PŘEHLED TELEFONNÍCH SLUŽEB Ing. Pavel BEZPALEC, Ph.D. pracoviště: ČVUT FEL, Katedra telekomunikační techniky; mail: bezpalec@fel.cvut.cz Abstrakt: Klasifikace a terminologie funkcí pobočkových telefonních ústředen, přehled a popis nejčastějších telefonních služeb, zjednodušený přehled ostatních telefonních služeb, odhad stavu a prognóza budoucího vývoje používání telefonních služeb, specifika telefonních služeb veřejných tel. sítích. 1 Úvod pobočková technika Pobočková technika je v součastné době jednou z významných oblastí telekomunikační techniky. S nástupem digitálních sítí integrovaných služeb ISDN došlo ke značnému rozšíření služeb v koncových zařízeních i možnostech obsluhy a údržby. Pobočkové ústředny, které byly dříve důležitým nástrojem především pro telefonní provoz v podnicích, se staly v posledních letech nedílnou součástí organizace podniku a zajišťují dnes veškeré typy komunikace uvnitř podniku, při styku se zákazníky i ve spojení s oddělenými pracovišti podniku. S tím také do značné míry souvisí cena za tyto poskytované služby a tudíž i snaha o efektivnější způsoby řešení. Díky tomu dochází k velkému rozvoji rozsáhlých privátních sítí, jejichž základem jsou právě pobočkové ústředny. Pobočkové telefonní ústředny jsou založeny na velmi podobných principech jako velké ústředny používané ve veřejných sítích. Rozdíl spočívá v kapacitních možnostech a rozsahu nabízených služeb jak účastnických tak i služeb spojených s obsluhou a řízením daného spojovacího zařízení. Pobočkové spojovací systémy jsou spojovací zařízení, která jsou většinou ve vlastnictví podniku či organizace a jsou umístěny v budovách těchto organizací. V rámci pobočkové ústředny mohou zaměstnanci uskutečnit hovor mezi sebou a také za určitých podmínek či omezení volat nebo přijímat hovory z veřejné telefonní sítě. Pobočkové ústředny jsou připojeny k veřejné síti pomocí tzv. přístupové sítě k nejbližší místní veřejné ústředně, obvykle prostřednictvím pevné přípojky ISDN (ISDN2 nebo ISDN30), viz obr. 1. PbX ISDN2 / ISDN30 Telekomunikační síť Obr. 1: Obvyklé připojení pobočkové ústředny (PbX) k telekomunikační síti Z pohledu referenčního modelu konfigurace sítě ISDN zastávají pobočkové ústředny funkce 2. síťového zakončení, viz obr. 2, tj. zajišťují propojení více koncových zařízení (terminálů, telefonů) i jejich vzájemnou lokální komunikaci. strana 65
Koncová zařízení Síťové zakončení Účastnické vedení Zařízení v ústředně R S T U TE1 NT2 NT1 LT ET TE2 TA sem se řadí PbX Obr. 2: Referenční model konfigurace ISDN 2 Legislativní pojmy Zákon 127/2005 Sb. Zákon o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), který byl schválen 22. února 2005, vymezuje řadu legislativních pojmů. Jedná se zejména o: Síť elektronických komunikací jsou přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí s přepojováním okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace. Veřejná komunikační síť je síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Veřejná telefonní síť je síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služeb a která umožňuje mezi koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace, jako je faksimilní a datový přenos. Telekomunikační služba je služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného přenosu nebo stanovení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím. Služba elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Veřejně dostupná služba elektronických komunikací je služba, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen. strana 66
