IEE Project BiogasIN Podmínky financování bioplynových stanic D.5.5.3, WP 5 Za přispění: Dominik Rutz (WIP) Erik Ferber (WIP) Jan Štambaský (CzBA) Únor 2011
Obsah 1. Představení... 3 2. Financování bankou... 4 2.1. Tradiční finanční úvěry... 4 2.2. Projektové financování... 6 3. Leasing... 7 4. Uzavírání smluv v oblasti bioplynu(biogas contracting)... 8 5. Investiční fondy... 11 6. Příjmy z provozu bioplynové stanice... 12 7. Závěr... 13 Slovníček pojmů: Financování projektů výroby a využití bioplynu... 14 Výhradní odpovědnost za obsah této publikace nesou výhradně její autoři. Publikace nemusí nutně vyjadřovat názor Evropské unie, EACI ani Evropská komise není zodpovědná za jakékoliv použití této publikace a informací které mohou být z ní použity. 2
1. Představení Projekt BiogasIN je podporován z programu Evropské komise Inteligentní Energie pro Evropu (IEE). Jeho cíl je vybudovat trvale udržitelný trh s bioplynem v regionu střední a východní Evropy (CEE). Cílovými zeměmi projektu jsou Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Řecko, Lotyšsko, Rumunsko a Slovinsko. Základem projektu BiogasIN je snížit, či odstranit překážky v rámci budování projektů výroby a využití bioplynu v regionu CEE: Těmito překážkami jsou především vysoké administrativní bariéry a velké problémy s povolováním a financováním všech stádií investičních projektů. Projekty výroby a využití bioplynu jsou typické svojí specificky vysokou cenou. Proto v mnoha případech ani sdružení investorů natož jednotlivý zemědělec není schopen financování celého projektu z vlastního kapitálu. Proto má vypůjčený kapitál tak zásadní význam na rozvoj výstavby bioplynových stanic. Následující dokument popisuje několik možností financování projektů výroby a využití bioplynu. Zdůrazňuje výhody a nevýhody u jednotlivých možností financování a jejich srovnání s ostatními možnostmi. Cílem této zprávy je vysvětlit investorům různé možnosti financování jejich projektů. Různé možnosti financování se díky svým výhodám a nevýhodám stávají srovnatelné pro jednotlivé možnosti financování. Obsahem zprávy je současně porovnání rozdílných způsobů získávání finančních prostředků z provozu bioplynové stanice. Další informace o možnostech financování a příjmů z bioplynových stanic (BPS) můžeme najít v praktické zprávě Příklady financování projektů výroby a využití bioplynu v Německu, Rakousku, Nizozemí, Dánsku a Itálii 1 jakož i ve zprávě Kritéria posuzování bioplynových investic: Pokyny pro finanční instituce a investory 2 které byly vypracovány v rámci projektu BiogasIN. Tento dokument také obsahuje slovník s nejvíce používanými termíny týkající se možností financování projektů výroby a využití bioplynu. 1 Hahn H., Rutz D., Ferber E., Kirchmayer F. (2010) Examples for financing of biogas projects in Germany, Austria, The Netherlands, Denmark and Italy. Report of the BiogasIN Project 2 Ferber E., Rutz D. (2011) Criteria to assess biogas investments: Guidelines for financing institutes and investors. Report of the BiogasIN Project 3
2. Financování bankou Běžné metody financování jsou úvěry z bank (Obrázek 1). Jsou zde dva hlavní typy financování projektů výroby a využití bioplynu: tradiční korporátní financování pomocí půjček a projektové financování. Obrázek 1: Rozdíl mezi financování úvěrem a konceptem projektového financování. 