákoníku), obecných zásad pro ukládání trestů ( 39 aţ 48 trestního zákoníku), z ustanovení upravujících ukládání jednotlivých druhů, resp. forem a typů, trestů ( 53 aţ 87 trestního zákoníku) a ze samotného pojetí trestního zákoníku. 12 Pomocným vodítkem při vymezení účelu trestu můţe být i předchozí explicitní vyjádření účelu trestu v ust. 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, 13 tj. chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný ţivot, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Trestněprávní nauka i praxe spatřují hlavní účel trestu v ochraně společnosti před trestnými činy a jejich pachateli. 14 Tohoto hlavního účelu trestu má být dosaţeno naplněním dílčích účelů trestu individuální represí, individuální prevencí a generální prevencí. 15 Při vymezení účelu trestu se tedy uplatňuje zejména teorie smíšená. Je kategoricky vyloučeno, aby trest směřoval k dosaţení politických cílů nebo aby byl prostředkem k řešení jiných společenských problémů, neţ je kriminalita. 16 Individuální represí rozumíme negativní působení na pachatele trestného činu prostřednictvím restrikcí. Tyto restrikce (omezení) mají technicky zabránit pachateli v páchání další trestné činnosti (vyhoštění, zákaz činnosti), tzv. individuální zabraňující represe. Další restrikce, uplatňující se především během výkonu trestu, mají sice stále negativní, omezující charakter, ale měly by na pachatele působit preventivně výchovně a směřovat tak k jeho polepšení a resocializaci (zákaz poţívání alkoholických nápojů, 11 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 544-545. 12 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 139. Komentář. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012. 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5. S. 489. 13 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 14 ŠÁMAL a kol. 2012 op. cit., s. 490. 15 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 554. 16 Smyslem a účelem trestu v nejobecnějším smyslu je ochrana společnosti před kriminalitou. Žádné jiné cíle trestem sledovat nelze, což znamená, že trest nesmí být prostředkem řešení jiných společenských problémů. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. IV. ÚS 463/97. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 11

povinnost rekvalifikace), tzv. individuální preventivní represe. 17 Výkonem NTOS je důsledně naplněna individuální zabraňující represe. Odsouzený se při výkonu NTOS nachází ve věznici, která je vybavena vnějšími technickými prostředky (vysoké zdi, oplocení), jeţ by měly znemoţňovat jeho útěk a tím i páchání další trestné činnosti na svobodě. Dále je věznice vybavena i vnitřními technickými prostředky (mříţe mezi jednotlivými odděleními), jeţ by měly odsouzenému zabránit v páchání další trestné činnosti i uvnitř věznice, např. vůči jinému odsouzenému. Preventivní individuální represe spočívá v rámci NTOS ve stanovení povinností odsouzeného během výkonu NTOS. Tyto povinnosti jsou uloţeny odsouzenému samotným zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody 18 (dále jen zákon o výkonu trestu odnětí svobody ), vnitřním řádem kaţdé věznice a individuálně zpracovaným programem zacházení. 19 Jedná se zejména o povinnost dodrţovat pořádek a kázeň, povinnost pracovat, pokud byla odsouzenému přidělena práce, zákaz poţívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek, atd. Individuální prevencí rozumíme předcházení páchání další trestné činnosti pachatelem, čehoţ má být dosaţeno jeho nápravou a resocializací. Pachatel by si uloţením trestu a jeho výkonem (hrozbou výkonu) měl uvědomit závaţnost svého protiprávního chování a tím se jej vyvarovat do budoucna. Do individuální prevence můţeme zahrnout výše zmíněnou individuální preventivní represi, avšak ta sama o sobě k nápravě pachatele vést nemusí. Proto k individuální preventivní represi přistupují i pozitivní metody výchovného působení na pachatele, jeţ jsou zaměřeny na rozvíjení pozitivních vlastností, dovedností, návyků pachatele, a dále na podporu jeho zájmů a sociálních vztahů. 20 V případě NTOS bývá často jeho individuálně preventivní působení zpochybňováno. Dle mého názoru lze uvaţovat o naplnění individuální prevence uloţením a výkonem NTOS spíše u prvopachatelů neţ chronických recidivistů. Prvopachatel se při výkonu NTOS dostává do úplně nového a naprosto odlišného prostředí, neţ v jakém ţil na svobodě. Ve věznici panuje přísný řád a kaţdý pohyb odsouzeného je sledován. Tyto skutečnosti často vyvolávají u osoby, která se poprvé 17 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 554-555. 18 28 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 19 14, 40, 41 tamtéţ. 20 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 555. 12

