Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav klasických studií. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Bakalářská diplomová práce 2014 Maria Chinoporu

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura Maria Chinoporu Athény a Konstantinopol Petrose Markarise Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Markéta Kulhánková, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Maria Chinoporu

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce, paní Mgr. et Mgr. Markétě Kulhánkové, Ph.D. za odborné vedení, její pomoc a ochotu.

Obsah 1 Úvod... 1 2 Prostor... 3 3 Středomořský noir... 7 3.1 Formování středomořského noir... 7 3.2 Význam města v detektivním románu... 10 4 Petros Markaris... 13 4.1 Život... 13 4.2 Markaris a město... 15 5 Noční zprávy... 21 5.1 Nastínění děje románu... 21 5.2 V Athénách detektiva Charitose... 23 6 Athény, hlavní město Balkánu... 27 6.1 Angličani, Francouzi, Portugalci... 28 6.2 Olympijské Athény... 29 7 Dávno, velmi dávno... 32 7.1 Nastínění děje románu... 33 7.2 Konstantinopol očima turisty... 34 8 Závěr... 39 9 ΠΕΡΙΛΗΨΗ... 41 Bibliografie... 43

1 Úvod Tématem této bakalářské práce je vztah řeckého detektivního spisovatele Petrose Markarise k Athénám a Konstantinopoli. Petros Markaris je průkopníkem současného detektivního románu v Řecku. Od roku 1995, kdy vyšel jeho první román v čele s ne jedním, ale dvěma protagonisty, detektivem Kostasem Charitosem a Athénami, sklízí úspěch nejen na území Řecka, ale i v zahraničí. Velmi oblíbený je především v Německu a Rakousku, kde studoval. Silné pouto k těmto zemím nevytváří jen perfektní znalost německého jazyka, ale i jeho kulturní smýšlení, které je podle jeho slov více německé než řecké. Bylo to právě německé vzdělání, které mu otevřelo cestu k filosofii, literatuře a divadlu. Tato práce se zaměřuje na Markarisovo vnímání prostoru města, ať už Athén nebo Konstantinopole. Z tohoto důvodu je v první kapitole nastíněn stručný přehled teorií zabývajících se problematikou prostoru v literární teorii. Největší důraz je v tomto přehledu kladen na práci polského literárního teoretika Janusze Sławińského a jeho základní rozdělení literárního prostoru. K hlubšímu pochopení tématu jsou dále představeni autoři, kteří významně ovlivnili tvorbu Petrose Markarise nebo jsou s ní spjati, tzv. středomořský noir. Jsou zde vyzdviženy především jejich společné rysy. Za všechny lze jmenovat zájem o město a současnou politickou situaci. V této části se čtenář taktéž seznámí s vývojem role města v detektivních románech. Stěžejní částí této práce je rozbor tří vybraných publikací z dílny Petrose Markarise. Při výběru děl byla preferována taková, která nejlépe reprezentují jak průřez autorovy tvorby, tak města s ním spjatá. Nejprve je tedy pozornost věnována románu Noční zprávy (Νυχτερινό δελτίο) 1 a s ním ruku v ruce jdoucích chaotických Athén. Dále je vyzdvižena jedna z osmi povídek sbírky Athény, hlavní město Balkánu (Αθήνα, πρωτεύουσα των Βαλκανίων) 2. V samotném závěru přehledu je představen román 1 Μάρκαρης, Πέτρος. Νυχτερινό δελτίο. Αθήνα: Εκδόσεις Γαβριηλίδης, 2010. 2 Μάρκαρης, Πέτρος. Αθήνα, πρωτεύουσα των Βαλκανίων. Αθήνα: Εκδόσεις Γαβριηλίδης, 2004. 1

Dávno, velmi dávno (Παλιά, πολύ παλιά), 3 který se jako jediný neodehrává v Athénách, ale jehož dějištěm je spisovatelova rodná Konstantinopol. Poslední zmíněný román je podle mého názoru nejlepším dílem z autorovy sbírky již osmi románů. Markaris v něm vzdává hold svému rodišti a seznamuje čtenáře nejen s krásami turecké metropole, ale i s velmi zajímavou a spletitou historií tamní řecké minority. Přestože je vrah odhalen již v půlce děje, zápletka tím v žádném případě neztrácí na dramatickém spádu, neboť pro Markarise není hlavní otázkou, kdo je vrah, nýbrž jaké okolnosti vraha ke spáchání trestného činu vedly. Skrze detektivní zápletku Markaris čtenáři představuje situaci současného Řecka, od zkorumpovaných politiků, přes úplatkářství ve zdravotnickém systému, ekonomickou krizi až k dopadu všech těchto faktorů na běžné občany, přičemž vše je zasazené do reálného prostoru města. To, čím si Petros Markaris získal jako čtenářku mě, je právě jeho um popsat nezkreslenou atmosféru města. Při svém popisu situace, ve které se město nachází, se nesnaží zamaskovat jeho nedostatky. Poskytuje čtenáři přesná fakta o tom, jak to ve skutečnosti ve městě vypadá a funguje. 3 Μάρκαρης, Πέτρος. Παλιά, πολύ παλιά. Αθήνα: Εκδόσεις Γαβριηλίδης, 2008. 2

2 Prostor Jelikož jednou ze stěžejních problematik této práce je otázka městského prostoru, bude v této úvodní kapitole stručně nastíněna problematiku prostoru v literatuře a zmíněno několik literárních teoretiků, kteří nejvíce ovlivnili tuto v minulosti opomíjenou kategorii literární vědy. V rámci široce vymezené tematologie [ ] bývá jako téma vnímán i prostor a čas. Vznikají studie jednak o prostoru v jednotlivých žánrech, jednak u různých autorů, nebo o jednom místě u více autorů. 4 Prostor je vedle času jedna ze dvou nejvýznamnějších kategorií vnějšího světa ve vztahu k lidskému myšlení a vnímání. 5 Jedná se o abstraktní pojem, který nám napomáhá v utváření si podoby světa. Opomeneme-li přírodní vědy, k problematice,abstraktního prostoru se postupně vyjadřovala filozofie, literární teorie a antropologie. 6 Literární reprezentaci prostoru zatím, na rozdíl od aspektů jako je čas a chronologie, nebyla věnována dostatečná pozornost. Tento fakt lze připisovat skutečnosti, že po dlouhé roky se odborníci drželi názoru, který prvně vyslovil Gotthold E. Lessing, a to že literatura je pouze,temporální umění na rozdíl od,prostorových umění jako je malířství a sochařství. 7 To vedlo k závěru, že narativní nastavení prostoru není natolik důležité jako časový rámec díla. O téměř dvě stě let později přichází s novým pojetím času a prostoru ruský literární vědec Michail Michailovič Bachtin, když světu představuje svou teorii chronotopu (v doslovném překladu časoprostor). Tento již existující pojem známý především z Einsteinovy teorie relativity převádí do literárního prostředí, ve kterém označuje 4 Hodrová, Daniela, et al. Paměť a proměny míst in: Poetika míst: Kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Praha: H&H, 1997., s. 13. 5 Švédová, Marie. Prostor v románové tvorbě Jiřího Kratochvila. Brno, 2009. Magisterská diplomová práce na filosofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu české literatury a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce PhDr. Zbyněk Fišer, Ph.D., s. 8. 6 Válová, Karolina. Přístupy k analýze prostoru v literatuře. [online]. 2012 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://abicko.avcr.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/news_0877.html>. 7 Manfred, Jahn. Narratology: A Guid to the Theory of Narrative. [online]. 2005 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.uni-koeln.de/~ame02/pppn.htm#n5>. (that literature was a temporal art as opposed to spatial arts like painting and sculpture.). 3

