MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta TEZE K BAKALÁŘSKÉ PRÁCI Dřeviny v lidové slovesnosti, obyčejích, zvycích a pojmenování oblasti Bílých Karpat Autor: Eva Pavelková Vedoucí práce: Ing. Michal Richter v Lednici 2014
Struktura Teze k bakalářské práci 1. Úvod 2. Cíl práce 3. Metodika 4. Diskuze a výsledky 5. Závěr
1. Úvod Téma bakalářské práce se zaměřuje na území CHKO Bílé Karpaty, které je blíže charakterizováno z jeho přírodní, historické i etnografické stránky za účelem bližšího poznání povahy kraje a pochopení souvislostí v jeho utváření až do dnešní podoby. Jedním z ústředních témat práce jsou tradice a slavnosti oblasti Bílých Karpat v návaznosti na dřeviny i na jejich používání při různých církevních svátcích či rodinných událostech. Dále se práce zaměřuje na lidovou slovesnost a folklór regionu. Tato kapitola taktéž popisuje pestrost písní, básní, pořekadel a pověstí, jež mají vazbu ke konkrétním dřevinám. Z použitých literárních pramenů je přestaveno lidové pojmenování dřevin v blízkosti lidských obydlí i v kulturní krajině z různých koutů Bílých Karpat, ale také vztah místních obyvatel k dřevinám. Následně došlo k porovnání historických zvyklostí se současnou podobou udržování tradic. 2. Cíl práce Téma bylo vybráno z důvodu autorčiny citové vazby na oblast Bílých Karpat. Snahou bylo podrobnější seznámení s rodným krajem, s jeho pestrou historií, tradicemi i nářečím a získané informace dále spojit s oblastí zahradně krajinářské tvorby, např. pomocí používání tradičních taxonů dřevin pro tento region a způsobem jejich uspořádání v sídle. Úkolem autorky bylo vyhledat dřeviny používané v lidové slovesnosti, obyčejích, zvycích a pojmenování oblasti Bílých Karpat a odvodit případně jejich reflexi v používání v zahradně krajinářské tvorbě. Bylo nutné tedy nashromáždit co nejvíce literárních zdrojů s tématikou nářečí a lidové slovesnosti této oblasti se vztahem k dřevinám. Dále bylo důležité vytvořit vhodný metodický postup pro zpracování získaných dat, zjistit případné odlišnosti v etnografických oblastech regionu, prověřit návštěvami folklórních akcí současnou podobu lidové slovesnosti a udržování tradic spjatých s dřevinami a následně porovnat současnou podobu udržování tradic v Bílých Karpatech s její historií. 3. Metodika Při sestavování metodiky práce byl inspiračním zdrojem Český jazykový atlas I (BALHAR, J. a P. JANČÁK et al. Český jazykový atlas I. Praha: Academia, 1992, 427 s., ISBN 80 200 0014 3), který zpracovává výzkumný program zaměřený na nářečí, v němž byla vytvořena efektivní metodika pro zpracování získaného množství slov, zhodnocení jednotlivých odchylek a jejich reprezentativnost pro daný region. Základními prvky metodiky práce bylo studium literárních pramenů zaměřených na charakteristiku přírodních podmínek, etnografických oblastí a jejich nářečí, porovnání nářečí jednotlivých etnografických oblastí
v regionu, určení jejich typických rysů. Následovalo studium slavností a tradic spjatých s dřevinami, jejich současná nabídka v regionu, studium lidové slovesnosti a folklóru podoblasti Moravských Kopanic v souvislosti s dřevinami a studium lidových pojmenování ovocných dřevin Bílých Karpat. Dále proběhlo seznámení s folklórními akcemi v terénu za účelem získání vlastního názoru na současnou podobu tradic a zvyků. Na závěr došlo k vyhodnocení zjištěných informací a porovnání historie se současností. 