Masarykova univerzita Filosofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví Bakalářská diplomová práce 2013 Zdeněk Hruška

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví Informační studia a knihovnictví Zdeněk Hruška Nástroje pro interní audit digitálních repozitářů: DRAMBORA a ISO 16363 Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavla Švástová 2013

... Vedoucí práce: Mgr. Pavla Švástová Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... Zdeněk Hruška

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval Mgr. Pavle Švástové za cenné rady a trpělivé vedení této práce. Rovněž bych chtěl poděkovat všem, kteří mě během mého studia podporovali.

Bibliografický záznam HRUŠKA, Zdeněk. Nástroje pro interní audit digitálních repozitářů: DRAMBORA a ISO 16363. Brno, 2013. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Mgr. Pavla Švástová. Anotace Bakalářská práce se zabývá oblastí dlouhodobé ochrany dat v digitálních repozitářích, konkrétně popisuje vybrané nástroje na interní hodnocení repozitářů. V praktické části jsou nástroje ISO 16363 a DRAMBORA aplikovány na repozitář Kramerius v Moravské zemské knihovně. Výsledky jsou analyzovány, následuje identifikace silných a slabých stránek spolu s doporučeními pro další rozvoj repozitáře. Annotation This bachelor thesis focuses on the topic of long term preservation in digital repositories. Desribes tools for internal audit of repositories. In practical part ISO 16363 and DRAMBORA were used at Kramerius in Moravská zemská knihovna and results were analyzed, strongness and weakness of repository were identifie and sugestions for development of repository were formulated. Klíčová slova digitální repozitář, digitální knihovna, důvěryhodnost, vnitřní audit, ISO 16363, DRAMBORA, OAIS, nástroje Keywords digital repository, digital libgrary, digital archiv, trust, trustworthiness, internal audit, ISO 16363, DRAMBORA, OAIS, tools

Obsah 1. Úvod... 7 2. Digitální repozitář...8 2.1 Referenční model OAIS...9 2.2 Důvěryhodný digitální repozitář...11 2.3 Nástroje na hodnocení digitálních repozitářů...13 2.3.1 DRAMBORA...13 2.3.1.1 Průběh auditu za pomoci DRAMBORY...14 2.3.2 TRAC...17 2.3.3 ISO 16363...17 2.3.4 Nestor...18 2.3.5 Data Seal of Approval (DSA)...19 2.3.6 PLATTER...20 2.3.7 Výběr nástrojů pro audit repozitáře Kramerius...20 2.3.8 Metoda práce...21 3. Moravská zemská knihovna a digitální knihovna Kramerius...22 3.1 Digitalizační projekty MZK...22 3.2 Digitální repozitář v MZK...23 4. Výsledky auditu pomocí nástroje ISO 16363...24 5. Výsledky auditu pomocí nástroje DRAMBORA...29 6. Shrnutí výsledků...36 7. Závěr...38 8. Použité zdroje...39 8. Přílohy...42 8.1 Příloha I. Požadavky na repozitář dle 3., 4. a 5. části ISO 16363...42

1. Úvod Knihovny jsou už od starověku ochránkyněmi vědění. Od vynálezu písma se záznamy uchovávaly na různých materiálech, kamenem počínaje a papírem konče. Kamenné nápisy, nebo hliněné tabulky vytrvaly po tisíce let a i dnes se dají bez problémů číst. Stejně tak jsou zachovalé knihy staré stovky let. Fyzické dokumenty jsou dobře archivovatelné, jejich ochrana má dlouhou tradici a vypracované postupy, jak zajistit jejich životnost, která se dá počítat na stovky let. Pokud ale přejdeme k digitálním dokumentům, které se dnes hlavně produkují (a v některých oblastech se produkují výlučně jen digitální dokumenty), jejich předpokládaná životnost je mnohem kratší a dá se počítat na měsíce (v případě dokumentů zveřejněných na internetu) či na roky (pokud jsou uloženy na fyzických nosičích). Jak pronesl Jeff Rothenberg: Digitální informace přetrvá věky - nebo pět let, záleží, co přijde dřív. 1 Schopnost uchovat digitální dokumenty je v mnoha směrech odlišná od uchovávání tradičních dokumentů - již nestačí zajistit jen správné fyzikální podmínky, ale je potřeba zajistit i softwarovou a hardwarovou kompatibilitu. Proto vznikl celý nový obor, který se nazývá dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů, nebo také digitální archivace (v angličtině se pak používají tyto výrazy: long term preservation - zkratka LTP, digital archivation nebo digital preservation - DP). Pro základní orientaci v tématu je dobrý zdrojem publikace Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů od Ladislava Cubra. 2 Knihovny mají v ochraně tradičních dokumentů své nezastupitelné místo a jejich reputace je na vysoké úrovni. Pro úspěch na digitálním poli však jejich dosavadní zkušenosti nestačí. Je mnoho postupů, jak podporovat dlouhodobou ochranu digitálních dokumentů - např. zálohování, emulace, migrace, tvorba archivačních metadat a v neposlední řadě také audit repozitáře. 3 Cílem této práce je představit nástroje pro interní audit, použít vybrané z nich v digitálním repozitáři Kramerius v Moravské zemské knihovně a následně vypracovat doporučení pro zlepšení případných nedostatků. 1 Překlad autor, v originálu: Digital information lasts forever or five years, whichever comes first. ROTHENBERG, Jeff. Ensuring the Longevity of Digital Information. Santa Monica, CA, 1999. Dostupné z: <http://www.clir.org/pubs/archives/ensuring.pdf>. Str. 2. 2 CUBR, Ladislav. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2010, 154 s. ISBN 978-80-7050-588-5. 3 COLIN, Rosenthal, Blekinge-Rasmussen ASGER a Hutař JAN. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009, 51 s. ISBN 9788070505694. Dostupné z: <http://www.ndk.cz/platter-cz>. Str. 6.

