ÚSTAV ROMÁNSKÝCH JAZYKŮ A LITERATUR FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVA UNIVERZITA Petra Jelínková Bakalářská diplomová práce TRADUÇÃO DE VESTIDO DE NOIVA DE NELSON RODRIGUES Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Vlastimil Váně Brno, 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Tradução de Vestido de noiva de Nelson Rodrigues vypracovala samostatně pod vedením Mgr. et Mgr. Vlastimila Váně, s použitím literatury, uvedené na konci mé diplomové práce v seznamu literatury. V Brně 10.8.2008 Petra Jelínková
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu své bakalářské práce, Mgr. et Mgr. Vlastimilu Váňovi, a konzultantům, PhDr. Marii Havlíkové a Bc. Brunu Souzovi, za pomoc a veškerý čas, který mi věnovali.
Conteúdo 1. Introdução 5 1.1 Nelson e a sua vida 5 1.2 Nelson e a sua obra 7 2. Tradução 10 3. Revisão de Vestido de noiva 38 4. Problemas de tradução 42 5. Conclusão 44 6. Bibliografia 45 Internet 46 Dicionários 47 7. Apêndice 48 4
1. Introdução O meu primeiro contacto com Nelson Rodrigues foi na aula da literatura brasileira, no primeiro ano do meu estudo da língua e literatura portuguesa na Universidade Masaryk. Infelizmente, não houve muito tempo para analisar este grande autor na aula; apesar disso, era impossível ficar indiferente a ele. Um dos maiores autores do teatro brasileiro, com histórias chocantes e enredos bizarros. O anjo pornográfico 1. Tive a sorte em ganhar o livro do festival internacional de teatro, que teve lugar em Praga no ano de 2007 e que se dedicou principalmente a Nelson Rodrigues. Depois finalmente cheguei a ler também as suas peças e lembrei-me do interesse que sempre mantinha pelo teatro. O tema do meu trabalho final teve que ser um tema brasileiro e Nelson Rodrigues era um escritor altamente brasileiro. 1.1 Nelson e a sua vida Nelson Falcão Rodrigues nasceu na capital do Pernambuco, Recife, em 23 de Agosto de 1912. Tinha mais treze irmãos, sendo ele o quinto. O emprego do seu pai era marcante para Nelson Mário Rodrigues era jornalista. Quatro anos mais tarde toda a família muda para o Rio de Janeiro. Por isso, Recife não deixou quase nenhumas marcas no pequeno Nelson. Os Rodrigues vêm morar na Zona Norte, que definitivamente influencia o futuro dramático. Nelson parou logo de estudar com idade de catorze anos, o jovem rebelde foi expulso do colégio na Tijuca, bairro, onde a família morava havia quatro anos. Já no ano de 1925, Nelson estreia-se como 1 "Sou um menino que vê o amor pelo buraco da fechadura. Nunca fui outra coisa. Nasci menino, hei de morrer menino. E o buraco da fechadura é, realmente, a minha ótica de ficcionista. Sou (e sempre fui) um anjo pornográfico." NOGUEIRA JÚNIOR, Arnaldo: Nelson Rodrigues. (konzultováno 10.8.2008) http://www.releituras.com/nelsonr_bio.asp 5
jornalista, ganhando o seu próprio dinheiro, no jornal do seu pai, A Manhã. Especializou-se em descrever pactos de morte entre jovens namorados, tão constantes naquela época. 2 Outra fonte da sua inspiração. Aqui iniciam-se desgraças que o seguirão toda a sua vida. Em 1927 morre a sua pequena irmã, Dorinha. Em Dezembro de 1929, o novo jornal do seu pai, Crítica, publica na primeira página um artigo sobre o desquite de Sylvia e José Thibau Jr. No dia seguinte aparece na redacção esta mulher, à procura de Mário Rodrigues. Como não o encontra, vingase no seu filho Roberto. Dá-lhe um tiro. Roberto falece dois dias depois, em consequências da ferida. Este momento é considerado muito importante na vida, e em seguida na obra, de Nelson. O menino jamais tinha visto uma cena violenta desta espécie. O azar da família não acaba por aqui. Apenas umas semanas depois do filho, morre o pai. Um ano relevante para a família era o ano 1931, quando chamaram Mário Filho para escrever do desporto, no jornal O Globo. Ele levou consigo dois irmãos, incluindo Nelson. Assim os Rodrigues estavam presentes no nascimento do diário brasileiro mais popular hoje em dia. Em 1934 descobre que tem tuberculose. Por sua causa foi internado várias vezes durante sua vida. Dois anos depois perde mais um irmão, Joffre. Nesta altura conheceu Elza com qual se casou em 1940. Sua mulher logo engravidou e Nelson precisava de mais meios financeiros para sustentar a família. Há uma história, que um dia passou pelo Teatro Rival, onde havia uma fila enorme para assistir a peça, e assim Nelson pensou em escrever teatro. 3 A sua primeira peça, A mulher sem pecado, é feita já no ano seguinte, mas o autor tem de lutar para a exibirem. Porém, grande mudança na sua carreira vem somente com o seu segundo drama: Vestido de noiva. Desta vez não leva tanto tempo para encenar a peça, que 2 NOGUEIRA JÚNIOR, Arnaldo: Nelson Rodrigues. (konzultováno 10.8.2008) http://www.releituras.com/nelsonr_bio.asp 3 Ibid. 6
estreava em Dezembro do mesmo ano, 1943, na famosa direcção do polónio Zbigniew Ziembinski, no Teatro Municipal do Rio de Janeiro. Dois anos mais tarde, aparece o seu primeiro pseudónimo, Suzana Flag, e o folhetim escrito por ela, Meu destino é pecar. O folhetim, tendo feito tanto sucesso, que foi publicado em livro, é sucedido por um outro, Escravas do amor. Em 1946 escreve Álbum de família, que é imediatamente proibida pela censura. O drama foi liberado apenas dezanove anos depois. No ano de 1948 proíbem-lhe encenar outra peça: Senhora dos afogados. Três anos mais tarde, Nelson começa a usar um novo pseudónimo, de novo feminino: Myrna. Como ela responde às cartas de leitoras. Uma das brincadeiras da sua vida era, que Nelson era tradutor de inglês apesar de não saber falar esta língua. Os editores só usavam o seu nome e o dramático recebia dinheiro. Mais tarde também trabalhava em televisão. Escrevia cenários de telenovelas e filmes e tinha o seu próprio programa. Em 1973 escreve a sua penúltima peça, Anti-Nelson Rodrigues, a única que tem happy end, e que, absurdamente, o próprio autor diz que se parece mais consigo. Desde que escreve esta obra, Nelson passa muito tempo nos hospitais. Sua última peça, A Serpente, escreve um ano antes da sua morte, em 21 de Dezembro de 1980. 1.2 Nelson e a sua obra Autor de peças de teatro, romances, contos, crónicas, novelas e filmes. Criador do moderno teatro brasileiro. Um dos maiores cronistas esportivos de todos os tempos. 4 A inspiração de Nelson vinha de muitos lados diferentes. Da sua breve biografia, já sabemos de onde vinha uma grande parte da sua inspiração. É preciso também aperceber-se da época em que Nelson 4 5) Nelson Rodrigues. (konzultováno 10.8.2008) http://www.terra.com.br/istoe/biblioteca/brasileiro/artes_cenicas/cenicas5.htm 7