bytostný souvztah osvojených časových a prostorových relací. 8 Ve studii Čas a chronotop v románu: Z historické poetiky (1937 1938) pozoruje proměny chronotopů a snaží se o jejich rozdělení v románu od antiky až po současnost. 9 Avšak i v této, na svou dobu pokrokovou teorii, stále dominuje čas nad prostorem. První vlaštovka přichází až s publikací Spatial Form in Modern Literature (Forma prostoru v moderní literatuře, 1945) Josepha Franka. Vztah mezi prostorem a časem je podle této teorie v opozici a jejich vzájemné fungování v textu je vždy na úkor jednoho z nich. 10 Do opozice k Bachtinovi se ve druhé polovině 20. století staví polský literární teoretik Janusz Sławiński, který poukázal na problematiku prostoru ve své studii Prostor v literatuře: Základní rozdělení a úvodní samozřejmosti. U této práce je vhodné se na chvíli zastavit a podrobněji si přiblížit její cíle. Práce je rozdělená na dva oddíly. První, strategický oddíl, se zaměřuje na možnosti zkoumání prostoru. Autor zde upozorňuje na důležitou skutečnost. Pod společným heslem,prostor totiž vystupují v literárněvědných úvahách velmi rozmanité jevy, které musí být popisovány rozdílnými jazyky. Domnívám se, že nutnou podmínkou pro zavedení pořádku v této oblasti našeho zájmu, je odlišení vědeckých perspektiv. 11 Následně nabízí schematické rozdělení těchto perspektiv do sedmi kategorií: 1) Systematická poetika, kde je prostor chápán jako jev vysvětlitelný morfologií literárního díla. 2) Zobrazovaný prostor, nacházející se v tradici kompozičních schémat, deskriptivních metod atd. 3) Prostorové představy zakořeněné ve významovém systému jazyka a problematika sémantických polí spojených s kategorií prostoru. 4) Úvahy o kulturních vzorech a jejich role při modelování zobrazeného světa literárních děl. 8 Bachtin, Michail M. Román jako dialog, přeložila D. Hordová. Praha: Odeon 1980, s. 222. 9 Hodrová, Daniela, et al. Paměť a proměny míst in: Poetika míst: Kapitoly z literární tematologie., s. 11. 10 Bílek, Petr A. Hledání jazyka interpretace k modernímu prozaickému textu. Brno: Host, 2003. s. 157. 11 Trávníček, Jiří (ed.). Od poetiky k diskursu: Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století., s. 118. 4

5) Úvahy o archetypálních prostorových univerzáliích. 6) Filozofické úvahy navazující na fyzikální teorie prostoru. 7) Dílo, jako prostor svého druhu (sui generis). 12 Na úvod druhého, poetologického oddílu, se zabývá konstrukcí zobrazovaného prostoru a tím, do jaké míry je možná analýza prostoru v konkrétním díle. V tomto bodě apeluje na skutečnost, že nelze překračovat hranice rozpracování prostoru v daném díle a nechat se ovlivnit odchylkami od tématu, které do něj vnáší postavy nebo vypravěč. Dále v této kapitole nalezneme jeho typologii zřizování prostoru, která je tvořena třemi rovinami: 1) rovina popisu, 2) rovina scenérie, 3) rovina přidatných (naddaných) významů. 13 Sławińského typologie je logická, a tím i přesvědčivá. A to také proto, že autor se vyhnul snad pro větší názornost daného tématu časových aspektů prostoru. 14 Z řad českých literárních teoretiků je třeba uvést spisovatelku a literární kritičku Danielu Hodrovou, která se tématu prostoru věnuje jak v rámci literární teorie, tak ve vlastní spisovatelské praxi. V publikaci Poetika míst: kapitoly z literární tematologie (Praha, 1997) se její autoři, v čele s redaktorkou knihy Hodrovou, věnují paměti a proměnám míst a zároveň je rozdělují do různých tematických celků jako pokoj, labyrint, továrna, věž nebo vězení. Navazují tak na archetypální tradici tartuské školy J. M. Lotmana, G. Bachelarda a G. Pouleta. 15 Mimo jiné stojí Hodrová i za překladem již výše zmiňovaného díla literárního teoretika Michaila M. Bachtina, konkrétně za publikací Román jako dialog (Praha, 1980). Závěrem této kapitoly je vhodné zmínit, že ačkoliv se problematika literárního prostoru stává od konce 20. století populárním tématem v řadách literárních teoretiků, nabízí tato kategorie stále široké spektrum témat k probádání. Doufejme, že se v brzké budoucnosti dočkáme uznání této kategorie, její jasné definice, a že problematika literárního prostoru 12 Ibid., s. 118-121. 13 Ibid., s. 123. 14 Ibid., s. 300. 15 Hodrová, Daniela, et al. Poetika míst: Kapitoly z literární tematologie., s. 8-11. 5

bude zaujímat stejně privilegované místo v rámci poetiky jako ještě nedávno problematika vypravěče a vyprávěcí situace, problematika času, problematika morfologie fabule nebo problematika dialogu a dialogičnosti. 16 Prostor, a to především ten městského prostředí, sehrává důležitou roli i v dílech autorů, kteří jsou zástupci tzv. středomořského noir. Do této skupiny spadá i Petros Markaris. Podrobněji se tomuto tématu bude věnovat následující kapitola. 16 Trávníček, Jiří (ed.). Od poetiky k diskursu: Výbor z polské literární teorie 70. - 90. let XX. století., s. 116. 6

3 Středomořský noir Na začátku byla Bible. A okamžik, kdy Kain zabil svého bratra Ábela. Skrze prolitou krev jeho bratrovraždy se zrodil první středomořský noir román. 17 3.1 Formování středomořského noir Po vzoru Georgese Simenona se v 70. letech 20. století rodí, především na jihu Evropy, nová vlna spisovatelů detektivních románů, kteří nesoustřeďují své vyprávění okolo kriminální zápletky, ale zaměřují se spíše na scénický prostor, ve kterém se detektiv a ostatní postavy pohybují, a také na to, jak jsou s ním spjaty. 18 Pozornost, která je věnována průzkumu daných loci criminalis, je mnohdy natolik detailní, že mnohé z těchto detektivních románů lze považovat za případové studie nebo společenské romány. 19 Jak říká autorka článku Nationality International: Detective fiction in the late twentieth century Eva Erdmann, na konci dvacátého století detektivní žánr převzal úlohu popisovat místní kulturu. 20 Základní kámen postavil v roce 1972 katalánský spisovatel Manuel Vázquez Montalbán, když vydal svůj první detektivní román Yo maté a Kennedy (Zabil jsem Kennedyho), ve kterém představil svého hrdinu Pepe Carvalha, který nám až do roku 2003, tedy dlouhých 31 let, dával možnost nahlédnout do každodenní barcelonské reality. Spolu s autory, jako je Jean-Clode Izzo nebo Andrea Camilleri, se tak zasloužili o vznik nového proudu v oblasti Středomoří. Dnes, s odstupem času, můžeme konstatovat, že výsledkem jejich dlouhodobé práce byl vznik nového druhu detektivní literatury, který je šitý na míru tradicím a zvykům středomořské Evropy a který bývá souhrnně označován jako středomořský noir. 21 17 Izzo, J. C. The blue and the black in: Black and Blue, an introduction to mediterranean noir.[online]. 2005 [cit. 4. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.europaeditions.com/pressroom-read.php?id=92>.(in the beginning is The Book. And that moment in which Cain kills his brother Abel. In the blood of his fratricide, the Mediterranean gives us the first noir novel.). 18 Παπαγεωργίου, Ελένη. Στην Ελλάδα του αστυνόµου Χαρίτου. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. 19 Erdmann, Eva. Nationality International: Detective fiction in the late twentieth century in: Investigating identities: questions of identity in contemporary international crime fiction. Amsterdam: Rodopi, 2009, s. 13. (so detailed that many detective novels can be considered milieu studies and social novels). 20 Ibid., s. 25. (The genre of crime fiction has assumed the task of describing local cultures). 21 Παπαγεωργίου, Ελένη. Στην Ελλάδα του αστυνόµου Χαρίτου. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. 7