2. Digitální repozitář V dnešní době roste objem digitálně produkovaných dokumentů raketovou rychlostí. Pokud k tomu přidáme automatické sklízení obsahu (např. webu, jako tomu je u českého projektu WebArchiv) a snahy knihoven i dalších institucí digitalizovat vlastní sbírky, máme zde velká množství dat, která by měla být dlouhodobě chráněna. Uchovat kulturní dědictví pro další generace je velkým úkolem pro knihovny současnosti i budoucnosti - samozřejmě nejen pro knihovny, ale pro všechny typy paměťových institucí. Aby tento úkol mohl být splněn, jsou v daných organizacích vytvářeny digitální repozitáře. 4 Na repozitář se dá nahlížet z několika hledisek. Například technický pohled říká, že repozitář je: Informační systém určený k digitální archivaci, tj. zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu. 5 Jiný přístup již reflektuje i další faktory, které spoluvytvářejí repozitář: Organizace (sestávající z lidí a technických systémů), která přebírá odpovědnost za dlouhodobou ochranu a dostupnost digitálních dat a jejich zajišťování pro specifikovanou designovanou komunitu. 6 Autor se však nejvíce ztotožňuje s touto definicí: Digitální repozitář je definován jako organizace, která uchovává informace s cílem jejich zpřístupnění a využití. Nejde tedy o prostý sklad digitálních informací, ale o komplex funkcí podobný funkcím klasické knihovny, která získává (přijímá) dokumenty od producentů, zajišťuje jejich popis, uložení a správu ve skladišti a jejich zpřístupnění uživatelům, kteří si mohou informace o dokumentech vyhledat prostřednictvím katalogů nebo portálů a následně si je v knihovně vypůjčit. 7 Jak je tedy z definic patrné, jedná se o socio-technický systém, který se stará o uložené dokumenty, zajišťuje jejich dlouhodobou dostupnost a to v zájmu uživatelů. Digitální repozitář by měl zajišťovat tyto funkce: 4 V této práci je nejčastěji používán pouze výraz repozitář, který je ovšem myšlen jako repozitář digitální. 5 CUBR, Ladislav a Jaroslava HAVLOVÁ. Digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/f/?func=direct&doc_number=000014292&local_base=ktd. 6 CUBR. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. Str. 32. 7 HUTAŘ, Jan, Andrea FOJTŮ a Eliška PAVLÁSKOVÁ. DRAMBORA nástroj na interní audit digitálních repozitářů v nové online verzi a postřehy z provedených auditů. In: INFORUM 2008: 14. konference o profesionálních informačních zdrojích: Praha, 28. 30.5. 2008 [online]. 2008 [cit. 2012-11-30]. Dostupné z: <http://www.inforum.cz/pdf/2008/hutar-jan-cze.pdf>. Str. 2.

Uchovávání soustavné zálohování a údržba digitálních dokumentů, ale i nosičů a přidružených technologií. Zpřístupnitelnost dokumenty musí být reprodukovatelné adekvátním softwarem. Srozumitelnost dokumenty musí být opatřeny takovými doprovodnými informacemi, aby byli srozumitelné i bez dohledávání informací, které nemusí být příliš rozšířené. Dlouhodobost tento pojem se těžko definuje, ale obecně platí, že dlouhodobost je tak dlouho, jak bude potřeba. 8 2.1 Referenční model OAIS Teoretický základ digitálních repozitářů položil dokument OAIS, který byl vytvořen organizací CCSDS (Consultative Committee for Space Data Systems) v roce 2002 a jenž byl přijat jako norma ISO 14721:2003. 9 Tento model obecně popisuje procesy, probíhající v repozitáři a stal se teoretickým základem pro další rozvoj repozitářů, stejně jako i pro nástroje na jejich hodnocení a certifikaci. Definuje řadu klíčových pojmů, které se v oboru používají a svojí významností si zaslouží hlubší pohled. Otevřený archivační informační systém (Open Archival Information System - OAIS) je takový repozitář 10, který nestojí sám o sobě, ale je součástí něčeho většího - knihovny, univerzity, archivu, či jiné instituce. Sestává se z lidí a systémů, vědomě přijímá odpovědnost za dlouhodobou ochranu informací a jejich zpřístupňování designované komunitě 11. Také musí komunikovat s dalšími subjekty, jako jsou dodavatelé obsahu či uživatelé (dají se shrnout pod jeden pojem stakeholdeři 12 ). 13 8 OAIS dlouhodobost definuje takto: Časové období, během kterého probíhají technologické změny, včetně změny médií, formátů a měnící se designované komunity, přičemž informace je stále uložena v repozitáři. Období se může protáhnout na neomezeně dlouho., překlad autor. CCSDS.ORG. Reference Model for an Open Archival Information System (OAIS). 2012. Dostupné z: <http://public.ccsds.org/publications/archive/650x0m2.pdf>. Str. 1-12. 9 Po revizi vyšla jako nová verze ISO 14721:2012. 10 OAIS požívá anglický označení archive, ale v našem prostředí je zavedeným pojmem výraz repozitář. 11 Jedná se o uživatele, kteří rozumí informacím v repozitáři. Pod tímto pojmem se rozumí jak původci dokumentů, tak i ti, kteří je využívají. V případě některých repozitářů může jít prakticky o všechny občany daného státu (např. v případě Národní digitální knihovny ČR) nebo naopak jen o několik jednotlivců (např. repozitář vědecké instituce). 12 Výraz pochází z projektového řízení, zde označuje všechny osoby či organizace, které mají co dočinění s repozitářem. Viz: Stakeholder. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2007-2013 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/stakeholder> 13 CCSDS.ORG. Reference Model for an Open Archival Information System (OAIS). 2012. Dostupné z: <http://public.ccsds.org/publications/archive/650x0m2.pdf>. Str. 1-13.

Jedním z důležitých pojmů v OAIS je informační objekt. Ten se skládá z digitálního objektu 14, který je doplněn o interpretační informace a znalosti designované komunity, které definují, zda je informační objekt pro komunitu srozumitelný. Interpretační informace jsou takové informace, které pomáhají datový objekt přečíst a pochopit. Rozdělují se na strukturální informace, které určují softwarovou specifikaci dat (tj. kterým softwarem jde soubor otevřít) a na sémantické informace, které pomáhají členům designované komunity porozumět dokumentu. Pokud je dokument např. v latině, pro některé uživatele je potřeba dodat interpretační informaci, že se jedná o latinu. S touto informací je pak uživatel schopen nalézt nástroje (např. latinský slovník) a textu porozumět. V budoucnosti (pokud by latina vymizela) by interpretační informace musela obsahovat i latinskou gramatiku a slovník. Obsah interpretační informace je tedy relevantní ke znalostem členů designovaném komunity. 15 Dalším typem informací jsou archivační informace (preservation desription information), které jsou velmi důležité pro dlouhodobou ochranu. Skládají se z identifikačních informací (reference information), které mají na starost jednoznačnou identifikaci informačních objektů a to i mimo systém repozitáře (může jít o trvalé identifikátory, nebo bibliografický popis), informací o provenienci (provenance information) - do nich je zaznamenána historie dat, jejich původ či zdroj, kudy data putovala (jejich smyslem je podpora autenticity informace). Další součástí jsou kontextuální informace (context information), které v sobě nesou vztahy k dalším dokumentům a mohou informovat o důvodech vzniku dat. Posledními jsou informace o neporušenosti (fixity information), ty zajišťují integritu a také mohou specifikovat minimální požadavky pro služby repozitáře zajišťující integritu informací. Dobrým příkladem jsou kontrolní součty (checksum), nebo digitální podpis. OAIS také definuje tři základní informační balíčky (information package), se kterými repozitář pracuje. Každý balíček je složen z informačního obsahu a archivační informace a je popsán deskriptivní informací (descriptive information), jejímž úkolem je umožnit indexaci a efektivní vyhledávání balíčků. Balíčková informace (packaging information) podává informaci o tom, jak je balíček seskupen. Je nezbytná vzhledem k tomu, že několik stovek souborů může tvořit jeden logický celek (např. jednotlivé obrázkové soubory tvoří společně knihu). 14 Dle definice OAIS je digitální objekt sadou bitových posloupností. CCSDS.ORG. Reference Model for an Open Archival Information System (OAIS). 2012. Dostupné z: <http://public.ccsds.org/publications/archive/650x0m2.pdf>. Str. 1-11. 15 CUBR, Ladislav. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. Str. 65-68.

