KORUNA ŽIVOTA 2 KORUNA ŽIVOTA 1. A 2. DÍL

KORUNA ŽIVOTA 2 KORUNA ŽIVOTA 1. A 2. DÍL

V roce 1997 přeloženo z originálu THE CROWN OF LIFE A Study in Yoga Dillí 1961 KORUNA ŽIVOTA 3

KORUNA ŽIVOTA 4 KORUNA ŽIVOTA Studie jógy KIRPAL SINGH

KORUNA ŽIVOTA 5 O AUTOROVI Kirpal Singh (1894-1974) ze severoindického Dillí začal již v mladém věku s intenzivním hledáním opravdového duchovního Mistra. Po léta zkoumal tvrzení jogínů a světců jako zástupců mnohých duchovních a filozofických škol. Jeho hledání vyvrcholilo Iniciací od velkého Světce z Bjásu, Báby Sawana Singha. Čtyřiadvacet let příkladně následoval vedení svého Mistra, a byl jím vyvolen jako jeho nástupce v duchovní posloupnosti. Poté sloužil po 26 let jako duchovní Mistr a inicioval více než 120.000 žáků po celém světě. Je autorem více než dvaceti knih pojednávajících o různých aspektech duchovnosti. Kromě toho sloužil jako prezident Světového společenství náboženství a byl organizátorem Světové konference o jednotě člověka.

KORUNA ŽIVOTA 6 SANT KIRPAL SINGH

KORUNA ŽIVOTA 7 Doporučujeme ctěnému čtenáři věnovat se před popisnou částí dílu prvního nejprve druhé části knihy. Stěžejní představení Surat Šabd jógy je působivou symfonií ducha i jazyka.

KORUNA ŽIVOTA 8 Předmluva TATO studie srovnávací jógy byla původně vyvolána nejrůznějšími otázkami na toto téma, které neustále proudily od uchazečů a žáků na Západě. Avšak ve snaze zodpovědět je systematickým a zevrubným způsobem narostla kniha do něčeho mnohem širšího, než byl původní záměr. Jak se nyní vyvinula, poslouží doufám nejenom těm, jejichž otázky vedly zprvu k jejímu napsání, ale všeobecně všem hledajícím, kteří chtějí pochopit, co jóga je, poznat množství jejích forem, jejich jednotlivé techniky a jejich duchovní účinnost. V tomto věku tisku není o knihy o józe nouze. Avšak zkoumáme-li je pečlivě, zjišťujeme, že většina z nich v nějakém směru nedostačuje. Buďto jógu pokládají v první řadě za systém ásan a fyzických cvičení, anebo za abstraktní a vysoce monistický systém myšlení postulující jednotu veškeré existence a konečné sjednocení jednotlivé duše s Nadduší. V každém případě je pohled na jógu, který tak získáváme, neúplný, omezující ji z praktické cesty duchovní dokonalosti a jednoty s Absolutnem v systém fyzické kultury či na školu (příp. skupinu škol) filozofie. Abychom se vyvarovali možnosti takového omylu, byl pro všechna pojednání v této studii vždy na zřeteli udržován konečný cíl všech jóg, jednota s Nejvyšším Pánem. Postupně jsou probírány všechny důležité staré i novodobé jógické formy, jsou vysvětlována a posuzována jejich cvičení a je zhodnocena míra, do jaké nás mohou vést ke konečnému cíli. Poslední řečené je snad ponejvíce nepochopeným a nejčastěji mylně pojímaným aspektem srovnávací studie jógy. Je příznačným rysem mystického zážitku, že jak duše vystupuje do úrovně

KORUNA ŽIVOTA 9 vyšší, než kde je zvyklá, projevuje tendenci (za nepřítomnosti nejvyššího vedení) považovat mylně tuto vyšší úroveň za samotnou úroveň nejvyšší, za Absolutní Říši. A tak zjišťujeme, že většina jóg, zatímco nás na vnitřní cestě vede vzhůru k určitému bodu, mylně tento pokládá za její cíl a přisuzuje si při relativní hodnotě hodnotu absolutní. Jediný způsob, jak můžeme účinně ohodnotit poměrnou duchovní hodnotu každé formy jógy, a tak vyjít ze současného dezorientovaného stavu, je přijmout jako měřítko samotnou nejvyšší formu jógy, jejíž účinnost je absolutní, a nikoli pouze relativní. Toto měřítko poskytuje Surat Šabd jóga, též známá jako Sant Mat (cesta Santů či Mistrů této mystické školy), opravdová Koruna života. Konáním jejích cvičení pod náležitým vedením dosáhli její znalci říší jiným mystickým školám neznámých, a konečně splynuli s Nejvyšším Pánem v Jeho Absolutním a Bezejmenném stavu Bezpodoby. Ve svých skladbách tito Světci opakovaně potvrzovali neporovnatelnou nadřazenost této jógy Zvukového proudu, a zatímco prostřednictvím přímého vnitřního vnímání popisovali různý duchovní dosah jóg ostatních, objasňovali nadále absolutní povahu jógy jim vlastní. Jak se jen uchazeči podaří proniknout principy srovnávacího mysticismu, jaké poskytuje Sant Mat, bude se mu, jak věřím, tato nanejvýš složitá věc stávat postupně jasnější. Uvidí, že protiklady, které znepokojují tolik jiných, když se poprvé setkávají se srovnávací studií mysticismu, nejsou vlastní mystické zkušenosti samotné, nýbrž jsou výsledkem záměny pravdy relativní za pravdu absolutní; omylu, jenž neexistuje pro ty, kdo následováním nejvyšší cesty zažili bezprostředně všechny vnitřní stavy a znají místa, kam může každá jóga vést. Otázka duchovnosti pak pro něho nezůstane jen zbytkem staré pověry a černé magie, nýbrž začne ji vidět jako jistou času nepodřízenou vnitřní vědu s jejími vlastními neměnnými zákony a různými mechanismy působení; s poznáním, jež není statické,

KORUNA ŽIVOTA 10 ale vyvíjelo se, jak člověk vystupoval od nižších k vyšším formám jóg. A především, jak doufám, zjistí, že splynutí s Nejvyšším Pánem není jen pouhým snem či hypotetickým postulátem monistické školy filozofie, nýbrž živou možností, jejíž uskutečnění je opravdovým cílem lidské existence a jejíž dosažení, za pravého vedení, pravé metody a pravého úsilí, leží v dosahu všech, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu či vyznání. Sawan ášram, Dillí 6. června 1961 KIRPAL SINGH

KORUNA ŽIVOTA 11 Obsah DÍL PRVNÍ Jógické nauky I. JÓGA : ÚVOD 15 Vrtti : Co jsou 19 Duše a Nadduše 21 Prakrti neboli hmota 23 Vztah mezi třemi těly a pěti kóšemi 27 Rozdělení stvoření podle kóší 27 II. JÓGA VIDJÁ A JÓGA SÁDHNA 31 Cesta jógy v teorii a praxi 1. ZÁKLAD STARÉ JÓGY 31 Původ a technika jógového systému 31 Základní pojmy 33 2. CESTA A VĚTVE AŠTÁNGA JÓGY 34 I - II. JAMY A NIJAMY 35 III. ÁSANY 41 Ásana jako forma jógy 43 Přínos ásan 44 Dokonalost v ásanách 49 Potrava 50 IV. PRÁNÁJÁMA NEBOLI JÓGICKÉ DÝCHÁNÍ 50 Plexy a čakry 53 Pránájáma : Základní cvičení 54 Sukh púrvak pránájáma 54 Pránájáma jako forma jógy 57 Pránický výcvik 58 Přínos Prána jógy 59 V. PRATJÁHÁRA NEBOLI KONTROLA SMYSLŮ 60 VI. DHÁRANA NEBOLI SANJAMA 61