2.1. Tradiční finanční úvěry Tradiční investování pomocí úvěrů je nejčastější způsob, jak získat cizí kapitál od bank. Tímto způsobem se nejen zařizují velké finanční investice v rámci projektů výroby a využití bioplynu, ale také zahrnuje mnoho malých soukromých půjček. Finanční instituce prověřuje finanční zázemí klienta a rozhoduje o spolehlivosti a riziku kontraktu. Zvláštní význam pro finanční instituce je zajištění a to v případě, že projekt neuspěje. Toto zajištění může mít podobu nemovitostí, součástí zařízení na výrobu bioplynu, soukromé-investiční prostředky a všechna ostatní aktiva, kterými se ručí za úvěry. Každý projekt je podroben důkladné analýze a prochází kontrolou několika vybraných kritérií, které ovlivňují úspěch a ekonomiku celého projektu výroby a využití bioplynu. Více informací o těchto kritériích pro půjčky do oboru bioplynu jsou uvedeny ve zprávě Kritéria pro posuzování bioplynových investic, Pokyny pro finanční instituce a investory. Kritéria se též zabývají odhadem ekonomiky, a modelováním různé hladiny úrokové sazby. 4
Jakmile byl úvěr poskytnut, musí dlužník platit předem definované měsíční splátky, které se skládají z jistiny a úrokové sazby. Banky často nabízejí možnosti odkladu splátek dluhu na rok, nebo dva, kdy se po tuto dobu vrací pouze úrokové sazby. Splatnost úvěru, stejně jako počáteční odklad splátek, je silně závislá na počátečních podmínkách a parametrech projektu. Nejčastěji se setkáváme se splatností v rozmezí 12-15 let a odkladem splátek o 1 až 2 roky. Zvláštní formou úvěrového financování jsou půjčky s nízkým úrokem poskytované státními institucemi a finančními subjekty. Tyto úvěry se nejčastěji poskytují na investování do obnovitelných zdrojů energie (bioplyn) a/nebo na podporu trhu s cílem stimulovat odvětví obnovitelných zdrojů energie. Půjčky jsou charakteristické nulovou, nebo nízkou úrokovou sazbou. Banky a finanční subjekty mohou pomoci k těmto nízko-úročným úvěrům, tak jako například v Německu (banka KfW (Kreditanstalt für Wiederaufbau) a LfA Förderbank). Obrázek 2: Schéma tradičního úvěrového financování Výhody a nevýhody Malá administrativní zátěž. Není nutné vytvoření zvláštní právní společnosti. Dostatečné záruky pro úvěry, mohou poskytnou nemovitosti a tím i snížit úrokové sazby. 5
Finanční schopnost jednat je omezená, protože je zpoplatněn soukromý majetek Investor je odpovědný za vlastní aktiva i v případě neúspěchu projektu. 2.2. Projektové financování Projektové financování je velmi konkrétní investice, která se splácí z peněžního toku generovaného výrobou obnovitelné energie. Banka, která investici financuje, vydává rozhodnutí o úvěru a také odhaduje výši finančních toků v projektu. Na rozdíl od normálního úvěrového financování, zde obvykle má financující instituce malý nebo žádný přístup k soukromému či firemnímu kapitálu. V případě projektů výroby a využití bioplynu jsou finanční investice zajišťovány z odhadnuté finanční částky z prodeje elektrické energie, součástí bioplynové stanice a majetkem společnosti. Předpokladem pro dosažení projektové financování je podmínka, aby byl projekt realizován účelovou společností. Projektové financování představuje větší riziko pro finanční instituce, než tradiční financování, protože úvěr může být vrácen, dokud je zařízení v provozu. Proto banky mají velký zájem na minimalizaci potencionálních rizik. Všechny aspekty projektu jsou pečlivě analyzovány a to znamená více administrativních pozic pro obě strany. Důsledkem toho musí investor pečlivě připravit projektovou dokumentaci vypracovanou do každého detailu. Tento postup je značně časově náročný. Vzhledem k tomu, že zařízení na výrobu bioplynu představuje pro banky vetší finanční obnos, potřebují větší finanční zajištění a více administrativních úkonů. Tato opatření a způsob financování se hlavně týká bioplynových stanic s ekvivalentem 2 MW el (megawatt) a více. Typické zemědělské bioplynové stanice, které mají instalovanou kapacity 500 kw el (nebo i méně) jsou jen zřídka financované touto metodou. Výhody a nevýhody V případě neúspěchu projektu investor ručí pouze aktivy v daném projektu. Finanční ústav pomáhá identifikovat a rozdělovat potencionální slabá místa v projektu; efektivně snižuje možná rizika projektu. Nezáleží na tom, kolik lidí se zapojí do účelové společnosti (SPV), protože zemědělská společnost řídí a provozuje bioplynovou stanici. Možnost dalších půjček není omezená, majetek investora mimo projekt není zatížen zástavním právem. Vysoké administrativní nároky. Nutnost založení účelové společnosti (SPV). Ne každá banka poskytuje možnost projektového financování. 6