Druhy informačních balíčků: SIP (submission information package) - balíček, který repozitář přijímá od dodavatele, měl by mít dohodnutý formát a obsahovat potřebná metadata. AIP (archival information package) - archivní balíček, jak již název napovídá, slouží k samotné archivaci, formát a metadata závisí na potřebách repozitáře. Je vytvářen ze SIP přidáním archivačních metadat tak, aby byla co nejvíce podporována dlouhodobá ochrana. DIP (dissemination information package) - tedy data, která dostává uživatel. Ten by měl dostat všechny dokumenty z balíčku, ale již nemusí dostat všechna metadata (ani pro něj nemusí být zajímavá - např. se nezajímá o provedená ochranná opatření). Co vše má DIP obsahovat by měl repozitář dohodnout se svojí designovanou komunitou. Referenční model ukazuje, jak má v teoretické rovině repozitář vypadat a fungovat dle OAIS. Vnějším rozhraním, které je ve styku s poskytovateli informací, je příjem. Zde jsou přijímány a kontrolovány SIP, ze kterých jsou dodáním potřebných metadat vytvářeny AIP a zároveň jsou vytvářeny záznamy do interní databáze. AIP balíčky jsou spravovány (kontrolovány, zálohovány, apod.) v archivním skladu. Vnějším rozhraním pro uživatele je přístup, který zajišťuje vyhledávání, ověřuje přístupová práva a zpřístupňuje DIP. Administrace řídí repozitář, vyjednává se stakeholdery, vydává interní dokumentaci a další. Plánování ochrany reaguje na vnější podmínky, technologické změny a navrhuje opatření pro zajištění dlouhodobé ochrany. Nadstavbovými nástroji jsou katalog a portál, které usnadňují přístup a vyhledávání uživatelům. 2.2 Důvěryhodný digitální repozitář Slovo důvěryhodný v tomto kontextu označuje důvěru producentů obsahu, vlastníků informací i současných a budoucích uživatelů, kterou mají k repozitáři a informacím, které obsahuje. Certifikací se tedy rozumí skutečnost, že podle konkrétních kritérií byla uznána (prokázána) schopnost repozitáře zachovat digitální dokumenty v dlouhodobém horizontu

přístupné a použitelné. Důvěryhodnost se neomezuje pouze na technické řešení, ale v daleko větší míře např. na financování repozitáře, podmínky v jakých je provozováno, jak schopný má instituce personál, jaké má zabezpečení apod. 16 Klíčovou vlastností repozitáře je tedy jeho důvěryhodnost. 17 Takový repozitář musí svým uživatelům poskytovat přístup ke uloženým datům a to spolehlivě a dlouhodobě. U uložených digitálních objektů by měl zajistit jejich integritu, autenticitu, důvěryhodnost a dostupnost. Tyto schopnosti by navíc měl prokázat při auditu, který většinou provádí třetí strana. 18 Důvěryhodnost je definována jako schopnost systému fungovat v souladu se svými cíli a ustanoveními, tedy vykonávat přesně to, co systém deklaruje, že vykonává. 19 Deset principů důvěryhodnosti digitálního repozitáře 20 Pro důvěryhodné digitální repozitáře je nezbytné: 1. Zavázat se k neustálému opatrování a správě digitálních objektů pro určitou cílovou komunitu. 2. Zajistit svoji existenci - musí mít vyřešené financování, personální otázky, apod. 3. Osvojit si a dodržovat potřebná smluvní a zákonná práva a dostát všem z nich plynoucím závazkům. 4. Existence efektivní a dostačující rámcové strategie. 5. Získávat a ukládat digitální objekty na základě stanovených kritérií, které odpovídají cílům a schopnostem instituce. 6. Neustále udržovat a zajišťovat integritu, autenticitu a využitelnost digitálních objektů, které trvale uchovává. 16 HUTAŘ, FOJTŮ a PAVLÁSKOVÁ. DRAMBORA nástroj na interní audit digitálních repozitářů... Str. 2. 17 Důvěryhodnost - překlad z anglického trust, ale v angličtině se více používá gramaticky ne zcela přesný výraz trustedness nebo trustworthiness. Viz ROSENTHAL, Colin, Asger BLEKINGE-RASMUSSEN a Jan HUTAŘ. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009, 51 s. ISBN 978-807-0505-694. Dostupné z: <http://www.ndk.cz/plattercz>. Str. 10. 18 CUBR, Ladislav a Jaroslava HAVLOVÁ. Důvěryhodný digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/f/? func=direct&doc_number=000014621&local_base=ktd. 19 CUBR. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. Str. 59. 20 HUTAŘ, Jan. Proč jsou české digitální repozitáře nespolehlivé?. In: Archivy, muzea a knihovny v digitálním světě 2007 [online]. Praha, 2007 [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: <http://www.digitalpreservationeurope.eu/publications/presentations/akpdramb.pdf>. Str. 7-8.

7. Vytvářet a uchovávat potřebná metadata o událostech souvisejících s uloženými digitálními objekty v průběhu jejich uchování, jakož i metadata o samotném vytvoření digitálních objektů, podmínkách zpřístupnění a kontextu využití digitálních objektů. 8. Naplnit nezbytné požadavky na zpřístupnění objektů určité komunitě. 9. Mít strategii pro plánování ochrany a souvisejících procesů včetně záchranných prací v případě katastrofy. 10. Mít technickou infrastrukturu adekvátní pro účel neustálé údržby a zajištění digitálních objektů. 2.3 Nástroje na hodnocení digitálních repozitářů Proč je vlastně audit potřeba? Jednak jde o vyjádření navenek, že repozitář splňuje dané podmínky a díky své důvěryhodnosti si zvýší reputaci u uživatelů i dalších institucí (v neposlední řadě u těch, které repozitář financují). Ale samozřejmě jde i o pohled dovnitř, ujištění o správnosti vnitřního fungování a uspořádání. Zde může být cesta důležitější než cíl - samotná příprava repozitáře na splnění kritérií důvěryhodnosti ho může posunout na cestě ke kvalitnějším službám a lepšímu plnění vytyčených cílů. V současné době existují tři hlavní (a několik menších) nástroje pro audit důvěryhodnosti digitálních repozitářů, tyto nástroje budou představeny níže. Jde o DRAMBORU, Nestor a ISO 16363. Všechny tyto nástroje staví na základech OAIS a k tomuto dokumentu odkazují. Jsou vytvořeny pro různé druhy repozitářů, nejde tedy jen o knihovny, ale i o další druhy paměťových institucí, stejně jako o vědecké nebo firemní repozitáře, které potřebují projít auditem či certifikací důvěryhodnosti. Existuje zde také spolupráce mezi všemi skupinami, které se podílejí na vývoji nástrojů na hodnocení důvěryhodnosti repozitářů. Panuje také shoda nad obecnými principy, které by podle všech tří dokumentů měly důvěryhodné repozitáře splňovat - např. dokumentace - veškeré náležitosti týkající se repozitáře (smlouvy, plánování, technologie) by měly být pečlivě zdokumentovány, k tomu se váže další vlastnost - transparentnost, kdy by repozitář měl mít co nejvíce těchto dokumentů dostupných, aby se s nimi uživatelé a spolupracující instituce mohli seznámit. Dlouhodobost - samotná příprava na audit či certifikaci je dlouhodobý proces a ani po absolvování auditu by repozitář neměl zůstat statický, ale musí se dále vyvíjet, stejně jako se mění technologie a postupy se kterými pracuje.