KORUNA ŽIVOTA 12 Dhárana jako forma jógy 67 VII. DHJÁNA NEBOLI KONTEMPLACE 76 Dhjána jako systém jógy 78 Přínos Dhjána jógy 79 VIII. SAMÁDHI 80 Samádhi jóga 84 3. AŠTÁNGA JÓGA A MODERNÍ ČLOVĚK 87 III. FORMY JÓGY 92 1. MANTRA JÓGA NEBOLI JÓGA VYSLOVOVÁNÍ 91 Technika v Mantra józe 93 2. HATHA JÓGA 95 3. LAJA JÓGA 102 4. RÁDŽA JÓGA 104 5. DŽŇÁNA JÓGA NEBOLI JÓGA POZNÁNÍ 109 6. BHAKTI JÓGA NEBOLI JÓGA ODDANOSTI 111 7. KARMA JÓGA NEBOLI JÓGA ČINU 114 8. JINÉ JÓGY ZMÍNĚNÉ V GÍTĚ 116 Jóga meditace 116 Jóga duchovní zkušenosti 117 Jóga mysticismu 117 9. JÓGA V ZOROASTRIJSKÝCH PÍSMECH 118 10. JÓGA A VNĚJŠÍ VĚDY 123 IV. ADVAITISMUS 125 Vlastní Já základna vědomého života 125 Povaha stvoření 127 Vlastní Já neboli átman 128 Povaha vlastního Já 128 Individuální poznání a vědomí 129 Poznání a jeho zdroje 129 Povaha Brahmanu 131

KORUNA ŽIVOTA 13 DÍL DRUHÝ Studie Surat Šabd jógy V. SURAT ŠABD JÓGA 136 Jóga nebeského Zvukového proudu Zvukový proud 142 Základní kameny 146 Dokonalá věda 159 Mistr 165 VI. PODSTATA NÁBOŽENSTVÍ 184 1. STARÉ NÁBOŽENSKÉ SMĚRY : INDICKÉ, ČÍNSKÉ A ÍRÁNSKÉ 185 Hinduismus 185 Buddhismus 192 Taoismus 195 Zoroastrismus 198 2. KŘESŤANSTVÍ 199 3. ISLÁM 207 4. SIKHISMUS 214 VII. NĚKTERÁ NOVÁ HNUTÍ 223 Rosenkrucianismus, teosofie a "Já jsem" aktivita 223 Křesťanská věda a subud 225 Spiritismus a spiritualismus 226 Hypnóza a mesmerismus 228 VIII. ZÁVĚR 229 Rejstřík 238 Tabulky Některé jamy a nijamy 37 Hathajógická potrava 51 Plexy a čakry 73

KORUNA ŽIVOTA 14 DÍL PRVNÍ Jógické nauky

KORUNA ŽIVOTA 15 KAPITOLA JEDNA Jóga : Úvod VŠICHNI velcí učitelé lidstva, v každé době a v každé zemi, védičtí ršiové, Zoroaster, Mahávíra, Buddha, Kristus, Mohamed, Nának, Kabír, Bába Faríd, Hazrat Bahá, Šams Tabrízí, Mauláná Rúmí, Tulsí Sáhib, Svámidží, a mnoho jiných, dávali světu jedinou sádhanu, jedno duchovní cvičení. Jako Bůh je jeden, i Cesta k Bohu nemůže být než jedna. Opravdové náboženství, cesta zpět k Bohu, je Jeho vlastního provedení, a je proto nejstarší a také nejpřirozenější cestou, na níž neshledáme umělosti či strojenosti. Pro své praktické působení systém vyžaduje vedení učitele, zkušeného znalce zběhlého v teorii i praxi Para vidjá, vědy Onoho světa, jak je nazývána, neboť věc spočívá mimo dosah mysli a smyslového vnímání. Kde filozofie světa končí, opravdové náboženství začíná. Texty písem nám nanejvýš podávají jakousi zprávu z Cesty, kolik se dá jenom vložit do nedokonalých slov, nemohou nás však na Cestu vzít, aniž nás po ní vést. Duchovní Cesta je ve své podstatě Cestou praktickou. Kráčet po ní může pouze duch - odpoutaný a odosobnělý. Vnitřní člověk, duše v člověku, musí předně vystoupit nad tělesné vědomí, aby mohla přestoupit do vědomí vyššího, do vědomí kosmu a onoho světa. To všechno a ještě více stává se možností prostřednictvím Surat Šabd jógy, t.j. sjednocením pociťovaného "já" v člověku (Surat, vědomí) se Šabd neboli Zvukovým principem, skrze milost nějaké Mistrovské duše. Máme-li si učinit jasnou představu o učení Mistrů od pradávné minulosti až po dobu současnou, bude zde vhodné prostudovat charakter a rozsah Surat Šabd jógy a jejího učení v souvislosti s různými jógovými systémy, jak byly

KORUNA ŽIVOTA 16 vyučovány za starých časů, a také s principy advaitismu, jak je objasňuje Šankaráčárja. Slovo jóga je odvozeno ze sanskrtského kořene judž, který znamená setkání, sjednocení, přijímání, naplnění, abstrakce, realizace, pohlcení, anebo metafyzické hloubání nejvyššího druhu, jež je příslibem těsné blízkosti duše a Nadduše (džívaátmanu a Paramátmanu neboli Brahmanu). Pataňdžali, považovaný za otce jógového systému, definuje po vzoru svého předka Gaudapády jógu jako odstranění vrttů neboli vzruchů, které neustále probíhají v náplni mysli (čitu) v podobě jemného vlnění. Nazývá jógu čit vrtti niródha, neboli potlačení vrttů, t.j. očištění mysli od mentálních oscilací. Podle Jádžňavalkji znamená jóga způsobení a realizaci jednobytí individuální duše s Íšvarou neboli Brahmanem. Jogíni často jógu definují jako odhalení a rozvinutí ducha z jeho nesčíslných halících pouzder, ve kterých je ve své fyzické existenci uzavřen. Sant Mat, Cesta Mistrů, daleko od popírání jakýchkoli z těchto úkolů jógy, plně přijímá a potvrzuje všechno výše uvedené, a do jisté míry souhlasí i s vytčenými cíli, ty však považuje nanejvýš za pouhé ukazatele směrem ke konečnému určení. S tím se však nespokojí, nýbrž vede nás dále a říká nám o "Východu" z ohromného bludiště vesmíru a "Vchodu" do Nebeského domova Otce, o duchovní cestě, na kterou se musí duch vydat ze smrti do života nesmrtelného (z Faná do Baqá). To se děje vystoupením nad tělesné vědomí prostřednictvím systému sebeanalýzy a odtažením duchovních proudů z těla jejich soustředěním v sídle duše (Tisra til), která nadále postupně prochází mezicentry za Bunk-nálem, dovnitř obráceným tunelovitým průchodem, až dosáhne konečného stavu naplnění a dosahuje jednobytí se svým Zdrojem. Zde by se mohl někdo ptát na potřebu sjednocení duše s Nadduší, jsou-li v podstatě obě to samé a jsou již založeny jedna v druhé. Teoreticky vzato je taková otázka v pořádku, kolik z nás si to však také skutečně uvědomuje a působí