Úrokové sazby mohou být vyšší. Obvykle platí pouze pro projekty s vyšším investičním objemem v řádu milionů euro. Obrázek 3: Schéma projektového financování 3. Leasing Získávání leasingových partnerů je často používaná metoda k získání vlastního kapitálu pro projekty výroby a využití bioplynu. Leasing je charakterizován jako rozdíl mezi vlastníkem (leasingová společnost) a operátorem elektrárny (nájemce). Leasingová společnost buduje a financuje BPS z vlastních zdrojů, nebo používá základní kapitál leasingových partnerů. Poté společnost přenechá BPS nájemci, který přebírá zodpovědnost a rizika provozu na sebe. Nájemce si nechává veškeré příjmy z provozu bioplynové stanice, ale musí platit splátky leasingové společnosti. Poté co leasingová smlouva skončí, může nájemce koupit zařízení za odpovídající zůstatkovou hodnotu, nebo leasingová společnou postoupí majetek někomu jinému. Ve většině případů je tato možnost pouze pro financování jednotlivých složek technologického zařízení výroby, např. kogenerační jednotka. 7
Obrázek 4: Leasingové schéma Výhody a nevýhody Leasingový partneři poskytují odborné znalosti ohledně BPS, její realizace a provozu Externí investoři mají možnost se připojit k leasingové společnosti. I zemědělci s minimálním vlastním kapitálem mohou provozovat bioplynovou stanici. Leasingová společnost nemá přímý vliv na provoz BPS, takže případný úspěch, či neúspěch leží v rukou někoho jiného (nájemce). Po vypršení platnosti leasingové smlouvy může bioplynová stanice stále mít značnou zůstatkovou hodnotu. 4. Uzavírání smluv na výrobu bioplynu Uzavírání smluv na výrobu bioplynu je model, který se v některých evropských zemích, jako je Německo a Rakousko, velmi silně rozvíjí. Existují různé formy smluv, ale jen Energy Performance Contracting (EPC) má původní podobu. Smlouva typu EPC zavazuje dodavatele, zpravidla poskytovatele energií (ESCO, Energy Service Companies), a klienta (provozovatele BPS). ESCO implementuje a financuje opatření na úsporu energie v majetku klienta. Následně zákazník platí zpět smluvní ceny, které odpovídají určitému procentu z dosažených úspor. ESCO garantuje, že úspory jsou stejné, nebo vyšší než platby na pokrytí všech nákladů spojené s projektem za 7-10let. Výhodou EPC je dostupnost finančních prostředků, odborné znalosti a minimalizace rizik pro zákazníky. Novější formy smluvní dohody zahrnují nejen elektrickou energii a její úspory, ale bezpečné zásobování energií. Tyto formy jsou zajímavé především pro větší klienty, jako jsou nemocnice, školy, veřejné instituce, firmy, všichni kdo potřebují vetší množství energie (většinou teplo) a chtějí omezit rizika spojená s projektem. 8
Společným znakem této skupiny klientů je omezená možnost investovat do vlastního odborného zajištění provozu těchto energetických zařízení. Smlouvy s dodavateli energetických surovin (Obrázek č.5) jsou též relativně nové opatření. Někteří projektanti, výrobci zařízení a zejména ESCO tuto možnost nabízejí. Tyto společnosti (odběratelé) většinou financují, staví a provozují celé zařízení výroby a využití bioplynu. Zemědělec (dodavatel) pouze poskytuje pozemek, na kterém se BPS postaví a sepíše smlouvu o dodávce surovin s odběrateli. Riziko provozování zařízení a s ním spojené veškeré příjmy z prodeje elektrické energie si nechává odběratel. Zemědělec dostává platby za dodávku surovin a pronájem pozemku. V závislosti na smlouvě mezi odběratelem a zemědělcem se může dotyčný zemědělec