Provozně ekonomická fakulta. Ústav statistiky a operačního výzkumu

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav statistiky a operačního výzkumu DIPLOMOVÁ PRÁCE Analýza věkové struktury obyvatel v České republice Vypracovala: Vedoucí diplomové práce: Bc. Eva Paulíčková Prof. Ing. Jaroslav Dufek, Dr.Sc. Brno 2006 1

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 22. 5. 2006 Eva Paulíčková 2

PODĚKOVÁNÍ Velmi ráda bych poděkovala vedoucímu své diplomové práce Prof. Ing. Jaroslavu Dufkovi, DrSc. z Ústavu statistiky a operačního výzkumu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně za odborné vedení, podnětné a cenné rady a metodickou pomoc. 3

Abstrakt Předmětem diplomové práce je popsat a analyzovat demografický vývoj v České republice se zaměřením na věkovou strukturu v podmínkách tržního hospodářství. Práce je v první části zaměřena na údaje o stavu obyvatelstva počet obyvatelstva, střední stav obyvatelstva, věková struktura obyvatelstva, koeficienty zatížení produktivní populace, index stáří, průměrný věk. V druhé části je práce zaměřena na údaje o pohybu obyvatelstva porodnost, úmrtnost, přirozený přírůstek, úhrnná plodnost, naděje dožití při narození, míry reprodukce, migrace. Vybrané ukazatele byly analyzovány pomocí trendu. Velké zásahy do demografického vývoje, způsobené mnoha událostmi během minulého století, zapříčinily výkyvy porodnosti, které se promítají až do současnosti. Ve sledovaném období 1993 2005 je typickým rysem pro Českou republiku úbytek počtu obyvatel a současně nepříznivý vývoj věkové struktury s klesajícím podílem dětské složky a rostoucím podílem starších lidí nad 65 let. Začíná se projevovat proces stárnutí populace. Podle budoucího vývoje má obyvatelstvo v České republice dále stárnout. Do produktivního věku budou vstupovat malé počty mladých lidí narozených koncem 20. století a do důchodového věku budou přecházet silné populační ročníky. Abstract The submitted thesis is focusing on a description and an analysis of demographic progress in the Czech Republic with a detailed view to an age structure under free market economy conditions. The first part of the thesis consists in population status data i.e. number of the population, mean status population, age structure, coefficients of productive population loading, index age, mean age. The second part of the thesis assembles data related to population movement i.e. natality, mortality, natural population growth, total fertility, natal chance of survival, reproduction ratio, migration. The selected factors were analysed by means of the trend. There were obvious wide interferences with demographic development due to many events during last century, under these circumstances caused natality fluctuation is persisting up to date. As the main population trend in the Czech Republic in surveyed years 1993 2005 4

there were recorded decrease of population and co-occurring negative age structure development, i.e. decreasing child proportion and increasing elders over 65 years proportion. The process of population ageing begins to be evident as well as the prognosis of population development expects proceeding of population ageing in the Czech Republic. The working age will be achieved by small number of people born in the late 20 th century in compare to a large number of people achieving retiring age which were born in so called strong years of 20 th century. 5

Obsah 1 ÚVOD 8 1.1 Cíl práce 9 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 10 2.1 Demografie jako věda 10 2.1.1 Objekt a předmět demografie 11 2.2 Demografická struktura obyvatelstva 12 2.2.1 Pohlaví 13 2.2.2 Věk, věková struktura, populační typy 14 2.2.3 Věkové skupiny, generace, kohorty 16 2.3 Demografická síť 19 2.4 Strom života, věková pyramida 20 3 MATERIÁL A METODIKA 24 3.1 Stav obyvatelstva 24 3.2 Věková struktura obyvatelstva 25 3.3 Porodnost, plodnost, přirozená reprodukce 26 3.4 Úmrtnost, naděje dožití při narození 28 3.5 Migrace 30 3.6 Metodika 31 4 VÝSLEDKY A DISKUSE 35 4.1 Stav obyvatelstva 35 4.1.1 Počet obyvatel 35 4.1.2 Věková struktura obyvatel 38 4.2 Pohyb obyvatelstva 45 4.2.1 Porodnost, úmrtnost 45 4.2.2 Přirozený přírůstek, naděje dožití při narození 51 4.2.3 Plodnost, průměrný věk matek 55 4.2.4 Stěhování 58 5 ZÁVĚR 60 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 61 6

1 ÚVOD Demografický vývoj a stárnutí populace je v současné době stále více diskutovaným tématem a čím dál tím více nabývá na vážnosti jak v celosvětovém měřítku, tak i na oblastní úrovni. Demografický vývoj nemůže probíhat izolovaně od společenských podmínek, protože reprodukční proces je úzce spojen s ekonomickými, sociálními, geografickými, ekologickými a dalšími vlivy. Odráží v sobě změny společenských podmínek a na druhé straně do určité míry působí zpětně na společenský vývoj. Sledování a hodnocení demografického vývoje v podmínkách tržního hospodářství má velký význam. Obyvatelstvo je zdrojem pracovní síly a věkové složení obyvatelstva má vliv na budoucí vývoj národního hospodářství a ekonomickou situaci v zemi. Proto je nutné, aby stát sledoval stav počtu obyvatel, porodnost, úmrtnost, plodnost a další demografické ukazatele. Je důležité sledovat věkovou strukturu, podíl věkových populací k produktivní složce obyvatelstva, mladší ke starším, aby produktivní populace mohla uživit neproduktivní populaci. Studium věkové struktury má svůj význam i v podnikové sféře. Demografické chování české populace se po roce 1989 výrazně změnilo. V České republice došlo v důsledku převratných politických a ekonomických změn po roce 1989 a poté i po rozdělení státu v roce 1993 k výrazným změnám také v demografickém vývoji a v sociálním postavení obyvatel. Demografické chování obyvatelstva se přizpůsobilo vývoji ve vyspělých západních demokraciích. Demografické charakteristiky vykazují v tomto směru podstatné změny, které nelze v řadě případů hodnotit jako pozitivní. Projevují se především ve výraznějším poklesu porodnosti, mírném snížení úmrtnosti, zhoršování struktury obyvatelstva apod. V roce 1994 bylo poprvé v poválečném období zaznamenáno na území České republiky snížení absolutního počtu obyvatel. Tento úbytek byl způsoben mimořádně nízkým počtem živě narozených dětí. Pokles počtu obyvatel doprovází rovněž nepříznivě se vyvíjející jejich věková struktura. Úhrnná plodnost nedosahuje hodnoty pro prostou obnovu obyvatelstva. Klesá podíl dětské složky a naopak roste podíl osob starších 65 let. Současně 7

se snižuje úmrtnost. Do budoucna se předpokládá, že progresivní stárnutí obyvatelstva se stane základním rysem dalšího populačního vývoje České republiky. 1.1 Cíl práce Cílem práce je popis a analýza vývoje věkové struktury obyvatel České republiky a analýza zatížení produktivní populace v období od vzniku samostatné České republiky do současnosti. Úkolem bylo sledovat stav a pohyb obyvatelstva a provést hodnocení pomocí vybraných demografických a statistických ukazatelů. Základními demografickými charakteristikami jsou porodnost, úmrtnost, plodnost, přirozený přírůstek, naděje dožití při narození a migrace. Vhodnými statistickými ukazateli jsou index stáří, koeficienty závislosti, průměrný věk a věkový medián. 8