2.3.1 DRAMBORA V rámci společné iniciativy Digital Preservation Europe (DPE) a Digital Curation Centre (DCC) vznikl v roce 2007 systém DRAMBORA 21, který byl vytvořen pro interní evaluaci repozitáře ze strany samotné organizace. V roce 2008 spatřila světlo světa verze 2, která je dostupná on-line pomocí webového rozhraní. 22 Doposud bylo v ČR provedeno několik auditů - v Národní knihovně ČR v červnu 2007 (NK se účastní projektu DPE a vlastně tak DRAMBORU testovala), ÚVT Univerzity Karlovy v Praze na podzim 2007 23 (testování v rámci vývoje druhé verze) a pak v Národním úložišti šedé literatury 24 (2009, 2010 a 2011). Nástroj je možné používat on-line pomocí webového rozhraní, či si stáhnou off-line verzi 1.0. Nevýhodou pro některé tuzemské uživatele může být dostupnost DRAMBORY pouze v angličtině, což může snížit použitelnost tohoto nástroje. Chybí zde podpora české diakritiky, takže je nutné psát bez háčků a čárek (což práci komplikuje a je to nepřirozené), nebo přejít na angličtinu. 2.3.1.1 Průběh auditu za pomoci DRAMBORY Audit za pomoci on-line verze tohoto nástroje je rozdělen do čtyř fází a několika dílčích úkolů. Před samotným začátkem je vhodné shromáždit veškerou dostupnou dokumentaci, která jakkoliv dotýká repozitáře. V ní je možné nalézt mnoho podnětů a podkladů pro další části auditu. Na počátku práce v nástroji (fáze Before the assessment) je vhodné do systému dodat údaje o repozitáři, není to povinné, ale jednak to autorům DRAMBORY dává přehled o probíhajících auditech a také to pomáhá uvědomit si zaměření repozitáře a jeho sbírek, jaké používá technologie (např. jaký používá software pro správu digitálních objektů, zda jsou přístupná metadata přes OAI-PMH), apod. V dalším kroku (Define assessment scope) je vybrán důvod pro audit - zda jde o vnitřní hodnocení postupů a metod práce ve fungujícím repozitáři, může se také jednat o přípravu na externí audit, nebo jako nástroj pro rozvoj stávajícího či plánování nového repozitáře. 21 Digital Repository Audit Method Based on Risk Assessment - tedy volně přeloženo: metoda auditu digitálního repozitáře založená na řízení rizik (překl. autor). 22 http://www.repositoryaudit.eu 23 HUTAŘ, FOJTŮ a PAVLÁSKOVÁ. DRAMBORA nástroj na interní audit digitálních repozitářů... Str. 6-8. 24 PEJŠOVÁ, Petra a Marcus VASKA. Audit DRAMBORA for Trustworthy Repositories: A Study Dealing with the Digital Repository of Grey Literature [online]. 2011 [cit. 2. 3. 2013]. Dostupné z: <http://repozitar.techlib.cz/record/145/files/idr-145_2.pdf>

Poté jsou vybrány funkční třídy (Manage functional clasess), což jsou oblasti popisující chod repozitáře. Auditor si může zvolit libovolné třídy z nabídky, je ale doporučeno vybrat všechny, aby byl audit co nejkomplexnější. Následuje zápis zaměstnanců (Add staff), není nutné vložit jméno - stačí pracovníka libovolně označit, důležitá je jeho pozice. V dalším kroku jsou doplněny role (Add role), které jsou následně spojeny se zaměstnanci (Role assigment). Pomáhá to v uvědomění si, jaké záležitosti má konkrétní pracovník na starosti a za co odpovídá. Pak již následuje samotné hodnocení (Assessment centre), jelikož repozitáře neexistují ve vakuu, je důležité uvědomit si mandát, který mají ke své práci (Add mandate) i omezení (Add constraints), kterým musí čelit (např. příjem jen určitého druhu dat, nebo omezující legislativa). Cílen spolu s mandátem určují proč repozitář vlastně existuje. Měly být nastaveny tak, aby bylo možné měřit jejich plnění, v ideálním případě by měly odpovídat principu SMART - tedy být specifické (specific), měřitelné (measurable), dosažitelné (achievable), realistické (realistic) a jsou dosažitelné v čase (time). 25 Cíle (zvláště pak ty strategické) mohou být příliš komplikované, proto je dobré je v této fázi auditu rozložit na konkrétnější aktivity (Activities). K nim jsou přiřazeny prostředky či zdroje, které repozitář má (Assets). Poté již přichází na řadu identifikace samotných rizik. Je možné vybrat hotová rizika z již proběhlých auditů (jdou upravit aby odpovídala situaci), nebo je vytvořit zcela nově - nejprve jsou jednotlivá rizika pojmenována, je popsána jejich podstata i to, jakých funkčních tříd se týkají a kdo je za ně zodpovědný. Jednotlivá rizika se dají propojit mezi sebou a mohou odkazovat i na cíle, aktivity a omezení. Čtyři druhy vztahů mezi riziky: explozivní (explosive) - ohrožení souvisejícími riziky je větší, než prostý součet jejich závažnosti nakažlivý (contagious) - výskyt jednoho rizika zvyšuje pravděpodobnost výskytu jiného rizika doplňkový (complementary) - odstranění jednoho rizika snižuje pravděpodobnost výskyt jiného 25 ROSENTHAL, Colin, Asger BLEKINGE-RASMUSSEN a Jan HUTAŘ. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009, 51 s. ISBN 978-807-0505-694. Dostupné z: <http://www.ndk.cz/platter-cz>. Str. 18.

