Studenti Německé vysoké škole technické v Brně za první republiky

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Studenti Německé vysoké škole technické v Brně za první republiky (magisterská diplomová práce) Bc. Michaela Kubíková Vedoucí práce: Mgr. Jiří Němec, Ph.D. Brno 2015

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny V Brně dne. podpis 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Jiřímu Němcovi, Ph. D. za odborné vedení diplomové práce, cenné rady a čas, který mi při konzultacích věnoval. 3

OBSAH 1. ÚVOD... 6 2. SYSTÉM ČESKOSLOVENSKÉHO ŠKOLSTVÍ... 12 2.1. Elementární školy... 14 2.2. Střední školy... 16 2.3. Odborné školy... 18 2.4. Vysoké školy... 19 2.4.1. Vnitřní organizace a řízení vysokých škol... 21 2.4.2. Dělení vysokoškolských institucí... 23 2.4.2.1. Samostatné vysoké školy či fakulty... 24 2.4.2.2. Vysoké školy univerzitního směru... 26 2.4.2.3. Vysoké školy technického směru... 28 3. NÁSTIN VÝVOJE NĚMECKÉ TECHNIKY V BRNĚ... 31 3.1. Vývoj techniky do roku 1873... 32 3.2. Vysoká škola technická v letech 1873-1918... 35 3.3. Německá technika v Brně za první republiky... 37 3.3.1. Exkurz: Budovy Německé vysoké školy technické... 43 4. STUDENT ZA PRVNÍ REPUBLIKY... 45 4.1. Student vysoké školy technické... 49 5. STUDENTI NĚMECKÉ TECHNIKY V BRNĚ... 52 5.1. Národnostní analýza studentů... 59 5.2. Ženy v řadách technického studentstva... 67 5.3. Sociální postavení studentů... 73 6. STUDENTSKÉ SPOLKY... 83 6.1. Studentské spolky na německé technice v Brně... 85 6.1.1. Spolky na straně Svazu německého studentstva... 86 4

6.1.2. Opoziční spolky Svazu německého studentstva... 93 7. ZÁVĚR... 98 8. PRAMENY A LITERATURA... 102 9. PŘÍLOHY... 114 5

1. ÚVOD Německá technika v Brně byla školou, která stála u zrodu technického školství na Moravě, institutem, jehož zdmi prošla řada významných profesorů, ale i místem, kde mnozí lidé prožili část svého života. Takto a ještě mnoha dalšími způsoby lze charakterizovat nejstarší technický ústav na Moravě, školu, jejíž brány opustilo velké množství úspěšných absolventů, školu, která odchovala stovky chemiků, architektů, stavařů či elektrotechniků, školu, jejíž nedlouhá existence byla ukončena na podzim roku 1945. Kdo však byli oni lidé, kteří sedávali v posluchárnách německé techniky? Odkud pocházeli? Jak probíhalo jejich studium? Jaké názory vyznávali? Tato diplomová práce se zabývá studenty německé techniky v Brně. Protože jde o téma velmi široké a zároveň zcela neprobádané, zaměřuje se pouze na určité aspekty tohoto fenoménu. Datově jsem práci ohraničila lety 1918 až 1938. Proč však zkoumat studenty německé techniky právě v tomto období? Otakar Franěk ve své práci Dějiny české vysoké školy technické v Brně tvrdí, že jméno německé techniky brněnské v době předmnichovské republiky utrpělo. Německá technika ztratila mnohé kontakty, které se jí za Rakouska přímo nabízely ve společném státě a na periférii všemocné Vídně s evropsky proslulou a bohatě vybaveno tamní německou technikou. 1 Na základě tohoto tvrzení se tedy pokusím zjistit, zda v meziválečné době upadal rovněž zájem posluchačů o studium na této instituci. Dalším důvodem, proč se německými studenty v Brně zabývat, je jejich politická orientace. Podle spolkové příslušnosti lze alespoň rámcově zjistit, k jakým názorovým skupinám se posluchači techniky hlásili. Měla-li tedy česká společnost oprávněné obavy z toho, že studenti německé techniky brněnské z velké části podléhají vlivu hakenkrajclerství 2, a proto vytváří nebezpečnou iredentistickou skupinu, jejíž činnost by mohla napomoci k rozvratu samostatného Československa. Vycházím zde z teze, že studenti na počátku první republiky vyznávali ve větší míře myšlenky liberalismu či socialismu a k jejich radikalizaci došlo teprve v letech třicátých. Přijetí studenta na vysokou školu však předcházela dlouhá doba primárního a sekundárního vzdělání. Jedním z cílů této práce je tedy popsat studijní cestu žáka od 1 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 182. 2 Rejdy čs. hakenkrajclerů. Lidové noviny 41, 30. 9. 1933, s. 2. 6

obecné školy až na akademickou půdu. Jaké vzdělávací instituce mohl žák navštěvovat, co vše musel student absolvovat, než se mu vůbec brány vysokých škol otevřely? Následně se pokusím zjistit, jak systém terciárního vzdělávání v meziválečné době fungoval. Mezi kterými vysokoškolskými institucemi si mohli žáci vybírat? V rámci toho tématu se pak zaměřím především na vysoké školy technického směru. Jak byly organizovány? Jaké obory svým posluchačům nabízely? Jak zde studium probíhalo? Odpověď na všechny tyto otázky by nám měla poskytnout kapitola s názvem Systém československého školství. Německá technika v Brně prošla hned několika fázemi vývoje, na jeho počátku stálo technické učiliště, které se v několika málo letech proměnilo v samostatnou vysokou školu. Ve své práci sice zmiňuji základní přehled dějin brněnské školy, prioritně se však věnuji problematice posluchačů. Studenti, jako důležití spolutvůrci historie této instituce, jsou tématem zcela neprobádaným. Má práce tedy nepředkládá vyčerpávající analýzu života německých vysokoškoláků v Brně, pokouší se pouze o prvotní zmapování této problematiky. Hlavním cílem práce je podat všeobecný přehled o studentech, kteří německou techniku v Brně navštěvovali, a to na základě několika kritérií. Nejprve se zaměřím na celkové množství akademiků, kteří zde studovali. Na základě komparace těchto údajů s ostatními československými technikami se pokusím zjistit, jaké místo tato instituce mezi ostatními školami zaujímala. Zda počtem studentů převyšovala stav ostatních technik nebo snad byla mezi vysokoškoláky institucí neoblíbenou. Dalšími kritérii výzkumu bude náboženské vyznání, věk a studijní specializace studentů. V krátkosti také nastíním, jak na brněnské technice probíhal akademický rok a s čím vším se akademici museli v rámci svého studia potýkat. V prvorepublikovém tisku bylo často psáno, že brněnská německá technika má nepoměrně velkou návštěvu cizinců, a proto jsem si jako další kritérium zvolila národnost, popřípadě státní příslušnost posluchačů techniky. Zcela nový element v řadách technického studentstva pak představovaly ženy, kterým bylo teprve po roce 1918 zpřístupněno veškeré vysokoškolské vzdělání. Tato práce by tedy měla částečně zmapovat, jak se k ženskému studiu stavěl profesorský sbor německé techniky, kolik posluchaček zde po roce 1918 studovalo a jaké obory vysokoškolačky preferovaly. Zjištěné údaje následně porovnám se stavem na ostatních technikách v Československu. 7

Další bod mého výzkumu představuje sociální postavení posluchačů německé techniky v Brně. Na tomto místě se však nebudu zabývat sociální stratifikací studentstva, zaměřím se především na hmotné zabezpečení akademiků. Na základě dostupných materiálů se pokusím zjistit, kolik peněz musel posluchač měsíčně za studium vydat, jak fungovala sociální péče o studenty, popřípadě zda se lišilo postavení domácích a zahraničních posluchačů. Poslední část mého výzkumu představuje spolkový život studentů německé techniky. Jednotlivá sdružení představím na základě toho, jaký vztah zaujímala k nacionálně a později nacisticky laděnému Svazu německého studentstva. Pokusím se zjistit, které organizace se Svazem sympatizovaly a které stály v přímé opozici, zda docházelo mezi těmito skupinami ke konfliktům a zda měl některý z táborů na akademické půdě převahu. Na základě zjištěných informací pak bude možno potvrdit či vyvrátit tezi, která o německých studentech hovoří jako o tzv. páté koloně usilující o rozbití demokratického Československa. Struktura práce odpovídá výše zmíněným výzkumným cílům. Přestože německá technika zaujímala v rakouském i československém školství významnou pozici, až donedávna patřila k opomíjeným tématům české historie. Přirozeně tedy neexistuje žádná monografie, která by systematicky a komplexně zkoumala dějiny této instituce. Jedinou starší práci, která se však německou technikou zabývá pouze okrajově, představuje kniha Otakara Fraňka Dějiny české vysoké školy technické v Brně. 3 Německá vysoká škola technická je tedy v rámci české, ale i německé historiografie tématem takřka neprobádaným. Teprve v poslední době se začínají objevovat první studie, které se věnují dílčím otázkám existence této školy. Mezi tato díla lze zařadit především práce Pavla Šišmy Matematika na německé technice v Brně 4 a Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 5. Mimo jiné je možno zmínit knihu Chemie na technických školách v Brně 1849-1999. 6 3 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně. Díl 1. Do roku 1945. Brno 1969. 4 ŠIŠMA, Pavel: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002. 5 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945. Praha 2004. 6 BRANŠTETR, Jiří POKORNÝ, Adolf G.: Chemie na technických školách v Brně 1849-1999. Brno 1999. 8

Hlavní pramennou základnu pro zkoumání dějin německé techniky představuje Moravský zemský archiv v Brně, kde se dochoval téměř kompletní fond školy. Další užitečné prameny o vývoji techniky za monarchie jsou uloženy v Rakouském státním archivu ve Vídni. Doplňkové údaje o dějinách institutu po roce 1918 pak poskytuje Státní ústřední archiv v Praze. K vývoji techniky za Protektorátu však bohužel chybí zásadní materiály, jde proto o nejobtížněji zpracovatelnou etapu. Literatura, která by se přímo věnovala studentům německé techniky v Brně, neexistuje. Pokud již o posluchačích nalezneme nějaké zmínky, většinou jsou součástí širšího tématu, autor se tedy této problematice nevěnuje podrobněji. Z publikací tohoto typu jsem využila především již výše zmíněnou knihu Otakara Fraňka o dějinách české techniky v Brně 7, dále pak studii Františka Hejla Brno centrum vysokoškolského vzdělání mládeže jihovýchodní a východní Evropy v meziválečném období 8 či diplomovou práci Pavla Cibulky Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období. 9 Významnou inspiraci a všeobecné informace o studentstvu mi poskytly následující tituly Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 10, Pražský student 11 či Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze 12. 7 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně. Díl 1. Do roku 1945. Brno 1969. 8 HEJL, František: Brno centrum vysokoškolského vzdělání mládeže jihovýchodní a východní Evropy v meziválečném období. In: PEŠA, Václav ZŘÍDKAVESELÝ, František (ed.): Brno mezi městy. Sborník projevů, studií, úvah a sdělení z vědeckého sympozia konaného 29. - 30. listopadu 1979. Brno 1983, s. 39-58. 9 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 1987. 10 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV. Praha 1998. 11 PEŠEK, Jiří: Pražští univerzitní studenti v letech 1848-1939. In: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy. Praha 2008, s. 48-59. PEŠEK, Jiří: Židovští studenti pražských univerzit 1882-1939. In: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy. Praha 2008, s. 69-80. 12 PETRÁŇ, Josef: Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1948. Praha 1983. 9

Dalším významným pramenem, z něhož jsem čerpala, byly dobové příručky, primárně určené abiturientům středních škol 13. Tyto příručky měly zájemcům o studium poskytnout základní informace o Německé vysoké škole technické. Protože knihy vydával Svaz německého studentstva, spolek silně nacionálně orientovaný, musel být prováděn výzkum těchto pramenů velmi obezřetně. Příručky mi však umožnily zmapovat průběh akademického roku, studijní plány, studentské poplatky, sociální péči či dějiny Deutsche Studentenschaft a jemu blízké spolky. Velmi cenné informace jsem našla rovněž v práci Otty Plachta a Františka Havelky Předpisy pro vysoké školy republiky Československé, kde jsou shromážděny nejdůležitější zákony týkající se terciárního vzdělávání až do roku 1932. 14 Okrajově jsem pak využila dobový tisk, a to především v případech, kdy jsem chtěla zjistit, jak na daný fenomén pohlíželo veřejné mínění. Jedním z hlavních zdrojů mé práce se staly archivní prameny. V depozitáři Moravského zemského archivu v Brně se dochoval téměř kompletní archiv školy. Nejdůležitější informace k dějinám německé techniky jsou tak shromážděny na jednom místě, ve fondu Německá vysoká škola technická v Brně. 15 Základní informace o posluchačích jsme získala ze statistik zapsaných. Bohužel se však ne vždy zprávy dochovaly zcela kompletní, a proto jsem údaje doplňovala ze Zpráv státního úřadu statistického 16. Tyto publikace mi také umožnily komparovat jednotlivé vysoké školy mezi sebou. Z pramenů statistické povahy vyčteme především číselná data o počtech studentů, dozvíme se však také, kolik na školách studovalo žen, kolik cizinců vysoké školy navštěvovalo či z jakých zemí posluchači pocházeli. Otázka ženského studia je pak do fondu zařazena pod názvem Oslava dokončení stavby techniky, což je poněkud matoucí. 17 13 Brünner Hochschulführer 1930-1931, Brno 1930. Brünner Hochschulführer 1931-1932. Brno 1931. BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30. Brno 1929. THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26. Brno 1925, s. 70. 14 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé. Praha 1932. 15 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945. 16 Zprávy státního úřadu statistického, 1922-1939. 17 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 439/24 b, Oslava dokončení stavby techniky. 10

Poslední sféru mého zájmu představoval spolkový život německých studentů v Brně. Ve fondu Německé vysoké školy technické se nachází nejrůznější spolkové zprávy. Některá sdružení se však omezují pouze na zakládací listinu, o jiných nenajdeme údaje zcela žádné. Jako doplňkový materiál jsem tedy využila fond Policejní ředitelství v Brně 18, který v některých případech o německých studentských spolcích poskytuje mnohem více informací než samotná technika. Má práce tedy není vyčerpávající analýzou studentstva německé techniky. Omezuje se především na studijní život posluchačů a nevěnuje se tedy příliš jejich mimoškolním aktivitám. K dispozici však stále zůstává obrovské množství materiálů, které čeká na své zpracování. 18 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno. 11

2. SYSTÉM ČESKOSLOVENSKÉHO ŠKOLSTVÍ Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem 19, informoval 28. 10. 1918 Národní výbor o vzniku samostatného československého státu. Dle tehdejší interpretace bylo tedy svrženo rakouské jho a český národ dosáhl vytoužené nezávislosti. Euforie občanů nově vzniklé země se ovšem neprojevovala pouze kladně, často se též objevovaly nežádoucí aktivity, jež jsou však neodmyslitelně spjaty s každým významným dějinným přelomem. Vzájemná rakousko-česká koexistence se však nedala vyvrátit tak snadno jako Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Lze tedy konstatovat, že Československo se stalo dědicem podunajského soustátí, ač tento fakt nebyl v meziválečné době příliš populární. Jedním z mnoha habsburských odkazů bylo totiž i prvorepublikové školství. Národní výbor nezahálel a ihned 28. 10. vydal tzv. recepční zákon, v němž bylo uvedeno, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti 20 a že všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení 21. Recepčním zákonem byla tedy zajištěna kontinuita rakousko-uherského právního systému. 22 V platnosti tak zůstaly rovněž rakouské školské zákony, v mnoha ohledech již značně zastaralé. Dalším problémem, s nímž se musela mladá republika potýkat, byla unifikace československého školství. S ohledem na rozdílné kulturní, sociální a legislativní podmínky jednotlivých zemí se jednalo o proces velmi složitý a obtížný. Přestože se Československo pokoušelo školství několikrát reformovat a modernizovat, během první republiky v zásadě nedošlo k výrazným změnám. V rámci unifikace československého školství došlo v listopadu k vytvoření centrálního orgánu Úřadu pro správu vyučování a národní osvětu, z něhož se stalo 19 Československý stát prohlášen. Lidové noviny 26, 29. 10. 1918, s. 1. 20 SCHELLE, Karel: Vývoj správy v předválečném Československu I. část (1918-1927). Brno 1991, s. 31. 21 tamtéž s. 31. 22 Někteří odborníci však v recepčním zákonu neviděli návaznost na Rakousko-Uhersko. F. Weyr tvrdil, že ani z hlediska juristického nelze v československém státě spatřovati nějakého pokračovatele bývalé Rakouské monarchie, poněvadž není mezi právním stavem před převratem (28. 10. 1918) a po něm žádné právní kontinuity SCHELLE, Karel: Vývoj správy v předválečném Československu s. 32. 12

Ministerstvo školství a národní osvěty 23. Dle zákona z 2. dubna 1920 převzal tento úřad dohled nad všemi školskými záležitostmi, vyjma škol zemědělských a vojenských, které byly spravovány jinými ministerstvy. 24 Nově byly také v každé obci, kde existovala veřejná škola, zřizovány místní školní rady, které se věnovaly věcným potřebám škol obecných a měšťanských. Na úrovni školských okresů vznikaly okresní školní výbory, ve statutárních městech byly zakládány městské školní výbory a v rámci jednotlivých zemí působily zemské školní rady dělené do dvou sekcí pro správu českých škol a pro správu škol německých. Vyjma uvedených institucí existovaly ještě místní školní výbory (pro menšinové školství) a újezdní školní rady (pro újezdní měšťanské školy). Terciární vzdělání bylo podřízeno přímo ministerstvu školství, akademická půda se však navíc těšila rozsáhlé nezávislosti. 25 Již během prvních let existence samostatného Československa došlo v rámci školství k několika významným změnám. V dubnu 1919 byl vydán tzv. Metelkův zákon, který upravoval menšinové školství. Dle jeho ustanovení směla být veřejná škola národní zřízena v každé obci, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejná škola s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí. Při každé veřejné škole, do níž chodí aspoň 400 dětí ze školní obce, může býti zřízena také veřejná škola měšťanská, do které smějí býti přijímány děti také z obcí vzdálenějších než 4 km cesty. 26 Ačkoliv měl zákon pomáhat především menšinám, v praxi prospíval hlavně Čechům, kteří na jeho základě zřizovali své obecné a měšťanské školy v oblastech s převahou německého obyvatelstva. Není proto divu, že Němci považovali zákon o menšinovém školství za mor. 27 Další 23 MŠANO se dělilo na osm odborů: I. odbor - národní školství II. odbor - střední školství III. odbor - odborné školství IV. odbor - vysoké školy V. odbor - národní osvěta (věda a umění, lidová výchova) VI. odbor - církevní záležitosti VII. odbor - legislativní záležitosti, sociální péče o studentstvo VIII. odbor - kulturní styky s cizinou. Pro Slovensko existoval referát MŠANO v Bratislavě, pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. 24 KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV. 1929-1938. Praha; Litomyšl 2002, s. 95. 25 JANÁK, Jan HLEDÍKOVÁ, Zdeňka DOBEŠ, Jan: Období meziválečné republiky a protektorátu. In: Dějiny správy v českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 357-358. 26 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda, díl X. Osvěta. Praha 1931, s. 70. 27 KASPER, Tomáš: Školsko-politická diskuse v Československu v letech 1918-1933. In: KASPER, Tomáš KASPEROVÁ, Dana (ed.): Češi, Němci, Židé v národnostním Československu. Pohledy na 13

důležitá změna se týkala učitelek, které se v červenci 1919 po mnoha letech dočkaly zrušení celibátu. 28 O legislativní unifikaci vzdělání se pokoušel tzv. Malý školský zákon z roku 1922, který však přinesl pouze dílčí změny. 29 Co však pociťovali žáci i pedagogové nejzřetelněji byla snaha o tzv. odrakouštění československého školství. V říjnu 1918 zavanul duch demokracie také do vzdělávacích institucí. Učitelé, kteří až donedávna pěstovali v žácích úctu a oddanost vůči habsburské monarchii, měli nyní ve svých studentech podněcovat loajalitu vůči prezidentu Masarykovi, Československé republice a principům republikánského občanství. Vnější změny nepředstavovaly velký problém, obrazy Habsburků byly jednoduše nahrazeny podobiznami prezidenta Osvoboditele. Komplikovanějším úkolem však byla vnitřní převýchova pedagogů a mládeže. 2.1. Elementární školy Československé primární školství zastupovaly školy obecné a měšťanské 30. Obecná škola představovala nejnižší stupeň vzdělání. Na vesnicích navštěvovaly děti obecnou školu zpravidla osm let, čímž byla splněna jejich povinná školní docházka. Ve městech pak existovaly mimo jiné i obecné školy pětileté, po jejichž absolvování mohli žáci přestoupit na školu měšťanskou či nižší stupeň školy střední. Školy měšťanské tedy nabízely vyšší stupeň vzdělání. Přijímaly děti, které absolvovaly pátý ročník obecné školy a u nichž nebyly předpoklady pro další studium. Žáci tak po jejím ukončení odcházeli většinou do praxe. Nadaní absolventi však mohli přestoupit na školy odborné, školství a vědu. Liberec 2006, s. 34-35. srov. s. SOMR, Miroslav a kol.: Dějiny školství a pedagogiky. Praha 1987, s. 220. 28 KOPÁČ, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. I. díl. České a slovenské školství a pedagogika v letech 1918-1928. Brno 1971, s. 193. 29 Malý školský zákon upravoval doposud platný Hasnerův zákon z roku 1869. Na území celého Československa tak byla dle nového ustanovení sjednocena délka povinné školní docházky na osm let, do výuky byly zavedeny nové předměty (občanská nauka a výchova, ruční práce pro chlapce, obnoven tělocvik pro dívky). Zákon obsahoval rovněž záměr do roku 1932/33 snížit počet žáků na jednoho učitele z osmdesáti na šedesát. VÁŇOVÁ, Růžena: Školský systém v českých zemích vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena KASÍKOVÁ, Hana (ed.): Pedagogika pro učitele. Praha 2007, s. 79. 30 Školy obecné a měšťanské zavedl tzv. Hasnerův zákon (květnový) z roku 1869. 14

které nepožadovaly středoškolské vzdělání, další variantou pak byly školy pokračovací 31 či učitelské ústavy. 32 Měšťanské školy byly většinou tříleté, avšak existoval i čtvrtý, nepovinný, ročník (tzv. jednoletý učební kurz). Elementární stupeň vzdělávání se během první republiky potýkal především s problematickým postavením měšťanek, které neměly jasně vymezené postavení v rámci československého školství, což vedlo ke dvěma protikladným tendencím. Po roce 1918 se jednak počet měšťanských škol zdvojnásobil (nabízely totiž, na rozdíl od škol obecných, mnohem kvalitnější vzdělání). Na druhou stranu byl smysl měšťanských škol neustále zpochybňován, a to s ohledem na existenci středních škol, které svým absolventům poskytovaly rozsáhlejší možnosti navazujícího studia, ale i praktického uplatnění. 33 Reformní snahy týkající se základního školství se tradičně dělí na dvě etapy. První období bývá označována jako pokusné školy dvacátých let 34, druhé stádium je známé pod názvem příhodovská reforma 35. Ačkoliv bylo nutné zastaralý systém elementárního školství transformovat, nakonec se nezdařilo zmíněné reformy uvést do praxe. 31 Školy pokračovací byly určeny pro absolventy měšťanských či obecných škol, kteří nechtěli dále studovat na středních či odborných školách. Za první republiky existovaly pokračovací školy všeobecné (dvouleté) a odborné (tříleté). 32 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 67-75. 33 VÁŇOVÁ, Růžena RÝDL, Karel VALENTA, Josef: Výchova a vzdělání v českých dějinách. VI. díl 1. svazek. Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem. Praha 1992, s. 78. 34 Československé pokusné školy měly být založeny na principech světové reformní pedagogiky (např. výuka jako prostředek výchovy, volná škola, kde by se vyučovalo bez osnov a učebnic) a měly pomoci transformovat prvorepublikovou společnost. 35 Dr. Václav Příhoda navrhoval úpravu celého školského systému, a to prostřednictvím reformy vnější, v rámci níž měl být zaveden třístupňový model jednotné vnitřně diferencované školy (I. stupeň by prezentovala obecná škola, II. stupeň by vznikl proměnou školy měšťanské a nižšího stupně střední školy, III. stupeň by sjednocoval vyšší ročníky středních škol. Děti by se dle inteligenčních testů, posudků a vysvědčení následně dělily do různých výukových větví). Reforma vnitřní počítala se změnou organizace školy a zavedením nových principů výuky a metodologie). VÁŇOVÁ, Růžena: Školský systém v českých zemích vývoj a současný stav s. 81. srov. s. ŠTĚRBA, Radim: Formování československého prvorepublikového školství. In: Živé hodnoty Masarykova Československa. Směrodatné hodnoty pro 21. století. Sborník z konferencí k 90. výročí vzniku ČSR v Brně 22. a 23. října 2008. Brno 2009, s. 141. 15

2.2. Střední školy Vysoce kvalitní vzdělání bylo za první republiky poskytováno prostřednictvím středních všeobecných škol, mezi něž bývají nejčastěji řazeny následující instituce: klasické a reálné gymnázium, reformní reálné gymnázium a reálka 36. Středoškolské studium však nebylo poskytováno zdarma, rodiče museli platit školné. 37 Organizačně se střední školy dělily na dva čtyřleté stupně. Nižší stupeň středních škol byl určen pro děti od deseti let, které ukončily čtvrtou nebo pátou třídu obecné školy a úspěšně složily přijímací zkoušku. Po čtyřech letech vzdělávání mohli žáci přestoupit na odborné školy či učitelské ústavy. Maturitní zkoušku však obdrželi pouze ti, kteří navštěvovali střední školu celých osm let. 38 Zkouška dospělosti pak otevírala studentům bránu k vysokoškolskému vzdělání. 39 Jednotlivé typy středních škol se lišily především svým zaměřením. Gymnázium se orientovalo na humanitní předměty a výuku klasických jazyků (latiny a starořečtiny). Sedmiletou reálku reprezentovaly přírodovědné nauky a jeden moderní jazyk (angličtina nebo francouzština). Reformované reálné gymnázium vycházelo sice ze stejného základu jako reálka, ve vyšších ročnících však zavádělo povinnou latinu a dva moderní jazyky. Jednoznačně nejoblíbenějším typem střední školy se však stalo reálné gymnázium vzniklé jako kombinace klasického gymnázia a reálky. 40 Za první republiky nebyla volba střední školy podceňována, v podstatě totiž předznamenávala orientaci žákova dalšího vzdělání. Abiturienti klasického gymnázia odcházeli na vysoké školy univerzitního směru, naopak absolventi reálek pokračovali ve 36 V literatuře jsou jen zřídka zmiňována dívčí lycea. Tento typ střední školy byl totiž zrušen ministerským výnosem z roku 1922. Dále existovala vyšší reálná gymnázia děčínského typu. Ve školním roce 1929/1930 se však hovoří již pouze o třech institucích zmíněného druhu. NEUHÖFER, Rudolf: Deset úvah o středním školství. Praha 1930, s. 224. 37 Částka za jeden semestr činila asi 200 Kč. 38 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický. Díl 1. Praha 1929, s. 508-509. 39 Absolventi, kteří neměli zájem o terciární vzdělání, mohli navštěvovat tzv. abiturientské kurzy na odborných školách, které studentům usnadňovaly přechod do praxe. 40 NEUHÖFER, Rudolf: Střední školství v prvých deseti letech Československé republiky po stránce organizační. Praha 1928, s. 53-62. 16

studiu na technických vysokých školách. V opačném případě museli studenti skládat rozdílové přijímací zkoušky. Zmíněný princip tak předpokládal, že děti mají zcela jasnou představu o svém budoucím vzdělání již v deseti letech. Prvorepublikové školství však nabízelo ještě jednu alternativu v podobě gymnázií reálných a gymnázií reformní reálných, která umožňovala studium jak na technikách, tak na univerzitách. 41 V oblasti středního školství se reformní snahy zaměřovaly na vytvoření tzv. jednotné nižší střední školy, která by představovala společný základ pro všechny typy středoškolských institucí. Zmíněná transformace byla ovšem kritizována ze strany gymnaziálních pedagogů. Profesoři pyšní na svou klasickou konzervativní výuku se nedokázali smířit s plánovaným omezením latiny. Situace byla nakonec vyřešena kompromisem. Ministerská komise v čele s matematikem B. Bydžovským předložila roku 1929 návrh, kterému se později dostalo názvu Dérerova reforma. V rámci reorganizace měly být sjednoceny pouze první dva ročníky všech středoškolských institucí. Diferenciace žáků byla posunuta do třetí třídy, zásadní rozhodnutí o směru dalšího studia bylo tedy odloženo o dva roky. Zde si děti volily mezi větví s francouzštinou, která prezentovala reálky a reformní reálná gymnázia, či větví latinskou, jež byla základem klasických a reálných gymnázií. Dérerova reforma tak vedla ke sblížení měšťanek a nižších stupňů středních škol. 42 Vyšší stupeň středních škol však zůstal nadále beze změn. 43 Specifickou kategorii ve sféře středoškolských institucí tvořily čtyřleté učitelské ústavy, kde byli vzděláváni budoucí učitelé základních škol. Učitelské ústavy přijímaly do svých řad absolventy třetího ročníku měšťanek či čtvrté třídy nižších středních škol. Po úspěšném složení maturity odcházeli abiturienti učitelských ústavů na dvouletou praxi, která byla zakončena zkouškou učitelské způsobilosti. Teprve poté získali studenti plnohodnotný status učitele na obecné škole. Vyučovat na měšťanských školách však směli pouze pedagogové, kteří vykonali další speciální zkoušku z jednoho ze tří oborů: gramaticko-historického, matematicko-přírodovědného či technického. Učitelé se však nechtěli spokojit pouze se vzděláním středoškolským. Dlouhodobě 41 VALIŠOVÁ, Alena KASÍKOVÁ, Hana (ed.): Pedagogika pro učitele s. 76-77. 42 Současně s Dérerovou reformou probíhala také úprava učebních osnov měšťanských škol. Žákům tak byl usnadněn přestup z měšťanek do nejbližší třídy nižší střední školy. 43 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 162-163. srov. s. VALIŠOVÁ, Alena KASÍKOVÁ, Hana (ed.): Pedagogika pro učitele s. 83. 17