dostala do výkonu NTOS, určitý šok a mohou tak napomoci k jejímu polepšení. Kdeţto u chronických recidivistů můţe mít výkon NTOS naprosto opačný efekt. Pokud recidivista ve výkonu NTOS naváţe kontakt s jemu podobnými osobami, můţe dojít spíše k podnětům pro páchání další trestné činnosti (např. výměna informací o způsobech páchání trestné činnosti). I přes moţnou skepsi se při výkonu NTOS uplatňuje řada pozitivních metod výchovného působení. Odsouzenému se zásadně umoţňuje vzdělávání, 21 a další rozvoj jeho dovedností a zájmů (zájmové krouţky, sportovní aktivity) v souladu s programem zacházení. Generální prevence spočívá v pozitivním preventivně výchovném působení na potencionální pachatele trestné činnosti. Uloţením a výkonem trestu má být dáno společnosti najevo, ţe trest je neodvratným následkem páchání trestné činnosti. 22 Generální prevence však směřuje i vůči řádným občanům, v nichţ má být ukládáním a výkonem trestů upevňován pocit právní jistoty a přesvědčení o autoritě práva. 23 Generálně preventivní působení NTOS nelze přeceňovat. Bezesporu chybným by byl závěr, ţe pravidelné sankcionování trestné činnosti nepodmíněným trestem odnětí svobody povede k obecné prevenci kriminality. 24 Na druhou stranu není moţné si nepovšimnout, ţe veřejnost často vnímá ukládání alternativních trestů jako nedostatečné, neadekvátní potrestání pachatele. Základním předpokladem pro naplnění výše vymezeného účelu trestu je uloţení trestu adekvátního, zejména vzhledem k osobě pachatele a ke spáchanému trestnému činu. 1. 3 Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody Při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody se uplatňují jednak základní zásady trestního práva hmotného a dále příslušná zákonná ustanovení. Základními zásadami trestního práva hmotného rozumíme vůdčí ideje, myšlenky, principy, východiska, jeţ ovlivňují a usměrňují tvorbu, interpretaci a aplikaci 21 34 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 22 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 555. 23 NOVOTNÝ, Oto. O trestu a vězeňství. 1. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1967. 252 s. S. 23. 24 V podstatě by se jednalo o uplatňování principu odstrašení ukládáním exemplárních trestů. 13

norem trestního práva hmotného a dále slouţí pro poznání podstaty a smyslu trestního práva jako takového. 25 Při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody působí primárně zásada zákonnosti, neboť pouze zákon stanoví, jaký trest lze za spáchaný trestný čin uloţit ( 12 odst. 1 trestního zákoníku). Stěţejní zásadou při ukládání NTOS je zásada subsidiarity trestní represe. 26 Tato zásada vyjadřuje, ţe trestní právo a jeho prostředky (tresty a ochranná opatření) působí aţ jako krajní prostředek ochrany zájmů jednotlivce a společnosti před nejnebezpečnějšími útoky. Pokud jsou tedy dotčeny určité zájmy, prvotně jim má být poskytnuta ochrana prostředky jiných právních odvětví (např. sankce za přestupek ve správním právu). Teprve ve chvíli, kdy selţou prostředky jiných právních odvětví nebo se tyto jeví jako nedostatečné, můţe nastoupit trestní právo z pozice ultima ratio. 27 Tuto zásadu je třeba vztáhnout i na samotný NTOS, jelikoţ se jedná o nejpřísnější trest s výraznými represivními prvky. Pokud tedy k adekvátnímu potrestání pachatele trestného činu postačuje mírnější (alternativní) trest neţ je NTOS, pak je třeba uloţit tento jiný trest. Zásadu subsidiarity trestní represe obecně vyjadřuje ust. 12 odst. 2 trestního zákoníku a dále pak ve vztahu k NTOS ust. 38 odst. 2, 55 odst. 2 trestního zákoníku. Zásada personality trestu vyţaduje, aby uloţený trest, bez ohledu na jeho druh, výměru a vlastní výkon, postihoval pouze pachatele trestného činu a nikoho dalšího. Zásadu personality trestu nelze u NTOS důsledně uplatnit. Výkonem NTOS je rodina odsouzeného citelně zasaţena jejím rozdělením, moţným zhoršením finanční situace v důsledku nemoţnosti odsouzeného vykonávat dosavadní zaměstnání, atp. 28 Jako další se uplatňuje zásada přiměřenosti trestu, neboť pouze přiměřený trest můţe působit preventivně, jak individuálně, tak generálně. Zásada přiměřenosti trestu spočívá v poţadavku, aby pachateli byl uloţen takový trest, který je adekvátní vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, poměrům pachatele a 25 FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné obecná část. 2. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 157 s. ISBN 978-80-7418-039-2. S. 23. 26 Tato zásada bývá taktéţ označována jako zásada ekonomie trestního práva nebo zásada pomocné role trestního práva. 27 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 28. 28 Tamtéţ, s. 62-63. 14

vzhledem i k dalším zákonným hlediskům (dosavadní způsob ţivota, moţnost nápravy pachatele). 29 Tato zásada úzce souvisí s procesem individualizace trestu, neboť přiměřenost trestu je, zjednodušeně řečeno, vyvozována z osoby konkrétního pachatele a z jím spáchaného konkrétního trestného činu. Primární individualizace trestu je provedena samotným trestním zákoníkem v jeho obecné a zvláštní části stanovením druhu trestu a trestní sazby, jeţ lze za daný spáchaný trestný čin uloţit, resp. vyměřit. Následuje soudní individualizace trestu, jelikoţ výlučně soud je orgánem, který rozhoduje o vině a trestu, jeho druhu a výměře. Proces je završen individualizací penologickou během výkonu trestu, resp. u NTOS individualizací penitenciární. 30 Zásada účelnosti trestu záleţí v poţadavku, aby pachateli byl uloţen takový druh trestu a v takové výměře, jehoţ výkonem lze nejlépe, nejefektivněji (s nejnutnější mírou represe) dosáhnout účelu trestu. 31 Uloţení NTOS bude na místě v případech nejzávaţnější trestné činnosti, kdy pro účinnou ochranu společnosti je třeba omezit svobodu pachatele, a dále bude na místě u takových typů pachatelů (bez sociálních vazeb, recidivistů), u nichţ by k nápravě nevedl jiný trest. Tato zásada je vyjádřena zejména v ust. 39 odst. 1 trestního zákoníku. V neposlední řadě můţeme zmínit i zásadu neslučitelnosti určitých druhů trestů u téhož pachatele. 32 Výslovně je ust. 53 odst. 1 trestního zákoníku vyloučeno uloţení NTOS vedle trestu domácího vězení nebo trestu obecně prospěšných prací. Při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody budou v prvé řadě soudem aplikována ustanovení trestního zákoníku, jeţ vymezují obecné zásady pro ukládání trestních sankcí ( 37, 38 trestního zákoníku) a obecné zásady pro ukládání trestů ( 39 aţ 45 trestního zákoníku). Zde je v podstatě moţné odkázat na výše vymezené zásady pro ukládání NTOS. Dále se uplatní ta ustanovení, která určují podmínky a předpoklady pro ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody ( 53 aţ 55, 58, 59 trestního zákoníku), a ustanovení zvláštní části trestního zákoníku stanovící konkrétní trestní sazby, v jejichţ mezích má být NTOS vyměřen. 29 37 odst. 2, 38, 39 trestního zákoníku. 30 KRATOCHVÍL a kol. op. cit., s. 65. 31 Tamtéţ, s. 64-65. 32 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010. 912 s. ISNB 978-80-87212-49-3. S. 352. 15

Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá dle ust. 55 odst. 1 trestního zákoníku ve výměře nejvýše na dvacet let. 33 Dané ustanovení vymezuje obecnou trestní sazbu nepodmíněného trestu odnětí svobody, která je následně konkretizována jednotlivými ustanoveními zvláštní části trestního zákoníku podle spáchaného trestného činu. Obecná trestní sazba, resp. její horní hranice dvaceti let, můţe být překročena pouze v případě, ţe dochází k mimořádnému zvýšení trestu odnětí svobody ( 59 trestního zákoníku), k ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny ( 108 trestního zákoníku), nebo je ukládán výjimečný trest ( 54 trestního zákoníku). Jelikoţ je NTOS nejpřísnějším trestem, měl by být soudem ukládán za závaţnější trestné činy. Méně závaţná trestná činnost by měla být sankcionována spíše alternativními tresty (podmíněné odsouzení, domácí vězení, obecně prospěšné práce) s menší mírou represe. Tento poţadavek reflektuje i ust. 55 odst. 2 trestního zákoníku, dle kterého můţe být NTOS uloţen za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody nepřevyšuje pět let, pouze za podmínky, ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k jeho nápravě. 