invertovaný (inverted) - snížení jednoho rizika naopak zvyšuje pravděpodobnost výskytu druhého. Při vyhodnocování rizik (Assess risks) hraje roli pravděpodobnost výskytu a dopad na repozitář. Nejnižší položka má hodnotu 1, nejvyšší 5. Výsledná závažnost rizika se získá jednoduchým vynásobením obou čísel - pokud je výskyt střední (hodnota 3) a dopad nízký (hodnota 2), pak je výsledná závažnost 6. Výskyt rizika: velmi nízký - jednou za dekádu nízký - jednou za 5 let střední - jednou za rok vysoký - jednou za měsíc velmi vysoký - několikrát za měsíc Dopad na repozitář: velmi nízký - zanedbatelný a izolovaný dopad, následky nejsou vážné a jsou vratné beze škod nízký - povrchní izolovaný dopad, následky nejsou vážné a jsou vratné střední - již ovlivňuje celou organizaci, ale následky nejsou vážné nebo jsou vratné bez poškození vysoký - zasahuje již celou organizaci, následky jsou nevratné nebo napravitelné pouze s pomocí třetí strany velmi vysoký - silně zasáhne celou organizaci a ústí v nevratné ztráty V závěrečném kroku je možnost doplnit rizika o plány na jejich omezení nebo snížení dopadu, pokud už k výskytu rizika dojde. Dá se zde také vybrat kdo nese za strategii odpovědnost a kdo by měl převzít akce na snížení škod. Vhodné je doplnit datum revize, protože rizika se v průběhu času mění, stejně jako se vyvíjejí okolnosti, které je provázejí. Po tomto kroku následuje již jen export rizik - lze jej vygenerovat buď přímo v prohlížeči, nebo jako PDF soubor. Bohužel není možné spolu s riziky vyexportovat celý průběh auditu, ten lze zachytit pouze funkcí snapshot, která zachytí momentální stav práce. Další nevýhodou je, že DRAMBORA neumožňuje zřídit účet pouze pro čtení a je tedy potencionálně nebezpečné umožnit cizí osobě přístup do auditu.

Naopak velmi užitečný nástroj, který auditora provází procesem, se nachází v pravém sloupci, kde je vidět pokrok DRAMBOROU, jednotlivé položky jsou rozkliknutelné a dle potřeby i upravitelné. Je to tedy dobře umístěné rychlé menu, které uživateli umožňuje snadný přístup a editaci jednotlivých položek. Nad tímto sloupcem je našeptávač, který dodává návrhy a doporučení vycházející z již proběhlých auditů a může to být účinná pomoc pro ztracené auditory. 2.3.2 TRAC Již v roce 1996 vznikla potřeba, aby digitální archivaci prováděly repozitáře, které budou důvěryhodné a jejich hodnocení a certifikaci budou provádět externí subjekty. Jenže doba k tomu nebyla zralá, protože celosvětová LTP komunita neexistovala a tak se projekt uložil k ledu. Podmínky se zlepšily po roce 2000, kdy vznikl dokument OAIS, který nastavil oborový konceptuální rámec (viz výše). Organizace Research Library Group (LRG) a National Archives and Records Administration (NARA) vytvořily společnou pracovní skupinu a začaly vyvíjet pravidla pro certifikaci důvěryhodných repozitářů. V roce 2005 byla vydána první verze pro okomentování a v roce 2007 vyšel nástroj TRAC 26 (Trustworthy Repositories Audit & Certification: Criteria and Checklist), který se stal základem pro mnoho dalších projektů. V únoru 2013 byl dokončen rok trvající audit repozitáře Scholars Portal, který spadá pod sdružení kanadských univerzit Ontario Council of University Libraries (OCUL) a stal se tak prvním důvěryhodným digitálním repozitářem v Kanadě, který byl certifikován podle TRAC. 27 2.3.3 ISO 16363 Tento nástroj je výsledkem spolupráce organizací CRL (The Center for Research Libraries) a OCLC (Online Computer Library Center). Je založen na systému TRAC, v roce 2012 prošel procesem schvalování a stal se normou ISO. I když je nástroj určen pro externí audit a certifikaci, je možné jej použít i pro vnitřní evaluaci, nebo dokonce i pro návrh a vytváření nového repozitáře. 26 CRL, The Center for Research Libraries & OCLC Online Computer Library Center, Inc. Trustworthy Repositories Audit & Certification: Criteria and Checklist. c2007, 94 s. Dostupné z: <http://www.crl.edu/sites/default/files/attachments/pages/trac_0.pdf>. Str. 1. 27 OCUL s Scholars Portal- Canada s first certified Trustworthy Digital Repository. In: Ontario Council of University Libraries (OCUL) [online]. 2013 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: <http://www.ocul.on.ca/node/1637>

Důraz je kladen na repozitář jako celek se všemi podsekcemi - technické zázemí, zabezpečení, management a lidské zdroje, financování, politiku a vnitřní procesy, smlouvy s dodavateli, atd. Zároveň zdůrazňuje, že nejde jen o získání puncu důvěryhodného repozitáře. Důvěryhodnost je třeba dlouhodobě udržet a pracovat na ní. Jak autoři uvádějí, při vyhodnocování důvěryhodnosti repozitáře není výsledkem jednoznačné ano či ne. Jde o to, aby si repozitář uvědomil, kde jsou jeho silné a slabé stránky. 28 Nástroj se skládá z teoretického úvodu a návodu, který radí a pomáhá při druhé části, která je kontrolním seznamem (checklist), který ve třech částech obsahuje všechny požadavky na důvěryhodný repozitář. Oddělení 1 je obecný úvod do problematiky, jsou zde k nalezení slovníček pojmů, odkazy na další materiály, apod. Další část se zabývá pojmem důvěryhodný repozitář a rovněž odkazuje na další normy ISO, které mohou přispět k lepšímu fungování repozitáře. Sekce 3 je již samotný checklist, tato část se zaměřuje na organizaci, její infrastrukturu a pokrývá zaměstnance, financování, smlouvy, licence a výhled do budoucna. V oddělení 4 se řeší management digitálních objektů a tedy jejich příjem, zpracování, vytváření AIP, systémy uchovávání a ochrany a přístup uživatelů k datům. V poslední páté části je dotazována technická infrastruktura, použité technologie a zabezpečení proti systémovým i lidským chybám, proti přírodním katastrofám i cíleným útokům na repozitář. K tomuto dokumentu se velmi těsně váže ISO 16919 29, kde jsou definovány nároky na organizace, které budou certifikaci provádět. I když se dokončení blíží, tak ještě stále nebylo ISO 16919 schváleno a tudíž v tuto chvíli 30 nemůže žádný repozitář být certifikován podle ISO 16363. Současně probíhají testovací audity v Evropě i USA, ale jak se zdá, největší potíže repozitářům dělá nedostatek dokumentace, takže žádný z nich auditem neprošel zcela úspěšně. 31 28 CONSULTATIVE COMMITTEE FOR SPACE DATA SYSTEMS (CCSDS). Audit and Certification of Trustworthy Digital Repositories: Recommended Practice [online]. 2011 [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: <http://public.ccsds.org/publications/archive/652x0m1.pdf>. Také známý jako ISO 16363. Str. 1-2. 29 ISO 16919. Space data and information transfer systems - Requirements for bodies providing audit and certification of candidate trustworthy digital repositories. Washington, DC, USA: Magenta Book, 2011. Dostupné z: <http://public.ccsds.org/publications/archive/652x1m1.pdf> 30 Červen 2013. 31 E-Record Forum 2013: Audits of Trustworthy Digital Repositories. In: The Texas Record [online]. 2013 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: <https://www.tsl.state.tx.us/slrm/blog/?p=4812>