criava. Ditadura do Estado Novo e Ditadura depois de 1964. Primeira vitória do Brasil na Copa do Mundo de futebol em 1958. Nova capital brasileira, Brasília. Revolução na música brasileira com bossa nova e tropicália. O Brasil urbanizava-se. O país mudava a uma velocidade incrível. O Brasil tornava-se o país do futebol, do jornalismo, de massas, e precisava de um novo teatro para espelhá-lo [ ]. 5 Quais são os temas rodrigueanos? Amor, ciúmes, obsessão, loucura, incesto, morte, traição, insegurança em tempo de transformação, fraqueza e canalhice humanas. Isso tudo transformado nas personagens bizarras e muitas vezes taradas. Segundo Sábato Magaldi, as personagens de Nelson Rodrigues pendem entre as mais severas proibições e o prazer de infringi-las. Quebram elas, com freqüência, os convencionalismos sociais, mas se recolhem depois ao autoflagelo puritano. 6 Isso lembra da sociedade brasileira, muito religiosa, querendo sempre respeitar os convencionalismos, mas muitas vezes não o conseguindo. Aliás, Nelson era chamado puxão de orelhas nacional 7 pelas suas críticas da sociedade brasileira. O estilo de Nelson é famoso pela gíria e tipos cariocas, ao mesmo tempo universais. São seres obsessivos, apaixonados, neuróticos, hiperbólicos, abissais, sempre em situações-limite, levando suas taras às últimas conseqüências. A morte, um tema constante, é, aliás, o último e único gesto de dignidade dessas existências banais e perdidas, tão características da classe média urbana brasileira (como também o era o próprio Nelson). 8 A morte é um tema omnipresente em toda a obra de Nelson Rodrigues e em Vestido, como será comentado mais para frente. Um grande espaço nas peças de Nelson era dedicado às mulheres. Mulheres na sociedade tradicionalmente patriarcal e machista. Heroínas 5 AGUIAR, Flávio: Nelson Rodrigues e o teatro, in Rodrigues, Nelson: A mulher sem pecado. Rio de Janeiro: Nova Fronteira, 2005. 6 REBOUÇAS, Ana Maria: Gestos Rodrigueanos, in Kol. autorů: Textos Nelson Rodrigues. (konzultováno 10.8.2008) http://www.centrocultural.sp.gov.br/nelson_rodrigues/textos.asp 7 HAAG, Carlos: Nelson Ululante. (konzultováno 10.8.2008) http://www2.uol.com.br/entrelivros/reportagens/nelson_ululante.html 8 Ibid. 8
fortes, vivendo a impossibilidade. Aliás, na vida do autor havia muitas mulheres, esposas e amantes. A sua inspiração pelo mundo feminino podia ter começado já com a sua mãe, que estava a criar os catorze filhos quase sozinha, devido à ocupação do seu marido. O teatro de Nelson Rodrigues era completamente novo em tudo. Histórias, temas, personagens, língua, cena. Uma verdadeira revolução. Cena dinâmica, dividida em vários planos, com tempos paralelos e repetições. Onde o público frequentemente não sabe o que é real e o que é sonho (ou alucinação). Nelson mistura realismo com fantasia, melodrama com naturalismo. Do melodrama o autor usa acção rápida, revelações surpreendentes, situações extremas e presságio. Do naturalismo aproveita personagens movidas pelo instinto e pela fatalidade e presta bastante atenção ao ambiente social. Também daqui vem o sensacionalismo das suas obras. 9 Isto tudo veio sobretudo com a sua segunda peça, Vestido de noiva. 9 NUNES, Luiz Arthur: Nelson Rodrigues: O choque entre os elementos do naturalismo e do melodrama, in Grassi, Antonio: Brazilie do Praha, Prague Quadrennial/Quadrienal em Praga Impressão Copypress: São Paulo, 2007. p. 36-49. 9
2. Tradução Nelson Rodrigues Vestido de noiva SVATEBNÍ ŠATY Postavy ALAÍDE LÚCIA PEDRO MADAME CLESSI (nevěstka z roku 1905) ŽENA SE ZÁVOJEM PRVNÍ REPORTÉR (Pimenta) DRUHÝ REPORTÉR TŘETÍ REPORTÉR ČTVRTÝ REPORTÉR MUŽ Z JINÉ DOBY 10 ŽENA Z JINÉ DOBY DRUHÝ MUŽ Z JINÉ DOBY UKLÍZEČ (s tváří Pedra) MUŽ V PLÁŠTI (s tváří Pedra) CLESSIIN VRAH A MILENEC (s tváří Pedra) ČTENÁŘKA VEČERNÍCH LISTŮ 11 GASTÃO (otec Alaídy a Lúcie) DONA LÍGIA (matka Alaídy a Lúcie) DONA LAURA (tchyně Alaídy a Lúcie) PRVNÍ DOKTOR DRUHÝ DOKTOR TŘETÍ DOKTOR ČTVRTÝ DOKTOR 10 HOMEM INATUAL 11 LEITORA DO DIÁRIO DA NOITE 10
PRVNÍ AKT (Scéna rozdělená do 3 úrovní: 1. úroveň: halucinace; 2. úroveň: paměť; 3. úroveň: skutečnost. Čtyři oblouky v úrovni paměti; dvě boční schodiště. Opona.) MIKROFON Klakson automobilu. Hvízdání gum v prudkém smyku. Zvuk rozbitého skla. Ticho. Ambulance. Ticho. HLAS ALAÍDY (mikrofon) Clessi Clessi (Oslňující světlo 12 v plánu halucinace. 3 stoly, 3 skandálně nalíčené ženy, v křiklavých a dlouhých šatech. S výstřihy. Dvě z nich tančí za zvuků neviditelného gramofonu a při tom působí jaksi lesbicky.uprostřed jeviště se zjeví Alaíde, střídmě a vkusně oblečená mladá paní. V šedých šatech a s červenou kabelkou.) ALAÍDE (nervózně) Chci mluvit s madame Clessi! Je tady? (Osloví 1. ženu, která u jednoho ze tří stolů hraje pasiáns. 13 Žena neodpoví.) ALAÍDE (úzkostně) Můžete mi říct, jestli je tady madame Clessi? ALAÍDE (s naivním výrazem) Neodpovídáte! (sladce) Nechcete odpovědět? (Ticho té druhé.) 12 Luz em resistência - é um efeito de iluminação comum nas peças de Nelson Rodrigues pelo efeito de sonho que pode criar. Aumentar a intensidade da luz ou diminui-la, ou ainda fazê-la variar durante o espetáculo são efeitos de luz em resistência. AGUIAR, Flávio: Glossário de termos teatrais, in Rodrigues, Nelson: A mulher sem pecado São Paulo: Editora Nova Fronteira, 2005. 13 Fala à 1.ª mulher que, numa das três mesas, faz paciência. 11
ALAÍDE (váhavě) Tak se zeptám (pauza) tamté. (Běží k ženám, které tančí.) ALAÍDE Promiňte, je tady madame Clessi? (2. žena také neodpovídá.) ALAÍDE (stále sladce) Ach! taky neodpovíte? (Váhá. Prohlíží si všechny ženy. Kolem projde muž, zaměstnanec domu, v košili, kterou má na sobě, působí lišácky. Nese smeták a hadr na podlahu. Tento džentlmen se objevuje v průběhu celé hry. Vždy jinak oblečen hraje různé postavy. 14 Alaíde běží k němu.) ALAÍDE (mile) Mohl byste mi říct, jestli madame (Muž zrychlí krok a zmizí.) ALAÍDE (dětinsky, zklamaně) Utekl přede mnou! (uprostřed jeviště, obracejíc se na všechny, lehce agresivní) Já toho nechci moc. Chci jen vědět, jestli je tady madame Clessi! (3. žena přestane tančit a jde vyměnit desku v gramofonu. Tváří se, jako by vybírala desku, kterou nikdo nevidí, dá ji do taktéž neviditelného gramofonu. Současně s tímto posledním pohybem zazní samba. 2. žena se pomalu přiblíží k Alaíde.) 1. ŽENA (tajemně) Madame Clessi? ALAÍDE (s nelíčenou radostí) Ach, díky bohu! Ano, Madame Clessi. 14 O mesmo cavalheiro aparece em toda a peça, com roupas e personalidades diferentes. 12
