DIPLOMOVÁ PRÁCE Podpora podnikání pro začínající podniky

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra národního hospodářství DIPLOMOVÁ PRÁCE Podpora podnikání pro začínající podniky Pavel Smoleň 2007 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci téma Podpora podnikání pro začínající podniky zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi. V Brně dne 31. 3. 2007..... Pavel Smoleň

Poděkování Velice rád bych chtěl poděkovat Ing. Dagmar Palátové za podporu a pochopení při psaní této diplomové práce.

Obsah: Úvod... 1 1 Vymezení pojmů, teoretická a legislativní východiska... 2 1.1 Vymezení pojmů podnikání, podnikatel a podnik... 2 1.2 Kritéria pro stanovení velikosti podniku... 4 1.3 Druhy podnikatelů... 7 1.4 Teoretická a legislativní východiska podnikání... 8 2 Právní a ekonomické aspekty zahájení podnikání... 10 2.1 Legislativní zdroje podnikání... 10 2.2 Právní formy podnikání... 11 2.2.1 Podnikání fyzických osob... 11 2.2.2 Podnikání právnických osob... 12 2.3 Psycho-sociální aspekty zahájení podnikání... 14 2.4 Ekonomické aspekty zahájení... 15 2.4.1 Podnikatelský plán... 16 2.4.2 Zakladatelský rozpočet... 17 3 Podpora podnikání v ČR... 18 3.1 Legislativní rámec podpory podnikání se zaměřením na MSP... 19 3.2 Institucionální a informační zdroje podpory podnikání v ČR... 21 3.2.1 Vládní podpora podnikání... 21 3.2.2 Nevládní podpora podnikání... 27 3.2.3 Privátní podpora podnikání... 28 3.3 Vývoj podpory podnikání v České republice... 29 3.3.1 Státní podpory podnikání v letech 1992-2001... 29 3.3.2 Podpora podnikání pro období 2001-2004... 30 3.3.3 Podpora podnikání pro období 2004 2006... 32 3.3.4 Podpora podnikání pro období 2007 2013... 36 4 Investiční pobídky v České republice... 40

4.1 Podstata investičních pobídek... 40 4.2 Investičních pobídky dle zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách... 40 4.3 Poskytované pobídky... 41 4.4 Podmínky pro udělení investičních pobídek... 42 4.5 Postup při udělovaní investičních pobídek... 43 4.6 Programy... 44 5 Podpora podnikání v podnikatelské praxi... 46 5.1 Podnikání v Moravskoslezském kraji... 46 5.2 Investice Hyundai Motor Company... 47 5.1.1 Ekonomické dopady investice společnosti Hyundai... 48 5.3 Využívání možností podpory podnikání v České republice... 49 Závěr... 51 Resume... 54 Seznam použité literatury... 55

Úvod Podnikatelé představují v každé vyspělé společnosti jistý stabilizující pilíř. Jsou považováni za páteř ekonomiky a hybnou sílu inovací, zaměstnanosti a sociální integrace. V průběhu 20. století právní a ekonomický pohled na podniky a podnikání zaznamenal významné změny. Zatímco po 2. světové válce se ekonomická teorie soustředila na velké podniky a úloha malých a středních podniků byla přehlížena, v současné době jsou převážně malé a střední podniky považovány za důležitý sociální a ekonomický faktor rozvoje společnosti, který je nezbytný pro každou fungující tržní ekonomiku. Malé a střední podniky tvoří podstatnou část podnikatelského sektoru a jejich růst a rozvoj se významně podílí na zvyšování ekonomické výkonnosti a zaměstnanosti ve společnosti. Přispívají k tvorbě zdravého podnikatelského prostředí, zvyšují dynamiku trhu, mají schopnost absorbovat pracovní síly uvolněné z velkých podniků a jsou významným stabilizujícím prvkem ekonomického systému. Vzhledem ke skutečnosti, že podpora začínajících podniků je v České republice orientována zejména na sektor malých a středních podniků (MSP), budu se právě na tento podnikatelský sektor nejvíce zaměřovat. Hlavním cílem diplomové práce je popis, rozbor a zhodnocení podpory podnikání v České republice určené pro začínající podniky se zaměřením na sektor malých a středních podniků. Dílčí cíle práce jsou pak naplňovány v každé jednotlivé části této práce za využití metody deskripce, analýzy a syntézy. V úvodní části diplomové práce vymezím základní pojmy související s podnikáním a jeho podporou, dále pak zmíním teoretická a legislativní východiska podnikání s přihlédnutím k jejich vývoji. V následující kapitole provedu popis a analýzu právních, ekonomických a psycho-sociální aspektů zahájení podnikání, jejichž důkladné zvážení by mělo projít rozhodovacím procesem každého začínajícího podnikatele. V třetí části diplomové práce nastíním legislativní rámec a institucionální zabezpečení podpory podnikání a popíši vývoj a současný stav podpory podnikání v České republice. Část diplomové práce věnuji také analýze systému investičních pobídek v České republice. Přiblížím podstatu investičních pobídek, zmíním jejich právní úpravu, dále pak typy investičních pobídek v současnosti. Stručně charakterizuji za jakých podmínek jsou investiční pobídky poskytovány a rámcově uvedu programy podpory v rámci investičních pobídek. V závěrečné části práce uvedu konkrétní případ podpory podniku a zhodnotím současné možnosti využívání podpory malých a středních podniků v České republice. 1