34 Jedná se o zákonný projev zásady subsidiarity trestní represe. Zvláštním typem NTOS je výjimečný trest. Výjimečným trestem se rozumí dle ust. 54 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody ve výměře nad dvacet aţ do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doţivotí. Výjimečný trest překračuje obecnou trestní sazbu nepodmíněného trestu odnětí svobody, a proto trestní zákoník stanovuje zvláštní podmínky pro jeho uloţení. Výjimečný trest můţe být uloţen pouze za zvlášť závaţný zločin, 35 u něhoţ to trestní zákoník ve své zvláštní části dovoluje (obecná podmínka), např. trestný čin vraţdy ( 140 odst. 3 trestního zákoníku), obecného ohroţení ( 272 odst. 3 trestního 33 Dolní hranice trestní sazby nepodmíněného trestu odnětí svobody trestním zákoníkem stanovení není. V úvahu tak teoreticky přichází i nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho dne, k čemuţ by mohlo dojít při přeměně alternativního trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody (např. jedna i započatá hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se dle ust. 65 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku přeměňuje rozhodnutím soudu na jeden den nepodmíněného trestu odnětí svobody). 34 Výslovně je v ust. 55 odst. 2 trestního zákoníku omezeno ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestný čin zanedbání povinné výţivy ( 196 odst. 1, 2 trestního zákoníku). V tomto případě lze nepodmíněný trest odnětí svobody uloţit jen za podmínky, ţe uloţení tohoto trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti, nebo není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit jiným trestem. 35 Zvlášť závaţným zločinem se dle ust. 14 odst. 3 trestního zákoníku rozumí úmyslný trestný čin, na nějţ trestní zákoník stanovuje trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. 16

zákoníku), vlastizrady ( 309 odst. 1 trestního zákoníku), atd. Trest odnětí svobody ve výměře nad dvacet aţ do třiceti let, můţe být při splnění obecné podmínky uloţen soudem pouze tehdy, pokud závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká nebo moţnost nápravy pachatele je obzvláště ztíţena. 36 Půjde zejména o případy, kdy zvlášť závaţný zločin byl spáchán zvlášť zavrţeníhodným způsobem, nebo osobou, která jiţ byla opakovaně za zvlášť závaţný zločin trestána a uloţené tresty zjevně nevedly k její nápravě, 37 atp. Trest odnětí svobody na doţivotí můţe soud při současném splnění obecné podmínky uloţit pachateli jen taxativně, v ust. 54 odst. 3 trestního zákoníku, vypočtených zvlášť závaţných zločinů a za kumulativního naplnění dvou podmínek. Spáchaný zvlášť závaţný zločin je mimořádně závaţný vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu, k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce nebo zvlášť těţkému nebo těţko napravitelnému následku a uloţení takového trestu vyţaduje účinná ochrana společnosti, nebo není naděje, ţe by pachatele bylo moţné napravit trestem odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let. Z výše uvedených základních zásad a zákonných ustanovení jednoznačně vyplývá, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody by měl být ukládán soudem jako ultima ratio za nebezpečné a zvlášť škodlivé útoky na chráněné zájmy a hodnoty. Z toho důvodu je pak nezbytné přistoupit k výkonu tohoto trestu neprodleně, aby mohl být naplněn účel trestu, tj. ochrana společnosti. 1. 4 Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody následuje zásadně bezprostředně po uloţení tohoto trestu soudem. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by být společnost ohroţena další trestnou činností pachatele. Lze totiţ úspěšně pochybovat, ţe by samotné uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody bez jeho následného výkonu vedlo k dosaţení účelu trestu. Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí soudu, podle něhoţ se má vykonat NTOS, 38 pak dle ust. 321 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 39 36 54 odst. 2 trestního zákoníku. 37 Trestní zákoník však nevylučuje, aby výjimečný trest byl uloţen i prvopachateli, pokud jsou splněny pro jeho uloţení všechny podmínky. 38 Např. odsuzující rozsudek, jímţ je uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody, nebo usnesení, jímţ dochází k přeměně alternativního trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody. 17