Autoři, jejichž tvorba spadá do tohoto žánru, jsou například Massimo Carlotto, Maurice Attia, Yasmina Khadra, Celil Oker a v neposlední řadě Petros Markaris. Autoři publikace Black and Blue: An introduction to mediterranean noir jsou přesvědčeni o tom, že tito autoři mají co nabídnout i čtenářům z oblastí mimo středomořskou pánev. 22 V první řadě jim mohou přiblížit, pomoci jim lépe pochopit a ocenit prostředí, ve kterém tento žánr vznikl. Zároveň jsou však jejich knihy zajímavé i proto, že zločin, v jakékoliv své podobě, rozhodně není výhradně středomořskou doménou; zločin existuje všude kolem nás. Možná nejvýraznější charakteristikou středomořského noir, kterou můžeme spatřit na první pohled je, že zločin je zde obalený barvou. Na rozdíl od tradiční noir literatury Severní Ameriky a Evropy, kde je vše šedivé a města jsou ponořena do husté neprodyšné mlhy, ta středomořská má vždy dvě tváře. Násilnou, pochmuřenou a druhou, plnou zářivých barev, mezi kterými modrá hraje prim a která je zalitá sluncem, světlem, které je zdrojem všech barev. Zločin existoval, existuje a vždy existovat bude. Autoři skrývající se pod nálepkou středomořský noir našli cestu, jak se vyjádřit ke globálním problémům dnešní společnosti skrze vyšetřování a popsat jejich dopad na místní kulturu, aniž by opomíjeli skutečné životy a jednotlivce. 23 V diskuzi, kterou uspořádala SGT 24 právě na téma To nouar tis Mesogeiou (středomořský noir), byla položena otázka, nakolik je noir tradice v této oblasti provázaná a zda má dnešní řecký detektivní román opravdu blíže k tomu francouzskému a tureckému než k detektivkám střední a severní Evropy. Na to se pokusili odpovědět alžírský psycholog a autor noir románů Maurice Attia žijící ve Francii, turecký spisovatel detektivních románů Celil Oker a Petros Markaris. Markaris v tomto rozhovoru shrnul stěžejní společná témata těchto autorů, která jsou podle něj mravní pokles společnosti, provázanost s politickými otázkami, středomořská kuchyně a především město, tedy témata, která opět navazují na výše zmíněného Simenona. 22 Reynolds, Michael. Introduction in: Black and Blue, an introduction to mediterranean noir.[online]. 2005 [cit. 12. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.europaeditions.com/pressroom-read.php?id=92>. (have something to effer readrs from places outside of the Mediterranean basin.). 23 Ibid. 24 Στέγη Γραµµάτων και Τεχνών, Ίδρυµα Ωνάσης, Onassis Cultural Center. 8

Georges Simenon je první, kdo do detektivního románu vnáší jídlo. Zároveň je to on, kdo otevřel cestu středomořskému noir k městu, udělal z něj protagonistu románu. To je bod, ve kterém se setkáváme já, Attia a Oker i s Montalbánem. 25 Oker zde ještě doplňuje Markarise a podtrhává hlavní prvky, které by město mělo mít, aby bylo vhodné pro zasazení detektivní zápletky. Tyto zásady ukazuje na příkladu Konstantinopole, která, jak sám říká, má stěžejní úlohu v jeho románech a splňuje všechna kritéria, která by město mělo splňovat: vícevrstevnost, úrodná půda pro zločin, diverzita obyvatel a imigranti. Zároveň je to vizuálně velmi hezké město, kde na člověka z ulic přímo dýchá historie. Závěrem dodává, že to vše jsou důvody, proč by svého hrdinu nikdy nepřenesl do jiného města. 26 Markaris, ve svém rozhovoru pro časopis Ithaca uvádí: Pocházím z vysoce zpolitizované generace. [ ] Věřím, že detektivní zápletka pomáhá, především v dnešní době, vystihnout sociální, ekonomické a politické rozměry událostí. 27 To platí pro většinu autorů této skupiny. Jejich dalším společným rysem je jejich levicové zaměření a společný vzor, který našli v Bertoldu Brechtovi. Markaris zároveň upozorňuje na to, že nelze zapomínat na vliv, který na Evropu měl politický převrat po roce 1989. Změny se nedotkly pouze zemí, ve kterých padly socialistické režimy, dopad byl globální. Tak v Evropě pomalu vznikal ráj organizovaného zločinu, zkorumpovaných politiků a praní špinavých peněz. Všechny tyto skutečnosti zavdávají pro vznik detektivních románů spisovatelů, jako je Petros Markaris. 28 To, v čem se však Markaris z této skupiny vymyká, je vztah k ženám. Není zvykem, aby hrdinové středomořských noir románů byli ženatí. Fabio Montale Jean-Claude Izza, 25 Κλεφτογιάννη, Ιωάννα. Νουάρ και κουζίνα της Μεσογείου. [online]. 2011 [cit. 8. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.enet.gr/?i=news.el.article&id=256635>.(ο Ζορζ Σιµενόν πρωτοέβαλε το φαγητό στο αστυνοµικό µυθιστόρηµα. Είναι επίσης, αυτός που άνοιξε το αστυνοµικό στην πόλη, την έκανε πρωταγωνίστρια στο µυθιστόρηµα. Είναι το σηµείο στο οποίο συναντιόµαστε εγώ, ο Ατιά και ο Οκέρ και µε τον Μονταλµπάν.). 26 ΣΓΤ, Το νουάρ της Μεσογείου. [online]. 2011 [cit. 8. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.sgt.gr/gr/multimedia/1,3,225>. 27 Philippou, Philippos. Petros Markaris interview. Ithaca, No. 30, October 2003. (I come from a highly politicized generation. [ ] I believe that the detective plot helps, especially today, to show up the social, economic and political dimensions of events.). s. 13. 28 Μάρκαρης, Πέτρος. Κατ' εξακολούθηση. Αθήνα: Εκδόσεις Πατάκη, 2006. s. 104. 9