2. ŽENA (mužským hlasem) Ta, co umřela? ALAÍDE (zděšená, prohlíží si všechny) Umřela? 2. ŽENA (k ostatním) Neumřela? 1. ŽENA (ta, která hraje pasiáns ) Umřela. Byla zavražděná. 3. ŽENA (mírným a zastřeným hlasem) Madame Clessi umřela! (stroze a prudce) A teď vypadni! ALAÍDE (couvá) To je lež. Madame Clessi neumřela. (prohlíží si ty ženy) Co se na mě tak díváte? (jiným tónem) Není vám to nic platné, protože já vám nevěřím!... 2. ŽENA Ano, zemřela. Byla pochovaná v bílém. Já jsem to viděla. ALAÍDE Ale ona nemohla být pochovaná v bílém! To není možné. 1. ŽENA Byla hezká. Vypadala jako nevěsta. ALAÍDE (vzrušeně) Nevěsta? (u vytržení) Nevěsta ona? (směje se přerývaně a hystericky) Madame Clessi a nevěsta! (smích se stupňuje a mění se ve vzlykot) Přestaňte s tou hudbou! To jsou věci! (Hudba rázem přestane hrát. 15 Rozsvítí se světla v úrovni skutečnosti. Čtyři telefony na jevišti, hovoří současně. Vzrušení.) PIMENTA To je Deník 16? 15 Música cortada. 16 Diário 13
REDAKTOR Ano. PIMENTA Tady je Pimenta. RIODEJANEIRSKÝ REPORTÉR To je Večerník 17? PIMENTA Jeden automobil právě srazil nějakou ženu. REDAKTOR VEČERNÍKU Co se děje? PIMENTA Tady v Glórii, u hodin. RIODEJANEIRSKÝ REPORTÉR Přejeli nějakou paní. REDAKTOR DENÍKU V Glórii? U hodin? REDAKTOR VEČERNÍKU Kde? RIODEJANEIRSKÝ REPORTÉR V Glórii. PIMENTA Už ji odvezla ambulance. RIODEJANEIRSKÝ REPORTÉR Přibližně u hodin. Přecházela ulici, když jela tramvaj. REDAKTOR VEČERNÍKU Hodiny. PIMENTA Řidič ujel. REDAKTOR DENÍKU O.K. RIODEJANEIRSKÝ REPORTÉR Řidič na to šlápnul a ujel. 18 17 A Noite 18 O chofer meteu o pé. 14
PIMENTA Pěkná, hezky oblečená. REDAKTOR VEČERNÍKU Zemřela? RIODEJANEIRSKÝ REPORTÉR Ještě ne, ale zemře. (Opona. Rozsvítí se světla v úrovni halucinace.) ALAÍDE (vede do rohu za ruku 1. ženu) Ten muž tam, kdo je to? (Ukazuje na muže, který právě přišel a zírá na Alaíde.) 3. ŽENA Jak to mám vědět! (jiným tónem) Chodí sem každou sobotu. ALAÍDE (vyděšeně) Vypadá v obličeji jako můj manžel. (ustupuje a při tom s sebou táhne tu druhou) Stejná tvář! 3. ŽENA Vy jste vdaná? ALAÍDE (zaraženě) Nevím. (váhavě) Všechno jsem zapomněla. Nemám žádné vzpomínky jsem žena bez paměti. (ohromeně) Ale všichni mají nějakou minulost; já ji také musím mít jak by ne! 3. ŽENA (potichu) Vy jste blázen. ALAÍDE (ohromeně) Já jsem blázen? (sladce) To je ale štěstí! 2. ŽENA (přibližuje se) O čempak se to tam bavíte? 3. ŽENA (k Alaíde) To je snubní? ALAÍDE (ukazuje jí prst) Ano. 15
3. ŽENA (dívá se) Snubní prsten. 2. ŽENA Moje sestra má menší. 3. ŽENA (pochybovačně) Velký nebo malý, na tom nesejde. (udělá pár tanečních kroků) ALAÍDE (vzrušeně) Ach můj Bože! Madame Clessi! Madame Clessi! Madame Clessi! (Osamělý muž se přiblíží. Alaíde s 3. ženou se vzdálí.) ALAÍDE To je on! Řekněte mu, že nejsem odsud! Rychle! Vysvětlete mu to! 3. ŽENA (mluví a přitom tancuje sambu) Co bych mu říkala, drahoušku! MUŽ Je tu nová? ALAÍDE (naprosto změní své chování) Ne, nejsem nová. Vy jste mě tu ještě nikdy neviděl? MUŽ (vážně) Ne. ALAÍDE (vzrušeně, ale mile) To je vážně divné. Já jsem tady jak dlouho. Už asi tři měsíce MUŽ Teď si velice dobře vzpomínám. ALAÍDE (sarkasticky) Vy si na mě pamatujete? MUŽ Ano, pamatuju. 16
ALAÍDE (ostře) Šašku! 19 MUŽ (udiveně) Co prosím? 2. ŽENA (smírně) Promiňte, pane doktore. Ona je blázen. (k Alaíde) Madame toto nemá ráda! MUŽ A proč tu necháváte nějakou bláznivou ženskou? ALAÍDE (rozčileně) Ano, jste šašek. (vyzývavě) No řekněte, jestli jste mě už někdy viděl! Řekněte to, jestli máte odvahu! MUŽ (škrobeně) Budu si stěžovat madame! Já to takto nenechám! 2. ŽENA (k Alaíde, vyčítavě) Vidíte? Jak jsem říkala! ALAÍDE No povězte! Už jste mě někdy viděl? Měla bych vám nafackovat MUŽ (nastavuje tvář) Tak se ukažte. ALAÍDE (jako vyměněná) - ale nechci. (přestane být agresivní, mile) Usmívám se vidíte? Tamto, to nic nebylo! (sladce se usměje). MUŽ Sedneme si tady? ALAÍDE (pořád se usmívá) Usmívám se, aniž by se mi chtělo. Vůbec se mi nechce. Půjdu s vámi ani nevím proč. Já už jsem taková. (sladce) Jdeme, miláčku? MUŽ (nedůvěřivě) Proč jste oblečená jinak než ostatní? (ostatní na sobě mají červený, žlutý a růžový satén) ALAÍDE (sladce) Všiml jste si, jak jsem řekla miláčku? Řeknu to znova miláčku a horší věci! Madame Clessi to trvá! (jiným tónem) Ona vážně umřela? MUŽ (chechtá se) Madame Clessi umřela. Tlustá a stará. ALAÍDE (u vytržení) Lžete! (útočně) Prý tlustá a stará! Madame Clessi byla krásná. (zasněně) Krásná! MUŽ (stále se směje a sedá si na zem) Měla křečové žíly! Při chůzi sténala a šoupala papučemi! ALAÍDE (umíněně) Tlustou, starou ženu s křečovými žilami nikdo nemiluje! A ji tolik milovali! (sveřepě) Vy lháři! (Alaíde dá muži 19 Bufão! fanfarrão; truão, bobo (MACHADO, José Pedro: Dicionário da língua portuguesa, Lisboa: 1999, Publicações Dom Quixote.) 17
facku, ten se okamžitě přestane smát). (3. žena přichází krokem samby a pohladí mužovu hlavu). 1. ŽENA On říkal pravdu. Madame měla křečové žíly. ALAÍDE (zasněně) Po smrti ji oblékli jako nevěstu! 1. ŽENA Být pohřbená ve svatebních šatech je hloupost! ALAÍDE (úzkostně) Madame Clessi! Madame Clessi! MUŽ (vstává, vážně) Už půjdu. Dostal jsem facku a to mi stačí. ALAÍDE (laskavě a nervózně) Ach, vy už jdete? Chcete moje telefonní číslo? MUŽ (aniž by jí věnoval pozornost) Nikdy jsem nebyl tak šťastný! Dostal jsem facku a nijak jsem nezareagoval. (přehnaně je zdraví) Omluvte mě. ALAÍDE (běží za ním) Neodcházejte takto! Zůstaňte ještě chvíli! MUŽ Sbohem, madame. (odejde) (3. žena tančí nápadně smyslně. Vrací se tudy zaměstnanec 20 se smetákem, hadrem na podlahu a kbelíkem.) ALAÍDE (má toho dost) Ach můj bože! Ten taky! 1. ŽENA Kdo? ALAÍDE Tamten. Má stejnou tvář jako můj snoubenec. Oči a nos mého snoubence pronásledují mě. Všichni mají jeho tvář. (2 stoly a 3 ženy zmizí. Dvě ženy odnášejí 2 židle. Ty dva stoly jsou vytaženy nahoru. Na schodišti se znenadání objeví žena. Má na sobě šněrovačku a klobouk s ptačími pery. Staromódní elegance z roku 1905. Půvabná postava. Osvítí ji světlo.) ALAÍDE (vydechne obdivem) Ach! MADAME CLESSI Chtěla jste se mnou mluvit? ALAÍDE (přibližuje se, okouzlená) Ano, chtěla. Chtěla bych MADAME CLESSI Pustím nějakou desku. (vydá se směrem k neviditelnému gramofonu, Alaíde za ní.) 20 Passa o empregado, de volta,[ ] 18