(dále jen trestní řád ) zašle předseda senátu příslušné věznici 40 nařízení výkonu trestu a odsouzeného, pokud je na svobodě, vyzve k nástupu trestu ve stanovené lhůtě. Soud zpravidla, nebrání-li tomu váţné důvody (obava z útěku, nebezpečnost odsouzeného), ponechá odsouzenému lhůtu k obstarání jeho záleţitostí, avšak tato lhůta nesmí být delší neţ jeden měsíc od nabytí právní moci rozhodnutí, podle něhoţ má dojít k výkonu NTOS. Pokud by však odsouzený dobrovolně výkon trestu nenastoupil, popř. vznikne obava z jeho útěku nebo se odsouzený jeví jako osoba nadále na svobodě nebezpečná, nařídí předseda senátu, aby byl odsouzený do výkonu trestu dodán za pomoci policejního orgánu. 41 Ve výjimečném případě (ze zdravotních důvodů odsouzeného, těhotenství odsouzené) můţe být výkon NTOS dočasně odloţen. 42 NTOS se vykonává ve věznicích, popř. ve zvláštních odděleních vazebních věznic. 43 Věznice se rozdělují podle způsobu vnějšího střeţení a zajištění bezpečnosti na čtyři základní typy: věznice s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou (tzv. vnější diferenciace). Zvláštním typem jsou pak věznice pro mladistvé určené pro výkon trestních opatření nepodmíněného odnětí svobody uloţených soudem mladistvému. 44 Při ukládání NTOS soud současně rozhodne, v jakém typu věznice bude trest odsouzeným vykonán. Zařazování odsouzených do jednotlivých typů věznic upravuje ust. 56 odst. 2, 3 trestního zákoníku. Konkrétní věznici určuje následně po nástupu 39 321 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2013]. 40 Pokud je odsouzený ve vazbě, pak příslušnou věznicí se rozumí věznice, v níţ je vykonávána vazba. Jeli odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody, pak příslušnou věznicí se rozumí věznice, v níţ je vykonáván trest. Je-li odsouzený na svobodě, pak příslušnou věznicí je věznice uvedená ve zvláštním seznamu (příloha č. 6 Instrukce Ministerstva spravedlnosti, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy) pro území, v němţ má odsouzený bydliště nebo pobyt. Z uvedeného vyplývá, ţe věznice, v níţ má odsouzený nastoupit výkon trestu, nemusí odpovídat typu věznice, v níţ má být trest vykonán. 58 odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudu, uveřejněná pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2013]. 41 321 odst. 3 trestního řádu. 42 322, 323 tamtéţ. 43 K 1. 1. 2013 bylo na území ČR celkem 36 věznic (vč. vazebních), v nichţ si odsouzení odpykávali nepodmíněný trest odnětí svobody. Z důvodu značného poklesu počtu vězněných osob ve věznici Drahonice, který nastal v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, schválil ministr spravedlnosti dne 22. 3. 2013 návrh na zrušení této věznice. Je však otázkou zda přímo zrušení věznice je krokem správným směrem, neboť se očekává, ţe během několika let se bude kritický kapacitní stav českých věznic opakovat. Tiskové zprávy a prohlášení: Ministerstvo spravedlnosti schválilo zrušení věznice Drahonice na Lounsku [online]. Ministerstvo spravedlnosti [cit. 22. 3. 2013]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=5795&d=328036 44 8 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 18

výkonu trestu odsouzeným generální ředitelství Vězeňské sluţby. 45 Během výkonu NTOS můţe dojít k přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, vţdy však pouze o jeden stupeň. 46 Výkon NTOS se řídí zejména zákonem o výkonu trestu odnětí svobody a vyhláškou č. 145/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. 47 Střeţení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje v souladu s právními předpisy Vězeňská sluţba ČR. 48 Dozor nad dodrţováním právních předpisů při výkonu NTOS provádí krajské státní zastupitelství, v jehoţ obvodu se trest vykonává. 49 Zásadně pro kaţdého odsouzeného se zpracovává po dobu výkonu NTOS individuální program zacházení, 50 jenţ obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným, okruh činností, kterých je odsouzený povinen se zúčastnit nebo které můţe vykonávat. Podkladem pro zpracování programu zacházení je komplexní zpráva o odsouzeném, přihlíţí se k délce trestu, charakteristice osobnosti odsouzeného a příčinám trestné činnosti. 51 Realizací programu zacházení má být dosaţeno účelu NTOS. Podle způsobu, jakým odsouzený plní program zacházení, a dále podle jeho chování, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu, je odsouzený zařazován do zpravidla tří prostupných skupin vnitřní diferenciace. 