Paco Martinez Maurice Attia i Montalbánův Pepe Carvalho jsou svobodní. Každý z nich má sice nějakou ženu, ke které vyjadřuje jistou náklonnost, ale vážnějšímu vztahu se vyhýbají. Snad největším rozdílem od výše zmíněných postav je Charitosuv politický postoj. Na rozdíl od soukromých detektivů ostatních autorů středomořského noir je státní zaměstnanec, policista, který sloužil za vojenské junty, a přestože se k politice příliš nevyjadřuje, je zjevné, že inklinuje k pravici. V Markarisově případě máme tedy co dočinění s levicově smýšlejícím autorem, který píše o pravicově smýšlejícím policistovi: výsledkem toho je vznik upřímné literatury, která se vyznačuje jedinečným sociálním cítěním. 29 Na začátku této kapitoly je uveden citát od Jean-Claude Izza, který podotýká, že Bible je první velká světová antologie černé kroniky, která se zrodila na pobřeží Středozemního moře. Kniha knih nám jasně dává najevo, že historie tohoto moře a lidí, kteří obývají břehy, které omývá, je plná násilí, vražd a zneužívání moci. Zločin je všudypřítomný, provází nás od nepaměti a vede nás k němu nesčetné množství pohnutek, které leží hluboko v lidských myslích. Stejně jako Kainovo srdce, je historie Středomoří černá. 30 V tomto duchu by bylo možné zmínit i řecké klasiky jako Homérovu Ilias a Odysseu nebo Sofoklovo drama Král Oidipus, které se objevilo na jednom ze světově nejznámějších seznamů noir fikce Patricka Raynala, který byl uveřejněn v roce 1995 v časopise les Temps. To už bychom však příliš odbočili od předmětu této kapitoly. 31 3.2 Význam města v detektivním románu Na tomto místě je vhodné položit si otázku, kterou si pokládá i Petros Markaris, a to: Jak se stalo, že město získalo takovou váhu v detektivních románech posledních 29 Παπαγεωργίου, Ελένη. Στην Ελλάδα του αστυνόµου Χαρίτου. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. (Στην περίπτωση του Μάρκαρη έχουµε να κάνουµε µε έναν αριστερών πεποιθήσεων συγγραφέα που γράφει για έναν δεξιών πεποιθήσεων αστυνοµικό: το αποτέλεσµα είναι µια λογοτεχνία ειλικρινής που διακρίνεται από µια µοναδική κοινωνική ευαισθησία.). 30 Ferri, Sandro. Towards a history of mediterranean noir in: Black and Blue, an introduction to mediterranean noir. [online]. 2005 [cit. 12. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.europaeditions.com/pressroom-read.php?id=92>. (Like Cain s heart, the history of Mediterranean is black.). 31 Ibid. 10

desetiletí? 32 Retrospektivní pohled na detektivní žánr v Evropě v polovině 50. let minulého století, tedy v době kdy k němu Markaris poprvé přičichá, odhaluje skutečnost, že žádný významný důraz na město tehdy kladen nebyl. Londýn v dílech Agathy Christie jakoby ani nefiguroval a u Arthura Conana Doylea se známky po něm rozplývají ve stejnou chvíli, kdy se rozplyne mlha, do které je Londýn zahalen. Místa jsou pro všechny tyto autory jen jakousi kulisou, která se dá snadno nahradit jinou. Například ve Smrti na Nilu (Agatha Christie, 1993) by se mohl Hercule Poirot klidně plavit po Dunaji a příběhu by se to nedotklo. Nejspíš právě proto, že důraz byl tehdy kladen na zápletku, tedy na to, kdo je vrahem. Jedinou odchylku v tomto směru vytváří už několikrát zmiňovaný Georges Simenon, který sice neklade důraz přímo na popis Paříže, ale na detailní popis charakteru všech svých postav a skrze ně nám odhaluje detailní popis jejich čtvrtí a sousedství, avšak nikdy nepřekročí tuto pomyslnou hranici. V protikladu s evropskými autory můžeme sledovat, že význam měst a popisu prostředí celkově má hlubokou tradici u jejich amerických kolegů. Jen stěží si lze představit romány Sary Paretsky bez Chicaga nebo Kalifornskou Bay area bez Philipa Marlowe soukromého detektiva, kterému vdechl život Raymond Chandler. Doba Agathy Christie už je však dávno minulá a s ní i vraždy z pomsty či chorobné vášně a střípky nápověd, které spisovatel rozséval po celé knize, aby čtenář pomalu mohl rozuzlovat zápletku. 33 Struktura zločinů se změnila, [ ] a s nimi se změnila i tématika detektivních románů. Vpád nových témat změnil i vztah spisovatele k městu. 34 Hlavním tématem současných detektivních zápletek už nejsou vraždy z lásky nebo kvůli dědictví, které za sebou zanechal bohatý strýček; dnešní vrazi mají jiný motiv, vraždí kvůli penězům. Nelegální obchod, špinavé peníze, to je naše realita a jejich přirozený prostor rozkvětu není venkov, ale město. A tak vyvstaly nové generace spisovatelů, kteří nejen že zasazují zápletku svých románů do měst, ale pozdvihují samotná města do role 32 Μάρκαρης, Πέτρος. Κατ' εξακολούθηση. (Πώς έγινε και η πόλη απόκτησε τόσο βάρος στο αστυνοµικό µυθιστόρηµα των τελευταίων δεκαετιών;). s. 99. 33 Ibid., s.99 102. 34 Ibid., s. 102. (Τα εγκλήµατα άλλαξαν υφή, [ ] µαζί τους άλλαξαν και τα αστυνοµικά µυθιστορήµατα τη θεµατολογία τους. Η εισβολή των νέων θεµάτων, έκανε διαφορετική και την σχέση του συγγραφέα µε την πόλη.). 11

protagonistů svých románů. 35 Dalo by se říci, že současný detektivní román je spíše román společenský, který se pouze opírá o detektivní zápletku. Markaris ho troufale označuje za přímého nástupce městských románů 19. století, kde jsou města vykreslována podobně jako Londýn u Dickense nebo Paříž u Victora Huga. V obou případech využívají autoři kriminální zápletku, aby skrze ni mohli popsat svá velkoměsta a upozornit na společenské křivdy Hugo v Bídnících a Charles Dickens v Nadějných vyhlídkách. 36 V rozhovoru s Vangelisem Chatzivasileiou pro AMNAwebTV se k tomuto tématu vrací a uvádí, že ten, kdo prvně popsal Londýn, není Arthur Conan Doyle, ale Dickens. 37 Autoři klasického detektivního žánru si vždy byli vědomi pravidel, která museli dodržovat. Tato pravidla sepsali například S. S. Van Dine 38 nebo Ronald Knox. Patří mezi ně například, že žádné informace nesmí být utajeny před čtenářem nebo že román nesmí mít více jak jednoho detektiva. To, co však neuvádí ani jeden z výše zmíněných autorů, je, jak důležitou úlohu hraje role autora ve vztahu k jeho dílu. Hlavním aspektem detektivních příběhů jsou totiž vztahy. Na počátku u Edgara Allana Poea nebo Sira Arthura Conana Doylea to byl vztah mezi detektivem a případem a detektivem a jeho pomocníkem. Později v dílech spisovatelů jako je Agatha Christie se tento výčet rozšiřuje o vztah mezi detektivem a podezřelými. Tzv. americká drsná škola, hardboiled fiction, se soustřeďuje na vztah mezi detektivem a famme-fatale a zároveň na vztah detektiva k městu, ve kterém žije. Tento vztah je ústředním motivem ve všech dílech Petrose Markarise. 39 35 Ibid., s. 104. (Έτσι προέκυψαν οι καινούριες γενιές των αστυνοµικών συγγραφέων, που δεν τοποθετούν µόνο την πλοκή των µυθιστορηµάτων τους σε πόλεις, αλλά αναβαθµίζουν τις ίδιες τις πόλεις σε πρωταγωνιστές των µυθιστορηµάτων τους.). 36 Ibid., s. 103-106. 37 Χατζηβασιλείου, Βαγγέλης. Ο Πέτρος Μάρκαρης, οι ήρωες του, η πόλη και η αριστερά. [online]. 2012 [cit. 13. srpna 2014]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=ro7ds5f9r30>. 38 Todorov, Tzvetan. Typologie detektivního románu in: Poetika prózy. Praha: Triáda, 2000, s. 107 39 Natti, Todd. The Text is Suspect. [online]. 2004 [cit. 9. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.crimeculture.com/contents/articles-spring05/auster.html>. 12