ALAÍDE Vy jste neumřela? MADAME CLESSI Pustím nějakou sambu. Tato není velmi dobrá. Ale i tak ji pustím. (Samba začne tlumeně hrát.) Vidíte, jak jsem tlustá, stará, mám spoustu křečových žil a peněz? ALAÍDE Četla jsem váš deník. MADAME CLESSI (pochybovačně) Četla? To pochybuji! Kde? ALAÍDE (potvrzuje) Ano, četla. Ať umřu hned teď, jestli to není pravda! MADAME CLESSI Tak mi řekněte, jak to začíná. (Clessi mluví obrácená zády k Alaíde) ALAÍDE (vzpomíná si) Tak uvidíme! Je to takto (krátká pauza) včera jsem šla s Paulem do Paineiras (šťastně) Takto to začíná. MADAME CLESSI (zabraná do vzpomínek) Ano. Přesně tak. ALAÍDE (rozrušeně) Nevím, jak to madame mohla napsat! Kde jste vzala tu odvahu! Já bych ji neměla! MADAME CLESSI (bez okolků) Ale to není všechno. Je toho víc. ALAÍDE (vzrušeně) Já vím. Je toho mnohem víc. Zůstala jsem z toho paf!... (znepokojeně) Můj bože! Nevím, co to se mnou je. Je to něco nevím. Proč jsem vlastně tady? MADAME CLESSI To se ptáte vy mě? ALAÍDE (těkavě) V mém životě se stalo něco, co mě přimělo sem přijít. Kdyže jsem to slyšela vaše jméno poprvé? (pauza) Už si vzpomínám! (Vejde dříve zmíněný zákazník s deštníkem, v klobouku a plášti. Působí váhavě.) ALAÍDE Ten muž! Má stejnou tvář jako můj snoubenec! MADAME CLESSI Nechte toho pána být! Jak jste se dozvěděla moje jméno? ALAÍDE Už jsem si vzpomněla! (jiným tónem) On si mě prohlíží. (ještě jiným tónem) Z jednoho rozhovoru, který jsem zaslechla, 19
když jsme se přestěhovali. Přesně ten den, mezi tatínkem a maminkou. Nechte mě si vzpomenout, jak to bylo Už vím! Tatínek povídal: Končilo to (Světla v úrovni halucinace zhasnou. Rozsvítí se světla v úrovni paměti. Vystoupí otec a matka Alaíde.) OTEC (dokončuje větu) - bouřlivou orgií. MATKA A to všechno tady? OTEC Tady, tak tedy?! MATKA Alaíde a Lúcia žijící v domě madame Clessi. Určitě spala v Alaídiném pokoji. V nejlepším v domě! OTEC Nech ji na pokoji! Už je po smrti! MATKA Byla zavražděná. Copak to nevyšlo v novinách? OTEC Ale vyšlo. Tou dobou jsem ještě ani netušil, že tě poznám. Hodně se o tom zločinu mluvilo. Otiskli i fotografii. MATKA Na půdě jsou její fotografie a kufr plný oblečení. Nechám to všechno spálit. OTEC Nechej. (Světla v úrovni paměti zhasnou. V úrovni halucinace se rozsvítí.) ALAÍDE (znepokojeně) Maminka mluvila o Lúcii. Ale kdo je Lúcia? Nevím. Nevzpomínám si. MADAME CLESSI Tak vy jste se tam nastěhovali? (nostalgicky) Ten dům musí být velmi starý. ALAÍDE Byl, ale Pedro (vzrušeně) Už jsem si vzpomněla: Pedro je můj manžel! Jsem vdaná. (jiným tónem) Ale co se týče té Lúcie, můj bože! (jiným tónem) Myslím, že mi vyhrožují smrtí! (vyděšeně) On jde sem (má na mysli osamělého muže, který se přibližuje). CLESSI Tak ať. ALAÍDE (živě) Pedro dal všechno zrekonstruovat, vymalovat. Dům vypadal jako nový. (jiným tónem) Ach! Já jsem vyběhla na půdu dřív, než maminka nechala všechno spálit! CLESSI A co potom? 20
ALAÍDE Tam jsem uviděla ten kufr s oblečením, s podvazky, s růžovou šněrovačkou. A našla jsem ten deník. (uchváceně) Byl tak krásný! CLESSI (tvrdě) Chcete být jako já, že ano? ALAÍDE (vehementně) Ano, chci. Chci. CLESSI (zapáleně, křičí) Mít věhlas jako já. Život jako já. Peníze jako já. A zemřít zavražděná? ALAÍDE (pohroužená do svých myšlenek) Šla jsem do Knihovny 21 přečíst si všechny noviny z té doby. Přečetla jsem všechno! CLESSI (nadšeně) Otiskli o tom zločinu každičkou informaci! Jeden reportér napsal něco obzvlášť hezkého! ALAÍDE (prudce se odtáhne) Počkejte, na něco jsem si vzpomněla. Počkejte, podívám se na to! Maminka mluví s tatínkem. (V úrovni halucinace se setmí. Rozsvítí se v úrovni paměti. Otec a matka.) MATKA Fuj! Skoro se mi zdálo, že vidím nějakou postavu v poslední době jsem tak nervózní. Ale to taky ty chodby! Může tu někde bloudit duch madame Clessi a OTEC Přestaň s tím svým stihomamem o duchovi! Ta ženská je mrtvá, pohřbená! MATKA Máš pravdu (V úrovni paměti se setmí. Rozsvítí se v úrovni halucinace.) MADAME CLESSI Copak se stalo? ALAÍDE Nic. Naprosto nedůležitá vzpomínka. (pevně) Chci být jako madame. Nosit šněrovačku. (lichotnicky) Šněrovačka mi připadá elegantní! CLESSI A co váš manžel, váš otec, vaše matka a Lúcia? MUŽ (k Alaíde) Vražedkyně! (Světla v úrovni halucinace zhasnou. Rozsvítí se světla v úrovni skutečnosti. Operační sál.) 1. DOKTOR Puls? 21 Fui à Biblioteca [ ] 21
2. DOKTOR 160. 1. DOKTOR Škrabka. 22 2. DOKTOR Jak je na tom? 1. DOKTOR Zkusíme osteosyntézu! 3. DOKTOR Podívej se na toto. 1. DOKTOR Drátkovitý bronz. 23 (Pauza.) 1. DOKTOR Ta kost! 3. DOKTOR Teď to musíme dovést až do konce. 1. DOKTOR Jestli se to nepovede, uděláme amputaci. (Hluk chirurgických nástrojů) 1. DOKTOR Rychle! (V operačním sále se setmí. Rozsvítí se světla v úrovni halucinace.) MUŽ (k Alaíde, temně) Vražedkyně! CLESSI (udiveně) Co prosím? MUŽ (ukazuje) Ona! Je to vražedkyně! CLESSI (k Alaíde) Vy? ALAÍDE (velmi nervózně) Na nic se mě neptejte. Nic nevím. Nevzpomínám si. (zanaříká) Kdybych alespoň věděla, kdo je Lúcia! MUŽ (sklíčeně) Je tady někdo? Chci pivo! ALAÍDE (propadá panice) On mě chce zatknout! Nedopusťte to! CLESSI (ohromeně) Vy Jste zabila? Vy? 22 Rugina. fr. rugine : med. raspatorium, škrabka (přístroj na oškrabávání kostí), in NEUMANN, Josef a HOŘEJŠÍ, Vladimír s autor. kol.: Velký francouzsko-český slovník, L-Z Academia: Praha, 1992. 23 Fios de bronze. 22
ALAÍDE (zoufale) Ano, zabila jsem. Zabila jsem, je to hotová věc! MUŽ (naříká) Můj bože! Není tu nikdo, kdo by mě obsloužil. (stísněně) Nikdo! (podívá se na Alaíde) Vražedkyně! ALAÍDE (pohnutě) Zabila jsem. Zabila jsem svého snoubence. MUŽ Řekla to zabila jsem svého snoubence. Řekla to. Já to viděl. ALAÍDE Nic jste neviděl! Nikdo tam nebyl. Nikdo u toho nebyl! A nebyl to můj snoubenec. Byl to můj manžel! CLESSI (malicherně) Manžel nebo snoubenec, to je jedno. ALAÍDE (hystericky, k muži) Teď mě seberte, zatkněte mě jsem vražedkyně. MUŽ Nezatknu vás. Nemám s tím nic společného! (sklíčeně) To tu není nikdo, kdo by mě obsloužil? (zádumčivě) Nikdo! CLESSI Pán má tvář Alaídina manžela? ALAÍDE Ano, má. Bude říkat, že ne, ale má. MUŽ (vážně) Mám (Muž odchází. Stůl zmizí. Muž odnáší židli.) Až budete chtít odnést tělo, pomůžu vám. (odejde) ALAÍDE On je tady. Tady. CLESSI (udiveně) Kdo on? ALAÍDE (potichu) Můj manžel. CLESSI Živý? ALAÍDE Mrtvý. (Alaíde nasměruje Clessi. Ukáže na neviditelnou mrtvolu.) ALAÍDE Vidíte ho? CLESSI Vidím. Ale to vy?... ALAÍDE Ano, já. Podívejte se na moje nohy. Tak křivé. (patřičně se zatváří) 23
