Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p Týden 9: Odolnost mikrobů k zevnímu prostředí Ondřej Zahradníček zahradnicek@fnusa.cz
Faktory zevního prostředí voda živiny teplota osmotický tlak ph redox potenciál záření toxické látky Při nepříznivých podmínkách bakterie ztrácejí schopnost růstu, při dalším zhoršení hynou
Nedostatek vody Voda 80 % živé váhy bakteriální buňky (jen 15 % živé váhy spory) Organismy hygrofilní (většina bakterií): potřebují volně přístupnou vodu Organismy xerofilní (aktinomycety, nokardie, plísně): stačí voda vázaná na povrch částic v prostředí (např. v půdě)
Dostupnost vody Stupeň dostupnosti vody = vodní aktivita prostředí (a w ) a w čisté vody = 1,0 a w je nepřímo úměrná osmotickému tlaku (čím vyšší je osmotický tlak, tím nižší je a w ) Jakou vodní aktivitu (a w ) tolerují různé mikroby: G bakterie a w 0,95 (maso) G+ bakterie a většina kvasinek a w 0,9 (šunka) stafylokoky a w 0,85 (salámy) plísně a některé kvasinky a w 0,6 (čokoláda,med)
Odolnost k vysychání Velmi choulostivé: původci STD gonokoky, treponemata, herpesviry Odolnější: kožní flóra stafylokoky, korynebakteria; dále papilomaviry, acidorezistentní mikroby (mykobakteria) Odolné: tzv. xerofilní organismy aktinomycety, nokardie, plísně, cysty parazitů, vajíčka červů Vysoce odolné: bakteriální spory, priony
Praktické využití nedostatku vody Snížení vodní aktivity zamezí účinku většiny mikrobů využití pro konzervaci potravin sušení maso, houby, ovoce (křížaly) zkoncentrování vaření povidel nasolování maso, ryby, máslo slazení sirupy, džemy, kandování ovoce
Nedostatek živin V čisté vodě se většina mikrobů nemnoží Problém je vodu udržet čistou I v destilované vodě se po čase začnou množit např. Pseudomonas aeruginosa nebo Pseudomonas fluorescens Ve sprchových růžicích: Legionella pneumophila (a může vyvolat pneumonii) Ale pozor! Salmonella Typhi přežívá déle ve vodě studniční než odpadní proč?
Teplota Teplota, při které bakterie rostou minimální někdy <0 C (v mořské vodě) optimální psychrofily: 0 20 C mesofily: 20 45 C termofily: 45 80 C hypertermofily: >80 C maximální někdy >110 C (v gejzírech) Teplotní rozmezí růstu: úzké (gonokoky 30 38,5 C) široké (salmonely 8 42 C) Spory vydrží i 120 C vlhkého či 160 C suchého tepla
Vliv chladu Chladový šok: gonokoky naočkované na studené médium z chladničky uhynou Nízká minimální růstová teplota: při 5 C přežívají salmonely, kampylobaktery, množí se yersinie a listerie! Běžné mražení lyofilizace Pomalé mražení a opakované rozmrazování škodí, většina mikrobů je ale vydrží Běžné zmražení masa nepřežijí tkáňové cysty prvoka Toxoplasma gondii
Vliv zvýšené teploty Teplota vyšší než optimální teplotní šok a postupné usmrcení buněk Počet usmrcených buněk závisí na době působení zvýšené teploty Vztah mezi počtem přežívajících buněk a dobou působení teploty je logaritmický Čas potřebný k usmrcení celé populace závisí na výchozím počtu mikrobů
Teplota důležité parametry I Vztah mezi dobou zahřívání a počtem přežívajících mikrobů log 10 počtu přežívajících mikrobů 6 D = decimální smrtící doba = 5 = čas nutný ke snížení počtu 4 mikrobů na 1/10 = 3 = čas nutný ke zničení 90 % 2 D přítomných mikrobů 1 1 2 3 4 5 6 (min)
Teplota důležité parametry II Smrtící (letální) teplota = nejnižší teplota, při níž je mikrob usmrcen za určitou dobu (obvykle za 10 min) Závisí nejen na druhu mikroba, ale i na jeho stavu, počtu a vlivu prostředí Termální smrtící doba = nejkratší doba zahřívání nutná k usmrcení daného počtu mikrobů Pro běžné počty a pro většinu bakterií činí 10 15 min při 60 65 C (ne spory!)
