EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne XXX [ ](2014) XXX ZELENÁ KNIHA Bezpečnost ubytovacích služeb cestovního ruchu CS CS
ZELENÁ KNIHA Bezpečnost ubytovacích služeb cestovního ruchu 2
Obsah 1. ÚVOD... 4 2. ROZSAH... 8 3. CÍLE... 9 4. OTÁZKY... 9 4.1 Stávající nástroje... 10 4.1.1 Vnitrostátní úroveň... 10 4.1.2 Evropská úroveň... 10 4.1.3 Sledování a prosazování... 10 4.2 Soulad vnitrostátních přístupů... 11 4.3 Dopad stávající regulační situace na vnitřní trh... 12 4.4 Průřezové aspekty... 12 4.4.1 Malé a střední podniky... 12 4.4.2 Přístupnost a zranitelní spotřebitelé... 13 4.4.3 Údaje o zraněních a nehodách... 13 4.4.4 Normy... 14 4.4.5 Kvalifikace a odborná příprava... 14 4.5 Nejvhodnější úroveň a nástroje na řešení otázek bezpečnosti... 14 4.5.1 Úroveň... 14 4.5.2 Alternativní nástroje... 15 4.6 Poslední otázka... 16 5. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY... 16 3
1. ÚVOD Evropa je nejnavštěvovanější světová destinace cestovního ruchu. V roce 2013 navštívilo Evropu více než 560 milionů mezinárodních cestujících, což je výsledek, který překonal velmi dobrá čísla roku 2012. Růst byl zvláště silný v jižní a střední Evropě 1. Náš kontinent je také destinací cestovního ruchu, které dávají přednost i sami Evropané. V roce 2013 strávilo svou dovolenou v EU téměř 40 % Evropanů, o 5 % více než v roce 2012. Podle posledního průzkumu Eurobarometr 2 se účastníci cestovního ruchu cítí v Evropě bezpečně a jsou velmi spokojení. Respondenti vyjádřili vysokou úroveň spokojenosti s většinou aspektů své dovolené v roce 2013, zejména s bezpečností (95 %) a kvalitou (95 %) svého ubytování. S cílem zachovat a posílit vedoucí pozici Evropy ve světovém cestovním ruchu přijala Komise v roce 2010 sdělení, kterým se stanoví ucelená strategie pro zvýšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví. Bezpečnost rekreačního ubytování je jedním z opatření uvedených v dotyčném sdělení. Přiměřená a účinná úroveň bezpečnosti může skutečně zvýšit důvěru spotřebitelů a podpořit růst tím, že vytvoří příznivé prostředí pro podniky a pro spolupráci mezi členskými státy a umožní vyšší konkurenceschopnost odvětví cestovního ruchu. V roce 2013 byl zaznamenán rekordní počet 2,6 miliardy nocí strávených v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu 28 členských států EU 3. Také počet nocí, které v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu strávili nerezidenti 4 (tj. hosté z jiných zemí), vzrostl mezi lety 2012 a 2013 v 28 členských státech EU o 4,8 % a v roce 2013 dosáhl 45 % celkového počtu strávených nocí. 1 2 3 4 Barometr cestovního ruchu Světové organizace cestovního ruchu OSN, leden 2014 http://media.unwto.org/pressrelease/2014-01-20/international-tourism-exceeds-expectations-arrivals-52-million-2013. http://europa.eu/rapid/press-release_ip-14-144_en.htm. Eurostat. Souhrnná tisková zpráva ze dne 29. 1. 2014 na adrese http://europa.eu/rapid/press-release_stat-14-16_en.htm. V souvislosti s těmito údaji znamená strávená noc (nebo přenocování ) každou noc, kterou host / účastník cestovního ruchu, nerezident dané země, v ubytovacím zařízení cestovního ruchu skutečně stráví. Pokud jde o definici rozsahu ubytovacích zařízení cestovního ruchu, viz kapitola 2 této zelené knihy. 4