bojovali za vstup na akademickou půdu. 44 Jejich touha byla částečně uspokojena v říjnu 1921 založením dvouleté školy vysokých studií pedagogických v Praze a Brně. 45 2.3. Odborné školy Značné oblibě žáků se po první světové válce těšily odborné školy, což dokládá také zvýšení jejich počtu až o dvojnásobek. Přestože v tomto sektoru neexistoval ucelený systém, lze odborné školy rozčlenit do tří hlavních proudů průmyslový, obchodní a zemědělský. Většinou se pak jednotlivé typy dělily na školy vyšší (zakončené maturitou) a nižší (určené pro odbornou praxi). Při mnoha odborných školách byly zřizovány také večerní kurzy pro dělníky. 46 Odborné školy navazovaly na měšťanky či nižší stupně středních škol. Délka docházky se na jednotlivých typech lišila, pohybovala se však v rozmezí od jednoho do čtyř roků. Původním účelem specializovaných vzdělávacích institucí byla příprava odborníků pro jednotlivá výrobní odvětví, s dalším navazujícím studiem absolventů se tak příliš nepočítalo. Teprve po roce 1918 byly některým nadaným abiturientům otevřeny brány terciárního sektoru. Přestože byly mnohé odborné školy ukončeny maturitou, nejednalo se o školy střední, ač mnohdy dosahovaly jejich úrovně. 47 Průmyslová výroba hrála v československém hospodářství nezastupitelnou roli, o čemž svědčí také velmi rozvinutá síť průmyslového školství. Žáci si mohli vybírat ze skutečně bohaté škály institucí. Nejvyšší prestiže dosahovaly vyšší školy průmyslové, jež byly zřizovány pro strojnictví, stavitelství, elektrotechniku a technickou chemii 48. Jelikož úkolem škol (vyšších průmyslových pozn. aut.) je naučiti říditi výrobu a ne přímo manuálně pracovati 49, získávali žáci během čtyřleté docházky jak odborné tak všeobecné znalosti. Studium bylo ukončeno maturitní zkouškou, která absolventům 44 Pouze středoškolští profesoři měli povinnost absolvovat čtyři roky vysoké školy. 45 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 509. srov. s. KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 97-112. 46 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 509. 47 VALIŠOVÁ, Alena KASÍKOVÁ, Hana (ed.): Pedagogika pro učitele s. 78. 48 ROSA, Arnošt JINDRA, Jaroslav: Průmyslové a odborné školství v republice Československé. Praha 1928, s. 25. 49 Tamtéž, s. 5. 18

umožňovala další vzdělávání v příslušném oboru na vysokých školách technických. K vyšším průmyslovým školám byly často přidruženy dvouleté mistrovské školy. 50 Další kategorii představovaly tzv. nižší průmyslové školy dvouleté či tříleté, které nabízely především praktické vyučení v konkrétním řemesle. V užším smyslu se jednalo o školy pro průmysl textilní a příbuzná odvětví (stávkařství, pletařství); pro zpracování dřeva a pro živnosti nejblíže související (malířství pokojů); pro ostatní různá odvětví umělecko-průmyslová: sklářství, keramiku, zpracování kamene, umělecké zpracování kovů, grafiku; technologické (strojnické, mlynářské, pivovarské, koželužské); hornické; krajkářské a vyšívačské; košikářské 51 a mnohé další. K nižším průmyslovým školám se často přidružovaly speciální kurzy pro dělníky a odborné živnostenské školy pokračovací. V rámci obchodního sektoru existovaly tři druhy vzdělávacích institucí. Obchodní akademie dosahovaly úrovně středních škol. Dalším typem pak byly dvouleté veřejné obchodní školy a jednoroční obchodní běhy. Kategorii zemědělského školství zastupovaly čtyřleté vyšší hospodářské školy s maturitou 52, dvouleté rolnické školy, dvouleté odborné hospodářské školy (zde se vyučovalo pouze v zimních měsících) a speciální hospodářské školy. Někteří autoři řadí k odbornému školství také školy umělecké, vojenské 53 a živnostenské 54. 2.4. Vysoké školy Stejně jako nelze jednoznačně tvrdit, že první republika byla pouze dobou rozkvětu, nedošlo ani v meziválečném Československu, jak je někdy v literatuře mylně uváděno, 50 Školy mistrovské byly na rozdíl od vyšších průmyslových škol zřizovány navíc pro obory tesařství, truhlářství, drogisty a hutnictví. Předpokladem pro přijetí bylo vyučení se řemeslu a minimálně tříletá praxe. 51 Tamtéž, s. 34. srov. s. CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 510. 52 Absolventi vyšších hospodářských škol byli přijímáni ke studiu na vysoké škole zemědělské. 53 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 183. 54 KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV s. 98. 19

k prudkému rozvoji vysokých škol. Terciární sektor byl sice částečně modifikován, došlo hlavně k úpravám kvantitativním, ve vnitřních inovacích však silně zaostával. Stav terciárního vzdělávání v českých zemích nebyl po rozpadu monarchie nijak velkolepý. Vedle čtyř vysokých škol technických existovaly pouze dvě univerzity, jedna teologická fakulta, vysoká škola báňská a akademie umění. 55 Mnohem horší situace však panovala na Slovensku, kde se kromě Alžbětínské maďarské univerzity nevyskytovala žádná ryze slovenská vysoká škola 56. Mladá republika však neotálela a začala téměř okamžitě navyšovat počty vysokých škol. K nově zřízeným institucím patřila Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Komenského v Bratislavě, Vysoká škola zemědělská v Brně, Vysoká škola zvěrolékařská v Brně, Katolická fakulta bohoslovecká v Bratislavě a Husova evangelická fakulta bohoslovecká v Praze. 57 Současně však také existovaly instituce, které stály na jakémsi pomezí sekundárního a terciárního vzdělání. Onen mezistupeň mezi školami středními a vysokými představovaly Státní konzervatoř hudební a dramatická v Praze, Konzervatoř v Brně a Německá akademie pro hudbu a dramatická umění v Brně. 58 Další specifickou skupinu tvořily tzv. školy vysokoškolského rázu, do jejichž okruhu byly často zahrnovány Státní archivní škola v Praze, Vyšší škola sociální péče, Státní škola stenografická, dvě Školy vysokých studií pedagogických v Praze a v Brně, státní knihovnické školy (česká a německá) a Institut français de Prague 59. Kněží se vzdělávali na bohosloveckých ústavech. Leckdy byly však zmíněné instituce řazeny ke školám odborným a pokračovacím. Školní rok byl rozdělen do dvou semestrů. Zimní semestr trval od 1. října do 15. února, letní pak od 16. února do 30. června. 60 Posluchači během roku nezápolili pouze 55 PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol s. 5. 56 Někteří autoři řadí ke slovenskému vysokému školství před rokem 1918 rovněž právnickou akademii v Košicích, právnickou a evangelickou teologickou akademii v Prešově a vysokou školu báňskou a lesnickou v Báňské Šťávnici. Tyto instituce však byly po roce 1918 zrušeny či přesunuty na území Maďarska. PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol. Praha 1925, s. 5-6. 57 Tamtéž, s. 5. 58 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 511. 59 KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV s. 103. 60 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé. Praha 1932, s. 1702. 20

s obtížným učivem, ale potýkali se rovněž s materiálními těžkostmi. Během dvacátých let totiž došlo ke zvýšení kolejného i zkušebních tax a posluchači museli dokonce platit za každou, tedy i nezdařenou, zkoušku. Přestože byly zřizovány nové koleje, nedokázaly vysoké školy uspokojit poptávku všech studentů. Tento bezútěšný stav se projevil i v oblasti stravování. Ač byly budovány nové menzy, mnozí studující si nemohli zdejší stravu finančně dovolit. Tyto nepříznivé podmínky pak vedly k zakládání různých studentských organizací, které se pokoušely situaci studentstva zlepšit. 61 Vedle interní výzkumné a pedagogické činnosti se terciární sektor zabýval rovněž lidovým vzděláváním, jehož cílem bylo vědu popularizovat a přiblížit širokým vrstvám společnosti. Teprve za první republiky však vznikla celostátní instituce sdružující osvětovou práci všech vysokých škol v Československu. Tzv. Extenze československých vysokých škol v republice Československé se skládala ze tří místních extenzí, jež působily v Praze, Brně a Bratislavě. Jádrem aktivity této osvětové instituce byla v první řadě přednášková činnost, mimo to však extenze organizovala také odborné semináře a vycházky, výstavy či praktická cvičení. Akce byly veřejně přístupné pro všechny občany republiky bez rozdílu. 62 2.4.1. Vnitřní organizace a řízení vysokých škol Vysoké školy si po roce 1918 ponechaly mnohé prvky autonomie, jež spočívaly například v právu udílení docentury (se schválením ministerstva), návrhů jmenovacích (jmenování samo přísluší na návrh vlády přímo prezidentu republiky), ve zvláštním právu disciplinárním, v trvalém ustanovení profesorů (v sedmdesáti letech však musí do penze), ve volbě akademických úřadů (musí býti potvrzeny ministerstvem), policejní samosprávě na půdě vysokoškolské a některých jiných věcech menšího dosahu. 63 61 KOPÁČ, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu s. 140-145. 62 HALAS, František X.: Extenze československých vysokých škol a brněnská univerzita. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická 30, 1981, č. C 28, s. 78-79. srov. s. FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 100-101. 63 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 544, Reforma vysokých škol, Autonomie vysokých škol. 21

Autonomie tedy zabezpečovala svobodné vědecké bádaní a zároveň byla ochranou proti politickým i jiným vlivům, které by mohly ohrožovat svobodný vývoj vysokých škol. 64 Na druhé straně však byly vysokoškolské instituce přímo podřízeny IV. odboru Ministerstva školství a národní osvěty. Vztahy mezi univerzitami a ministerstvem se však nevyvíjely zrovna příznivě. Vypjatá situace vyvrcholila roku 1936 poté, co Ministerstvo školství vydalo osnovu zákona, která měla výrazně omezit další univerzitní práva. Plánovaná reorganizace vyvolala divokou diskuzi, ba přímo boj o zachování autonomie vysokých škol. 65 Mnoho lidí zastávalo názor, že těmito opatřeními byly univerzity poníženy. Profesoři byli degradováni a degradace nebyla opřena spravedlivými důvody 66. Našli se však rovněž zastánci reformy. Vnitřní uspořádání univerzit vycházelo ze zákona o organizaci akademických úřadů z 27. dubna roku 1873 67, podle něhož byly oficiálně spravovány rovněž techniky. Univerzity se členily na fakulty, které byly tvořeny kolegiem učitelů a imatrikulovanými studenty. Do učitelského sboru patřili všichni pedagogové dané fakulty, tedy řádní a mimořádní profesoři, docenti soukromí i honorovaní, asistenti, lektoři, popřípadě jiní učitelé a odborníci. 68 Profesoři obsazovali tzv. stolice, které náležely k jednotlivým ústavům, seminářům či proseminářům, v jejichž čele stál ředitel. Přímým řízením fakulty byl pověřen profesorský sbor, který ze svých členů volil děkana a proděkana. 69 Nejvyšší správní úřad univerzity představoval akademický senát, v jehož čele stál rektor. Dalšími členy byli prorektor (rektor předešlého roku), děkani, proděkani (děkani předešlého roku) a tzv. senátoři (jeden zástupce z každého profesorského sboru). Akademický senát mimo jiné zajišťoval komunikaci školy s ministerstvy, představoval vrchní disciplinární úřad či působil jako odvolávací instance proti 64 Tamtéž, Kampf um die Freiheit der Hochschulen (Zur Frage der Hochschulautonomie). 65 Tamtéž, s. 25-30. 66 O chystaném omezení universitní autonomie. Národní listy 77, 28. 5. 1937, s. 5. 67 Znění celého zákona je dostupné v publikaci PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 44-59. 68 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945. Praha 2004, s. 48-51. 69 MORKES, František (red.): Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol v letech 1918-1983 s. 19-20. 22

profesorskému sboru a děkanům. 70 O celouniverzitní administrativu se starala rektorátní kancelář, kterou oficiálně řídil rektor jako tzv. přednosta, dále zde působil vedoucí a úředníci. 71 Akademickou půdu navštěvovali studenti řádní, mimořádní a tzv. hosté. Pouze studenti řádní tedy imatrikulovaní měli možnost skládat zkoušky z jednotlivých předmětů a získat vysokoškolský diplom. Mimořádní posluchači pak mohli alespoň od pedagogů získat osvědčení o návštěvě přednášek. Poslední kategorii posluchačů tvořili hosté (hospitanti či frekventanti), kteří se však účastnili pouze vybraných přednášek. 72 Počátky prvorepublikového vysokoškolského vzdělávání souvisely rovněž s ženskou otázkou. Po mnoha letech usilovného boje se dívkám roku 1918 otevřely brány všech československých vysokých škol. Za Rakouska-Uherska bylo ženám povoleno řádné studium pouze na fakultě filozofické a lékařské. 73 Krátce po převratu se však situace změnila. Na právnické fakultě České Karlo-Ferdinandovy univerzity se sešli profesoři a schválili otevření poslucháren studentkám. Toho dívky okamžitě využily a do konce roku bylo na právech zapsáno 80 žen. Oficiálně bylo vzdělávání právniček uznáno ministerským výnosem z 22. 4. 1919. 74 Počínáním pražských práv se inspirovaly i ostatní školy. Jediné dveře, do nichž nemohly studentky prozatím vstoupit, náležely katolickým teologiím. 75 2.4.2. Dělení vysokoškolských institucí Ačkoliv jsou v mnoha dobových příručkách vysoké školy děleny pouze do dvou kategorií (školy univerzitního směru a školy technického zaměření), není tato 70 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 189. 71 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně. Díl 1. Do roku 1945. Brno 1969, s. 179. 72 ŠIŠMA, Pavel: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002, s. 20. 73 BAHENSKÁ, Marie HECZKOVÁ, Libuše MUSILOVÁ, Dana: Iluze spásy. České feministické myšlení 19. a 20. století. České Budějovice 2011, s. 145. 74 UHROVÁ, Eva: Anna Honzáková a jiné dámy. Praha 2012, s. 215. 75 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 206. 23

klasifikace zcela adekvátní. 76 Raději proto v přehledu užívám vhodnější členění dle Emanuela Chalupného, který rozděluje vysoké školy do tří skupin univerzity, vysoké školy technické a samostatné vysoké školy či fakulty 77 78. 2.4.2.1. Samostatné vysoké školy či fakulty První skupina vysokoškolských institucí, tzv. samostatné vysoké školy či fakulty, zaznamenala po převratu obrovský rozmach. Vedle Cyrilometodějské fakulty bohoslovecké v Olomouci, která byla pozůstatkem původní moravské univerzity, vznikly za první republiky dvě nové fakulty bohoslovecké, československá evangelická v Praze a katolická v Bratislavě. 79 Vatikán však neodsouhlasil otevření bratislavské fakulty, a tak byla její činnost zahájena až v roce 1936. Novým ohniskem vzdělanosti se po roce 1918 stalo Brno. Kouzlem moravské metropole byla především její výhodná poloha, i pro studující ze Slovenska. Praha se taktéž nemohla Brnu rovnat svým zemědělským zázemím, a tak bylo zcela logické, že se právě hlavní zemské město Moravy stalo útočištěm odborných vysokých škol. Již na sklonku roku 1918, tedy 12. prosince, byla v Brně zřízena Vysoká škola zvěrolékařská. 80 Ta adekvátně nahradila staré zvěrolékařské fakulty ve Vídni, Lvově a Budapešti. 81 V následujícím roce byla zřízena Vysoká škola zemědělská o odboru 76 Po roce 1918 byl například veden spor, zda nově vzniklá Vysoká škola zemědělská svým zaměřením více tíhne k univerzitnímu či technickému typu vzdělání. Nakonec byla zařazena do kategorie vysokých škol technických. MIKOVCOVÁ, Alena: Příspěvek k historicko-správnímu vývoji Vysoké školy zemědělské v Brně v meziválečném období. Časopis matice moravské 113, 1994, s. 346. 77 U Zdeňka Kárníka však například najdeme onu poslední kategorii pod názvem odborné vysoké školy KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2000, s. 526. 78 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 511. 79 NOVOTNÁ, Jarmila: Vývoj vysokých škol. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. I, Řada pedagogicko-psychologická 30, 1981, č. I 16, s. 114. 80 PETERKOVÁ, Eva: První vysoká škola československého státu Vysoká škola zvěrolékařská Brno. In: IVANOVÁ, Kateřina URBÁŠEK, Pavel (ed.): 7. mezinárodní sympozium k dějinám medicíny, farmacie a veterinární medicíny: 8. - 10. června 2005, Olomouc, ČR: abstrakta. Olomouc 2005, s. 52. 81 ŠINDLÁŘ, Jiří: O vzniku a prvních letech Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (1918-1928). Časopis matice moravské 113, 1994, s. 362. 24

lesnickém a zemědělském. Ačkoliv původní plány zvolily domovskou obcí školy město Tábor, zvítězilo nakonec i v tomto případě Brno. Na jižní Moravě totiž škola disponovala lepšími budovami, lesním revírem v Adamově a dokonce i zemědělským statkem v Žabčicích. 82 V Praze pak zůstal zemědělský odbor při Českém vysokém učení technickém. Další zemědělská fakulta byla zřízena v Libverdě, a to povýšením bývalé hospodářské akademie na vysokoškolský odbor, jenž byl oficiálně přičleněn k německé technice v Praze. 83 Rozpad Rakouska-Uherska s sebou přinášel nové hospodářské a ekonomické poměry, a tak bylo více než nutné začít teoreticky vzdělávat podnikatele a manažery na akademické úrovni. Vysoká škola obchodní v Praze byla tedy zřízena 23. července 1919, organizačně byla spojena s pražskou technikou. 84 Nová vysoká škola se stala v oblasti ekonomického myšlení místem, kde se soustředily osobnosti vynikající odborné úrovně a kde se vytvářelo vedle Právnické fakulty Univerzity Karlovy a vedle mladé Právnické fakulty Masarykovy univerzity centrum s výrazným vlastním a specifickým názorovým přístupem jak k otázkám ekonomické vědy, tak k řešení hospodářských a sociálních problémů, které vznikaly. 85 Po deseti letech strádání však byla VŠO oficiálně včleněna do svazku českého vysokého učení technického. K původním rakousko-uherským školám, které přežily rozpad monarchie, patřila Akademie výtvarných umění v Praze a Vysoká škola báňská v Příbrami. Zvláštní skupinu v rámci akademických institucí představovaly tři vysoké školy pro ruské a ukrajinské emigranty. Nejednalo se však o kompletní vysoké školy, spíš lze mluvit o jednotlivých fakultách. Ruskou vysokou školu prezentovala pouze fakulta 82 MIKOVCOVÁ, Alena: Příspěvek k historicko-správnímu vývoji Vysoké školy zemědělské v Brně v meziválečném období s. 346-347. srov. s. PEŠA, Václav DŘÍMAL, Jaroslav (red.): Dějiny města Brna 2. Brno 1973. 83 MORKES, František (red.): Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol v letech 1918-1983 s. 10-13. 84 ZÁVODSKÝ, Prokop: Přehled vývoje vysokého ekonomického školství na našem území. In: Týž (sest.): 80 let vysokého ekonomického školství na území České republiky 7, 1999, č. 5, s. 22-86. 85 VENCOVSKÝ, František: Tři vysoké školy tři centra ekonomického myšlení v prvním Československu. In: ZÁVODSKÝ, Prokop (sest.): 80 let vysokého ekonomického školství na území České republiky 7, 1999, č. 5, s. 8. 25

právnická. První ukrajinská škola byla tvořena pouze filozofickou a právnickou fakultou, druhá pak hospodářskou akademií. 86 Seznam samostatných vysokých škol a fakult Cyrilometodějská fakulta bohoslovecká v Olomouci Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká v Praze Katolická fakulta bohoslovecká v Bratislavě Vysoká škola zvěrolékařská v Brně Vysoká škola zemědělská v Brně Vysoká škola obchodní v Praze Vysoká škola báňská v Příbrami Akademie výtvarných umění v Praze tři vysoké školy pro ruské a ukrajinské emigranty 2.4.2.2. Vysoké školy univerzitního směru Vznikem samostatného československého státu došlo rovněž ke zvýšení počtu vysokých škol univerzitního směru. Od února 1882 existovaly v českých zemích pouze dvě univerzity, Německá Karlo-Ferdinandova univerzita a Česká Karlo-Ferdinandova univerzita. 87 K úpravě poměrů mezi oběma pražskými univerzitami došlo již v prvních měsících roku 1920. Tzv. lex Mareš ustanovil, že Česká universita Karlo-Ferdinandova přijímá staré jméno Universita Karlova 88 a stává se tak jedinou pokračovatelkou starobylého učení Karlova. Češi získali rovněž pod svůj dohled Karolinum, archiv, insignie, pečetidla, knihy a další majetek, který od roku 1882 spravovala německá univerzita. Za jeden z největších úspěchů bylo pokládáno založení Masarykovy univerzity v Brně. Byl jím totiž završen dlouholetý boj o obnovení univerzity na Moravě. První snahy o založení druhé české univerzity jsou spojeny s obdobím 60. let 19. století, kdy 86 KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV s. 110. 87 ŠTEMBERKOVÁ, Marie: Karlova Univerzita. Historický přehled. Praha 2011, s. 63. 88 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV. Praha 1998, s. 20. 26

byla zrušena moravská univerzita v Olomouci. 89 Úsilí o založení univerzity na Moravě se postupně změnilo v celonárodní hnutí, do něhož se zapojily široké vrstvy české společnosti. 90 Boj byl zdárně ukončen 28. ledna 1919, kdy byl schválen zákon o zřízení druhé české univerzity v Brně. 91 Situace na Slovensku byla však mnohem zoufalejší. Od druhé poloviny 19. století neexistovalo slovenské střední školství, natož pak nějaká národní instituce vysokoškolského rázu. Teprve rozpad monarchie ukončil násilnou maďarizaci slovenského etnika a umožnil svobodný rozvoj slovenského jazyka a kultury. Vzdělávání slovenské inteligence měla převzít nově zřízená československá státní univerzita v Bratislavě, od listopadu 1919 známá pod označením Komenského univerzita. 92 Univerzity byly děleny dle oborů na tzv. fakulty. Za Rakouska-Uherska měli studenti na výběr ze čtyř fakult, a to filozofické, lékařské, právnické či teologické. Od školního roku 1920/1921 se nabídka rozšířila o fakultu přírodovědnou. Matematika a přírodní vědy byly totiž původně vyučovány na fakultách filozofických. 93 První republika však příliš nepřála fakultám teologickým, které již nebyly u nových univerzit automaticky zakládány. 94 Seznam univerzit Karlova univerzita v Praze Masarykova univerzita v Brně Komenského univerzita v Bratislavě Německá univerzita v Praze 95 89 V Olomouci poté zůstala pouze samostatná fakulta teologická. 90 PULEC, Jiří KALENDOVSKÁ, Jiřina: Založení a vývoj Masarykovy univerzity. Časopis Matice moravské 113, 1994, s. 332. 91 HERMAN, František: Masarykova univerzita: založení, stavební vývoj, insignie. Brno 1994, s. 11. 92 BURAJ, Ján (red.): Univerzita Komenského v Bratislave v minulosti a súčasnosti. Bratislava 1979, s. 5-11. srov. s. KOPÁČ, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu s. 15-16. 93 NOVOTNÁ, Jarmila: Vývoj vysokých škol. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. I, Řada pedagogicko-psychologická 30, 1981, č. I 16, s. 113. 94 PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol s. 6. 95 Některé přehledy do této kategorie řadí rovněž Cyrilometodějskou fakultu bohosloveckou v Olomouci, 27

2.4.2.3. Vysoké školy technického směru Vysoké školy technického zaměření nemají v českých zemích příliš dlouhou tradici. Až do roku 1848 měly techniky status nižších odborných škol. Teprve prohraná italská válka roku 1859 přinutila Rakouskou monarchii k reformám. Během několika málo let se tak nižší školy technické proměnily ve vysokoškolské instituce, 96 které převzaly univerzitní uspořádání. Vedle všeobecného oddělení, jehož cílem bylo připravit studenty na pedagogickou činnost či doplnit jejich znalosti mimo studovanou specializaci 97, existovala různá oddělení odborná, organizačně odpovídající univerzitním fakultám. 98 Rakouské techniky disponovaly tradičně čtyřmi odbory: 1. stavební inženýrství, 2. pozemní stavitelství, 3. strojní inženýrství (podobor stavba strojů či elektrotechnika), 4. technická chemie. Vedle klasických specializací nabízela každá technika čtyřsemestrové kursy pro geometry a pojišťovací techniky, pro kandidáty učitelství na vyšších školách obchodních, kurs deskriptivy pro kandidáty profesury, konečně přípravný běh pro vysoké školy montanistické 99. Odbory byly dále děleny na stolice a pomocná výuková zařízení. 100 Na území Rakouska-Uherska se nacházelo sedm technik, polská technika ve Lvově, dvě české instituce v Praze a Brně a čtyři školy německé ve Vídni, Praze, Brně a Štýrském Hradci. Až do roku 1875 se svým technickým institutem pyšnil také Krakov. Kvůli obrovské průmyslové zaostalosti Haliče byla však místní technika přeměněna v Uměleckou a vyšší řemeslnickou školu. 101 Teprve na přelomu 19. a 20. století došlo formálně ke zrovnoprávnění technik s univerzitami. Od roku 1901 měly techniky právo udělovat úspěšným absolventům Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou v Praze, Katolickou fakultu bohosloveckou v Bratislavě, Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně. PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol s. 5, 10. 96 KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda s. 200. 97 K všeobecnému oddělení patřily dlouhou dobu předměty biologické, zemědělské, matematickofyzikální, geodetické, ale i společenské. ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně s. 52 98 NOVOTNÁ, Jarmila: Vývoj vysokých škol s. 116. 99 KÁDNER, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školství s. 414. 100 JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945. Disertační práce. PF UK PRAHA. Praha 2011. 101 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 16-18. 28

rigoróz doktorát z technických věd (Dr. Tech.), od roku 1908 pak rovněž čestné doktoráty. Na přelomu let 1904/1905 se na půdě technik objevila nová funkce děkani. Zrovnoprávnění technik s univerzitami bylo završeno ustanovením z roku 1906, podle něhož byl titul Magnificence propůjčen také rektorům vysokých škol technických. Symbolem rektorovy důstojnosti a práv se stal zlatý řetěz, který hlava techniky přebírala v rámci inaugurace. 102 Po roce 1918 se v Československu udržely dvě německé a dvě české vysoké školy technické, a to v Praze a Brně. Současně měla být zřízena nová technika v Košicích, ta byla nakonec otevřena až roku 1938. 103 Mladá republika sice plánovala modernizaci zastaralého technického studia, jako-by však opadnutím revolučního nadšení upadly v zapomnění rovněž reformní návrhy. V čele vysokých škol technických stál rektor. Hlavou jednotlivých odborů (tak se zde říkalo fakultám) byl děkan. Odbory se však na jednotlivých technikách různily. Studenti si vybírali z následujících specializací: 1. Inženýrské stavitelství Ve studijním roce 1920/21 došlo ke zrušení původních odborů stavebního a kulturního inženýrství, které byly nově nahrazeny jednotným odborem inženýrského stavitelství. Ten se dělil na dvě specializace: 1.1. oddělení konstruktivně dopravní (9 semestrů) 1.2. oddělení vodohospodářské a kulturně technické (9 semestrů) 2. Architektura a pozemní stavitelství (9 semestrů) První čtyři semestry většinou teoretické, poté zbytek odborný. 3. Strojní a elektrotechnické inženýrství V roce 1910 odbor rozdělen kvůli náročnosti do dvou specializací: 3.1. Oddělení strojního inženýrství 3.2. Oddělení elektrotechnického inženýrství Ve studijním roce 1925/26 provedena další specializace: 102 JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945. Disertační práce. PF UK PRAHA. Praha 2011, s. 26-27. srov. s. BRETHOLZ, Bertold: Deutsche Technische Hochschule Brünn. Brno 1928, s. 497. 103 MORKES, František (red.): Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol v letech 1918-1983 s. 14. 29

V oddělení strojního inženýrství 104 I. směr konstruktivní II. směr dílenský III. směr dopravní V oddělení elektroinženýrském I. směr silnoproudý II. směr provozovací III. směr slaboproudý 4. Chemicko-technologické inženýrství (8 semestrů) První čtyři semestry zaměřeny na všeobecné předměty. Poté specializace ve dvou chemických technologiích. 105 5. Zemědělské a lesní inženýrství Lesnický odbor otevřen na české technice v Praze roku 1920, rovněž zde existoval zemědělský odbor. 106 Zemědělské inženýrství zřízeno na německé technice v Praze přičleněním zemědělské akademie v Děčíně Libverdě počátkem roku 1920. 107 6. Zeměměřičství Původně dvouletý zeměměřičský kurz reformován ve školním roce 1927/1928 na tříleté oddělení, po jehož absolvování získali studenti titul inženýr. Nezřízeno pouze na Německé technice v Praze. 108 7. Pojistná technika Pojistně technický kurz zřízen v letech 1904-1908 na německé technice v Praze a Brně i na české technice v Praze. Nevyučováno na české technice v Brně. 109 8. Učitelství na středních školách a vyšších obchodních/ Všeobecné oddělení 110 104 Osnova pozměněna ve studijním roce 1931/32. K dosavadním směrům přidány následující specializace: dílensko-textilní a papírnická. 105 BRANDŠTETER, Jiří POKORNÝ, G. Adolf (kol.): Chemie na technických školách v Brně 1849-1999. Brno 1999, s. 10. 106 Mimo to existoval tento obor rovněž na Vysoké škole zemědělské v Brně. TAYERLOVÁ, Magdalena: Česká technika. Praha 2004, s. 130 131. 107 JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945 s. 31. 108 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 126. 109 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 32. 30

Seznam technik České vysoké učení technické v Praze Česká vysoká škola technická v Brně Německá vysoká škola technická v Praze Německá vysoká škola technická v Brně 111 3. NÁSTIN VÝVOJE NĚMECKÉ TECHNIKY V BRNĚ Po Vídeňském kongresu a porážce Napoleona odstartoval v Rakouské monarchii jeden z největších převratů lidských dějin průmyslová revoluce. Přestože rakouské soustátí značně zaostávalo za mnohými zeměmi západní Evropy, i zde existovaly oblasti hospodářsky velmi vyspělé. Vedle Slezska, Dolních Rakous a Čech, se značným průmyslovým rozkvětem pyšnila také Morava, kde vznikla hned dvě hospodářská centra Moravská Ostrava a Brno. Během první poloviny 19. století se Brno stalo svědkem nebývalého rozkvětu. Vzestup strojírenského, potravinářského a textilního průmyslu šel ruku v ruce s budováním železniční trati Brno-Vídeň či objevem uhelných dolů nedaleko jihomoravské metropole. Růst průmyslové revoluce byl však limitován nedostatkem odborníků. Jediným reálným řešením hrozící stagnace bylo zakládání nových technických škol. Již od roku 1811 existoval v Brně nižší stupeň reálky. Teprve o čtyřicet let později, roku 1851, se brněnským žákům otevřela také vyšší německá reálka, která byla předstupněm studia na technických institutech. 112 Vlastního technického učiliště se však Morava dočkala, na rozdíl od jiných částí monarchie, se značným zpožděním. Zatímco byla zřízena polytechnika v Praze, Vídni a Grazu, na Moravě se zdlouhavě řešila koncepce budoucího technického institutu. 110 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 511. srov s. FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 233-320. 111 Mnohdy bývají mezi vysoké školy technické řazeny i následující instituce: Vysoká škola báňská v Příbrami, Vysoká škola zemědělská v Brně, Vysoká škola obchodní v Praze. VOJTĚCH, Viktorin: Karlova universita a naše vysoké školy za prvých deset let Československé republiky. Praha 1930, s. 9, tabulka IV. 112 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 19-22. 31