1 Vymezení pojmů, teoretická a legislativní východiska 1.1 Vymezení pojmů podnikání, podnikatel a podnik Pojem podnikání je běžnou součástí slovníku každého z nás, nicméně jeho definice a interpretace není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. V odborné literatuře se nejčastěji setkáváme s následujícími pohledy na pojem podnikání: a) Ekonomické pojetí podnikání je zapojení ekonomických zdrojů a jiných aktivit tak, aby se zvýšila jejich původní hodnota. Je to dynamický proces vytvářející přidané hodnoty. b) Psychologické pojetí podnikání je činnost motivovaná potřebou něco získat, něco dosáhnout, vyzkoušet si něco, něco splnit. Podnikání v tomto pohledu je prostředek k dosažení seberealizace, zbavení se závislosti, postavení se na vlastní nohy apod. c) Sociologické pojetí podnikání je vytváření blahobytu pro všechny zainteresované, hledáním cesty k dokonalejšímu využití zdrojů, vytvářením pracovních míst a příležitostí. d) Právnické pojetí podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. 1 Obecně tedy můžeme charakterizovat podnikání jako cílevědomou činnost, resp. cyklický proces opírající se o iniciativní a kreativní přístupy směrem k organizování a řízení podnikatelských procesů, která přináší praktický přínos, užitek a přidanou hodnotu s nutností převzetí rizika neúspěchu. Podnikatele je možno charakterizovat jako subjekt realizující podnikatelské aktivity s rizikem rozšíření nebo ztráty vlastního kapitálu, který je schopen rozpoznat příležitosti, mobilizovat a využívat zdroje a prostředky k dosažení stanovených cílů a postoupit tomu odpovídající rizika. Je to iniciátor a nositel podnikání, investuje prostředky, čas, úsilí a jméno, přebírá odpovědnost, nese riziko s cílem dosáhnout svého finančního a osobního uspokojení. Je to subjekt ovládající umění nacházet příležitosti, vytyčovat si nové síle, jehož nezbytnou dovedností je zabezpečit si finanční prostředky nezbytné k podnikání, mající schopnost organizovat podnikatelské aktivity, který je ochoten podstoupit riziko a je obdařen vlastnostmi jako jsou sebedůvěra, vytrvalost, nasazení a pevná vůle. 2 1 Srv. Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 13. 2 Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 14.

Právní teorie definuje podnikatele jako: osobu zapsanou v obchodním rejstříku, osobu, která podniká na základě živnostenského oprávnění, osobu, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, osobu, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. 3 Podnikatelem je tedy fyzická osoba nebo společník některé z forem obchodních společností, který samostatně nebo se svými společníky spravuje a řídí svou společnost. V souvislosti v uvedenými pojmy je vhodné zmínit i pojem živnost, který je v obecném povědomí spojován s podnikatelskými aktivitami malého rozsahu, které jsou provozovány buď samotným živnostníkem, nebo za pomoci jeho rodinných příslušníků s cílem zajistit sobě a své rodině obživu. Z hlediska právního se definice živnosti příliš neliší od obecného vymezení podnikání uvedeného v obchodním zákoníku. Živnost je tedy definována jako soustavná činností provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem o živnostenském podnikání. 4 Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů rozděluje živnosti na tzv. ohlašovací a koncesované. Ohlašovací živnosti jsou dále děleny na živnosti řemeslné (vyžadují ke svému provozování vyučení a odbornou praxi) a živnosti vázané (pro provozování těchto živností je nutný průkaz způsobilosti) a živnosti volné (nevyžadují vyučení, praxi ani odbornou způsobilost). Koncesované živnosti jsou provozovány na základě koncese (povolení), které uděluje příslušný živnostenský úřad, který rovněž vede živnostenský rejstřík, kde se zapisují podnikatelé, kteří v obvodu jeho působnosti provozují živnost. Pojem podnik je neoddělitelně spjat s podnikáním a podnikatelem. Je to základní jednotka, která realizuje výrobu či poskytuje služby. I zde existuje řada výkladů, které závisí na hledisku, ze kterého je tento pojem interpretován. Nejzákladnější pojetí podniku jej charakterizuje jako objekt právních vztahů, ve kterém dochází k přeměně zdrojů (vstupů) ve statky (výstupy). Obecnější definice pojímá podnik jako plánovitě organizovanou hospodářskou jednotku, v níž se zhotovují a prodávají věcné statky a služby. Je to tedy uspořádaný soubor prostředků, zdrojů, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží 3 Srv. 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4 Viz zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

podnikateli k provozování jeho podnikatelských aktivit. V obchodním zákoníku je podnik charakterizován jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají k tomuto účelu sloužit. 5 1.2 Kritéria pro stanovení velikosti podniku V souvislosti s vymezením pojmu podnik je nutno vymezit i jeho klasifikační statistické pojetí v němž došlo v roce 1997 k významné změně. V tomto roce se česká statistika harmonizovala s kvantitativní typologií podnikání Eurostatu 6 a podniky rozdělila do tří základních skupin podle počtu zaměstnanců: malé podniky do 20 zaměstnanců, střední podniky do 100 zaměstnanců, velké podniky 100 a více zaměstnanců. Vývoj klasifikace podniků dále pokračoval přes doporučení Evropské komise 7 96/280/EC z 3. 4. 1996, které používalo jiná kritéria rozdělení podnikatelů a podniků, a to: počet zaměstnanců hlavní kritérium, roční tržby, resp. obrat, 8 celková hodnota aktiv, 9 nezávislost. Na základě těchto kritérií byly podniky rozděleny na: velmi malý podnik (mikropodnik, drobný podnik) má méně než 10 zaměstnanců, roční obrat nepřesahující 2 miliony ECU 10 a aktiva nepřekračující 2 miliony ECU, 5 Srv. 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6 Eurostat statistický úřad Evropského společenství. 7 Evropská komise vrcholný výkonný orgán EU se sídlem v Bruselu, který předkládá návrhy zákonů a politik a má právo aplikovat právo EU, podílí se na společné zahraniční politice. 8 Roční tržby, obrat stanovuje se z částky získané za prodej výrobků nebo služeb po odečtení všech prodejních slev, daně z přidané hodnoty a daní vztahujících se k obratu za poslední účetně uzavřené období. 9 Hodnota aktiv uvedená v rozvaze se zjišťuje za poslední uzavřené účetní období a vypovídá o hodnotě majetku podniku. 10 ECU evropská měnová jednotka používaná pro oficiální platby mezi centrálními bankami jednotlivých států a ministerstvy financí (platební a zúčtovací prostředek v zahraničním obchodě, který nebyl zákonným platidlem a neměl hotovostní podobu).