KORUNA ŽIVOTA 17 prakticky ve světle a životě tohoto poznání a vědomí? Na druhé straně se duše vždy řídí vedením mysli, mysl vedením smyslů, a smysly smyslových objektů, až duše svým neustálým, po věky a věky trvajícím spojením s myslí a smysly naprosto ztratila svou individuální (nerozdělenou) existenci, a stala se pro všechny praktické účely ztotožněnou s myslí. Má-li si duše uvědomit sama sebe, poznat svou vrozenou povahu, a potom hledat svůj skutečný domov a dojít života věčného, je nezbytné tento nyní závoj nevědomí, který vstoupil mezi duši a Nadduši, odstranit. Všechna náboženství byla původně člověkem stvořena pouze s tímto cílem na paměti, člověk je však naneštěstí s postupem času unášen od skutečnosti a stává se otrokem své vlastní vynalézavosti a náboženství, jež upadají v institucionalizované kostely a chrámy, strnulé zákoníky morálního a sociálního chování postrádající živoucí dotek a pronikavý životní impulz jejich zakladatelů. "Neznám jinou nemoc duše než nevědomost," říká Ben Jonson. Jak odstranit oponu nevědomí je problém problémů. Nechali jsme ji narůst v neprostupnou skálu až příliš tvrdou na odstřel. Mudrci přesto uváděli nejrůznější prostředky k rozštípení této jinak neprůchodné clony, jako Džňána jógu, Bhakti jógu a Karma jógu, a jiné metody. Světlo pravého poznání, jak je v představách Džňána jógy, může být s to rozptýlit temnotu nevědomosti, tak jako rozžatá svíce vyhání temnotu z tmavé místnosti. Bhakti jógou se může člověku podařit proměnit vlastnost nenávisti, odcizení a duality v lásku ke všem, jednotu se všemi živými tvory, a tak být založen ve všeobjímající univerzální lásce. Konečně, prostřednictvím Karma jógy je možné dokázat vykořenit pocity sobectví, egoismu, povýšenosti a sebelásky, a věnovat se dobročinným skutkům lidumilnosti a podobným činnostem, jež mohou být prospěšné pro lidstvo jako celek, a docílit soucítění s bližním, a lásky pro všechny, vidět odraz vesmíru uvnitř sebe samotného a odraz sebe samotného ve všech ostatních,

KORUNA ŽIVOTA 18 a nakonec prakticky poznat Otcovství Boha a bratrství člověka. To jsou v principu tři cesty, či spíše tři aspekty integrované cesty hlavy, srdce a ruky, kterou se dá dosáhnout vytouženého cíle, sjednocení duše s Nadduší. Mohou být příhodně nazvány metodami sebeovládnutí, sebezušlechtění a sebeobětování, které vedou postupně ke "Kosmickému vědomí," neboli uvědomění si všepronikající Skutečnosti jako základu všeho, co existuje. Cíl je ve všech případech stejný, a všechny snahy míří na stejný terč, i když v počátečních a základních stádiích začíná každý z dualistických úvah. Z dualismu vše začíná, a v ne-dualismu (advaitismu) končí; a k tomu je možno přijmout cestu božského poznání, univerzální lásky a oddanosti, nebo nezištné služby lidstvu. Terč zůstává povždy stejný, ač tolik je lukostřelců na něj mířících. RÁDŽAB V Džňána józe například musí člověk vyvinout schopnost rozlišování, aby dokázal vidět rozdíl mezi agjánem a gjánem, t.j. nevědomostí a opravdovým poznáním, klamnou povahou Máji a skutečností Brahmanu. Je-li kdo o této skutečnosti přesvědčen, nesetkává se s ničím jiným než se všude pronikajícím Brahmanem, který shledává v Jeho nekonečné podstatě přítomné ve všech tvarech a barvách, jejichž vzor a odstín povstává pouze z této podstaty samotné. Takové vnímání je znakem rozbřesku opravdového poznání a božské moudrosti. Podobně i v Bhakti józe začínáme se dvěma principy, jimiž jsou Bhagat a Bhagvant, oddaný a božstvo, a oddaný postupně ztrácí své malé já a vidí své božstvo jako všeprostupující, a jeho vlastní já se rozšiřuje, aby mohlo obejmout veškerenstvo tak, jako to činí jeho Išt-déva. "Kdo vstupuje do solného dolu, neodepře slané chuti." Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky.

KORUNA ŽIVOTA 19 Opět, v Karma józe může člověk vejít v Karma kšétru neboli v pole konání zpočátku pod nějakou motivující silou, avšak v průběhu doby poznává hodnotu nezištné Karmy. Jsou-li Karmy prováděny pro ně samotné bez jakékoli vazby k jejich výsledkům, přestávají být spoutávajícími, a silou zvyku se člověk postupně stává Néh karmou (nekonajícím v konání), nehybným bodem na stále se otáčejícím kole života. Když tak někdo z obvodu svého bytí dospěje až do samotného středu, dosahuje nekonání v konání, a je zbaven svazujícího účinku Karem. Vrtti: Co jsou Když proud vyzařující z ducha naráží na jakýkoli objekt, jako fyzickou věc, psychický pocit, myšlenku či smyslový vjem, a navrací se ke svému zdroji, nazývá se to vrtti. Vrtti vytvářejí vzruchy v obsahu mysli. Všechno naše poznání světa vně i uvnitř pochází z vrttů neboli paprsků myšlenky. Paprsek světla odražený či vyzářený předmětem prochází očima do mozku, kde je transformován do myšlenkových dojmů, které vedou k uvědomění si předmětu. Vrtti jsou pěti druhů: (i) Parman: Vztah mezi čistou duší a Prakrti neboli Přírodou se nazývá Parman. V každém projevení nachází čistá duše v jádru svou vlastní podstatu a nic od ní není odděleno či rozdílné. (ii) Vipréh: Vztah mezi poznávající duší a Prakrti neboli Přírodním objektem se nazývá Vipréh. Zde duše bere a přijímá projevenou podobu tak, jak je, zůstává však skeptickou vůči jedinému a aktivnímu životnímu principu v jejím jádru. (iii) Vikalpa: To je vztah, který má s objekty myslí ovládaná duše, vztah uvádějící klam a pochybnosti o objektu samotném, o jeho existenci, jeho vnitřní povaze a životní podstatě v jeho jádru.

KORUNA ŽIVOTA 20 (iv) Nidra: To je vztah, který má s předměty pránou pokrytá duše. Zahrnuje v sobě dvojí stav snu a hluboké dřímoty, bez ohledu na existující okolí. (v) Smrti: To je vztah vtělené duše s objekty světa na fyzické úrovni. Všechny tyto vrtti představují tolik překážek na cestě duše usilující se pochopit svou pravou a základní povahu, která ve skutečnosti není ničím jiným než povahou Boha. Proto Kabír říká: "Duše je stejné podstaty jako Bůh." Také muslimští duchovní vyjadřují stejnou myšlenku, když hovoří o duši jako o Amr-i Rabb neboli o Božím výnosu. Kdo by jen dokázal očistit čit od vrttů (čit vrtti niródha), nezbylo by nic než čistá podstata Božství. Odtud pocházejí často opakované proslulé výroky o józe, jako: Čit vrtti niródha (očištění mysli od mentálních oscilací) je podstatou jógy. PATAŇDŽALI Jedno-bytí duše a Nadduše je jóga. JÁDŽŇAVALKJA Vymanění duše z jednotlivých hmot života jejím odstrojením ze zahalujících obalů je jóga. MAČHÉNDRA NÁTH A GÓRAKH NÁTH Nejsnazší, nejstarší a nejpřirozenější cestou k docílení plodů jógy, jak učil Kabír, Nának a jiní před nimi a po nich, je Šabd jóga neboli Sahadž jóga, jak ji od nepaměti představovali všichni Mistři světci. Je-li duch schopen cvičením duchovní sádhany odložit postupně jeden za druhým své rozličné pokryvy, stává se čistým duchem, úplným samým v sobě, vědomým bytím, samojsoucím a samosvětelným, povždy stejným a věčně svobodným. Podle světců je jóga spojením duše se svatým Slovem (Bůh v projevu), Boží mocí či Božím duchem, jak jej