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Demografie jako věda Podle Roubíčka (1997) je demografie společenská věda, jejímž předmětem jsou demografické jevy a procesy, resp. zákonitosti, jimiž se tyto jevy a procesy řídí. Demografické jevy a procesy souvisejí s lidskou populací, přesněji s reprodukcí lidských populací, chápanou jednak jako přirozená obnova stavu obyvatelstva prostřednictvím biosociálních procesů porodnosti a úmrtnosti a jednak jako celková obnova obyvatelstva, zahrnující i obnovu obyvatelstva jeho stěhováním. Roubíček (1997) dále říká, že obecně reprodukce obyvatelstva je obnova obyvatelstva určitého vymezeného území střídáním (výměnou, náhradou) generací zemřelých generacemi živě narozených novorozenců (přirozená reprodukce), resp. v širším slova smyslu (celková reprodukce) pak obnova geograficky omezené populace ne jenom přirozenou reprodukcí, ale včetně vlivu migrace obyvatelstva. Podle Koschina (2005) je demografie vědní disciplína, která má své historické kořeny v 17. století ve škole politických aritmetiků. Počátek demografie jako vědecké disciplíny je stanoven na leden 1662, kdy vyšla kniha Johna Graunta Přirozená a politická pozorování založená na seznamech zemřelých, která se zabývala problémy úmrtnosti londýnského obyvatelstva. Jméno jí dal v roce 1855 Francouz Achille Guillard, který poprvé užil termín demografie. Etymologicky pochází název ze dvou řeckých slov: 1. démos = lid a 2. grafein = psáti. Podle Vystoupila a Tarabové (2004) je demografie empirickou vědou, která sleduje, zpracovává a zobecňuje konkrétní demografické jevy. Tyto jevy zjišťuje individuálně, ale zpracovává v souborech, které tvoří populace nebo jejich části. Při vytváření těchto souborů nejde jen o koncentraci dat, ale je nezbytné brát v úvahu i velikost souboru a způsob jeho vymezení (věcné, časové a prostorové hledisko). 9

Pavlík a Kalibová (2005) definují demografii jako vědecké studium lidských populací, zabývající se jejich velikostí, strukturou, vývojem a dalšími znaky především z kvantitativního hlediska. Termín populace obvykle označuje obyvatelstvo určitého území, někdy pouze část tohoto obyvatelstva. Koschin (2005) uvádí, že demografické údaje informují o stavu a pohybu. Stavem rozumíme velikost populace, tj. počet jedinců členů populace a její strukturu pro demografii zajímavých znaků k určitému časovému okamžiku. Pohybem rozumíme zajímavé události, které v populaci (obyvatelstvu) nastanou během určitého časového intervalu (zpravidla jednoho roku). 2.1.1 Objekt a předmět demografie Objektem demografického studia jsou podle Vystoupila a Tarabové (2004) lidské populace. Ty jsou objektem studia mnoha vědních oborů, například geografie, antropologie, sociologie, lékařské vědy, etnografie. Každý z nich si vymezuje svůj předmět studia. Vystoupil a Tarabová (2004) dále popisují, že předmětem demografie je demografická neboli populační reprodukce, kterou chápeme jako neustálou obnovu populací v důsledku probíhajících procesů rození a umírání. I když lidské populace i jednotliví lidé jsou objektem studia mnoha vědních oborů, demografickou reprodukcí se zabývá pouze demografie, která je v tomto smyslu specifickým nezastupitelným oborem. Od demografické reprodukce je třeba odlišit demografický, neboli populační vývoj, což je termín obsahově širší, protože v sobě zahrnuje také prostorovou mobilitu obyvatelstva, který výsledek demografického vývoje ovlivňuje tím více, čím je menší územní jednotka. Pavlík a Kalibová (2005) uvádějí, že populace jako předmět demografického studia je vymezena především biologicky, mezi jejími příslušníky dochází k demografické reprodukci. Obyvatelstvo je vymezeno především územně, na určitém území tak může žít vedle sebe po určitou dobu i několik populací. Obyvatelstvem se rozumí soubor lidí žijících na určitém území státu, kraje, města. Obyvatelstvo jednoho státu se může skládat 10

z několika relativně izolovaných populací a naopak politické hranice mohou rozdělit jednu populaci. 2.2 Demografická struktura obyvatelstva Podle Vystoupila a Tarabové (2004) patří k základním demografickým strukturám obyvatelstva složení podle pohlaví a složení podle věku. U obou charakteristik se provádí analýza většinou společně, ale i samostatné hodnocení skladby obyvatelstva podle věku nebo podle pohlaví má své oprávnění. Význam zkoumání věku a věkové struktury obyvatelstva není jen v jeho čistě biodemografickém pojetí jako údaje o počtu prožitých let od okamžiku narození, ale také v jeho pojetí sociodemografickém, kdy každý dosažený věk představuje typickou životní situaci jednotlivce, resp. věkové skupiny, a to situaci demografickou, sociální i ekonomickou. Roubíček (1997) popisuje, že demografická struktura obyvatelstva je výsledkem demografických procesů probíhajících v populaci po řadu uplynulých desetiletí a zároveň do značné míry předurčuje populační vývoj desetiletí budoucích, neboť všechny základní demografické procesy jsou svým rozměrem, intenzitou a strukturou závislé na struktuře obyvatelstva podle věku a pohlaví. Tato závislost na věku a pohlaví znamená, že intenzita a struktura těchto procesů je odlišná v jednotlivých věkových skupinách i u obou pohlaví. Intenzita úmrtnosti různých věkových skupin je odlišná, intenzita úmrtnosti mužů a žen se liší, obdobné platí pro intenzitu a strukturu plodnosti mužů a žen v různých věkových skupinách, a stejné zjistíme i u prostorové mobility. Dále Roubíček (1997) uvádí, že mnohé ekonomické a sociální jevy jsou svou intenzitou závislé na věku a pohlaví. Například produktivita, ekonomická aktivita, spotřeba, invalidita, úrazovost, nemocnost, výdělky. Intenzita a struktura těchto proměnných se také liší v jednotlivých věkových skupinách i u obou pohlaví. 11