3.1. Vývoj techniky do roku 1873 První reálné úvahy o vytvoření technické školy v Brně se objevily již na počátku 19. století. Vybudování brněnské techniky bylo dlouho spjato s úvahami o reorganizaci olomoucké stavovské akademie a jejím přeložením (nejlépe společně s celou univerzitou) do Brna. 113 Další významnou institucí, která měla stát u zrodu brněnské techniky, bylo Františkovo muzeum. Situace však nebyla příliš jednoduchá. V roce 1834 přijali moravští stavové na zemském sněmu návrh, který počítal s transformací stavovské akademie, jejím přenesením z Olomouce do Brna a zároveň se zřízením technického učiliště při Františkovu muzeu. Následující roky nepřinesly v otázce technického učiliště žádné reálné pokroky, deset let se pouze jednalo. Problematickým se stalo rovněž financování školy. K němu se sice zavázala moravská šlechta, bohužel však stavovské peníze nepostačovaly na veškeré úhrady spojené se zřízením techniky. Světlo do beznadějné situace vnesl až svobodný pán Schell. Navrhl, aby bylo technické učiliště zřízeno ze státních nákladů s tím, že stavy podpoří vybudování školy částkou 120 000 zlatých. Císař s nabídkou souhlasil, a tak již nic nebránilo založení techniky v Brně. 114 Dne 24. ledna 1849 přijal moravský zemský sněm konečné usnesení o zřízení C. k. Technického učiliště v Brně (K. k. Technische Lehranstalt). Císař František Josef I. novému institutu požehnal 13. srpna 1849 slovy: Schvaluji zřízení technického ústavu v Brně a dle uvedených návrhů pověřuji mého ministra veřejného vyučování vše potřebné neodkladně zavésti. 115 Tvorbou organizačního plánu brněnského učiliště byl pověřen ředitel akademie ve Lvově, Florian Schindler. Technické učiliště bylo rozděleno do dvou specializovaných odvětví, obchodního a technického. Dále byl při ústavu zřízen přípravný ročník, kde se 113 Stavovská akademie v Olomouci byla založena roku 1725. Vyučovaly se zde jak šlechtické dovednosti, tak zeměpis, matematika, geometrie či stavitelství. Roku 1778 byla akademie i olomoucká univerzita přesunuty do Brna, po čtyřech letech se obě instituce navrátily do Olomouce. Přestože Josef II. akademii v roce 1787 zrušil, jeho bratr Leopold II. ji opět roku 1793 obnovil. 114 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945. Praha 2004, s. 7-12. 115 Ich genehmige die Errichtung der Technischen Lehranstalt in Brünn nach den hier gestellten Anträgen und trage Meinem Minister des öffentlichen Unterrichtes auf, das hiezu Erforderliche unverzüglich einzuleiten. BRETHOLZ, Bertold: Deutsche Technische Hochschule Brünn. Brno 1928, s. 494. 32

žáci doškolovali v základních předmětech nezbytných pro další technické studium. 116 Na škole působilo 12 profesorů, tři učitelé a dva asistenti. Fyzickou práci zde pak vykonávali dva sluhové, podomek a pomocník. V čele technického ústavu stál ředitel 117, kterým byl roku 1849 jmenován sám Florian Schindler. 118 Úkolem brněnské techniky byla jak průběžná, tak konečná příprava obchodníků, řemeslníků, ale i zaměstnanců státních a hospodářských služeb, jejichž profese vyžadovala všeobecné či technické vzdělání. Technické učiliště sloužilo zároveň jako přípravka pro studium na báňských školách. Také v neděli a o svátcích poskytoval ústav výuku ve formě tzv. populárního vyučování, jež nahrazovalo studium na nižších průmyslových školách. 119 Posluchači technického učiliště byli přijímáni od šestnácti let, a to jako studenti řádní, mimořádní či hosté. Studentem řádným se mohl stát pouze abiturient vyšší reálky či gymnázia, žáci, jež úspěšně ukončili přípravný kurz, nebo studenti, kteří prošli přijímací zkouškou. Za posluchače mimořádné byli považováni státní a soukromí úředníci, popřípadě žáci, kteří již navštěvovali jinou vzdělávací instituci. Tito sice nebyli připouštěni ke zkouškám, alespoň však mohli získat frekventační (navštěvovací) vysvědčení. Hosté se pak účastnili pouze vybraných přednášek. 120 K slavnostnímu otevření školy došlo 14. ledna 1850 v deset hodin dopoledne. V kostele sv. Jakuba byla odsloužena slavnostní mše, po níž se všichni zúčastnění shromáždili v sále polytechniky. Zde přednesl místodržící hrabě Lažanský slavnostní proslov, ve kterém vyzdvihl význam brněnského učiliště pro celou Moravu. 121 116 Vedle elementární matematiky se zde vyučovala fyzika, přírodopis, sloh a přípravné kreslení. Docházka na jednotlivé předměty byla povinná, v pololetí dokonce žáci vykonávali zkoušky, za něž obdrželi vysvědčení. 117 Organizační status. Morawské nowiny, č. 233, 11. 10. 1849, s. 1. 118 HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924. In: Festschrift der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn zur Feier ihres fünfundsiebzigjährigen Bestandes im Mai 1924. Brno 1924, s. 9. 119 TRAUB, Hugo: Zřízení techniky brněnské r. 1849 a její ráz národní. Časopis Moravského musea zemského, 10, 1910, s. 194-205. 120 TRAUB, Hugo: Zřízení techniky brněnské r. 1849 a její ráz národní s. 201. 121 ROHRER, Rudolf (nakl.): Die k. k. technische Hochschule in Brünn: geschichtlich-statistische Skizze, hrsg. aus Anlass 25 jährigen Bestandes der Lehr-Anstalt. Brno 1875, s. 19. 33

Přestože se do organizačního statusu školy podařilo prosadit, aby výuka na učilišti probíhala v obou zemských jazycích 122, nezájem studentů vedl roku 1876 ke zrušení přednášek v češtině. 123 Původně utrakvistické učiliště se tak postupně proměnilo ve školu převážně německého charakteru. Kde však nová škola sídlila? V prvních letech se učiliště muselo spokojit s pronájmem třípatrového domu na ulici Trnitá. Provizorní prostory však nevyhovovaly potřebám výuky, a tak technika hledala nový azyl. Útočištěm školy se nakonec stalo úpatí Špilberku. Pod brněnskou dominantou tak byla vybudována reprezentativní budova technického učiliště, jejíž slavnostní otevření proběhlo 8. října 1860. 124 Více než rozkvět zakoušelo technické učiliště v prvních letech své existence živoření. Špatná situace si nakonec vynutila reorganizaci celé techniky. Podle nového organizačního statutu, schváleného 8. července 1867, byla škola přejmenována na c. k. technický institut, jenž se nově dělil na odbory. Technika nabízela pouze dvě hlavní specializace (pětileté strojírenství a čtyřletou technickou chemii) a tři kratší kurzy (tříletý pro podnikové mistry a stavitele, tříletý pro hutníky a horníky, dvouletý pro obchodníky). Přestože se zvýšil počet profesorů i asistentů, nebyla reforma techniky příliš úspěšná. Brněnskému institutu chyběla tzv. inženýrská škola (pro studium vodního a silničního stavitelství, pozemního stavitelství a architektury), což bylo pokládáno za jednu z největších vad. 125 Nedostatečná se jevila také organizace institutu. Svým uspořádáním technika připomínala spíše školu střední než vysokou. Karl Hellmer trefně o institutu poznamenal: Ani řemeslnická, ani vysoká škola. 126 A změna na sebe nenechala dlouho čekat. Již roku 1870 císař schválil nový, v pořadí již třetí, organizační status školy. Nové uspořádání lze shrnout do několika následujících bodů: svoboda 122 Při dosazování profesorů má se tedy zvláštní ohled bráti na známost české řeči, a toliko v tom pádu, když by mezi žadateli české řeči mocnými nebyl žádný ve věcech dostatečně sběhlý nalezen, může býti dosazen žadatel toliko německé řeči znalý. Organizační status. Morawské nowiny, č. 236, 14. 10. 1849, s. 1. 123 ŠIŠMA, Pavel: Počátky technického školství v Brně. Dějiny věd a techniky, 36, 2003, s. 220-227. 124 BRETHOLZ, Bertold: Deutsche Technische Hochschule Brünn s. 494-495. 125 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 43. srov. s. HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 9. 126 weder Gewerbeschule noch Hochschule HELLMER, Karl: Geschichte der k. k. technischen Hochschule in Brünn. In: Festschrift der K. K. Technischen Hochschule in Brünn zur Feier ihres fünfzigjährigen Bestehens und der Vollendung des Erweiterungsbaues. Brno 1899, s. 37. 34

vyučování, autonomní profesorský sbor odpovídající za vědecký, disciplinární a ekonomický stav školy, v čele s ředitelem, voleným na jeden rok (jinde již byli rektoři pozn. aut.), státní maturita jako podmínka přijetí řádných posluchačů, diplomové zkoušky jako důkaz vyšší vědecké kvalifikace profesního zaměření, rozšíření oborů stavby strojů a technické chemie o inženýrskou školu (císařský výnos ze 14. 2. 1871). 127 3.2. Vysoká škola technická v letech 1873-1918 Říšským zákonem ze 4. května 1873 byl technický institut v Brně s konečnou platností povýšen na vysokou školu technickou. Organizační status brněnské techniky se téměř nelišil od uspořádání z roku 1870. Vzorem pro další úpravy byla Vysoká škola technická ve Vídni. 128 Vysoká škola technická v Brně se nyní dělila na čtyři odbory: 1. silniční a vodní stavitelství (tzv. inženýrská škola) 129 2. strojírenství 130 3. technická chemie 4. všeobecné oddělení. V dalších letech byla škola rozšířena o dvouletý zeměměřičský kurz (1895) a dvouletý kurz pro pojistnou techniku (1908). Krátce před první světovou válkou vznikl na technice vytoužený pátý odbor specializovaný na architekturu a pozemní stavby. 131 Přestože se zvýšil počet profesorů, nabízených oborů i výukových prostor, poměry na vysoké školy technické se nelepšily, spíš naopak. V 80. letech došlo k značnému úbytku studentů (ve školním roce 1887/1888 navštěvovalo školu pouze 102 127 Tamtéž s. 44. 128 Jediným významnějším rozdílem mezi brněnskou a vídeňskou technikou bylo postavení mimořádných posluchačů. V Brně mohli mimořádní posluchači obdržet za určitých podmínek stipendium či být osvobozeni od školného. LEMAYER, Karl: Die Verwaltung der österreichischen Hochschulen von 1868-1877. Vídeň 1878, s. 327. 129 Ve školním roce 1909/1910 bylo k inženýrské škole přiřazeno rovněž čtyřleté oddělení kulturního inženýrství, jež původně existovalo (1900-1908) pouze jako kurz. HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 24. 130 Odbor strojírenství se od roku 1902 dělil (počínaje třetím ročníkem) na dvě pododdělení: strojnické a elektrotechnické. 131 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 122. 35

posluchačů 132 ), což vedlo k úvahám o úplném zrušení školy, v historii brněnské techniky již podruhé. Musíme si však uvědomit, že stagnace technického školství nebyla pouze lokálním problémem jihomoravské metropole, dotýkala se celé monarchie. Brněnská technika nakonec krizi ustála, její existence však nebyla ohrožena naposled. Osudovým datem dějin brněnské techniky se stalo 19. září 1899. V jihomoravské metropoli byla po mnoholetých snahách založena Císařská a královská česká vysoká škola technická v Brně. Nový ústav byl považován za konkurenta stávající vysoké školy technické v Brně, a proto se jeho zřízení neobešlo bez protestů brněnských Němců. Aby vláda utlumila nepokoje, rozhodla se změnit název starobylé instituce. Škola, založená již roku 1849, nesla od nynějška jméno Deutsche Technische Hochschule in Brünn, tedy Německá vysoká škola technická v Brně. 133 Vztahy mezi oběma brněnskými technikami se nevyvíjeli příliš slibně, ba naopak, instituce nespolupracovaly a vzájemně ignorovaly svou existenci. Ještě téhož roku německá technika uspořádala velkolepé oslavy ku příležitosti padesátiletého výročí od založení, čímž demonstrovala své významné postavení v rámci brněnského školství. Slavnostní veselí trvalo čtyři dny, od 14. do 18. října, jeho součástí byl velmi bohatý kulturní program. 134 Přelom 19. a 20. století vehnal německé technice nový vítr do plachet. Rostl počet studentů i počet kateder, byla zřízena nová budova a otevřeny nové kurzy. Roku 1911 škola dokonce získala právo nést jméno císaře Františka Josefa oficiální název tedy zněl K. k. deutsche Kaiser-Franz-Josef-Technische Hochschule in Brünn. 135 Slibný rozkvět však ukončil atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d Este. Válečná léta zasáhla německou techniku jak personálně tak materiálně. Velké množství profesorů, ale i studentů muselo narukovat, budovy školy byly propůjčeny potřebám vojenské nemocnice a na provoz výuky stát vyčleňoval malé množství finančních prostředků. Studijní podmínky se však zlepšily až v posledním válečném 132 HELLMER, Karl: Geschichte der k. k. technischen Hochschule in Brünn s. 53. 133 PERNES, Jiří: Škola pro Moravu. 100 let Vysokého učení technického v Brně. Brno 1999, s. 19-20. 134 NASKE, Alois: Bericht über die aus Anlass des fünfzigjährigen Bestandes der K. k. technischen Hochschule in Brünn veranstalteten Festlichkeiten 14. 18. Oktober 1899. Brno 1900, s. 2-3. 135 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 29-33. 36

roce. Dne 3. 6. 1918 vydalo Ministerstvo kultu a vyučování výnos, který obsahoval řadu úlev pro posluchače postižené válkou. Po roce 1918 byla vydána ještě další nařízení. Veškeré úlevy pak byly zrušeny roku 1923. 136 3.3. Německá technika v Brně za první republiky Do nového československého státu vstupovala německá technika se značnými pochybnostmi a nejistotou. Tyto obavy se nakonec ukázaly jako zcela oprávněné. Krátce po převratu se totiž objevily návrhy, aby byly obě německé techniky v Československu zrušeny. V alternativním případě měla být pražská škola přesunuta do Ústí nad Labem, brněnská se pak měla spojit s technikou vídeňskou. 137 Značné úsilí projevil také brněnský profesor Hawranka, který uvažoval o přeložení německé techniky z Brna do Lince. Nakonec však nebyl ani jeden z výše jmenovaných návrhů uskutečněn a obě německé techniky zůstaly na původním místě. 138 Dne 23. března 1919 pak profesorský sbor složil slavnostní přísahu nové republice. 139 V květnu 1924 se v Brně konaly oslavy připomínající 75. výročí od založení německé techniky. Vysoká škola rozesílala pamětní medaili zhotovenou na návrh akademického malíře a docenta Karla Korschanna. 140 Technika dokonce nechala vyhotovit slavnostní spis pod názvem Festschrift der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn. Zur Feier ihres 75-jährigen Bestandes im Mai 1924. 141 Slavnosti probíhaly od pátku 9. do neděle 11. května. Mimo oficiální program byly v rámci oslav organizovány rovněž různé studentské akce či výroční setkání studentských spolků. 142 136 HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 30-32. 137 ŠIŠMA, Pavel: Matematika na německé technice v Brně s. 210. 138 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 693. Výstřižky z novin týkající se německé techniky, Proč si platíme intelektuální nepřátele státu? (Moravská orlice z 18. 3. 1934), fol. 474. 139 HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 37. 140 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 685. Oslavy 75. výročí, fol. 28. 141 Tamtéž, fol. 42-49. 142 Tamtéž, fol. 148. 37

Rok 1924 se však nenesl pouze ve znamení oslav, v dějinách německé techniky byl rovněž symbolem ohrožení. Začalo se totiž debatovat o přeložení pražské německé techniky do Brna, což by vedlo k následnému sloučení obou vysokoškolských institucí. Ministr školství a národní osvěty navrhoval následující omezení: zrušit Německou vysokou školu technickou v Praze, zrušit zemědělské oddělení pražské německé a české techniky a nahradit je paralelkou na české vysoké škole zemědělské v Brně, zrušit filozofickou fakultu na univerzitě v Bratislavě, čtyři fakulty katolické teologie nahradit jednou společnou fakultou v Olomouci, zrušit pojišťovnický kurz na obou německých technikách, zrušit kurz zeměměřičství na české technice v Brně i obou německých technikách. Po zavedení těchto opatření by Němcům zůstala pouze jedna vysoká škola technická. 143 Z předešlých nařízení lze konstatovat, že nešlo o jednostranný útok na německé školství. Postupně totiž klesal počet studentů na všech vysokých školách technických. Situaci nezjednodušoval ani stát, který značně omezoval rozpočet na terciární vzdělání. Německá technika v Praze tak nemohla příliš počítat se stavbou nových budov, které k výuce bezpodmínečně potřebovala. Náklady na veškeré úpravy by se dle odhadů pohybovaly v rozmezí 40 až 150 miliónů korun. Tuto horentní sumu však nemohl československý stát obětovat na úkor jediné školy. Příznivější situace panovala v Brně. Německá technika měla již před válkou vytvořený projekt na stavbu strojnických laboratoří na tzv. Schwaabových pozemcích, které pro ni byly zakoupeny. Po roce 1918 pak pouze požadovala vybudování laboratoře vodní. Uskutečnění těchto projektů by tedy stálo, ve srovnání s Prahou, pouhých 18 milionů korun. Je tedy zřejmé, proč měla být přesunuta právě pražská technika. 144 Velmi problematické bylo také obsazování profesorských míst. Ve školním roce 1925/1926 se na německé technice v Brně nacházelo 13 neobsazených kateder, v Praze byla situace podobná, chybělo zde celkem 12 profesorů. 145 Již 3. prosince 1924 odpověděla brněnská německá technika na ministerský návrh memorandem. Ve spisu byl zdůrazněn význam a historická tradice pražské a brněnské 143 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen. Česká Lípa 1938, s. 28. srov. s. ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 36. 144 PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol s. 26-28. 145 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen s. 29. srov. s. ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 37. 38

školy, které dlouhodobě představovaly centrum průmyslu českých zemí. Profesorský sbor dále upozorňoval na množství studentů navštěvující obě instituce. V rámci porovnání s předválečným stavem totiž došlo ke zdvojnásobení počtu posluchačů na obou školách. 146 Memorandum zohledňovalo rovněž praktické hledisko, kdy by po sjednocení obou technik nastaly obrovské problémy s ubytováním nových studentů i profesorů. 147 Nakonec se však žádné zásadní změny nekonaly. Návrhy z let 1924-1925 však neupadly zcela v zapomnění, zakrátko se znovu objevily na scéně. Německá technika v Brně usilovala i po roce 1918 o své rozšíření. Politika nového státu se však prioritně zaměřovala na dobudování české techniky, kam také plynula většina financí. I přes nepříznivou situaci bylo na německé technice v roce 1927 zřízeno oddělení zeměměřičského inženýrství, které nahradilo dosavadní dvouletý kurz. 148 Marně však škola usilovala o otevření zemědělského a textilního odboru, bezvýsledně se pokoušela transformovat pojistně-technické kurzy a připojení báňského studia zůstalo pouze mlhavým snem v nedohlednu. 149 Podle Otakar Fraňka se tak německá technika za první republiky přeměnila ve školu provinčního charakteru. Brněnská instituce totiž přišla o vzácné kontakty, jež za Rakouska-Uherska navázala s vídeňskou technikou. K úpadku přispěl rovněž odchod mnoha významných profesorů, kteří po převratu hledali lukrativnější místa na školách v Německu a Rakousku. 150 Na základě počtu studentů, kteří tuto instituci v meziválečné době navštěvovali, však lze tvrdit, že se nejednalo o instituci chátrající, ba právě naopak, množství posluchačů bylo zcela srovnatelné s ostatními vysokými školami. Na počátku třicátých let se začala stahovat mračna nad československým hospodářstvím. Zlatým létům odzvonilo a první republika musela čelit velké 146 V roce 1912/13 navštěvovalo německou techniku v Praze pouze 898 posluchačů, v roce 1924/25 pak již 1831 studentů. Na německé technice v Brně studovalo ve školním roce 1912/13 835 posluchačů. O dvanáct let později to již byl dvojnásobek, tedy 1670 studentů. Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 689, Boj o udržení německé techniky, Memorandum týkající se zrušení vysoké školy, fol. 4. 147 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 689, Boj o udržení německé techniky, Memorandum týkající se zrušení vysoké školy, fol. 3-6. 148 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 122. 149 ŠIŠMA, Pavel: Matematika na německé technice v Brně s. 211. 150 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 182. 39

hospodářské krizi. V rámci úsporných opatření se tak znovu začalo uvažovat o omezení německého vysokého školství. V létě roku 1933 předložila parlamentní úsporná a kontrolní komise memorandum, v němž navrhovala vedle zrušení mnoha středních a odborných škol, také omezení českých škol vysokých. 151 Ve spisu se po vzoru dřívějších let objevil požadavek na zrušení pražské německé techniky, která měla být přesunuta do Brna, kde by vznikla jediná technika pro české Němce. Na stránkách českého i německého tisku se následně rozhořela vášnivá debata o budoucnosti obou německých technik. 152 Ne všichni si však byli jisti, zda má být uzavřena právě německá technika v Praze. Již 27. srpna 1933 otiskly Národní listy vyjádření Karla Kramáře. Ten sice tvrdil, že dvě německé techniky jsou po nás nedovoleným luxusem, na druhou stranu byl však nerozhodný v otázce, kterou z technik zrušit. 153 Profesorský sbor německé techniky v Brně se k problému vyslovil již během léta 1933. Pedagogové zdůrazňovali, že brněnská německá technika je jedinou německou vysokou školou a tedy i jediným německým kulturním centrem na Moravě a ve Slezsku. V memorandu byl také detailně popsán stav studentstva. 154 Přesto se však v tisku objevovalo mnoho chybných informací. V Moravské orlici byl kupříkladu uveřejněn článek, kde se hovořilo o tom, že německá technika je dnes fakticky ve vleku cizinců 155. Moravské slovo pak rozšiřovalo další bludy. Na německé technice tak mělo dle novinářů studovat až 60 % 151 Podle návrhů mělo dojít ke zrušení zemědělského a lesnického odboru pražského ČVUT, měla být rozpuštěna teologická fakulta Karlovy univerzity. Masarykova univerzita se pak měla rozloučit s fakultou přírodovědeckou a filozofickou. Na české technice v Brně měla úporná omezení postihnout hned několik oddělení. Zrušení hrozilo odboru architektury a pozemního stavitelství, oddělení zeměměřičského inženýrství a kurzu pojistné techniky. FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 163. 152 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen s. 29. srov. s. FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 163-171. 153 KRAMÁŘ, Karel: Ještě k úsporným návrhům v oboru školském. Národní listy 73, 27. 8. 1933, s. 2. 154 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 689, Boj o udržení německé techniky, Memorandum der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn, Juni 1933, fol. 255-258. 155 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 693 Výstřižky z novin týkající se německé techniky, Němci se bijí za školu, kterou chtěli přeložit do Lince. (Moravská orlice z 19. 9. 1933), fol. 348. 40

cizinců a v profesorském sboru se prý nacházelo hned několik říšských Němců. Realita však vypadala trochu jinak. Počet zahraničních studentů nepřekračoval 30 % a z třiceti šesti profesorů měli pouze dva říšskoněmeckou státní příslušnost. 156 Novináři také často zdůrazňovali nepoměr počtu vysokých škol technických ku jednotlivým národům. Deset milionů Čechů má stejný počet technik jako tři miliony Němců, tvrdil tisk. Pokud však byly zohledněny všechny vysoké školy v Československu, poměr jasně odpovídal národnostnímu klíči tři německé vysoké školy na deset českých. 157 Našla se však i taková periodika, která se pokoušela o střízlivý pohled na věc. Právo lidu například psalo: Ale kdybychom se postavili za stanovisko, že vysoké procento cizinců je postačujícím důvodem ke zničení školy, muselo by býti především zrušeno studium farmacie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde je 66 % cizinců Když už bychom došli k přesvědčení, že je nezbytně nutné některou vysokou školu zrušit, museli bychom vybrat školu takovou, která má nedostatek žáků O brněnské německé technice věru nikdo nemůže říci, že by měla žactva nedostatek. 158 Nově se diskuze rozhořela v létě roku 1934, kdy Lidové noviny otiskly vyjádření Karla Čupra, rektora české vysoké školy technické v Brně. Čupr v článku upozornil na nebezpečí, které by sloučení obou technik Brnu přineslo. V hlavním moravském městě by se totiž koncentrovala mladá německá krev a český živel by byl značně ohrožen. V závěru textu rektor pateticky konstatuje: Snad několik dní, snad několik hodin nás dělí od rozhodného okamžiku, kdy ze své vůle rozhodneme o osudu českého Brna a Moravy. 159 Rozporuplné stanovisko pak zaujala Národní politika. V červnu vyjádřila jasný souhlas s přesunem pražské instituce na Moravu 160, o dva měsíce později již agitovala za odchod Němců do hlavního města s odůvodněním, že každý uměle udržovaný Němec v Brně znamená krůček k dvojjazyčnosti města. 161 156 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 689, Boj o udržení německé techniky, Oprava dle tiskového zákona, fol. 208. 157 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen s. 31. srov. s. ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 41. 158 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 693 Výstřižky z novin týkající se německé techniky, Rušit školy? (Právo lidu z 18. 7. 1933), fol. 349. 159 ČUPR, Karel: Úklady ve vysokém školství. Lidové noviny 42, 16. 6. 1934, s. 4. 160 Přeložení pražské německé techniky do Brna. Národní politika 52, 8. 6. 1934, s. 1. 161 Zbytečná německá technika v Brně. Národní politika 52, 7. 8. 1934, s. 1. 41

Boj o vysoké školy se hluboce dotýkal rovněž samotných studentů. Již 1. června 1934 proběhla v Brně protestní schůze za zachování celistvosti brněnských vysokých škol, které se účastnil rovněž rektor Masarykovy univerzity a rektor české techniky. Je doloženo, že se během zasedání o slovo hlásil německý mladík, kterému však nebylo umožněno promluvit. 162 Studenti však neusnuli na vavřínech a již za 14 dní se v Brně konal velký průvod pořádaný Svazem československého studentstva. Demonstranti se v dopoledních hodinách shromáždili před budovou české vysoké školy technické. Provolávali hesla za zachování všech odborů české techniky a zrušení techniky německé. Během manifestace pronesl řeč rektor české techniky Karel Čupr. 163 Ani pražští studenti nezůstali stranou. Dne 20. června 1934 se v hlavním městě konalo spontánní shromáždění studentů německé techniky a univerzity, kteří požadovali zachování obou německých technik, jak pražské, tak brněnské. 164 Teprve rozhodnutí parlamentní komise o odvolání úsporných opatření na vysokých školách uklidnilo vyhrocenou situaci. Německá technika v Brně tak nebyla zrušena a česká technika zůstala beze změn, tedy ve svém původním rozsahu. Nepřátelství vůči německé technice však existovalo dále. 165 V českých novinách se tak pravidelně až do roku 1938 objevovaly články požadující zrušení této školy. Ihned v roce 1935 byl vznesen další návrh, tentokrát profesorem české Karlovy univerzity, Karlem Dominem. Podle něj obě německé techniky vychovávaly své posluchače k nepřátelství vůči republice, a proto by měla být alespoň jedna z institucí zrušena. Rok poté navrhl poslanec národního shromáždění Špaček, aby byla německá technika z Brna přesunuta do Košic nebo Bratislavy, kde by stála u zrodu slovenské vysoké školy technické. 166 Německá technika v Brně však veškeré útoky přestála. 162 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 689, Boj o udržení německé techniky, Protestní schůze, fol. 160. 163 Tamtéž, Leták manifestace, fol. 153. 164 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen s. 31. 165 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 41-42. 166 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen s. 32. srov. s. ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945 s. 42. 42

3.3.1. Exkurz: Budovy Německé vysoké školy technické Jedním z původních záměrů mé práce bylo vytvořit topografii studentů německé techniky v Brně. Zamýšlela jsem, že popíši, v kterých částech Brna se posluchači koncentrovali (především na základě toho, kde se nacházely budovy školy, koleje, mensa, spolkové domy či oblíbené hospody, kavárny a restaurace). V rámci tohoto výzkumného cíle měla být vytvořena rovněž mapa, kde by byly ony významné objekty zaznačeny. Z časových důvodů se bohužel nepodařilo tento plán uskutečnit. V budoucnu však lze touto cestou směřovat další výzkum, v rámci něhož by mohla být komparována topografie všech brněnských studentů. Pouze pro představu zde tedy nabízím krátký exkurz ohledně budov Německé vysoké školy technické, na jehož základě lze získat alespoň základní představu o tom, kde se posluchači pohybovali. Po stránce materiální vybavenosti převyšovala německá technika ostatní vysoké školy technického zaměření v Československu. Výuka zde probíhala ve třech samostatných budovách. Studenti navštěvovali tzv. starou budovu, novou budovu a chemický institut. STARÁ BUDOVA Novorenesanční budova ve tvaru písmene U byla postavena v roce 1860 podle návrhu architekta Ignaze Latzela. V roce 1899 nechala škola dostavět k průčelí třípatrový trakt, jehož projektantem byl profesor Hrach. O několik let později byl ve dvoře budovy zřízen také přízemní sál. Ve staré budově se nacházela kancelář rektora, hlavní knihovna, ale také byt sekretářky a několika dalších zaměstnanců. Přednášek a seminářů se zde účastnili všichni studenti strojírenství. V přízemí pak sídlila katedra geologie a zemědělství, v prvním patře katedra pozemního stavitelství, betonových staveb a fyziky. Botanika pak obsadila druhé patro, třetí poschodí bylo určeno geodézii a observatoři. 167 CHEMICKÝ INSTITUT Již v roce 1898 byl ve volném prostoru za starou budovou vystavěn chemický institut, o jehož návrh se rovněž zasloužil profesor německé techniky Ferdinand Hrach. 167 HRACH, Ferdinand: Die Gebäude der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn. Brno 1924, s. 93-94. 43

Jak již název napovídá, sídlily v této budově katedry chemické technologie a chemie anorganické, fyzikální a analytické. Mimo to se zde nacházely dva byty pro laboranty. 168 NOVÁ BUDOVA Počátkem 20. století bylo na technice zřízeno elektrotechnické oddělení a další katedry, což přimělo vedení školy hledat další volné prostory pro výuku. V roce 1902 byly zakoupeny pozemky na ulici Joštova, v těsné blízkosti staré budovy. Stavba nové budovy započala na podzim 1906, k slavnostnímu otevření došlo 5. listopadu 1910. Díla se ujal již osvědčený projektant a tehdejší rektor Ferdinand Hrach, stavitelem byl Josef Nebehosteny. 169 Nová budova poskytla útočiště obecnému stavitelství, architektuře, chemii a elektroinženýrství. Symbolem těchto technických oborů se staly tři sochy ve výklencích východní fasády. 170 Ferdinand Hrach zde nechal rovněž zřídit reprezentativní prostory, přijímací a zasedací místnost a slavnostní sál. Speciálně zde byl umístěn fotografický ateliér a meteorologická stanice. 171 SCHWABOVY POZEMKY Již během výstavby Nové budovy se ukázalo, že dosavadní prostory techniky nebudou dostačující. Počet studentů navštěvujících tuto školu se neustále zvyšoval a jednotlivé katedry vyžadovaly další pracovny a laboratoře. A tak již roku 1908 předložil odbor strojního inženýrství profesorskému sboru plán na zřízení dalších budov. Rakouská vláda požadavek přijala a technice doporučila využít tzv. Schwabovy pozemky v Rybářské ulici. Jejich rozloha (i se starou továrnou a několika rozpadlými domy) činila 16 000 m². Výhodou parcely byl přístup k vodnímu zdroji potřebný pro práci v laboratořích. 172 168 Tamtéž, s. 94. 169 Tamtéž, s. 94-101. srov. s. ŠIŠMA, Pavel: Matematici na německé technice v Brně. Dějiny věd a techniky, 34, 2001, str. 110. 170 Proč byly sochy tři, když zde byly vyučovány čtyři obory? Důvod je zcela praktický, na čtyři sochy zde nebylo místo, a tak Hrach sloučil stavitelství a architekturu do jedné. FOJTŮ, Martina: Budova FSS připomíná éru techniků. muni, březen 2015, s. 14. 171 SVOBODOVÁ, Šárka: Architekt Ferdinand Hrach a jeho činnost v Brně. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2007, s. 26-27. 172 BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen s. 145. 44