malý podnik má méně než 50 zaměstnanců, roční obrat nepřesahující 7 milionů ECU a aktiva nepřesahující 5 milionů ECU, střední podnik má méně 250 zaměstnanců, roční obrat nepřesahující 40 milionů ECU a aktiva nepřesahující 27 milionů ECU, velký podnik - má méně než 500 zaměstnanců, roční obrat a aktiva překračují výše uvedené limity, přičemž podnik s více než 500 zaměstnanci je označován jako velmi velký podnik. V rámci EU 11 pokračoval proces klasifikace podniků na základě doporučení 2003/361/EC ze dne 6. 5. 2003, ve kterém byly jako hlavní kritéria stanoveny počet zaměstnanců a finanční výsledky: mikropodnik zaměstnává méně než 10 zaměstnanců, jeho roční obrat a/nebo celková bilanční hodnota majetku nepřesahují 2 mil. EUR, malý podnik - zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, jeho roční obrat a/nebo celková bilanční hodnota majetku nepřesahují 10 mil. EUR, střední podnik - zaměstnává 50 až 250 zaměstnanců, jeho roční obrat nepřesahuje 50 mil. EUR a/nebo celková bilanční hodnota majetku nepřesahuje 43 mil. EUR. V České republice byla klasifikace podnikatelů a podniků upravena v zákoně č. 299/1992 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, který vznikl na začátku ekonomické transformace, a který byl posléze nahrazen zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, s účinností od 1. 1. 2003. Tento zákon označuje za malého podnikatele subjekt: zaměstnávající méně než 50 zaměstnanců, jehož aktiva uvedená v rozvaze nepřesahují 180 mil. Kč nebo jehož čistý obrat za poslední uzavření účetní období nepřesahuje 250 mil. Kč, je nezávislý. 12 Za středního podnikatele na základě zákona č. 47/2002 Sb., je považován subjekt, který: zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, 11 EU - vznikla na základě Maastrichtské smlouvy platné od 1. 1. 1993 podepsané členskými státy ES. 12 Za nezávislý je považován takový podnik, v němž 25% nebo více kapitálu nebo hlasovacích práv nesmí vlastnit jeden podnik nebo společně několik podniků nesplňující kritéria malého a středního podniku ve smyslu 2 zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, ve znění pozdějších předpisů.

jeho aktiva uvedená v rozvaze nepřesahují 980 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 1 450 mil. Kč, je nezávislý. Drobný podnikatel je charakterizován jako malý a střední podnikatel, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a který splňuje druhou a třetí podmínku stanovenou pro malého podnikatele. Dne 1. 1. 2005 vstoupila v účinnost novela zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, která přibližuje platnou legislativu České republiky stavu danému v EU na základě Nařízení komise č. 70/2001 ze dne 12. 1. 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES 13 u státní podpory malého a středního podnikání, v platném znění. Základní kritéria třídění malých a středních podniků, tj. počet zaměstnanců, hodnota aktiva a obrat zůstaly zachovány, pouze se stanovují nové limity aktiv a obratu: Za drobného, malého a středního podnikatele se považuje podnikatel, pokud: zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, jeho aktiva/majetek nepřesahují korunový ekvivalent částky 43 mil. EUR nebo má obrat/příjmy nepřesahující korunový ekvivalent 50 mil. EUR. Za malého podnikatele se považuje podnikatel, pokud: zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, jeho aktiva/majetek, nebo obrat/příjmy nepřesahují korunový ekvivalent 10 mil. EUR. Za drobného podnikatele se považuje podnikatel, pokud: zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a jeho aktiva/majetek nebo obrat/příjmy nepřesahují korunový ekvivalent 2 mil. EUR. 14 V případě začínajících malých a středních podnikatelů jsou kritéria třídění malých a středních podniků stanovována vlastním kvalifikovaným odhadem podnikatele, a to pro první účetní období, ve kterém bude podnikatelská činnost uskutečňována. 13 ES označení pro tři původně samostatně vzniklá hospodářská seskupení Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství. 14 Viz. http://www.mpo.cz/, 24. 10. 2006.

Klasifikace podnikatelů, resp. podniků je pro potřeby České správy sociálního zabezpečení upravena v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kde jsou podniky rozděleny do dvou velikostních kategorií, přičemž rozhodujícím kritériem je počet zaměstnanců: malé organizace do 25 zaměstnanců, organizace 25 a více zaměstnanců. 1.3 Druhy podnikatelů Pro přesné klasifikační zařazení jednotlivého podniku ve smyslu stanovení klasifikačních kritérií, tj. stanovení počtu zaměstnanců, výše hodnoty aktiv a výše obratu je důležité zohlednit, zda je podnik, resp. podnikatel definován jako tzv. samostatný, partnerský nebo spojený podnikatel: samostatný podnikatel - podnikatel, který není klasifikován jako partnerský ani jako spojený podnikatel; partnerský podnikatel - podnikatel, jež není spojeným podnikatelem a který vlastní výlučně nebo společně 25 50% kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podnikatele; spojený podnikatel - podnikatel vlastní většinu hlasovacích práv společníků, členů nebo akcionářů jiného podnikatele a) podnikatel má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu jiného podnikatele; b) podnikatel má právo uplatňovat dominantní vliv nad jiným podnikatelem podle smlouvy uzavřené s tímto podnikatelem nebo podle ustanovení v jeho zakladatelské listině nebo v zakladatelské smlouvě; c) podnikatel, který je majitelem akcií nebo členem jiného podnikatele, sám kontroluje podle dohody s ostatními akcionáři, společníky nebo členy uvedeného podnikatele většinu hlasovacích práv akcionářů, společníků nebo členů v uvedeném podnikateli. 15 Výše uvedená klasifikace podniků a rozlišení podnikatelů jsou důležité především z hlediska možnosti získávání podpory v rámci programů určených na podporu a rozvoj malých a středních podniků, o kterých bude pojednáno na jiném místě této práce. 15 Viz. http://www.mpo.cz/, 24. 10. 2006.