(Klakson. Zvuk smyku. Ambulance. Alaíde a Clessi se nehýbají.) CLESSI Ale proč jste to udělala? ALAÍDE (rozčileně) On byl hodný, moc hodný. Hodný pořád a ve všem. Hnusila se mi ta jeho dobrota (zamyslí se, potvrdí to) Nevím, dělalo se mi z toho zle. Vzpomínám si na všechno, jak to přesně bylo. Ten den jsem řekla: Chtěla bych být madame Clessi, Pedro. Co ty na to? (Světla v úrovni halucinace zhasnou. Rozsvítí se světla v úrovni paměti.) PEDRO Ty s tím žertováním nepřestaneš? ALAÍDE S jakým žertováním? Mluvím vážně! PEDRO Nechtěj mě naštvat, Alaíde! ALAÍDE Copak bys s tím udělal? PEDRO Nevím. (náhle) Zabil bych tě. ALAÍDE (nedůvěřivě) To pochybuju. Na to bys nikdy neměl odvahu! PEDRO (dívá se na ni) Ano, to bych neměl. ALAÍDE Neříkala jsem to? Ale co kdybych utekla a stala se madame Clessi? PEDRO Co já vím, Alaíde! Jak to mám vědět! ALAÍDE (zvráceně) Ach! Tak takto ty mi odpovíš? Tak abys věděl 24
PEDRO Co?... ALAÍDE (zlomyslně) Neřeknu! (pobrukuje si Na krásném modrém Dunaji 24 ) PEDRO (křičí) Už mi to řekni. Řekni mi to. ALAÍDE (škodolibě) Co bych ti říkala! PEDRO Tak jsi s tím neměla začínat! (Opona. Rozsvítí se světla v úrovni halucinace, ve kterém už je Alaíde.) ALAÍDE (ponurým a nečekaným tónem) Někdo mě chce zabít. CLESSI To už vím. Ale teď chci vědět, jak jste zabila Pedra. Jak se to stalo? ALAÍDE To je zajímavé. Vzpomínám si na jednu ženu, ale nedaří se mi spatřit její obličej. Má na sobě závoj. Kdybych ji jen poznala!... CLESSI Nechte tu ženu se závojem být. Jak jste ho zabila? ALAÍDE (omámeně) Cítím vůni květin, spousty květin. Dělá se mi z nich až špatně. (jiným tónem) Jak jsem ho zabila? Ani pořádně nevím. Mám to v hlavě tak popletené! Začínám si vzpomínat. Zapomněla jsem jen motiv. Ten den jsem se chovala jako pomatená. (opona) 24 (cantarola Danúbio Azul ) 25
HLAS ALAÍDE (zpoza opony) Pomatená nenávistí. Možná kvůli té ženě se závojem. Ještě nevím, kdo to je, ale určitě si vzpomenu. Pedro si četl nějakou knížku. (Rozsvítí se světla v úrovni paměti. Pedro si čte knížku.) ALAÍDE (provokativně) Tak ty s tou knihou nepřestaneš? PEDRO Ale miláčku, teď jsem začal! ALAÍDE (podrážděně) Kvůli těm svým knihám zapomínáš, i že existuju! PEDRO (smířlivě) Nebuď hloupá! (zvedne se, chce ženu obejmout) ALAÍDE (odstrčí ho) Zůstaň, kde jsi! Ne ne, už jsem řekla! (Pedro naléhá.) ALAÍDE (rozmrzele) Já nechci! Běž si číst tu svou knížku, běž! PEDRO (dělá si legraci) Nejdu! HLAS CLESSI (mikrofon) Kdo je ta žena se závojem? PEDRO Nebuď taková, Alaíde! ALAÍDE (prudce) Jak nebuď taková! Ty si mě ani nevšímáš a teď se tu budeš takto přetvařovat. PEDRO (láskyplně) Přestaň se chovat jako dítě! Pojď ke mně! Jenom jednu malou pusu! 26
ALAÍDE (neoblomně) Ne, nepůjdu! Přestaň. (výhružně) Pedro! (odstrčí ho) Taky si budu číst! PEDRO Co? ALAÍDE (tajemně) To si ani nedokážeš představit! Deník! Deník jedné velké ženy! (Opona.) ALAÍDE (za oponou, na mikrofonu) On nevěděl, proč jsem jiná. Tak jiná. Jak mohl vědět, že to byl přízrak přízrak madame Clessi který mě doháněl k šílenství? HLAS CLESSI (mikrofon) Ne, to nebyl jen můj přízrak. Co ty další dva přízraky? Ta žena se závojem a Lúcia? HLAS ALAÍDE O tom až později. (jiným tónem) Kdyby jen věděl, že zemře!... (Rozsvítí se světla v úrovni paměti. Pedro si čte.) ALAÍDE (provokativně) Pedro. (říká to jméno, jako by ho zpívala, po slabikách, PE-DRO; Pedro mlčí) Ach! nebuď takový, no tak! PEDRO (aniž by se otočil) Proč jsi to udělala? ALAÍDE Já jsem nic neudělala! PEDRO Ty jsi mě odstrčila! ALAÍDE Ano, odstrčila. Nemám tě ráda! Přestala jsem tě mít ráda už dávno! Už v den naší svatby 27
PEDRO (zvedne se a přiblíží se) Hlupáčku! ALAÍDE Vážně! (Prohlíží si jeden druhého.) ALAÍDE (obrátí se k němu zády) Mám ráda jiného. PEDRO (úzkostlivě) Alaíde! Slyšela jsi, co jsem říkal? ALAÍDE (potměšile) Ano, mám ráda jiného. Co se na mě tak díváš? PEDRO (lehce výhružně) Nech toho, Alaíde! ALAÍDE Určitě si teď říkáš: Kdyby měla ráda jiného, neříkala by mi to. Je to tak? PEDRO Ty jsi naprosto šílená! ALAÍDE Jak to, že tě to, co říkám, neuráží? PEDRO Proč bych se staral o to, co říkáš? ALAÍDE (ironicky) Ach ne! (zapáleně) Děláš chybu, když říkáš, že bys nikdy nezabil svou ženu!... Manžel, který poskytuje záruku života, je vyřízený. PEDRO (podrážděně) Neprovokuj, Alaíde! ALAÍDE (vznětlivě) Já tě opustím, uteču odsud! Chci být volná, chlapečku! 25 Volná! To by bylo úžasné! 26 25 Quero ser livre, meu filho! 26 Tão bom! 28
PEDRO (vznětlivě, popadne ji za ruku, zkroutí jí zápěstí. Děsivě) Neříkal jsem ti, abys mě neprovokovala neříkal jsem to? ALAÍDE (zoufale) Au au! Já si dělala legraci, Pedro. Au! Au! PEDRO (zlověstně) Nikdy v životě už si se mnou takto nezahrávej už nikdy! Slyšelas? ALAÍDE (šílená bolestí) Pro lásku boží, Pedro au. Ne, Pedro! Přísahám (Pedro ji pustí. Alaíde si schová zraněnou ruku za záda.) ALAÍDE (lapá po dechu) Ty jsi mě zranil. Já si jen dělala legraci (Pedro se k ní obrátí zády. Třesoucí se rukou si zapálí cigaretu. Otočí se k Alaíde.) ALAÍDE (nechá spadnout svůj náramek) Pedro, můj náramek spadl. Nechceš mi ho zvednout? (Pedro ho jde zvednout. Skloní se. Rychle a ďábelsky Alaíde popadne neviditelný kus železa, nebo něco, co se mu může rovnat, a jako posedlá začne dávat rány. Pedro padá jako ve zpomaleném záběru.) (Opona.) HLAS ALAÍDE (mikrofon) Udeřila jsem ho tady vzadu, myslím, že na spodku lebky. Před smrtí kňučel jako nějaký přejetý pes. HLAS CLESSI (mikrofon) Ale kde jsi vzala to železo? HLAS ALAÍDE (mikrofon) Co já vím! Prostě se tam objevilo! (jiným tónem) Někdy si myslím, že může být naživu. Nic nevím, pane bože! Nikdy bych si nepomyslela, že zabít manžela je tak lehké. 29
(Rozsvítí se světla v úrovni halucinace. Alaíde a Clessi sedí na zemi, v místě, kde má být neviditelná mrtvola. Obě se na ni dívají.) CLESSI Odneseme toho muže? CLESSI (hladí mrtvého po domnělé hlavě) Chudák! ALAÍDE Nebožtík je dobrá věc, 27 protože člověk ho někde nechá, a když se vrátí, je na stejném místě. CLESSI Vy vážně cítíte vůni květin? ALAÍDE (rozrušeně) Odneseme ho? (jiným tónem) Ale kam, Kriste pane! Nikde není místo! CLESSI Schováme ho pod postel. ALAÍDE (beznadějně) Ale tam nemůže zůstat celý život. Ten uklizeč až půjde uklidit pokoj ho najde. CLESSI Tady je to ještě horší. Může přijet policie. ALAÍDE (úzkostně) Tak rychle, jdeme na to?! CLESSI (vysvětluje) Poslouchejte, já ho vezmu za jednu ruku a vy za druhou. ALAÍDE Když ho odvlečeme, bude nás to stát méně úsilí. 27 Um morto é bom, [ ] 30
