Základy biologické antropologie 7 Doc. Václav Vančata katedra biologie a ekologické Ped F UK
Mapa migrací člověka - genetická
Rozšíření anatomicky moderního člověka kolonizační fáze I. kulturní revoluce V období od 60-45 tisíci let dochází k expanzivnímu vývoji AMČ, který v průběhu následujících 45 000 let kolonizoval většinu člověku dostupných ekosystémů a také definitivně kolonizoval Evropu, Asii i Severní a Jižní Ameriku.. Mladopaleolitičtí lidé byli vysocí a poměrně štíhlí, zjevně velmi dobře přizpůsobení k pochodům na dlouhé vzdálenosti. Ženy byly výrazně menší a velmi robustní. Byli velmi dobří lovci, kteří k lovu používali řadu nových zbraní a zařízení, například vrhače oštěpů, harpuny, luky a šípy a pasti. Rozvoj jejich materiální kultury, čepelových industrií a používání nekamenných materiálů, například kostí je zřetelný strjně jako neobyčejný rozmach výtvarného umění (maleb, rytin i skulptur). Vyspělý design nástrojů, který dokonale využívá vlastností kamene, kostí, dřeva a dalších materiálů, zdobení těla a oděvů.
Rozšíření anatomicky moderního člověka kolonizační fáze I. kulturní revoluce V průběhu kolonizace světa pokročilým anatomicky moderním člověkem se tedy objevují významné inovace a prosazují se i nové objevy. Vedle vrhače oštěpů, a zřejmě i luku a šípů, se objevují tkané látky, keramika, výroba obleků, bot a čepic, ozdoby ze zubů a škeblí. Uvažuje o domestikaci nebo protodomestikaci některých živočichů a rostlin. Prokázaná je domestikace psa, přinejmenším v Evropě a Asii. Mění se také základy sociální struktury a chování. Kolonizace proběhla ve dvou hlavních vlnách. První začíná mezi 50 tisíci až 45 000 let a trvala až do posledního glaciálního maxima, byla definitivně Evropa a přilehlé části Asie, převážná část jižní a centrální Asie a přinejmenším západní část Sibiře.
Aurignacien a nejstarší moderní evropané Aurignacien druhá nejstarší čepelová kamenná industrie, která prokazatelně patřila anatomicky modernímu člověku. a to v období 45 30 tisíc let Aurignačtí lidé i kultura měli některé starobylé znaky. Žili v záp. a zvláště ve stř. Evropě Kelsterbach Mladeč
Pestera cu Oase, Rumunsko nejstarší evropský nález AMH 42 35 tisíc let Oase 3 Oase 1 42 tisíc let Oase 2 36 tisíc let
Středoevropský gravetién 1 - Dolní Věstonice II - západní svah: DV 16 2 - Dolní Věstonice II: trojhrob - DV 13, 14 a 15 3 - Předmostí: společný hrob Předmostí 4 - Pavlov I: Pavlov 1 5 - Dolní Věstonice I: 5a) hrob DV 3 překrytý mamutí lopatkou, 5b) odkrytý hrob DV 3
Magdalénská kultura
Neolit žádná revoluce se nekonala Nová adaptivní strategie Homo sapiens více dětí - více práce Ekologický ráj v Evropě s nepřátelskými mezolitiky
Rozšíření anatomicky moderního člověka kolonizační fáze II. změna adaptivní strategie Poslední kolonizační fáze úzce souvisí se vznikem nové adaptivní strategie části lidských populací se vznikem a rozvojem zemědělství. Tuto fázi bychom mohli označit jako rekolonizaci světa, i když je dnes zřejmé, že zemědělství vzniklo nezávisle přinejmenším ve třech částech světa na Blízkém východě, v jihovýchodní Asii, v Číně a ve Střední a Jižní Americe. Podle současných znalostí vzniklo nezávisle zemědělství i v některých oblastech v Africe, například Zimbabwe, a na indickém subkontinentu. Nejdříve se zemědělské populace objevily v oblasti takzvaného úrodného půlměsíce na Blízkém východě. Odtud se pak rozšiřují do mediteránních oblastí Evropy, severních oblastí Afriky a možná i do Indie. Zemědělské populace postupně kolonizují všechny vhodné ekosystémy, výrazným způsobem je ovlivňují vytvářením prvních antropoekosystémů a vytlačují původní lovecko-sběračské populace do jiných, pro zemědělství méně vhodných ekosystémů. Nakonec různé typy lidských populací osídlují ostrovy v otevřených oceánech a také tropické pralesy.
