Pavlína Veselá Odložte brýle, prosím Brýle zrak neléčí Pavlína Veselá, 2012 Obálka Pavlína Veselá, 2012 1.vydání, listopad 2012 Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc 2
Úvod Dva skutečné příběhy Píše se rok 1987. Pavlovi je 37 let. Žije sám v zahraničí, kde pracuje jako programátor. Dostat se ze socialistického Československa na práci do kapitalistické země se sebou přináší velkou zodpovědnost pracovně uspět. Pavel tedy sedí za monitorem 12-16 hodin denně. Po pár týdnech má Pavel nepříjemné pálení v očích, jako by měl v oku písek. Vezme si dovolenou a navštíví dvě oční lékařky, z nichž jedna je uznávanou kapacitou v očním lékařství v tehdejším Československu. Obě oční lékařky změří zrak, jedna Pavla dokonce posílá ještě na speciální přístroj do Vojenské nemocnice v Praze 6. Výsledky se téměř shodují. Význačná kapacita Pavlovi sdělí, že měl pravé oko vždy slabší, ale dokud byl mladý, tak to nebyl problém. A nyní, v 37 letech, musí Pavel již nosit brýle. Jenomže brýle jsou Pavlovi velmi nepříjemné, tak ještě navštíví svého známého léčitele. Na rozdíl od očních lékařek léčitel zrak neměří, ale ptá se na životosprávu, jak dlouho Pavel pracuje (což je často do půlnoci), jak se v cizině stravuje (převážně konzervami), a jestli má také nějaký pohyb. Léčitel Pavlovi navrhne, aby nepracoval tak dlouho do noci, aby ihned přestal jíst konzervy a naopak jedl více ovoce a zeleniny. Také Pavlovi doporučí pohyb. Alespoň občas by si mohl jít zaběhat nebo zahrát tenis.
Již po několikadenním dodržování těchto jednoduchých pravidel Pavlovi písek z očí zmizí. Dnes, v roce 2012 je Pavlovi 62 let. Stále pracuje jako programátor. Brýle nikdy nenosil. Na prohlídce po těchto 25 letech mu oční lékařka řekla, že zrak je stále stejný a nezhoršil se. Druhý příběh. V roce 1976 je malému Tomášovi 8 let. Jeho rodiče pojmou podezření, že špatně vidí na dálku a zajdou s ním k očnímu lékaři. Tomáš má sice dojem, že vidí dobře, nicméně oční lékař mu naměří krátkozrakost na obou očích a předepíše brýle. Rodiče jsou důslední a dbají, aby Tomáš brýle opravdu nosil. Brzy se zrak ještě zhorší, až se během pár let ustálí na pěti dioptriích na obou očích. To jsou již poměrně silné brýle. Tomáš si bez nich brzy nedokáže už svůj den ani představit. Přenesme se nyní v čase o 31 let dál, do roku 2007. Tomášovi je 40 let. Brýle a kontaktní čočky se staly neoddělitelnou součástí jeho života. Mezi jeho zájmy patří potápění, lyže a fotografování. U všeho brýle překážejí. A snad právě nepohodlí ho vede k zjišťování možností, jak se dioptrií jednou pro vždy zbavit. Nejprve sáhne po informacích k laserovým operacím očí, nicméně pro různá možná rizika to zamítá a hledá dál. Netrvá to dlouho a najde si k němu cestu metoda založená na zlepšení zraku přirozenou cestou. To je prvním krůčkem. O necelé tři roky později, v roce 2010 je Tomáš již bez brýlí a zakládá Institut pro lepší zrak s cílem, aby se co nejvíce lidí dozvědělo, že i po 31 letech nošení brýlí je možné prací na sobě a svém životním stylu dosáhnout zdravého zraku. A nejen to. Tomášovi zmizely tak časté 5
bolesti hlavy, ztuhlost krční páteře a díky lepší životosprávě se zbavil únavy a nadbytečných kil. Oba příběhy končí dobře. Výsledek je tedy stejný. Přesto je v nich obrovský rozdíl. Zatímco Pavlovi stačilo udělat pár malých změn v životě a brýlím se dokázal zcela vyhnout, Tomášovi trvalo téměř tři roky práce na sobě, než se dioptrií zbavil. Abych oba příběhy zasadila do rámce reality, Pavel je můj otec a Tomáš můj partner. Pro úplnost ještě doplním, že ani Pavlovi ani Tomášovi rodiče a prarodiče žádnou oční vadou netrpěli. Měla jsem možnost být svědkem Tomášovy proměny a provázet ho na jeho cestě za lepším zrakem. Je to jako výstup na vrchol hory, která je zahalená v mlze. Nevíte, zda jdete dobře a jak dlouho to bude trvat. Jen občasné záblesky vrcholu při svitu slunce vám jsou nadějí a pomáhají překonat strastiplnou cestu. A stanout na vrcholu znamená pohled z úplně jiné perspektivy, s nadhledem, bez omezení a navždy vám změní život. Tato publikace by vám měla být vodítkem, jak pomoci sobě nebo svým dětem, abyste brýle nikdy nepotřebovali a uchovali si ostrý zrak po celý život. Nejlepším lékem je totiž prevence. Ale vězte, že nikdy není pozdě na změnu, neboť začít žít bez brýlí a kontaktních čoček se dá v každém věku. 6
7