2.3.4 Nestor Vznikl na během roku 2006, kdy byla představena první verze pro odbornou diskuzi a je výsledkem snah po certifikaci důvěryhodných repozitářů v Německu. Pracovní skupina pracovala pod spolkovým ministerstvem vzdělání a výzkumu (německá obdoba ministerstva školství), podíleli se na ní uznávaní odborníci z Německa i zahraničí. I když samozřejmě plně akceptuje mezinárodní standardy, je zaměřen na německé prostředí a reflektuje místní právní, institucionální i finanční prostředí. Primárně je zaměřen na paměťové instituce, i když z něho samozřejmě mohou čerpat i další organizace a to komerční i nekomerční, stejně jako další LTP komunity (například vývojáři). Nestor je rozdělen do 14 sekcí a mnoha podsekcí, které pokrývají v podstatě totožná témata jako v případě ISO 16363 - organizaci, infrastrukturu, management digitálních objektů a zabezpečení. V roce 2009 vyšla druhá verze nástroje Nestor. 32 2.3.5 Data Seal of Approval (DSA) Je projektem holandské organizace Data Archiving and Networked Services (DANS), 33 v roce 2008 byla vydána první verze, která poté prošla otevřeným mezinárodním připomínkovým řízením a v konečné úpravě vyšla o rok později. Nástroj DSA je primárně určen pro repozitáře vědeckých dat, ale mohou ho využít i další instituce, které shromažďují a dlouhodobě uchovávají data. 34 Stanovuje šestnáct cílů, které by měl splňovat nejen repozitář, ale i jeho poskytovatelé dat a uživatelé, pokud chce být organizace ve shodě s DSA. Je zde tedy kladen důraz na provázanost repozitáře s designovanou komunitou. 32 Network of Expertise in Long-term STOrage of Digital Resources - A Digital Preservation Initiative for Germany - Tedy volně přeloženo: síť expertů v dlouhodobé ochraně digitálních zdrojů - německá iniciativa pro digitální ochranu. Výsledným dokumentem se stal: NESTOR WORKING GROUP TRUSTED REPOSITORIES - CERTIFICATION. Catalogue of Criteria for Trusted Digital Repositories: Version 2. [on-line]. Frankfurt am Main, 2009 [cit. 19. 6. 2013]. Dostupné z: <http://files.d-nb.de/nestor/materialien/nestor_mat_08_eng.pdf> 33 DANS je společným projektem Holandské královské akademie umění a věd a Holandské organizace pro věděcký výzkum. Vznikl za účelem zajištění ochrany a přístupu k vědeckým datům. 34 DATA ARCHIVING AND NETWORKED SERVICES. <i>data seal of approval: quality guidelines for digital research data in the Netherlands</i>. Den Haag: DANS, 2010. ISBN 978-949-0531-027. Dostupné z: <https://assessment.datasealofapproval.org/sitemedia/files/dsa_booklets/dsabooklet_1_june2010.pdf>. Str. 1.

Na každý požadavek je nutné aplikovat pětibodovou stupnici (0 - požadavek není vůbec splněn, 5 - repozitář je plně ve shodě s požadavkem). Aby repozitář uspěl, musí dosáhnou alespoň třetí nebo čtvrtý stupeň u každého požadavku. Když se repozitář zaregistruje k auditu, proběhne sebehodnocení pomocí webového nástroje, které je následně odesláno a zkontrolováno v DANS. Pokud jsou splněny všechny podmínky, repozitář obdrží logo dataseal of approval, které může vystavit na své webové stránky. DSA certifikací již úspěšně prošlo několik institucí, převážně z Holandska a Německa. 35 2.3.6 PLATTER Nejedná se o nástroj, který by sloužil přímo k certifikaci důvěryhodného repozitáře, ale spíše jako doplněk k výše zmíněným. Přesto je užitečný a zaslouží si být zmíněn. Jeho velkou výhodou je i to, že byl díky aktivitě NK přeložen do češtiny a přináší tak do našeho jazyka i některé důležité pojmy. Plán důvěryhodného digitálního repozitáře (Planning Tool for Trusted Elektronic Repositories - PLATTER) pochází od stejné organizace (DPE) jako DRAMBORA a vzájemně se doplňují, čímž vytváří velmi účinný nástroj pro vybudování důvěryhodného repozitáře. Je vhodný pro laiky jako základní přehled o tématu, ale i jako kuchařka pro manažery či pracovníky zodpovědné za digitální data. 36 Primárně ale cílí na organizace, které plánují provoz nového, nebo rozvoj již fungujícího repozitáře. Pokud budou postupovat ve shodě s PLATTERem, měl by repozitář mít větší šanci uspět při auditu některým z ostatních nástrojů. 37 Zaměřen je ale pouze na oblast strategických cílů repozitáře za pomoci metody SMART, kvůli svému rozsahu se nepouští do oblastí jako je financování, zaměstnanci, hardware a software, to ponechává na jiných zdrojích. 35 Seals. DATA SEAL OF APPROVAL. Data Seal of Approval [online]. c2013 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: https://assessment.datasealofapproval.org/seals/ 36 COLIN, Rosenthal, Blekinge-Rasmussen ASGER a Hutař JAN. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009, 51 s. ISBN 9788070505694. Dostupné z: http://www.ndk.cz/platter-cz, str. 7. 37 Tamtéž.

2.3.7 Výběr nástrojů pro audit repozitáře Kramerius Každá metoda má své slabé a silné stránky. První přístup, dotazníky [ISO 16363, TRAC a Nestor, pozn. autora] ověřující naplnění kritérií, je konkrétnější, a proto je vhodnější pro certifikaci. Na druhé straně je poněkud rigidní a může být obtížné ho adekvátně použít ve všech různých typech digitálních repozitářů, které se chtějí stát důvěryhodnými. Naopak DRAMBORA je velmi pružný nástroj, protože porovnává výkon repozitáře s jeho vlastními cíli, a ne s nějakými zvnějšku definovanými standardy. To však znamená, že repozitář hodnocený pomocí DRAMBORy bude vždy jen tak dobrý, nakolik dostojí cílům, které si sám stanovil. 38 Existují dva přístupy k měření důvěryhodnosti vnější (ISO 16363, TRAC a Nestor), kdy audit provádí externí osoba a vnitřní (DRAMBORA), kdy je prováděn samotnou organizací. Všechny zmínění nástroje se ale dají použít i pro vnitřní audit. Nestor pochází z německého prostředí a není příliš vhodný pro aplikaci v ČR. ISO 16363 bylo vybráno díky svému uznání za mezinárodní standard v roce 2012 39 a DRAMBORA jako užitečný a flexibilní nástroj pro identifikaci rizik, který byl navíc opakovaně a úspěšně použit v České republice, takže jsou dostupná data o dalších auditech. Dalším důvodem je, že ISO 16363 se soustřeďuje na popis současného stavu, kdežto DRAMBORA pracuje s vývojem rizik a pohlíží tak i do možné budoucnosti repozitáře. 2.3.8 Metoda práce Ve spolupráci managementem repozitáře budou zajištěny všechny dokumenty, které se týkají Krameria. Tyto dokumenty budou prostudovány, následovat bude rozhovor se zástupcem repozitáře. 40 Všechny zjištěné údaje budou použity v nástrojích ISO 16363 a DRAMBORA. Budou identifikována silná a slabá místa repozitáře, na což budou navazovat doporučení pro snížení rizik. 38 Tamtéž, str. 10. 39 ISO 16363:2012 now published on ISO site as International Standard. ISO-PTAB. ISO1636 [online]. c2011 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://www.iso16363.org/news/iso-16363-2012-now-published-oniso-site-as-international-standard/ 40 Touto osobou je Mgr. Pavla Švástová, která vede repozitář po stránce manažerské, administrativní, jako zástupce MZK se podílí na dalším vývoji systému Kramerius a je rovněž vedoucí Úseku správy digitálních dokumentů MZK.