Počet nocí strávených v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu 28 členských států EU Celkový počet strávených nocí Počet nocí strávených nerezidenty Počet nocí strávených rezidenty V některých zemích, jako jsou Malta, Kypr nebo Chorvatsko, závisí obsazenost ubytovacích zařízení cestovního ruchu téměř výhradně na nerezidentech (96 %, 93 % a 92 % v uvedeném pořadí), zatímco v jiných je situace přesně opačná, např. v Rumunsku (18 %), Polsku nebo Německu (v obou zemích 20% obsazenost nerezidenty). Obavy účastníků cestovního ruchu ohledně bezpečnosti jsou od roku 2008 každoročně pravidelně sledovány pomocí průzkumů Eurobarometr, a to s důrazem také na bezpečnost hotelů a protipožární bezpečnost. Každoroční průzkumy trvale potvrzovaly, že pro evropské účastníky cestovního ruchu nebyla bezpečnost nikdy problémem (odpovědi byly v rozsahu mezi 0 % až 1 %). K nehodám však může občas dojít, což má nejen přímý dopad na dotčené poskytovatele, ale také nepřímý vliv na pověst příslušné destinace s dalšími negativními dopady na ostatní poskytovatele. Bezpečnost ubytovacích služeb cestovního ruchu je sice v pravomoci členských států, existence tak silného přeshraničního rozměru však dává podnět k úvaze o kvalitě a úrovni bezpečnosti dotyčných služeb ve všech členských státech. Spolu s údaji ze zprávy Komise z roku 2003 o bezpečnosti služeb pro spotřebitele 5, která doporučila zlepšit znalostní základnu o rizicích a nehodách a systematicky sledovat politiky a opatření členských států, to vedlo Komisi k posouzení otázky bezpečnosti ubytovacích služeb cestovního ruchu v minulých letech na evropské úrovni, a to jak pomocí účasti na dialogu s příslušnými zúčastněnými stranami, tak přijetím opatření zaměřených na posílení stávající znalostní základny. Řada studií a seminářů o metodikách sběru údajů o nehodách a zraněních spojených se službami poskytla hlubší vhled do této záležitosti (viz oddíl 2.1 v příloze 1). Komise podporovala a usnadňovala diskuse o samoregulačních iniciativách v odvětví pohostinství a také o názorech na nejlepší způsoby, jak pokračovat (viz oddíl 2.2 v příloze 1). V nedávné době byly vyvíjeny snahy určit bezpečnostní rizika a uspořádat příslušné údaje v odvětví 5 http://ec.europa.eu/consumers/cons_safe/serv_safe/reports/safety_serv_rep_en.pdf. 5
rekreačního ubytování, a vždy prokázaly složitost daného úkolu v důsledku směsice faktorů, jako jsou rozmanitost hotelů v rámci odvětví nebo otázky pověsti 6. I když ze směrnice o stavebních výrobcích a z právních předpisů EU o bezpečnosti práce plynou určité právní požadavky na protipožární bezpečnost rekreačního ubytování, nedávné konzultace s členskými státy o stávajícím regulačním a neregulačním rámci pro bezpečnost rekreačního ubytování (vedle dalších odvětví) ukázaly, že neexistují žádné zvláštní horizontální právní předpisy na úrovni EU, ani není na úrovni členských států zaveden žádný standardní přístup k bezpečnosti ubytovacích služeb cestovního ruchu. Bezpečnost rekreačního ubytování a obecně odvětví hotelových, restauračních a stravovacích služeb (HORECA) je také důležitou součástí bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 7. Navíc zde existuje osvědčený korpus odvětvových právních předpisů, které se týkají prostředí budov, výtahů a jiných výrobků, jež se používají ve stavebnictví. Existence různých přístupů k bezpečnostním předpisům není sama o sobě problémem, pokud je evropský spotřebitel, který tento typ služeb používá, bez ohledu na svůj výběr destinace v celé EU náležitě chráněn. Spotřebitelé očekávají, že si budou moci ubytovací služby cestovního ruchu zakoupit s důvěrou ve vlastní bezpečnost bez ohledu na výběr ubytování nebo destinace v rámci EU. V této souvislosti a podle základního předpokladu, že evropští spotřebitelé mají právo na přiměřenou úroveň bezpečnosti, jež je účinně prováděno a vymáháno, ať se v EU pohybují kdekoli, jsou relevantní tyto otázky: 1/ Jak je bezpečnost spotřebitele v oblasti rekreačního ubytování ve všech členských státech regulována a sledována? 