podílet za zisku z BPS a používat např. vyprodukované teplo z kogenerační jednotky pro vytápění hal se zvířaty, sušení obilí, štěpky apd. V mnoha případech zemědělec (dodavatel) součástí každodenního provozu BPS (např: formou dodávky surovin). Velkou výhodou je, že zemědělec nepodstupuje žádné riziko spojené s odstávkou systému, čímž neztrácí kapitál. Potřebné znalosti a nejúčinnější systém potřebný k provozu a údržbě BPS zajišťuje odběratel. Další formou smluvní dohody o výrobě bioplynu je smlouva mezi dodavatelem (ESCO) a odběratelem energie (obrázek č.6), jak bylo popsáno výše (např. veřejné instituce, školy, nemocnice, firmy). V tomto případě je ESCO zodpovědné za dodávky tepla/ elektřiny pro odběratele energie. V těchto případech jsou pak zemědělci smluvně zavázáni dodávat potřebné suroviny k zajištění provozu BPS. Jedná se však o standardní obchodní smlouvu uzavřenou mezi zemědělcem a dodavatelem/ provozovatelem zařízení na výrobu a využití bioplynu. Různé formy financování a smluvních dohod lze samozřejmě i vzájemně kombinovat, tak aby bylo dosaženo co nejlepší ekonomické řešení pro všechny zainteresované strany v daném projektu. Další schématické příklady a obchodní modely představují následující obrázky (Obrázek č. 5 a 6). Obrázek 5: Smluvní vztahy mezi dodavatelem/ odběratelem a zemědělcem 9
Obrázek 6: Smluvní vztahy mezi dodavatelem a odběratelem energie Výhody a nevýhody: Zemědělec nemusí investovat soukromé ani firemní peněžní prostředky. Zemědělec má nižší/ žádné finanční riziko. Profesionální expert (zhotovitel) odpovídá za provoz a údržbu zařízení výroby a využití bioplynu. Bioplynová stanice zůstává majetkem zhotovitele po předem dohodnutou dobu, to znamená, že zemědělec nemá žádný, nebo jen malý vliv na technickou stránku projektu. Zemědělcův výdělek je zkrácen o předem dohodnutou sazbu. 10
5. Investiční fondy Další možností financování projektů výroby a využití bioplynu je investiční fond. Investiční fond je společnost, která sdružuje peněžní prostředky od několika (malých) investorů. Všichni z investorů se podílí na investování v jednom, nebo více projektů výroby a využití bioplynu. To znamená, že veškerý vlastní kapitál pro výstavbu a provoz zařízení je akumulován již před výstavbou. Výhody z využívání bioplynu a rizika s ním spojená se dělí mezi investory podle smluv, nebo podle dohody o společném podniku. Zemědělci si mohou vytvořit družstvo, kde každý zemědělec má nárok na podíl z příjmů z výroby bioplynu a to v poměru podle poskytovaného substrátu a jeho výtěžnosti bioplynu, nebo podle jiného dohodnutého modelu. Výhod a nevýhody Zemědělec nebo provozovatel BPS nejsou zavázáni úvěrovou smlouvou. Podíl příjmů každého partnera představuje množství peněz, které investoval do fondu. Provozovatel nemusí nutně poskytnout cenné papíry. Investoři v oblasti obnovitelných zdrojů energie si získávají v poslední době více důvěry a to hlavně díky dobrým výsledkům těchto fondů. Investoři ručí celým svým majetkem investovaným do fondu. Investor nemá žádný vliv na provozování bioplynové stanice. Pro získání prostředků z fondu pro obnovitelné energie musí provozovatel BPS podstoupit složité a důkladné řízení za účelem zjištění komplexnosti ekologických kritérií projektu. 11