Zemědělská centra
Zemědělská centra nezávisle vzniklá
Fáze neolitického osídlení Evropy Starší neolit (5500-4500 BC) Kultura lineární keramiky (LBK Střední neolit (4500-3200 BC) Lengyelská kultura Kultura nálevkovitých pohárů (FBC, TRB) Mladší neolit (3200-2100 BC) Kultura Baden a FBC-Baden Kultura globulárních amfor (GAC) Kultura se šňůrovou keramikou (CWC) Nejstarší bronz únětická kutura
Doba bronzová počátek starověku Střední Evropa Únětická kultura (1800 1500 let př. n. l.) Pro tuto kulturu typické kosterní pohřbívání. Z bronzu byly vyráběny pracovní nástroje, zbraně (dýky). Existovala naleziště zlata, docházelo k růstu obchodu (bohatství) a také majetkových rozdílů mezi obyvatelstvem. Mohylová kultura (1500 1200 let př. n. l.) Typické jsou již (pravděpodobně) sociální rozdíly. Kultura lidu popelnicových polí (1200 700 let př. n. l.) typické je významné celkové oteplení, mírně rostl počet obyvatel a prodlužoval se jejich věk.
Doba železná - druhá fáze starověku Starší doba železná ve střední Evropě Ve střední Evropě označovaná jako doba halštatská, trvala zhruba mezi lety 750 450 př. n. l.. Mladší doba železná (laténská) ve střední Evropě Je datována do období kolem 450 let př. n. l. až po 100 n.l. První etnická, nikoliv však biologická. skupina Keltové. Na území dnešního Česka žil kmen Bójů (Bohemia Čechy). Pravděpodobně migrovali i do jižní a západní Evropy. Keltové stavěli oppida, což byla opevněná centra obchodu a řemeslnické výroby, která sloužili i k obraně a ochraně obycvatel. Keltové tvořili kmenové svazky.
Fáze doby římské stř. starověk Od 30. let začali pronikat do stř. Evropy první germánské skupiny, V tomto období tzv. plaňanského horizontu se vytvořilo první stálé, i když relativně řídké osídlení ve středních, východních, severozápadních a jižních Čechách. Krátce před přelomem letopočtu do Česka přišla nová migrační vlna Markomanů. Na Moravě usazují také Kvádové. Bójové jsou asimilováni Ve středních a severozápadních Čechách vzniká labsko-germánský kulturní okruh.
Doba stěhování národů konec starověku Úpadek západořímské říše a začleňování Germánů jako spojenců vytvářelo předpoklad pro tzv. stěhování národů. Spíše však jde o transformaci - přeměně - římského světa, než o jeho regulérním dobytí Germány. Navíc se jednalo spíše o kulturní trasfer než o zásadní biologickou změnu osídlení původních regionů Tzv. germánské kmeny sídlily ve 4. století v západní, střední a zčásti i východní Evropě (od západu na východ Sasové, Frankové, Burgundi, Langobardi, Vandalové, Vizigóti a Ostrogóti). Vpád Hunů v roce 375 byl jednou z příčin migrací větších skupin Na východě Vandalové, Vizigóti a Ostrogóti na západ a jih, Frankové zcela na západě z Dolního Porýní pouze do severní Galie. Druhou fází stěhování národů je formování národnostních a etnických v Evropě v období zhruba od 6. do 8. století. Formování Slovanů a vytváření kmenových a státních útvarů v severozápadní, střední a východní Evropě a na Balkánu.
Rozšíření anatomicky moderního člověka kolonizační fáze II. změna adaptivní strategie V tomto období se prudce rozvíjejí technologie (zejména zpracování kovů), domestikace rostlin a živočichů, roste obchod, vznikají první města a civilizační centra. Pomocí dalších kolonizačních vln a rozvoje dopravy, pozemní i mořské, se mění rozsáhlá území na všech kontinentech. Původní lovecko-sběračské populace přebírají zemědělskou strategii nebo jsou postupně vytlačovány do marginálních oblastí nevhodných pro zemědělství. V některých ekologicky méně příznivých oblastech se intenzivně rozvíjí pastevectví a vznikají nomádské populace, které pak ovládají rozsáhlé oblasti střední a jihozápadní Asie a severní Afriky. Projevují se první rozsáhlé změny ekosystémů zapříčiněné zásahy člověka do přírody, například pouštní ekosystémy jako důsledek neuváženého vyčerpávání ekosystémů zemědělstvím a prudkým růstem zemědělských populací. Za poslední kolonizační vlnu je možno považovat rekolonizaci Ameriky, Austrálie a Oceánie evropskými populacemi ve středověku a na počátku novověku.