(Obě vlečou neviditelnou mrtvolu za ruce. Vynakládají při tom patřičné úsilí. Těžce oddychují.) ALAÍDE (lapá po dechu) Ten je ale těžký! (obě se zastaví. Dělají, jako by opatrně pokládaly tělo oběti na zem. Clessi překročí mrtvolu.) CLESSI (sedá si na zem) Není vám ho teď líto? ALAÍDE (podrážděně) Já a lítost? Jaká lítost! Jen nenávist! (jiným tónem) Kriste pane, co to jen udělal? (zmateně a stísněně) Co se stalo? CLESSI Já nevím, holka. ALAÍDE (úzkostně) Nedokážu si vzpomenout. Ale ano, něco udělat musel. Přinejmenším ta žena se závojem v tom má prsty!... CLESSI A Lúcia taky. (Vystoupí muž v plášti s deštníkem. Přiblíží se. Ty dvě, aniž by řekly slovo, se na sebe podívají.) MUŽ (blízko Alaíde) Vražedkyně! (Postavy znehybní a oněmí. Hluk smyku; výkřik. Ambulance.) ALAÍDE Co si mě tak prohlížíte? Nikdy předtím jste mě snad neviděl? (jiným tónem) Zatkněte mě pojďte, máte strach? (ke Clessi) Vy jste slyšela výkřik? Půjdeme na policii? MUŽ Vražedkyně! (Opona. Rozsvítí se světla v úrovni paměti. Čtyři kameloti, každý v jednom oblouku.) 31
1. MALÝ KAMELOT Čtěte. 28 VEČERNÍK! DENÍK! Žena zabila manžela! 2. MALÝ KAMELOT Račte si přečíst! 29 VEČERNÍK! DENÍK! Tragédie na Copacabaně! 3. MALÝ KAMELOT VEČERNÍK! DENÍK! Zemřel chlápek. 4. MALÝ KAMELOT DENÍK! Silný článek! Už jste to četli? 30 1. MALÝ KAMELOT Přečtěte si o ženě, která spolkla cihlu! DENÍK! (Čtyři kameloti zároveň opakovaně vyvolávají výše uvedené. Opona. Rozsvítí se světla v úrovni halucinace.) ALAÍDE (úzkostně) Táta a máma, všichni si o tom přečtou v novinách. Otisknou mou fotografii! MUŽ Proč jste zabila svého manžela? CLESSI (zasáhne) On byl velmi zlý! To si ani neumíte představit, pane doktore! ALAÍDE (zapáleně) Vůbec nebyl zlý! Byl dokonce velmi hodný. (zjitřeně) Šlechetný! CLESSI Ty hloupá! Všechno jsi pokazila! ALAÍDE Ale nevzpomínám si, proč jsem zabila nevzpomínám si! 28 Olha. 29 Vai querer? 30 Já leu aí? 32
MUŽ Já to vím. ALAÍDE Tak to řekněte. MUŽ Je v tom žena. (důvěrně) Žena se závojem. Ten závoj jí zakrývá tvář. Chápete? ALAÍDE (udiveně) Žena se závojem? (živě) Ale vy tím pádem určitě víte, kdo to je. Musíte to vědět! Řekněte mi to! MUŽ Neřeknu. (pozdraví) Omluvte mě. Na shledanou! (ještě než zmizí) Vzpomeňte si na svou svatbu! (odejde) (Opona. Rozsvítí se světla v úrovni skutečnosti. Redakce a dům.) ŽENA (křičí) S kým mluvím? REDAKTOR DENÍKU (jí sendvič) S DENÍKEM. ŽENA (skučí) Tady je jedna čtenářka. REDAKTOR DENÍKU Výborně. ŽENA Žiju v jednom bytě tady v Glórii! Viděla jsem strašnou nehodu! REDAKTOR DENÍKU Přejeli jednu ženu. ŽENA Všechno to byla řidičova chyba! Jezdí tudy, to si ani neumíte představit! A kdo má dítě!... REDAKTOR DENÍKU Jistě. ŽENA Když ho ta žena uviděla, už bylo pozdě! Mohli byste v DENÍKU otisknout stížnost proti nadměrnému užívání automobilů! 33
REDAKTOR DENÍKU Ano, otiskneme! (zavěsí) ŽENA (pokračuje) Děkuju, slyšíte? (Opona. Rozsvítí se světla v úrovni halucinace. Alaíde a Clessi jsou na stejném místě. Ale na zemi skutečně leží muž stejný jako vždy. V jiném oblečení.) ALAÍDE (znepokojeně) Co má být s mou svatbou? On řekl: Vzpomeňte si na svou svatbu. (Rozezní se Svatební pochod. Alaíde se zvedne. Udělá posunek, jako by zvedala vlečku neviditelných svatebních šatů. Dělá, jako by se připravovala.) CLESSI Krásné šaty! Kdo měl takový nápad? ALAÍDE (nadšeně) Viděla jsem to v jednom filmu. Jen girlanda je jiná. Ale zbytek je úplně stejný jako v tom filmu. (Alaíde přejde do plánu paměti, který se rozsvítí.) PEDRO (zvedá se jakoby nic a také přechází do úrovně paměti) (posune si hodinky) Už je skoro čas. Musíme si pospíšit; po nás hned následuje další svatba. ALAÍDE Tím chceš říct, že ta další svatba si bude užívat naši výzdobu? PEDRO Nech to být. Vždyť je to jedno. ALAÍDE Ach, Pedro! 34
PEDRO Co se stalo? ALAÍDE (zachová se nečekaně) Zapomněla jsem, že přináší smůlu, když ženich vidí nevěstu před svatbou. Není to dobré! (obrátí se k němu zády) PEDRO Ale to je dětinskost! Teď už to není nic platné! Už jsem tě viděl! ALAÍDE (prosebně) Běž, Pedro, běž! (Vystoupí Alaídina matka) ALAÍDE (vypadá jako náměsíčná) Kde mám bouquet, mami. CLESSI To nemůže být tvoje matka. (Matka se vrátí pochodem vzad.) 31 CLESSI Přišla až potom! Ty samotinká v pokoji, bez nikoho, Alaíde? Nevěsta má u sebe vždy někoho. Co? Možná že si nevzpomínáš, ale někdo tam být musel, s výjimkou tvé matky! Vzpomeň si. (Svatební pochod. Alaíde se tváří jako že si poopravuje toilette. Vystoupí otec a matka Alaídy, ve vycházkovém oblečení.) OTEC Hotovo? ALAÍDE Skoro. Opravdu zahrají Ave-Maria od Gounoda, tati? OTEC Ano. Už jsem jim to v kostele říkal. 31 (A mãe volta em marcha-à-ré.) 35
MATKA Je tady dona Laura. ALAÍDE (otočí se) Ach, dono Lauro! DONA LAURA Tak co? (Políbí se.) ALAÍDE (fintivě, předvádí se) Tak co říkáte na svou snachu? Je moc škaredá? DONA LAURA Krásná. K zulíbání! ALAÍDE Poslouchej, tati. Promiňte, dono Lauro. DONA LAURA To je v pořádku, drahoušku. ALAÍDE (k otci) Buď Ave-Maria od Gounoda, anebo od Schuberta. Na tom trvám. Jiná to být nemůže. OTEC To už vím. DONA LAURA Od Schuberta nebo Gounoda, obě jsou velmi hezké. Ach! (Vypadá to, že si dona Laura všimla přítomnosti osoby, kterou až do této chvíle neviděla. Obrátí se k této neviditelné osobě, políbí ji v místě, kde by měla mít čelo.) DONA LAURA Promiň. Neviděla jsem tě. (Pauza na odpověď, kterou nikdo neslyší.) DONA LAURA (usměvavě) Kdy bude ta tvoje? 36
(Pauza na další odpověď.) DONA LAURA (dvojsmyslně) Cože? Je tu, no to není možné! Tak mladá, tak plná života. OTEC (k Alaíde, která je připravená) Tak pojďme! (Dona Laura udělá jakýsi posunek k neviditelné osobě a připojí se k Alaíde.) DONA LAURA Pozor na vlečku! (Dona Laura zvedne imaginární vlečku a podá ji Alaíde.) ALAÍDE (naposledy vše zkontroluje) 32 Už nic nechybí? MATKA (také se rozhlédne) Nic. Myslím, že ne. OTEC (netrpělivě) Už je pozdě. Pojďme dolů. (Svatební pochod. Opona.) KONEC PRVNÍHO AKTU 32 (num último olhar) 37