Na Schwaabových pozemcích měl být zřízen chemický, elektrotechnický a strojírensko-technický institut. Návrhem budov byl pověřen osvědčený architekt Ferdinand Hrach. Přestože byl projekt ještě před koncem první světové války oficiálně schválen, po 28. říjnu 1918 nastaly komplikace. 173 Nová československá vláda odmítla vydat potřebné finance ke stavebním úpravám. Německá technika tak musela urychleně hledat nové řešení. V letech 1923-1924 byla stará Schwabova továrna přeměněna v provizorní chemickou laboratoř, 174 což velmi nelibě nesla česká veřejnost. V Lidových novinách bylo v prosinci 1923 napsáno: Zpráva o stavbě nových laboratoří pro německou techniku byla tak překvapující jako neočekávaná, protože je naprosto záhadno, proč právě letošního roku dává se brněnské německé technice něco, co již celých devět roků leželo pochováno v archivech úřadů Nyní teprve veřejnost a především české Brno vidí, že za jeho zády vláda dává Němcům, co českému školství upírá. 175 4. STUDENT ZA PRVNÍ REPUBLIKY O tom slově vím něco zvláštního a zároveň pěkného. Nenamáhejte se, jediný z vás to neuhodne, ačkoliv jsem na to přišel pouhým pozorováním, jakému jste se mohli oddat jako já. Jde dokonce o velkou českou vzácnost a krásu, už spěchám povědět: Slovo student se v hovorové češtině vyskytuje v pátém pádu, a jakožto oslovení tedy často blank, bez doprovodu jiného slova, tedy absolutně: Jak se daří, studente? Poslouchají páni profesoři, studente? Je to zpola žertovné a víc než zpola uctivé. Je v tom oslovení česká úcta ke vzdělání, ba dokonce úcta k člověku, který o vzdělání teprve usiluje a bude vzděláván až někdy v budoucnosti. Tvrdím, že oslovení slovem student je česká zvláštnost. A něco velmi 173 HRACH, Ferdinand: Die Gebäude der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn. Brno 1924, s. 101. 174 SVOBODOVÁ, Šárka: Architekt Ferdinand Hrach a jeho činnost v Brně s. 51-52. 175 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 693 Výstřižky z novin týkající se německé techniky, Němci se bijí za školu, kterou chtěli přeložit do Lince. (Lidové noviny z 19. 12. 1923), fol. 375. 45

pěkného. 176 Oním poetickým způsobem uvažoval nad studentem významný český lingvista a překladatel Pavel Eisner. Jak ale skutečně vypadalo postavení studentů za první republiky? A kdo to vůbec student byl? Dobové slovníkové heslo chápe pojem studentstvo jako souborný název pro žáky škol středních a odborných (ve věku od 10 do 21 r.) a škol vysokých (ve věku od 18 do 28 r.); v užším slova smyslu označení pro žáky škol vysokých a vyšších tříd škol středních a odborných, kteří se podle různosti zájmů již účastní veřejného života. 177 V rámci tématu se však zaměříme pouze na jeden aspekt tohoto pojmu, a to studenty vysokoškolské. Vysokoškolský student by tedy mohl být vymezen jako člověk, jenž studuje a jehož věk nepřekročil rozhraní dvaceti osmi let. Tato definice však není zcela přesná. Nejen že věková hranice studentů byla v praxi mnohdy vyšší 178, ale problematickým se stalo rovněž vnímání mládí. Nikoho v poválečných letech nepřekvapovalo, že se k mladé generaci hlásili rovněž třicátníci a lidé starší. Tito se s mládím neidentifikovali věkově, nýbrž ideologicky. Tento pojem jim nabízel specifický životní styl, jenž byl současně propojen s prosazováním jistého politického přesvědčení. Mládí se stalo společenskou doktrínou, nikoli označením skupiny dle aspektu věku. 179 V rámci utváření identity mládí pak hrály důležitou roli právě vysoké školy. Studentská léta vyžadovala jisté sebezapření a tvrdou kázeň, na druhé straně však nabízela lákavý pocit nezávislosti, šlo tedy o jakési přechodné období v životě, kdy byl mladý člověk připravován na svou roli ve společnosti. 180 Svět studenta tak nebyl světem zcela jednoduchým. Václav Běhounek o něm zasvěceně píše: Jde tu často o chaos, o tříšť myšlenek, která jen zvolna a ne vždy se krystalizuje a vyhraňuje. Zmatek hledání a nalézání, charakterizující vzdělávajícího se mladého člověka, odráží se ve vší studentské práci ať organizační, 176 EISNER, Pavel: Čeština poklepem a poslechem. Praha 1996, s. 250. 177 NĚMEC, Bohumil (red.): Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému. VI. svazek. Praha 1940. s. 462. 178 Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity studoval například v roce 1923/24 pětapadesátiletý posluchač. Kuriozitou však nebyli studující kolem třiceti let. PETRÁŇ, Josef: Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1948. Praha 1983, s. 321. 179 KASPER, Tomáš: Výchova či politika? Úskalí německého reformně pedagogického hnutí v Československu v letech 1918-1938. Praha 2007, s. 24. 180 MARADA, Radim: Kultura protestu a politizace každodennosti. Brno 2003, s. 103-104. 46

publicistické a jiné. Je to řada často efemérních činů a projevů. Zablýsknou se a zapadají jako meteory. 181 Vedle složitého ideového světa vysokoškolských posluchačů hrálo důležitou roli rovněž jejich sociální postavení. Podle výzkumu provedeného v polovině 20. let pocházelo pouze 20 % studentů ze zámožných rodin. Téměř polovina studujících měla svůj původ ve středních vrstvách, rodiče je tedy částečně podporovali, avšak zároveň museli tito studenti pracovat. Zbylým třiceti procentům vysokoškoláků pak rodiče nemohli přispívat na studium vůbec. 182 Studenti však museli hradit různé poplatky, které se na jednotlivých školách lišily. Posluchači platili především kolejné 183 a nejrůznější taxy spojené se zápisem do studia. Studenti vysokých škol technických hradili místo kolegijního platu tzv. školné, které bylo přímo určeno na rozvoj dané instituce. 184 Pokud student získal potvrzení o nemajetnosti a úspěšně absolvoval předepsané zkoušky, mohl být od kolejného či školného osvobozen, a to plně, ze tří čtvrtin, z poloviny či z jedné čtvrtiny. Přesto však zbývalo mnoho dalších finančních výdajů, které se týkaly zkoušek, školních pomůcek, knih, dopravy, stravy a ubytování. 185 Mnoho studentských peněz končilo také v kapsách pedelů, kteří vysokoškoláky věrně provázeli celým akademickým životem. Za většinu služeb pedel obdržel 10 Kč. Informace o složení zkušební komise však byla dražší, posluchač v takovémto případě zaplatil až dvojnásobek. 186 V restauracích a kavárnách se stravovalo pouze malé procento zámožnějších studentů, zbytek vysokoškoláků navštěvoval menzy, které nabízely snídaně, obědy i večeře. Krátce po válce se cena obědů pohybovala v rozmezí 3-4 Kč, za snídaně 181 BĚHOUNEK, Václav (sest.): Bibliografie literatury o studentstvu. Časopisecká bibliografie za rok 1928. Praha 1929, s. 1. 182 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV. Praha 1998, s. 29. 183 Za každou zapsanou přednášku se průměrně platilo 8 Kč, prosemináře a lektorská cvičení byla poskytována školou zdarma. MORKES, František: Finanční náročnost studia v předmnichovském Československu. Mládež, společnost a stát. Odborný bulletin k problematice mládeže, č. 2, 1994, s. 14. 184 Tamtéž, s. 14. 185 ERBAN, Evžen: Jak jsme tehdy žili. In: GOLDSTÜCKER, Eduard HUDEC, Gustav (ed.): Za lepší svět. Sborník statí a vzpomínek na studentské pokrokové hnutí třicátých let. Praha 1963, s. 158. 186 KNAPP, Viktor: Proměny času. Vzpomínky nestora české právní vědy. Praha 1998, s. 17-18. 47

a večeře pak student měsíčně zaplatil kolem 120 Kč. 187 Nejlevnější formu ubytování představovaly koleje, jejichž kapacita bohužel neodpovídala počtu studentů. 188 Velké množství vysokoškolských posluchačů tak muselo žít v podnájmech. Ceny privátů se odvíjely od lokality, vybavení pokoje či poskytovaných služeb, mnohdy však překračovaly částku 250 Kč za měsíc (cena nejlevnějších kolejí však mnohdy nebyla vyšší než 60 Kč měsíčně 189 ). Dobové vzpomínky popisují podnájem jako malý pokojík, téměř bez okna, s výhledem do páchnoucího dvora. Jeho vybavení bylo zastaralé a nepraktické. V pokoji se dalo obstojně spát, ale podmínky na studium byly horší. 190 Přestože mohli chudí studující získat mnohá stipendia či finanční podpory z fondů a nadací, nestačily tyto prostředky ani na jejich základní materiální zabezpečení. Velké procento studentů si tedy muselo přivydělávat. Finance tak vysokoškoláci získávali doučováním v majetnějších rodinách, výukou cizích jazyků, tlumočením, výpomocí v advokátních kancelářích či technickou praxí. 191 Přestože se během první republiky vysokoškolské studium stávalo masovým fenoménem, byli studenti až do 50. let 20. století považováni za elitu společnosti. Postavení studenta v 19. století se značně odlišovalo od jeho dnešního pojetí. Motivací pro vstup na vysokou školu bylo primárně získání statusu vzdělance, navázání kontaktů a etablování se ve studentských spolcích. Mladému muži tedy v prvé řadě nešlo o vysokoškolský diplom. Největší výsadou tedy bylo, že se člověk zařadil do akademické obce, což mu přinášelo výhody po celý život. Studenti totiž vytvářeli jakousi semknutou, uzavřenou skupinu, která se jasně vymezovala vůči ostatním vrstvám a jejíž členové se politicky, finančně, ale i hospodářsky podporovali. 192 187 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 187. srov. s. MÜLLER, Jiří: Radikalizace pražských studentů ve 30. letech 20. století. Diplomová magisterská práce. FF UK Praha. Praha 2014, s. 48. 188 ERBAN, Evžen: Jak jsme tehdy žili s. 158. 189 HAVEL, Václav Miloš: Mé vzpomínky. Praha 1993, s. 48. 190 DANĚČKOVÁ, Michala: Ubytování českých vysokoškolských studentů v Praze v letech 1918-1939. HOP. Historie Otázky Problémy 2, č. 1, 2010, s. 105-106. 191 ERBAN, Evžen: Jak jsme tehdy žili s. 158. 192 PEŠEK, Jiří: Pražští univerzitní studenti v letech 1848-1939. In: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy. Praha 2008, s. 50. 48

Po převratu byla studentům přiznána politická práva. Jako plnohodnotní občané se tak začali více angažovat ve společnosti. Předně byly studentské návrhy prosazovány skrze spolky. 193 Početná poválečná generace bojovala především za zlepšení sociálního postavení studujících. 194 Spolky však věnovaly svou pozornost rovněž studijním, politickým a kulturním otázkám studentstva. 4.1. Student vysoké školy technické K vysokoškolskému technickému studiu byli přijímáni zejména absolventi reálek, reálných gymnázií a reformních reálných gymnázií. Pokud se však zájem o techniku nečekaně objevil u abiturienta klasického gymnázia, předně orientovaného k univerzitnímu studiu, nezbývalo nic jiného, než aby se pokusil o složení rozdílových přijímacích zkoušek. 195 Po roce 1919 se techniky nově otevřely také výborně prospívajícím absolventům jednotlivých specializací vyšších škol průmyslových. Hlavní podmínkou bylo přirozeně úspěšné složení maturitní zkoušky. Ke studiu však byli přijímáni rovněž zahraniční posluchači, v meziválečné době šlo dokonce až o jednu třetinu všech studentů. 196 S jakými znalostmi měl vstupovat středoškolský žák na techniku? Předpokládalo se, že student bude dokonale ovládat matematiku, a to na úrovni gymnázia. Právě tento abstraktní předmět činil nováčkům největší potíže a byl častým důvodem k prodlužování studia. 197 Dále měla střední škola žákům poskytnout dostatečné vzdělání v cizích jazycích, a to na takové úrovni, aby absolventi dokázali číst bez slovníku a obtíží německy nebo francouzsky. 198 Bývalý student pražské techniky, Vladimír List, popsal své pocity na počátku technického studia následně: V jaké duševní náladě je nováček na technice, vím z vlastní zkušenosti. Neboť když se po maturitě a krásných prázdninách v dobříšských lesích začala na pražské technice na mne valiti lavina 193 MÜLLER, Jiří: Radikalizace pražských studentů ve 30. letech 20. století s. 35. 194 BĚHOUNEK, Václav: Zelený anton. Plíživé kontravzpomínky. Praha 2009, s. 14. 195 VALIŠOVÁ, Alena KASÍKOVÁ, Hana (ed.): Pedagogika pro učitele s. 76-77. 196 CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický s. 511. V Maďarsku a Polsku byl totiž od počátku 30. let uplatňován na akademické půdě numerus clausus ve vztahu k židovské populaci, a tak velké množství cizinců odcházelo studovat právě do Československa. 197 LIST, Vladimír: Jak studovati na technice. Brno 1928, s. 32. 198 Tamtéž, s. 22. 49

matematiky, deskriptivy a fyziky ve způsobu pěti- až osmihodinových přednášek týdně bez knih a pomůcek, byl výsledek, že já, jenž studoval do té doby s vyznamenáním, jsem chodil o vánocích podél Vltavy, uvažuje, mám-li se utopit, anebo býti hajným. 199 Krátce po první světové válce se mezi studenty technik rozmohl neblahý fenomén záměrného zanedbávání studijních povinností. Zhoršení prospěchu a extrémní prodlužování délky studia (z devíti semestrů až na čtrnáct) bylo zapříčiněno především kapacitní nevybaveností škol. Protože se do poslucháren nevměstnala ani polovina přijatých, museli pedagogové vydávat dispenzy z docházky. Mnozí studenti pak záměrně ignorovali účast na hodinách, což se nakonec neblaze projevilo na jejich studijních výsledcích. 200 Bylo téměř pravidlem, že vždy polovina zapsaných svá studia nedokončila. 201 Z 3376 studentů imatrikulovaných na české technice v Praze ve školním roce 1922/23, složilo do roku 1928 druhou státní zkoušku pouze 1210 posluchačů, tzn. jen 36 %. 202 Vedle tzv. kolokvijních či prospěchových zkoušek, které nebyly povinné a přímo neovlivňovaly průběh vzdělávání 203, představovaly stěžejní bod studia dvě obligatorní státní zkoušky. První, tedy všeobecnou zkoušku, skládali studenti na konci čtvrtého či během pátého semestru z disciplín přípravných 204. Druhá, tzv. odborná, zkouška se konala, s ohledem na délku studia, v závěru osmého, devátého či desátého semestru. Zde posluchači prokazovali znalosti z předmětů odborných. 205 Teprve roku 1917 však získaly techniky právo udělovat úspěšným absolventům titul inženýr. 206 Smyslem vysokoškolského technického studia nebylo pouze teoretické vzdělání, cílem měla být rovněž praktická příprava, tedy, aby si posluchač ze školy odnášel 199 Tamtéž, s. 7. 200 JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Pokusy o reformu technických vysokých škol v Československu v 1. polovině 20. století. Dějiny věd a techniky 42, 2009, s. 139-140. 201 LOMIČ, Václav: Vznik, vývoj a současnost Českého vysokého učení technického v Praze. Publikace k 275. výročí školy. Praha 1982, s. 81. 202 LIST, Vladimír: Jak studovati na technice. Brno 1928, s. 7. 203 Splnění kolokvijních zkoušek bylo podmínkou pro osvobození od školného či předpokladem pro vstup do některých seminářů. KNAPP, Viktor: Proměny času s. 34. 204 Tedy z matematiky, deskriptivy, mechaniky, fyziky či jiných přírodovědných předmětů. 205 KÁDNER, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školství s. 415-416. 206 ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945. Praha 2004, s. 34. 50

alespoň nejzákladnější zkušenosti potřebné pro praxi. 207 Studenti tedy navštěvovali nejen posluchárny, ale také dílny, laboratoře a rýsovny. Podle jednoho z reformních návrhů měly vysoké školy technické vzdělávat své posluchače k samostatné technické práci badatelské a tvůrčí příslušného oboru, připravit je takto pro samostatnou technickou činnost navrhovatelskou, organizační, výkonnou, obchodní a správní a současně vychovávat jejich charakter. Mají se snažit o rozkvět průmyslový a technický a podporovat vědeckým bádáním a uměleckou prací rozvoj věd a umění 208. Odpovídala však realita výše zmíněným cílům? Absolventi technik ve skutečnosti nebyli vybaveni mnoha praktickými dovednostmi. Ač školu opouštěli s hlubokými teoretickými znalostmi a skvělou odbornou přípravou, v reálu nemohli konkurovat vyškoleným technikům či konstruktérům, kteří se okamžitě zapojovali do praxe. 209 Právě proto se doporučovalo vysokoškolákům doplnit studium exkurzemi a praxí. Kupříkladu posluchači elektrotechnického odboru měli po prvním roce studia vykonat minimálně čtyřtýdenní praxi ve všeobecné strojírně. Po ukončení druhého ročníku měl technik nabrat zkušenosti v elektrotechnické továrně, po třetím roce následovala praxe na stavbě, v elektrárně či u elektrické dráhy. Nakonec měl elektrotechnik vycestovat za zkušenostmi do zahraničí. 210 Bohužel ani ve společenském žebříčku nedosahovali technici a inženýři příliš vysokých pozic, jak dokládá například článek vydaný ve Věstníku inženýrské komory v roce 1929. Dobře cítíme, že ve slově technik zůstal dodnes dojem osoby, jejíž převážnou činností jest manuelní tvorba a zručnost v manuelní výrobě přes to, že technika sice dnes je nekonečné pole pro duševní činnost nekonečné tvorby pracovníků vědeckých. Věda matematická se svými pravidly dala inženýrovi moc a možnost probádat věci, kolem sebe změřiti a zvážiti zákony přírody a využíti primitivních darů přírody pro dobro a prospěch lidstva. Inženýr zformoval názory světové tak, že dnes technická myšlenka proniká nejen vědu lékařskou a právní, ba není bez ní ani filosofie možná. Slovo technik však stále upomíná na práci manuelní, která neodpovídá ideálu inteligence, konstruovaného podle zásad středověku a našeho 207 PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol s. 17. 208 JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Pokusy o reformu technických vysokých škol v Československu v 1. polovině 20. století s. 137. 209 Tamtéž, s. 139. 210 LIST, Vladimír: Jak studovati na technice s. 14. 51

zákonodárství, a tak přes všechnu hlásanou demokracii jest technik podceňován a inženýr ve společnosti odstrkován 211. Jediným východiskem se zdála být systematická reforma nejen vysokého, ale i středního školství, která by smazala nápadné odlišnosti mezi klasicky a technicky vzdělanou inteligencí. V meziválečném období se však žádné radikální změny technického studia neuskutečnily. 5. STUDENTI NĚMECKÉ TECHNIKY V BRNĚ Německá technika v Brně mezi válkami jediná vysoká škola německého charakteru na Moravě. I přes tuto jedinečnost však v literatuře převládá názor, že po roce 1918 došlo k postupnému úpadku této instituce. Navzdory tomuto tvrzení lze však pozorovat, že i během první republiky školu navštěvovalo celkem vysoké procento studentů srovnatelné s německou technikou v Praze či českou technikou v Brně. Nejednalo se tedy o instituci, která by se nacházela na samotném okraji československého terciárního vzdělávání. Na základě grafu lze jasně říci, že počet studentů německé techniky v Brně byl až do roku 1932/33 vyšší než počet posluchačů české brněnské techniky. 212 Zároveň však německá škola v Brně nikdy nedosáhla takové návštěvnosti jako německá technika v Praze. 2500 2000 1500 1000 500 0 Srovnání počtu studentů české techniky v Brně a německých technik v Praze a Brně Německá technika Brno Česká technika Brno Německá technika Praha 211 Reforma našeho školství. Věstník inženýrské komory pro Československou republiku, 8, 1929, 7. 2., s. 23. 212 Výjimkou se stal pouze rok 1923/24, kdy českou instituci navštěvovalo o 62 více studentů, než německou. 52

Krátce po první světové válce se počet studentů německé vysoké školy technické rapidně zvýšil. Škola s otevřenou náručí přivítala své bývalé posluchače, již se navrátili z fronty, zároveň se však na techniku hlásila řada nových studentů. Ministerstvo kultu a vyučování pak dočasně vyhlásilo úlevy pro všechny studující, které válka jakkoliv zasáhla. Kromě toho byly stanoveny podmínky usnadňující vstup na vysoké školy. Veškeré úlevy pak byly zrušeny roku 1923. 213 Rok 1919 přinesl ještě jednu změnu. Jako řádné posluchačky se směly ke studiu hlásit rovněž ženy. 214 Za těchto okolností tak německá technika v Brně dosáhla již roku 1918/1919 předválečného stavu studentů, co více, jejich počet dále rostl. Ve studijním roce 1920/21 bylo na školu zapsáno neuvěřitelných 2206 posluchačů. 215 Toto rekordní číslo však německá technika za první republiky již nikdy nepřekonala. V letech 1923-1933 pak instituci průměrně navštěvovalo asi 1740 studentů ročně. Svého vrcholu, odhlédneme-li od poválečného boomu, škola dosáhla v letním semestru 1932, kdy se mohla pyšnit 1966 zapsanými posluchači. 216 Následně se začal počet studujících snižovat. Pokles byl způsoben jednak nástupem početně slabých ročníků narozených v době války, zároveň však také odchodem velkého množství zahraničních studentů, kterým byly výrazně sníženy finanční podpory na studium. Značný vliv na úbytek vysokoškoláků měla rovněž nastupující hospodářská krize. 217 V akademickém roce 1938/39 tak studovalo na německé technice v Brně pouhých 554 posluchačů. 218 213 HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 30-32. 214 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 439/24 b, Oslava dokončení stavby techniky, fol. 17. 215 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 212. 216 Zprávy státního úřadu statistického XIV., Praha 1933, s. 60-61. 217 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV. Praha 1998, s. 25-26. 218 Zprávy státního úřadu statistického XX., Praha 1939, s. 300-301. 53

1913-1914 1916-1917 1918-1919 1921-1922 1923 1924-1925 1926 1927-1928 1929 1930-1931 1932 1933-1934 1935 1936-1937 1938-1939 Počet posluchačů 2500 2000 1500 1000 500 0 Počet posluchačů německé techniky v Brně 1913-1939 Počet posluchačů německé techniky v Brně Roky Studenty německé techniky v Brně lze rozdělit také dle stáří. V meziválečné době tak většina posluchačů, tedy asi 65 %, dosahovala věku mezi 18 až 22 roky. Téměř 30 % patřilo do věkové kategorie 23 až 30 let. Každoročně se na technice objevovali rovněž studenti starší třiceti let. Tato skupina však nebyla příliš početná, většinou se jednalo o 40 až 50 posluchačů. Nejmenší procento pak zaujímali studující, kteří měli méně než 18 let. 219 Jádro studentstva tvořili posluchači z Moravy, jejichž počet se průměrně pohyboval kolem 750. O druhé místo se dělili studenti ze Slovenska a Slezska. Jednalo se většinou o 13 až 15 % imatrikulovaných posluchačů z Československa. Počet rodáků z Čech se pohyboval kolem 6 %. Z Podkarpatské Rusi se odhodlali ke studiu na Moravě průměrně tři studenti ročně. 220 Zájemci o studium na německé technice si v meziválečném období mohli vybírat z následujících odborů: I. Inženýrské stavitelství a. Směr konstruktivní a dopravní b. Směr vodohospodářský a kulturní II. Zeměměřičské inženýrství III. Architektura a pozemní stavitelství 219 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 418, 422, 440, 919. 220 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 418, 422, 440, 919. 54

IV. Strojní a elektrotechnické inženýrství a. Odbor strojní b. Odbor elektrotechnický V. Technologická chemie VI. Všeobecné oddělení a. Kurz pojistné techniky b. Přednášky pro kandidáty učitelství středních škol 221 O které odbory byl mezi studenty největší zájem? V meziválečné době se oblibě posluchačů těšil především obor strojírenství. Průměrně studovalo tuto specializaci asi 340 vysokoškoláků, jejichž počet radikálně vzrostl v akademickém roce 1930/31, kdy se na strojírenství zapsalo 504 posluchačů. 222 V těsném závěsu pak byl odbor elektrotechnický, který až do roku 1933 průměrně navštěvovalo 280 až 300 posluchačů. Výjimku pak opět představoval akademický rok 1930/31, kdy elektrotechnika dosáhla svého vrcholu (400 zapsaných). 223 Poté se však pozice změnily. Architektura, která na přelomu 20. a 30. let stála zcela ve stínu elektrotechniky, nabrala po roce 1933 nový dech. V počtu studentů se jí pak elektrotechnická specializace již nedokázala vyrovnat. Technologická chemie obsadila na žebříčku obliby čtvrté místo. Přestože v roce 1921/22 studovalo chemii celkem 546 posluchačů 224, postupně počet studentů tohoto oboru klesal, a to až na pouhých 108 v zimním semestru 1935/36 225. Zcela s opačným vývojem se pak můžeme setkat u inženýrského stavitelství. Zpočátku ne příliš navštěvovaná specializace předstihla v počtu posluchačů obor technologické chemie již v roce 1929/30. Přestože množství imatrikulovaných nepřekročilo hranici 290, byla pro inženýrské stavitelství 30. léta dobou vzestupu, přirozeně pouze ve srovnání s jinými specializacemi. Menší zájem pak abiturienti středních škol projevovali o odbor zeměměřičství, pojistnou techniku a učitelství. Fakulta zeměměřičství zaznamenala v rámci svého vývoje velký rozkvět v prvních pěti letech 30. let, kdy se počet posluchačů této specializace přiblížil až k hodnotě 200, průměrně však zeměměřičství studovalo 60 posluchačů ročně. Pojistná technika pak dosáhla svého vrcholu 221 Brünner Hochschulführer 1930-1931, Brno 1930, s. 207. 222 Zprávy státního úřadu statistického XIII., Praha 1932, s. 4-5. 223 Tamtéž, s. 4-5. 224 Zprávy státního úřadu statistického V., Praha 1922, s. 264-265. 225 Zprávy státního úřadu statistického XVII., Praha 1936, s. 1018-1019. 55

v akademickém roce 1934/35 (74 studentů) 226. Jednoznačně nejmenší oblibě studentů se na brněnské technice těšilo učitelství. Obdobný vývoj bychom mohli, s malými odchylkami, pozorovat rovněž na německé technice v Praze. Přestože měli ve 20. letech němečtí studenti hlavního města největší zájem o chemicko-technologickou fakultu, ani zde se tento obor neudržel na prvním místě po celou dobu existence první republiky. Po roce 1930 došlo k značnému snížení počtu posluchačů a prim začalo hrát, stejně jako na jiných technikách, strojírenství. Na rozdíl od Brna pak Pražané nejméně studovali pojistnou techniku, nikoliv však učitelství pro střední a vyšší obchodní školy. Zde se průměrný počet studentů pohyboval kolem stovky. 227 600 Posluchači německé techniky v Brně dle odborů 500 400 300 200 100 0 1924-25 1927-28 1930-31 1932-332 1936-372 Z náboženského hlediska se majoritní skupina studentů brněnské německé techniky hlásila k římsko-katolické církvi, většinou se jednalo o 55 % všech posluchačů. Zhruba o polovinu méně studentů vyznávalo judaismus. To však platilo pouze pro období 20. let. Počínaje rokem 1933 došlo k výraznému poklesu počtu posluchačů židovského vyznání, a to nejen na technice v Brně, ale současně i na ostatních vysokých školách německého charakteru v Československu. Menší skupina studentů se pak hlásila k evangelické církvi augsburského vyznání, průměrně se jednalo 226 Zprávy státního úřadu statistického XVI., Praha 1935, s. 1186-1187. 227 Srov. s. Zprávy státního úřadu statistického 1922-1939. 56

asi o 100 posluchačů. Brněnská technika však měla ve svých řadách rovněž studenty pravoslavné, jejichž počet výrazněji stoupl na přelomu 20. a 30. let. Vrcholného stavu pak pravoslaví dosáhlo v akademickém roce 1931/32, kdy jej vyznávalo až 11 % studentů německé techniky v Brně. Velmi malé procento posluchačů se hlásilo k reformovaným evangelíkům. Církev českobratrská a československá pak neměla na brněnské instituci téměř žádné zastoupení. Většina studentů brněnské německé techniky tak oficiálně náležela do řad věřících. Do kolonky bez vyznání se pravidelně zapisovalo jen 1 až 2 % posluchačů. Obdobný vývoj lze sledovat rovněž na německé technice v Praze. Zcela jiná situace však panovala na českých technikách. V Praze se počet bezvěrců pohyboval v rozmezí 10 až 20 %, v Brně pak nepatřilo k žádné církvi 7 až 12 % posluchačů. 228 Jak již bylo výše naznačeno, rovněž na německé technice v Brně studovali posluchači řádní i mimořádní. Za řádného studenta byl přijat pouze ten, kdo získal maturitní vysvědčení ze střední školy. Abiturienti gymnázií pak museli navíc skládat doplňkovou zkoušku z kreslení a deskriptivní geometrie. Na techniku se však mohli hlásit rovněž absolventi vyšších průmyslových škol, kteří byli připuštěni pouze ke studiu té specializace, v níž se vzdělávali již na odborné škole. Dále byl u těchto kandidátů požadován velmi dobrý prospěch v rámci předchozího studia. 229 Status mimořádného posluchače pak získali žáci minimálně osmnáctiletí, kteří neměli maturitu, avšak ovládali znalosti potřebné k poslechu vybraných přednášek. 230 Akademický rok se dělil na dva semestry, zimní od 1. října do 15. února, letní od 16. února do 30. června. Samotnému studiu však předcházel zápis, který na německé technice v Brně probíhal vždy týden před a týden po začátku semestru. Jak vlastně zápis vypadal? Nejprve se musel každý student dostavit na rektorát vysoké školy technické, který se nacházel ve druhém patře tzv. staré budovy na náměstí Komenského. Zde byl posluchač povinen zaplatit školné a další pohledávky, nebyl-li od nich osvobozen. Vlastní zápis pak probíhal na děkanátu daného odboru. Sem vysokoškolák přicházel s potvrzením o uhrazení všech poplatků, s řádně vyplněným studijním výkazem (pro 228 Srov. s. Zprávy státního úřadu statistického 1922-1939. 229 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30. Brno 1929, s. 83. 230 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26. Brno 1925, s. 70. 57

mimořádné posluchače byl každoročně vystavován přihlašovací arch) a s nacionále ve dvou verzích. Děkanův podpis ve výkazu studia pak s konečnou platností stvrzoval přijetí studenta do řad akademiků. 231 Při zápisu student rovněž obdržel vysokoškolskou legitimaci, kterou se měl po dobu svého studia prokazovat. 232 Poté již posluchač obcházel jednotlivé profesory, docenty či asistenty, jejichž přednášky nebo cvičení chtěl navštěvovat. U každého učitele musel student odevzdat řádně vyplněnou přihlášku. Zápis předmětu byl následně stvrzen podpisem vyučujícího v indexu. 233 Všechny zapsané předměty pak musel studující uvést rovněž ve svém nacionále. 234 Samotná výuka v zimním semestru začínala v pondělí po 1. říjnu a končila druhou sobotu v únoru. Během této doby však měli studenti třítýdenní vánoční prázdniny. Přednášky letního semestru pak započaly týden po skončení semestru zimního a trvaly až do poslední soboty v červnu. I v druhé polovině akademického roku si posluchači užívali volna, a to během velikonočních prázdnin a letnic. 235 Každá vysoká škol vydávala pro své posluchače studijní plány, podle nichž si měli v jednotlivých semestrech zapisovat předměty. Návštěvu jednotlivých přednášek posluchačům stvrzoval vyučující svým podpisem do studijního výkazu. 236 Co se týká cvičení, museli studenti kromě docházky vypracovat rovněž předepsané úkoly. 237 Po ukončení přednášek pak mohl student z daného předmětu vykonat tzv. prospěchovou zkoušku. Jak již bylo výše zmíněno, jednalo se o zkoušku fakultativní, jejíž splnění představovalo jednu z podmínek pro osvobození od školného či byla předpokladem pro vstup do některých seminářů. 238 Z pravidla ověřoval pedagog znalosti svých posluchačů ústně, vyloučena však nebyla ani písemná forma testování. Pokud student prospěchovou 231 Brünner Hochschulführer 1930-1931. Brno 1930, s. 178-182. 232 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 1633. 233 Brünner Hochschulführer 1930-1931 s. 178-182. 234 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 73. 235 Brünner Hochschulführer 1930-1931 s. 178-182, s. 185. 236 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 70. 237 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 1421. 238 KNAPP, Viktor: Proměny času s. 34. 58

zkoušku nesložil, směl ji po uplynutí minimálně jednoho semestru opakovat. 239 Na konci každého akademického roku měl student povinnost dostavit se na děkanát techniky, kde obdržel potvrzení, kterým byly uznány úspěšně absolvované předměty potřebné ke státní zkoušce. 240 První vrchol studia představovala tzv. obecná státní zkouška, kterou posluchač skládal z předmětů přípravných, a to na konci čtvrtého nebo během pátého semestru. 241 Studentovi pak mohla komise prominout zkoušku z těch předmětů, které v rámci kolokvijních zkoušek složil s prospěchem alespoň dobrým. 242 Pokud posluchač u státnic uspěl, získal tzv. zkušební vysvědčení. V případě, že student neuspěl, musel zkoušku opakovat. 243 Studium techniky však uzavírala teprve druhá státní zkouška z předmětů odborných. 244 Posluchač byl povinen úspěšně absolvovat praktickou část, teprve poté (v rozmezí čtrnácti dnů až tří měsíců) byl připuštěn ke zkoušce teoretické. Na základě složení této druhé státní zkoušky tedy student získal titul inženýr. 245 5.1. Národnostní analýza studentů Národnostní složení studentstva brněnské německé techniky bylo velmi pestré. Příčinu této rozmanitosti můžeme hledat jednak v samotném Československu, jež v meziválečné době nepatřilo do skupiny zcela jednotných národnostních států, vedle toho však hrál velkou roli vysoký počet zahraničních studentů, kteří si po roce 239 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 1926. 240 Tamtéž, s. 1423. 241 Například studenti architektury skládali první státní zkoušku ze základů vyšší matematiky, fyziky, deskriptivní geometrie, fyziky, geologie a mechaniky se základy grafické statiky. Brünner Hochschulführer 1931-1932. Brno 1931, s. 168. 242 Pokud měl student alespoň dobrý prospěch ze všech předmětů, byla mu celá první státnice odpuštěna. 243 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30. Brno 1929, s. 89-91. 244 Studenti architektury byli zkoušeni z pozemního stavitelství (topení, větrání), architektury a stavby pozemní ke speciálním účelům. Brünner Hochschulführer 1931-1932. Brno 1931, s. 168. 245 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30. Brno 1929, s. 91-93. 59