52 Systém vnitřní diferenciace má motivovat odsouzeného k aktivnímu plnění programu zacházení a dodrţování všech povinností, a tudíţ ke spolupráci na dosaţení své nápravy, neboť v první prostupné skupině vnitřní diferenciace získává odsouzený řadu výhod, mezi nimiţ můţe být i případný návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného. Další motivací odsouzeného k řádnému chování jsou například odměny, 45 9 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 46 57 trestního zákoníku. 47 Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2013]. 48 3 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 49 78 tamtéţ. 50 Program zacházení není zpracováván, pokud výměra nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřesahuje tři měsíce. 51 40, 41 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 52 39 vyhlášky č. 345/1999 Sb. 19

jejichţ uloţení má taktéţ pozitivní význam v rámci rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného. 53 K 6. 3. 2013 vykonávalo ve věznicích (vč. vazebních) nepodmíněný trest odnětí svobody celkem 13 836 odsouzených. 54 Avšak ještě k 31. 12. 2012 činil počet odsouzených ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody 20 432 osob. 55 Takto značný pokles počtu odsouzených ve výkonu trestu byl způsoben amnestijním rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013. 56 Amnestie prezidenta republiky je jedním ze zákonných důvodů pro propuštění odsouzeného z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Mezi další zákonné důvody k propuštění odsouzeného patří dle ust. 73 zákona o výkonu trestu odnětí svobody uplynutí doby trestu, písemný příkaz soudu k propuštění odsouzeného vydaný na základě jeho rozhodnutí, nařízení propuštění státním zástupcem v rámci výkonu dozoru, udělení milosti prezidentem republiky a rozhodnutí ministra spravedlnosti o upuštění od výkonu zbytku trestu. Písemný příkaz soudu k propuštění odsouzeného z výkonu NTOS je vydáván na základě rozhodnutí o přerušení výkonu trestu ( 325 trestního řádu), rozhodnutí o upuštění od výkonu zbytku trestu ( 327 odst. 2, 4 trestního řádu), rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody ( 331 odst. 1 trestního řádu) a na základě rozhodnutí o přeměně trestu odnětí svobody v trest domácího vězení ( 333b trestního řádu). S propuštěním odsouzeného z výkonu NTOS úzce souvisí tzv. postpenitenciární péče, tj. péče o osobu propuštěnou z výkonu NTOS, jejímţ smyslem je napomoci s resocializací odsouzeného a významně tak přispět ke sníţení rizika recidivy. 57 Tato péče je nezbytná z toho důvodu, ţe negativním důsledkem výkonu 53 45 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 54 Týdenní statistické hlášení středa 6. 3. 2013 [online]. Vězeňská sluţba České republiky, 2013 [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%c3%a1vn%c3%ad/statistiky/t%c3%bddenn %C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD/2013/TSH%206.3.2013.pdf 55 Týdenní statistické hlášení pondělí 31. 12. 2012 [online]. Vězeňská sluţba České republiky, 2013 [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%c3%a1vn%c3%ad/statistiky/t%c3%bddenn %C3%AD%20statistick%C3%A9%20hl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD/2012/TSH%2031.12.2012.pdf 56 Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, vyhlášené pod č. 1/2013 Sb. In: Beckonline [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/ 57 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha: Novatrix, 2009. 942 s. ISNB 978-80-254-4033-9. S. 84. 20

NTOS pravidelně bývá narušení, popř. i přerušení sociálních a rodinných vazeb, ztráta zaměstnání, bydlení, odcizení se od vnější společnosti, atd. Postpenitenciární péče úzce navazuje na penitenciární péči, jeţ je odsouzenému poskytována v rámci výkonu NTOS. 58 Obecným znakem postpenitenciární péče je však její dobrovolnost (propuštěný jí vyuţít můţe nebo nemusí). V nejzákladnějším rozsahu je postpenitenciární péče poskytována na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. 59 Propuštěný můţe vyuţít například bezplatné sociální poradenství, krizovou pomoc, nebo sociální rehabilitaci. 60 Propuštěný bude mít zpravidla nárok i na pomoc v hmotné nouzi, zejména na mimořádnou okamţitou pomoc. 