3. Revisão de Vestido de noiva A minha tradução de Vestido de noiva inclui o primeiro acto da peça. Seguem-se mais dois actos, que precisamos esclarecer para entendermos a peça inteira. No início do segundo acto Alaíde está a lembrar-se da boda. O maior mistério torna-se a mulher de véu, nervosa e mal disposta. Diz que Alaíde lhe roubou o namorado e ameaça-a. Sucede o plano da realidade na sala de operação. Alguma mulher está a ser operada. Podemos adivinhar que é Alaíde. Depois desta cena há uma nota de A memória de Alaíde em franca desagregação. Imagens do passado e do presente se confundem e se superpõem. As recordações deixaram de ter ordem cronológica. 33 O próprio autor está a avisar-nos que desde agora a fronteira entre a fantasia e a memória não está clara. Alaíde e a mulher de véu têm uma longa conversa cheia de revelações chocantes e ameaças. A mulher misteriosa decide não assistir ao casamento. Nesta passagem, Alaíde começa a misturar o casamento com um funeral. Uma das marcas típicas de Vestido. Confundindo os dois eventos, revela-se um grande tema de vida e morte. Ou de início e fim. Aqui Alaíde admite que não reconhece mais a realidade. Tudo está tão embaralhado na minha memória! Misturo coisa que aconteceu e coisa que não aconteceu. Passado com o presente [ ] 34 A heroína principal lembra-se de uma morta. Clessi pergunta quem é. Descobre que falam dela mesma, morta. Em seguida há mais uma revelação. A mulher de véu arranca o véu. MÃE Já disse para você não chamar sua irmã de mulher, Lúcia! 35 Aqui temos uma dupla revelação. Primeiro sabemos que 33 RODRIGUES, Nelson: Vestido de noiva, in Teatro completo de Nelson Rodrigues, Peças psicológicas Rio de Janeiro: Nova Fronteira, 1981. p. 134. 34 Ibid. p. 143. 35 Ibid. p. 144-145. 38
mulher de véu é Lúcia e segundo que é irmã de Alaíde. O conflito fica mais interessante e mais rodrigueano. Clessi e Alaíde têm uma conversa absurda, as duas parecem loucas. CLESSI (doce) Irmãs e se odiando tanto! Engraçado eu acho bonito duas irmãs amando o mesmo homem! [ ] ALAÍDE Mais bonito é ser assassinada por um menino. Um colegial! 36 (Por ele foi assassinada Clessi.) As heroínas trazem assim ironia e absurdo à peça. No terceiro acto tudo fica confuso. Alaíde não sabe se matou o seu marido. Clessi diz que pode ter sido sonho. Na outra cena o namorado de Clessi tem a mesma cara como o marido de Alaíde. No plano da alucinação, Alaíde admite em frente de todos que roubou o namorado de Lúcia. Isso com as duas irmãs vestidas como noivas e em frente de Pedro. A discussão continua com Pedro metendose: LÚCIA (vangloriando-se) Você continua pensando que ele é so seu? ALAÍDE Penso, não. É. LÚCIA Já lhe disse que é de nós duas, minha filha! Não quer acreditar melhor! PEDRO (para Lúcia) Você não devia dizer isso! Alaíde não precisava saber! 37 Alaíde conta a história de Clessi mas confunde tudo. Misturo Traviata, E o vento levou, com o seu assassínio! 38 Mais para frente há uma cena no hospital da qual sabemos que Alaíde morreu. Esta informação é afirmada por dois jornalistas. PIMENTA (berrando) Morreu a fulana. REPÓRTER [ ] Qual? PIMENTA A atropelada da Glória. 39 Lúcia, cheia de remorsos, está a sofrer muito. Diz a Pedro para nunca mais se aproximar. Que jurou diante do corpo de Alaíde que já não quer nada com ele. Está também com medo. Conta que a sua última conversa com Alaíde foi horrível. [ ] Sabe o que ela me disse? Nem que eu morra, deixarei você em paz! 40 36 Ibid. p. 146. 37 Ibid. p. 152. 38 Ibid. p. 156. 39 Ibid. p. 161. 40 Ibid. p. 162. 39
Lúcia até parece enlouquecer. Seus pais começam a notar que há alguma coisa entre ela e Pedro. Mandam Lúcia para uma fazenda para ela melhorar. Esta logo depois de voltar prepara seu casamento. O plano da realidade divide-se entre a sepultura de Alaíde e o casamento de Lúcia. Misturam-se a Marcha Nupcial e Fúnebre. A peça termina com Alaíde indo entregar o bouquet à Lúcia, isso no plano da realidade. Os temas de Vestido são diversos. Do sonho e alucinação, real contra irreal, memória, morte, vingança, loucura, vida depois da morte, casamento contra funeral até um triângulo amoroso em que há duas irmãs. Nelson usa repetições, a peça tem uma cronologia confusa devido aos três planos e não lhe falta ironia. Um ponto específico é microfone usado através todo o drama. A Vestido é cheia de mistérios e podemos reparar que há muitas reticências nela. Os sítios, onde tem lugar a peça, são diversos. Todavia, sempre há aqui a cidade do Rio de Janeiro. Tanto mencionada Zona Norte não aparece em Vestido de noiva. Em Vestido mencionam-se os bairros onde a família Rodrigues morou mais tarde: Tijuca e Copacabana. Na peça fala-se da heroína o seguinte: Alaíde Moreira, branca, casada, 25 anos. Residência, Rua Copacabana [ ] Essa zinha é importante. Gente rica. Mulher daquele camarada, um que é industrial, Pedro Moreira. 41 Quer dizer, os personagens pertencem à classe média e assim cabem bem aqui os dois bairros, conhecidos por serem bairros melhores. A morte em Vestido de noiva é representada pela heroína principal, Alaíde, que supostamente está em coma (o irmão de Nelson Roberto também ficou em coma antes de morrer). Dizemos supostamente porque a peça é dividida em três planos alucinação, memória e realidade, só que no fim não podemos ter certeza do que foi mesmo real. Alaíde na sua imaginação torna-se assassina do seu marido. E há mais uma heroína morta, Madame Clessi. Nem falar das cenas no cemitério. 41 RODRIGUES, Nelson: Vestido de noiva, in Teatro completo de Nelson Rodrigues, Peças psicológicas Rio de Janeiro: Nova Fronteira, 1981. p. 157. 40
O autor logo deixou de estudar e foi trabalhar como jornalista já com treze anos. Especializou-se em descrever pactos de morte entre jovens namorados, tão constantes naquela época. 42 Dai talvez venha o episódio da Madame Clessi e seu amante de dezassete anos que lhe propõe cometer um suicídio e morrer juntos. O mestre escrevia colunas policiais, desportivas e era crítico de óperas. Em Vestido de noiva há inspiração das três. Nelson brinca com marchas nupciais, menciona a ópera Traviata e outras composições famosas. A história de Vestido de noiva, em parte quase policial, mostra claramente a sua fonte. Nelson era um fã conhecido da equipa de futebol Fluminense. Junto com as colunas desportivas isso deu-lhe talvez a ideia de usar microfone em Vestido. Aumentando assim o mistério da peça (vozes falando no microfone nas trevas), faz lembrar também dos comentadores dum jogo de futebol. Um grande tema de Nelson Rodrigues, é o ciúme. Este tema aparece também na obra de Vestido de noiva. É óbvio que tem de aparecer porque há um triângulo amoroso. A Lúcia culpa a sua irmã de lhe ter roubado o namorado, agora marido da Alaíde. A Lúcia diz-lhe que apesar deles se terem casado, ela continua ficar com o marido da Alaíde. Há histórias de Nelson ser muito ciumento. Ele já vivia casos de ciúmes em casa, como pequeno, por causa do seu pai, ciumento da sua mãe. Nelson começou a ficar com ciúmes com a sua futura primeira mulher. Nos quatro meses em que ficou internado, Nelson mostrou seu lado ciumento. Vivia atormentado com isso e, na volta, acabou desfazendo o noivado. Mas o coração falou mais forte do que o infundado ciúme e marcaram novamente o casamento [ ] 43 42 Ibid. 43 Ibid. 41