1918 jihomoravskou metropoli velmi oblíbili. Jak již název instituce napovídá, tvořili majoritní skupinu posluchačů německé techniky studenti hlásící se k německé národnosti. Ve 20. letech tak bylo mezi zapsanými asi 59 % Němců. Po roce 1933 však začal počet německých posluchačů brněnské techniky rapidně stoupat. V zimním semestru 1934/35 tvořili Němci již 70 % imatrikulovaných, o tři roky později dokonce 86 %. 246 Ze samotného Německa a Rakouska pak pocházelo pouze velmi malé procento studentů německé národnosti, jejich počet se pohyboval v rozmezí 0,1 až 1,5 %. 247 Lze tedy konstatovat, že většina Němců studujících na brněnské technice měla československou státní příslušnost. Druhou největší skupinu studentů brněnské techniky představovali posluchači židovské národnosti, k níž se obyvatelé Československa mohli oficiálně hlásit teprve od roku 1920. 248 Přestože studenti zaznamenávali svou národnost při zápisu do tzv. listů nacionálů, nejsou tyto údaje stoprocentně věrohodné, dotazníky totiž nebyly nikým ověřovány. Koho však lze ve skutečnosti považovat za židovského studenta? Vymezení tohoto pojmu je možno pouze na základě jistých východisek. V rámci zkoumání počtu židovských posluchačů německé techniky můžeme zohlednit dva aspekty národnostní a náboženský. Ne všichni lidé izraelského vyznání totiž deklarovali svou národnost jako židovskou. Mnozí židé se tak za první republiky přikláněli nacionálně spíš k české či německé straně. 249 Studenti židovské národnosti tvořili na německé technice ve 20. letech průměrně 18 % všech posluchačů. Tento stav se příliš neodlišoval od předválečných let. Množství studentů izraelského vyznání pak během první republiky nabývalo hodnot vyšších, a to zhruba o 10 %. Na rozdíl od českých univerzit, kde židovská komunita postupně sílila 250, se na německé technice v Brně podíl Židů příliš neměnil. Nejvíce studentů 246 Zprávy státního úřadu statistického, 1922-1939. 247 Srov. s. Zprávy státního úřadu statistického 1922-1939. 248 KASPEROVÁ, Dana: Židé a školství v prvorepublikovém Československu. In: KASPER, Tomáš KASPEROVÁ, Dana (ed.): Češi, Němci, Židé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006, s. 45. 249 PEŠEK, Jiří: Židovští studenti pražských univerzit 1882-1939. In: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy. Praha 2008, s. 69-80, s. 69-70. 250 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV s. 27. 60

židovské národnosti německou instituci navštěvovalo prvních pár let po převratu 251. Další vzestup je možno registrovat po roce 1928, kdy Československo zaznamenalo příchod mnoha židovských posluchačů z Polska, Rumunska a Pobaltí. 252 Počet posluchačů vyznávajících judaismus se vyvíjel obdobně. Za vrchol lze považovat zimní semestr 1921/22, kdy na brněnské technice studovalo celkem 826 posluchačů izraelského náboženství. O rok později se však počet těchto vysokoškoláků snížil o 9 %. Jak již bylo výše naznačeno, ne všichni posluchači vyznávající judaismus se hlásili rovněž k židovské národnosti. Obdobnou tendenci lze tedy sledovat také na německé technice v Brně. Dle národnostního rozvrstvení lze tedy předpokládat, že se ostatní židé hlásili k národnosti německé. 253 600 500 400 300 200 100 0 Srovnání počtu studentů hlásících se k židovské národnosti a židovskému vyznání Židé podle náboženství Židé podle národnosti Zásadní obrat přinesl akademický rok 1931/32. Počet židovských posluchačů německé techniky totiž poklesl o celou jednu třetinu. Nástup Hitlera k moci však celou situaci ještě dále vyostřil. Židé byli vystavováni teroru svých pronacisticky smýšlejících kolegů i profesorů, a tak se jejich počet v akademických řadách stále snižoval. V zimním semestru 1937/38 tvořili židovští posluchači pouhá 3 % všech zapsaných. 254 251 V roce 1919/20 556 studentů, v roce 1921/22 508 studentů, v roce 1924/25 386 studentů. 252 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV s. 27. 253 Zprávy státního úřadu statistického 1922-1939. 254 Zprávy státního úřadu statistického XIX., Praha 1938, s. 446-447. 61

1921-1922 1923-1924 1924-1925 1925-1926 1926-1927 1927-1928 1928-1929 1929-1930 1930-1931 1931-1932 1932-1933 1933-1934 1934-1935 1935-1936 1936-1937 1937-1938 1938-1939 Počet Židů V Československu byla Židy nejhojněji navštěvovaná právě německá technika v Brně. S výjimkou jednoho roku si tato instituce udržela své výsadní postavení téměř po celou dobu existence první republiky. Vysoký počet Židů studoval rovněž na německé technice v Praze, proto lze konstatovat, že ve 20. letech byl podíl posluchačů židovské národnosti jednoznačně vyšší na technikách německých. Roku 1933 nastal obrat. Počet Židů na německých vysokých školách začal klesat, a to takovým způsobem, že se již v zimním semestru 1936/37 hlásilo více židovských posluchačů na ČVUT. 255 600 Počet Židů na vysokých školách technických 500 400 300 200 100 Německá technika Brno Německá technika Praha Česká technika Brno ČVUT Praha 0 Studenti československé národnosti tvořili pouze nepatrné procento posluchačů německé techniky. Dle průměru zde ročně studovalo pouze 18 Čechů a Slováků (1,4%). Přestože meziválečná doba umožňovala, aby byl student české techniky zároveň mimořádným posluchačem techniky německé, z výše uvedených dat jasně vyplývá, že této možnosti využívalo pouze malé množství studentů. Takto kombinované vzdělání bylo přirozeně náročnější, avšak plynula z něj také řada výhod. Student získal potřebnou znalost německého jazyka a úspěšně složené zkoušky uznávala jak technika česká, tak německá. 256 255 Tamtéž, s. 190-191. 256 LIST, Vladimír: Jak studovati na technice. Brno 1928, s. 23. 62

Národnostní pestrost německé techniky byla dána rovněž vysokým počtem zahraničních studentů. Do Brna cizozemce lákal věhlas zdejších vysokých škol, které v mnoha případech nabízely kvalitnější vzdělání, než mohl student získat ve své vlasti. 257 Ne všichni však rodnou zemi opouštěli zcela dobrovolně. Mnozí studenti do Československa odešli kvůli náboženské, národnostní či politické perzekuci, která jim znemožňovala ukončit studium ve vlasti. 258 V neposlední řadě to byly i nízké studijní náklady, které cizince do Brna přitahovaly. Na přelomu 19. a 20. století byla přítomnost cizinců v posluchárnách techniky vzácná. Například v zimním semestru 1904/1905 studovalo v Brně pouze sedm zahraničních studentů (1,1 %). 259 Již před první světovou válkou se situace začala měnit. V akademickém roce 1909/10 představoval podíl cizinců na německé technice již 3,4 %, o dva roky později stoupl na 7,1 %. Na počátku první světové války pak cizinci tvořili celých 10,9 % všech studentů. 260 Po roce 1918 se zahraniční element německé techniky zvýšil. Za vrchol lze považovat akademické roky 1929 až 1931, kdy cizinci tvořili téměř polovinu všech studentů brněnské techniky, šlo tedy o celých 43 % posluchačů. 261 Po roce 1932 však začal počet zahraničních studentů klesat, dokonce až o 19 %. Za druhý vrchol pak lze považovat zimní semestr 1938/39, kdy se množství zahraničních studentů zvedlo zpět na hranici 43 %. 262 Značné procento studentů německé techniky pocházelo z Polska. Tito posluchači studovali na brněnské škole již před první světovou válkou, po roce 1918 tak navázali na dřívější tradici. Polští občané představovali průměrně asi 22 % všech cizinců studujících na technice, nejvyššího množství pak Poláci dosáhli v době velké hospodářské krize, kdy se jejich počet zvýšil až na 29 % (v akademickém roce 1930/31 257 HEJL, František: Brno centrum vysokoškolského vzdělání mládeže jihovýchodní a východní Evropy v meziválečném období. In: PEŠA, Václav ZŘÍDKAVESELÝ, František (ed.): Brno mezi městy. Sborník projevů, studií, úvah a sdělení z vědeckého sympozia konaného 29. - 30. listopadu 1979. Brno 1983, s. 46. 258 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 1987, s. 3. 259 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 423, sg. 8, Statistika zapsaných (1900-1916). 260 Tamtéž. 261 Zprávy státního úřadu statistického 1933-1933. 262 Zprávy státního úřadu statistického XX., Praha 1939, s. 300-301. 63

236 studentů z Polska). 263 Z nacionálního hlediska převažovali mezi Poláky Židé, k polské národnosti se hlásilo pouze 15 % zapsaných, zbytek se považoval za Ukrajince. Velké procento polských studentů pocházelo z obchodnických a úřednických kruhů. Pouze 10 % posluchačů bylo původem z vrstev inteligence, ostatní pak přicházeli z rodin továrníků, řemeslníků, zemědělců a dělníků. 264 V rámci jednotlivých specializací navštěvovali polští studenti nejhojněji strojní či elektrotechnické inženýrství. K oblíbeným oborům dále patřila technologická chemie a architektura. Menší procento polských občanů se hlásilo na inženýrské stavitelství, zeměměřičství a pojistnou techniku. 265 Další významnou skupinu zahraničních studentů tvořili Rumuni. Přestože se průměrně jednalo asi o 23 % všech cizinců, v akademickém roce 1921/22 tvořili studenti rumunské státní příslušnosti neuvěřitelných 53 % zahraničních posluchačů (tedy až 10 % všech zapsaných). Podíl Rumunů na brněnské technice se však vzápětí začal snižovat, v roce 1928/29 klesl až na 15 %. 266 Ani v tomto případě se však nejednalo o národnostně jednotný celek. Většina posluchačů z Rumunska byla židovského původu, jedna třetina se hlásila k rumunské národnosti, zbytek pak tvořili příslušníci národnostních menšin. Z hlediska sociální stratifikace pocházelo největší procento rumunských posluchačů z podnikatelsko-obchodnických kruhů, asi 20,8 % studentů z úřednických rodin, 18 % z řad inteligence. Velmi málo studujících pak uvedlo jako povolání otce soukromník, hospodář, penzista či řemeslník. 267 Co se týká studijních odborů, Rumuny jednoznačně nejnavštěvovanější bylo strojírenství a elektrotechnika. Značné procento rumunských studentů se zapisovalo rovněž na chemii a inženýrské stavitelství. 268 263 Zprávy státního úřadu statistického XIII., Praha 1932, s. 4-5. 264 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 79-81. 265 Srov. s. Zprávy státního úřadu statistického 1924-1939. 266 Zprávy státního úřadu statistického X., Praha 1929, s. 1319. 267 HEJL, František: Brno centrum vysokoškolského vzdělání mládeže jihovýchodní a východní Evropy v meziválečném období. In: PEŠA, Václav ZŘÍDKAVESELÝ, František (ed.): Brno mezi městy. Sborník projevů, studií, úvah a sdělení z vědeckého sympozia konaného 29. - 30. listopadu 1979. Brno 1983, s. 51. 268 Srov. s. Zprávy státního úřadu statistického 1924, 1930, 1932, 1933. 64

Na německé technice měli velké zastoupení rovněž posluchači z Maďarska, průměrně se jednalo o 21 % všech cizinců. Nejvyššího počtu dosáhli akademici maďarské státní příslušnosti v roce 1927/28, kdy tvořili 36 % zahraničních vysokoškoláků. 269 Na rozdíl od polských a rumunských posluchačů, kteří se s jasnou převahou hlásili k židovské národnosti, uváděla většina studentů z Maďarska národnost maďarskou. Sociální stratifikace maďarských posluchačů pak byla srovnatelná se společenským rozvrstvením studentů z Rumunska. Z hlediska oborů se Maďaři hlásili především na strojní inženýrství a chemii. 270 Zahraniční element německé techniky byl dále doplněn studenty z Bulharska. Do Brna odcházelo předně mnoho Bulharů s nižšími finančními příjmy. Ve srovnání se západoevropskými státy totiž Československo poskytovalo velmi levné vysokoškolské vzdělání. Mimo jiné se na jižní Moravě usadila silná bulharská menšina, která byla ochotna mladé posluchače hmotně podpořit. 271 To však neznamená, že by v Brně nestudovali také studenti z vyšších společenských kruhů. Přicházeli sem jak synové obchodníků, zemědělců, úředníků, tak i děti řemeslníků a dělníků. 272 Počet Bulharů studujících na německé technice pozvolna stoupal, někteří svou vlast opustili již za vlády bílého teroru, 273 za vrchol pak lze označit přelom 20. a 30. let. Stejně jako u jiných skupin cizinců můžeme i v tomto případě zaznamenat jasný úbytek studentů s příchodem akademického roku 1933/34. Přestože Bulhaři projevovali největší zájem o strojní a elektrotechnické inženýrství, velké oblibě těchto posluchačů se těšilo rovněž inženýrské stavitelství, architektura a zeměměřičství. 274 Z národnostního hlediska se pak většina zapsaných hlásila k bulharské národnosti (99,5 %). 275 269 Zprávy státního úřadu statistického X., Praha 1929, s. 1319. 270 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 182-183. 271 MIKOVCOVÁ, Alena: Bulharští studenti na brněnských vysokých školách mezi dvěma světovými válkami. In: PEŠA, Václav ZŘÍDKAVESELÝ, František (ed.): Brno mezi městy. Sborník projevů, studií, úvah a sdělení z vědeckého sympozia konaného 29. - 30. listopadu 1979. Brno 1983, s. 58-61. 272 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 31. 273 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 193. 274 Zprávy státního úřadu statistického 1930, 1932, 1933. 275 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 25. 65

K národnostní pestrosti německé techniky značnou měrou přispěli také studující z Jugoslávie. Přestože v rámci slovanské vzájemnosti hledali Jugoslávci své útočiště předně mezi českými akademiky, studovalo několik desítek Jihoslovanů rovněž na německých vysokých školách. Na německou techniku do Brna přicházeli Srbové, Chorvati a Slovinci již před první světovou válkou. 276 Po roce 1918 se do Brna navrátili. Přestože v akademickém roce 1921/22 tvořili Jugoslávci 16 % všech cizinců, v dalších letech se jejich počet výrazně snižoval, a to především proto, že museli stejně jako ostatní cizinci platit dvojnásobné studijní poplatky. 277 Po roce 1932 tak na německé technice studovalo maximálně 14 Jihoslovanů. 278 Mezi jugoslávskými studenty převažovali posluchači slovinské, židovské a chorvatské národnosti. Ze sociálního hlediska pak tito studující pocházeli převážně z rodin obchodníků, úředníků a inteligence. 279 Méně početnou skupinu posluchačů představovali studenti z Pobaltí. Litevci a Lotyši navštěvovali obě brněnské techniky, Estonci se však ve větší míře orientovali na techniku německou. 280 Prvních dvanáct Estonců vkročilo na půdu německé techniky v roce 1924. 281 Tito studenti se převážně hlásili k estonské národnosti a průměrně tvořili 2,2 % všech cizinců. 282 V roce 1924 byli na německou techniku zapsáni rovněž první Lotyši, 283 mezi nimiž převažovali posluchači židovské národnosti. 284 Nejmenší skupinu pobaltských studentů tvořili Litevci, kteří se v posluchárnách německé techniky objevili 276 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 423, sg. 8, Statistika zapsaných (1900-1916). 277 CIBULKA, Pavel: Jihoslovanští vysokoškolští studenti v Brně v meziválečném období. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická 36, 1987, č. C 34, s. 30. 278 Zprávy státního úřadu statistického XV, Praha 1934, s. 200-201. 279 CIBULKA, Pavel: Jihoslovanští vysokoškolští studenti v Brně v meziválečném období s. 30. 280 HEJL, František: Brno centrum vysokoškolského vzdělání mládeže jihovýchodní a východní Evropy v meziválečném období s. 53. 281 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 530. 282 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 2 283 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 530. 284 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 96. 66

poprvé v roce 1923. 285 Většina Litevců se hlásila k židovské národnosti, zbytek pak uváděl národnost litevskou, polskou či ruskou. 286 Do Československa přicházeli v hojném počtu také emigranti z Ruska a Ukrajiny. Přestože v Brně tvořili druhou největší skupinu zahraničních studentů, na německou techniku se jich zapisovalo pouze minimum, roli hrály především jazykové důvody. Většina těchto studentů se hlásila k ruské či ukrajinské národnosti, pouze 19 % uvádělo národnost židovskou. 287 Pouze pro dokreslení celkového stavu studentstva zmíním i posluchače těch státních příslušností, kteří představovali pouze nepatrné procento všech vysokoškoláků německé techniky. Za první republiky navštěvovalo tuto instituci také několik posluchačů z Itálie, Francie, Velké Británie, Turecka, Řecka, Norska, Argentiny a Palestiny. 288 5.2. Ženy v řadách technického studentstva Ještě dnes mnozí považují za odvahu vzíti si za manželku studovanou ženu, neb bývá kritická a tudíž její vztah k muži nemá ani stínu oné adorace, s níž často vzhlíží k muži pouze pro manželství vychovaná žena. 289 Ve slovech T. G. Masaryka se jasně rýsuje obraz českého konzervativního myšlení počátku 20. století. I přes mnohé pokrokové tendence zůstala většinová společnost svázána tradicemi 19. století, mezi něž lze zařadit také otázku vyššího ženského vzdělání. Do vzniku samostatné Československé republiky otevřely ženám brány pouze dvě fakulty, a to fakulta filozofická (23. 3. 1897) a lékařská (3. 9. 1900). 290 Teprve 285 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 476. 286 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 92. 287 Tamtéž, s. 123-124. 288 Zprávy státního úřadu statistického 1924-1939. 289 Masaryk a ženy. Sborník k 80. narozeninám prvního presidenta Republiky československé T. G. Masaryka. Díl I. Praha 1930, s. 227-228. 290 HAVRÁNEK, Jan: První absolventky Univerzity Karlovy. In: NEUDORFLOVÁ-LACHMANOVÁ, Marie: Charlotta G. Masaryková: sborník příspěvků z konference ke 150. výročí jejího narození, konané 10. listopadu 2000. Praha 2001, s. 85. 67

rozpad Rakouska-Uherska přinesl dívkám vytoužený vstup na všechny vysokoškolské instituce, tedy i ty zaměřené technicky. O vstup na vysoké školy technické usilovaly dívky s obrovským zápalem již před rokem 1918. Studentky argumentovaly, že přiměřenější praktickému smyslu žen by byla povolání, k nimž připravuje technika 291, avšak odborníci věc viděli z jiného úhlu, obávali se možného přebytku inženýrů. Prvním větším impulsem pro debaty o možnosti řádného studia dívek na technikách byl rok 1902, kdy pardubický učitel E. Linder žádal o řádný zápis své dcery jako posluchačky české techniky v Praze. V témže roce se ozvala také Marie Procházková z Prahy, které by postačoval status mimořádné studentky techniky. Rakouské úřady však ani jedné z výše jmenovaných dam nevyhověly. 292 Požadavky se však dále stupňovaly. Otázkou ženského studia se tedy zabýval rovněž profesorský sbor německé techniky v Brně. V červnu 1909 obdržel rektor petici Akademického spolku žen z Vídně. Jeho členky požadovaly nové projednání otázky přístupu žen k řádnému studiu na technikách. K dané problematice se tak měl vyjádřit speciálně ustanovený výbor, v jehož čele stál profesor Dafinger. 293 Pokud by byly ženám otevřeny všechny fakulty univerzit, směly by studentky vstoupit rovněž na půdu technickou, znělo rozhodnutí profesorského sboru. O tři roky později se o slovo přihlásil Svaz rakouských ženských spolků, jehož snahy přislíbila brněnská technika podporovat. Tentokrát však bylo úsilí marné. V únoru 1914 totiž Ministerstvo kultu a vyučování rozhodlo, že dívky smějí být na vysoké školy technické přijímány pouze jako mimořádné posluchačky. Dle výnosu se pak mohly účastnit pouze těch přednášek, které byly nezbytně nutné pro složení učitelské zkoušky. 294 291 MASNEROVÁ, Jiřina: První studentky na pražské technice. In: KOSTLÁN, Antonín: Semináře výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2000-2001. Práce z dějin vědy 3. Praha 2002, s. 181. 292 LINKOVÁ, Marcela: Data & fakta. Zastoupení žen na vysokých školách. Kontext: časopis pro gender a vědu 3-4, 2003, s. 69. Dostupné na: http://old.zenyaveda.cz/mentoring/index.php?s1=1&s2=3&s3=16&s4=3&id=4 (Stahováno 22. 11. 2014) 293 Mezi další členy patřil dvorský rada Donath a profesoři Waelsch, Frenzel, Dell, Hawranek, Kaplan a Meixner. 294 Dívky tedy mohly studovat pouze matematiku, geometrii, přírodní vědy, dějiny umění, modelování, kreslení postav, právní a státní vědu, národní ekonomii, pojistnou matematiku, pravděpodobnost, obchodní a směnné právo, pojišťovnictví, účetnictví, zbožíznalství a mechanickou technologii. Moravský 68

První hospitantky vstoupily na půdu brněnské německé techniky již ve studijním roce 1906/1907. 295 O dva roky později pak byla přijata první mimořádná posluchačka. 296 Neuvěřitelně se však zvýšil počet frekventantek na brněnské škole těsně před válkou. V letech 1913/14 poslouchalo přednášky již 64 hospitantek. S tímto zajímavým jevem se setkáváme pouze na německém institutu v Brně. Jiné techniky zůstaly věrny tradičnímu množství posluchaček, jež se pohybovalo kolem čísla pět. 297 První světová válka však zcela změnila situaci. Ženy musely nahradit bojující muže, a tak začaly vstupovat do nejrůznějších oborů a zaměstnání, které jim byly ještě před několika měsíci zapovězeny. Protože ženy prokázaly své schopnosti také v rovině praktické, otevřela se znovu debata o jejich studiu na technikách, kam byly, kvůli nedostatku studentů, přijímány již během války jako hospitantky či mimořádné studentky ve vyšším počtu. 298 V letním semestru 1917 navštěvovalo techniku v Brně dokonce deset mimořádných studentek. Jak se vlastně k ženské otázce stavěl profesorský sbor německé techniky? Menší okruh vyučujících zastával názor, že by mělo být dívkám povoleno studium všech oborů. Většina pedagogů však souhlasila s profesorem Hawrankem, podle něhož měly dívky studovat pouze přírodní vědy a architekturu. Ostatní specializace totiž vyžadovaly rozhodnost, energii a duchapřítomnost. Těmito typickými mužskými vlastnostmi však ženy dle profesora Hawranka neoplývaly, tudíž bylo zbytečné, aby se pokoušely o náročné studium stavebního inženýrství, elektrotechniky či strojírenství. 299 Velmi těsně pak skončilo hlasování profesorského sboru, které se uskutečnilo 11. července 1917. O výsledku rozhodl jediný hlas. Vítězná strana deseti profesorů zastávala názor, že dívky smějí navštěvovat pouze některé předměty, devět pedagogů pak požadovalo plnohodnotné zařazení žen do technického studia. 300 zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 439/24 b, Oslava dokončení stavby techniky, fol. 41-44. 295 Österreichisches statistisches Handbuch 1909. Vídeň 1910, s. 68. 296 Österreichisches statistisches Handbuch 1911. Vídeň 1912, s. 344-345. 297 Österreichisches statistisches Handbuch. Vídeň 1915, s. 290. 298 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 439/24 b, Oslava dokončení stavby techniky, fol. 68-69. 299 Tamtéž, fol. 45-46. 300 Tamtéž, fol. 18. 69

Počet studentek německé techniky v Brně v letech 1906-1920 Rok 1906/07 1907/08 1908/09 1909/10 1910/11 1911/12 1912/13 Semestr z l z l z l z l z l z l z l Celkem 642 642 620 613 693 677 731 716 741 736 828 800 860 858 Řádné p. - - - - - - - - - - - - - - Mimořádné - - - - 1 1 4 3 2 2 - - 5 5 Hospitantky 3 3 4 1 - - - - - - - - - - Rok 1913/14 1914/15 1915/16 301 1916/17 302 1917/18 303 1918/19 304 1919/20 305 Semestr z l z l z l z l z l z l z l Celkem 1073 1059 283 283 132 126 149 142 225 453 929 882 1759 Řádné p. - - - - - - - - - - - - 20 Mimořádné 3 3 1 1 3 3 9 7 10 9 12 16 19 Hospitantky 64 64 - - - - - - - - - - - Německá technika v Brně však konečné rozhodnutí ohledně ženského vysokoškolského vzdělání odkládala. Během února 1919 se v tisku opakovaně objevovaly zprávy, v nichž novináři zdůrazňovali, že některé vysoké školy technické již přijímají ke studiu řádné posluchačky. Víru událostí se nemohla bránit ani brněnská instituce. Dne 14. října 1919 tedy nastal dlouho očekávaný den, kdy se rovněž profesorský sbor německé techniky v Brně připojil k ostatním vysokým školám, které ženám povolily neomezený přístup ke studiu. V prosinci téhož roku byl výnos oficiálně potvrzen ministerstvem školství. Sen studentek se splnil, v rámci vzdělávání byly zcela zrovnoprávněny s muži. Ve skutečnosti však stály teprve na samém počátku cesty za úplnou emancipaci. 306 301 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 423, sg. 8, Statistika zapsaných (1900-1916). 302 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 50. 303 Tamtéž, fol. 79. 304 Tamtéž, fol. 107. 305 Tamtéž, fol. 115. 306 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 439/24 b, Oslava dokončení stavby techniky, fol. 17. 70

V zimním semestru 1919/1920 tak do lavic brněnské techniky usedlo dvacet dívek, které se poprvé v historii školy pyšnily titulem řádné posluchačky. Pokud již tyto dívky dříve na škole studovaly jako posluchačky mimořádné, byly jim nyní splněné předměty a zkoušky započteny do studia řádného. 307 První absolventky tak německou techniku opouštěly již v roce 1922. Jednalo se o tři studentky oboru chemie. Brněnská rodačka, Elisabeth Wolf, úspěšně ukončila studium v březnu 1922. 308 Krátce nato získala titul inženýr také Josefine Krejčí 309 a Lotte Rotter 310. Přestože první republika otevřela ženám brány technik dokořán, navštěvovalo tyto školy ve srovnání s univerzitami pouze velmi malé procento dívek. Například v zimním semestru 1930-31 studovalo na Karlově univerzitě 2 356 posluchaček, na Masarykovu univerzitu pak bylo zapsáno 542 dívek. V rámci vysokých škol technických však počet posluchaček mnohdy nepřekračoval ani hranici sto. Pražské techniky byly přirozeně frekventovanější (viz. graf Srovnání počtu studentek na německých technikách). Ve zmíněném zimním semestru 1930/31 studovalo v hlavním městě technicky zaměřenou vysokou školu 213 žen 311. V Brně pak šlo jen o 64 posluchaček. 312 Souhrnně lze tedy říci, že v meziválečné době dívky navštěvovaly častěji univerzity než techniky a zároveň studovalo více žen na českých vysokých školách. 307 Tamtéž, fol. 18. 308 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 336. 309 Tamtéž, fol. 343. 310 Tamtéž, fol. 344. 311 Německá technika v Praze: 67 žen, ČVUT: 146 žen. 312 Zprávy státního úřadu statistického XIII., Praha 1932, s. 3-4. 71