2/ Podléhají poskytovatelé ubytovacích služeb cestovního ruchu působící přes hranice požadavkům, jež náležitě zajišťují ochranu spotřebitelů, a neznamená pro ně přeshraniční působení vyhýbání se některým těmto požadavkům v důsledku existence kritických mezer? 3/ Má rozmanitost vnitrostátních systémů a metod dohledu a prosazování používaných v celé EU významný dopad na poskytování ubytovacích služeb přes hranice? 4/ Jsou účinně brány v úvahu určité průřezové aspekty, jako je dopad regulačního prostředí na malé a střední podniky a na zranitelné spotřebitele nebo způsob, jakým jsou v současnosti otázky přístupnosti nebo používání norem pro takové služby začleněny do stávajícího regulačního rámce? 5/ Jsou současné úrovně, na kterých je bezpečnost rekreačního ubytování regulována, nejvhodnější a jsou zavedeny nejvhodnější typy nástrojů? Je skutečností, že existence různých přístupů k regulaci bezpečnosti znesnadňuje porovnávání ochrany bezpečnosti, kterou požívají evropští občané, kteří využívají ubytovací služby cestovního ruchu v celé Evropské unii. 6 V roce 2010 zahájila Komise studii s cílem získat popis hlavních bezpečnostních rizik v odvětví hotelového ubytování v EU a provést soupis zranění a nehod, ke kterým v posledních letech došlo. Rozmanitost odvětví hotelnictví a nedostatečná dostupnost záznamů o nehodách souvisejících konkrétně s poskytováním těchto služeb, spojená také s otázkami pověsti, nakonec dodavateli neumožnila požadované údaje shromáždit a analyzovat. 7 https://osha.europa.eu/. 6
Pokud jde o první otázku týkající se stávajícího regulačního rámce v celé Evropské unii, podle nejnovějších informací dostupných útvarům Komise se jeví, že mezi vnitrostátními předpisy existují významné rozdíly. Výsledky průzkumu provedeného v roce 2013 ukázaly, že 16 z 24 odpovídajících členských států má zvláštní odvětvové právní předpisy pro ubytovací služby cestovního ruchu. Podstatné rozdíly také zřejmě existují, pokud jde o rozsah a obsah vnitrostátních odvětvových právních předpisů. Například zatímco většina z dotyčných 16 členských států zahrnuje do svých právních předpisů povinnosti týkající se stavu prostor zařízení nebo kvalifikací poskytovatele služeb, jenom 8 z nich požaduje zřízení příslušných orgánů pro sledování a přijímání opatření a pouze 5 členských států do předpisů zahrnuje povinnosti určování a posuzování rizik. Další otázkou, kterou je kromě stávajícího regulačního rámce v členských státech nutno vzít v úvahu, je, zda a jak je takový rámec vymáhán a sledován. Tento dokument se snaží rovněž o lepší pochopení této stránky. Ve vztahu k druhé otázce se tento dokument snaží prozkoumat, zda by existence různých požadavků v jednotlivých členských státech mohla způsobit mezery v úrovni bezpečnosti, zejména když poskytovatelé služeb působí přes hranice a možná nejsou náležitě podchyceni stávajícími právními předpisy v žádném členském státě. Pokud jde o třetí otázku týkající se poskytování služeb, ta má ověřit, zda uvedená rozmanitost vnitrostátních systémů neovlivňuje rovné podmínky v odvětví, které je rozhodující pro hospodářský blahobyt EU, a její obraz jako žádoucí turistické destinace, zvláště u některých kategorií služeb, které jsou poskytovány přes hranice. V této souvislosti je nutné vzít v úvahu také nástroje a postupy vyvinuté samotným odvětvím 8. Ohledně čtvrté otázky je jasné, že pro správnou rovnováhu mezi potřebami a řešeními je nutné pečlivě zvážit dopady na všechny zúčastněné strany. Zranitelní spotřebitelé, spotřebitelé se zvláštními potřebami v oblasti přístupnosti, menší zařízení či velké hotely se na tuto otázku mohou dívat z různých hledisek, a proto je nutné vzít v úvahu různé ohledy. V této souvislosti by byla také na místě diskuse o přínosech využití normalizace ve vztahu k ubytovacím službám cestovního