1.4 Teoretická a legislativní východiska podnikání Česká republika prošla po roce 1989 velmi dynamickým podnikatelským vývojem. Na počátku 90. let minulého století se trh zbavil centrálně plánovaného hospodářství a bylo nezbytné zahájit práce na koncepci ekonomické reformy, která by vedle ekonomické transformace upravovala i zásadní vlastnické změny. Tato koncepce mimo jiné uznala soukromé vlastnictví výrobních prostředků a započala transformační proces, který vyvrcholil v polovině 90. let minulého století tzv. velkou a malou privatizací. Za klíčovou změnu tohoto období lze bezesporu považovat transformaci z centrálně plánovaného hospodářství k hospodářství tržnímu. Na počátku 90. let minulého století došlo k obrovskému rozmachu soukromého podnikání, jen v roce 1991 stoupl počet registrovaných podnikatelů z 379 tisíc na 1,059 milionu. Často je toto období označováno odbornou literaturou jako zlaté časy soukromého podnikání. Bouřlivý rozvoj soukromého podnikání bylo však nutno podpořit nejen ekonomicky, ale i právně. Nutností se stalo přijetí nových, resp. novelizace stávajících právních předpisů, které by upravovaly vztahy mezi podnikateli a státem, podnikateli navzájem a rovněž vztahy mezi podnikateli jako zaměstnavateli a jejich zaměstnanci. V této souvislosti je nutno především zmínit zrušení ústavního zákona, který zajišťoval monopolní postavení socialistického vlastnictví a zakazoval existenci soukromého vlastnictví, kdy toto bylo provedeno přijetím ústavního zákona č. 100/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1961., Ústava ČSFR a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Prvními legislativními předpisy, které vytvořily právní rámec pro provozování soukromého podnikání byly zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, který by následně zrušen zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a zákon č. 427/1990 Sb., o převodu některých věcí ve vlastnictví státu do vlastnictví právnických a soukromých osob, jehož hlavním cílem mělo být vytvoření materiálních podmínek pro rozvoj podnikání. V České republice bylo do 31. 12. 2005 vydáno 3, 751 milionu živnostenských oprávnění. Živnostenská oprávnění vlastnilo k 31. 12. 2005 celkem 2, 006 milionu podnikatelů, z toho bylo 254 tis. právnických osob. Podle údajů ČSÚ vykazovalo podnikatelskou činnost k 31. 12. 2005 v ČR 993 712 MSP 16. Je to dáno především stabilní legislativní úpravou soukromého podnikání jak jednotlivými právními předpisy ČR tak právními předpisy EU. 16 Srv. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2005. Praha, květen 2006.

Rozvoj podnikání je především ovlivňován kvalitou podnikatelského prostředí. Podnikatelské prostředí je tvořeno širokou škálou podmínek pro podnikání v oblasti legislativy, v oblasti institucionální infrastruktury a v oblasti fungování trhů. Na vytváření podnikatelského prostředí se podílejí zejména státní orgány (zákonodárné sbory a příslušná ministerstva) a jim na roveň postavené orgány státní správy, státem zřízené nebo státem podporované instituce a agentury, soudy a orgány veřejné samosprávy včetně dalších soukromých subjektů působících v této oblasti. 17 Stabilní podnikatelské prostředí a komplexní právní úprava soukromého podnikání je jedním z mnoha předpokladů motivujících k zahájení podnikání. Dalšími, zejména subjektivními předpoklady pro zahájení podnikání, jsou odhodlání podnikat, osobní předpoklady k podnikání, podnikatelský nápad, jasný podnikatelský záměr, zajištění finančních a dalších zdrojů souvisejících s podnikáním. Samotnému zahájení podnikatelské činnosti, resp. založení podniku by měl u každého začínajícícího podnikatele předcházet proces uskutečnění konkrétních rozhodnutí a zodpovězení specifických otázek týkajících se ekonomických a právních aspektů zahájení podnikání. 17 srv. Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2005. MPO, květen 2006.

2 Právní a ekonomické aspekty zahájení podnikání 2.1 Legislativní zdroje podnikání Základní legislativní východiska podnikání jsou uvedena v ústavním zákonu č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, kde je zakotveno právo každého občana podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost a také právo vlastnit majetek. 18 Pro konkrétní právní úpravu podnikání je pro podnikatele či budoucího podnikatele nezbytná znalost zejména těchto právních předpisů: obchodní zákoník, zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), daňové zákony zákon o dani z příjmu fyzických osob, zákon o dani z příjmu právnických osob, zákon o DPH, zákon o spotřební dani, atd., právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, právní předpisy v oblasti zdravotního pojištění, právní předpisy v oblasti zaměstnanosti, zákoník práce, právní předpisy v oblasti účetnictví, a další právní předpisy v případě, že podnikatel hodlá podnikat ve oblasti, která je regulována speciálními právními předpisy. Obchodní zákoník je z podnikatelského hlediska nejdůležitějším právním předpisem zejména upravujícím postavení podnikatelů, právní formy podnikání a obchodní závazkové vztahy. Najdeme zde definici základních pojmů jako jsou podnikání, podnikatel, podnik, obchodní majetek, obchodní firma, obchodní tajemství. Dále tento právní předpis mimo jiné upravuje označování obchodních listin, zápis do obchodního rejstříku, výši povinného základního kapitálu, vymezení nekalého soutěžního jednání podnikatele, druhy obchodních společností a podmínky pro jejich vznik, existenci i zánik. 19 Rovněž živnostenský zákon upravuje provozování podnikatelské činnosti na základě živnostenského oprávnění a stanoví základní podmínky pro provozování živnosti jak jednotlivým samostatným živnostníkům, tak velkým podnikům. Najdeme zde definici a 18 Srv. čl. 25, resp. čl. 11 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 19 Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 63.

rozdělení živností, všeobecné a speciální podmínky pro získání živnostenského oprávnění, překážky provozování živností apod. 2.2 Právní formy podnikání Před konkrétní realizací podnikatelských plánů se začínající podnikatel musí rozhodnout pro nevhodnější typ právní formy podnikání. Platná právní úprava umožňuje následující právní formy podnikání: podnikání fyzických osob, podnikání právnických osob. 2.2.1 Podnikání fyzických osob Fyzická osoba podnikající samostatně na základě živnostenského nebo jiného oprávnění je nejvhodnější formou pro začínající podnikatele. Zapisuje se do obchodního rejstříku na vlastní žádost nebo povinně za podmínek, které jsou stanoveny obchodním zákoníkem. 20 Jedná se o podnik, který má formu živnosti. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění rozeznává tyto druhy živností: Živnosti ohlašovací při splnění stanovených podmínek jsou provozovány na základě písemného ohlášení podnikatele příslušnému živnostenskému úřadu a člení se na živnosti řemeslné (zednictví), vázané (automatizované zpracování dat) a volné (koupě zboží za účelem prodeje), Živnosti koncesované - jsou provozovány na základě koncese (povolení) udělené podnikateli příslušným živnostenským úřadem (např. provozování čerpací stanice). V odborné literatuře je poměrně jednotně nahlíženo na výhody a nevýhody podnikání fyzických osob: 21 Výhody: minimum formálně právních povinností, nízké náklady související se založením, 20 Srv. 34 odst. 1, písm. c), resp. 34 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 21 Srv. Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 66.