1921-1922 1922-1923 1923-1924 1924-1925 1925-1926 1926-1927 1927-1928 1928-1929 1929-1930 1930-1931 1931-1932 1932-1933 1934-1935 1936-1937 1938-1939 Počet žen Počet studentek 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Srovnání počtu studentek na německých technikách Brno Praha Ačkoliv německou techniku v Brně nenavštěvovaly právě davy vysokoškolaček, nelze tuto skupinu v rámci analýzy studentstva opomenout. Byly to přece i ženy, které po roce 1920 částečně spoluutvářely obraz této vzdělávací instituce. Vývoj počtu studentek však není příliš překvapivý, přirozeně totiž kopíroval celkový stav posluchačů techniky. Krátce po první světové válce tak byla technika svědkem ženského boomu, který však neměl dlouhé trvání. Již v zimním semestru 1923/24 poklesl počet studentek k dolní hranici, techniku tehdy navštěvovalo pouze patnáct dívek. V následujících letech však studujících pozvolna přibývalo. Za vrchol pak lze označit letní semestr 1932, kdy na německé technice studovalo 49 žen. Následující akademický rok byl již poznamenán sociálními dopady hospodářské krize. Množství studentek se tak postupně snížilo až na pouhých 25 v zimním semestru 1938/39. 313 60 50 40 30 20 10 0 Počet studentek německé techniky v Brně 1921-1939 Celkový počet studentek Řádné posluchačky Mimořádné posluchačky 313 Zprávy státního úřadu statistického, 1922-1939. 72

Počet studentek Podíl žen a mužů se pak výrazně lišil také v rámci jednotlivých oborů. Největší oblibu studentek si získala technologická chemie, na niž se každý akademický rok zapsalo průměrně dvanáct dívek. O druhé místo se pak dělila architektura s pojistnou technikou. Teprve po roce 1932 studentky začaly projevovat větší zájem o učitelské vzdělání. Elektrotechnika a zeměměřičství patřily k méně frekventovaným oborům, jež průměrně navštěvovala jedna dívka za rok. Jednoznačně nepopulární pak bylo studium strojírenství a inženýrského stavitelství. 314 Zcela opačnou situaci však můžeme pozorovat u studentů. Na rozdíl od žen se vzdělávalo pouze malé procento mužů v pojistné technice a zeměměřičství, naopak nejvíce jich bylo zapsáno na strojírenství a elektrotechnice. 315 Zastoupení žen v jednotlivých odborech 30 25 20 15 10 5 0 Technologi cká chemie Architektu ra Pojistná technika Učitelství Elektrotec hnika Zeměměřič ství Strojírenst ví Inženýrské stavitelství 1921-22 25 3 2 1 1 0 3 1 1931-32 13 7 8 9 2 3 0 0 1936-37 14 8 8 1 2 0 0 0 5.3. Sociální postavení studentů Ač studenti vysokých škol patřili za první republiky k elitě společnosti, v době svých studií neměli zrovna na růžích ustláno. Pouze 20 % studentů v ČSR pocházelo ze zámožných rodin, 50 % si muselo během studia přivydělávat a 30 % studujících bylo odkázáno na vlastní finanční prostředky. 316 Otázka sociální skladby studentů německé techniky v Brně však není předmětem této diplomové práce. Statistické prameny ani 314 Tamtéž. 315 Brünner Hochschulführer 1931-1932, Brno 1931, s. 280. 316 HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV s. 29. 73

dobové příručky se o sociálním původu posluchačů nezmiňují. Téma sociální stratifikace tak zůstává otevřeno pro další výzkum, v rámci něhož bude nutno detailně prozkoumat listy nacionálií, kam studenti mimo jiné zapisovali také povolání svého otce. Teprve na základě těchto údajů bude možné zjistit, z jakých sociálních vrstev posluchači brněnské německé techniky pocházeli. V následující kapitole tak alespoň naznačím finanční zatížení studentů. V meziválečném Československu bylo veškeré vysokoškolské studium zpoplatněno, výjimku tedy nepředstavovala ani německá technika v Brně. Aby mohl student na techniku vůbec nastoupit, bylo nutné zaplatit školné. U řádných studentů činila cena školného na jeden semestr 150 Kč. 317 Mimořádní posluchači pak platili za každou zapsanou semestrální hodinu 10 Kč, za jeden semestr však maximálně 200 Kč. Studenti chemie a elektrotechniky museli na počátku každého semestru uhradit ještě tzv. laboratorní taxu v hodnotě 40 Kč. 318 Nemajetní studenti však mohli požádat o prominutí laboratorního poplatku i školného. Při zápisu tito uchazeči odevzdali písemnou žádost, potvrzení o nemajetnosti a průkaz studijního prospěchu. Na základě posouzení odevzdaných materiálů mohli být žadatelé osvobozeni od školného plně, ze tří čtvrtin, z poloviny či z jedné čtvrtiny. 319 Počet posluchačů, kterým bylo školné sníženo či zcela zrušeno, se rok od roku měnil. V zimním semestru 1922/23 bylo od celého poplatku osvobozeno 444 studentů (31 %) 320, o šest let později však již pouze 242 (14%). 321 Počet akademiků, jimž bylo školné sníženo, tedy postupně klesal. V zimním semestru 1923/24 byla kladně vyřízena téměř polovina žádostí, každý druhý 317 Od roku 1880 do roku 1921/22 platili všichni studenti jednotnou taxu 50 Kč. 318 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 72. 319 Zcela osvobozeni mohli být pouze ti posluchači, kteří se prokázali minimálně čtyřiceti jedničkami, čtvrtinu školného platili studenti s alespoň třiceti pěti jedničkami, polovinu hradili studující, kteří se prokázali minimálně třiceti jedničkami, tři čtvrtě pak ti s alespoň dvaceti pěti jedničkami. PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 2059. 320 75 % školného bylo prominuto 35 studentům, 50 % školného 82 studentům, 25 % školného 26 studentům. Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 418. 321 75 % školného bylo prominuto 28 studentům, 50 % školného 122 studentům, 25 % školného 57 studentům. Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 837. 74

student německé techniky tedy neplatil školné v celém rozsahu, 322 o dva roky později již plnou taxu neplatila jen třetina studentů, 323 v roce 1928/29 pouze 26 %. 324 Některé taxy se pak hradily pouze jednou za rok, a to například poplatek knihovně (20 Kč), úrazové pojištění (4,50 Kč) či příspěvek na sportovní aktivity školy (3-10 Kč). 325 Nově příchozí posluchači platili na počátku svého studia tzv. imatrikulační taxu (20 Kč). Potvrzení o přijetí na techniku pak bylo zpoplatněno částkou, která se pohybovala v rozmezí 3 až 8 Kč. Kromě toho museli tito nováčci vyplnit řadu formulářů. Nejprve si je však museli koupit. Studijní výkaz stál například 5 Kč, přihlašovací archy 1 Kč. Listy nacionálů se daly sehnat za 1,20 Kč, formulář o nemajetnosti za 80 haléřů. 326 Další výdaje pak přicházely v podobě zkušebních poplatků. Nejprve se jednalo o takzvané zkoušky prospěchové. Byla-li dotace daného předmětu vyšší než čtyři hodiny týdně, činila zkušební taxa 20 Kč 327 (od roku 1926 zvýšena na 35 Kč). Pokud se přednáška z daného předmětu konala během týdne nanejvýš čtyřikrát, platili posluchači za zkoušku 10 Kč (od roku 1926 20 Kč). Od těchto poplatků pak byli osvobozeni studenti, kteří nemuseli hradit školné. Po třech letech studia přišla na řadu první státní zkoušku. Samotná státnice stála 80 Kč (později 100 Kč), studenti však navíc hradili tzv. správní poplatek (15 Kč). Odborná státnice byla o 40 korun dražší (tedy 120, později 160 Kč), správní poplatek zde činil 10 Kč (později 20 Kč). 328 Chtěl-li následně inženýr získat doktorský titul, zaplatil za posouzení dizertace 200 Kč a za samotnou rigorózní zkoušku ještě o 60 Kč víc. Promoce byla dokonce zpoplatněna částkou 300 Kč. 329 S mnohem vyššími studijními náklady však museli počítat zahraniční posluchači. Od roku 1921/22 činila výše školného pro cizince 300 Kč za semestr. 322 Tamtéž, fol. 476. 323 Tamtéž, fol. 609. 324 Tamtéž, fol. 837. 325 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hochschule zu Brünn s. 87. 326 Brünner Hochschulführer 1930-1931. Brno 1930, s. 184. 327 Tyto taxy se platily pouze jednou ročně. 328 Tamtéž, s. 184. 329 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 1695. 75

Zahraniční studenti tedy většinou platili dvakrát vyšší poplatky než studenti domácí. 330 Akademici z Jugoslávie, Rumunska, Ukrajiny, Polska, Ruska a Bulharska pak mohli být od školného částečně či zcela osvobozeni, což se opět odvíjelo od stupně nemajetnosti studenta a počtu prospěchových jedniček. Ostatním cizincům bylo školné sníženo pouze ve výjimečných případech, o nichž navíc rozhodovalo samotné ministerstvo školství. 331 Změna nastala ve 30. letech, kdy začali zahraniční studenti vedle školného platit tzv. cizinecký příspěvek ve výši 250 Kč za semestr. Toto nařízení vzbudilo vlnu nevole, která vyústila v manifestaci brněnských studentů. 332 Na situaci se však nic nezměnilo, ba naopak, od roku 1933/34 byl cizinecký příspěvek zvýšen na 350 Kč. Pokud tedy nebylo studentovi sníženo školné, platil za semestr čtyřnásobně vyšší sumu než posluchač domácí. 333 Další výdaje se týkaly především ubytování a stravy. V oblasti studentského bydlení hrál velmi důležitou roli podpůrný spolek Deutscher Techniker Unterstützungsverein (Německý podpůrný spolek techniků) založený v roce 1868. Spolek poskytoval posluchačům německé techniky finanční pomoc, a to především formou bezúročných půjček. Od roku 1885 se však začal zabývat rovněž otázkou studentského bydlení. V témže roce tedy od města Brna pronajal třípokojový byt, kde mohlo žít sedm nemajetných akademiků. 334 Tyto prostory však neodpovídaly poptávce všech studentů. V budoucnu tak měla německá technika zřídit vlastní samostatnou budovu, která by sloužila k ubytování jejích posluchačů. Základní kámen tzv. Technikerheimu byl tedy položen o několik let později, a to v roce 1899 jako součást oslav padesátiletého výročí od založení školy. Návrhem budovy byl pověřen 330 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 72. 331 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 1677. 332 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 438, Slavnosti, fol. 282. 333 CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období s. 21. 334 Entwicklungsgeschichte des Deutschen Techniker-Unterstützungsvereines an der Deutschen Technischen 1868-1934. Brno 1935, s. 4. 76

osvědčený architekt profesor Ferdinand Hrach. 335 Také město Brno projevilo německé technice svou přízeň, a to tak, že škole věnovalo stavební plochu na úpatí Žlutého kopce. Stavbě studentského domu tedy již nic nebránilo. Technikerheim na ulici Tvrdého (Rückertgasse 5) 336 byl slavnostně otevřen na počátku akademického roku 1901/02. Dům poskytoval ubytování pro 72 studentů, a to za zcela symbolický poplatek. 337 Po první světové válce se počet posluchačů německé techniky zdvojnásobil, bylo tedy nutno rozšířit dosavadní možnosti jejich ubytování. Již roku 1918 tedy technika pronajala objekt na ulici Rybářská (Fischergasse 47), který byl přebudován na studentský dům, kde bylo každoročně ubytováno asi 30 posluchačů. Tzv. Fischerheim nenabízel příliš pohodlné bydlení. Nacházeli se zde čtyři velké pokoje, koupelna a kuchyně, která byla vybavena pouze několika hrnci a dvěma petrolejovými vařiči. Pokud přišla krutá zima, docházelo často k zamrznutí potrubí. Studentům pak nezbylo nic jiného, než se při ranní a večerní hygieně otužovat ve sněhu. Většina ubytovaných tedy považovala Fischerheim za jakousi přestupní stanici, odkud již vedla přímá cesta do studentského domu na ulici Lipová. 338 Rozpad Rakouska-Uherska přinesl mnohé inovace, jednou z nich byla také změna názvu brněnských ulic. Technikerheim, jenž za monarchie stál na Rückertgasse, se přes noc proměnil v Lindenheim, jehož nová adresa byla ulice Lipová číslo 5. Za první republiky se kapacita technické ubytovny zvýšila, každoročně zde svůj domov nalezlo 94 posluchačů. 339 Ostatní vysokoškoláci těmto šťastlivcům pouze tiše záviděli. Na Lindengasse 5 si totiž údajně přál bydlet každý student německé techniky. Proč právě zde? Lindenheim se dle dobových příruček nacházel v nejkrásnější části Brna, kousek od Špilberku, ba co více, stačilo pouze pět minut chůze a student stanul u budovy německé techniky. Okolo ubytovny se pak rozprostírala velká zahrada, která 335 NASKE, Alois: Bericht über die aus Anlass des fünfzigjährigen Bestandes der K. k. technische Hochschule in Brünn veranstalteten Festlichkeiten 14. 18. Oktober 1899 s. 2-3. 336 Dnes již tento objekt nestojí. 337 HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 87. 338 Entwicklungsgeschichte des Deutschen Techniker-Unterstützungsvereines an der Deutschen Technischen 1868-1934 s. 9-10. 339 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hochschule zu Brünn s. 53. 77

studentům nabízela mnoho klidných míst k odpočinku. Záhony rozkvetlých růží údajně ještě více umocňovaly její kouzlo. V Lindenheimu však platila určitá pravidla. Nově příchozí posluchači byli ubytováni po šesti či po čtyřech. Teprve po složení první státní zkoušky měl student právo přestěhovat se do luxusnějšího dvoulůžkového pokoje. 340 V roce 1918 zakoupila technika další pozemek, a to ihned v sousedství Lindenheimu. Sociální situace studentstva byla po válce skutečně špatná, a proto měl být nový dům techniky postaven v co nejkratším čase. Základní kámen studentské ubytovny byl sice položen již 11. května 1924, nedostatek financí však stavbu pozastavil. 341 Teprve v březnu roku 1933 členové podpůrného spolku nahromadili dostatečné množství prostředků k dobudování objektu. Tzv. Neuer Heim spatřil světlo světa již v prosinci roku 1933. V moderně vybavených dvoulůžkových pokojích bylo každoročně ubytováno sto studentů. Na každém patře se nacházela koupelna a toaleta, v malých avšak dobře zařízených kuchyňkách si mohli studenti vařit, k nerušenému vzdělávání pak bylo možno využívat studovnu či terasu. 342 Aby byl posluchač do některého ze tří domů techniky přijat, musel odevzdat vyplněnou žádost na pobočce podpůrného spolku. Pokud měl student výborný prospěch, byl ubytován za velmi nízkou částku (6-20 Kč měsíčně). Ostatní vysokoškoláci pak měsíčně platili 35 až 65 Kč. 343 V Lindenheimu tak bylo například v akademickém roce 1922/23 ubytováno 37 posluchačů za 50 Kč, 23 posluchačů za 40 Kč, 4 posluchači za 30 Kč, 16 za posluchačů 20 Kč a 16 posluchačů za 12 Kč. Levnější pronájem akademikům nabízel, bohužel na úkor svého vybavení, Fischerheim. 344 Některým studentům pak na ubytování přispívalo rovněž ministerstvo školství, a to částkou ve výši 30 až 100 Kč měsíčně. 345 Přestože německá technika zvýšila po roce 1933 počet ubytovacích míst na 224, do studentských domovů se dostalo pouze nepatrné procento techniků. V zimním 340 Entwicklungsgeschichte des Deutschen Techniker-Unterstützungsvereines an der Deutschen Technischen 1868-1934 s. 10. 341 Tamtéž, s. 5. 342 Tamtéž, s. 11. 343 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 84. 344 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 676, Studentské spolky (Unterstützungsverein), fol. 305. 345 Tamtéž, fol. 446-447. 78

semestru 1924/25 našlo v ubytovnách svůj domov pouze 7 % studujících, v roce 1934/35, kdy již existoval Neuer Heim, pak 17 % vysokoškoláků. Kapacita domovů tedy bohužel neodpovídala skutečnému počtu studentů, mnoho vysokoškoláků tak muselo bydlet v podnájmu. Jak již bylo výše řečeno, ceny privátů se lišily dle lokality a poskytovaných služeb. Za nejlevnější pronájem v Brně tak posluchač měsíčně zaplatil minimálně 100 Kč. 346 V oblasti sociálního zabezpečení studentů hrála důležitou roli rovněž otázka jejich stravování. Pouze malé procento posluchačů mělo takové finanční prostředky, aby každý den navštěvovalo kavárny či restaurace, většina vysokoškoláků proto využívala menzu. Akademická menza německé techniky v Brně byla oficiálně založena 22. května 1920. Protože škola nevlastnila vhodné prostory, které by potřebám menzy vyhovovaly, byla ve dvoře tzv. staré budovy zřízena provizorní jídelna a krátce na to také bufet. 347 Cílem spolku byla předně sociální péče o studenty, zároveň však organizace usilovala o vybudování vlastního spolkového domu, což se také nakonec podařilo. 348 V roce 1925 sdružení zakoupilo stavební parcelu na ulici Údolní 19-21, kde byla v letech 1929-1930 postavena zcela nová budova akademické menzy. Stavba se uskutečnila podle plánů architekta Vinzenze Baiera. Dům však menza nevyužívala pouze pro své účely. Kromě malé a velké jídelny se zde nacházely priváty, hospoda, obchody, ale i větší místnosti, kde se mohly konat nejrůznější akce či přednášky. Každý den menza vydala zhruba 940 obědů a 400 večeří. Pravidelně se zde stravovalo 800 až 900 posluchačů techniky. A ceny pokrmů byly skutečně výhodné. Krátce po válce získal student oběd za 4 Kč, večeře pak stála koruny 3. Následně menza ceny jídel ještě snížila, vysokoškolák pak oběd koupil za 3,40 Kč a večeři za 2,30 Kč. 349 Každý den jídelna akademikům nabízela k obědu maso se zeleninou a přílohu, třikrát týdně bylo jídlo obohaceno moučníkem. 350 Snídaně, která se skládala z půl litru mléka 346 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 187. 347 HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924 s. 87 88. 348 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2634, sg. 82901, Mensa academica, fol. 3. 349 Tamtéž, fol. 81. 350 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 676, Studentské spolky (Unterstützungsverein), fol. 226. 79

a chleba s máslem, stála studenta týdně asi 15 Kč. 351 Měsíčně tak posluchač německé techniky vydal za stravu zhruba 200 Kč. Obvyklá měsíční taxa, kterou musel student uhradit za stravu, ubytování a školní poplatky, se tedy na základě součtu všech zmíněných položek pohybovala v rozmezí 330 až 500 Kč. Kromě toho si však akademici museli platit knihy, školní pomůcky a veřejnou dopravu. Návštěva kina, divadla či výstavy pak pro vysokoškoláka představoval další výdaje. Tyto vedlejší náklady tedy měsíčně činily dalších 125 Kč. 352 Vezmeme-li v potaz, že úředník ve 20. letech vydělával průměrně 1367 Kč za měsíc, 353 bylo velmi obtížné, aby rodiče dítěti na studia pravidelně přispívali celou částkou 500 až 600 Kč. Velké množství studentů tedy muselo hledat jiné finanční zdroje, a to především ve formě vlastního přivýdělku. Nemajetní posluchači německé techniky pak mohli žádat o stipendia. Německá technika v Brně každoročně mezi své posluchače rozdělovala 50 až 70 stipendií, což bohužel neodpovídalo potřebám všech nemajetných studentů. Chudí akademici byli podporováni nejrůznějšími organizacemi. Při německé technice v Brně existovalo celkem 12 nadací. Přestože mnohé vznikly již za Rakouska-Uherska, převrat na jejich činnosti nic nezměnil. Jednalo se o následující fondy: Název stipendia či nadace Rothschildovo stipendium Podmínky pro získání Pro nemajetné výborně prospívající studenty brněnské techniky. Doba čerpání stipendia 1 rok Stipendium svobodného pána Herringa Stipendium Karla Keinera Pro nejméně zaopatřené studenty německé techniky. Pro talentované posluchače techniky, jež jsou německého původu a smýšlení. Určeno především studentům strojírenství, popřípadě elektrotechniky. celá doba studia celá doba studia 351 Ve 20. letech stál chleba 3,40 Kč, 1 litr mléka 1,95 a 250 g másla 6,40 Kč. PRŮCHA, Václav (kol.): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1945. Brno 2004, s. 324. 352 ERBAN, Evžen: Jak jsme tehdy žili s. 57. 353 PRŮCHA, Václav (kol.): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1945 s. 236. 80

Stipendium Leopolda Haupta Stipendium stavebního rady Franze Krause Stipendium Josefiny a Josefa Schusterových Stipendium Heleny a Filipa Porgesových Stipendium Augusta Melichara Stipendium Waltenhofena a Zicklera Nadace profesora Leopolda Klimenta Jubilejní nadace profesora Eduarda Donatha Stipendium Harras- Harrasowsky Pro studenty techniky s domovským právem na Moravě. Přednostně však studenti s domovským právem ve Zlíně, Mladcové, Přílukách, Březnici, Želechovicích, Jaroslavicích či Ludkovicích. Pro chudé studenty německé národnosti jakéhokoliv vyznání, kteří navštěvují obor inženýrské stavitelství. Musí být rodilí Moraváci. Přednost mají příbuzní poskytovatele či studenti s domovským právem v Moravské Třebové. Pro německé posluchače navštěvující technologickou chemii či strojírenství. Nutno mít výborné studijní výsledky a úspěšně složenou první státní zkoušku. Pro německé posluchače křesťanského či židovského vyznání, kteří studují obor strojírenství. Pro nemajetné, obzvlášť chudé studenty německé národnosti a křesťanského vyznání Pro nemajetné posluchače studující elektrotechniku. Pro absolventy strojírenství s úspěšně složenou druhou státní zkouškou, kteří usilují o doktorát. Pro absolventy technologické chemie s úspěšně složenou druhou státní zkouškou, kteří usilují o doktorát. Pro nemajetné nadané studenty německé národnosti. celá doba studia celá doba studia na 1 rok, možno prodloužit na 1 rok, možno prodloužit 1 rok 1 rok 1 rok 1 rok celá doba studia, maximálně jeden rok navíc Nejvíce peněz pak bylo studentům vypláceno ze státního rozpočtu. Roku 1932/33 činila výše státních stipendií pro posluchače německé techniky 34 740 Kč, 354 v roce 1935/36 se částka snížila na 28 270 Kč, 355 o rok později však opět stoupla, a to 354 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 438, Slavnosti, fol. 282. 355 Tamtéž, fol. 495. 81

na 42 250 Kč. 356 Prostřednictvím Moravského zemského stipendia si pak mohli přilepšit studenti s domovským právem na Moravě. Obdobně bylo udělováno rovněž Slezské zemské stipendium. 357 Další finanční podporu poskytovalo studentům město Brno, Opava, Olomoucká obchodní komora, liberecký textilní spolek, ale i sám prezident Masaryk. Vzhledem k vysokému počtu posluchačů bylo bohužel množství příspěvků nedostačující. V roce 1932/33 technika rozdělila mezi své studenty 58 stipendií v celkové výši 49 940 Kč, z toho se jednalo 34 státních, 15 zemských a 7 rektorátních stipendií. 358 V roce 1936/37 bylo uděleno 67 stipendií o celkové hodnotě 60 860 Kč. Pouze vyvolení studenti si tak mohli přilepšit částkou, která se pohybovala ve výši od 330 do 2 750 Kč. 359 O chudé studenty německé techniky pak pečovaly rovněž takzvané podpůrné spolky. Ty na akademické půdě vznikaly již od konce 19. století. Za nejstarší sdružení lze považovat Deutscher Techniker Unterstützungsverein, který se staral především o ubytování nemajetných akademiků. Kromě toho však studentům poskytoval bezúročné půjčky a příspěvky na studijní cesty. 360 Teprve po první světové válce byla založena Akademická menza německé techniky, jejímž cílem bylo zajistit nemajetným 361 vysokoškolákům levné stravování. O židovské studenty pečoval Unterstützungsverein für jüdische mitellose Techniker in Brünn zřízený roku 1911. Původně se jeho činnost zaměřovala pouze na německou techniku. V roce 1921 však sdružení změnilo své stanovy a jeho působnost byla rozšířena také na ostatní brněnské školy. Spolek provozoval vlastní židovskou menzu (Mensa academica iudaica) a rovněž židovský domov (Jüdischer Hochschülerheim) na ulici Legionářská, kde se 356 Tamtéž, fol. 809. 357 Brünner Hochschulführer 1930-1931 s. 105-107. 358 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 438, Slavnosti, fol. 282. 359 Tamtéž, fol. 495. 360 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 676, Studentské spolky (Unterstützungsverein), fol. 305. 361 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 424, Statistika zapsaných (1917-1929), fol. 504. 82

mohlo ubytovat až 50 studentů židovské národnosti, a to zcela zdarma či za měsíční poplatek 20 Kč. 362 Zastřešující organizací, která podporovala všechny německé studenty na území Československa, byl Spolek německých akademiků, jehož místní skupina byla v Brně založena již v roce 1911. Veškerou jeho sociální činnost však od roku 1928 převzala nová organizace Deutsche Studentenhilfe, jejíž brněnský výbor sídlil v bezprostřední blízkosti německé techniky, a to na adrese Údolní 11. Aby mohl student čerpat veškeré výhody tohoto sdružení, musel být zároveň členem spolku Deutsche Studentenschaft. Pokud tedy vysokoškolák vlastnil průkaz Svazu německého studentstva, mohl u obchodního zastupitelství Studentenhilfe zažádat o slevu obědů či o bezplatné vyšetření u vybraných brněnských lékařů a zubařů. V každé německé lékárně pak student obdržel předepsané léky zcela zdarma. Mimo jiné provozovala Studentenhilfe čítárnu a dvě knihovny, jednou za čas pak pořádala ošacovací akce. 363 V roce 1926 zřídil v Brně Spolek německých akademiků také studentskou záložnu (Darlehenkasse des Verbandes der deutschen Akademiker). Tato organizace poskytovala nemajetným vysokoškolákům bezúročné půjčky především za účelem dokončení jejich studia. 364 6. STUDENTSKÉ SPOLKY Počátky studentských organizací jsou spojeny se vznikem prvních evropských univerzit, jejich kořeny lze tedy hledat již ve středověku, kdy existovala různá uskupení. Studenti, kteří navštěvovali vysokou školu v cizině, se sdružovali do tzv. nationes. Jinou formu seskupování představovaly koleje neboli bursy, jež studentům zajišťovaly společné soužití. Sounáležitost posluchačů k určitému kraji pak dala vzniknout tzv. landmanšaftům, tedy krajanským spolkům. 365 362 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2615, sg. 81138, Unterstützungsverein für jüdische mitellose Techniker in Brünn, fol. 1. 363 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30 s. 93. 364 Brünner Hochschulführer 1931-1932 s. 103. 365 HLAVATÁ, Kristýna: Studentské spolky na prahu 21. století. Příklad studentských spolků v Tübingen. Bakalářská diplomová práce. FHS UK PRAHA. Praha 2009, s. 18-19. 83