KORUNA ŽIVOTA 21 ve svých vlastních dobách označovali různí mudrci různými jmény: Šruti, Sraoša, Kalima, Nám, nebo Duch Svatý. Duše a Nadduše 1. Duše je Skutečnost a Podstata. Je jedna stejně jako celek. V jednom vždy spočívá klam mnoha, a celek zahrnuje existenci tolika součástí. Myšlenky části a celku jdou ruku v ruce, a pro část i celek je příznačná podobnost jejich základní podstaty. 2. Podstata každé věci má svou vlastní příznakovou povahu, a tyto dva jevy se od sebe nedají oddělit. Tak jako podstata je jedna i mnoho, je tomu tak i s její příznakovou povahou. 3. Podstata věci je její Džóhar, její samotný dech života. Je to jediný prvotní princip, který se prostírá všude a je skutečností za všemi tvary a barvami. Tento aktivní životní princip je samotným zdrojem stvoření a je znám různě pod jmény Prakrti v jemném, Pradhán v kauzálním, a Mája neboli hmota ve fyzickém světě. 4. Příznaková povaha věci je její nedílnou součástí, v níž se zračí její charakter. Vezměme jen případ světla. Můžeme o světle uvažovat jako o odděleném od slunce, či o zářící vitalitě jako oddělené od nádherné zdravé osobnosti? Jedno neexistuje bez druhého, neboť oboje je neoddělitelné a plně založeno jedno v druhém. 5. Jakýkoli pokus považovat povahu a její podstatu za oddělené, byť jen v představách, nutně přináší myšlenku duality. Pouze v rámci této duality je možno uvažovat o stvoření jako o rozdílném od tvořivého principu, jako o výsledku vnější souhry dvojích sil ducha, zvaných hmota a duše. I vědecké výzkumy nyní přicházejí k neodolatelnému závěru, že všechen život je jedna souvislá existence na různých úrovních, a co nazýváme nečinnou hmotou, není než energie v jejím nejnižším stavu.

KORUNA ŽIVOTA 22 V Přírodě samotné, na jemných i kauzálních úrovních, jsou tyto dva principy v neustálé činnosti: Bůh a Prakrti v jemném, Bůh a Pradhán v kauzálním, a duše a hmota ve fyzickém vesmíru. Stvoření je všude jen výslednicí jejich vzájemného působení. 6. Duše je tedy životním principem a základní příčinou v jádru všech věcí, neboť bez ní nemůže nic přijít v projev. Má oživující účinek, a spojením se zdánlivě nečinnou hmotou jí uděluje svůj životní impulz. Díky životu a světlu oživujícího impulzu duše získává hmota tolik tvarů a barev s jejich různorodostí vzoru a podoby, které ve Vesmíru vidíme. 7. Tento životní proud neboli duše je nanejvýš jemnou, sebezářnou jiskrou Božského Světla, kapkou Oceánu Vědomí, beze všeho počátku i každého konce, věčně stejným neměnným trváním, bez hranic, úplným samým v sobě, stálejsoucí a vševnímající bytostí přítomnou v každé formě, viditelné i neviditelné, neboť všechny věci se projevují díky Ní. Nic nepovstalo, co nepovstalo skrze Ni. Jeden zůstává, mnohé mění se a mizí do dálky, život, jak dóm z barevné mozaiky, poskvrňuje bílou zář Věčnosti. SHELLEY 8. Tak jako slunce rozšiřuje své paprsky ve světě, jako oceán po hladině ponáší bublinky, čeření a vlny, příliv, odliv a proudy, a jako les je tvořen nesčetnými stromy, tak i Nadduše či Bůh, pozorujeme-li Jej skrze Jeho stvoření, zdá se být rozdělen v množství podob předvádějících a odrážejících světlo a život Boží v bohaté přehlídce rozmanitých barev. Zatímco však Jeho duch prochází všemi nerozdílně, jako nit tolika korálky, zůstává On, nezaujat, stranou všeho ve své vlastní plnosti. 9. První sestupná projekce duchovního proudu, jak se vynořil z Boha, způsobila projevení éteru (ákáš), který je

KORUNA ŽIVOTA 23 nejjemnějším z prvků a je rozšířen všude v prostoru. Má dva aspekty. Jeden je aspektem ducha neboli duše, která v éteru zůstává neprojevena, a druhý je aspektem projeveného éteru, ve kterém se negativní a pozitivní síly v něm obsažené nadále slučovaly a způsobily projev vzduchu (váju), a přesně stejným způsobem projevený vzduch zrodil oheň (agni), a projevený oheň vytvořil vodu (džala), a projevená voda vedla ke stvoření země (prthiví), zatímco duch každého z prvků, který je ve své podstatě tentýž, zůstal veskrze neprojeven. Stejným způsobem i to, co nazýváme Bohem, zahrnuje podstatu Božství, absolutní a neuchopitelnou, život a ducha Vesmíru, a zároveň Vesmír samotný s jeho nejrůznějším stvořením plným tolika projevených tvarů a barev objevujících se a mizejících jako vlnky na oceánu života. Neprojevený a neosobní Bůh je prost všech příznačností, zatímco Jeho individualizované paprsky, jak jsou projeveny v nesčíslných barvách a tvarech neustálým spojením s Májou, Prakrti a Pradhánem (fyzickým, jemným a kauzálním), pociťují se díky neznalosti své pravé podstaty jako omezené a navzájem oddělené, a jsou tak taženy ve sféru působení neúprosného Karmického zákona neboli Zákona příčiny a následku, jenž znamená důsledek každého činu, každého slova a každé myšlenky. Co není naplněno v jednom životě, naplní se v druhém, a obrovské kolo života a smrti jednou uvedené do pohybu se bez ustání otáčí silou své vlastní nevyčerpatelné hybnosti. Zde spočívá rozdíl mezi jednotlivou duší na jedné straně, a Velkou Duší Vesmíru (zvanou Bůh) na straně druhé, první spoutaná a omezená, druhá bez pout a všeho omezení. Prakrti neboli hmota Slovo Prakrti je složeným výrazem odvozeným ze sanskrtského kořene pra značícího "první," a kar s významem "činit," a Prakrti tak znamená "původní hmota" (latentní energie),

KORUNA ŽIVOTA 24 která, působí-li na ni pozitivní duchovní síla, přivádí v bytí množství podob, vzorů a tvarů v nezměrném stvoření Velkého Stvořitele. To se nazývá Mája, a všechno, co je možno vidět nebo pociťovat jakýmkoli smyslem, spadá do kategorie hmoty neboli Prakrti. Hmota, jak bylo již vysvětleno, je latentní energie na své nejnižší úrovni, která je podněcována k činnosti (aktivována) a nucena přijímat mnoho různých podob, které vnímáme jako zjevné. Tato přeměna energie z pasivity v aktivitu vede ke stvoření, neboli k projevení dosud neprojevené duchovní síly. Brahman, duchovní síla, přichází v bytí pouze skrze hrubý obal (kája). Tak jako celek zdánlivě jednotlivých duší vytváří Nadduši (Boha), nazývá se ohromné bludiště stvořených bytostí a věcí různých barev a tvarů v jejich celistvosti Prakrti. Prakrti sama o sobě se nedá ani pociťovat smysly, ani nemá žádnou vlastní existenci, nýbrž přichází v projev pouze, působí-li na ni duchovní síla. Tak jako sluneční paprsky nemají žádnou existenci odděleně od slunce a objevují se pouze, když slunce vychází na horizontu, stejně si Prakrti ve spojení s životním impulzem osvojuje nesčíslné tvary a podoby přesahující lidské chápání, a Jedna neviditelná duše se zdá být rozmělněna v jednotlivé části různých jmen a všemožných druhů existence, které se vymykají popisu a vysvětlení. Jogíni přesto popsali pět kóší neboli zahalujících pouzder, v nichž je duchovní proud na své sestupné cestě uzavírán, a předložili a formulovali praktické způsoby k jejich odstranění. Tyto kóše či obaly mohou být ve stručnosti popsány následovně: 1. Vidžňán-maj kóš: Obal mentálního aparátu neboli intelektu s jeho dvěma fázemi: jedna zabývající se poznáním (džňána) na fyzické úrovni, a druhá osvícením (vidžňána) na duchovních úrovních. Je to první obal, do kterého je duch zavinován, když přichází do styku s jemnou hmotou zvanou Prakrti. Jak je světlo duše odráženo v intelektuálním centru,