zahájení podnikatelské činnosti ihned po ohlášení (výjimka koncesované živnosti), není nutný počáteční kapitál, samostatnost rozhodování, jednoduché přerušení či ukončení činnosti, daňové výhody. Nevýhody: neomezené ručení majetkem podnikatele, požadavky na odborné a ekonomické znalosti podnikatele, schopnost ovládat administrativu související s podnikáním, omezený přístup k bankovním úvěrům a státní podpoře. 2.2.2 Podnikání právnických osob Podnikání právnických osob upravuje a specifikuje obchodní zákoník, přičemž všechny typy právnických osob musí být zapsány do obchodního rejstříku. Mezi nejdůležitější právní formy podnikání právnických osob jsou zařazovány: obchodní společnosti, družstva, státní podniky, neziskové organizace, ostatní. Obchodní společnosti jsou upraveny v obchodním zákoníku. 22 Jsou to právnické osoby založené za účelem podnikání a představují jednu ze základních organizačně právních forem provozování podnikatelské činnosti. Podle způsobu účasti na podnikání obchodní společnosti, míře podnikatelského rizika a podle oddělenosti od majetku obchodní společnosti se rozlišují tři skupiny obchodních společností: osobní společnosti, kapitálové společnosti, smíšené společnosti. 22 Srv. 56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

U osobní společnosti se předpokládá osobní účast podnikatele na řízení společnosti a rovněž je tato skupina obchodních společností charakterizována zpravidla neomezeným ručením společníků za závazky společnosti. Řadíme zde: veřejnou obchodní společnost. Kapitálové obchodní společnosti předpokládají majetkovou účast společníků na podnikání, zakladatelé mají povinnost vnést vklad, jejich ručení za závazky společnosti je buď omezené, nebo žádné. Patří sem: společnost s ručením omezeným, akciová společnost. Smíšené obchodní společnosti mají jisté znaky osobních společností a jisté znaky kapitálových společností. Jde zejména o spojení osobní účasti na podnikání, rozsahu ručení společníků a povinnost vkladu do společnosti při zahájení podnikání. Mezi smíšené obchodní společností lze zařadit: komanditní společnost. V souvislosti se vstupem České republiky do EU se obchodní společnosti upravené v právním řádu rozšířily o úpravu evropské společnosti a evropského hospodářského zájmového sdružení. Účelem evropské společnosti je umožnit společnostem z různých členských států EU fúzovat nebo vytvářet společné holdingové společnosti či dceřiné společnosti, aniž by se musely potýkat s právními a praktickými překážkami vyplývajícími z existence 27 různých právních řádů v rámci EU. Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS) má usnadňovat a podporovat nadnárodní spolupráci mezi společnostmi z více členských států EU. Jedná se o nový druh sdružení, který umožňuje různým podnikům se sídlem v různých členských státech EU provádět určité činnosti společně, aniž by musely fúzovat nebo zakládat společné dceřiné společnosti. EHZS funguje v právním rámci, který je nezávislý na jednotlivých národních právních systémech. 23 Družstvo je společenstvím neuzavřeného (předem nestanoveného) počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů. Právní úprava družstva vychází z obchodního zákoníku, konkrétně z 221 a 23 Srv. http://ec.europa.eu/youreurope/nav/cs/business/life-events/start/index.html 13.2. 2007

následujících. Každé družstvo je právnickou osobou a za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem. Členové družstva za jeho závazky v obecném případě neručí. Výjimka může být upravena pouze ve stanovách družstva, členská schůze poté může rozhodnout o určité výši uhrazovacích poplatků pro některé členy na krytí ztrát družstva. 24 Družstva jsou v podnikatelské praxi méně častou právní formou začínajícího podniku a rovněž zde po vstupu České republiky do EU došlo k rozšíření této právní formy podnikání zákonem č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti. Státní podnik je organizací, která je ve vlastnictví státu nebo územně samosprávného celku a jeho hlavním určení je zajišťování veřejné služby (pošta, televize, ochrana zdraví apod.). Neziskové organizace se dělí na: rozpočtové organizace, příspěvkové organizace, občanská sdružení, nadace, obecně prospěšné společnosti. Pro úplnost je třeba uvést, že státní podniky a neziskové organizace představují jen velmi zřídka využívanou možnost právní formy podnikání. Mezi ostatní právní formy podnikání lze uvést podnikání v investiční společnosti, bance, penzijním fond apod. Zde mimo obecných právních norem platí ještě speciální právní normy, které specifikují nároky na zřízení, provozování a zánik těchto společností. 2.3 Psycho-sociální aspekty zahájení podnikání Právní aspekty podnikání jsou pro podnikatele jistě velmi důležité, nicméně bez důkladného zvážení a odborného zpracování sociálně psychologických a ekonomických aspektů začínající podnikatel jen stěží v tržním prostředí uspěje. 24 srv. http://ec.europa.eu/youreurope/nav/cs/business/life-events/start/index.html 13.2. 2007