Podle Roubíčka (1997) má třídění podle věku a pohlaví má i značný praktický význam. Například pro hodnocení stavu a výhledu pracovních sil a zaměstnanosti, pro perspektivní úvahy o vývoji školství, zdravotnictví a sociální péče, pro konjunkturální studie o výrobě spotřebního zboží s vysokou věkovou pružností (tj. zboží určeného pro specifické věkové skupiny) i o obchodu s ním, pro úvahy o bytové politice a konečně i pro obranné účely. Roubíček (1997) dále uvádí, že znalost složení obyvatelstva podle věku a pohlaví je nutná i pro různé demografické výpočty a zejména pro perspektivní odhady vývoje obyvatelstva. Ženy (pouze v určitém věkovém rozmezí) jsou rodivou složkou obyvatelstva, a na jejich počtu i věkové struktuře proto závisí počet narozených dětí. Vzhledem ke značným rozdílům v úrovni úmrtnosti v různých věkových skupinách mají osoby odlišného stáří i zcela odlišné šance dožití věková struktura je proto činitelem počtu zemřelých. 2.2.1 Pohlaví Vystoupil a Tarabová (2004) uvádějí, že za ukazatele maskulinity považujeme jednak podíl (proporci) mužů v celé populaci, vyjadřovanou obvykle v %, méně často v promilích, nebo také jako podíl z jednotky. Druhým ukazatelem je index maskulinity ima, což je poměr mužů v dané populaci, vyjádřený na 100 nebo na 1000 žen. Podobně lze konstruovat ukazatele feminity a index feminity ife. Již J. Graunt poznal, že chlapců se v populaci rodí více. Není to projev náhody, je to výraz biologické zákonitosti. Ukazatel maskulinity narozených (poměr narozených chlapců k narozeným děvčatům) označujeme jako sekundární index maskulinity sima. Sima je větší než 1000 a pohybuje se v rozmezí 1040 1070. Ve všech věkových skupinách je větší intenzita úmrtnosti mužů než žen. Projevuje se to výsledně v rozdílné naději dožití obou pohlaví. Podle Roubíčka (1997) je třídění podle pohlaví pro značnou objektivitu zjišťování velmi jednoduché a přesné. Složení obyvatelstva podle pohlaví by mělo být celkem vyrovnané. Poměr obou pohlaví mezi narozenými je poměrně velmi stálý, na 1000 narozených děvčat připadá asi 1060 chlapců (tzv. maskulinita narozených). Následkem vyšší mužské úmrtnosti však převaha mužů ve vyšších věkových skupinách klesá, takže vcelku bývá 12

v populaci o něco více žen než mužů. Věk pohlavní rovnováhy, tj. věk, ve kterém index maskulinity dosahuje hodnoty jedna, je závislý na dvou faktorech: na obecné úrovni úmrtnosti a na úrovni mužské nadúmrtnosti. Čím jsou oba tyto faktory na vyšší úrovni, tím je zmíněný věk pohlavní rovnováhy nižší, tím dříve dojde k vyrovnání počtu mužů a žen v dané generaci. V naší zemi najdeme věk pohlavní rovnováhy nyní až v pátém desetiletí života (mezi 40. a 50. narozeninami). 2.2.2 Věk, věková struktura, populační typy Věk je podle Pavlíka a Kalibové (2005) jednou ze základních charakteristik používaných v demografii. Většinou se vyjadřuje v letech nebo letech a měsících. U malých dětí může být stanoven v měsících a dnech nebo v letech a desetinách let. V demografii se zpravidla vyjadřuje věk v počtu prožitých dokončených let, a proto se též nazývá věkem při posledních narozeninách. Jako udaný věk při sčítání lidu nebo při zjišťování demografických událostí bývá někdy zapsán věk při nejbližších narozeninách. Průměrný věk obyvatelstva je aritmetický průměr věku všech obyvatel. Věkový medián rozděluje obyvatelstvo podle věku na dvě stejně početné skupiny. Jestliže se v obyvatelstvu zvětšuje podíl starých osob, hovoříme o stárnutí obyvatelstva. Při opačném procesu, kdy se zvětšuje podíl mladých osob, hovoříme o mládnutí obyvatelstva. Roubíček (1997) uvádí, že přesný věk je časová vzdálenost mezi okamžikem narození a okamžikem pozorování. Přesného věku v celých letech se tedy jednotlivec dožívá jen o svých narozeninách. Dokončený věk je přesný věk zaokrouhlený na celé roky (zaokrouhlený shora), tedy přesný věk o posledních narozeninách. Zaokrouhlíme li přesný věk na celé roky zdola, dostaneme číslo, určující pořadí roku života, který jednotlivec právě prožívá. Dokončený věk se obyčejně sleduje v demografii v celých letech, u kojenců též v měsících někdy i ve dnech. Věk se při sčítání lidu zjišťuje buď podle stáří sčítaného (obvykle podle dokončených roků věku) nebo podle data narození. Druhá forma je přesnější a omezuje nepřesnosti ve zjišťování. Základním tříděním podle věku je třídění podle jednotek věku, běžnějším však 13

pro větší přehlednost je třídění podle pětiletých věkových skupin, výjimečně i do skupin desetiletých, patnáctiletých či dvacetiletých. Třídění podle věku dosaženého v daném roce je podle Koschina (2005) vlastně metoda třídění podle roku narození. Třídění obyvatelstva podle věku se provádí buď podle jednotek věku nebo podle věkových skupin, často podle pětiletých věkových skupin nebo podle velkých skupin věku, např. 0 19, 20 59, 60 a více let. Podle Vystoupila a Tarabové (2004) je věková struktura výchozím uspořádáním demografických dat pro jakoukoli demografickou analýzu a zároveň je pak sama výsledkem základních demografických a geodemografických procesů (úmrtnost, porodnost, migrace). Můžeme na ní vidět důležité události, které ovlivnily život dané populace, tedy jakousi demografickou historii dané populace. Koschin (2005) rozděluje populace podle schopnosti reprodukce do tří základních skupin (generací) předreprodukční (dětské), reprodukční (rodičovské) a poreprodukční (prarodičovské). 0 14 letí = I. biologická generace 15 49 letí = II. biologická generace 50 a víceletí = III. biologická generace Švédský demograf Axel Gustaf Sundbärg si všiml, že II. biologická generace tvoří v každé populaci zhruba 50 % a podle toho rozdělil populace do tří typů na progresivní (s výraznou převahou dětské složky), stacionární (dětské a postreprodukční složky jsou téměř vyrovnány) a regresivní (postreprodukční složka převažuje nad dětskou). V České republice je v současné době regresní typ populace, což znamená, že dětská složka nenahrazuje plně obyvatelstvo v reprodukčním věku (při dané intenzitě úmrtnosti) a celkový počet populace se dlouhodobě snižuje. 14

Tabulka č. 1: Populační typy podle Sundbärga [v %] Složka Progresivní Stacionární Regresivní Dětská 400 265 200 Reprodukční 500 505 500 Postreprodukční 100 230 300 Zdroj: Roubíček, V.: Úvod do demografie, Praha, Kodex Bohemia, 1997 Obrázek č. 1: Obecné tvary věkových pyramid jednotlivých populačních typů věk [x] progresivní typ stacionární typ regresivní typ 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Počet obyvatel [%] Zdroj: Koschin, F.: Demografie poprvé, Praha, Oeconomica, 2005 2.2.3 Věkové skupiny, generace, kohorty Získané údaje pro charakteristiku věkové struktury obyvatelstva se při zpracování podle Roubíčka (1997) třídí buď podle věkových skupin nebo podle generací. Při třídění podle věkových skupin je rozhodující věk, kterého sčítaný dosáhl v okamžiku pozorování (nejčastěji věk dokončený), při třídění podle generací (ročníků narozených) je rozhodující rok, ve kterém se sčítaný narodil. Základními věkovými skupinami jsou skupiny jednoleté, které jsou velmi důležité pro některé demografické výpočty, například pro podrobný rozbor specifických úmrtností a plodností, pro konstrukci úmrtnostních tabulek. 15