4 Petros Markaris 4.1 Život Petros Markaris byl řeckému publiku znám do roku 1995 především jako překladatel Goetheho a Bertolda Brechta a scénárista jak televizních seriálů, tak filmových hitů pod taktovkou Theodorose Angelopoulose. Narodil se 1. ledna 1937 na ostrově Chalki v Konstantinopoli, kde také prožil celé své dětství. Po studiích ve Vídni se roku 1964 natrvalo usadil v řeckých Athénách. 40 Detektivnímu román se začal věnovat až ve svých padesáti osmi letech. Jak uvádí ve své autobiografii Κατ εξακολούθηση (Na pokračování, 2006), dostal se k němu spíše náhodou, když se mu před očima objevil detektiv Kostas Charitos. Tehdy však ještě neznal jeho povolání. Imaginární postava, která se mu po dobu celého jednoho měsíce neustále honila hlavou, a které se nemohl zbavit. Hlavou mi jako blesk z čistého nebe prošla myšlenka, že tady ten týpek, na to aby mě tolik týral, musí být buďto zubař nebo policajt. 41 Od chvíle, kdy si ujasnil, že Charitos je policista, vše nabralo rychlý spád. Vyšel jeho první detektivní román Νυχτερινό δελτίο (Noční zprávy, 1995), který následovaly další, a dnes se Petros Markaris pyšní již sérií osmi románů v čele s oblíbeným detektivem Kostasem Charitosem. Co ho vedlo k psaní detektivních románů, tedy víme, ale co ho přimělo u nich zůstat? Píšu detektivky, protože věřím, že skrze ně vidím společnost lépe a jsem schopný lépe rozvíjet příběh, pokud je mým počátečním bodem detektivní zápletka [ ] Co má Charitos společného se mnou, je především jeho pohled na Athény. Je to část jeho povahy, ve které se naprosto shodujeme. 42 40 Καµπανάκης, Ιωσήφ. Το φαινόµενο Πέτρος Μάρκαρης και Αστυνόµος Χαρίτος στο Νέο Ελληνικό Αστυνοµικό Μυθιστόρηµα. [online]. 2008 [cit. 15. srpna 2014]. Dostupné z: <http://crimefictionclubgr.wordpress.com/opinion-greek-detective-stories/markaris/>. 41 Μάρκαρης, Πέτρος. Κατ' εξακολούθηση. s. 17. (Μου πέρασε σαν αστραπή η ιδέα ότι αυτός ο τύπος, για να µε βασανίζει έτσι, ή οδοντίατρος πρέπει να είναι ή µπάτσος.). 42 Philippou, Philippos. Petros Markaris a Writer for clever readers. Ithaca, No. 30, October 2003, s. 3. (I write detective stories because I believe that I see society better through them and I develop my story better from the starting point of a mystery plot [ ] What Haritos has taken from me is largely the way that he comments on Athens. It s the point on which I totally identify with him.). 13

Díky Markarisově peru si čtenář vychutná okružní jízdu po centru Athén a jeho přilehlých čtvrtích, projde se spletitými uličkami, pozná luxusní čtvrti na předměstí, ale i ty chudinské, obydlené nezaměstnanými a přistěhovalci. Úspěšně vykresluje obraz současné athénské společnosti a tím potažmo celého Řecka. 43 Skutečnost, že hlavní město v kostce reprezentuje celý stát, není žádnou novinkou. Svou pozicí tato města symbolizují již od nepaměti centrum říše a později státu. 44 Inspiraci pro detaily svých příběhů čerpá ze současných Athén, ale i z Řecka v období po diktatuře, z Řecka v dobách Balkánských válek, z času od vstupu do Evropské unie a začátku ekonomické krize na Balkánu a v neposlední řadě ze svého zvyku neustále pozorovat, který je charakteristický nejen pro Markarise spisovatele, ale i pro Petrose Markarise člověka. 45 Na podobném principu funguje i hledání inspirace pro utváření jeho postav, které vychází ze skutečných osob. Jak sám Markaris uvádí, spisovatel má vždy dvě možnosti, buďto si sedne a postupně vykonstruuje přesně takovou postavu, jakou právě potřebuje, nebo čerpá z lidí ve svém okolí a z příběhů o reálných charakterech. Jak už je výše poznamenáno, Markaris si vždy volí druhý způsob. Dodává, že když se svých čtenářů ptá, zda se jim líbí Adriani, pokud oni odpovědí, že ji zbožňují, říká jim, tak to byste zbožňovali mou matku, je úplně stejná. 46 V současnosti se Markaris zabývá nejen psaním svých románů, ale současně je i členem správní rady EKK 47 a předsedou EKEBI. 48 43 Ibid., s. 12. 44 Hrbata, Zdeněk. Prostory, místa a jejich konfigurace v literárním díle. in: Na cestě ke smyslu: Poetika literárního díla 20. století. Praha: Trost, 2005. s. 400. 45 Philippou, Philippos. Petros Markaris a Writer for clever readers. Ithaca, No. 30, October 2003, s. 14. 46 Χατζηβασιλείου, Βαγγέλης. Ο Πέτρος Μάρκαρης, οι ήρωες του, η πόλη και η αριστερά. [online]. 2012 [cit. 13. srpna 2014]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=ro7ds5f9r30>. 47 Ελληνικό Κέντρο Κινηµατογράφου - Řecké Centrum Filmu. 48 Ελληνικό Κέντρο Βιβλίου - Řecké Centrum Knihy. 14

4.2 Markaris a město Athény jsou mé prostředí a hlavní hrdina mých příběhů. 49 To, co Markarise tolik fascinuje a přitahuje k Athénám, jsou protiklady. Je to město, které člověku každou chvíli ukazuje jinou tvář, město plné vsuvek. Uprostřed ošklivosti se otevře pomyslná závorka, která nám dá nahlédnout do oázy krásy v podobě malebné uličky nebo rozkošného zátiší. Závorka se uzavírá a čeká nás návrat do ošklivé reality. Snad nejvýraznějším protikladem Athén je rozdíl mezi dnem a nocí. Všechnu krásu, kterou postrádají přes den, získávají se soumrakem. Chaotické silnice, které vás přes den dohánějí k šílenství i činžovní domy, které se sklání ze všech stran a vyvolávají v lidech pocit úzkosti, to vše se vytrácí s příchodem tmy. Noc je pro Athény jako magický plášť, který přemění vše ošklivé v krásné a s příchodem prvních ranních paprsků si to zas vezme zpět. V tomto městě noc každodenně slaví svou triumfální výhru. Jedno řecké přísloví praví: neřesti noci vidí den a směje se jim. 50 U Athén je tomu naopak. 51 Když chce Markaris popsat život Athéňanů svým známým v zahraničí, říká: Athéňané žijí celý den v pekle, aby získali v noci pár hodin v ráji. 52 Protiklady se promítají i ve vztahu Markarise k Athénám. Je to vztah lásky a nenávisti, který s ním sdílí téměř každý obyvatel tohoto pětimilionového betonového bludiště. 53 Athény však nejsou jediná spisovatelova láska, Petros Markaris je milovníkem všech měst. Prohlašuje o sobě: Jsem městský člověk. Abych byl přesný, jsem člověk, který miluje centrum města. [ ] Jakákoliv nabídka na výlety a návštěvy zajímavostí venkova je pro mě 49 Μποζώνη, Αργυρώ. Οσυγγραφέας Πέτρος Μάρκαρης αφηγείται τη ζωή του. [online]. 2013 [cit. 12. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.lifo.gr/mag/features/4080.>. (Η Αθήνα είναι ο χώρος µου και η πρωταγωνίστρια στις ιστορίες µου.). 50 «της νύχτας τα καµώµατα τα βλέπει η µέρα και γελά». 51 Μάρκαρης, Πέτρος. Κατ' εξακολούθηση. s. 93 96. 52 Ibid., s. 96. (οι Αθηναίοι ζουν όλη µέρα σε µια κόλαση, για να κερδίσουν τη νύχτα µερικές ώρες στον παράδεισο.). 53 Πιτούλη, Βασιλική. Πέτρος Μάρκαρης «Αθήνα, πρωτεύουσα των Βαλκανίων». [online]. 2011 [cit. 14. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.vasilikipitouli.gr/index.php?option=com_content&view=article&id=283:--l---r-- &catid=3:2010-11-29-08-32-35&itemid=2>. 15