ruchu v celé EU. A konečně, pokud jde o pátou otázku, bude nutné nejprve rozlišit, na jaké úrovni by měla být bezpečnost v této oblasti nejlépe řešena ve prospěch spotřebitelů i podniků. Kvantitativní hodnoty k posouzení výše uvedených otázek jsou velmi málo dostupné, mimo jiných důvodů v důsledku roztříštěného přístupu ke sběru údajů o nehodách a zraněních souvisejících s poskytováním ubytovacích služeb cestovního ruchu v celé EU (viz oddíl 2.1 v příloze 1). Při neexistenci kvantitativního vyjádření se tento dokument snaží shromáždit co nejvíce důkazů a údajů. 8 Tyto postupy zahrnují metodu MBS (Management, Buildings and Systems) a podobné nástroje, v rozsahu, v němž obsahují ustanovení a předpisy související s bezpečností. 7
2. ROZSAH Podle NACE, statistické klasifikace ekonomických činností v Evropském společenství, jsou ubytovací zařízení cestovního ruchu, která jako službu za úplatu poskytují služby krátkodobého ubytování, klasifikována takto 9 : 1) Hotely a podobná ubytovací zařízení 10 hotely (a podobná zařízení, působící např. pod názvem bed & breakfast ), letoviskové hotely, apartmánové hotely, motely. Tato třída nezahrnuje poskytování domů a bytů nebo apartmánů s vybavením nebo bez vybavení pro trvalejší používání, obvykle na měsíce nebo roky 11. 2) Rekreační a ostatní krátkodobé ubytování 12 dětské prázdninové a jiné rekreační domy, byty a bungalovy pro návštěvníky, chalupy a sruby bez úklidových služeb, mládežnické ubytovny a horské boudy. Tato třída nezahrnuje poskytování domů a bytů nebo apartmánů s vybavením nebo bez vybavení pro trvalejší používání, obvykle na měsíce nebo roky. 3) Kempy a tábořiště ubytování v kempech, tábořištích pro obytné přívěsy, rekreačních táborech a rybářských a loveckých táborech pro krátkodobé návštěvníky, prostory a zařízení pro rekreační vozidla, 9 10 11 12 Nařízení č. 692/2011 o evropské statistice cestovního ruchu (http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=oj:l:2011:192:0017:0032:cs:pdf) definuje ubytovací zařízení cestovního ruchu jako místní činnostní jednotku [ ], která jako službu za úplatu i když cena může být částečně nebo plně dotovaná poskytuje služby krátkodobého ubytování, jak jsou popsány ve skupinách 55.1 (hotely a podobná ubytovací zařízení), 55.2 (rekreační a ostatní krátkodobé ubytování) a 55.3 (kempy a tábořiště) klasifikace NACE revize 2 (čl. 2 odst. 1 písm. l). Tato třída zahrnuje poskytování ubytování, obvykle po dnech nebo týdnech, zejména pro krátkodobé pobyty návštěvníků. Patří sem poskytování ubytování s vybavením v pokojích a apartmánech. Služby zahrnují každodenní úklid a stlaní. Může být poskytována řada doplňkových služeb, jako jsou stravovací služby a pohostinství, parkování, služby prádelen, bazény a posilovny, rekreační zařízení, jakož i konferenční a kongresová zařízení. Pronajímané soukromé objekty rekreačního ubytování (jako jsou byty nebo vily obvykle pronajímané na krátké období, jež málokdy přesahuje jeden měsíc) představují také ubytování za úplatu jako hotely, nepodléhají však stejným právním požadavkům jako hotely, což může být nutno zohlednit tam, kde rovněž představují bezpečnostní rizika. Tato třída zahrnuje poskytování ubytování, obvykle po dnech nebo týdnech, zejména pro krátkodobé pobyty návštěvníků v samostatném prostoru, který se skládá z kompletně vybavených pokojů nebo prostorů pro pobyt, stravování a spánek, s kuchyňským zařízením nebo plně vybavenou kuchyní. Může mít formu apartmánů nebo bytů v malých volně stojících vícepodlažních budovách nebo skupinách budov či jednopodlažních bungalovů, horských chat, chalup a srubů. Neposkytují se žádné doplňkové služby nebo jen služby naprosto minimální. 8