4. Diskuze a výsledky Faktor, který stojí za ovlivněním různých pojmenování dřevin, folklóru a lidové slovesnosti spojenými s dřevinami v oblasti Bílých Karpat, je především vztah lidí a dřevin. Ten však v průběhu času postihly určité změny. V prvopočátku dřeviny poskytovaly útočiště, např. roztroušené solitérní dřeviny či světlé lemy lesních společenstev, taktéž byly dřeviny spojovány s potravou. Jednalo se tedy o vztah založený na účelu a potřebě. To se projevilo i v jejich pojmenování, založeném na smyslových vjemech, a také na způsobu výsadby. V oblasti Bílých Karpat se tradičně zakládají extenzivní ovocné sady v pravidelném rastru, které nalezneme na vesnicích téměř za každým domem, což dokazuje, že zdejší lidé neměli příliš na výběr, jakým způsobem si zajistí obživu. Jelikož na mnoha místech se nedalo uvažovat o tradičním zemědělství, museli se tedy obyvatelé přizpůsobit krajině Bílých Karpat a začali pěstovat ovocné dřeviny. Další vliv na pojmenování dřevin a zvyky s nimi spojenými měl vztah lidí založený na úctě k dřevinám, jež pro ně měly duchovní hodnotu. Šlo buď o části dřevin využívaných během církevních i pohanských svátků, jako například větve růže šípkové (Rosa canina) na odhánění zlých duchů, vrbové proutí spletené do velikonočních tatarů (pomlázky), jež symbolizovaly příchod jara a zajišťovaly, že vymrskané dívky budou celý rok zdrávy, nebo šlo o staré mohutné solitéry, na něž se lidé se na spoléhali, uvědomovali si jejich hodnotu a začali jim přisuzovat různé události a pověsti. Také dnes jsou takové stromy považovány za cennou součást historie, a to nejen kvůli svému úctyhodnému věku a dosaženým rozměrům, ale i díky lidové slovesnosti, jež se k nim dochovala až do dnešní doby. Nejčastěji byly v minulosti stromy spojovány s prožitými válečnými hrůzami, popravami a křivdami, jež se odehrály v době II. světové války. Takové památné solitéry představují nejčastěji lípy (Tillia cordata, Tillia plathyphyllos), jimž byl také přisuzován blahodárný účinek na lidský organismus v podobě pozitivní energie, což vysvětluje blízkost těchto taxonů k lidským obydlím. Na návsi se pak pod jejich korunami často odehrávají veškeré společenské akce, jsou po nich
pojmenovány místní hostince. Příkladem může být nespočet hostinců, vináren a restauračních podniků v oblasti Bílých Karpat, jež mají ve svém názvu U Lípy nebo Pod Lípou. V regionu se po staletí uchovala také víra v přírodní sílu dřevin, jejich schopnost odhánět zlo a zajistit si úspěšnou úrodu. Tak tomu bylo v případě Moravských Kopanic, kde takové očistné rituály provozovaly bohyně (čarodějky), ale také obyčejní obyvatelé po jejich vzoru. K těmto účelům se používaly mladé letorosty všelijakých dřevin (Quercus, Crataegus, Rosa, Carpinus aj.), kromě letorostu sviby, na které se čert oběsil a která tak nosila smůlu. Autorka se domnívá, že se jedná o svídu krvavou (Cornus sanguinea). I v současnosti lze zaznamenat návrat ke kořenům a přírodě, lidovému léčitelství a tradicím našich předků. Lidé začali dávat přednost domácím produktům před těmi kupovanými a dovezenými ze zahraničí. Projevuje se také snaha o záchranu krajových odrůd a vysazování původních dřevin namísto kultivarů. Příkladem může být ekologicky zaměřená obec Hostětín, která je zaměřena na udržování tradic ve způsobu zpracovávání ovoce, především jablek, nebo občanské sdružení Tradice Bílých Karpat, jež vytvořilo regionální ochrannou značku pro jedinečné výrobky i služby poskytované v oblasti Bílých Karpat. Zahradní a krajinářská tvorba je úzce spjata s dřevinami, které jsou jejími základními stavebními kameny. Je důležité ctít minulost, a to by se mělo odrážet v úctě a ochraně památných stromů, skupin, stromořadí i krajových odrůd, ale také v charakteru utváření zelených hmot v prostoru v návaznosti na stávající zeleň. K tomu užitečné znát historické souvislosti, citové vazby a symboliku určitých dřevin ve vztahu k oblasti Bílých Karpat. 5. Závěr Oblast Bílých Karpat se vyznačuje osobitou historií utvářenou mnoha přírodními i lidskými faktory, které se následně otiskly do určité podoby folklóru a tradic. Mezi nejoblíbenějšími dřevinami lidové slovesnosti převažovaly pěstované ovocné druhy, dub, javor, hloh a růže šípková. V jednotlivých podoblastech regionu se některá lidová pojmenování lišila. Práce si také kladla za požadavek popsat současný vztah obyvatel k místní kultuře a tradicím jejich předků, jež jsou spjaty s dřevinami, což bylo následně porovnáno se zjištěnými historickými zvyklostmi a promítnuto do zahradně krajinářské tvorby.