neúnosná a nervy drásající zátěž, a to i v případě, kdyby mě měla ochudit jen o pár hodin z mého času na procházky po městě. Všechno to souvisí s vůní města. Přičichnout k městu můžeš jen v jeho ulicích. Jsou to ulice, kterými se bezcílně potuluješ, koukáš se kolem sebe na budovy, na kolemjedoucí, na auta, na lidi v tramvajích, v autobusech nebo v metru. 54 Tato vášeň, kterou k velkoměstům pociťuje, se zrodila z velké části díky podmínkám, ve kterých vyrůstal. V té době se život konstantinopolských rodin dělil mezi dva domy: ze dvou třetin mezi dům ve městě a z jedné třetiny mezi letní dům. Hlavní letní destinací byly Princovy ostrovy. Markarisova rodná Chalki spolu s Pringipo jsou největší z nich a v letních měsících je měla v oblibě arménská, řecká i židovská komunita. Rozdíl mezi nimi byl ekonomicko-společenský. Chalki v létě hostila střední třídu konstantinopolských menšin, zatímco Pringipo byla centrem buržoazie. Dům v Konstantinopoli býval většinou v osobním vlastnictví a letní dům se pronajímal. V Markarisově případu tomu však bylo naopak. To, co ovlivnilo výrazně Markarisovo dětství, byly temné roky 1942 1944. V těchto letech vešel v platnost tzv. zákon daně z nemovitosti. Mnoho rodin, včetně té jeho, mělo problém splatit dluh státu a i když se jeho otci nakonec podařilo peníze shromáždit a dluh splatit, musela se jeho rodina značně uskromnit. To, mimo jiné, znamenalo pustit dům ve městě. A tak se stal celoročně obyvatelem Chalki. Dokud byl studentem základní školy, nebylo odloučení od Konstantinopole tak znatelné, když však začal navštěvovat rakouské gymnázium v Konstantinopoli, každý den po návratu na Chalki ho ubíjela samota, ze které ho vždy na pár měsíců vysvobodilo léto. To však rychle pominulo a mladého Markarise opět čekal návrat do samoty. Zlomový bod nastal až ve druhém ročníku studií na střední škole. Finanční situace jeho otce se stabilizovala a rodina se opět na zimu zabydlela v Konstantinopoli. Konečně si mohl se spolužáky užívat vycházky, kinematograf a návštěvy cukráren. To však nebyla jediná stránka jeho mladistvého života. Po návratu rodiny do města vyvstala ještě jedna osobní nebo skrytá, jak ji autor označuje. Tajně se vydával na průzkum různých čtvrtí centra, které se rozprostíralo okolo hlavního náměstí Taxim. Přestože Konstantinopol 54 Μάρκαρης, Πέτρος. Κατ' εξακολούθηση. s. 73 74. (Είµαι άνθρωπος της πόλης. Για την ακρίβεια του κέντρου της πόλης. [ ] Οποιαδήποτε πρόταση για εκδροµές ή για επισκέψεις σε εξοχικά αξιοθέατα µου είναι ένα ασήκωτο και εκνευριστικό βάρος, έστω και αν µου στερεί µόνο κάποιες ώρες από τους περιπάτους µου στην πόλη.... Έχει να κάνει µε την µυρωδιά της πόλης.... Την πόλη την οσµίζεσαι στους δρόµους.... είναι οι δρόµοι που περπατάς χωρίς συγκεκριµένο προορισµό και κοιτάς γύρο σου τα χτίρια, τους πεζούς και τα τροχοφόρα, τους ανθρώπους µέσα στα τραµ ή στα λεωφορεία ή µέσα στο µετρό.). 16

v té době čítala pouhý jeden a pul milionu obyvatel, centrum bylo obrovské a nabízelo mladému Petrosovi nespočet možností pro jeho výpravy. 55 Moje láska k centrům měst a jejich objevování mě drží od tohoto období. Trávil jsem hodiny a hodiny tím, že jsem se sám potuloval po Městě, prohledával jsem každý kout, uličky, které nikdo nevidí na první pohled, ale musí zahnout a znovu zahnout, aby mu byly odhaleny. 56 Láska k městům se více prohlubuje, když po studiích v Rakousku a Německu získává práci ve společnosti Titan, díky které procestoval svět. Toto zaměstnání, které jsem nikdy nechtěl, mi dalo možnost poznat země, které bych za jiných podmínek v životě nepoznal. 57 Po jedenácti letech plných cest, se však Markaris rozhodl, že se nadále bude věnovat pouze spisovatelské činnosti a usazuje se natrvalo v Athénách. Tato volba se mnohým může jevit zvláštní. Proč se autor, který se vždy prezentuje jako rodák z Konstantinopole, usazuje v Řecku? Odpověď na tuto otázku vyjasňuje Markaris v mnohých rozhovorech i ve své autobiografii. Vše se váže k pojmu vlast, kterou Markaris podle svých slov nemá. To, co pro něj má nejblíže k tomuto pojmu, je Konstantinopol. To často pobuřuje řecké publikum, on je však vždy umí uklidnit tvrzením, že Řecko je jeho jazyková vlast, proto si zvolil žít v Athénách. Přestože od útlého věku ovládal tři jazyky (řečtinu, turečtinu a němčinu), řečtina je jeho rodný jazyk. 58 Řecky jsem řekl svá první slova, v řečtině se mi zdály mé první sny. Chtěl jsem psát řecky, a proto jsem si zvolil Řecko jako zemi, ve které budu žít. Skrz jazyk jsem si našel cestu k Řecku a k Athénám. 59 55 Ibid., s. 77 88. 56 Ibid., s. 88 89. (Η αγάπη µου για τα κέντρα των πόλεων και την εξερεύνησή τους κρατάει απ αυτή την εποχή. Περνούσα ώρες ατέλειωτες κυκλοφορώντας µόνος µέσα στην Πόλη, ψάχνοντας κάθε γωνιά, τα σοκάκια που κανείς δε βλέπει µε την πρώτη µατιά, αλλά πρέπει να στρίψει και να ξαναστρίψει για να του αποκαλυφθούν.). 57 Ibid., s. 124. (Αυτό το επάγγελµα, που δεν το ήθελα, µου έδωσε την ευκαιρία να γνωρίσω χώρες που, κάτω από άλλες συνθήκες, δε θα τις είχα γνωρίσει ποτέ.). 58 Ibid., s. 47 50. 59 Ibid., s. 49. (Στα ελληνικά είπα τις πρώτες µου λέξεις, στα ελληνικά είδα τα πρώτα µου όνειρα. Ήθελα να γράψω στα ελληνικά και γι αυτό διάλεξα να ζήσω στην Ελλάδα. Μέσα από γλώσσα βρήκα την επαφή µε την Ελλάδα, µε την Αθήνα.). 17