KORUNA ŽIVOTA 25 uvádí do pohybu to, co je běžně známo jako intelekt, jenž sestává z vnitřního duchovního vnímání a vnějšího poznávání. Duše společně s touto odraženou intelektuální schopností se stává poznávající a vnímavou. 2. Manó-maj kóš: To je druhý obal či pouzdro, které kolem sebe intelektualizovaná, poznávající duše ovinuje dalším intenzivním stykem s Prakrti. Ten nyní začíná odrážet i kvalitu mysli, a s touto přidanou schopností se duše začíná přiklánět směrem k mysli, a postupně schází zcela pod její vládu. 3. Pran-maj kóš: Třetí pouzdro duše vytváří obal pran (vitálních ovzduší). Jak se myslící (poznávající) a myslí spoutaná duše zatlačuje stále hlouběji do Prakrti (hmoty), začíná vibrovat pránami, jež jsou deseti druhů podle svých různých funkcí. To činí poznávající a myslí spoutanou duši pran-maj, neboli hnanou s urychlujícím účinkem. 4. Anna-maj kóš: Když poznávající, myslí spoutaná a impulzívní duše působí na Prakrti, vytváří v ní ještě další druh obalu, anna-maj. To je poslední z pěti pouzder, a k jeho zachování začíná duše pociťovat neustálou potřebu anna neboli potravy a jiných smyslových objektů. Tento anna-maj obal je jakoby vnitřní podšívkou fyzického těla (hrubé hmoty), které je ve skutečnosti jeho vnějším projevem; a tento obal stále zavinuje duši, i když jeho vnější podoba, t.j. tělo, schází, hroutí se a rozpadá. Existence tohoto hrubého těla závisí na zdravém stavu anna-maj kóše z jeho vnitřní strany. Některé z duší, i když odloží vnější fyzické tělo, stále kvůli anna-maj kóši baží po jídle, shánějí se po požitcích světa a nadále navštěvují lidská obydlí ve svém bloudění za uspokojením svých niterných tužeb. Právě k uspokojení těchto tužeb vyvtělených duší hinduisté vykonávají pind dán a šráddhy, a konají usmiřovací oběti za manes neboli duše zemřelých, aby mohly najít mír a odpočinutí.

KORUNA ŽIVOTA 26 5. Avšak první a nejpřednější z těchto kóší či obalů je Ánand-maj kóš (Blaženost). Je to téměř nedílná součást duše samotné. Je to ten nejjemnější záhal, jako tenká clona přes rozžatý svícen. Dá se poněkud zakusit při hluboké a bezesné dřímotě (sušupti), neboť při probuzení se stále udržuje jakási mlhavá představa ánandu, blaženosti, kterou jsme v tom zcela nerušeném stavu odpočinku zažívali. To je tedy pět kóší neboli hidžábů, jak je nazývají muslimové (clon či zakrývajících plášťů), a ty zakrývají duši, vloženy jedna v druhé. Cílem a smyslem všech jóg je postupně vyplést duši z těchto obalů, z jednoho po druhém, až jich bude všech konečně zbavena a bude znovu uvedena ve svůj původní a ryzí nádherný stav vlastní světelnosti (Svajam džjóti), která není o nic menší než zář několika sluncí dohromady. To je stav Aham Brahm Ásmi neboli "Já jsem Brahm," kterého je-li dosaženo, nepociťuje se člověk pouze v jednotě s Bohem, nýbrž vskutku pozdravuje Boha slovy Ajam Átmá Brahma "Ó Bože! Jsem s Tebou stejné podstaty." Většina jógových systémů pokládá toto za konec a vrchol všech duchovních snažení. Je to ve skutečnosti nejvyšší a poslední stádium seberealizace, přesto však jen jakési přechodné útočiště na duchovní cestě - stádium nikoli podřadného významu, neboť právě odsud nemnohá duše začíná k vytouženému cíli dokonalé realizace Boha, neboť Khud šanasí (sebepoznání) vede postupně dále ke Khuda šanasí (poznání Boha). Sebepoznání a skutečná seberealizace je vrcholným bodem v procesu sebeanalýzy, bez kterého člověk nemůže postoupit k Bohu a vejít do Božího Království. V tomto procesu obrácení se dovnitř a odtažení ducha prostřednictvím vystoupení nad tělesné vědomí a jeho osvobozením z chapadel těla a mysli je nejsnazší, nejrychlejší a nejjistější postup skrze spojení se Šabd neboli Zvukovým proudem (Svatým Slovem), a to je jediný prostředek k realizaci Boha. Je to nejstarší cesta, jakou svět znal, počínající od samého rozbřesku stvoření.

KORUNA ŽIVOTA 27 Je současníkem Člověka ode dne, kdy se oddělil od svého Otce v Nebesích. Všichni velcí Mistři lidstva udělovali toto Slovo svým žákům. To je křest Duchem Svatým, jak říkal Ježíš. Vztah mezi třemi těly a pěti kóšemi Lidské tělo se skládá ze tří oděvů: fyzického, astrálního neboli jemného, a kauzálního čili těla setby. Ve fyzickém těle máme všech pět kóší neboli obalů, a proto se nám v bdělém stavu dostává jakéhosi poznání a zážitku všech pěti věcí: blaha, poznávání (vnitřního i vnějšího), kvality mysli (čitu a jeho vrttů neboli mentálních vzruchů), pránických vibrací i fyzického systému. Jak člověk vystupuje v astrální, jemné tělo, ztrácí vědomí fyzické existence, a duše mentálně zažívá zbývající čtyři stavy, totiž blaho, poznávání, kvalitu mysli a pránické vibrace. Jak duch cestuje dále výše v kauzální tělo, odpadá i mentální aparát samotný, a zůstává pouze schopnost smrti (vzpomínky), a ta svědčí a vypovídá o blahu v tom stavu zažívaném. Rozdělení stvoření podle kóší Všechny bytosti od bohů až k člověku, stejně jako ostatní formy života, včetně rostlin, jsou zařazeny do pěti kategorií podle svých převažujících schopností: 1. Čistě poznávající (kognitivní) bytosti, jako Brahma, Višnu, Mahéš, atd. 2. Bytosti vybavené stupněm mysli: Indra a ostatní božstva, bozi a bohyně, atd. 3. Bytosti vybavené pránickými vibracemi: Jakšové, Gandharvové a jiní duchové, atd. 4. Fyzické bytosti: Lidé, zvířata, ptáci, plazi a hmyz, atd. Stvoření vybavená fyzickými těly v sobě mají na různém stupni hustoty všech pět kóší neboli obalů (Ánand-maj,