Členění základních věkových skupin: o Věková skupina 0 14 let: 14. rok života se považuje za poslední rok v dětské složce populace před vstupem do reprodukční složky z biologického hlediska. o Věková skupina 15 19 let: v 15 letech vstupuje jedinec do reprodukční složky obyvatelstva z biologického hlediska, v 19 letech je stále ještě ve skupině předproduktivního obyvatelstva z ekonomického hlediska. o Věková skupina 20 24 let: tyto osoby jsou zahrnuty do produktivní či reprodukční složky, ale z reálného pohledu mohou 24 letí dále studovat, převážně na vysokých školách. o Věková skupina 25 39 let: tato věková skupina je spolu s předchozí věkovou skupinou chápána jako mladší část produktivní složky obyvatelstva a očekává se od nich největší produktivita. o Věková skupina 40 64 let: dosažením věku 40 let je již obyvatelstvo považováno za starší část produktivní složky. o Věková skupina 65 a více let: dosažením 65 roku života vstupují jedinci do postproduktivní složky obyvatelstva. Dalším užívaným členěním podle věkových skupin je členění na základě produktivního věku na tři základní, ekonomicky odlišné etapy předprodukční věk, produkční věk a poprodukční věk. Vymezení tří ekonomických generací podle Koschina (2005): I. ekonomická generace - předproduktivní (preproduktivní) - 0 19 letí II. ekonomická generace - produktivní - 20 64 letí III. ekonomická generace - poproduktivní (postproduktivní) - 65 letí a starší Hranice věkové skupiny produktivních se v průběhu času mění. Zatímco dříve bylo za dolní hranici považováno 15 let (od toho věku již mnozí pracovali) a za horní 60 let pro muže a 55 let pro ženy (tehdejší věk odchodu do důchodu), dnes již takové vymezení postrádá smysl. Prodloužila se doba přípravy na povolání, tedy studia, a s prodlužováním lidského života a lepší péčí o zdraví se zvýšil i věk, do kterého jsou lidé schopni pracovat. 16

Do roku 1996 byly v České republice hranice produktivního věku u mužů 15 59 let, u žen 15 54 let (i když byla horní mez pohyblivá podle počtu vychovaných dětí). S platností nového zákona se u žen od roku 1997 prodlužuje doba nezbytného zaměstnání o čtyři měsíce za každý kalendářní rok a u mužů o dva měsíce, a to tak, aby po 31. prosinci 2012 byl důchodový věk u mužů 63 let a u žen od 59 až 63 let opět podle počtu vychovaných dětí. V dnešní době se tedy zdá rozumné klást dolní hranici věkové skupiny produktivních do věku okolo 20 let a horní někam k 65 letům. Koschin (2005) definuje ekonomicky aktivní jako ty, kteří svou činností přispívají k hospodářskému výsledku společnosti (zaměstnaní včetně zaměstnávajících sama sebe a osoby pomáhající domácnosti), a ty, kteří museli tuto svou činnost z nějakého důvodu dočasně přerušit (osoby zdržené od povolání nezaměstnaní, osoby na mateřské dovolené, vězni). Nezaměstnaní jsou přitom definováni jako osoby od 15 let výše, které nejsou zaměstnané, aktivně hledají práci a jsou připraveny bezprostředně (rozumí se do 14 dnů) do práce nastoupit. Generaci vymezuje Roubíček (1997) jako skupinu lidí narozených v určitém období, případně narozených v určitém roce, pak je to ročník narození. Termín generace značí totéž co v genealogické posloupnosti pokolení, tj. skupinu potomků (descendentů, následníků), pocházejících z výchozího souboru společných předků (ascendentů, předchůdců). Počet stupňů v generační linii udává pořadí generace. Kohorta je termín používaný někdy jako synonymum termínu generace, jindy jako termín samostatný. V tomto druhém slova smyslu znamená skupinu jedinců nebo jednotek, jimž je společné nějaké časové určení. Toto časové určení nemusí být tedy jenom věk jako časová vzdálenost od narození taková kohorta je totožná s generací. Časové určení kohorty může souviset též s časovou vzdáleností od nějaké změny v životním cyklu jedince nebo jednotky (domácnosti, rodiny, apod.), tedy s trváním určitého stavu. Pavlík a Kalibová (2005) uvádějí, že v demografii má termín generace přesný význam a označuje nejčastěji soubor osob narozených v určitém časovém období (zpravidla kalendářní rok). Kohortou se označuje soubor osob, které prožily určitou událost ve stejném časovém období. 17

2.3 Demografická síť Vystoupil a Tarabová (2004) uvádějí, že při sledování demografických jevů je nezbytné přesné časové určení každé demografické události. To ji umožňuje zařadit do souboru událostí se stejnou dobou vzniku a stanovit dobu, která uplynula mezi sledovanou událostí a událostí, která jí předcházela. Grafickou pomůckou, která slouží k popisu, třídění a vymezení demografických událostí a ukazatelů je demografická síť. Obsahuje osu úseček pro vynesení stupnice kalendářního času a osu pořadnic pro vynesení věku (nebo délky trvání). Věková osa umožňuje stanovení jak přesné doby vzniku události (např. den narozenin), tak i dokončeného věku nebo věkové kategorie. Pod úhlem 45 stupňů se do grafu vynáší čára života, která znázorňuje život jedince od narození (N) do smrti (D) a umožňuje vyznačit v jejím průběhu pomocí bodů i další sledované události (např. narození dítěte). Zabýváme se sledováním populací, proto nevynášíme do demografické čáry života ani demografické události jednotlivců, ale zjišťujeme (zapisujeme) pouze jejich počty. Rozsah jednotlivých souborů proto není dán velikostí vymezené plochy v demografické síti, ale počtem událostí, které do ní přísluší. Rozlišují se tři hlavní soubory událostí: I. zahrnuje události, které se přihodily jedné generaci (z) 3 v průběhu jednoho roku věku (x) a dvou kalendářních let (t, t+1) II. zahrnuje události, které se přihodily jedné generaci v průběhu jednoho kalendářního roku a dvou let dokončeného věku III. zahrnuje události vymezené jedním rokem věku, jedním kalendářním rokem a dvěma generacemi. 18

