Postimpresionismus
Postimpresionismus umělecký směr konce 19. st. vychází z impresionismu nebo se inspiruje impresionistickými technikami nebo tématy poprvé užil tento termín v roce 1910 anglický umělec a umělecký kritik Roger Fry (v Grafton Galleries v Londýně výstava s titulem Manet and the Post-Impressionists ) představitelé: Cézanne, Gauguin a van Gogh často vystavovali společně nebyli sdruženi v žádném společenství neměli přesně stanovené podmínky či pravidla tvorby
byli velkými individualisty a samotáři Cézanne maloval v Aix-en-Provence v jižní Francii Gauguin v roce 1891 odjel na Tahiti van Gogh žil zcela sám nebo ve vlastním vyhnanství v Arles Toulouse-Lautrec žil bohémským, i když neuvěřitelně osamělým životem v Paříži. obrazy: zneklidňujícím dojmem složité a skryté cesty před logikou a rozumem deformace tvarů základním prvkem obrazu byla skvrna, klasicky impresionistický způsob jejího využití však byl překonán a plátna byla jakýmsi pozváním do nového světa odkrývajícího malířovo nitro. použití důrazných jasných a plochých barev, které předznamenaly příchod abstraktního umění odklon od reprezentativního umění a zaměření se na vyjádření pocitů nastínilo nové možnosti výtvarného umění budoucnosti, které se pak projevilo v kubismu a fauvismu
Paul Cézanne (1839-1906) fr. malíř, významný představitel impresionismu otec moderního umění ze zámožné rodiny, studoval práva a malířství snažil se ve věcech najít řád a zachytit jejich objem nezaměřoval se na světlo a stín a nechával často prosvítat i podklad snažil se nepoužívat černou a používal komplementární barvy
témata jeho obrazů: koupání hora svaté Victorie jablka a drapérie.
Zátiší s jablky a broskvemi
Hora sv. Viktorie
Hráči karet
Cézanne sklidil mnoho kritiky za obraz Olympie. Jednalo se o parodii na stejnojmenný obraz malíře Maneta. V obraze Modrá váza (1885-1887) ukázal svou revoluční myšlenku, že malířství se nemůže omezovat jen na prosté napodobování světa. Toto pojetí umění odmítla veřejnost i kritika. mezi jeho další známé obrazy patří: Žena s konvicí na kávu Zátiší s ovocem (v tomto obraze zachází s barvou jako s prvkem nezávislým na formě) Paul Cézanne zůstal po většinu svého života nepochopen veřejností a kritikou, teprve až na konci života byla jeho díla oceněna
Vincent van Gogh (1853-1890) nizozemský malíř a kreslíř během asi deseti let - zhruba 900 maleb a 1100 kreseb Goghovo dílo bylo za jeho života takřka neznámé (prodala se jen jedna malba necelý rok před Goghovou sebevraždou) zapadá mezi fauvisty, expresionisty (snahou vyjádřit své pocity se stal mimoděk jedním ze zakladatelů expresionismu)
některé z Goghových maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších maleb na světě v r. 1987 Kosatce 53,9 milionu dolarů (rekord) v r. 1990 Portrét doktora Gacheta 82,5 milionů dolarů (rekord) v 16 letech začal van Gogh pracovat pro galerii (jeho mladší bratr Theo jej později následoval) přátelství obou bratrů bylo zdokumentováno v mnoha osobních dopisech, jež byly uveřejněny v roce 1914 Theo Vincenta finančně podporoval po celý jeho umělecký život Vincent se stal laickým farářem v Belgii, kde poznal hornickou komunitu v chudém regionu Borinage dokonce čas od času fáral a byl v těsném kontaktu s mnoha pracujícími v tomto období počal uhlem malovat skicy a nákresy
na rady svého bratra Thea se začal malování věnovat vážně pod vlivem Jeanem-Françoisem Milletem - se zaměřil na malbu vesničanů a všeobecně na vesnické scény Jedlíci brambor
ovlivněn japonským uměním (začal ho sbírat) s bratrem žili na Montmartru (seznámení s impresionisty oceňoval jejich použití světla a barvy, ale kritizoval nedostatek sociálního cítění, líbila se mu pointilistická technika) používal doplňující se kontrastní barvy (zejména modrou a oranžovou) aby tak zvýraznil nádheru každé z nich přestěhoval se do Arles - ozdobil zde svůj žlutý dům a vytvořil sérii známých kreseb se slunečnicemi byl ohromen zdejší krajinou a doufal, že zde najde, či vytvoří novou uměleckou skupinu pozvání přijal pouze Paul Gauguin vzájemný obdiv Gauguin namaloval van Gogha malujícího slunečnice přesto však jejich setkání skončilo tragickou hádkou