KORUNA ŽIVOTA 28 Vidžňán-maj, Manó-maj, Pran-maj a Anna-maj), zatímco stvoření vybavená pránickými vibracemi mají pouze čtyři kóše, když odpadá Anna-maj. Podobně, stvoření vybavená myslí mají pouze tři, odpadá i Pran-maj, a dále poznávající bytosti mají jen dva, totiž Ánand-maj a Vidžňán-maj, neboť jsou zbaveny pout mysli, pran a potřeby anna čili potravy. Je tak velice úzká souvislost mezi pěti základními prvky (země, voda, oheň, vzduch a éter), ze kterých jsou těla stvořena, a kóšemi neboli obaly. Kóše samy jsou ve skutečnosti více méně výsledkem působení těchto pěti prvků a udělují stvoření pět výše jmenovaných schopností. 5. Osvobozená duše (džívan mukta) má pouze průhledný závoj Ánand-maj kóše. Duch ve své čisté a ryzí podobě je stvořitel, neboť z něho povstává všechno stvoření, a je někdy znám jako Šabd Brahm. Je to sebezářné světlo, samojsoucí, a bezpříčinná příčina všeho viditelného i neviditelného. Duch i Bůh jsou oba ve své povaze a podstatě stejní, t.j. v jemnosti a blahu. Tato blaženost je skutečně prvním potomkem vzájemného působení duše a Prakrti, a protože je prvotním projevením Božství v duši, zůstává ze všech nejdéle až do konce ve své úplnosti, narozdíl od čtyř ostatních duši zakrývajících obálek, které zamlžují její lesk. Blaženost, jakožto základní a neoddělitelná kvalita duše, je vlastní samotné její přirozenosti. Proto je hledající duše neustále v nepokoji a hrozným způsobem pociťuje ztrátu vlastní existence v mohutném víru světa. Proto Kristus důrazně prohlašoval: Dbej, ať to světlo, které je v tobě, není tmou. SV. LUKÁŠ Zatímco vnitřní blaho jsme takto ztratili z dohledu, snažíme se najít štěstí ve světských objektech a chvilkové požitky pokládáme za synonymum opravdového štěstí, avšak velmi brzo přicházíme o iluze. To nás přivádí k bytostnému

KORUNA ŽIVOTA 29 hledání skutečného štěstí. Je to věčná touha v lidském srdci, a z vnějšku, z prchavých a pomíjivých požitků je člověk nucen obracet se dovnitř hledaje štěstí skutečné. To vede až k počátku všech různých jógových systémů odpovídajících potřebám jednotlivých uchazečů. 1. Lidé s hrubými sklony, zvířecími instinkty, a zajímající se pouze o tělesně kultivační procesy a rozvíjející Anna-maj átma se s úspěchem věnují Hatha józe. 2. Lidé postižení dýchacími či žaludečními potížemi, způsobenými pran váju v jejich systému, mohou s nimi bojovat pomocí Prána jógy. 3. Lidé s vystupujícím Manó-maj átmanem a trpící malou, ávaranou a vikšépou, t.j. mentálními nečistotami, nevědomostí a vzruchy mysli, si mohou pomocí Rádža jógy podrobit Manó-maj obal a proniknout jím. 4. Lidé nadaní silnými rozumovými sklony mysli se vždy snaží nacházet proč a nač věcí. Takoví uchazeči se vydávají cestou Vidžňánu neboli Džňána jógy. 5. Pro ty, kdo dychtí po úniku ze světa a všeho, co je světské, a hledají blaho jen pro ně samotné, je cesta Ánand jógy, jógy Opravdového štěstí, zvané Sahadž jóga. V Sahadž józe nemusí uchazeč podstupovat žádná z tuhých a přísných cvičení typických pro ostatní jógy. Musí mít upřímnou a neutuchající touhu po cíli všech cílů, vrcholu všech vrcholů, neuspokojen pouhým ovládnutím fyzických či mentálních sil. A kde je taková touha, najde hledající dříve nebo později, jako Rámakršna našel Tótapurího, nějakého praktického znalce, který ho uvede ve spojení s vnitřním aktivním životním proudem, a tento proud ho svou vlastní silou a přitažlivostí vytáhne vzhůru bez přílišné námahy a úsilí z jeho strany. To právě činí tuto cestu v jistém smyslu nejsnazší ze všech jóg, a proto je často označována jako Sahadž jóga

KORUNA ŽIVOTA 30 (jóga bez úsilí). Se stejnou snadností ji může cvičit dítě i stařec, žena i muž, rozumově nadaný a duchaplný stejně jako ti jednoduchého srdce, sannjásin stejně jako hospodář. Spočívá v naladění duše na uvnitř neustále vibrující duchovní proud, a proto je známa jako Surat Šabd jóga, jóga Zvukového proudu. S těmito přípravnými poznámkami jsme nyní s to pojednat na téma jógy s jejími různými opěrnými pilíři, jak je vyučoval Pataňdžali, porozumět úloze, kterou každý z nich sehrává, technikám užívaným v jednotlivých případech, působnosti každého kroku, a můžeme poznat, jak dalece tato jógická cvičení prakticky pomáhají k dosažení vytouženého výsledku osvobození duše z pout mysli a hmoty aby tak poznala svou vlastní skrytou a přirozenou povahu narozdíl od tělesného vědomí, a potom vystoupila do Kosmického vědomí a dále do Nadkosmického vědomí. Jenom osvobozená duše může zažívat bdělost a vědomí na různých úrovních, od realizace vlastního "já" ke "Kosmickému" a konečně "Nadkosmickému," neboli Bohu.

KORUNA ŽIVOTA 31 KAPITOLA DVA Jóga vidjá a Jóga sádhna Cesta jógy v teorii a praxi I. Základ staré jógy Původ a technika jógového systému Z Jádžňavalkja smrti se dozvídáme, že původním učitelem jógy byl Hiranjagarbha (Brahma). Jógový systém jako systém však poprvé objasnil v době někdy před křesťanskou érou velký myslitel a filozof Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Jógický systém je jedna ze šesti škol indické filozofie (khat šáster), které byly propracovány a rozvíjeny k uspořádání indických představ o kosmu, jednotlivé duši a o jejich vzájemném vztahu. Tyto filozofie byly výsledkem pokusu o reformu a obnovení starých klasických představ o psychologických a metafyzických záležitostech. Slovo jóga v běžném významu znamená "metoda." Ve svém užším smyslu má současně význam "spřažení" či "sjednocení" jednotlivé duše s Nadduší neboli Bohem. Slovo "spřažení" značící "spojovat," "slučovat" má však i význam "být pod zápřahem" (disciplíny). Jógový systém v této souvislosti utváří "metodickou disciplínu," která na jedné straně směřuje k vijógu (odpřažení) neboli oddělení individualizované duše od mysli a hmoty, a na druhé straně k jógu neboli jejímu spojení s Brahmanem. Představuje tak hledání transcendentního a božského v člověku, nalezení společného základu mnoha činitelů prostřednictvím převedení fyzických a metafyzických stavů na jejich nejpodstatnější společný faktor, na základnu a podklad všeho, co existuje, viditelného i neviditelného. Jako