Obrázek č. 2: Demografická síť osa věku (x) osa života (z) osa kalendářního času (t) Zdroj: Vystoupil, J. Tarabová, Z.: Základy demografie, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 2004 2.4 Strom života, věková pyramida Vystoupil a Tarabová (2004) uvádějí, že struktura podle věku se vyjadřuje rozdělením absolutního počtu mužů, resp. žen do jednoletých nebo víceletých skupin. Při grafické interpretaci se používá ke znázornění věkové struktury dvojitého histogramu, kde osa věku histogramu pro muže (vlevo) je postavena proti ose věku histogramu pro ženy (vpravo). Takovému grafickému uspořádání věkové struktury říkáme věková pyramida. Následující obrázek znázorňuje např. aktuální věkovou strukturu obyvatelstva České republiky. Použijeme li místo histogramu polygonu, dostaneme strom života (polygon je souřadnicový diagram rozdělení četností typu spojnicového diagramu příslušné hodnoty četností vynášíme ke středům jednotlivých intervalů a vzájemně je spojíme). Věková pyramida je však mnohem komplexnější nástroj není to jen prostředek, jak znázornit v jednom grafu dvojné třídění (podle věku a pohlaví), můžeme jednoduše znázornit i trojné třídění. Často se tímto způsobem zobrazuje ještě struktura podle rodinného stavu anebo porovnání věkových struktur ve dvou (případně i více) časových okamžicích. 19

Demografickou historii ovšem vidíme ve věkové struktuře jen v hrubých rysech. Teprve hlubší demografická analýza může specifikovat různé vlivy, které se zde uplatňují a odlišit vlivy ostatní demografické historie od aktuálních vlivů ekonomických, sociálních na danou populaci. Na následujícím obrázku je zobrazena věková pyramida populace v České republice v roce 2004. Na ose x je znázorněn absolutní počet mužů a žen v tisících, na ose y je znázorněn věk. Graf je na vrcholu zřetelně širší na straně žen, což potvrzuje to, že ženy mají delší střední délku života. Věková pyramida nám dává informaci o vývoji populace za posledních asi 100 let, je to koncentrovaný záznam historie. Graf č. 1: Věková struktura obyvatelstva v České republice k 31. 12. 2004 podle pohlaví 100+ 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 10000 0 muži ženy 80000 60000 40000 20000 0 20000 40000 60000 80000 10000 0 Zdroj: ČSÚ 20

V grafu jsou vidět následující nepravidelnosti ve věkovém složení populace České republiky, které vznikly v důsledku výkyvů ve vývoji porodnosti. o Méně dětí se rodilo v letech 1915 1918, v době první světové války těmto osobám je dnes 86 89 let. I když v tomto vysokém věku žije již jen velmi málo lidí, tento pokles porodnosti je na věkové struktuře dosud patrný. o Krátce po ukončení války naopak nastal kompenzační vzestup a dětí se rodilo více než před jejím začátkem. Osobám narozeným v letech 1920 1923 bylo v loňském roce mírně nad 80 let. o Další zářez v současném věkovém složení starších osob byl způsoben poklesem porodnosti v letech hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století. Věk 67 71 odpovídá narozeným v letech 1933 1937. o V letech druhé světové války a po jejím skončení nastal vzestup porodnosti. Věk 59 odpovídá narozeným roku 1945. Zajímavé je, že po celou dobu války počet narozených stoupal. Potvrzuje to známý fakt, že v dobách společensky nepříznivých hledají lidé jistotu v rodině, takže obvykle roste plodnost. o Roku 1949 odpovídá věk 55 a může být kompenzací poválečného zvýšení plodnosti, tj. ti, co by se za normálních okolností narodili během pěti let, se z větší části narodili už v prvých třech letech, tudíž v následujících dvou letech se jich narodilo méně. o V roce 1957 byl přijat zákon o umělém přerušení těhotenství. Nastal rychlý pokles počtu narozených, ale nežádoucí efekt zákona se po 2 letech vyčerpal. Odpovídá věk 44 46 let. o V 70. letech nastal vzestup porodnosti díky různým pronatalitní opatřením. 1959 další zvýšení dětských přídavků, podstatné snížení cen dětské konfekce a obuvi, 1960 zdarma učebnice a učební pomůcky, 1964 diferencovaný důchodový věk 21

žen podle počtu dětí, slevy na nájemném podle počtu dětí, prodloužení mateřské dovolené, zvýhodnění osamělých matek. Odpovídá věk 39 41. o Děti narozené v roce 1974 1976, 28 30 letí v roce 2004 jsou nejpočetněji zastoupenými generacemi v celé populaci. Další pronatalitní opatření (1968 zvýšení dětských přídavků, 1970 mateřský příspěvek, 1973 zvýšení přídavků na druhé a další dítě a hlavně novomanželské půjčky) spolu s příchodem silné poválečné generace znamenaly další zvýšení počtu narozených dětí, které kulminovalo v roce 1974. o Od 90. let dvacátého století dochází k výraznému snížení porodnosti a klesá počet příslušníků generací od 28 letých směrem k mladším generacím. Poslední čtyři roky minulého století se jak plodnost, tak i počet narozených stabilizovaly na velmi nízké úrovni a od roku 2001 dochází k mírnému nárůstu. 22

3 MATERIÁL A METODIKA 3.1 Stav obyvatelstva Jednou ze základních charakteristik, kterou sleduje demografická statistika, je stav obyvatel tedy počet obyvatel k určitému okamžiku. Podle toho, ke kterému okamžiku je počet vztažen, se sleduje počáteční, střední a koncový stav obyvatel. Počáteční stav obyvatelstva je počet obyvatel daného území k počátku sledovaného období, nejčastěji kalendářního roku, ale i pololetí, čtvrtletí, měsíce. Například u kalendářního roku počáteční stav obyvatelstva udává počet obyvatel k 1. lednu, přesněji o půlnoci mezi 31. prosincem předchozího a 1. lednem roku sledovaného. Počáteční stav obyvatelstva je většinou totožný s koncovým stavem obyvatelstva předchozího období. Koncovým stavem obyvatelstva se rozumí počet obyvatel daného území v okamžiku, kterým končí stanovené období. Stanoveným obdobím je zpravidla kalendářní rok, může to však být kterékoli jiné určené období. U kalendářního roku koncový stav obyvatelstva vyjadřuje počet obyvatel ve 24.00 hodin 31. prosince stanoveného roku. Střední stav obyvatelstva znamená počet obyvatel daného území v okamžiku, který byl zvolen za střed sledovaného období. Za střední stav obyvatelstva v kalendářním roce je v České republice považován počet obyvatel daného území o půlnoci z 30. 6. na 1. 7. sledovaného roku, za střední stav obyvatelstva v kalendářním pololetí nebo čtvrtletí je však považován chronologický průměr měsíčních stavů za dané období. Význam středního stavu obyvatelstva je v tom, že je používán pro výpočet odvozených ukazatelů demografické, ale i ekonomické statistiky. Pokud je nějaký ukazatel (míra sňatečnosti, porodnosti, rozvodovosti, ale např. i hrubý domácí produkt) udáván v přepočtu na 1 obyvatele nebo např. na 1000 obyvatel, při jeho výpočtu se má zásadně vycházet ze středního stavu. 23