Skutečnost, že Athény nejsou jeho rodné město, ale místo, které si sám zvolil, aby se stalo jeho domovem, se později ukazuje velmi nápomocná při tvorbě detektivních románů. Můj život je v tomto městě, ale mé kořeny ne. To se pro mne stává výhodné, jelikož mi to umožňuje oprostit se od emocí a nahlížet na město s nadhledem, stát se jeho pozorovatelem, ale zároveň komentátorem. 60 Tento nadhled převzal od jednoho ze svých velkých vzorů Bertolda Brechta, který mu ukázal postoj pozorovatele. Mimo to od něj přebírá i jeho trojí zásadu, triptych psaného projevu: ironii, komentář a stručnost. 61 Autor o sobě přiznává, že v cizích městech nikdy nenavštěvuje muzea ani galerie, tam město člověk nepozná. Podle Markarise lze město poznat jediným způsobem, bezcílným potulováním se v ulicích a pozorováním všeho kolem. Největší roli v charakteru města podle něj hrají dopravní prostředky. Jinou atmosféru má Amsterdam, kde jsou kola hlavním způsobem přepravy, a jinou Řím. Speciální atmosféru pro něj mají středoevropská města, kde jsou využívány tramvaje jako například Praha nebo Vídeň. Tento jeho zájem o dopravní chod měst se jasně promítá i v jeho knihách, pro které jsou charakteristické dlouhé popisy dopravní situace v Athénách. 62 Markaris se mnohokrát nechal slyšet: Když nechávám Charitose jezdit v tomto městě, je to jako bych po něm jezdil já sám. A jeho komentář je můj komentář [ ] Ta část Charitosova charakteru, která ho spojuje se mnou, je jeho život v Athénách a jeho pohled na město. 63 Přesuny hlavního hrdiny z jednoho místa Athén na druhé se v knihách neobejdou bez jízlivého komentáře na všechny a všechno, co se v ulicích odehrává. Od městského provozu, nekonečných zacpaných silnic, až po běžný život v různých čtvrtích. Dočítáme 60 Philippou, Philippos. Petros Markaris interview. s. 14. (My life is in this city, but not my roots. This gives me the advantage of being able to observe the city from a distance, to become a spectator of it but also a commentator.). 61 Μάρκαρης, Πέτρος. Κατ' εξακολούθηση. s. 177 178. 62 Ibid., s. 74 76. 63 Ibid., s. 98 99. (ΌτανβάζωτονΧαρίτονακυκλοφορείσ αυτήτηνπόληείναισαννακυκλοφορώοίδιος. Καιτοσχόλιότου είναι το δικό µου σχόλιο. [ ] Το σηµείο του Χαρίτου που τον φέρνει πολύ κοντά σ εµένα είναι η ζωή του στην Αθήνα και η µατιά του πάνω στην πόλη.). 18

se o všech stránkách města, o chaosu, který na první pohled převládá nad vším ostatním, ale i o barevných čtvrtích, které mají svá náměstí, své kavárny, restaurace a bary, které se plní lidmi všeho věku, místními, turisty i studenty. Knihy Petrose Markarise by se daly označit za jistý typ athénské kroniky, do které od roku 95 Markaris zaznamenává všechny změny města, ať už jsou to nové stadiony pro Olympijské hry nebo úbytek aut na silnicích po čtyřech letech krize. 64 Jak říká i literární teoretička Maria Kaika Literatura pramení ze života. 65 Z jejích řádků můžeme poznávat různé epochy lidské historie, pocítit atmosféru města, poznat jeho architekturu a společnost. 66 Je to právě už několikrát zmiňovaná láska k Athénám, která vedla Markarise k sepsání knihy Η Αθήνα της µιας διαδροµής (Athény jedné trati, 2013). Publikace původně vyšla už v roce 2010 v Německu v rámci série vydavatelství Hanser Verlage Spisovatelé a jejich města pod názvem Quer durch Athen. Eine Reise von Piräus nach Kifissia. Jak německý název napovídá, kniha se odehrává na trati athénské podzemní dráhy, linky, která vede z Pireu do Kifissie. V knize, vystoupím na každé z dvaceti čtyř zastávek podzemní dráhy a projdu se po té či oné čtvrti. Skrze tyto procházky se snažím nejen popsat vývoj čtvrti, její proměny a důvody těchto změn. Ale snažím se zároveň poukázat na ztrátu. Na krásnou tvář Athén, kterou jsme ztratili. 67 Takto charakterizuje svůj počin Markaris v rozhovoru pro portál Andro.gr. Tato historicky nejstarší athénská trať, která zahájila provoz v roce 1869, je spisovatelův nejoblíbenější způsob přepravy a jak sám říká, je to i nejefektivnější způsob, jak poznat společenské rozvrstvení města, jelikož ho křižuje od jednoho konce ke druhému. 64 Καµπανάκης, Ιωσήφ. Το φαινόµενο Πέτρος Μάρκαρης και Αστυνόµος Χαρίτος στο Νέο Ελληνικό Αστυνοµικό Μυθιστόρηµα. [online]. 2008 [cit. 16. srpna 2014]. Dostupné z: <http://crimefictionclubgr.wordpress.com/opinion-greek-detective-stories/markaris/>. 65 Καϊκα, Μαρία. «Ο Γιώργος Ιωάννου και η Θεσσαλονίκη. in: Οπλαστικός δοµικός και εικαστικός χώρος στη Νεοελληνική λογοτεχνία. Αθήνα: Αθανασόπουλος & Παπαδάµης, 1993. s. 70. 66 Ibid., s. 76. 67 Τζανετάκης, Γιάννης. Πέτρος Μάρκαρης: Αυτή η βόλτα µένει!. [online]. 2013 [cit. 5. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.andro.gr/empneusi/petros-markaris/>. (Στις σελίδες του βιβλίου αποβιβάζοµαι σε κάθε από τους είκοσιτέσσερις σταθµούς του Ηλεκτρικού και κάνω έναν περίπατο στη συνοικία. Μέσα από αυτόν τον περίπατο δεν προσπαθώ να περιγράψω µόνο την εξέλιξη της συνοικίας, τις αλλαγές και τις αιτίες που οδήγησαν σ αυτές. Αλλά και την απώλεια. Την όµορφη πλευρά τις Αθήνας που χάσαµε.). 19