Osmotický tlak Hypotonie chrání před ní buněčná stěna Hypertonie většině mikrobů vadí (proto: kandování ovoce, nasolování masa aj.) Vyšší osmotický tlak snášejí: halofily halotolerantní: enterokoky (6,5 % NaCl), stafylokoky (10 % NaCl) obligátní: halofilní vibria (mořská voda) plísně vyšší obsah sacharózy (džemy)
ph Neutrofily: růstové optimum ph 6 až 8 většina Alkalofily: např. Vibrio cholerae (ph 7,4 9,6) alkalotolerantní: Proteus (štěpí ureu), Enterococcus (široké rozmezí ph 4,8 11) Naopak citlivé vůči oběma extrémům ph: gonokoky Acidofily: fakultativní: kvasinky, plísně, laktobacily (>3), coxiely (původci Q-horečky: nízké ph fagosomu), obligátní: Thiobacillus thiooxidans (ph <1) Naopak citlivé na nízké ph: zejména vibria, streptokoky, hnilobné bakterie; kyselost vadí většině bakterií Proč perlivá voda v lahvi vydrží déle než neperlivá? Nízké ph brání klíčení spor botulismus z hub v oleji a ze zavařených jahod, ne z okurek nebo čalamády
Oxidoredukční potenciál (rh) Vliv složení prostředí i atmosféry Aeroby vysoké hodnoty (>200 mv) Anaeroby nízké hodnoty ( 0 mv) Anaeroby O 2 zabíjí, ale aeroby bez O 2 přežívají Přesto anaeroby v přírodě i v našem těle prosperují díky spolupráci s aeroby a fakultativními anaeroby (biofilm) Anaeroby v makroorganismu: tlusté střevo (99 % střevních mikrobů) pochva dutina ústní (sulci gingivales)
Záření UV-záření (max. účinek na mikroby kolem 260 nm) V přírodě se vzdušné bakterie chrání pigmenty mají barevné kolonie (mikrokoky, sarciny) Uměle: UV-záření k dezinfekci povrchů, vody, vzduchu a v laboratořích pro PCR k ničení zbytků DNA (nepříliš účinné) Ionizační záření (rtg a gama-záření) K průmyslové sterilizaci jednorázových stříkaček, infuzních souprav aj. Rekordmani v odolnosti: Deinococcus radiodurans a bakteriální spory
Toxické látky Vliv závisí na jejich koncentraci a době působení Relativní odolnost jednotlivých typů mikrobů vůči různým typům toxických látek se výrazně liší Obecně (na rozdíl od vysychání): G bakterie jsou vůči toxickým látkám odolnější než G+ (může za to odlišná stavba bakteriální stěny přítomnost enzymů v periplasmatickém prostoru G- bakterií) Pro praxi je užitečné znát účinky jednotlivých skupin toxických látek užívaných k dezinfekci
Sterilizace versus dezinfekce Sterilizace = odstranění všech mikroorganismů z předmětů nebo z prostředí Dezinfekce = odstranění předpokládaných patogenů z předmětů a z prostředí, případně z tělesného povrchu Dezinfekce má za úkol přerušit cestu šíření nákazy Biocidy = nový obecný pojem zahrnující i dezinfekční látky
Skupiny dezinfekčních látek 1. oxidační činidla (Persteril, H 2 O 2, ozon aj.) 2. halogeny (chlornan, chloramin, jodonal) 3. alkylační činidla (aldehydy) 4. cyklické sloučeniny (lysol, chlorofenoly) 5. biguanidy (chlorhexidin) 6. kyseliny (i organ.: benzoová aj.) a louhy 7. sloučeniny těžkých kovů (Ag, Hg, Cu) 8. alkoholy (ethanol, propanoly) 9. povrchově aktivní látky (KAS: Ajatin) 10. ostatní (SO 2, azidy, barviva: kryst. violeť)
Relativní odolnost jednotlivých typů agens vůči biocidům obalené viry herpesviry někteří prvoci značně citlivé Trichomonas grampozitivní bakterie Streptococcus gramnegativní bakterie Salmonella plísně průměrně citlivé Trichophyton kvasinky Candida neobalené viry enteroviry cysty prvoků poměrně odolné Giardia acidorezistentní bakterie Mycobacterium vajíčka helmintů Ascaris bakteriální spory značně odolné Clostridium kokcidie Cryptosporidium priony - vysoce odolné agens CJD
Nashledanou Děkuji za pozornost