3.2 Věková struktura obyvatelstva Věk je po pohlaví druhou základní demografickou charakteristikou jednotlivce. Věkem, stářím, ale také délkou trvání určitého jevu se v demografické statistice rozumí počet let vyjádřený celým číslem, případně (navíc) počet měsíců nebo dní, jichž dosáhla osoba v okamžiku události (pohyb) nebo v rozhodném okamžiku (stav ke dni ). Publikace demografické statistiky sledují obyvatelstvo podle jednotek věku, dále podle pětiletých věkových skupin. Obyvatelstvo můžeme také členit podle charakteristických věkových skupin především na tzv. biologické generace a ekonomické generace. Složení obyvatelstva podle věku umožňuje vypočítat průměr věku a medián věku. Průměrný věk se počítá jako vážený průměr z tabulky rozdělení populace či nositelů demografické události podle jednotek věku nebo věkových skupin. Jako váhy zde vystupují právě tyto četnosti v jednotlivých věkových skupinách. K výsledku získanému výpočtem aritmetického průměru podle jednotek věku se přičítá konstanta 0,5 roku. Je to nutné vzhledem k definování věku jako dokončeného věku. Medián věku je střední hodnota, která rozděluje celou populaci podle věku na dvě stejně početné části. Udává věk, kterého dosáhla právě polovina populace. Medián je většinou nižší než průměrný věk. Je to způsobeno převážně pozitivní asymetričností věkového rozložení. Pokud je medián věku vyšší než věkový průměr, je v populaci hodně starších osob. V České republice je věkový medián u žen vyšší než průměrný věk žen. Ukazatele věkové struktury: o Index stáří je definován jako poměr počtu starých osob a dětí v obyvatelstvu. Děti jsou většinou vymezovány z biologického hlediska věkem 0 až 14 let. Za hranici stáří je považován věk 65 let a to bez rozdílu pohlaví. o Index závislosti se používá, chceme li zjistit, jak je na tom populace z pohledu tzv. ekonomických generací a jaký je poměr živitelů a závislých. o Index závislosti mladých neboli zelené zatížení lze počítat jako poměr dětí k produktivním. o Index závislosti starých neboli šedé zatížení lze počítat jako poměr starých k produktivním. 24

3.3 Porodnost, plodnost, přirozená reprodukce Populační vývoj je určován intenzitou porodnosti. Porodnost (natalita) nám říká, kolik dětí se narodí v příslušném roce na 1 000 obyvatel středního stavu. Analýza porodnosti začíná početím. Početím začíná těhotenství, které končí porodem, a to jednočetným nebo vícečetným. Podle délky těhotenství rozlišujeme porody včasné a předčasné (délka těhotenství 28 38 týdnů menstruačního cyklu). Podle projevu, resp. neexistence známek života se dělí narozené děti na živě a mrtvě narozené. Definice živě narozeného dítěte je stanovena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 11/1988 Sb. Za živě narozené dítě se podle této definice považuje plod, který projevil některou ze známek života (dech, akce srdeční, pulzace pupečníku, aktivní pohyb svalstva) a má porodní hmotnost 500 gramů a vyšší nebo nižší než 500 gramů, přežije-li 24 hodin po porodu. Za mrtvě narozené dítě se považuje plod, který neprojevuje ani jednu známku života a má porodní hmotnost 1 000 gramů a vyšší. Plodnost (fertilita) udává, kolik se narodí dětí na 1 000 žen v plodivém věku, tj. ve věku od 15 do 49 dokončených let. Pokud bereme v úvahu pouze živě narozené děti, používá se termín čistá plodnost, bereme li v úvahu všechny narozené děti včetně mrtvě narozených, mluvíme o hrubé plodnosti. Diferenční plodnost je plodnost různě vymezených skupin obyvatelstva, např. sociálních skupin. Poměr pohlaví při narození, tzv. sekundární sex ratio, se pohybuje v rozmezí 105 107 chlapců na 100 děvčat. Narození mohou být sledováni podle pořadí dítěte (děti 1., 2., 3. pořadí). Podobně lze sledovat pořadí těhotenství (prvorodičky neboli primipary, druhorodičky neboli sekundipary, vícerodičky neboli multipary). Schopnost muže a ženy rodit děti se nazývá fekunditou neboli plodivostí. Fyziologická neschopnost plození se nazývá neplodnost neboli sterilita. Fertilitou neboli plodností se rozumí skutečný efekt fekundity, tj. počet narozených dětí. Pod pojmem bezdětnost se rozumí buď fyziologická neplodnost nebo záměrná snaha nemít děti. Počet dětí narozených páru závisí na jeho plodivosti a na jeho reprodukčním chování. Svou roli zde hraje také 25

vliv rozšíření antikoncepčních prostředků a metod. Plodnost jako demografický proces se mění s věkem obyvatelstva. Reprodukční období je věkové období, během kterého je žena schopna rodit. Počátek rodivého věku ženy je spojen s menstruací. První menstruací (menarche) začíná, poslední menstruací končí rodivý věk a začíná menopauza neboli klimakterium. Reprodukční období je rozsáhlé a jednotlivé populace se mohou lišit koncentrací plodností do užších a rozdílných věkových skupin. Ukazatele porodnosti, plodnosti a přirozené reprodukce: o Obecná (hrubá) míra porodnosti (natality) je nejjednodušším ukazatelem úrovně porodnosti. Je definována jako poměr počtu všech narozených na 1 000 obyvatel středního stavu během jednoho roku. Vyjadřuje se v. Hrubá míra porodnosti je však málo vhodným ukazatelem k hlubší analýze porodnosti. Jejím nedostatkem je to, že počty událostí jsou vztaženy k celému počtu obyvatel bez ohledu na to, zda všichni mohou mít děti. o Obecná míra plodnosti (fertility) je ukazatel, který se praxi používá nejvíce. Je definován jako poměr počtu živě narozených na 1 000 žen v reprodukčním věku (15 49 let). o Míra plodnosti podle věku (specifická míra plodnosti) je poměr živě narozených dětí na 1 000 žen daného věku. o Úhrnná plodnost je součet měr plodnosti podle věku neboli specifických plodností. Vyjadřuje počet živě narozených dětí, připadajících na jednu ženu, pokud by po celé její reprodukční období zůstala plodnost stejná, jako v daném roce. o Hrubá míra reprodukce je počet děvčat, která by se živě narodila jedné ženě během jejího reprodukčního období (od 15 do dokončených 49 let) za předpokladu, že by po celou dobu zůstala zachována úroveň plodnosti žen v jednotlivých věkových skupinách stejná jako v daném roce. 26