KORUNA ŽIVOTA 32 takové jsou jógické metody systémem mocného úsilí, nanejvýš vytrvalé a houževnaté snahy a těžkého zápasu za dosažení dokonalosti prostřednictvím ovládnutí fyzického těla, vždy aktivní mysli, sebeprosazujícího se ega či vůle, pátravého a tázavého rozumu, pránických vibrací, nepokojných vnějších schopností a mocných smyslů. Současný stav individualizované duše je alegoricky popisován jako její jízda v kočáru těla se zmámeným rozumem jako kočím, zaslepenou myslí jako otěžemi, a se smysly jako mocnými oři, již se ženou střemhlav v pole smyslových objektů a smyslových požitků. To všechno pak ukazuje, že student jógové disciplíny musí podstoupit výcvik s neobyčejně přísnou a pevně stanovenou činností, která může napomoci odosobnit duši a osvobodit ji ode všech omezujících přídavných životních činitelů - fyzického, mentálního a nadmentálního, a poté ji spojit s Boží mocí a přivést ji k jednotě s Bohem. Slovo jóga by však nemělo být zaměňováno s jógamájou a "jógickými silami," neboť první značí Nejvyšší Boží moc samu o sobě (tvořící, ovládající a udržující celé stvoření), a druhá psychické síly (rddhi a siddhi), kterých je možno na cestě jógy dosáhnout. Dále, jóga vidjá neboli jógická věda má dvě stránky: fyzickou a duchovní. V prvním případě jí připadl význam systému fyzické kultivace směřujícího ke všeobecnému rozvoji různých součástí lidského těla. Zde se však zabýváme duchovní stránkou jógy, jejímž cílem je zdar a blaho ducha či duše, skutečného životního principu v člověku, nyní zanedbávaného a opomíjeného. Termín jóga se proto musí v této souvislosti přísně omezovat na jeden ze systémů filozofického myšlení, původem odvozený z Véd, a zaobírá se jediným předmětem: jak znovunabýt duše (prostřednictvím duchovního výcviku), nyní ztracené v činnosti mysli a hmoty, se kterými se svým neustálým, po věky trvajícím spojením ztotožnila. Jóga značí v krátkosti techniku přeorientování a opětovné integrace ducha v člověku, ztraceného kontinentu jeho opravdového já.

KORUNA ŽIVOTA 33 Základní pojmy Jóga předpokládá dva činitele, kteří se podílejí na stvoření světa: (1) Íšvara neboli Bůh a (2) Avidjá neboli Mája. Zatímco první je vše-inteligentní, druhý je zcela neinteligentní. I člověk je kombinací těchto dvou hlavních principů. Džíva neboli jednotlivá duše, ač vnitřně stejné podstaty jako Bůh, je uzavřena v mysli a hmotě. Duše podmíněná časo-prostoro-příčinným světem se vyznačuje pouze nedokonalým vnímáním a nemůže vidět skutečnost: átman neboli Božský Základ, ve kterém spočívá a ze kterého se jí dostává její světelnosti. Zatímco antahkaran neboli mysl je odrazným zrcadlem, je átman samotným osvětlovačem, jehož světlo je odráženo prostřednictvím smyslů, které vnímají svět. Svět je tedy kombinací a spojením "vidícího" a "viděného." Oddělení tohoto spojení znamená únik, a dokonalý vhled je prostředkem k úniku. Spása proto spočívá v odloučení vidícího od viděného, v naprostém odtažení subjektivního ode všeho, co je objektivní: fyzické, mentální a příčinné; aby tak "Já," které je vidící, mohlo uvidět samo sebe ve své světelnosti neboli "Světle prázdnoty," jak je nazýváno. Pro osvobození jednotlivé duše z pout mysli a hmoty klade jóga důraz na (1) koncentraci, (2) aktivní snahu a úsilí, které zahrnuje provádění oddaných cvičení a mentální kázeň. Nejvyšší formou hmoty je čit, nezměřitelné jezero dojmů podprahové intenzity, a jóga si klade za cíl osvobození vnitřního člověka neboli ducha z těchto okovů. Čit, malé já (ego) v člověku, je utvářeno nejjemnějším a nejzředěnějším principem hmoty. Ačkoli samo v podstatě není vědomé, podléhá proměnám vlivem působením tří gun. Má také schopnost smršťovat se či rozpínat podle charakteru těla, do kterého je čas od času ukládáno, nebo podle vnějších okolností. Čit neboli mysl, ač zdánlivě upoutaná v každém jednotlivci, je ve skutečnosti částí všepronikající všeobecné mysli. Jógové

KORUNA ŽIVOTA 34 systémy směřují k transformaci omezené a podmíněné mysli v neomezenou a nepodmíněnou Všeobecnou mysl prostřednictvím rozvíjení sattva (čistých) a podrobením si radžas (aktivních) a tamas (nevědomých) gun. V tomto stavu jednoty se Všeobecnou myslí (Brahmándi neboli Nidž manas) dosahují jogíni vševědoucnosti. Čit je odrazným zrcadlem pro duši, a existuje díky čaitanmáje, hmotě oživované duší, která je samosvětelná a v jejímž duchovním světle se odehrává všechno vnímání včetně světla poznání, mentálního i nadmentálního. Podprahové dojmy v čitu způsobují touhy a zájem, které dále utvářejí různé schopnosti, a ty vedou k osobnosti, čímž uvádějí kolo světa do neustávajícího pohybu. Jak je jednou duše zbavena čitu, manasu, buddhi, a ahankáru, uvědomuje si sama sebe a stává se nežádostivou a odosobnělou. To je ono velké osvobození, které jóga slibuje jogínům. Tímto oddělením od čtverých pout mysli se vtělená duše (džíva) stává osvobozenou duší (átmanem), odjednotlivělou, samosvětelnou, a jako taková dosahuje realizace. "Seberealiace" je tedy nejvyšším cílem jógy. 2. Cesta a větve Aštánga jógy Jógické umění vyžaduje svůj čas, je zdlouhavé a namáhavé. Skutečnost vlastního já leží pohřbena pod troskami mysli tvořenými malou, ávaranou a vikšépou, t.j. špínou a nečistotou, neznalostí pravých životních hodnot a neustálým kolísáním a vzruchy v čitu. Chceme-li nalézt božskou podstatu vlastního já neboli átmanu, je nezbytné mentální vrstvu ode všeho takového oprostit, a posléze ji prorazit a proniknout jí naveskrz. K tomu je třeba přemoci touhy, vyvinout stálost v myšlence, pěstovat ctnosti, jako střídmost, zdrženlivost, umírněnost, spravedlnost, atd., a rozvinout vairágju, neboli odpoutanost. Pro překonání překážek a poznání vlastního já podává Pataňdžali propracovaný výklad toho, co nazývá Aštánga jógou.

KORUNA ŽIVOTA 35 Předepisuje osmerou cestu, již tvoří: (1) Jama, (2) Nijama, (3) Ásana, (4) Pránájáma, (5) Pratjáhára, (6) Dhárana, (7) Dhjána a (8) Samádhi. I - II. JAMY A NIJAMY Jama: Termín jama znamená doslova vyhánět, vypuzovat, vyhazovat či odstranit. Znamená zdržení se nectností a všech špatných myšlenek, jakož i přijímání jakýchkoli negativních dojmů, které by mohly oslabovat mysl a vůli. Nijama: Termín nijama znamená naopak přijímání, pěstování, zachovávání a rozvoj pozitivních vlastností, udržování dobrých pocitů mysli, a vstřebávání těchto ctností do vlastního systému. Tato dvě slova tedy označují současné odmítání zlého, a vytrvalé pěstování a přijímání dobrého. Pataňdžali podává výčet těchto příkazů ke zdrženlivosti a zachovávání jako: ahinsa (neubližování), satja (nelhaní), astéja (nekradení), brahmačárja (nesexualita) a aparigraha (nežádostivost, nepřivlastňování). Ohledně zdrženlivostí se říká: (i) Kdo je zakořeněn v ahinse, nemá nepřátel. (ii) Kdo je zakotven v satje, jeho slova se jen potvrzují a naplňují. (iii) Kdo je založen v astéje, je opravdovým přítelem přírody, a ta mu odhaluje všechna svá bohatství. (iv) Kdo praktikuje brahmačárju, dosahuje absolutní moci. (v) Kdo praktikuje aparigrahu, vyřeší záhadu života; a minulost, současnost i budoucnost jeví se mu jako z otevřené knihy. Pět příkazů k zachovávání je: Šauča (čistota těla i mysli), Santóša (spokojenost), Tapas (odříkání), Svádhjája (studium písem včetně džapy, atd.) a Prasádhna neboli Íšvara pranidhána (myšlenky sladěné s Bohem a úplná závislost na Bohu).