ochranné přístřešky nebo prostá bivakovací zařízení pro umístění stanů a/nebo spacích pytlů. Tato konzultace se zaměřuje na ubytovací služby cestovního ruchu v souladu s definicemi uvedenými v klasifikaci výše. Spotřebitelé totiž tyto služby využívají příležitostně a často v zahraničí, kde nemusí příliš dobře znát prostředí, kulturu, tradice, jazyk a právní systém. Diskuse o bezpečnosti rekreačního ubytování se doposud točila hlavně kolem otázek protipožární bezpečnosti. Ačkoli požáry v hotelech mají na svědomí pouze velmi malé procento obětí požárů, nehody mohou potenciálně mít skutečně vysoký dopad. Různé zúčastněné strany nicméně argumentují, že bezpečnost rekreačního ubytování se netýká jen protipožární bezpečnosti. Další bezpečnostní aspekty zahrnují stav prostor zařízení (rekreační zařízení, balkony, ložnice, koupelny, chodby, skleněné dveře atp.) nebo rizika spojená s úniky oxidu uhelnatého (např. v důsledku nesprávného použití nebo chyb v systémech vytápění v rekreačním ubytování), jež někdy odpovídají za větší počet zranění, onemocnění či úmrtí. Příklad z praxe Oxid uhelnatý v rekreačním ubytování V roce 2006 zemřely na dovolené v hotelu na Korfu v Řecku dvě britské děti v důsledku otravy oxidem uhelnatým. Komín na přívod kyslíku a odvod oxidu uhelnatého nebyl připojen a ležel na podlaze vedle kusu kamene, který podepíral kotel. Termostat, který měl kotel odstavit, pokud by začal vypouštět škodlivé plyny, byl odpojen. Oxid uhelnatý unikal z kotelny do bungalovu otvory, které byly do zdi obývacího pokoje vyvrtány pro klimatizační systém a nebyly zaplněny. Do jedné minuty se uvnitř bungalovu vytvořila smrtelná koncentrace oxidu uhelnatého. 3. CÍLE Účelem tohoto dokumentu je zahájit veřejnou konzultaci o bezpečnosti ubytovacích služeb cestovního ruchu. Cílem je shromáždit příspěvky od všech zúčastněných stran v oblasti ubytovacích služeb cestovního ruchu za účelem vyhodnocení, zda jsou výše vymezené záležitosti dostatečně a účinně řešeny, zda existují důkazy o nových rizicích a zda jsou stávající nástroje přiměřené. Tento dokument se dále dotazuje, na jaké úrovni by bylo nejúčinnější přijmout opatření, jež mají užitečně přispět k účinné úrovni bezpečnosti spotřebitelů. Dokument se bude také snažit napomoci ke kvantifikaci těchto problémů. S ohledem mimo jiné na skutečnost, že cílem Komise je podpořit konkurenceschopnost odvětví cestovního ruchu vytvořením příznivého prostředí pro podniky a pro spolupráci mezi členskými státy a že udržitelnost evropského cestovního ruchu závisí na kvalitě turistických zážitků a tím i na jeho bezpečnosti, hodlá tento dokument určit možnosti, jak podpořit důvěru podniků i spotřebitelů. 4. OTÁZKY Níže uvedené otázky se zaměřují na hodnocení pěti základních aspektů určených výše v tomto dokumentu: zda jsou stávající nástroje a jejich provádění přiměřené a dostatečné (1), a to 9
posouzením povahy a míry bezpečnostních rizik a jejich vazby na nedostatky nebo mezery (2) v současném právním rámci, a do jaké míry mají dopad na poskytování takových služeb přes hranice (3), jakož i na malé a střední podniky a zranitelné spotřebitele (4), abychom jasně rozlišili, které cíle se nejlépe dosáhnou na které úrovni (5). Příloha 1 poskytuje podrobný popis současných znalostí o aspektech vymezených v předchozím odstavci a je zamýšlena jako referenční materiál při řešení níže uvedených záležitostí. 4.1 Stávající nástroje Bezpečnost spotřebitelů při využívání ubytovacích služeb cestovního ruchu musí být posuzována především pomocí hodnocení stávajícího regulačního prostředí v celé EU a jeho provádění. 