61 V uvedených případech je však třeba aktivního jednání propuštěného, tj. propuštěný musí sám projevit zájem o pomoc. V nejširším rozsahu je postpenitenciární péče poskytována podmíněně propuštěnému (zejména v rámci výkonu dohledu a kontroly dodrţování uloţených povinností). U podmíněně propuštěného má postpenitenciární péče charakter povinností, jeţ musí odsouzený plnit, čímţ se vytrácí výše zmíněný prvek dobrovolnosti, resp. neplněním uloţených povinností se podmíněně propuštěný vystavuje riziku výkonu zbytku trestu. Smyslem uloţení těchto povinností odsouzenému při podmíněném propuštění je předcházet páchání další trestné činnosti odsouzeným, dovršit jeho nápravu a napomoci s jeho resocializací. 58 Někteří odsouzení jsou například před očekávaným propuštěním z výkonu NTOS umisťováni na výstupní oddělení, jejichţ smyslem je připravit odsouzené na samostatný ţivot na svobodě. 74 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. 59 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2013]. 60 72 tamtéţ. 61 36 an. zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2013]. 21

2 Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody 2. 1 Podstata podmíněného propuštění Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále také jen institut podmíněného propuštění nebo podmíněné propuštění ) je trestněprávním institutem, jenţ se uplatňuje v závěrečné fázi trestního řízení, v rámci výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Institut podmíněného propuštění úzce souvisí s procesem individualizace trestu, neboť jedním z hledisek při ukládání trestu je i moţnost nápravy pachatele. 62 Při ukládání trestu však soud pouze predikuje budoucí vývoj osobnosti pachatele, a tudíţ není vyloučeno, ţe jeho nápravy bude dosaţeno dříve, před vykonáním celého uloţeného trestu. Pokud se lze důvodně domnívat, ţe došlo k předčasnému dosaţení nápravy pachatele, nemá další výkon trestu s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a zásadu účelnosti trestu opodstatnění. Z tohoto principu vychází i podstata podmíněného propuštění, kterou můţeme vystihnout následovně. Existuje-li odůvodněná domněnka, ţe nápravy odsouzeného bylo dosaţeno předčasně jiţ vykonáním části uloţeného 63 nepodmíněného trestu odnětí svobody a odsouzený tak nadále nepředstavuje nebezpečí pro společnost, není důvodu trvat na dalším výkonu trestu; 64 odsouzený však musí následně svým řádným chováním na svobodě prokázat, ţe domněnka o jeho nápravě byla správná, v opačném případě bude zbytek trestu vykonán. Podmíněné propuštění je tedy zaloţeno na domněnce nápravy odsouzeného, a proto bývá tento institut označován jako projev uplatňování zásady postupného uvolňování režimu odsouzených podle stupně jejich nápravy (tzv. progresivní výkon trestu odnětí svobody). 65 Z výše uvedené podstaty podmíněného propuštění můţeme obecně vymezit dvě podmínky pro podmíněné propuštění, podmínku objektivní a subjektivní. Objektivní 62 39 odst. 1 trestního zákoníku. 63 Popř. přeměněného nepodmíněného trestu odnětí svobody, neboť v nepodmíněný trest odnětí svobody mohou být přeměněny alternativní tresty (podmíněné odsouzení, domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněţitý trest), pokud odsouzený neplní uloţené podmínky. 64 Další výkon trestu by mohl být i kontraproduktivní. 65 NOVOTNÝ 1967 op. cit., s. 204. 22

podmínka 66 záleţí ve vykonání alespoň předem zákonem stanovené části trestu, neboť samotné uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody bez jeho následného výkonu zpravidla nepovede k dosaţení účelu trestu. Objektivní podmínka tedy vlastně vyjadřuje, jaká část trestu musí být odsouzeným vykonána, aby bylo moţné předpokládat (předčasný) pozitivní vliv výkonu trestu na odsouzeného a uvaţovat tak o jeho podmíněném propuštění. Subjektivní podmínka 67 pro podmíněné propuštění spočívá v odůvodněné domněnce o dosaţení nápravy odsouzeného, z čehoţ plyne očekávání (naděje), ţe i na svobodě se bude odsouzený řádně chovat (tedy zjednodušeně řečeno v odůvodněné domněnce, ţe byl naplněn účel trestu). Základním pramenem domněnky o nápravě odsouzeného je chování odsouzeného během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, neboť právě výkonem trestu má být dosaţeno jeho účelu. Z tohoto důvodu by měla moţnost podmíněného propuštění působit jako motivační faktor pro odsouzeného, protoţe je to pouze a jen odsouzený, kdo můţe zavdat domněnku o své nápravě a prokázat, ţe tato domněnka byla správná. Motivační působení podmíněného propuštění by se mělo projevit především ve vzorném chování odsouzeného během výkonu trestu a i po podmíněném propuštění. Moţnost podmíněného propuštění tak dává odsouzeným určitou pozitivní perspektivu, která pak můţe vyvolávat pozitivní atmosféru mezi odsouzenými ve výkonu trestu. 