KORUNA ŽIVOTA 36 (a)šauča přináší čistotu a nechuť ke sparše (kontakt s tělem druhého). (b)santóša činí člověka spokojeným, a tak mentálně bohatým. (c)tapas zbavuje člověka všech nečistot a uděluje nadpřirozené síly (např. atomizovat se, ztratit všechnu váhu, nabýt vší rychlosti, získat okamžitý přístup na jakékoli místo, naplňovat všechna přání, stát se všepronikajícím, získat božské moci, ovládat všechny bytosti a přírodní živly, atd.). To vše přichází samo o sobě kontemplací a koncentrací zaměřenou na protiklad toho, než po čem člověk skutečně touží. (d)svádhjája personifikuje uctívané božstvo. (e)íšvara pranidhána s sebou přináší nasycení a nežádostivost. V upanišadách však každý z těchto výčtů sestává z deseti příkazů ke zdrženlivosti a k zachovávání. Tak aparigraha v první kategorii přenechala místo laskavosti, spravedlnosti, odpuštění, vytrvalosti, umírněnosti a čistotě. Podobně byla ve druhém výčtu šauča nahrazena vírou, dobročinností, skromností, inteligencí, džapou a půsty. Avšak cílem v každém případě je sadáčár neboli pravé žití, které připravuje cestu pro vnitřní duchovní rozvoj. Seznam ctností, které je třeba si vštěpovat, a nectností, které je třeba odložit, se může od jednoho učitele k druhému lišit, smysl je však vždy stejný. Manu, například, vysvětluje principy sadáčáru neboli dharmy v rámci svých vlastních kategorií. Praktikování jam a nijam zdržení se zlého a zachovávání dobrého utváří sadáčár neboli pravé chování, jež představuje základní kámen všech světových náboženství. Manu nám podává podstatu dharmy v termínech ahinsa, satja, stéjam, šaučam a indrija nigraha (neškodnost, pravdivost, čistota, pravé žití a kontrola smyslů).

KORUNA ŽIVOTA 37 Některé Jamy a Nijamy JAMY Zdržení se NIJAMY Přijímání a dodržování 1 Popírání Boha. Víra v Boha a Božskou moc. 2 Sebeuspokojování. Sebekontrola a cudnost (Brahmačárja neboli čistota v myšlenkách, slovech a skutcích). 3 Nepoctivé a podvodné Získávání živobytí poctivými živobytí. a čestnými prostředky. 4 Nehygienické a nečisté Čistota: vnitřní, vyplavováživotní podmínky, ním vodou, okysličováním, uvnitř i vně. atd., a vnější, pravidelnými koupelemi, sedacími lázněmi, sluněním a provětráváním, atd., a hygienickými životními podmínkami ve zdravém prostředí. 5 Ubližování druhým Neubližování myšlenkami, myšlenkami, slovy slovy a skutky (ahinsa). a skutky (hinsa). 6 Lhaní, podvodnost Pěstování pravdivosti, a žádostivost. upřímnosti a dobročinnosti. 7 Netrpělivost, hrabivost Trpělivost, spokojenost a sobeckost. a nezištná služba. 8 Sebeprosazování se Pokora a sebeodevzdání. a egocentrismus.

KORUNA ŽIVOTA 38 Podle Sandalja Ršiho seznam obsahuje: (a)šauča (vnější tělesná čistota společně s čistotou místa i směru, vnitřní čistota myšlenek, pocitů a emocí). (b)daja (milosrdenství a soucit se všemi žijícími tvory za všech okolností). (c)árdžava (vyrovnaná a stálá mysl ve všech činnostech a za všech podmínek). (d)dhrti (pevnost a vytrvalost za všech okolností). (e)mit-áhára (ukázněný život střídmosti všeobecně, a v jídle a pití zvláště). Také v Bhagavad Gítě klade Pán Kršna velký důraz na praktikování jam a nijam. Soucitný Buddha také svým žákům předepisoval vznešenou Osmerou cestu pravého žití, která zahrnovala pravé názory (poznání), pravé záměry (rozhodnutí), pravou řeč, pravé jednání (chování), pravé živobytí, pravou snahu (vhodné úsilí), pravé myšlení a vnímání, a pravé rozjímání (pohlcení), a především kladl velký důraz na pravé sdružování čili společnost svatých, "dobyvatelů Pravdy a buditelů víry," kteří procesem osmózy (infiltrace) vštěpují víru a zbožnost do myslí uchazečů. Bikkhu Buddharakkita při výkladu Madždžhima patipady (Střední cesty, neboli Zlatého středu mezi dvěma extrémy sebeuspokojování a sebeumrtvování) podává modernímu čtenáři buddhistický kurz rozvoje a disciplíny prostřednictvím bhávy: 1. Šíla bhávna: Etická čistota. 2. Čita bhávna: Mentální čistota. 3. Pragna bhávna: Intuitivní vhled. Stejný autor zdůrazňuje potřebu rozvoje šíly, t.j. morálního očišťování, jako základu všeho ostatního, ať ve světském životě, či v duchovním rozvoji. Buddha prohlašoval, že vpravdě ctnostným vzejde paterý prospěch: šťastný osud prostřednictvím píle, široko známé dobré jméno, úcta při každém shromáždění, čisté svědomí až do konce, a znovuzrození se šťastným osudem.

KORUNA ŽIVOTA 39 Základním minimem buddhistického laika je pět pravidel, neboli Paňča šíla, která směřují k utvoření pravého jednání, jednoho z důležitých kroků osmeré cesty, jak již byla popsána. Jsou to: zdržení se zabíjení, kradení, závadného sexuálního chování, lhaní a pití opojných nápojů, a zároveň s tím zachovávání pozitivních vlastností: maitrí (přátelskost ke všem), dán (dobročinnost), brahmačárja (cudnost), věrnost pravdě, a umírněnost. V Buddhově Paňča šíle nacházíme přesnou paralelu s jamami a nijamami, jak byly předepisovány od starých časů. Šíla, neboli proces očišťování, spočívá na dvou základech: hiri, svědomí, a ottapa, studu; neboť jednak ze sebeúcty a svědomitosti odporujeme zlu a zachováváme úctu k ostatním, zatímco jiní se obávají ostudy a kritiky. Výsledkem je rozvíjení umírněnosti společně s ctností a slušností. Co je pravdou o buddhismu, je platné i pro učení džinismu, které ukládá pět velkých příslibů neubližování, nekradení, nežádostivosti, pravdivosti a cudnosti. Tento dvojí důraz na jamy a nijamy není jenom příznačností starých indických škol. Je třeba je zachovávat mezi všemi lidmi, kdykoli je aktivně vyhledáván náboženský zážitek. Nahlížíme-li v tomto smyslu na vývoj židovského a křesťanského učení, setkáváme se se stejným jevem. Mojžíš ustanovil desatero přikázání, jež vytýkala slabosti, kterým je se třeba vyhýbat, totiž uctívání bohů a božstev, stváření obrazů ke zpodobnění Boha, braní Božích jmen nadarmo, znesvěcování sabbatu, neúctě k vlastním rodičům, páchání ohavných zločinů, jako vraždy, cizoložství a krádeže, a posledně sociálním špatnostem, jako podání křivého svědectví a žádostivosti po domu, ženě či majetku bližního (Exodus 20 : 4-17). Na Ježíšovi zůstalo, aby dokončil obraz, když ve svých deseti blahoslaveních zdůrazňoval ctnosti, které je třeba rozvíjet: prostotu ducha, truchlivost, pokoru, hlad a žízeň po spravedlnosti, milosrdenství, čistotu srdce, mírumilovnost, strpění pronásledování