4.1.1 Vnitrostátní úroveň Ot. 1 Můžete uvést bezpečnostní předpis (předpisy) týkající se rekreačního ubytování na úrovni členských států v konkrétní zemi nebo zemích? Ot. 2 Jste toho názoru, že stávající pravidla na úrovni členských států řeší rizika přiměřeně, a proto účinně zajišťují ochranu spotřebitelů? Uveďte důvody a případné důkazy na podporu svého stanoviska. 4.1.2 Evropská úroveň Jediným evropským nástrojem vztahujícím se na bezpečnost rekreačního ubytování je doporučení Rady 86/666/EHS o protipožární bezpečnosti ve stávajících hotelech. Nedávno přijala Komise iniciativy s cílem posoudit, zda by současné doporučení mělo být přezkoumáno a aktualizováno za účelem zajištění nejvyšší možné úrovně bezpečnosti v hotelech v celé EU. Ot. 3 Je stávající doporučení 86/666/EHS dostatečné pro splnění požadavků na bezpečnost rekreačního ubytování? Ot. 4 Máte-li důkazy o opaku, které oblasti potřebují zlepšit? 4.1.3 Sledování a prosazování Je důležité vědět, zda existují požadavky na dohled nad trhem z hlediska právních předpisů v členských státech souvisejících s bezpečností rekreačního ubytování. Tyto požadavky souvisejí s povinnostmi týkajícími se: zřízení orgánů odpovědných za sledování bezpečnosti služeb a oprávněných přijímat vhodná opatření, postupů výměny informací o vývoji politik a právních úprav, administrativní spolupráce mezi orgány, systematického sběru a posuzování údajů o rizicích služeb, vývoje ukazatelů prosazování pro sledování dodržování právních předpisů. 10
Ot. 5 Jak jsou stávající pravidla vymáhána (kým, kdy, jak často atd.)? Ot. 6 Jak hodnotíte účinnost stávajících mechanismů dohledu nad trhem? Ot. 7 Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní problémy týkající se prosazování stávajících právních předpisů? Jak by mohlo být zlepšeno provádění stávajících nástrojů? Ot. 8 Kterým oblastem bezpečnosti rekreačního ubytování by podle vás nejlépe prospěla spolupráce mezi členskými státy? Jaké by byly hlavní problémy? 4.2 Soulad vnitrostátních přístupů Jakýkoli pokus určit možné mezery v pravidlech bezpečnosti rekreačního ubytování, jež by mohly ovlivňovat spotřebitele v celé EU, musí vycházet z hlediska účinnosti rozsahu a obsahu stávajících nástrojů. Skutečná úroveň bezpečnosti určité služby je určena souhrnnými účinky těchto hlavních složek: bezpečnosti prostor zařízení, struktur a vybavení používaných pro poskytování této služby, řízení bezpečnosti (včetně hodnocení rizik za účelem vyhodnocení míry rizika a přijetí vhodných bezpečnostních opatření v souladu s ním), kvalifikace poskytovatele služeb, odborné přípravy pracovníků, dostupnosti a kvality informací o bezpečnostních aspektech služby poskytované uživatelům/spotřebitelům, dostupnosti evakuačních plánů, nouzových postupů a vybavení pro snížení škod v případě nehod, oznamování rizik a nehod orgánům. U ubytovacích služeb cestovního ruchu je nutné především věnovat zvláštní pozornost 13 : jednotné definici prostor rekreačního ubytování (typ, stáří, velikost, výška), hlediskům přístupnosti, zvláštním požadavkům s ohledem na zranitelné spotřebitele, rizikům spojeným s požárem, rizikům spojeným s oxidem uhelnatým (CO). Ot. 9 Jak je rekreační ubytování definováno ve vašich příslušných vnitrostátních právních předpisech? 13 Problémy v oblasti bezpečnosti potravin jsou z rozsahu tohoto dokumentu vyňaty, neboť jsou upraveny samostatně nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1 24. 11