3 Dělení telekomunikačních služeb Teorie a praxe IP telefonie - 3. dvoudenní odborný seminář Rozdělení telekomunikačních služeb použitých v sítích ISDN je definováno doporučením ITU-T I.230. Telekomunikační služby Základní služby Doplňkové služby Nosné služby Komunikační služby Obr. 3: Rozdělení telekomunikačních služeb Dělení telekomunikačních služeb je obecně možné z několika hledisek. Nejužívanější způsob je naznačen na obr. 3, tj. dělení na služby základní a doplňkové a dále na nosné a komunikační. Základní služby se přidělují účastníkovi připojenému přímo k ISDN síti. Tyto služby mohou být provozovány samy o sobě. Dělí se na nosné služby a komunikační služby. 3.1 Nosné služby Nosné služby (Bearer Services) někdy také označované jako transportní služby, definují přenosové charakteristiky sítě přenosových a spojovacích zařízení. Jejich úkolem není sestavení spojení, nýbrž pouze přenos. Každá nosná služba je charakterizována způsobem přenosu, přenosovou rychlostí a možnostmi přenosu různých typů informace. Nejdůležitější nosné služby standardizované v ITU-T a ETSI jsou služby s přepojováním okruhů či paketů typu: hovor, 3,1 khz audio, neomezená digitální informace. Hovor určena k přenosu digitalizovaného hovorového signálu, umožňuje využívat v síti i různá speciální zařízení a postupy (např. zábrana ozvěn, kódování na nižší počet bitů ) či připouští dílčí analogové úseky, preferuje však úseky se signalizací SS 7. 3,1 khz audio určena pro přenos digitalizovaných audiosignálů, tedy umožňuje přenášet všechny aplikace pracující v hovorovém pásmu 300 ~ 3400 Hz (přenos dat přes modem, přenos faxu). Bitová integrita není zachována, ale oproti nosné službě hovor se neprovádí speciální operace s bitovým tokem. Není vyžadována přenosová cesta se signalizací SS 7. Neomezená digitální informace určena pro přenos digitálních signálů mezi koncovými zařízeními TE tedy přenos zvuku, textu, obrazu i dat. Zachovává bitovou integritu a striktně vyžaduje přenosovou cestu se signalizací SS 7. 3.2 Komunikační služby Komunikační služby (Teleservices) v podstatě znamenají rozšíření nosných služeb o připojená koncová zařízení a popisují různé možnosti komunikace mezi jednotlivými terminály účastníků. Jsou to tedy služby, které definují požadavky pro všechny vrstvy protokolu DSSl, zahrnují komunikaci od konce ke konci (end-to-end). Mezi nejdůležitější komunikační služby patří služby: telefonie 3,1 khz nebo 7 khz, videotelefonie, fax skupiny 3 nebo 4, strana 67
teletex 64 kbit/s, videotex, Teorie a praxe IP telefonie - 3. dvoudenní odborný seminář zprostředkování zpráv dle X.400. Telefonie 3,1 khz (Telephony 3.1 khz) slouží pro obousměrný přenos hovorového signálu s šířkou pásma 3,1 khz v reálném čase. Používá nosnou službu hovor. Telefonie 7 khz (Telephony 7 khz) za pomoci speciálního způsobu kódovaní umožňuje tato služba přenos audio signálu s šířkou pásma 5 ~ 7000 Hz po jednom B-kanálu. Používá nosnou službu 64 kbit/s neomezeně. Videotelefonie (Videotelephony) tato služba umožňuje současný přenos obrazu i zvuku v reálném čase. Používá nosnou službu 64 kbit/s neomezeně. Telefax skupiny 4 (Telefax 4) umožňuje rychlý přenos dokumentů a hlášení ve formě textu, obrazu, výkresů a pod. Poskytuje vysoké rozlišení až 157x157 bodů /cm 2. Provádí detekci a korekci chyb. Jako nosnou službu používá 64 kbit/s neomezeně. Teletex (Teletex) je to mezinárodní služba elektronické pošty, která poskytuje účastníkům komunikaci s korespondenční jakostí. Je to vyšší verze telexu. Přenos je stránkově orientovaný a používá nosnou službu 64 kbit/s neomezeně. Videotex (Videotex) - je to služba poskytující interakční výměnu alfanumerických a grafických informací z centrální databáze k uživateli. Používá nosnou službu 64 kbit/s neomezeně. Voice Mail, Text Mail, Fax Mail jsou to paměťové služby s funkcí poštovní schránky pro hlas, text, faximile a data. Pomocí této služby může volající odeslat informaci i nepřítomnému adresátovi v podobě hovorové, textové nebo obrazové informace do osobní elektronické schránky (Mailbox). V ITU-T je tento druh paměťových systémů nazýván jako systém pro zpracování zpráv MHS (Message Handling System) a je popsán v doporučení X.400. 