Slunečnice
Van Gogh trpěl psychickou poruchou (možná způsobenou absintem) a údajně si uřízl kus levého ucha, které následovně umyl a zabalené přenechal na vrátnici jedné z jeho bývalých prostitutek. Podle jiné teorie mu kus ucha usekl šavlí při hádce Gauguin a tvrzení, že si to udělal Gogh sám, mělo uchlácholit policii porucha byla způsobena otravou olovem, arsenem a kadmiem obsaženými v jeho barvách jeden ze slavných van Gaughových obrazů (Ložnice v Arles), používá světlou žluť a nebývalé perspektivní efekty, kterými líčí vnitřek ložnice. odvážné vynechávaní linií je často připisováno jeho psychickému stavu
Van Gogh vyměnil své typické body za malé čárky. Trpěl silnou depresí a v roce 1889 byl na vlastní žádost přijat do psychiatrického centra v klášteře. Během jeho pobytu mezi stěnami ústavu se stala klinika samotná a její zahrady hlavním objektem malířova zájmu. V této době jeho dílům začaly dominovat převážně kroužení a kudrlinky. Tato technika je nejpatrnější v malbě Hvězdná noc.
Vincent opustil kliniku a léčil se u doktora Gachetovi deprese se prohlubovala a ve věku 37 let se van Gogh postřelil do hrudníku, na následky zranění po dvou dnech zemřel před zraky svého bratra Thea. jeho poslední slova zněla: La tristesse durera toujours. (z francouzštiny: Smutek potrvá navždy ) Theo neschopen smířit se s bratrovou smrtí zemřel o šest měsíců později a na žádost jeho ženy byl pochován vedle Vincenta. Goghovo poslední dílo před sebevraždou byla Zahrada u Daubigny
Jedlíci brambor
Autoportrét Gogh s uříznutým uchem
Paul Gauguin (1848 1903) pracoval jako obchodník na burze (velmi úspěšný) ve volném čase maloval a sochařil, sbíral obrazy impresionistů přátelil se s Pissarrem po propadu na burze přišel o práci, o ženu i o děti, z boháče se stal tulák maloval v Bretani, vydali se za prací do Střední Ameriky - Pod mangovníky společná domácnost s Vincentem van Goghem v oblíbeném městě Arles - jejich nedlouhé soužití skončilo absolutní katastrofou, když se van Gogh pokusil na Gauguina zaútočit nožem a poté se sám zmrzačil
Pod mangrovníky
vrátil se do Bretaně, ale kvůli nevydařeným finančním spekulacím a následným dluhům se rozhodl uniknout na Tahiti, podle jeho představ stále civilizací nedotčeného tropického ráje. (prostředky na cestu asi na 3 roky získal z aukce svých děl) žil ve vesnici Mataica s domorodou ženou Teha'amanu (milenka i modelka pro jeho obrazy)
Siesta
když mu došly vydělané peníze, vrátil se do Paříže, kde uspořádal prodejní výstavu svých děl (neúspěšná) v Bretani, se v přístavu Concarneau připletl do rvačky a utrpěl těžkou zlomeninu nohy. Také díky postupující syfilidě se mu toto zranění již nikdy plně nezhojilo. r. 1897 se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn podnikl novou cestu do Tichomoří, tentokrát měl, se zastávkou na Tahiti, namířeno na Markézy, kde se usadil na malém ostrově Hiva-Oa (pravidelná apanáž od galeristy Vollarda mu umožňovala slušný život) navzdory klidnému životu bez existenčních problémů se jeho syfilida rychle zhoršovala a malíř se stal závislým na uklidňujícím morfiu a alkoholu. zemřel 8. května 1903 na zástavu srdce.
Mateřství
Siesta
Dvě sestry
Manao tupapau (Duch mrtvých bdí) z roku 1892 jedno z malířových nejkontroverznějších pláten
Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?
Seznam použité literatury Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Černá, M.: Dějiny výtvarného umění. Praha 1996 Gombrich, E. H.:Příběh umění. Praha 1975 Zdroj obrázků: internet wikipedie Wikipedie