Spolky v moderním slova smyslu však začaly vznikat teprve v polovině 18. století. Jednalo se o zcela novou formu společenské organizace, jež zapojila občany do aktivit, které ve svém důsledku směřovaly k rozpadu stavovského systému a hrály důležitou roli 366 v procesu modernizace a demokratizace společnosti. Fenomén občanského sdružování se však nedotýkal pouze měšťanských vrstev, šel napříč celým sociálním spektrem. Spolky se tedy staly jakýmsi základním kamenem v procesu formování občanské liberálně demokratické společnosti. Od starých stavovských uskupení se pak lišily dobrovolným vstupem a členskou základnou, která byla, na rozdíl od středověkých korporací, značně pestrá. Za tzv. zlatou éru spolkového života je však označována doba pozdější, a to druhá polovina 19. století a počátek století dvacátého. 367 S rakouskou legislativou převzalo nově vzniklé Československo rovněž zastaralý spolkový zákon z roku 1867, který téměř beze změn platil po celou dobu existence první republiky. 368 Československá legislativa chápala spolky jako dobrovolné organizace, jejichž účelem mohla být jakákoliv činnost, tedy i výdělečná a politická, která se pohybovala v rámci platného právního řádu. 369 Z hlediska současného historického bádání však neexistuje jednotná definice tohoto pojmu. Podle Hanse Petera Heyeho lze spolek charakterizovat jako dobrovolné seskupení osob, jehož cílem je dosažení účelu, který si samy na základě stanov předsevzaly. Toto spojení představuje v kontinuálním trvání možnost institucionalizace občanské veřejnosti, neboť ve spolcích nacházely soukromé osoby nejen možnost svobodné diskuze, ale také možnost přenesení cílů do skutečnosti. 370 Základní listinou spolku byly tzv. stanovy. Zde museli zřizovatelé uvést účel organizace, její adresu, práva a povinnosti členů, správní orgány, kdo sdružení zastupuje či jak se v rámci asociace řeší spory. Pokud byl činností spolku porušen trestní zákon nebo narušen veřejný pokoj a řád, mohla být organizace proti vůli svých členů 366 DRAŠAROVÁ, Eva: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historiae, č. 1, 1993, s. 152. 367 MELANOVÁ, Miloslava: Spolkový život. In: KAISEROVÁ, Kristina RAK, Jiří (eds.): Nacionalizace společnosti v Čechách 1848-1914. Ústí nad Labem 2008, s. 339. 368 DOHNALOVÁ, Marie: Antropologie občanské společnosti s. 56. 369 DUSIL, Václav: Československé právo spolkové. Praha 1924, s. 15. 370 KAFKOVÁ, Renata: Spolčování geneze, význam v rámci občanské společnosti, stav bádání v české historiografii a jeho úkoly. In: DOKOUPIL, Lubomír (red.): Historie historica. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity 10, 2003, s. 180. 84

zrušena. 371 Také spolková shromáždění podléhala dohledu státních úředníků. Pokud bylo setkání shledáno nebezpečným, museli se zúčastnění rozejít. Speciální kategorii pak představovaly studentské spolky. Mnohé schůze studujících se konaly přímo na půdě vysokých škol. Zde studenti podléhali disciplinárním předpisům a nařízením akademických úřadů. Každé shromáždění schvaloval rektor, který měl rovněž právo setkání rozpustit, a to v případě, že by se schůze odchýlila od původního účelu či akademických zákonů. Státní úřady však často zcela ignorovaly autonomní postavení vysokých škol a do zasedání studentských spolků zasahovaly. 372 Studentské spolky můžeme rozdělit dle několika aspektů. Z hlediska lokálního působení lze hovořit o spolcích mezinárodních, národních či místních. Podle oblasti, v níž se spolek nejvíce angažoval, mluvíme o spolcích sociálních, politických, náboženských či fakultních. 373 6.1. Studentské spolky na německé technice v Brně Studentské spolky, které existovaly na německé technice v Brně, bychom mohli zkoumat podle různých kritérií. Zde však budou jednotlivé organizace představeny na základě toho, jaký vztah zaujímaly k původně nadstranickému, později nacistickou ideologií ovlivněnému Svazu německého studentstva. Pokusíme se tedy zjistit, které studentské spolky se Svazem sympatizovaly a které vůči němu stály v opozici. Přestože německou techniku navštěvovaly rovněž studentky, nepodařilo se mi dohledat žádný ryze ženský spolek, který by na půdě školy existoval. Svaz německého studentstva (Die deutsche Studentenschaft) vznikl 19. června 1919 ve Würzburgu a aspiroval na jakousi zastřešující mezinárodní organizaci všech studentů německého původu a mateřské řeči. Ideově byl spolek založen na velkoněmecké myšlence, nacionalismu a šovinismu, což se projevovalo rovněž v cíli, který si svaz vytkl spolupůsobit na úkolech německého národa. 374 Od roku 1922, 371 VESELÁ, Renata: Spolkový zákon v praxi některých brněnských fakultních spolků (1919-1952). Brno 1995, s. 15. 372 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé s. 2059. 373 POLIŠENSKÝ, Ondřej: Všestudentský archiv (1848-1953). Inventární seznam II. Praha 1978, s. 105. 374 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 211. 85

kdy svaz pořádal tzv. studentský den ve Würzburgu, mohli být do Deutsche Studentenschaft přijímání pouze studenti patřící k německému národu. Protože se jednalo o skutečně rozsáhlou organizaci, jejímž cílem bylo sjednotit všechny německé vysokoškoláky z Rakouska, Německa, Sudet a Gdaňsku, 375 dělil se svaz do deseti krajů. Devátý kraj, jenž nesl název Sudetendeutsche Studentenschaft, pak sdružoval všechny studenty německého původu a mateřské řeči v Československu. 376 V čele IX. kraje Svazu německého studentstva stálo představenstvo, podle jehož směrnic pracovala v různých místech zřízená krajská vedení. Nejvyšším správním orgánem byla valná hromada. Činnost spolku organizovalo několik výborů tělovýchovný, kulturněpolitický, odborně-hospodářský, pohraniční a tiskový. Mimo to fungoval u studentského svazu čestný soud, který rozhodoval o sporech mezi vysokoškoláky. 377 Jak vlastně vypadala činnost svazu? Spolek svým členům poskytoval nejen sociální péči v podobě stipendií, slev a nejrůznějších příspěvků, organizoval rovněž nejrůznější přednášky či kurzy a v neposlední řadě studentům nabízel společenské a sportovní vyžití. 378 Důležitým úkolem Svazu pak bylo sdružovat co možná nejvyšší počet německých studentských organizací. 6.1.1. Spolky na straně Svazu německého studentstva Svaz německého studentstva v Brně sdružoval pod svou záštitou nejrůznější spolky. Přímo podřízeno pak svazu bylo několik buršenšaftů, corpsů, sängerschaftů a turnerschaftů, které na brněnské akademické půdě vznikaly převážně během 19. století. Jednalo se především o spolky nacionálně zaměřené, jež se rozlišovaly na základě toho, zda nosily barvy (farbentragend) či barvy pouze vyznávaly (farbenführend). Důležité bylo rovněž to, jak se studentské sdružení stavělo k menzuře. 379 Naprostá většina nacionálních spolků německé techniky souboje 375 LÖNNECKER, Herald: Vorbild für das kommende Reich. Die Deutsche Studentenschaft (DSt) 1918-1933. Koblenz 2005, s. 3. Dostupné na: http://www.burschenschaftsgeschichte.de/pdf/loennecker_dst.pdf (Stahováno 20. 4. 2015) 376 Brünner Hochschulführer 1931-1932 s. 61-68. 377 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 676, Studentské spolky (Deutsche Studentenschaft), fol. 36. 378 Tamtéž, s. 366. 379 Menzura byla zvláštním druhem souboje s dlouhými šavlemi. 86

podporovala, pouze katolický spolek Nibelungia a Freischar Brünn šermování odmítaly. 380 Se Svazem německého studentstva byly pevně spojeny především spolky buršácké, které představovaly jakousi specifickou kategorii v rámci studentských organizací. Za společný znak buršenšaftů lze označit takzvané odstupňované členství. Nový student, který do spolku vstoupil, nebyl tedy ihned plnoprávným členem. Po slavnostním přijetí, v rámci něhož nováček obdržel stuhu, byl začleněn do řad tzv. lišek (Füchse). Po uplynutí jednoho až dvou semestrů se z lišky stal plnoprávný burš, nejprve však musel student projít zkouškou, která prověřovala znalosti commentu (pravidel, podle nichž se spolek řídil). Po určité době byl burš takzvaně inaktivován, tedy osvobozen od určitých spolkových povinností. Po ukončení studií mohli absolventi vysoké školy podat žádost a stát se tzv. starými pány (Alte Herren). Buršenšafty se dále vyznačovaly tzv. Lebensbundprinzipem. Na jeho základě se mezi členy spolku (Bundesbrüder) vytvářely, na rozdíl od jiných sdružení, velmi úzké přátelské vztahy, které trvaly mnohdy po celý život. 381 Obvyklou součástí života buršů pak byla tzv. knajpa. Jednalo se o tradiční oslavu konanou několikrát za semestr, během níž se přednášelo, zpívalo a pilo. 382 Slavnostnější formu knajpy představoval komers, který se většinou konal při významnější události. Vhodnou příležitostí ke komersu německých studentských spolků v Brně byly například oslavy 75. výročí od založení techniky. 383 Kořeny buršenschaftů bychom mohli hledat již v době napoleonských válek, kdy se mezi německými studenty začaly šířit myšlenky nacionalismu. První buršácký spolek vznikl sice již roku 1815, krátce na to však byly všechny spolky podobného typu zakázány. V českých zemích byly proto vlastní buršenšafty zakládány teprve po roce 1848. 384 Vhodným místem pro sdružování nacionálně laděných německých studentů se tak po roce 1850 stala i nově vzniklá brněnská technika. 380 Brünner Hochschulführer 1930-1931 s. 93-95. 381 Tamtéž, fol. 33-41. 382 Burschenschaften und Studentenverbindungen. Dostupné na: http://www.apabiz.de/bildung/refkat/burschenschaftenstudentenverbindungen.pdf (Stahováno 20. 4. 2015) 383 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 685. Oslavy 75. výročí, fol. 149. 384 POLIŠENSKÝ, Ondřej: Všestudentský archiv (1848-1953). Inventární seznam II. Praha 1978, s. 105. 87

První buršácký spolek vznikl na německém institutu již v roce 1859, jednalo se o Brünner Burschenschaft Moravia. Spolek měl na studenty působit tak, aby v nich probudil lásku k vlasti a pravý studentský charakter. 385 V roce 1862 byl založen spolek Arminia, dříve známý pod jménem Teutonia. Přestože měl být spolek již v roce 1875 pro velkoněmecké nacionální cíle rozpuštěn 386, pokračoval v další činnosti i po rozpadu Rakouska-Uherska. Počet členů spolku se však za první republiky snižoval, v roce 1915 se v Arminii sdružovalo 112 studentů 387, o deset let později 109 388, v roce 1928 vykazoval spolek pouze 45 členů. 389 Velkoněmecké myšlenky pak na německé technice propagoval rovněž spolek Gothia a velmi konzervativně zaměřený spolek Libertas. 390 Přestože kořeny těchto buršáckých spolků sahají do 19. století, přečkaly také dobu první republiky a byly zrušeny teprve výnosem říšského protektora roku 1939. 391 Čím se však buršácké spolky odlišovaly od ostatních studentských organizací? Jádrem buršáckého myšlení byla láska k vlasti a velkoněmecká nacionální ideologie. Rozhodující bylo rasové hledisko, členem spolku tak mohl být pouze student německého původu, 392 nikdy však do řad buršáků nesměl vstoupit Žid. 393 Základní koncepty buršáckých spolků se v mnohém shodovaly s myšlenkami národního socialismu, nelze se proto divit, že buršáci velkou měrou podporovali politiku Adolfa 385 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 672, Studentské spolky (Moravia), fol. 33. 386 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně. Díl 1. Do roku 1945. Brno 1969, s. 48. 387 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2642, sg. 31282, Brünner Burschenschaft Arminia, fol. 191. 388 Tamtéž, fol. 121. 389 Tamtéž, fol. 237. 390 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30 s. 57. 391 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2642, sg. 31282, Brünner Burschenschaft Arminia, fol. 1. 392 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 672, Studentské spolky (Moravia), fol. 33. 393 Zastřešující organizace všech buršáckých spolků rozhodla o zákazu vstupu židů již v roce 1896. Burschenschaften und Studentenverbindungen. Dostupné na: http://www.apabiz.de/bildung/refkat/burschenschaftenstudentenverbindungen.pdf (Stahováno 20. 4. 2015) 88

Hitlera. Ve 30. letech tedy nacionalistické projevy zachvátily rovněž německou techniku v Brně. Další skupinu spolků pevně spjatých se Svazem německého studentstva tvořily korpsy, jejichž tradice sahala do 18. století. Spojovaly v sobě elementy starých studentských řádů a krajanských sdružení. Vedle toho však do spolkového života vnesly nové prvky jako nošení stuhy a čepice. Na německé technice v Brně si mohli studenti vybírat ze tří korpsů, Marchia, Albia a Frankonia. Nejstarobylejším korpsem a zároveň druhým nejstarším spolkem německé techniky bylo sdružení Marchia založené již v roce 1865. Současně se jednalo o nejstarší konzervativní spolek studentů v Brně. 394 Naopak nejmladším se stal korps Frankonia. 395 Přestože tento spolek vyvíjel i po roce 1918 značnou činnost, pořádal výlety, běžecké závody či společenské večírky, počet jeho členů neustále klesal. Již v roce 1922 navštěvovalo spolek pouze 37 studentů, o šestnáct let později se pak Frankonia kvůli nedostatku členů nemohla účastnit sportovních závodů vysokých škol. 396 K dalším tradičním německým spolkům, které přetrvaly až do doby první republiky, patřily tři organizace sdružující se ve svazu Waidhofener Verband. Nejstarší z nich byl Verein deutscher Studenten Sudetia in Brünn, který měl své členy vychovávat k národnostnímu uvědomění. Kulturními otázkami, přednáškami a diskuzemi se pak zabýval čtenářský spolek Cheruscia založený koncem 19. století. 397 Za nejmladší sdružení lze považovat Verein Zipser Hochschüler in Brünn, jehož působení se omezovalo pouze na spišské studenty německé národnosti. 398 Do Svazu německého studentstva patřily také speciálně zaměřené spolky. Hudebně nadaní posluchači německé techniky mohli vstoupit do pěveckého spolku Markomannen. Zde členové nacvičovali vícehlasé německé písně, s nimiž následně 394 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 89. 395 Po 2. světové válce byl korps Franconia obnoven na univerzitě v Salcburku pod názvem Das Corps Frankonia Brünn. Das Corps Frankonia Brünn. Dostupné na: http://frankonia-bruenn.at/das-corpsfrankonia-brünn/wir-über-uns (Stahováno 12. 2. 2015) 396 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 3642, sg. 31286, Brünner Burschenschaft Arminia, fol. 54, 102. 397 Brünner Hochschulführer 1931-1932 s. 82-83. 398 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 675, Studentské spolky (Zips), fol. 15. 89

vystupovali na veřejnosti. 399 Milovníci sportu se sdružovali ve spolku Akademischer Turnverein. Fyzickou zdatnost svých členů Turnverein rozvíjel organizováním společných výletů, pořádáním závodů či veřejných cvičení. Ve 30. letech navštěvovalo pěvecký i tělovýchovný spolek průměrně 35 až 40 studentů. 400 Katolicky orientovaní posluchači německého původu pak mohli vstoupit do spolku Katholisch-deutsche Studentenverbindungen Nibelungia in Brünn. Jeho členové se účastnili společenských a církevních akcí, navštěvovali různé přednášky a měli k dispozici spolkovou knihovnu. 401 Mimo to k IX. kraji Svazu německého studentstva náležely Verein deutscher Studenten zu Brünn, Freischar Brünn či Deutsche Freistudentenschaft. Kontinuita nacionálních studentských spolků sdružených ve Svazu německého studentstva 399 Tamtéž, fasc. 672, Studentské spolky (Markomannen), fol. 17, 70. 400 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2591, sg. 79877, Akademischer Turnverein, fol. 18, 128. 401 Tamtéž, kart. 2615, sg. 81144, Nibelungia, fol. 89. 90

Na přelomu 20. a 30. let se Svaz německého studentstva radikalizoval, jasnou převahu zde získal Nationalsozialistischer Deutscher Studentenbund, který na akademické půdě v Německu oficiálně zastupoval stranu NSDAP. Po roce 1933 pak Svaz německého studentstva představoval v Říši jedinou Hitlerem uznanou vysokoškolskou organizaci. 402 Také IX. kraj Svazu německého studentstva sympatizoval s myšlenkami národního socialismu. Mnozí studenti německé techniky v Brně tedy pravidelně navštěvovali velkoněmecké sjezdy. 403 Mezi německými spolky se však tu a tam našla výjimka, ne všechna sdružení tedy sdílela myšlenky národního socialismu. Příkladem budiž Korps Frankonia, který v roce 1933 ze Svazu německého studentstva vystoupil, a to z důvodu jeho politizace. 404 Jiné spolky se však svou nacistickou orientací příliš netajily. Například Akademischer Turnverein ve zprávě z valné hromady roku 1933 uvedl: Většina členů je organizována ve straně Nationalsozialistische Arbeitspartei, tedy Hakenkreuzler, a ostatní členové stojí této straně blízko. 405 S radikalizací německého studentstva na přelomu 20. a 30. let bylo spojeno rovněž založení nacistické organizace Deutscher Nationalsozialistischer Studentenbund v roce 1931. Jak již název napovídá, spolek se považoval za součást Německé národně socialistické dělnické strany, a proto byla jeho činnost již v roce 1933 zakázána. 406 Dalším kritériem, podle něhož se mohli akademici sdružovat, byla jejich studijní specializace. Na univerzitách existovaly fakultní spolky, na technických vysokých školách se formovaly spolky odborné. Skrze činnost těchto sdružení mohli posluchači navazovat užší kontakty s profesory a specialisty ve svém odvětví. Kromě toho však spolky organizovaly rovněž odborné přednášky, provozovaly specializované knihovny, pořádaly exkurze či studentům zařizovaly prázdninové praxe. 407 Svazu německého studentstva pak byly přímo podřízeny tři odborné spolky německé techniky, 402 LÖNNECKER, Herald: Vorbild für das kommende Reich. Die Deutsche Studentenschaft (DSt) 1918-1933. s. 8. 403 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 211. 404 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 535, Studentské spolky. 405 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2591, sg. 79877, Akademischer Turnverein, fol. 18, 128. 406 Tamtéž, kart. 2538, sg. 989, Deutscher Nationalsozialistischer Studentenbund, fol. 23, 30. 407 Tamtéž, kart. 2608, sg. 80891, Deutsche akademische Architektenvereinigung, fol. 11. 91

Die Fachschaft der Maschinenbauer und Elektortechniker, Die Chemikerschaft a Die Fachschaft der Bauingenieuere. Každý řádný člen Svazu tedy patřil do jednoho ze spolků. 408 Sdružení architektů Deutsche akademische Architektenvereinigung sice stálo mimo Deutsche Studentenschaft, navázalo s ním však velmi blízkou spolupráci. Zcela nezávisle pak od roku 1912 existoval Spolek asistentů a konstruktérů německé techniky. 409 Další kategorii pak vytvářely spolky, které sice nebyly přímo podřízeny Svazu německého studentstva, avšak velkou měrou s ním sympatizovaly. Jednalo se o tzv. místní skupiny ochranných spolků, jejichž hlavním cílem bylo posílit německý živel v různých částech Československa. O oblasti jižní Moravy se staral Bund der Deutschen Südmährens založený roku 1899. 410 Místní skupina tohoto svazu byla na německé technice v Brně zřízena již roku 1905, a to na popud buršáckého spolku Arminia. Hlavním cílem Akademische Ortsgruppe des Bundes der Deutschen Südmährens Brünn byla výchova německého studentstva k obranně a službě vlasti. V Německém domě pak spolek organizoval nejrůznější akce, od přednášek až po společenské večery. Oficiálně bylo sdružení se Svazem německého studentstva 411 propojeno skrze pohraniční výbor. S tělovýchovným výborem Deutsche Studentenschaft pak úzce spolupracoval spolek Akademische Sportvereinigung. 412 Mimo jiné vznikly na půdě německé techniky také odnože svazů Bund der Deutschen Nordmährens 413 a Der deutsche Kulturverband. 414 Studenti, jejichž zálibou byla vysokohorská turistika, mohli získat členství ve spolku Deutsch-akademische Alpenvereinigungsgruppe. Toto zájmové uskupení zahájilo svou činnost v roce 1913 408 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 82. 409 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2638, sg. 83308, Verein der Asistente und Konstrukteure. 410 BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hoschule zu Brünn 1929/30 s. 77. 411 Brünner Hochschulführer 1930-1931 s. 99. 412 Brünner Hochschulführer 1931-1932 s. 91. 413 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 673, Studentské spolky (Akademische Ortsgruppe des Bundes der Deutschen Nordmährens), fol. 19. 414 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 673, Studentské spolky (Akademische Ortsgruppe des Kulturverbandes). 92

jako sekce Německého alpského spolku Moravia. 415 Se Svazem udržoval přátelské vztahy taktéž Spolek bulharských studentů. Výjimkou nebyl ani akademický čtenářský spolek Corvinia založený roku 1921 pro maďarské posluchače techniky. 416 Spolek Deutsche Studentenschaft však nebyl prvním zastřešujícím orgánem studentstva. Již před první světovou válkou byli posluchači vysokých škol německé národnosti a árijského původu z Moravy a Slezska sdružováni ve svazu Der Verband deutschvölkischer Akademiker für Mähren und Schlessien. Na německé technice v Brně byla jeho místní skupina založena roku 1911. 417 V polovině 20. let se tento spolek sloučil s paralelním sdružením v Praze, vznikla tedy zcela nová organizace, jejíž působnost se rozšířila na území celé Československé republiky. Spolek získal název Der Verband deutscher Akademiker in der Tschechoslowakei. Cílem sdružení byla ochrana německého národa a zachování německé kultury všude tam, kde zní německý jazyk. Spolek chtěl být jakýmsi mostem mezi německými studenty z pohraničí, vnitrozemí a zahraničí. 418 Nacionální myšlenky tedy i v tomto případě vytvářely základnu pro jeho spolupráci se Svazem německého studentstva. 6.1.2. Opoziční spolky Svazu německého studentstva V naprosté opozici vůči výše zmíněným nacionálně laděným spolkům stála liberální Lese- und Redehalle deutscher Studenten in Brünn, která vznikla v roce 1897. Jak již název napovídá, hlavním těžištěm spolkové činnosti byl provoz čítárny. Kromě toho však sdružení organizovalo nejrůznější přednášky, debaty, ale i společenské akce. Členové tohoto spolku se pak na základě svých svobodomyslných názorů dostali nejednou do konfliktu s nacionalistickými studenty. Dokladem budiž například rok 1927, kdy v kavárně Belveder proběhla mezi nacionalisty a liberály slovní 415 Gedenkschrift anlässlich des zehnjährigen Bestandes der Deutsch-Akademischen Alpenvereinsgruppe. Brno 1923. 416 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2639, sg. 30231, Akademische Leseverein Corvinia, fol. 7, 102. 417 THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26 s. 203-205. 418 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 674, Studentské spolky (Der Verband deutscher Akademiker), fol. 62. 93

potyčka. 419 Jasně pak spolek vymezil svůj vztah vůči Svazu německého studentstva. Poukazoval na to, že troufalost spolku nazývat se Deutsche Studentenschaft odporuje zcela zdravému rozumu, sdružení totiž ve skutečnosti nezastupuje veškeré německé studentstvo, ba naopak, pouze jednu skupinu z celkového počtu vysokoškoláků. 420 Další kategorii spolků, které nesympatizovaly s německými nacionalisty, tvořily organizace židovské. Nejstarší židovský studentský spolek Verbindung freissiniger Hochschüler Veritas vznikl v roce 1895. 421 Jednalo se o jeden z prvních sionistických spolků v Českých zemích. Roku 1899 spolek změnil své stanovy a zároveň přijal nový název Jüdische akademische Verbindung Veritas. Od té doby bylo cílem organizace pečovat o pozdvihnutí židovského národa a své členy seznamovat s židovskou kulturou a literaturou. 422 Přestože spolek vyvíjel svou činnost i po roce 1918, započal ve 20. letech pozvolna upadat, což se projevilo rovněž na počtu jeho členů. V roce 1925 tedy organizaci navštěvovalo pouze 19 studentů. 423 Spolek byl nakonec rozpuštěn roku 1933. 424 Druhým nejstarším spolkem židovských akademikům byla Jüdisch-akademische Lese und Redehalle in Brünn založená v roce 1902. 425 V čítárně se mohli setkávat všichni židovští studenti z Brna, nezaměřovala se tedy pouze na posluchače německé techniky. Po první světové válce pak sdružení získalo sionistický charakter, což se projevilo také v nově vydaných stanovách. Cílem spolku nyní bylo propagovat sionismus, rozšiřovat židovské kulturní hodnoty a v národnostně-kulturním duchu 419 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2634, sg. 82902, Lese und Redehalle deutscher Studenten Brünn, fol. 13. 420 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 672, Studentské spolky (Lese und Redehalle), fol. 245. 421 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2627, fasc. 82549, Veritas, fol. 9. 422 GROSSMAN, David: Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace). Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2002, s. 28. 423 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2627, fasc. 82549, Veritas, fol. 95. 424 Tamtéž, fol. 110. 425 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 673, Studentské spolky (Jüdisch-akademische Lese und Redehalle), fol. 61. 94

vychovávat své členy. 426 Studenti byli do spolku přijímáni úzkým výborem představenstva na základě zkoušky z dějin sionismu. 427 Nemajetné židovské studenty reprezentoval od roku 1903 spolek Unterstützungsverein für jüdische mitellose Techniker in Brünn. Tato organizace zastupovala židovské posluchače obou technik, vykazovala tedy, na rozdíl od jiných židovských sdružení, celkem vysoký počet členů. Roku 1930 navštěvovalo podpůrný spolek asi 280 Židů. 428 Krátce před první světovou válkou byla založena další židovská organizace Vereinigung ostjüdischer Hoschchüler in Brünn, do níž mohli vstoupit pouze posluchači německé techniky. Již v roce 1935 bylo však sdružení pro svou nečinnost 429 rozpuštěno. Za nejmladší židovský spolek pak lze považovat Jüdischer Technikerverband, který vznikl roku 1923. Jádrem jeho činnosti bylo poskytovat studentům potřebné informace, a to především v oblasti studijních záležitostí. Z prostředků spolku byla dokonce zřízena informační kancelář. 430 Po roce 1934, kdy se z Brna odstěhovali poslední aktivní funkcionáři, přestalo sdružení vyvíjet jakoukoliv činnost. 431 Silně v opozici vůči Svazu německého studentstva stály také spolky založené na myšlenkách socialismu. Sdružení Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler vzniklo krátce po první světové válce. 432 Spolek usiloval o vytvoření Všeobecného svazu studentstva německé techniky, který by byl přístupný všem akademikům bez rozdílu. Toto přání však zůstalo pouhým snem. Studenti pak, dle spolku, neměli 426 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2614, sg. 81135, Jüdischakademische Lese und Redehalle in Brünn, fol. 61. 427 GROSSMAN, David: Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace) s. 31. 428 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2615, sg. 81138, Unterstützungsverein für jüdische mitellose Techniker in Brünn, fol. 1, 59. 429 Tamtéž, kart. 2535, sg. 905, Vereinigung ostjüdischer Hoschchüler in Brünn, fol. 1, 20. 430 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 673, Studentské spolky (Jüdischer Technikerverband), fol. 56. 431 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2570, sg. 40969, Jüdischer Technikerverband, fol. 30. 432 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 673, Studentské spolky (Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler), fol. 114. 95

zbytečně ztrácet čas v národnostních půtkách, raději měli společně bojovat za lepší sociální postavení vysokoškoláků. 433 Až do roku 1936 mohli posluchači vstupovat také do Freie Vereinigung sozialistischer Akademiker. 434 Většina spolků německé techniky v Brně byla tedy úzce spjata se Svazem německého studentstva. Ostatní organizace tvořily pouze slabou menšinu, která nebyla schopna nacionalistickým útokům vzdorovat. Již v roce 1923 patřilo 60 % posluchačů techniky do Svazu německého studentstva, 24 % studentů náleželo k židovským spolkům, jen 9 % akademiků reprezentovalo socialistický směr a v liberální Lese und Redehalle se sdružovalo pouze 7 % vysokoškoláků. 435 Mezi Svazem německého studentstva a ostatními spolky byly po celou dobu existence první republiky velmi napjaté vztahy. Již v listopadu 1922 došlo před budovou vysoké školy ke srážce nacionálních a židovských studentů. 436 Spory však pokračovaly. O několik let později spolek Deutsche Studentenschaft podpořil nacionální studenty z Hannoveru v jejich konfliktu se socialisticky smýšlejícím profesorem Lessingem. Své sympatie hodlal dát Svaz najevo prostřednictvím stávky. Ostatní studentské spolky však takovýto postup radikálně odmítly, což vedlo k dalším střetům. 437 Za velmi vypjaté situace pak proběhla inaugurace nového rektora, O. Richta, roku 1927. Rektorát na slavnostní akt pozval výhradně studentstvo německonacionální, kdežto spolky studentstva socialistického, německoliberálního a židovského pozvány nebyly. Tyto spolky tedy následně vyzvaly své členy, aby se ceremonie neúčastnili vůbec, což způsobilo další rozpory, které nakonec vyústily v několikadenní uzavření techniky a přerušení přednášek. 438 433 Tamtéž, fol. 37. 434 Moravský zemský archiv v Brně, fond Policejní ředitelství Brno, kart. 2563, sg. 6354, Freie Vereinigung sozialistischer Akademiker, fol. 1. 435 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 535, Studentské spolky, fol. 312. 436 Moravský zemský archiv v Brně, fond Německá vysoká škola technická v Brně 1849-1945, fasc. 524, Demonstrace a studentské nepokoje, fol. 412. 437 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 212. 438 Hakenkreuzlerské provokace na německé technice v Brně. Rovnost 43, 20. 11. 1927, s. 2. 96

Po roce 1933 si nacionalistických projevů na německé technice začal ve větší míře všímat také český tisk. Není tajemství, že studenti německé techniky brněnské z velké části podléhají vlivu hakenkrajclerství, psaly Lidové noviny. 439 Jiný deník uváděl: na německé technice se projevuje propaganda hitlerismu různí studenti zajíždějí do Německa na několik týdnů ba i měsíců, účastní se tam aktivně činnosti v NSDAP a po návratu provádějí osobní propagandu. 440 Ve 30. letech se tedy Svaz německého studentstva dostal zcela do područí národních socialistů, kteří techniku ovládli. Ostatní spolky pak neměly téměř žádnou šanci, aby prosadily své vlastní zájmy. Spory mezi jednotlivými studentskými organizacemi ukončilo rozhodnutí říšského protektora roku 1939, na jehož základě byly zrušeny všechny spolky, které nevyhovovaly nacistickým cílům. 441 Svaz německého studentstva získal na technice plnou moc. 439 Rejdy čs. hakenkrajclerů. Lidové noviny 41, 30. 9. 1933, s. 2. 440 FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně s. 212. 441 JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945 s. 61. 97

7. ZÁVĚR V závěru práce se pokusím o stručné shrnutí výsledků mého bádání. Prvním cílem práce bylo zjistit, jak vypadala studijní cesta žáka od primárního stupně vzdělávání až k branám vysoké školy technické. Každé dítě v Československu muselo povinně absolvovat pět let obecné školy. Žáci aspirující na vysokoškolské vzdělání pak většinou odcházeli na střední školu. Podle typu vzdělávací instituce bylo většinou předurčeno, jakým směrem se bude žák dále ubírat. Technicky orientovaní studenti navštěvovali reálky, po roce 1918 si však značnou oblibu získaly rovněž reálná a reformní reálná gymnázia. Zásadní pro další studium bylo získání maturitního vysvědčení. K vysokoškolskému technickému studiu však vedla ještě jedna cesta, a to prostřednictvím odborných škol, kam žáci odcházeli po ukončení měšťanské školy či nižšího stupně školy střední. Zde však byla možnost dalšího studia omezena pouze na nadané absolventy s výborným studijním prospěchem. Tito se po splnění maturitní zkoušky mohli hlásit pouze na obor, v němž se již vzdělávali na škole odborné. Než tedy studenti vstoupili na akademickou půdu, měli za sebou většinou již třináct let studia. Kořeny vysokoškolského technického vzdělávání v českých zemích sahají do poloviny 19. století, nejedná se tedy, na rozdíl od univerzit, o instituce s dlouhou tradicí. Po zániku Rakouska-Uherska vstoupily do samostatného Československa čtyři techniky, dvě německé a dvě české. Německá vysoká škola technická však nový stát vítala s pocity nejistoty, což se nakonec ukázalo jako zcela oprávněné. Mnohokrát se totiž během první republiky řešilo, zda má tato instituce vůbec právo na svou existenci. Školu však i po roce 1918 navštěvovalo velké množství studentů, srovnatelné s německou technikou v Praze či českou technikou v Brně. Až do roku 1932 na technice průměrně každý rok studovalo 1 740 posluchačů. Nejednalo se tedy o instituci, která by byla na samém okraji československého školství. Z hlediska náboženství vyznávala většina studentů techniky římsko-katolickou víru, na druhém místě pak stanuli akademici židovského vyznání, jejichž počet však po roce 1933 klesal. K nejoblíbenějším meziválečným oborům patřilo strojírenství a elektrotechnika, nejméně se studenti hlásili na učitelství. 98