Obrázek 7: Schéma investičních fondů 6. Příjmy z provozu bioplynové stanice Rozhodnutí a schválení poskytnutí úvěru pro projekty výroby a využití bioplynu závisí v první řadě na očekávaném peněžním toku v projektu. S cílem zajistit ekonomicky udržitelný provoz výrobních zařízení je velmi důležité mít dobrý výpočet příjmů z provozu tohoto zařízení. Ve většině zemí se stabilním bioplynovým trhem jsou výkupní ceny za vyrobenou elektřinu z bioplynu definovány zákonem. Tyto tarify zajišťují zaručené příjmy po dlouhou dobu a představují spolehlivé zabezpečení pro finanční instituce. Též jsou základem pro veškeré ekonomické výpočty, které potřebuje provozovatel BPS. Důvěryhodnost v projekty výroby a využití bioplynu se současně zvyšuje uzavíráním dlouhodobých smluv o dodávkách tepla, nebo o vtláčení bioplynu do rozvodné sítě zemního plynu. Další možností podpory bioplynových investic je obchodování se zelenými certifikáty (jako jsou např. emisní povolenky). Poskytovatel zelené energie (např. bioplynová stanice) vytvoří jednu emisní povolenku na jednotku elektrické energie (zpravidla 1 MWh) vyrobené z obnovitelných zdrojů. Poté co byla energie dodána do sítě lze 12
tyto povolenky prodávat na volném trhu. Cena povolenek se odvíjí od poptávky po energii z obnovitelných zdrojů. Povolenka současně může nést informaci o charakteru a umístění zdroje energie. Tržby z prodeje OZE jsou obtížně predikovatelné, zvláště ve srovnání s příjmy z pevných výkupních cen elektřiny z OZE, které jsou stanoveny zákonnými tarify. Hlavním důvodem je značně kolísavá cena povolenek. Ekonomicky a ekologicky je velmi vhodné prodávat teplo, které je produkované kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie v BPS. Energetická efektivita je základním pilířem trvale udržitelného rozvoje trhu obnovitelných energií a tím i bioplynu. Využití tepla dramaticky zvyšuje účinnost a tím i energetickou efektivitu bioplynové stanice. Pokud je současně vyrobené teplo prodáváno spotřebitelům, např. přes lokální teplovod, tak toto zařízení generuje dodatečný příjem. Ve srovnání s výrobou elektřiny, kde jsou stanoveny pevné výkupní tarify, není prodej tepla fixně upraven. Příjmy z dodávek tepla jsou obvykle stanoveny smlouvou mezi provozovatelem (výrobcem) a spotřebitelem na základě běžné smlouvy o dodávce tepla. Menší část příjmů z provozu BPS může být generovaná z využívání digestátu (zbytkové biomasy vystupující z procesu). Digestát lze prodávat jako hnojivo, nebo ho používat ve vlastním hospodářství jako náhradu za průmyslová hnojiva. Digestát je bohatý na dusík, fosfor, draslík a stopové prvky. Digestát může být aplikován na půdu stejně jako hnůj, nebo kejda, ale s menšími emisemi zápachu do okolí. Tyto vlastnosti digestátu tvoří základ tolik požadovaného bio-hnojivo. V případě, že je BPS určena pro zpracovávání bio-odpadů, jako je kuchyňský odpad, organický komunální odpad, nebo průmyslové bio-odpady, může provozovatel požadovat poplatek za likvidaci těchto odpadů. Avšak pro využívání těchto druhů odpadů pro výrobu bioplynu se vyžaduje speciální zařízení a komponenty v BPS. Stejným způsobem jsou zvýšeny nároky na vyškolený personál, který má s tímto způsobem výroby bioplynu zkušenosti. Dále musí být zohledněny místní právní předpisy pro nakládání s odpady. Podle charakteru zpracovávaných odpadů se také dále klasifikuje výstupní digestát. V případě využití čistých tříděných odpadů lze aplikovat na zemědělskou půdu prakticky bez omezení. V případě zpracování většiny průmyslových bio-odpadů a nebo směsného komunálního odpady je i výstupní digestát dále klasifikován jako odpad a musí být dále zpracován v souladu s platnou legislativou. 7. Závěr Projekty výroby a využití bioplynu mohou být financovány mnoha způsoby. Každý způsob financování má své výhody a nevýhody pro investory i pro financující instituce. Každý projekt je realizován za různých okolností a může vyžadovat speciální formu financování. Je velmi důležité vybrat správnou formu financování příslušného projektu, tak aby bylo zajištěno úspěšné spuštění a provoz BPS. Různé metoda a formy financování jsou kombinovatelné pro dosažení co nejlepšího a nejefektnějšího způsobu financování v daných podmínkách. 13