Ot. 10 Jsou definice typu, velikosti, výšky a stáří ubytovacích zařízení cestovního ruchu používané ve stávajících právních předpisech vhodné? Ot. 11 Jsou ve stávajících vnitrostátních právních předpisech uvedeny požadavky vyjmenované výše? Ot. 12 Bylo by přínosné zvážení požadavků týkajících se bezpečnosti s ohledem na CO (oxid uhelnatý)? Uveďte prosím výhody pro spotřebitele i podniky. Ot. 13 Je do příslušných vnitrostátních předpisů zahrnuto řízení rizik? Ot. 14 Je pravděpodobné, že rozdílnost stávajících právních rámců ovlivní bezpečnost účastníků cestovního ruchu? Je tento dopad spojen spíše s prosazováním takového rámce? Můžete uvést konkrétní příklady? 4.3 Dopad stávající regulační situace na vnitřní trh Účelem tohoto dokumentu je posoudit účinnost stávajících nástrojů při ochraně evropských spotřebitelů. Za účelem vyhodnocení jakéhokoli možného narušení trhu v důsledku rozdílných pravidel by však měl být kvantifikován také dopad tohoto rámce na vnitřní trh. Ot. 15 Ovlivňují rozdíly regulačního prostředí v členských státech EU podniky cestovního ruchu, zejména v jejich přeshraničních činnostech? Je tento dopad spojen spíše s prosazováním stávajících právních rámců? Můžete uvést konkrétní příklady? 4.4 Průřezové aspekty 4.4.1 Malé a střední podniky Malé podniky nebo mikropodniky cestovního ruchu hrají v evropském cestovním ruchu nenahraditelnou úlohu. 90 % podniků cestovního ruchu v Evropě (včetně ubytovacích zařízení) jsou malé a střední podniky či mikropodniky. Podle zásady zelenou malým a středním podnikům je obecnou politikou osvobodit mikropodniky a malé podniky plně nebo částečně od administrativní zátěže, kdykoli je to možné 14. Jelikož dodržování požadavků na bezpečnost může být bezesporu pro menší společnosti dražší a časově náročnější než pro velké, je nutné dosáhnout správné rovnováhy mezi potřebou lepších právních předpisů a bezpečností spotřebitele. Ot. 16 Kvantifikujte prosím současnou administrativní zátěž podniků cestovního ruchu související se splněním stávajících bezpečnostních předpisů. Ot. 17 Uveďte, které aspekty plnění vnitrostátních předpisů o bezpečnosti jsou pro podniky cestovního ruchu nejvíc zatěžující / nejdražší. Ot. 18 Jaké jsou hlavní problémy menších poskytovatelů rekreačního ubytování při dodržování stávajících bezpečnostních pravidel? 14 Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu Snížení regulační zátěže malých a středních podniků na minimum Přizpůsobení právních předpisů EU potřebám mikropodniků, KOM(2011) 803 v konečném znění. 12
4.4.2 Přístupnost a zranitelní spotřebitelé Ze stárnutí obyvatelstva vyplývají pro odvětví rekreačního ubytování výzvy i příležitosti, a to jak z hlediska růstu, tak z hlediska bezpečnosti. Počet osob starších 65 let má podle předpovědí do roku 2020 dosáhnout 20 % populace 15. Tato vrstva obyvatel, kterou tvoří jedinci disponující kupní silou a volným časem, přestavuje velmi silný tržní potenciál. Aby však byl tento potenciál využit, měla by být přijata klíčová opatření ohledně aspektů spojených s jejich bezpečností a s přístupností. Kvůli možným potřebám z hlediska přístupnosti musí být posouzena také zvláštní bezpečnostní opatření pro určité kategorie zranitelných spotřebitelů. Podle některých studií 16 se možný trh přístupného cestovního ruchu odhaduje na asi 127 milionů osob. Toto číslo zohledňuje cestující se zvláštními potřebami přístupu (dlouhodobá/trvalá tělesná postižení, dočasná postižení, starší osoby, doprovázející osoby nebo pečovatelé či rodiny s malými dětmi). Protipožární bezpečnostní opatření, jakož i evakuační nebo nouzové plány v ubytovacích službách cestovního ruchu nabízených spotřebitelům musí zohledňovat zvláštní potřeby zdravotně postižených osob a osob se sníženou mobilitou. Z jiných důvodů, ale stále v rámci skupiny zranitelných spotřebitelů, je potřeba věnovat zvláštní míru pozornosti bezpečnostním opatřením s ohledem na osoby mladší než 15 let. Ot. 19 Jak lze nejlépe zajistit slučitelnost bezpečnostních opatření a pravidel s požadavky na přístupnost, jež jsou důležité pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby? Ot. 20 