V odborné literatuře jsou nejčastěji vymezovány tyto sociálně psychologické a ekonomické aspekty: získání motivace a odhodlání podnikat zvážení osobních předpokladů pro podnikání podnikatelský nápad či objevení mezery na trhu vyjasnění podnikatelského záměru vyjasnění potřeby finančních a dalších zdrojů vymezení předmětu činnosti Nejdůležitějším předpokladem pro rozvoj začínajícího podniku je co nejsilnější motivace budoucího podnikatele založená na osobních plánech, záměrech, přáních a jejich konkrétní podoba ve formě osobních a podnikatelských cílů. 25 Důležitým předpokladem je i reálnost podnikatelských cílů a v neposlední řadě i podpora rodiny. Rozhodnutí začít s podnikáním znamená pro podnikatele přijmout břemeno odpovědnosti za svá rozhodnutí a je rovněž spojeno s důkladným zvážením osobních předpokladů začínajícího podnikatele jakými by měly být vytrvalost, organizační schopnosti, umění využít příležitost, vzdělání, kvalifikace aj. Stejně tak se začínající podnikatel neobejde bez dobrého podnikatelského nápadu, který spočívá v objevení a zacelení mezery na trhu zboží či služeb. Je důležité zvážit perspektivy a možnosti psycho sociálních aspektů podnikání a následně jejich zhodnocení převést do ekonomických aspektů souvisejících se zahájením podnikání. 2.4 Ekonomické aspekty zahájení Základními ekonomickými aspekty, které musí začínající podnikatel vždy zohlednit a důkladně zpracovat jsou podnikatelský plán a zdroje financování začínajícího podniku. Začínající podnikatel si při zakládání podniku musí především klást otázku v čem a jak bude podnikat (podnikatelský plán) a posléze tyto úvahy musí promítnout do konkrétní finanční podoby (zakladatelský rozpočet). 25 Srv. Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 53.

2.4.1 Podnikatelský plán Podnikatelský plán představuje písemný dokument zpracovaný podnikatelem, který by měl popisovat všechny podstatné vnější a vnitřní faktory a okolnosti související se zahájením podnikatelské činnosti. Podle Vebera jej můžeme přirovnat k autoatlasu, který by nám měl usnadnit odpovědi na otázky typu: kde jsme, kam se chceme dostat a jak se tam dostaneme. 26 Příprava podnikatelského plánu závisí na velikosti podniku a samozřejmě účelu, pro který je určen. Rozdíly v rozsahu a kvalitě podnikatelského plánu mohou být způsobeny faktory jakými jsou velikost relevantního trhu, konkurence, růstový potenciál či zda podnikatel bude poskytovat služby či výrobu. Nicméně i tak lze vysledovat základní charakteristiky podnikatelského plánu, kterými jsou zejména: srozumitelnost, jednoduchost, uvážlivá stručnost, tvrzení podložená fakty, pravdivost, reálnost, respektování rizika. Z hlediska vnitřního obsahu by každý podnikatelský plán bez ohledu na druh a způsob podnikání měl být zpracován v následující struktuře: obsah, shrnutí, všeobecný popis podniku, klíčové osobnosti, produkty (výrobky nebo služby), konkurenční okolí podniku, analýza prodeje, výroby a provozní činnosti, finanční plán, osvědčení, propagace, přílohy. 26 Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 87.

2.4.2 Zakladatelský rozpočet Důvodem zpracování zakladatelského rozpočtu je bezesporu specifikace a kvantifikace finančních prostředků potřebných k zahájení podnikání a k vlastní výrobě či poskytování služeb. Finanční prostředky, které jsou nutné k zahájení podnikatelské činnosti lze rozdělit do čtyř skupin: finanční prostředky nutné pro založení podniku určené ke složení základního kapitálu, poplatky za vydání živnostenských listů, poplatky za výpisy z příslušných rejstříků, finanční prostředky na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku vynaložené na nákup pozemků, budov, zařízení, technického vybavení, finanční prostředky vložené do pořízení tzv. oběžného majetku nutné pro nákup surovin a materiálu, zásob zboží, finanční prostředky určené na zahájení podnikání tj. na financování provozní činnosti do doby zajištění financování z tržeb podnikatele. 27 Dalším důležitým ekonomickým aspektem zahájení podnikání je zodpovězení otázky zda začínající podnik může podnikatel financovat z vlastních zdrojů, nebo zda bude nutno použít zdroje cizí, zejména bankovní úvěry, půjčky nebo leasing apod. V této souvislosti by začínající podnikatel měl znát možnosti podpory začínajícího podniku jak ze strany státu, tak ze strany strukturálních fondů EU. 27 Srv. Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 86.

3 Podpora podnikání v ČR Podporu podnikání v České republice lze v nejzákladnější rovině charakterizovat jako souhrn různých ekonomických a právních nástrojů sloužících k rozvoji podnikatelského prostředí, rozvoji stávajících a nových podniků formou různých zvýhodněných úvěrů, dotací, garancí, rozvojových programů či různých forem investičních pobídek. Základní cíl podpory podnikání je zaměřen na zvýšení konkurenceschopnosti podniků a podnikatelů, udržení přitažlivosti České republiky pro investory, podporu inovací, podporu zavádění nových technologií a inovovaných výrobků, včetně nových informačních a komunikačních technologií. 28 Vláda od roku 1991 každoročně schvaluje programy na podporu podnikání, jejich smyslem je především podpora malých a středních podniků (MSP). Podpora podnikání se začala naplno rozvíjet až po roce 1997, kdy nová vláda opustila silně liberální ekonomickou politiku předchozí vlády, která se spíše orientovala na nepřímé formy podpory podnikání (tvorba odpovídající legislativy a příslušných institucí). Nově vznikl systém investičních pobídek, který postupně poměrně dynamicky nastartoval podnikatelské prostředí v ČR prostřednictvím příchodu zahraničních investorů. Dalším velkým milníkem v koncepci podpory podnikání na území ČR se stal v roce 2004 vstup do EU, kdy ČR získala nové zdroje pro podporu českých podnikatelů ze strukturálních fondů EU. Obecně není podpora podnikání v ČR nijak centrálně organizována a řízena, nýbrž je rozdělena mezi celou řadu institucí. Klíčovou pozici mezi těmito institucemi zastává především Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Dalšími institucemi, které se zabývají jak přímou tak nepřímou podporou podnikání jsou agentura CzechInvest, Czech Trade, Česká exportní banka, Exportní garanční a pojišťovací společnost, Českomoravská záruční a rozvojová banka, Hospodářská komora České republiky aj. Širší pojetí termínu podpory podnikání zahrnuje i podporu rozvoje lidských zdrojů, vzdělávání či rozvoj dopravní infrastruktury. Ve své práci k tomuto širšímu pojetí nebudu přihlížet a zaměřím se na primárně na podporu určenou pro malé a střední podniky. Způsob podpory podnikání může být přímý (např. podpora formou dotací, zvýhodněných půjček) nebo nepřímý (např. podpora infrastruktury). O nepřímé formě podpory podnikání lze hovořit také tehdy, když se prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu na podporu malých a 28 Srv. Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2005. Praha, květen 2006.