Národnostní složení posluchačů německé techniky bylo za první republiky velmi pestré. Brno se totiž po roce 1918 stalo oblíbeným útočištěm zahraničních studentů. Nejvíce akademiků se přirozeně hlásilo k národnosti německé, jak již název samotné instituce napovídá. Ve 20. letech však Němci průměrně tvořili pouhých 59 % všech studujících. Situace se zásadně změnila po roce 1933, kdy došlo k výraznému posílení německého charakteru školy. Druhou nejpočetnější národnostní skupinou byli Židé. Nástup Hitlera k moci však ovlivnil rovněž brněnskou instituci, kde se výrazně proměnilo klima. Židé byli ve větší míře vystavováni teroru ze strany svých kolegů, ale i profesorů. Podle mých předpokladů se tedy počet posluchačů hlásících se k židovské národnosti po roce 1933 značně snížil. Velmi početnou skupinu pak představovali cizinci, kteří po roce 1918 jevili o studium na německé technice nebývalý zájem. V některých letech tvořili zahraničí posluchači až 43 % všech studentů. Obrat nastal v akademickém roce 1933/34. Tehdy byly již podruhé zvýšeny cizinecké poplatky na československých vysokých školách. Vysokoškoláci ze zahraničí tedy měli za studium platit až čtyřnásobně vyšší částky než posluchači domácí. Velké množství akademiků tedy z tohoto důvodu Brno opustilo. Své místo na technice našly po roce 1918 také ženy. Přestože první hospitantky byly na brněnskou instituci přijaty již roku 1906, jako posluchačky řádného studia se mohly ženy na školu zapisovat až po první světové válce. Ženami nejhojněji navštěvovaným oborem byla architektura a technologická chemie, zatímco strojírenství a elektrotechnika byly spíše doménou mužů. Všeobecně lze tedy konstatovat, že v meziválečné době dívky navštěvovaly častěji univerzity než techniky a zároveň studovalo více žen na českých vysokých školách. V rámci hmotného zabezpečení měla většina studentů velmi obtížný život. Vedle školného museli posluchači hradit ubytování, stravu, knihy a školní pomůcky, což měsíčně činilo asi 500 až 600 Kč. Pouze minimum akademiků však bylo na studiích vydržováno svými rodinami. Většina studentů si tak musela peníze obstarat sama. Nemajetným akademikům však německá technika v Brně poskytovala rozsáhlou sociální péči. Studenti měli možnost zažádat o stipendia, kterých však bylo pouze omezené množství. O chudé studenty pak pečovaly takzvané podpůrné spolky, mezi nimiž zaujímal přední místo Deutscher Techniker Unterstützungsverein. Tento spolek provozoval tři studentské domy, kde mohlo najít velmi levné ubytování až 224 akademiků. Kapacita domovů tedy bohužel neodpovídala skutečnému počtu studentů, 99

mnoho vysokoškoláků tak muselo bydlet v podnájmech, jejichž ceny byly mnohem vyšší. Levné stravování zajišťovala akademická menza. Sociální péči židovským studentům v Brně pak poskytovaly židovské podpůrné spolky. Německá technika v Brně nabízela svým posluchačům velmi bohatý spolkový život. Na základě vztahu jednotlivých spolků ke Svazu německého studentstva jsem organizace rozdělila do dvou skupin. Do první kategorie byla zařazena sdružení, která se Svazem sympatizovala a spolupracovala. Druhá skupina představuje organizace opoziční. Na základě výzkumu jsme zjistila, že většina spolků byla velmi úzce spjata se Svazem německého studenstva. Jako opoziční se definovaly organizace židovské, socialistické a liberální, které však v rámci celé techniky tvořily pouze slabou menšinu. Mezi oběma skupinami byly po celou dobu existence první republiky velmi napjaté vztahy, což dokládají různé konflikty, k nimž na půdě techniky docházelo. Na přelomu 20. a 30. let se situace zhoršila. Svaz německého studentstva se radikalizoval a plně se identifikoval s myšlenkami národního socialismu, čehož si ve větší míře začal všímat také český tisk. Přestože se ke sdružení Deutsche Studentenschaft hlásila nadpoloviční většina studentů brněnské techniky, nelze vůči této instituci zaujmout zcela jednostranný postoj. Ne všichni akademici a profesoři totiž sdíleli myšlenky šovinismu, antisemitismu a velkoněmectví. V tomto případě se tedy nepotvrdila má teze, která předpokládala, že se po roce 1918 studenti ve větší míře přikláněli k myšlenkám liberalismu či socialismu a jejich radikalizace započala teprve ve 30. letech. Jak tato práce demonstruje, němečtí nacionálové měli na německé technice převahu po celou dobu existence první republiky. Zajímavé pak bylo zjištění, že studenti německé techniky v Brně téměř nereflektovali některé důležité prvorepublikové události, mezi něž bych zařadila například insigniádu. Je však možné, že fond německé techniky takovéto materiály obsahuje, bohužel však nebylo v mých silách prozkoumat veškeré archiválie. Absence ryze ženských spolků na německé technice lze dle mého názoru odůvodnit velmi malým počtem studentek, které školu navštěvovaly. Některá sdružení na technice však ženy do svých řad přijímala, posluchačky tedy nebyly zcela vyloučeny z akademického spolkového života. Zásadní obrat však přinesl 15. březen 1939. V prvním roce existence Protektorátu byly z rozhodnutí říšského protektora zrušeny všechny studentské spolky, které nevyhovovaly nacistické ideologii. Organizace Deutsche Studentenschaft tedy získala na půdě techniky neomezenou moc. 100

Brány německé vysoké školy technické v Brně se uzavřely na základě dekretu prezidenta republiky 18. října 1945. Technika nebyla již nikdy znovu obnovena. Chyběly pouhé čtyři roky a tato instituce mohla slavit sté výročí od založení Touto prací však není téma studentů Německé vysoké školy technické v Brně zcela vyčerpáno. Jak jsem již výše naznačila, tato práce otevírá okruh dalších témat, kterými by se mohl badatel dále zabývat. Jednou z možností je studentský život posluchačů německé techniky, k jehož zpracování by však bylo nutné dohledat vzpomínky absolventů, které bohužel nejsou v České republice dostupné. Dalším vhodným okruhem bádání je topografie německého studentstva v Brně, která by se mohla rozšířit na veškeré brněnské studentstvo. Studentské Brno za první republiky tak stále zůstává otevřeným tématem pro další výzkum. Použité zkratky MŠANO Ministerstvo školství a národní osvěty VŠO Vysoká škola obchodní 101

8. PRAMENY A LITERATURA Archivní prameny Moravský zemský archiv v Brně fond B 34 Německá vysoká škola technická v Brně (1849-1945) fond B 26 Policejní ředitelství Brno Dobový tisk Lidové noviny 1918, 1933, 1934 Morawské nowiny 1849 Národní listy 1933, 1937 Národní politika 1934 Rovnost 1927 Literatura BAHENSKÁ, Marie HECZKOVÁ, Libuše MUSILOVÁ, Dana: Iluze spásy. České feministické myšlení 19. a 20. století. České Budějovice 2011. BAIER, Karl Hans: Hochschulführer der Deutschen Technischen Hochschule zu Brünn. Brno 1929-1930. BENEŠ, Zdeněk: Das Schulwesen und das tschechoslowakische Rechtsystem 1918-1938. In: Brücken: Germanistisches Jahrbuch Tschechien-Slowakei. Neue Folge 14, 2006, s. 121-135. BĚHOUNEK, Václav (sest.): Bibliografie literatury o studentstvu. Časopisecká bibliografie za rok 1928. Praha 1929. BĚHOUNEK, Václav: Zelený anton. Plíživé kontravzpomínky. Praha 2009. 102

BRANDŠTETER, Jiří POKORNÝ, G. Adolf (kol.): Chemie na technických školách v Brně 1849-1999. Brno 1999. BRAT, Kurs: Unsere Alma Mater. Die sudetendeutschen Hochschulen. Česká Lípa 1938. BRETHOLZ, Bertold: Deutsche Technische Hochschule Brünn. Brno 1928. Brünner Hochschulführer 1931-1932. Brno 1931. Brünner Hochschulführer 1930-1931. Brno 1930. BURAJ, Ján (red.): Univerzita Komenského v Bratislave Bratislava 1979. v minulosti a súčasnosti. CACH, Josef: T. G. Masaryk, reforma školy a učitelstvo. In: Československé školství, učitelstvo a Tomáš Garrigue Masaryk. Sborník materiálů z kolokvia, které se konalo dne 1. března 1990 v Přerově). Přerov 1990, s. 25-35. CIBULKA, Pavel: Zahraniční studenti na brněnských vysokých školách v meziválečném období. Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 1987. CIBULKA, Pavel: Jihoslovanští vysokoškolští studenti v Brně v meziválečném období. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická 36, 1987, č. C 34, s. 29-36. DANĚČKOVÁ, Michala: Ubytování českých vysokoškolských studentů v Praze v letech 1918-1939. HOP. Historie Otázky Problémy 2, č. 1, 2010, s. 99-109. DOHNALOVÁ, Marie: Antropologie občanské společnosti. Brno 2004. 103

DRAŠAROVÁ, Eva: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historiae, č. 1, 1993, s. 152-176. DUSIL, Václav: Československé právo spolkové. Praha 1924. EISNER, Pavel: Čeština poklepem a poslechem. Praha 1996. Entwicklungsgeschichte des Deutschen Techniker-Unterstützungsvereines an der Deutschen Technischen 1868-1934. Brno 1935. ERBAN, Evžen: Jak jsme tehdy žili. In: GOLDSTÜCKER, Eduard HUDEC, Gustav (ed.): Za lepší svět. Sborník statí a vzpomínek na studentské pokrokové hnutí třicátých let. Praha 1963, s. 157-161. FRANĚK, Otakar: Dějiny české vysoké školy technické v Brně. Díl 1. Do roku 1945. Brno 1969. GROSSMAN, David: Obraz brněnské židovské komunity v její spolkové činnosti (náboženství, sionismus, asimilace). Diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2002. Gedenkschrift anlässlich des zehnjährigen Bestandes der Deutsch-Akademischen Alpenvereinsgruppe. Brno 1923. HALAS, František X.: Extenze československých vysokých škol a brněnská univerzita. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická 30, 1981, č. C 28, s. 77-94. HAUSZNER, Alfred: Geschichte der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn 1849-1924. In: Festschrift der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn zur Feier ihres fünfundsiebzigjährigen Bestandes im Mai 1924. Brno 1924, s. 5-89. HAVEL, Václav Miloš: Mé vzpomínky. Praha 1993. 104

HAVRÁNEK, Jan: První absolventky Univerzity Karlovy. In: NEUDORFLOVÁ- LACHMANOVÁ, Marie: Charlotta G. Masaryková: sborník příspěvků z konference ke 150. výročí jejího narození, konané 10. listopadu 2000. Praha 2001. HAVRÁNEK, Jan POUSTA, Zdeněk (red): Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990 IV. Praha 1998. HEJL, František: Brno centrum vysokoškolského vzdělání mládeže jihovýchodní a východní Evropy v meziválečném období. In: PEŠA, Václav ZŘÍDKAVESELÝ, František (ed.): Brno mezi městy. Sborník projevů, studií, úvah a sdělení z vědeckého sympozia konaného 29. - 30. listopadu 1979. Brno 1983, s. 39-58. HELLMER, Karl: Geschichte der k. k. technischen Hochschule in Brünn. In: Festschrift der K. K. Technischen Hochschule in Brünn zur Feier ihres fünfzigjährigen Bestehens und der Vollendung des Erweiterungsbaues. Brno 1899, s. 5-97. HERMAN, František: Masarykova univerzita: založení, stavební vývoj, insignie. Brno 1994. HLAVATÁ, Kristýna: Studentské spolky na prahu 21. století. Příklad studentských spolků v Tübingen. Bakalářská diplomová práce. FHS UK PRAHA. Praha 2009. HRACH, Ferdinand: Die Gebäude der Deutschen Technischen Hochschule in Brünn. Brno 1924. CHALUPNÝ, Emanuel (red.): Slovník národohospodářský, sociální a politický. Díl 1. Praha 1929. CHMELÍK, Luboš: Vývoj školské správy na našem území. Bakalářská diplomová práce. PF MU BRNO. Brno 2009/2010. 105

JANÁK, Jan HLEDÍKOVÁ, Zdeňka DOBEŠ, Jan: Období meziválečné republiky a protektorátu. In: Dějiny správy v českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 330-419. JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Pokusy o reformu technických vysokých škol v Československu v 1. polovině 20. století. Dějiny věd a techniky 42, 2009, s. 137-152. JOSEFOVIČOVÁ, Milena: Německá vysoká škola technická v Praze 1938-1945. Disertační práce. PF UK PRAHA. Praha 2011. KÁDNER, Otakar: Československá vlastivěda, díl X. Osvěta. Praha 1931. KÁDNER, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školství. Díl první. Praha 1929. KAFKOVÁ, Renata: Spolčování geneze, význam v rámci občanské společnosti, stav bádání v české historiografii a jeho úkoly. In: DOKOUPIL, Lubomír (red.): Historie historica. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity 10, 2003, s. 179-195. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2000. KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl třetí. O přežití a o život (1936-1938). Praha 2003. KASPER, Tomáš: Výchova či politika? Úskalí německého reformně pedagogického hnutí v Československu v letech 1918-1938. Praha 2007. KASPER, Tomáš: Školsko-politická diskuse v Československu v letech 1918-1933. In: KASPER, Tomáš KASPEROVÁ, Dana (ed.): Češi, Němci, Židé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006, s. 27-45. 106

KASPEROVÁ, Dana: Židé a školství v prvorepublikovém Československu. In: KASPER, Tomáš KASPEROVÁ, Dana (ed.): Češi, Němci, Židé v národnostním Československu. Pohledy na školství a vědu. Liberec 2006, s. 45-54. KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV. 1929-1938. Praha; Litomyšl 2002. KNAPP, Viktor: Proměny času. Vzpomínky nestora české právní vědy. Praha 1998. KOPÁČ, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. I. díl. České a slovenské školství a pedagogika v letech 1918-1928. Brno 1971. LEMAYER, Karl: Die Verwaltung der österreichischen Hochschulen von 1868-1877. Vídeň 1878. LIST, Vladimír: Jak studovati na technice. Brno 1928. LOMIČ, Václav: Vznik, vývoj a současnost Českého vysokého učení technického v Praze. Publikace k 275. výročí školy. Praha 1982. MARADA, Radim: Kultura protestu a politizace každodennosti. Brno 2003. MAREK, Jaroslav: Česká moderní kultura. Praha 1998. Masaryk a ženy. Sborník k 80. narozeninám prvního presidenta Republiky československé T. G. Masaryka. Díl I. Praha 1930. MASNEROVÁ, Jiřina: První studentky na pražské technice. In: KOSTLÁN, Antonín: Semináře výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2000-2001. Práce z dějin vědy 3. Praha 2002. 107

MELANOVÁ, Miloslava: Spolkový život. In: KAISEROVÁ, Kristina RAK, Jiří (eds.): Nacionalizace společnosti v Čechách 1848-1914. Ústí nad Labem 2008, s. 339-375. MIKOVCOVÁ, Alena: Příspěvek k historicko-správnímu vývoji Vysoké školy zemědělské v Brně v meziválečném období. Časopis matice moravské 113, 1994, s. 346-361. MIKOVCOVÁ, Alena: Bulharští studenti na brněnských vysokých školách mezi dvěma světovými válkami. In: PEŠA, Václav ZŘÍDKAVESELÝ, František (ed.): Brno mezi městy. Sborník projevů, studií, úvah a sdělení z vědeckého sympozia konaného 29. - 30. listopadu 1979. Brno 1983, s. 58-61. MORKES, František (red.): Vývoj organizace a řízení československých vysokých škol v letech 1918-1983. Pro uživatele v resortu školství. Praha 1984. MORKES, František: Finanční náročnost studia v předmnichovském Československu. Mládež, společnost a stát. Odborný bulletin k problematice mládeže, č. 2, 1994, s. 12-20. MÜLLER, Jiří: Radikalizace pražských studentů ve 30. letech 20. století. Diplomová magisterská práce. FF UK Praha. Praha 2014. NASKE, Alois: Bericht über die aus Anlass des fünfzigjährigen Bestandes der K. k. technischen Hochschule in Brünn veranstalteten Festlichkeiten 14. 18. Oktober 1899. Brno 1900. NĚMEC, Bohumil (red.): Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému. VI. svazek. Praha 1940. NEUHÖFER, Rudolf: Střední školství v prvých deseti letech Československé republiky po stránce organizační. Praha 1928. 108

NEUHÖFER, Rudolf: Deset úvah o středním školství. Praha 1930. NOR, A. C.: Sloupky o studentech. Praha 1927. NOVOTNÁ, Jarmila: Vývoj vysokých škol. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. I, Řada pedagogicko-psychologická 30, 1981, č. I 16, s. 103-126. Österreichisches statistisches Handbuch, Vídeň 1912-1917. PERNES, Jiří: Škola pro Moravu. 100 let Vysokého učení technického v Brně. Brno 1999. PEŠA, Václav DŘÍMAL, Jaroslav (red.): Dějiny města Brna 2. Brno 1973. PEŠEK, Jiří: Pražští univerzitní studenti v letech 1848-1939. In: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy. Praha 2008, s. 48-59. PEŠEK, Jiří: Židovští studenti pražských univerzit 1882-1939. In: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy. Praha 2008, s. 69-80. PETERKOVÁ, Eva: První vysoká škola československého státu Vysoká škola zvěrolékařská Brno. In: IVANOVÁ, Kateřina URBÁŠEK, Pavel (ed.): 7. mezinárodní sympozium k dějinám medicíny, farmacie a veterinární medicíny: 8. - 10. června 2005, Olomouc, ČR: abstrakta. Olomouc 2005, s. 52. PETRÁŇ, Josef: Nástin dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1948. Praha 1983. PLACHT, Otto: Přítomnost a budoucnost našich vysokých škol. Praha 1925. PLACHT, Otto HAVELKA, František: Předpisy pro vysoké školy republiky Československé. Praha 1932. 109

POLIŠENSKÝ, Ondřej: Všestudentský archiv (1848-1953). Inventární seznam II. Praha 1978. PRŮCHA, Václav (kol.): Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1945. Brno 2004. PULEC, Jiří KALENDOVSKÁ, Jiřina: Založení a vývoj Masarykovy univerzity. Časopis Matice moravské 113, 1994, s. 332-346. ROHRER, Rudolf (nakl.): Die k. k. technische Hochschule in Brünn: geschichtlichstatistische Skizze, hrsg. aus Anlass 25 jährigen Bestandes der Lehr-Anstalt. Brno 1875. ROSA, Arnošt JINDRA, Jaroslav: Průmyslové a odborné školství v republice Československé. Praha 1928. SCHELLE, Karel: Vývoj správy v předválečném Československu I. část (1918-1927). Brno 1991. SOMR, Miroslav a kol.: Dějiny školství a pedagogiky. Praha 1987. SVOBODOVÁ, Šárka: Architekt Ferdinand Hrach a jeho činnost v Brně. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2007. ŠINDLÁŘ, Jiří: O vzniku a prvních letech Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (1918-1928). Časopis matice moravské 113, 1994, s. 362-374. ŠIŠMA, Pavel: Učitelé na německé technice v Brně 1849-1945. Praha 2004. ŠIŠMA, Pavel: Matematici na německé technice v Brně. Dějiny věd a techniky, 34, 2001, str. 105-128. ŠIŠMA, Pavel: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002. 110

ŠIŠMA, Pavel: Počátky technického školství v Brně. Dějiny věd a techniky, 36, 2003, s. 219-238. ŠTEMBERKOVÁ, Marie: Karlova Univerzita. Historický přehled. Praha 2011. ŠTĚRBA, Radim: Formování československého prvorepublikového školství. In: Živé hodnoty Masarykova Československa. Směrodatné hodnoty pro 21. století. Sborník z konferencí k 90. výročí vzniku ČSR v Brně 22. a 23. října 2008. Brno 2009, s. 139-142. TAYERLOVÁ, Magdalena: Česká technika. Praha 2004. THON, Gunther: Sudetendeutscher Hochschulführer 1925/26. Brno 1925. TRAUB, Hugo: Zřízení techniky brněnské r. 1849 a její ráz národní. Časopis Moravského musea zemského, 10, 1910, s. 25-49, s. 190-217. UHROVÁ, Eva: Anna Honzáková a jiné dámy. Praha 2012. VÁŇOVÁ, Růžena RÝDL, Karel VALENTA, Josef: Výchova a vzdělání v českých dějinách. VI. díl 1. svazek. Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem. Praha 1992. VÁŇOVÁ, Růžena: Školský systém v českých zemích vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena KASÍKOVÁ, Hana (ed.): Pedagogika pro učitele. Praha 2007, s. 69-89. VENCOVSKÝ, František: Tři vysoké školy tři centra ekonomického myšlení v prvním Československu. In: ZÁVODSKÝ, Prokop (sest.): 80 let vysokého ekonomického školství na území České republiky 7, 1999, č. 5, s. 7-21. VESELÁ, Renata: Spolkový zákon v praxi některých brněnských fakultních spolků (1919-1952). Brno 1995. 111

VOJTĚCH, Viktorin: Karlova universita a naše vysoké školy za prvých deset let Československé republiky. Praha 1930. WEIRICH, Marko: Staré a nové Československo. Národohospodářský přehled bohatství a práce. Praha 1939. ZÁVODSKÝ, Prokop: Přehled vývoje vysokého ekonomického školství na našem území. In: Týž (sest.): 80 let vysokého ekonomického školství na území České republiky 7, 1999, č. 5, s. 22-86. Zprávy státního úřadu statistického, 1922-1939. Elektronické zdroje Burschenschaften und Studentenverbindungen. Dostupné na: http://www.apabiz.de/bildung/refkat/burschenschaftenstudentenverbindungen.pdf (Stahováno 20. 4. 2015) Das Corps Frankonia Brünn. Dostupné na: http://frankonia-bruenn.at/das-corpsfrankonia-brünn/wir-über-uns (Stahováno 12. 2. 2015) JIRÁSEK, Alois: Filosofská historie. Dostupné na: http://www.gchd.cz/download/knihy/filosofska_historie.pdf (Stahováno 12. 3. 2015) KLOČKOVÁ, Lenka: 165 let Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné na http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy (Stahováno 9. 11. 2014) 112

LINKOVÁ, Marcela: Data & fakta. Zastoupení žen na vysokých školách. Kontext: časopis pro gender a vědu 3-4, 2003, s. 69. Dostupné na: http://old.zenyaveda.cz/mentoring/index.php?s1=1&s2=3&s3=16&s4=3&id=4 (Stahováno 22. 11. 2014) LÖNNECKER, Herald: Vorbild für das kommende Reich. Die Deutsche Studentenschaft (DSt) 1918-1933. Koblenz 2005. Dostupné na: http://www.burschenschaftsgeschichte.de/pdf/loennecker_dst.pdf (Stahováno 20. 4. 2015) 113

9. PŘÍLOHY Příloha č. 1 - Seznam spolků německé techniky v Brně BRÜNNER BURSCHENSCHAFT ARMINIA Den založení: 4. listopadu 1862 Heslo: Ehre, Freiheit, Vaterland 442 Barvy: černo-červeno-žlutá na černo-červeno-bílém podkladu Čepice: velká, měkká čepice třešňově červené barvy se zlatým pruhem Adresa: Německá vysoká škola technická Vztah se spolky Arminia Vídeň, Constantia Praha, Marcho-Teutonia Graz. AKADEMISCHE BURSHENSCHAFT MORAVIA IN BRÜNN Den založení: 29. října 1859 Heslo: Aus Burschentreu und Burschenwehr baut sich der Freiheit Tempel auf Barvy: modro-bílo-modrá na zlaté Stuha: černo-bílo-modrá s červeným na červeno-zlaté Liščí stuha: modro-bílo-modrá na zlaté Čepice: bílá Adresa: Brno, Údolní 83 Vztah se spolky Briza-Innsbruck, Frankonia-Graz, Ghibelinia-Praha, Teutonia-Vídeň. BRÜNNER BURSCHENSCHAFT LIBERTAS Den založení: 19. 6. 1884 Heslo: Ehre, Freiheit, Vaterland Pracovní spolupráce s jihoněmeckým kartelem. Barvy: světlemodro-bílo-zlatá na zlato-modré Čepice: světlemodrá Adresa: Brno, Údolní 11 Vztah se spolkem Allemania-Graz, Arminia-Praha, Bruna-Sudetia Vídeň, Pappenheimer-Innsbruck. 442 Čest, svoboda, vlast. 114

Pracovní společenství se Sudetoněmeckým kartelem. FREIE AKADEMISCHE BURSCHENSCHAFT GOTHIA Den založení: 24. dubna 1920 Buršácká stuha: černo-bílo-zlatá na zlato černé. Čepice: černá měkká čepice, jénského typu se zlatým pruhem Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická Vztah: nepatří do žádného svazku Roku 1928 přerušena činnost spolku. CORPS ALBIA Den založení: 10. prosince 1870 Buršácká stuha: modro-bílo-zlatá Liščí stuha: modro-bílo-modrá Čepice: bílá Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická Činnost spolku pozastavena roku 1925. CORPS MARCHIA Den založení: 23. října 1865 Buršácká stuha: zeleno-bílo-červená Liščí stuha: zeleno-červená Čepice: zelený šátek Adresa: Německá technika Brno Přátelský vztah se spolky Rhätia-Innsbruck, Suevia-Praha CORPS FRANKONIA Den založení: 12. červenec 1900 Heslo: Die Wahrheit bekenne mit Hand und Mund, die Ehre trage im Herzensgrund Buršácká stuha: černo-červeno-bílá na zlaté Liščí stuha: černo-bílo-černá na zlaté Čepice: černý šátek, v létě bílý klobouk Adresa: Německá technika Brno 115

Přátelský vztah se spolky Montania-Leoben, Vandalia-Graz. Vstupní vztah se spolkem Alemannia-Vídeň. DEUTSCH-AKADEMISCHE SÄNGERSCHAFT MARKOMANNEN Den založení: 6. prosince 1890 Heslo: Frei und treu in Lied und Tat Buršácká stuha: červeno-bílo-červená na zeleno-zlaté Liščí stuha: červeno-bílá na zlaté Čepice: ocelově zelená sametová čepice (Schlappformat) se zlatým pruhem Adresa: Brno, Německá technika DEUTSCH AKADEMISCHE LESEVEREIN CHERUSCIA IN BRÜNN Den založení: červen 1894 Heslo: Wissen ist Macht. Buršácká stuha: černo-zeleno-zlatá na fialově-zlaté Liščí stuha: zeleno-zlatá na fialově-zlaté Čepice: fialová (Halbsteifes Format) Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická VEREIN DEUTSSCHER STUDENTEN SUDETIA IN BRÜNN Den založení: 1877 Heslo: Freiheit, Ehre, Vaterland Buršácká stuha: červeno-zlato-modrá na černo-zlaté Liščí stuha: červeno-zlatá na černo-modré Čepice: chrpově modrá se zlatým pruhem, jenský formát Domov: Glacis 14 (dnes: Koliště) Vztah kartelový se spolkem Nordmähren Vídeň VEREIN ZIPSER HOCHSCHÜLER IN BRÜNN Den založení: říjen 1922 Heslo: Für deutsches Volk und Zipser Freiheit Buršácká stuha: zlato-červeno-modrá na modro-bílé Čepice: modrá 116

Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická Vztah kartelový s landmanšaftem Zips Praha, smlouva se spolkem Verein karpatendeutscher Hochschulführer Karpathia Bratislava AKADEMISCHER TURNVEREIN Den založení: 21. října 1910 Heslo: Frisch, fromm fröhlich, frei Buršácká stuha: červeno-černo-zlatá na bílo-červené se čtyřmi stříbrnými vyšitými písmeny F uprostřed Liščí stuha: červeno-černo-žlutá na bílo-červené Čepice: velký, měkký formát, cihlově červená se stříbrným pruhem Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická VEREIN DEUTSCHER STUDENTEN ZU BRÜNN Den založení: 4. července 1901 Buršácká stuha: černo-červeno-zlatá na červeno-černé Čepice: červená Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická Vztah kartelový s akademickým landmanšaftem Opavia-Vídeň KATHOLISCH-DEUTSCHE STUDENTENVERBINDUNG NIBELUNGIA ZU BRÜNN Den založení: 15. listopadu 1899 Heslo: Für Wahrheit, Freiheit und Recht Buršácká stuha: červeno-bílo-zlatá Liščí stuha: bílo-červeno-bílá Čepice: šedá s bílým proužkem Adresa: Dr. A. Rašingasse 5/III (dnes: Rašínova) FREISCHAR BRÜNN Den založení: 1920 Adresa: Brno, Německá vysoká škola technická 117

DEUTSCHE FREISTUDENTENSCHAFT AN DER DEUTSCHEN TECHNISCHEN HOCHSCHULE ZU BRÜN VÖLKISCHE FREISTUDENTENSCHAFT AN DER DEUTSCHEN TECHNISCHEN HOCHSCHULE ZU BRÜNN MENSA ACADEMICA AN DER DEUTSCHEN TECHNISCHEN HOCHSCHULE IN BRÜNN Den založení: 22. 5. 1920 Adresa: Údolní 19-21 DEUTSCHER TECHNIKER UNTERSTÜTZUNGSVEREIN AN DER DEUTSCHEN TECHNISCHEN HOCHSCHULE IN BRÜNN Den založení: 20. 12. 1868 AKADEMISCHE ORSTGRUPPE DES BUNDES DER DEUTSCHEN NORMÄHRENS AKADEMISCHE ORSTGRUPPE DES BUNDES DER DEUTSCHEN SÜDMÄHRENS Den založení: 26. ledna 1905 Kancelář: Německý dům (Schillerzimmer) AKADEMISCHE ORTSGRUPPE DES KULTURVERBANDES DEUTSCH-AKADEMISCHE ALPENVEREINSGRUPPE Rok založení: 1913 AKADEMISCHE SPORTVEREINIGUNG, BRÜNN Den založení: 2. 4. 1931 Barvy: tmavě modrá světle modrá bílá Odznak: Antický běžec v kruhu. Adresa: Německá technika, Brno 118

AKADEMISCHER LESEVEREIN CORVINIA ZU BRÜNN Rok založení: 1921 Domov: Mensa Academica (Údolní ulice) Adresa: Německá technika Brno VEREIN BULGARISCHER STUDENTEN Domov a adresa: Francouzská 11 VEREIN DER ASSISTENTEN UND KONSTRUKTEURE AN DER DEUTSCHEN TECHNISCHEN HOCHCHULE IN BRÜNN Rok založení: 1912 DEUTSCH-AKADEMISCHE ARCHITEKTENVEREINIGUNG AN DER DEUTSCHEN TECHSNISCHEN HOSCHCHULE IN BRÜNN Den založení: 25. října 1919 Adresa: Německá technika Brno Pracovní vztah se spolkem Deutsche Studentenschaft DIE FACHSCHAFT DER MASCHINENBAUER UND ELEKTORTECHNIKER Podřízen Teschnische Fachgruppe der Deutschen Studentenschat. DIE CHEMIKERSCHAFT Podřízen Teschnische Fachgruppe der Deutschen Studentenschat. DIE FACHSCHAFT DER BAUINGENIEURE Podřízen Teschnische Fachgruppe der Deutschen Studentenschat. DEUTSCHER NATIONALSOZIALISTISCHER STUDENTENBUND Založení: listopad 1931 Domov: Hybešova ulice 17 Adresa: Brno, Lipová 5 Kroj: hnědá košile, čepice 119

Prapor: černý hákový kříž v bílém kruhu na červeném poli ORTSGRUPPE BRÜNN DES VERBANDES DEUTSCH-VÖLKISCHEN AKADEMIKER Založení: 1911 Zánik: 1925 Místní skupina spolku Der Verband deutschvölkischer Akademiker für Mähren und Schleßien. VERBANDSGRUPPE BRÜNN DES VERBANDES DER DEUTSCHEN AKADEMIKER Založení: 1925 Adresa: Lipová 5, Brno Místní skupina spolku Der Verband deutscher Akademiker. LESE UND REDEHALLE DEUTSCHER STUDENTEN BRÜNN Rok založení: 1897 Barvy: zelená červená zlatá Spolkový dům: Studentengasse 4 (dnes: Opletalova) ARBEITSGEMEINSCHAFT SOZIALISTISCHER HOCHSCHÜLER Rok založení: 1921 Adresa: Německá technika Brno FREIE VEREINIGUNG SOZIALISTISCHER AKADEMIKER Rok založení: 1920 JÜDISCH-AKADEMISCHE LESE UND REDEHALLE IN BRÜNN Rok založení: 1902 VEREINIGUNG DER OSTJÜDISCHEN HOCHSCHÜLER IN BRÜNN Rok založení: 1911 120

JÜDISCHER TECHNIKERVERBAND Rok založení: 1923 UNTERSTÜTZUNGSVEREIN FÜR JÜDISCHE MITELLOSE HOCHSCHÜLER IN BRÜNN Rok založení: 1903 JÜDISCHE AKADEMISCHE VERBINDUNG VERITAS Rok založení: 1895 Rok zániku: 1933 Barvy: černo-bílo-zelená Příloha č. 2 Tzv. Stará budova (Altgebäude) německé techniky v Brně kolem roku 1900 121

Příloha č. 3 Tzv. Nová budova (Neugebäude) německé techniky v Brně kolem roku 1925 Příloha č. 4 Fischerheim, Studentský domov na Fischergasse 47 122

Příloha č. 5 Akademická menza německé techniky, Údolní 19-21 123

Příloha č. 6 Malý sál Akademické menzy Příloha č. 7 Velký sál Akademické menzy 124