3.3 Doplňkové služby Doplňkové služby (Supplementary Services) rozšiřují možnosti služeb základních a zvyšují uživatelský komfort. Nemohou však být provozovány samy o sobě, fungují vždy ve spojení se základními službami. Doplňkovými službami sítě ISDN jsou: MSN vícenásobné účastnické číslo (Multiple Subscriber Number) SUB subadresování (Subaddressing) CLIP předání identifikace volajícího (Calling Line Identification Presentation) CLIR zamezení předání identifikace volajícího (Calling Line Identification Restriction) COLP zobrazení čísla dovolaného přístupu (Connected Line Identification Presentation) COLR zamezení zobrazení čísla dovolaného přístupu (Connected Line Identification Restriction) TP přenosnost terminálu (Terminal Portability) HOLD přidržení spojení (Call Hold) CW čekající volání (Call Waiting) CF-U nepodmíněné přesměrování (Call Forwarding Unconditional) CF-NR přesměrování při nepřihlášení (Call Forwarding No Reply) CF-B přesměrování při obsazení (Call Forwarding Busy) CD odklonění hovoru (Call Deflection) CCBS zpětné vyzvonění (Completion of Calls to Busy Subscribers) AOC-D oznamování poplatku během spojení (Advice of Charge) 3PTY třístranná konference CONF velká konference (Conference Call) DDI provolba do ISPBX (Direct Dialling In) MCID identifikace zlomyslných volání (Malicious Call Identification) UUS1 meziuživatelská signalizace, varianta I, II (User to User Signalling) CUG uzavřená uživatelská skupina (Closed User Group) OCB-NC omezení odchozího provozu ovládané provozovatelem sítě (Outgoing Call Barring-Network Controlled) MA/LH vícenásobný účastnický přístup (Multiple Access/Line Hunting) strana 68
4 Nestandardizované telekomunikačních služby v pobočkových ústřednách Telekomunikační služby uvedené v minulé kapitole jsou standardizovanými službami sítě ISDN. K této telekomunikační síti je možno připojit pouze schválená (homologovaná) koncová zařízení (terminály), která zajišťují dostupnost a využitelnost výše uvedených telekomunikačních služeb. Operátor obvykle nabízí uživateli pouze podmnožinu výše uvedených služeb. Pobočkové systémy samozřejmě musí splňovat tato pravidla, neboť jsou připojeny do telekomunikační sítě operátora standardizovaným rozhraním. Z pohledu koncového uživatele však mohou nabízet i nestandardizované služby, viz obr. 4. Nestandardizované rozhraní Standardizované rozhraní PbX ISDN2 / ISDN30 Telekomunikační síť Obr. 4: Rozhraní pobočkových ústředen (PbX) Mezi nestandardizované služby použité výhradně v pobočkových systémech patří např.: Skupinování účastnických tel. přístrojů flexibilní realizace doplňkové služby CUG, definice práv pro vzájemné volání uvnitř i vně pobočkové ústředny Sdílený telefonní seznam a volba podle jména technické zázemí pobočkové ústředny obsahuje seznam jejích uživatelů a prostřednictvím specializovaného terminálu (telefonu) je umožněno realizovat volbu podle jména volaného. CTI (Computer Telephony Integration) pomocí standardizovaného (CSTA) či proprietárního protokolu je možno propojit pobočkovou ústřednu s počítačovou sítí a ovládat např. doplňkové služby uživatelského telefonu počítačovým programem. FollowMe umožňuje ovládat přesměrování volání (CFU, CF-B, CF-NR) z přípojky, na kterou by měla být volání přesměrována. Substituce dává účastníkovi možnost využívat svůj profil (s právy na odchozí volání ) na jakémkoli jiném pobočkovém telefonu. Napojení do hovoru vstup do již probíhajícího hovoru třetí stranou. Napojení do hovoru může či nemusí být v probíhajícím hovoru indikováno. Hromadné vyhlašování použití reproduktoru proprietárních tel. přístrojů pro hromadná hlášení. Může být i náhradou za vyhlašovací systém. Filtrování hovorů příchozího volání je na základě identifikace (CLIP) odsměrováno podle předem definovaných pravidel, použití např. při aktivace služby nerušit. Nahrávání hovorů pobočková ústředna duplikuje probíhající hovor a odsměruje jej na přípojku na které je připojeno záznamové zařízení. Centra obsluhy volání (Call Centre) specializovaná nadstavba sloužící k odbavování vysokého počtu telefonních hovorů. strana 69