68 Na druhou stranu je třeba zdůraznit, ţe o podmíněném propuštění není moţné rozhodnout automaticky na základě vzorného chování odsouzeného během výkonu trestu. Je totiţ nutné rozlišovat mezi skutečnou nápravou odsouzeného projevující se mimo jiné vzorným chováním ve výkonu trestu (polepšením), a pouhým přizpůsobením se vězeňskému řádu ve snaze získat výhody jiţ během výkonu trestu nebo dostat se co nejrychleji z vězení prostřednictvím institutu podmíněného propuštění. 69 Proto je třeba při posuzování stupně nápravy odsouzeného přihlíţet i k dalším okolnostem (například dosavadnímu způsobu ţivota odsouzeného). 66 Tuto podmínku označuji jako objektivní z toho důvodu, ţe je zaloţena na plynutí času, tedy na právní události. S ohledem na skutečnost, ţe kaţdému odsouzenému se vede spis obsahující údaje o nástupu a výkonu trestu odnětí svobody, je moţné objektivně určit, zda odsouzený splnil tuto podmínku podmíněného propuštění či nikoliv. 67 Tato podmínka je zaloţena na chování odsouzeného, ať uţ během výkonu trestu, nebo v době před jeho odsouzením, neboť pouze z chování odsouzeného, co by volního jednání, je moţné usuzovat na jeho nápravu. Proto tedy označení této podmínky jako podmínky subjektivní. 68 NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. S. 425-426. 69 KALVODOVÁ op. cit., s. 223. 23

Z vymezené podstaty podmíněného propuštění vyplývá ještě jeden obligatorní znak podmíněného propuštění, a to stanovení zkušební doby. Zkušební dobou se rozumí doba vymezená v rozhodnutí o podmíněném propuštění, během níţ má odsouzený svým chováním a způsobem ţivota na svobodě prokázat správnost domněnky o jeho nápravě a tím i neopodstatněnost výkon zbytku trestu. Určení délky zkušební doby je de lege lata ponecháno na úvaze soudu, co by orgánu rozhodujícího o podmíněném propuštění, kdy toto uváţení soudu není naprosto volné, ale musí se pohybovat v mezích zákonem stanovené minimální a maximální délky zkušební doby. Podmíněné propuštění v sobě nese pro odsouzeného řadu pozitivních důsledků, zejména samotné propuštění na svobodu a s tím spojenou obnovu celé řady ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody zákonně omezených základních lidských práv a svobod. Pokud se odsouzený ve zkušební době tzv. osvědčí, má se celý trest za vykonaný dnem podmíněného propuštění a výkon zbytku trestu se tak s konečnou platností promíjí. Předčasný výkon trestu má pak význam ve vztahu k počátku běhu lhůty pro zahlazení odsouzení. S podmíněným propuštěním dále úzce souvisí postpenitenciární péče o odsouzeného, která je zajišťována zejména prostřednictvím dohledu nad podmíněně propuštěným nebo uloţením přiměřených omezení a přiměřených povinností a následnou kontrolou jejich plnění. Tato opatření mají napomoci odsouzenému s vedením řádného ţivota po propuštění a s jeho reintegrací do společnosti. Můţeme tedy shrnout, ţe podmíněné propuštění je institutem uplatňujícím se výlučně v rámci výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, zásadně u všech odsouzených bez rozdílu. 70 Podmíněné propuštění působí jako prostředek k dovršení nápravy odsouzeného, neboť by mělo motivovat odsouzeného k aktivní spolupráci při naplnění tohoto účelu trestu. Podmíněné propuštění v sobě nese taktéţ prvky resocializace uţ tím, ţe čím dříve bude odsouzený propuštěn na svobodu, tím rychleji se můţe znovu zařadit do běţného ţivota, tím snadněji můţe obnovit narušené sociální vazby, apod. Resocializační působení podmíněného propuštění je pak umocněno v případě, ţe odsouzenému jsou současně s podmíněným propuštěním stanoveny určité povinnost či omezení nebo je nad ním vysloven dohled. V ţádném případě tedy není moţné chápat podmíněné propuštění jako odměnu za dobré chování odsouzeného ve 70 Jedinou výjimkou de lege lata je vyloučení opětovného podmíněného propuštění z výkonu téhoţ trestu u doţivotně odsouzených. 24