Markaris je velice precizní ve svých popisech a z každé stránky této knihy čiší jeho láska k Athénám. Je zajímavé vidět poprvé toto město ne skrze detektiva Charitose, ale očima Petrose Markarise, i když to není pohled příliš odlišný. Co se může zdát zvláštní, je, že řeckého překladu se kniha dočkala až po třech letech. Markaris uvádí, že prvotně vůbec neměl v úmyslu ji v Řecku publikovat, je napsaná pro cizince a Athéňanům by se informace mohly jevit banální, avšak jeho vydavateli Samisovi Gavriilidisovi se ho po dlouhém přemlouvání podařilo přesvědčit a kniha sklidila velký úspěch. Ano, některé informace jsou obecné a každý Řek je zná, ale kniha poskytuje i spoustu zajímavých tipů na vycházky, restaurace a mimo jiné i zajímavosti typu kde se nachází dům Ioannise Metaxase, kam mu bylo doručeno oznámení o útoku Itálie na Řecko památného 28. října 1940. 68 Dalo by se říci, že je to takový malý průvodce Athénami Petrose Markarise. Prolog knihy uzavírá citace z básně Ithaka, protože právě tato jedna trať reprezentuje pro Markárise současnou městskou Ithaku. Až vypluješ k Ithace přej si, aby tvá cesta byla dlouhá plná dobrodružství a poznání K. P. Kavafis 69 Nakolik se liší zorný úhel pohledu na Athény, ale i na Konstantinopol Petrose Markarise a detektiva Kostase Charitose bude naznačeno v následujících kapitolách. 68 Μάρκαρης, Πέτρος. Η Αθήνα της µιας διαδροµής. Αθήνα: Εκδόσεις Γαβριηλίδης, 2013., s. 7 17. 69 Ibid., s. 16. (Σαν βγεις στον πηγαιµό για την Ιθάκη να εύχεσαι να ναι µακρύς ο δρόµος γεµάτος περιπέτειες, γεµάτος γνώσεις Κ. Π. Καβάφης.). 20

5 Noční zprávy První Markarisův detektivní román nese název Νυχτερινό δελτίο (Noční zprávy, 1995). Poprvé se zde setkáváme s detektivem Charitosem, který nám skrze kriminální zápletku představuje nejen svět senzacechtivých reportérů, ale i, jak se posléze ukáže i v jiných dílech, Markarisovo oblíbené téma imigrantů a především se s Charitosem vydáváme na první okružní jízdu po Athénách. První seznámení s Charitosovými Athénami je zároveň stěžejní důvod proč bylo dílo zařazeno do předmětů analýzy této práce. Jak uvádí francouzský večerník Le Monde, Noční zprávy vynikají především svým bystrým nastíněním portrétu současných, každodenních, důvěrně známých Athén: od znečištění a nástrah dopravy, až po problémy, které vyplývají z přílivu imigrantů. 70 Rok 1995 se stal zlomovým mezníkem pro řeckou detektivku, která do té doby byla opomíjeným literárním žánrem. Vydání Nočních zpráv jednou pro vždy změnilo svět řeckých detektivních románů, a přestože Petros Markaris už dnes rozhodně není jediný úspěšný řecký autor tohoto žánru, titul, který mu nemůže nikdo odepřít je ambasador řeckého detektivního románu v zahraničí, o čemž svědčí i fakt, že jeho knihy už byly přeloženy do více než čtrnácti jazyků. 71 Román sklidil v Řecku velký úspěch a dočkal se i televizní adaptace. Stejnojmenný seriál odvysílala v osmnácti dílech státní řecká televize ET1 v průběhu let 1998 až 1999. Svou tvář detektivu Charitosovi propůjčil známý řecký herec Minas Chatzisavvas. 5.1 Nastínění děje románu Mladý albánský pár je nalezen brutálně zavražděn. Na první pohled se případ detektivu Kostasu Charitosovi nezdá nikterak zajímavý, k čemuž přispívá i fakt, že se mu velmi brzy podaří dopadnout vraha, mladého Albánce Ramíze Sechina. Když se však v případu začne šťourat uznávaná reportérka kriminálních zpráv Gianna Karagiorgi, která se usilovně snaží vypátrat, zda měl zavražděný pár dítě, probudí v Charitosovi 70 Παπαγεωργίου, Ελένη. Στην Ελλάδα του αστυνόµου Χαρίτου. [online]. 2011 [cit. 10. srpna 2014]. Dostupné z: <http://www.gavrielidesbooks.gr/showtitle.aspx?vid=263>. (Το «Νυχτερινό ελτίο» αξίζει κυρίως για το οξυδερκές πορτρέτο που σκιαγραφεί γύρο από τη σηµερινή, καθηµερινή, οικεία Αθήνα: από τη µόλυνση και τα εµπόδια στην κυκλοφορία έως τα προβλήµατα που απορρέουν από τη συρροή των ξένων µεταναστών.). 71 Ibid. 21

podezření, že případ možná není tak jednoznačný, jak se zdál. Zaúkoluje tedy svého podřízeného Thanasise, ke kterému chová Karagiorgi zjevné sympatie, aby z ní pod záminkou schůzky vytáhl nějaké informace. Když je pak o pár dní později reportérka nalezena mrtvá přímo v šatně televizní stanice Hellas Channel jen pár minut před začátkem nočních zpráv, začne se celý případ dramaticky zamotávat. Charitos, ve snaze najít spojitost mezi vraždami Albánců a Gianny Karagiorgi, postupně odhaluje nelegální obchod s dětmi. Celou situaci mu značně ztěžují senzacechtivá média, která jsou pro exkluzivitu schopná udělat všechno. Případ se stále více komplikuje a vražd přibývá. Ramíz Sechin je zavražděn uvnitř vězení, ve svém bytě je nalezena mrtvá další reportérka kanálu Hellas Channel a otázkou zůstává, kdo a proč se za vším skrývá. Po prohledání bytů obou reportérek najde policie u Gianny několik výhružných dopisů, podepsaných N. Charitosovým hlavním podezřelým se okamžitě stává Nestor Petratos, ředitel zpravodajství, nadřízený a bývalý milenec Gianny, kterého podle slov své sestry Miny jen využila k postupu. Petratos se snaží vinu hodit na nedávno propuštěného z vězení Petrose Kolakoglou, který byl odsouzen právě díky důkazům, které shromáždila Karagiorgi. Charitos však vidí v této teorii mnoho nesrovnalostí a dál si stojí za tím, že vrahem je Petratos, což ho málem připraví o práci. Do případu vnese trochu světla až Karagiorgina neteř Anna, která detektivovi předá složku s nasbíranými důkazy ke kauze nelegálního obchodu s dětmi. Charitos odhalí celý chod organizace, která se skrývala ve firmě významného podnikatele Pilarinose. Jediná otázka zůstává. Kdo zavraždil Giannu Karagiorgi? Rozuzlení se nám dostává po dopadení Petrose Kolakoglou. Ten Charitosovi prozradí, že se s Giannou seznámil dlouhá léta před tím, než proti němu postavila kauzu, která ho dostala za mříže. Tehdy byla ještě na začátku své kariéry a on pracoval na úřadě, kam přišla tehdy těhotná, v doprovodu své sestry. Charitos ji tedy konfrontuje a Mina pod nátlakem přizná, že Anna není její dcera, ale neteř. Mezi starými osobními věcmi, které mu Mina ukáže, pak Charitos okamžitě identifikuje vraha. Nestačí se divit, když na jedné z fotek rozpozná svého podřízeného Thanasise. Ten, jelikož už nemá jak před pravdou utéct, se ke všemu přizná, že měl zamlada vztah s Giannou, že si ji chtěl vzít, když otěhotněla, ale ona odmítla a řekla mu, že půjde na potrat. Jak se po letech setkali a ona mu řekla, že jejich dceři už je devatenáct let a jak ho vydírala, aby jí nosil informace výměnou za to, že se 22