3. Moravská zemská knihovna a digitální knihovna Kramerius Moravská zemská knihovna v Brně (dále jen MZK) je druhou největší knihovnou v ČR a největší na Moravě, jejím zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR. Plní roli krajské knihovny pro Jihomoravský kraj a zároveň je to i výzkumná instituce, která se podílí na řadě projektů 41 a výzkumů. Sbírky MZK jsou rozmanité a obsahují jak univerzální, tak speciální fondy i cenné tištěné dokumenty a rukopisy, které je potřeba chránit a uchovat jako součást kulturního dědictví. 3.1 Digitalizační projekty MZK Národní digitální knihovna 42 (dále jen NDK) je největším digitalizačním projektem současnosti v ČR. MZK se na něm podílí jako partnerská instituce, hlavní organizací je zde NK ČR. Cílem je do roku 2019 zdigitalizovat na 300 000 svazků bohemikálií z 19. - 21. st., zajistit jejich dlouhodobé uchování a zpřístupnění veřejnosti. Digitální knihovna 43 Kramerius 44, v současnosti ve verzi 4, je nástroj na správu digitálních dokumentů, jehož jádro je založeno na open source úložišti Fedora (výhodou je použití dalších open source technologií, jako např. Apache). Kramerius je vyvíjen jako společný projekt Knihovny AV ČR, Národní knihovny ČR, MZK, Národní technické knihovny a Národní lékařské knihovny. Systém získal cenu Inforum v roce 2013. 45 Registr digitalizace 46 je nástroj pro všechny knihovny a další instituce, které již digitalizují své sbírky, nebo se na to chystají. Umožňuje jim vyhledávat dokumenty a zjišťovat, zda ty, které se chystají zdigitalizovat, nezpracoval už někdo jiný. Další variantou je možnost využití registru jako seznamu již digitalizovaných dokumentů dané organizace. 41 Mezi nejvýznamnější se řadí projekt Národní digitální knihovny, projekty spadající pod VISK (Veřejné Informační Služby Knihoven), nebo evropský projekt ebooks on Demand - A European Library Network (EOD). 42 http://www.ndk.cz 43 Digitální knihovna je nadstavba nad repozitářem, která umožňuje zpřístupňování dat repozitáře uživatelům pomocí příslušných aplikací. COLIN, Rosenthal, Blekinge-Rasmussen ASGER a Hutař JAN. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009, 51 s. ISBN 9788070505694. Dostupné z: <http://www.ndk.cz/platter-cz>. Str. 5. 44 http://www.mzk.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/kramerius 45 Cena konference INFORUM 2013. INFORUM. INFORUM [online]. 2013 [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: <http://www.inforum.cz/cs/infoceny> 46 http://www.registrdigitalizace.cz

Staré mapy on-line 47 - MZK se tomuto tématu věnuje dlouhodobě, kromě publikace Mollovy sbírky na webu, se také věnuje vývoji nástrojů pro práci s těmito mapami. MZK byla oceněna za on-line zpřístupnění Mollovy sbírky map a vývoj nástrojů pro prezentaci starých map v kategorii informační počin v rámci Knihova roku 2011. 48 3.2 Digitální repozitář v MZK Kramerius spadá pod Úsek správy digitálních dokumentů, což je součást Oddělení výzkumu a vývoje MZK. 49 Repozitář je jeden z důležitých projektů MZK, jedná se o hlavní nástroj na prezentaci institucí digitalizovaných dokumentů. Na jeho správě a provozu se podílí jen několik lidí, což je momentálně dostatečné. Podpora systému Kramerius 4 vyplývá z jeho multi-institucionálního vývoje, repozitář je také plně podporován IT oddělením MZK (Oddělení automatizace a IT podpory), které pokrývá jeho potřeby ze strany technické správy a provozu. Mezi hlavní cíle patří dlouhodobá ochrana digitálních objektů, jejich zpřístupňování uživatelům, propagace a rozvoj repozitáře v oblasti technologií i lidských zdrojů. 47 Projekt Staré mapy online 2008-2011, viz.: http://www.mzk.cz/o-knihovne/vyzkum-projekty/narodniprojekty/stare-mapy-online-2008-2011 48 Získali jsme hlavní cenu v kategorii informační počin. MORAVSKÁ ZEMSKÁ KNIHOVNA. Moravská zemská knihovna [online]. 2011 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: https://www.mzk.cz/aktuality/ziskali-jsmehlavni-cenu-v-kategorii-informacni-pocin 49 MORAVSKÁ ZEMSKÁ KNIHOVNA V BRNĚ. Organizační řád Moravské zemské knihovny v Brně. Brno, 2013. Dostupné z: <https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souborymzk/doc/organizrad_130301.pdf>. Str. 13.