středních podniků dostávají se do institucí, které poskytují podnikům a podnikatelům bezplatné či cenově zvýhodněné poradenské či konzultační služby. Podle území rozlišujeme poskytování podpory podnikání na: unijní (státy EU), národní (konkrétní stát) krajskou a regionální (NUTS III a NUTS II) 29 a obecní. Základní pravidla pro poskytování podpory pro malé a střední podniky z prostředků státního rozpočtu stanoví kromě zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů také zákon č. 218/2000Sb., o rozpočtových pravidlech a zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Legislativa České republiky vztahující se k podpoře podnikání je harmonizována s danou legislativou EU. 3.1 Legislativní rámec podpory podnikání se zaměřením na MSP Historie podpory malých a středních podniků začíná po roce 1990. Vzhledem k tehdejšímu liberálnímu přístupu nebyla podpoře MSP věnována dostatečná pozornost. Již v roce 1991 byl vládou ČR přijat Program rozvoje průmyslové výroby, který byl přednostně určen malým a středním podnikům. Program byl zaměřen na podporu investičních, inovačních a modernizačních projektů, jejichž podstatou bylo snížení energetické a materiálové náročnosti, lepší využití domácích surovinových zdrojů a zvýšení exportní výkonnosti a konkurenceschopnosti výroby. 30 Legislativní rámec podpory MSP byl vytvořen až v roce 1992, kdy byl schválen zákon č. 229/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. Zákon vymezil čtyři základní formy podpory pro malé a střední podniky spočívající v: poskytování kapitálu, poskytování tréninku, poskytování poradenských služeb, poskytování informací. 29 Klasifikace NUTS byla zavedena Statistickým úřadem Evropských společenství (Eurostat) ve spolupráci s ostatními orgány EU pro potřeby klasifikování jednotné struktury územních jednotek. Klasifikace NUTS se využívá ke statistickému monitorování a k analýzám sociální a ekonomické situace v regionech a pro potřeby přípravy, realizace a hodnocení regionální politiky. Český statistický úřad proto vypracoval, po dohodě s Eurostatem - Klasifikaci územních statistických jednotek CZ-NUTS. Pro potřeby regionální a ekonomické statistiky se jednotky NUTS používají pro sledování zejména těchto základních ukazatelů: míra nezaměstnanosti, regionální HDP, populační údaje. 30 Srv. Dvořáček, Jiří. Průmyslová politika. 1. vydání. Praha : VŠE 1997.

Postupem doby se zákon o státní podpoře malého a středního podnikání dostával do stále většího nesouladu s ekonomickým vývojem a podnikatelskou praxí v ČR, byl velmi často novelizován a nedokázal se přizpůsobit tendenci přibližování se k předpisům EU, zejména co se týče přebírání kritérií podpory a definic MSP. Proces sbližování s předpisy EU vyvrcholil přijetím zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti k 1. 1. 2003. Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání stanoví zásady pro poskytování podpory při zahájení podnikatelské činnosti a pro upevňování ekonomického postavení malých a středních podnikatelů. Zákon je rozdělen do tří částí. První část stanoví podmínky pro poskytování podpory (trvalý pobyt nebo sídlo žadatele o podporu na území ČR, naplnění kritérií malého a středního podnikatele, poskytování podpory musí být v souladu s pravidly pro poskytování veřejné podpory, podpora může být v jednotlivých formách použita pouze k účelu stanovenému tímto zákonem a k účelu stanovenému programy podpory schválenými vládou na základě tohoto zákona) a příjemce podpory (musí splňovat definici malého a středního podnikatele podle Nařízení Komise EU č. 70/2001 v platném znění). Zákon rozlišuje 13 oblastí, kam může být podpora poskytnuta. Jedná se např. o tvorbu nových pracovních míst, projekty zaměřené na investice, projekty sdružení pro rozvoj malých a středních podnikatelů a k posílení jejich postavení na trhu nebo projekty v regionech se soustředěnou podporou státu a v ostatních regionech, jejichž podporování státem je žádoucí z jiných důvodů. Pro kontrolu dodržování podmínek čerpání prostředků státního rozpočtu a pro uplatňování sankcí za porušení rozpočtové kázně platí zvláštní právní předpisy jako je zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole) nebo zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 31 Zákon nám poskytuje také informace o formě a poskytovatelích podpory. Legislativní pravidla pro podporu malých a středních podniků z prostředků státního rozpočtu stanoví dále zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), rovněž zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře a zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů. 31 Viz. zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Dalšími předpisy upravujícími podporu malých a středních podniků jsou Nařízení Komise (ES) č. 70/2001, o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům, které stanoví, že veřejná podpora může být poskytována pouze do maximální intenzity stanovené pro jednotlivé regiony, Nařízení Komise (ES) č. 69/2001, o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES u podpory de minimis, které vymezuje podporu malého rozsahu, nemající charakter veřejné podpory, která je poskytována podle pravidla de minimis, tj. do maximální výše 100 000 EUR v průběhu tří let a Nařízení Komise (ES) č. 68/2001, o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES u poskytování podpor na vzdělávání. 3.2 Institucionální a informační zdroje podpory podnikání v ČR Legislativní rámec podpory MSP bylo nutno doplnit o institucionální a informační zdroje ve formě specializovaných státních a soukromých institucí, bank, poradenských center a informačních sítí. Tyto instituce slouží jak pro začínající tak pro již existující podnikatele a nabízí podnikatelům nejen informační, ale především finanční podporu ve formě zvýhodněných programů, které jsou z části zabezpečeny z finančních prostředků státního rozpočtu a z části z finančních prostředků strukturálních a rozvojových fondů EU. Z hlediska subjektů poskytujících finanční či informační podporu pro podnikatele rozlišujeme vládní organizace zaměřené na poskytování různých forem podpory pro podnikatele, nevládní organizace poskytující široké spektrum služeb pro podnikatele a v malé míře i soukromé podnikatelské subjekty, které se účastní na podpoře podnikání v ČR. Systém podpory podnikání je realizován soustavou vzájemně se doplňujících institucí s vymezenými kompetencemi. Institucí, které se zabývají podporou podnikání je poměrně velké množství, proto zde uvedu mého pohledu ty nejdůležitější. 3.2.1 Vládní podpora podnikání Problematika podpory malých a středních podniků je především v kompetenci Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (dále jen MPO ) včetně regionální podpory, která byla až do 1. 1. 2003 v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj. Legislativní základ pro podporu malých a středních podniků vychází ze zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře

malého a středního podnikání, podle něhož je podpora MSP poskytována prostřednictvím programů schválených vládou České republiky. Podoba podpory podnikání může mít formu: 32 záruky za bankoví úvěry, úvěry se sníženou úrokovou sazbou, příspěvky na úhradu úroků z bankovních úvěrů, návratné finanční výpomoci, příspěvky a dotace. Konkrétní podoba podpory podnikání vzhledem k typům programů podpory, rozsahem finančních prostředků určených na podporu podnikání se bude v jednotlivých obdobích lišit. Klíčovými vládními institucemi zabývajícími se podporou podnikání jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO), které z hlediska rozsahu nabízí plošné programy podpory podnikání a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které nabízí především programy regionálního rozvoje. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) MPO je ústředním orgánem státní správy a přímo řídí různé instituce, které hrají významnou roli při přímé či nepřímé podpoře podnikatelů. Jedná se např. o Českou obchodní inspekci, Agenturu pro podporu podnikání a investic CzechInvest, Agenturu pro podporu obchodu CzechTrade, Českou exportní banku, Exportní garanční a pojišťovací společnost, Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, Českou energetickou agenturu atd. MPO realizuje a koordinuje programy na podporu podnikání vyhlášených vládou ČR a zároveň je subjektem monitorování podnikatelského prostředí v ČR. 33 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s. (ČMZRB) ČMZRB je specializovanou bankovní institucí zabezpečující nástroje podpory přístupu ke kapitálu malým a středním podnikům a podporu malého a středního podnikání realizuje zejména ve formě poskytování bankovních produktů za dotovanou cenu nebo ve formě dotací cen bankovních produktů komerčních bank. 32 Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 27. 33 Více na Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, http://www.mpo.cz/.

Finanční prostředky pro níže uvedené podpory podnikání jsou poskytovány ze státního rozpočtu na smluvním základě za předpokladu splnění základních podmínek stanovených v jednotlivých programech na podporu podnikání. Podpory pro MSP jsou realizovány prostřednictvím: bankovní záruky, a) cenově zvýhodněné záruky b) záruky za kapitálový vstup c) záruky za návrh do obchodní veřejné soutěže zvýhodněné úvěry (střednědobé či dlouhodobé), a) investiční b) bezúročné příspěvky k úhradě úroků a jiné finanční příspěvky. 34 Česká exportní banka, a. s. (ČEB) ČEB je specializovanou bankovní institucí pro státní podporu vývozu, jejímž prostřednictvím se realizuje podpora podnikání ve formě poskytování a financování vývozních úvěrů a dalších služeb, které s vývozem souvisejí. Banka nabízí produkty krátkodobého financování vývozu (se splatností do 2 let) a produkty středně a dlouhodobého financování (se splatností 2 10 let). Rovněž i tato podpora je vázána na splnění podmínek stanovených v jednotlivých programech na podporu podnikání. 35 V souvislosti s ČEB se nutno zmínit další součást systému státní podpory exportu, a to Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP), která je zaměřena na pojišťování vývozních úvěrů proti teritoriálním a komerčním rizikům spojeným s vývozem. Tento typ pojištění je realizován prostřednictvím státní podpory, kdy stát ručí za závazky EGAP vzniklé z pojistných smluv a z pojištění vývozních úvěrových rizik. 36 Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest byla zřízena MPO jako národní rozvojová agentura podporující restrukturalizaci průmyslu. 34 Viz. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., http://www. cmzrb.cz/. 35 Více na Česká exportní banka, a. s., http://www.ceb.cz/. 36 Veber, J.,Srpová, J. a kolektiv. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada Publishing a.s., 2005, s. 29.

CzechInvest je nástupnickou organizací tří sloučených agentur: České agentury pro zahraniční investice (CzechInvest), Agentury pro rozvoj podnikání (ARP) a Agentury pro rozvoj průmyslu ČR (CzechIndustry), které se sdružily na základě novely zákona č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání ke dni 2. 1. 2004 za účele systémového zjednodušení komunikace mezi státem, podnikateli a EU. CzechInvest v oblasti podpory podnikání plní svěřené úkoly tím, že: poskytuje systém podpory malým a středním podnikatelům, poskytuje podporu podnikatelům na základě programů schválených vládou ČR, plní funkci určené organizace při poskytování investičních pobídek, zajišťuje snadný přístup k programům financovaným ze strukturálních fondů EU, zajišťuje cenově zvýhodněné služby podnikatelského poradenství, školení a semináře, informace o možnostech a potřebách regionů. 37 Agentura pro podporu obchodu - CzechTrade CzechTrade je rovněž organizace zřízená MPO jako národní proexportní agentura pro podporu obchodu a její hlavním cílem je prosazování a upevňování pozic českých exportérů na zahraničních trzích. Zaměřuje se na poskytování podpory spočívající v: získávání informací o zahraničních trzích, získávání informací o celních sazbách, o možnostech založení společnosti v zahraničí, účasti či zastupování při jednáních podnikatele se zahraničním partnerem aj. CzechTrade poskytuje nejširší individuální asistenční služby pro podnikatele ve vztahu k zahraničí. V současnosti nabízí 29 zahraničních zastoupení v 25 zemích světa. Služby agentury jsou dostupné v 15 informačních místech vytvořených v rámci poboček hospodářských komor ČR. 38 Regionální poradenská a informační centra a podnikatelská a inovační centra (RPIC a BIC) RPIC a BIC jsou zřízeny po vzoru zemí EU, jsou roztříděna podle jednotlivých krajů, jejich činnost je dotována z prostředků státního rozpočtu a jejich služby jsou poskytovány za příznivějších finančních podmínek než v případě využití soukromých poradenských služeb. V současnosti v ČR působí 34 RPIC a 5 BIC. 37 Více na CzechInvest, http://www.czechinvest.org/. 38 Viz. CzechTrade, http://www.czechtrade.cz/.