o Čistá míra reprodukce je počet děvčat, která by se živě narodila 1 ženě během jejího reprodukčního období (jako u hrubé míry reprodukce) a dožila by se věku matky v době svého narození. K perspektivnímu zachování stacionárního počtu obyvatelstva je nutné, aby čistá míra reprodukce byla rovna 1,000. o Absolutní přirozený přírůstek je nejjednodušším ukazatelem přirozené reprodukce. Je to rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých za určité časové období (rok). Je li tento přírůstek záporný, jde o úbytek přirozenou měnou, neboli o přirozený úbytek. o Hrubá míra přirozeného přírůstku vyjadřuje absolutní přirozený přírůstek ke střednímu stavu obyvatelstva. 3.4 Úmrtnost, naděje dožití při narození Úmrtností se v demografii rozumí proces vymírání populace. Termínem míra úmrtnosti se označují všechny míry, které měří četnosti úmrtí. Obecná míra úmrtnosti (mortalita), nám udává počet zemřelých osob v kalendářním roce připadající na 1 000 obyvatel středního stavu. Úmrtí je první událostí, o kterou se demografie začala zajímat, jako o hromadný jev, jako o proces vymírání určité populace o její úmrtnost. Ve spolupráci s jinými obory pomáhá demografie vymezit charakteristické znaky jednotlivých úmrtí, která by bylo možno označit za relativně stejná, aby je bylo možné analyzovat. Takovou charakteristikou je například věk. Společným zájmem demografie, lékařských věd i obecné biologie je proces individuálního stárnutí a délka lidského života. Antropologové i Demografové často hovoří o přirozené délce života 90 100 let. Ukazatele úmrtnosti: o Obecná (hrubá) míra úmrtnosti je nejjednodušším ukazatelem. Definuje se jako poměr počtu zemřelých na 1 000 obyvatel středního stavu během jednoho roku. Vyjadřuje se v. Hrubá míra úmrtnosti se stále snižuje v důsledku sociálního 27

pokroku (zvýšení produkce potravin, technický pokrok, zlepšení dopravy a hlavně pokroků v lékařství). Nízké hodnoty hrubé míry úmrtnosti však u menších populací ztrácejí svou vypovídací schopnost (intenzita úmrtnosti je v každém věku jiná; počet vystavených riziku úmrtí je v každém věku jiný) a proto stále více nabývá na významu věková struktura. o Míry úmrtnosti podle věku jsou specifickými mírami úmrtnosti. Ženy mají až na výjimky nižší intenzitu úmrtnosti než muži, tj. dožívají se vyššího věku. Vyšší úmrtnost u mužů ve všech věkových skupinách se označuje jako mužská nadúmrtnost. V absolutních počtech umírá více mužů než žen až do věku 70 let. Poté už převažují zemřelé ženy. Rozložení intenzit úmrtnosti podle věku vytváří charakteristickou křivku U s relativně vysokou intenzitou na počátku života, s minimální intenzitou před pubertou a jejím exponenciálním vzestupem u žen od 30 let a u mužů od 40 let. o Kojenecká úmrtnost je počet zemřelých dětí ve stáří do jednoho roku na 1 000 živě narozených téhož kalendářního roku. Rozlišujeme kvocienty úmrtnosti prvního dne, prvních 3 dnů (poporodní úmrtnost), prvního týdne (časná úmrtnost), prvních 4 týdnů (novorozenecká úmrtnost) a ponovorozeneckou úmrtnost od 28 dnů do konce prvního roku života. Značná část kojenců umírá brzy po narození, pak se intenzita jejich úmrtnosti snižuje a nejméně jich umírá ke konci prvního roku. Velikost kvocientu kojenecké úmrtnosti je jedním z důležitých ukazatelů životní úrovně dané země. Naděje dožití při narození je aritmetický průměr rozložení tabulkového počtu zemřelých. Nazýváme ji také střední délkou života při narození. Zjistíme ji jako součet počtu žijících během celého života jedné generace, který vydělíme tabulkovým počtem narozených. Značí průměrný počet let, kterého by se dožil novorozenec při zachování současné úmrtnosti. Vypovídá o současné úmrtnosti. Věkový medián zemřelých nazýváme pravděpodobnou délkou života při narození. Je to věk, jehož pravděpodobnost dožití je rovna právě 0,5. Normální délka života je modus 28

zemřelých v určitém věku. Je to vlastně věk, ve kterém lidé nejčastěji umírají. U populací s nízkou úmrtností je modus zemřelých ve vysokém věku. Úmrtnost podle příčin smrti (kvalitativní stránka úmrtnosti) statisticky se zpracovává tzv. prvotní (základní) příčina smrti, což je taková nemoc či úraz, jimiž byl započat řetězec chorobných stavů vedoucí k smrti. 3.5 Migrace Migrace znamená změnu obvyklého místa pobytu přes hranice určité územní jednotky. V České republice je migrace definována jako změna trvalého pobytu přes hranice určité administrativní jednotky. Proces migrace sestává ze dvou procesů, jednak je to stěhování směrem do populace, které se nazývá imigrací (přistěhování), jednak stěhování směrem z populace, které se nazývá emigrací (vystěhování). Za vnitřní stěhování je považována změna obce (v Praze též změna urbanistického obvodu) trvalého pobytu uvnitř území České republiky. Zahraničním stěhováním se rozumí změna země trvalého pobytu (u cizinců i dlouhodobého pobytu) bez zřetele na státní občanství. Migrace je hlavní formou mechanického pohybu (měny) obyvatelstva a působí na složení obyvatelstva podle věku a pohlaví. Mezi emigranty převažují obvykle mladí muži, tím ztrácí emigrační oblast především nejproduktivnější složku obyvatelstva. Naopak imigrační oblast získává osoby v nejproduktivnějším věku, přitom na výchovu těchto osob nemusela vynaložit žádné prostředky. Migrační přírůstek (přírůstek stěhováním, migrační saldo, mechanický přírůstek) je rozdíl mezi celkovým počtem přistěhovalých a odstěhovalých. Je-li migrační saldo kladné jde o čistou imigraci, je-li záporné jde o čistou emigraci. 29

3.6 Metodika V metodice jsou uplatněny ukazatele, které jsou využívány v demografii. Tyto ukazatele jsem použila k analýze věkové struktury. Jsou to především index stáří, koeficienty závislosti mladých a starých osob, koeficienty celkové závislosti a koeficienty odlivu a přílivu. o Index stáří (Sauvyho index) = počet osob starších 65 let na 100 osob ve věku 0 14 let. Index stáří určuje poměr poproduktivní populace a předproduktivní populace. biologická hranice: I ST ( b) = P P ( 65+ ) ( 0 14 ) 100 ekonomická hranice: I ST ( ek ) = P P ( 65+ ) ( 0 19 ) 100 o Koeficient závislosti mladých osob = počet dětí ve věku 0-14 let na 100 osob ve věku 15-64 let. Koeficient závislosti mladých vyjadřuje vztah zatížení produktivní populace populací předproduktivní. biologická hranice: K Z ( ml b) = P P ( 0 14 ) ( 15 64) 100 ekonomická hranice: K Z ( ml ek ) = P P ( 0 19 ) ( 20 64) 100 o Koeficient závislosti starých osob = počet osob starších 65 let na 100 osob ve věku 15-64 let. Koeficient závislosti starých osob představuje poměr poproduktivní populace a produktivní populace. K Z st ( ) = P P ( 65+ ) ( 15 64) 100 30