Slovníček pojmů: Financování projektů výroby a využití bioplynu Amortizace: Pravidelná měsíční splátka, která se skládá z jistiny a úroku. Bezúročné období: Je to období během trvání úvěru, kdy se nemusí vracet vypůjčené peníze do banky, ale musí se platit úrokové sazby. Cash flow: Cash flow se týká pohybu hotovosti do nebo z projektu, podnikání, nebo finančního produktu. Cash flow je obvykle měřen během a na konci určitého období. Cenné papíry: Nemovitosti investora, které kryjí část půjčky v případě nesplácení úvěru. Certifikát o Obnovitelných zdrojích: viz. Zelený certifikát. Dluhový kapitál: Peníze získané z cizích zdrojů, odlišné od vlastního kapitálu. Doba návratnosti: Doba návratnosti je doba potřebná k znovunabytí počáteční investice do vlastního cash flow. Dotace: Dotace je forma finanční pomoci vyplácená obchodním, nebo hospodářským odvětvím. Energy Performance Contract (EPC) Smlouva zavazující dodavatele, zpravidla poskytovatele energií (ESCO, Energy Service Companies), a klienta (provozovatele BPS). ESCO implementuje a financuje opatření na úsporu energie v majetku klienta. Následně zákazník platí zpět smluvní ceny, které odpovídají určitému procentu z dosažených úspor. ESCO garantuje, že úspory jsou stejné, nebo vyšší než platby na pokrytí všech nákladů spojené s projektem za 7-10let. Energy Service Company (ESCO) je společnost, která poskytuje služby energetického hospodářství pro odběratele energie. Finanční instituce: Organizace poskytující kapitál pro investory. Finanční institucí může být banka, nebo leasingová společnost. Finanční rizika: Finančník posuzuje riziko úvěru. Finanční instituce posuzuje každou žádost o půjčku z hlediska možnosti její nesplácení. Finančník: Finančník poskytuje dlužní kapitál. Finančníkem může být banka, leasingová organizace nebo soukromá osoba. Investiční fond: Suma peněz, kterou vlastní jeden, nebo více investorů, ale chová se jako jeden celek. Investor: Investor vkládá peníze do nákupu určitého majetek. Kapitál: Celkový obnos financí, který byl vypůjčen nebo zapůjčen. 14
Leasingové financování: Charakteristické financování rozdělené na dva subjekty - pronajimatele a nájemce. Pronajimatel financuje předmět zájmu a poskytuje nájemci možnost provozu tohoto zařízení. Nájemce platí leasingové splátky pronajímateli. V projektech výroby a zpracování bioplynu se této možnosti často používá při financování kogenerační jednotky. Projektové financování: Financování je určené pro velmi konkrétní investice, které jsou splaceny svým vlastním cash-flow. Předpokladem pro projektové financování je založení účelové společnosti (SPV). V případě financování bioplynové stanice je investice zajištěna z cash-flow generovaného prodejem energie, technologickým zařízením, stavbami a často i pozemkem. Projektové financování s sebou nese výrazně vyšší riziko pro finanční instituce než konvenční financování, protože úvěr může být vrácen jen když je zařízení v řádném provozu. Půjčka, úvěr: Půjčené peníze za dohodnutou úrokovou sazbu a na určitou dobu. Rating: Hodnocení finančních rizik úvěru pro finanční instituce podle definovaných kritérií. Tradiční úvěrové financování: Financování investic soukromými, nebo podnikatelskými úvěry. Úroková sazba: Náklady na užití peněz, vyjádřena jako procentní sazba za určité časové období (obvykle za rok). Hodnota úrokové sazby závisí na rizikovosti investice, délce trvání půjčky a celkové vypůjčené částce. Úvěr: viz. půjčka, úvěr. Vlastní kapitál: Součet kapitálu ze zisků minulých let. Výkupní sazba: Sazba, která garantuje příjmy, většinou /MWh, za prodej elektrické energie do veřejné sítě. V mnoha zemích se jedná o pevně stanovené tarify, za určité období a za stanovenou jednotku, často jsou stanoveny zákonem. Zelený certifikát: Papírový nebo elektronický certifikát, který představuje vyrobenou elektřinu z obnovitelných zdrojů energie. Každý jednotlivý certifikát má svou nominální hodnotu, nejčastěji jedné megawatthodiny (MWh) elektřiny. 15