Já o nome da peça e um símbolo que aparece em toda a peça é importante e dá-lhe um tom irónico. Vestido de noiva, branco, símbolo da virgindade, pureza, optimismo e felicidade não pode cumprir a sua função. Por sua volta há demais hipocrisia, competição e ódio. Ainda por cima o noivo vê a noiva no vestido antes do casamento. É um presságio fundamental. Neste caso é bom lembrar-se de qual é a importância do catolicismo, seus símbolos e tais presságios na sociedade brasileira. O drama revela uma heroína profundamente insatisfeita com a sua situação feminina. Por isso Alaíde rouba namorados da sua irmã e admira a prostituta Clessi, que escolheu a vida contrária da sua. Alaíde cumpriu as expectativas da família e da sociedade e casou-se, mas teria preferido a vida que tinha madame Clessi. Este tema sem dúvida pode ser considerado crítica da sociedade brasileira, patriarcal e cheia de tais convencionalismos, impossíveis a serem ultrapassados nos anos quarenta, e ao menos muito difíceis a serem ultrapassados hoje em dia. O que é também uma das razões, porque a peça não perde a sua actualidade. 44 4. Problemas de tradução Para mim fazer esta tradução foi atrevido, foi um risco e experimento. Só realizando isto apercebi-me o quanto é preciso saber e fazer para traduzir obras literárias. Porque traduzir literatura exige vocações diferentes e as minhas experiências a traduzir, não eram muitas. Por isso procurei todos os meios possíveis para me ajudarem a saber como traduzir. Inscrevi-me no curso de tradução literária de PhDr. Havlíková, li bastante literatura sobre tradução literária, comparei traduções de outras peças de teatro e, ao mesmo tempo ia traduzindo trechos dum romance francês no meu curso de francês. 44 Vestido de noiva Nelson Rodrigues resumos. (konzultováno 10.8.2008) http://www.jayrus.art.br/apostilas/literaturabrasileira/contemporanea/nelson%20rodr igues_vestido_de_noiva.htm Vestido de noiva, de Nelson Rodrigues. Análise da obra. (konzultováno 10.8.2008) http://www.passeiweb.com/na_ponta_lingua/livros/analises_completas/v/vestido_de_no iva 42
No curso de PhDr. Havlíková, traduzíamos contos da literatura africana o que, sem dúvida, é outro tipo de tradução; todavia, obter informações actuais de como traduzir de uma tradutora e poder consultar a minha tradução de Vestido com ela ajudou-me muito. Também escolhi Nelson Rodrigues porque é um autor carioca e eu sabia que, conhecendo as realidades pessoalmente, isso ia ajudar-me. Além de consultar os dicionários precisava assistência dos amigos nativos, pois a peça inclui gíria e expressões coloquiais. Um ponto importante era aperceber-me que tipo de língua eu traduzia. Quer dizer, língua de teatro, que é diferente de qualquer outra língua. O livro de Jiří Levý, Umění překladu, tem um capítulo inteiro só sobre esta língua. É preciso lembrar-se que língua teatral é feita para declamação e audição. Por isso tentava sempre imaginar como soaria o que eu traduzi. Se os termos usados e frases feitas não são difíceis para pronunciar, se soam naturais, se são diálogos coloquiais, mas no mesmo tempo teatrais e se os estilos de fala cabem bem a cada personagem. Também as notas têm de ser claras para o director e actores terem uma ideia clara de o que fazer. As notas precisam de uma outra língua porque estas ficam no papel. Tive vários problemas específicos com a tradução, como por exemplo, deixar os estrangeirismos em Vestido? Traduzir? Ou achecar? E o que fazer com nomes dos personagens? Mudar pelo menos um pouco os nomes das heroínas para esclarecer quais são nomes femininos? A última ajuda e uma ajuda marcante para mim era dar a ler o texto a outros. Às pessoas que têm uma certa sensibilidade pela língua checa. 43
5. Conclusão O meu trabalho deu-me a noção, que tradução literária, não é um trabalho fácil e que talvez seja o género de tradução mais complexo. Dependendo da obra literária a ser traduzida, a tradução pode exigir um grande estudo do autor, da realidade e da história, além das outras áreas. Às vezes pode levar anos. A tradução não pede apenas a noção perfeita da língua estrangeira como também da língua materna, o que muitas vezes se esquece. Um tradutor tem de ter certo talento para traduzir obras literárias e torna-se numa parte do autor. Tendo mais experiência, o tradutor pode melhorar a sua arte. O objecto desta tradução parcial era apresentar uma das peças mais marcantes do teatro brasileiro, e assim o seu autor e um teatro exótico para nossa cultura. A tradução ofereceu-me uma nova experiência de trabalhar com língua e literatura e uma noção mais profunda da vida e obra de Nelson Rodrigues. 44
6. Bibliografia 1. AGUIAR, Flávio: Nelson Rodrigues e o teatro, in Rodrigues, Nelson: A mulher sem pecado Rio de Janeiro: Nova Fronteira, 2005. p. 103-105. 2. BRAGA, Carolina: Subúrbio globalizado, in BRAVO! São Paulo, Editora Abril, 1/2008. p. 92-95. 3. GRASSI, Antonio etc.: Brazilie do Praha, Prague Quadrennial/Quadrienal em Praga Impressão Copypress: São Paulo, 2007. 4. HOCHEL, Braňo: Preklad ako komunikácia Slovenský spisovatel : Bratislava, 1990. 5. HRALA, Milan: Český překlad II Univerzita Karlova: Praha, 2005. 6. HRDLIČKA, Milan: Literární překlad a komunikace ISV nakladatelství: Praha, 2003. 7. KNITTLOVÁ, Dagmar: K teorii i praxi překladu Univerzita Palackého: Olomouc, 2000. 8. LEVÝ, Jiří: Umění překladu Panorama: Praha, 1983. 9. PICCHIOVÁ, Luciana Stegagno: Dějiny brazilské literatury Torst: Praha, 2007. 10. QUEIROZ, Rachel de: Cangaceiro Lampião Dilia: Praha, 1974. 11. RODRIGUES, Nelson: Teatro completo de Nelson Rodrigues, Peças psicológicas Rio de Janeiro: Nova Fronteira, 1981. 12. VICENTE, Gil: Hra o pekelné lodi Torst: Praha, 2005. 13. VILIKOVSKÝ, Ján: Preklad ako tvorba Slovenský spisovatel : Bratislava, 1984. 14. Preklad umeleckého textu Ministerstvo školstva SSR: Bratislava, 1983. 45