o Koeficient celkové závislosti = počet dětí ve věku 0-14 let a osob starších 65 let na 100 osob ve věku 15-64 let. Koeficient celkové závislosti vymezuje zatížení produktivní populace populací předproduktivní a poproduktivní. biologická hranice: K Z ( celk b) = P + P ( 0 14 ) ( 65+ ) P ( 15 64) 100 ekonomická hranice: K Z ( celk ek ) = P + P ( 0 19 ) ( 65+ ) P ( 20 64) 100 o Koeficient přílivu vystihuje stav, kdy se pětiletá věková skupina obyvatelstva chystá vstoupit do produktivního věku. K přř = P P ( 15 19 ) ( 15 64) 100 o Koeficient odlivu vystihuje stav, kdy se pětiletá věková skupina obyvatelstva chystá vystoupit z produktivního věku. K odl = P ( 60 64) P ( 15 64) 100 Dále jsem použila tyto statistické metody: o Trend charakterizuje celkový směr vývoje, spočívá v proložení pozorovaných hodnot řady vhodnou spojitou funkcí času neboli trendovou funkcí. o Polynomický trend metodou nejmenších čtverců vypočte křivku proloženou body podle následující rovnice: y í = α + α t + α t +... + α t 0 1 i 2 2 i m m i o Test statistické průkaznosti regresní funkce statistická průkaznost regresní funkce je ověřována pomocí analýzy rozptylu regrese. 31

H 0 Regresní funkce je statisticky neprůkazná. MS Testové kritérium: F ( k, n k 1) = MS R e Průměrné čtverce potřebné pro výpočet testového kritéria se vypočítají podle následujícího schématu: Tabulka č. 2: Tabulka analýzy variance Zdroj variability Regrese S R Součet čtverců S ( y ) 2 = i y Stupně volnosti ν = k ν Průměrný čtverec MS MS R S R = ν R Reziduum Celkem ( y y ) 2 S = e i i ν = n k 1 S ( y ) 2 = i y Zdroj: Dufek, J.: Ekonometrie, 1. vydání, Brno, MZLU v Brně, 2003. ISBN 80-7157- 654-9. ν T = n 1 MS e Se = ν e S S T R = = 2 1 ( y y) = y y ( y ) i i i 2 1 ( y y) = y y ( y ) i i i n n i i 2 2 S e = S T S R Vyhodnocení: F H 0 se zamítá (funkce je statisticky průkazná) vyp F tab F F H vyp tab 0 se nezamítá Výchozí data pro analýzu věkové struktury jsem získala z webových stránek Českého statistického úřadu. Pro analýzu věkové struktury v České republice jsem si zvolila rozmezí let 1993 2005. Tento interval jsem vybrala proto, že dne 1. 1. 1993 došlo ke vzniku samostatné České republiky a za rok 2004, resp. 2005 lze získat z ČSÚ poslední aktuální údaje o našem obyvatelstvu. 32

Další údaje jsem získala z Demografické ročenky, ze statistických ročenek, webových stránek časopisu Demografie a jiných demografických publikací. Tato sekundární data jsem uspořádala do tabulek, vytvořila k nim grafy a u vybraných ukazatelů trendové funkce. Výsledná data jsem srovnávala. Použila jsem k tomu metodu popisu a jednoduchou analýzu. Všechna zdrojová data jsou strukturována v dokončených letech. Hrubé míry byly konstruovány jako podíl celkového jevu ke střednímu stavu obyvatelstva. Míry za víceleté věkové skupiny zohledňují délku věkového intervalu. 33

4. VÝSLEDKY A DISKUSE Během minulého století došlo k mnoha událostem, díky nimž došlo k velkým zásahům do demografického vývoje. Tyto se zásahy se následně projevily ve výkyvech porodnosti, jejichž důsledky se promítají až do současnosti. Ve sledovaném období 1993 2005 došlo k úbytku počtu obyvatelstva, snižuje se porodnost i úmrtnost, klesá podíl dětské předproduktivní složky do 14 let a roste podíl poproduktivní složky starších lidí nad 65 let. Začíná se projevovat proces stárnutí populace. 4.1 Stav obyvatelstva 4.1.1 Počet obyvatel Česká republika měla k 1. 1. 1993 celkem 10 325 697 obyvatel. V roce 1994 ubyl v České republice necelý 1 tisíc obyvatel. V letech 1995 a 1996 každoročně 12 tisíc a v letech 1997 a 1998 ubylo každý rok dalších 10 tisíc obyvatel. Úbytek obyvatelstva je v České republice neobvyklým jevem. Počet obyvatel na jejím území ve 20. století až do roku 1994 vzrůstal s výjimkou dvou nepřirozených přerušení během první světové války a za odsunu Němců po druhé světové válce. Od roku 1995 byl však dosavadní růst vystřídán tendencí k úbytku. V období populační ztráty z let 1995 2002, kdy kladné saldo migrace (s výjimkou roku 2001) již nevyrovnávalo úbytek přirozenou měnou, naopak ubylo celkem 96,2 tisíce obyvatel. V roce 2003 i v roce 2004 se počet obyvatel v České republice zvýšil. V roce 2003 přibylo 8 186 obyvatel, v roce 2004 přibylo 9 122 obyvatel, celkem tedy 17 308 obyvatel. Příznivý vývoj pokračoval i v roce 2005. V průběhu roku 2005 vzrostl počet obyvatel České republiky o 30 502 obyvatel. Podle výsledku předběžné statistické bilance měla Česká republika k 31. 12. 2005 10 251 079 obyvatel. Za uplynulý rok se tak počet obyvatel zvýšil o 30 502 obyvatel. Příčinou bylo kladné saldo migrace v celkové výši 36,2 tisíce obyvatel. 34

Rok Tabulka č. 3: Celkový počet obyvatel v České republice v letech 1993 2005 Počet obyvatel celkem muži (k 1. 1. daného roku) Z toho ženy Úbytek (přírůstek) daného roku k 1. 1. 1993 1993 10 325 697 5 013 413 5 312 284 1994 10 334 013 5 019 297 5 314 716 + 8 316 1995 10 333 161 5 020 464 5 312 697 + 7 464 1996 10 321 344 5 016 515 5 304 829-4 353 1997 10 309 137 5 012 085 5 297 052-16 560 1998 10 299 125 5 008 730 5 290 395-26 572 1999 10 289 621 5 005 435 5 284 186-36 076 2000 10 278 098 5 001 062 5 277 036-47 599 2001 10 266 546 4 996 731 5 269 815-59 151 2002 10 206 436 4 967 986 5 238 450-119 261 2003 10 203 269 4 966 706 5 236 563-122 428 2004 10 211 455 4 974 740 5 236 715-114 242 2005 10 220 577 4 980 913 5 239 664-105 120 Zdroj: ČSÚ Graf č. 2: Počet obyvatel v České republice v letech 1993-2005 počet obyvatel celkem muži ženy 11 000 000 10 000 000 9 000 000 8 000 000 7 000 000 6 000 000 5 000 000 4 000 000 3 000 000 2 000 000 1 000 000 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 35