4. Výsledky auditu pomocí nástroje ISO 16363 Překlad požadavků z angličtiny viz příloha I, v originále pak oddíl 3, 4 a 5 ISO 16363. 50 Okruh 3.1 Řízení a organizační životaschopnost Poslání a mandát repozitáře vyplývá z toho, že je součástí MZK, jejíž postavení je zakotveno jak v legislativě 51, tak v zakládací listině 52. Repozitář má své pevné místo v jejím organizačním řádu. 53 Poslání je sice poměrně obecně formulováno: Knihovna spravuje a ochraňuje knihovní dokumenty a fondy. Zabezpečuje restaurování, konzervaci, reformátování a preventivní ochranu knihovních fondů a sbírek, které spravuje, a provádí opravy a údržbu předmětů kulturní povahy z oboru knižní kultury. 54, ale podle autorova názoru do tohoto vymezení v dnešní době spadá i digitalizace, rozvoj digitální knihovny a rovněž dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. Nedostatkem je, že v současnosti nemá repozitář strategický plán uchovávání, ani stanovené přístupy dlouhodobé ochrany. Rovněž chybí nouzové a únikové plány pro případ ukončení existence repozitáře, nebo drastického snížení financí. 55 Existuje zde politika výběru sbírek a dokumentů, které budou uchovány. MZK digitalizovala během minulých let některé významné dokumenty (např. Mollova sbírka map, viz výše) i noviny, ohrožené degradací kyselého papíru, nyní je zapojena do projektu NDK, kdy mát být naskenována bohemikální produkce z 19. - 21. století. Zpřístupňování digitálních dokumentů 50 CONSULTATIVE COMMITTEE FOR SPACE DATA SYSTEMS (CCSDS). Audit and Certification of Trustworthy Digital Repositories: Recommended Practice [online]. 2011 [cit. 5. 3. 2013]. Dostupné z: <http://public.ccsds.org/publications/archive/652x0m1.pdf>. Také známý jako ISO 16363. 51 Česká republiky. ZÁKON ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: 257/2001 Sb. 2001. Dostupné z: <http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3? page=03_leg/01_legpod/zakon257.htm&phpsessid=eea926ab6d86bb38a965f76ec38bd7de> 52 MINISTERSTVO KULTURY ČR. Zřizovací listina Moravské zemské knihovny v Brně [online]. 2001 [cit. 20. 4. 2013]. Dostupné z: <http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souborymzk/pdf/zrizovaci_listina_mzk.pdf> 53 MORAVSKÁ ZEMSKÁ KNIHOVNA V BRNĚ. Organizační řád Moravské zemské knihovny v Brně. Brno, 2013. Dostupné z: <https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souborymzk/doc/organizrad_130301.pdf> 54 MINISTERSTVO KULTURY ČR. Zřizovací listina Moravské zemské knihovny v Brně [online]. 2001 [cit. 20. 4. 2013]. Dostupné z: <http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souborymzk/pdf/zrizovaci_listina_mzk.pdf>. Str. 2. 55 Únikový plán je takový, který umožní v případě nutnosti přesun digitálních objektů do jiné instituce, tak aby jejich dlouhodobá ochrana nebyla ohrožena.

probíhá ve shodě s platnou legislativou. Nedostatkem ovšem je, že politika výběru není stanovena ve směrnicích, spíše je výsledkem zapojení MZK do digitalizačních projektů. Okruh 3.2 Organizační struktura a personální zajištění V současném stádiu rozvoje repozitáře jsou ustáleny základní povinnosti a zaměstnanci je vykonávají dle svých nejlepších možností. Běžný provoz repozitáře je tedy dobře zajištěn. Zaměstnanci se vzdělávají samostudiem v pracovní době. Okruh 3.3 Procesní odpovědnost a rámec prezervační politky Designovaná komunita repozitáře je velmi široká, což vyplývá z postavení MZK, jejího fondu, tak i obsahu, který je digitalizován, uložen a zpřístupněn. Uživateli jsou jak laikové, kteří mohou přistupovat k beletrii, tak odborníci na nejrůznější obory lidské činnosti. Rovněž instituce, které si u MZK ukládají svá data, jsou různého charakteru. Metodiky uchovávání digitálních objektů, ani strategický plán v současnosti repozitář nemá. Je rozpracován v návaznosti na připravovaný koncept rozvoje knihoven po roce 2015. Repozitář nevyhodnocuje efektivitu svých snah o uchovávání, je to ovšem jedna z plánovaných aktivit do budoucna. Poměrně dobrá je transparentnost repozitáře. Systém Kramerius 4 je open source projekt, který sám využívá další open source software, jeho wikipedie je volně dostupná, stejně jako diskuzní vlákna. Metadata jsou opět volně dostupná přes OAI-PMH. Rovněž tato práce, která má za úkol zhodnotit dle daných kritérií stav repozitáře, bude dostupná pro všechny zájemce. Okruh 3.4 finanční udržitelnost Repozitář, jako součást MZK - instituce podřízené Ministerstvu kultury ČR, může počítat s rozpočtem pouze na jeden kalendářní rok. Momentálně se neúčastní žádného dlouhodobého projektu, který by mu zajišťoval finanční prostředky na více let. Z toho vyplývá jistá finanční nejistota. Nicméně rozvoj samotného systému Kramerius 4 je zajištěn z více zdrojů a to v delším horizontu než jeden rok. Transparentnost vynaložených prostředků je zajištěna legislativou - Finanční hospodaření knihovny se řídí právními předpisy upravujícími hospodaření státních příspěvkových organizací. 56 Repozitář v současné nemá procesy na hodnocení přínosů nákladů, investic a prostředků, které z rozpočtu vynakládá. 56 MORAVSKÁ ZEMSKÁ KNIHOVNA V BRNĚ. Výroční zpráva o činnosti a hospodaření za rok 2011. Brno, 2011. Dostupné z: <https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souborymzk/pdf/mzk_vyrocni_zprava_2011-final_v.pdf>. Str. 4.

Okruh 3.5 Smlouvy, licence, závazky Repozitář sjednává smlouvy s třetími stranami, které využívají repozitář pro ukládání svých dat. Ve smlouvách jsou specifikována veškerá práva i povinnosti, která jsou přenesena na repozitář. Pokud se jedná o dokumenty, které nejsou do repozitáře ukládány třetími stranami, ale vznikly digitalizací z fondu MZK, pak se repozitář řídí platnou legislativou (především autorský a knihovní zákon). Kramerius 4 má nástroje k zajištění přístupu k dokumentům na základně různých aspektů (přístup dle IP adresy, funkce moving wall, apod.). Pokud by někdo došel k závěru, že jsou porušena práva (k dokumentu je veřejný přístup i když by být neměl, nebo naopak přístupný není, i když by být měl), repozitář má nástroje na nahlášení a řešení tohoto problému. 4.2 Příjem: akvizice obsahu Repozitář nemá rozpracované třídy AIP balíčku, SIP balíček je rovnou převeden na AIP. Pokud se při transferu vyskytne nějaká chyba, je zaznamenána do výpisu (log), i když tyto výpisy jsou poměrně stručné a rozhodně neobsahují veškeré potřebné informace. Každý objekt (tedy stránka, kapitola, kniha) má svůj trvalý a jedinečný identifikátor. Repozitář používá systém UUID, který v dnešním rozsahu repozitáře plně vyhovuje jeho potřebám a zdá se být dostatečný i do budoucna. 57 Systém Fedora, na jehož jádře Kramerius 4 běží, má nástroje na správu identifikátorů, jediné riziko existuje při slučování více K4, protože identifikátory jsou unikátní pouze v rámci jednoho repozitáře. Vyhledávácí služby webového rozhraní K4 jsou na vysoké úrovni - uživatelé mohou vyhledávat pomocí mnoha parametrů - typ dokumentu, datum, klíčová slova, přístupnosti dokumentu, příslušnost k některé ze sbírek, ISBN, autor, nebo MDT. Repozitář má nástroje a možnosti, jak zajistit interpretační informace k digitálním objektům, v případě potřeby je schopný je doplnit. V současné době ale není vyřešena otázka, které interpretační informace jsou nezbytné pro srozumitelnost digitálních objektů designované komunitě. Repozitář má procesy a postupy pro získávání PDI (Preservation Description Information) 58 a tyto postupy vykonává, byť opět nejsou nikde sepsány. 57 UUID verze 1, viz http://tools.ietf.org/html/rfc4122 58 Výraz PDI je do češtiny překládán jako archivační informace. Viz výše.