V pobočkových systémech je dále s výhodou kombinováno připojení účastnických telefonů nejen metalickými spoji nýbrž i počítačovými sítěmi prostřednictvím technologie VoIP (Voice over IP) a taktéž pomocí bezdrátových technologií DECT, WiFi. V případě použití VoIP přenosového prostředí jsou využívány dva přístupy: použití standardizovaných VoIP protokolů SIP, H.323., použití proprietárních VoIP protokolů např. NOE, CORNET, SKINNY Proprietárními VoIP protokoly (a tím i nutným použitím systémového telefonu, který nelze jinde využít) si výrobci pobočkových ústředen udržují určitou úroveň poskytovaných služeb, neboť si podle svého implementují nestandardní funkce ústředny. Použití standardizovaných VoIP protokolů dává zákazníkovi k dispozici využít na trhu dostupné velké množství koncových zařízení (telefonů), ovšem za cenu omezeného použití. 5 Závěr Většina dnešních pobočkových systémů využívá podobné struktury jak programového tak hardwarového uspořádání, liší se pouze způsobem ovládání a rozsahem nabízených služeb. Větší pobočkové systémy nasazené v telekomunikační síti umožňují vzdálený přístup přes terminál z důvodu nutnosti dálkové diagnostiky a pravidelných kontrol, které umožní předejít vážnějším poruchám, které by ohrozily chod celého systému. Ze zkušeností vlastních i zprostředkovaných je vidět posun ve využití pobočkových ústředen jako prostředků pro realizaci komfortnějšího prostředí pro pracovní týmy. Např. rozsáhlé aplikace centra obsluhy volání je bez zázemí pobočkových systémů (vykonávajících vlastní spojování) a podpory počítačových aplikací (realizujících logiku a výběr směrování) jen těžko myslitelná. Je zřejmé, že každá další verze pobočkového systému stejného výrobce obsahuje stále více a více funkcí a služeb tak, jak jsou zákazníky postupně požadovány. Jen velmi zřídka výrobce redukuje počet služeb. Je to dáno neustále se snižující cenou za paměťový prostor a také jistě konkurenčním bojem o zákazníka. Dnes to jsou zejména služby, které rozhodují o pořízení či změně vnitrofiremního komunikačního systému. Do budoucna se předpokládá rozvoj podpůrných aplikací spolupracujících s pobočkovými ústřednami na bázi počítačem podporované telefonie. Ať již jde o komerční sféru nebo o oblast svobodného software (zejména zaštítěnou všeobecnou veřejnou licencí GNU GPL) Dále nelze předpokládat, že velcí výrobci pobočkových ústředen (Alcatel-Lucent, Avaya, Ericsson, SIEMENS ) zvolí cestu standardních VoIP protokolů pro realizaci IP telefonních systémů. Na druhé straně už nyní je vidět snaha menších výrobců využívat standardizované VoIP protokoly (zejména protokol SIP), který přestože svázán standardem, dává do rukou perspektivních vývojových pracovníků dosud netušené možnosti. Literatura [1] Baloun, J Bezpalec. P. Strnad, L. Uživatelské rozhraní ISDN. 1. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2006. 107 s. ISBN 80-01-03388-0. [2] Česká republika. Zákon č. 127 ze dne 22. února 2005 o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů Praha. Tiskárna ministerstva vnitra, 2005. Částka 43, s 1330 1408. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2007/sbirka/2005/sb043 05.pdf [cit.: 2008 10 20]. [3] SVOBODA, Jaroslav, et al. Telekomunikační technika: Zprávy, signály, přenosová prostředí. 2. vyd. Praha: Hüthig&Beneš, 2000. 137 s. ISBN 80-901936-3-3. [4] ITU-T I.230 Definition of bearer service categories. ITU-T BlueBook, Fascicle III.7, 1993. strana 70