Které aspekty kromě otázek přístupnosti by podle vašeho názoru měly být zvažovány ohledně bezpečnosti rekreačního ubytování pro stárnoucí obyvatele? Ot. 21 Které aspekty kromě otázek přístupnosti by podle vašeho názoru měly být zvažovány ohledně bezpečnosti rekreačního ubytování pro zdravotně postižené? Ot. 22 Které aspekty by podle vašeho názoru měly být zvažovány ohledně bezpečnosti rekreačního ubytování pro osoby mladší 15 let? 4.4.3 Údaje o zraněních a nehodách Věcné informace o bezpečnostní situaci v odvětví rekreačního ubytování v celé Evropské unii chybějí. To platí pro všechny evropské země, a pokud údaje existují, zdroje ve všech členských státech nejsou harmonizované a shrnuté pro účely dohledu, což velmi ztěžuje sestavení systematického přehledu o zraněních a nehodách spojených s poskytováním ubytovacích služeb cestovního ruchu. Ani v zemích, kde jsou údaje dostupné z rozmanitých zdrojů jako hasičské sbory, pojišťovny či nemocniční pohotovosti, neumožňují záznamy získání ucelených a srovnatelných údajů. Specifické studie o sběru údajů o nehodách a zraněních ve vztahu k ubytovacím službám cestovního ruchu trvale zmiňují, jak je získávání údajů na úrovni EU obtížné (viz oddíl 2.1 přílohy 1). 15 Zdroj: Eurostat, Statistics in Focus 43/2012 Europeans aged 65+ spent a third more on tourism in 2011 compared with 2006 (Evropané nad 65 let utratili v roce 2011 za cestovní ruch o třetinu více než v roce 2006), obr. 11 (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ity_offpub/ks-sf-12-043/en/ks-sf-12-043-en.pdf). 16 http://www.accessibletourism.org/resources/enat_igm_3eichhorn.pdf. 13
Ot. 23 Máte údaje nebo kvantitativní důkazy o zraněních a nehodách, které poukazují na bezpečnostní problémy v rekreačním ubytování? Pokud ano, poskytněte prosím takové údaje nebo důkazy. Ot. 24 Které jsou podle vašeho názoru hlavní problémy týkající se sběru takových údajů a jak je lze nejlépe řešit? Ot. 25 Do jaké míry může mít podle vašeho názoru dopad na bezpečnostní problémy neochota zpřístupnit údaje o nehodách a zraněních kvůli možnému poškození dobré pověsti? Ot. 26 Jaký systém sběru minimálních harmonizovaných údajů o nehodách a zraněních by podle vašeho názoru byl nejvhodnější a nejúčinnější? 4.4.4 Normy Otázky bezpečnosti zohledňují také evropské normalizační organizace v oblasti normalizace služeb. Pro Komisi, která posuzuje možnost zahrnout bezpečnostní rozměr do nadcházející normalizační práce, kterou si vyžádala 17, je rozšiřování práce v oblasti normalizace služeb prioritou. Ot. 27 Jak by evropské normy bezpečnosti pomohly zlepšit bezpečnost spotřebitelů v rekreačním ubytování? Jaké by byly hlavní nevýhody? Rozviňte svoji odpověď jak z vnitrostátního, tak z evropského hlediska. Ot. 28 Máte-li příklady vnitrostátních norem pro bezpečnost rekreačního ubytování, máte důkazy, že pomohly zlepšit úroveň bezpečnosti pro spotřebitele? 4.4.5 Kvalifikace a odborná příprava Povědomí o otázkách bezpečnosti, budování kapacit a odborná příprava jsou základní předpoklady. Odborné vzdělávání a příprava zaměstnanců a řídících pracovníků jsou zásadní pro zjištění rizik dříve, než se projeví, a pro správné provádění stávajících předpisů. Odborná příprava v odvětví cestovního ruchu se však v jednotlivých členských státech podstatně liší. To může potenciálně vést k rozdílům v existenci a poskytování specializované odborné přípravy o bezpečnosti a v rozsahu správných dovedností v tomto odvětví. Ot. 29 Je ve vnitrostátních studijních osnovách nebo v odborném vzdělávání pravidelně poskytována specializovaná odborná příprava v oblasti bezpečnosti / protipožární bezpečnosti ubytovacích služeb cestovního ruchu? Pokud ano, jaká témata jsou zahrnuta? Ot. 30 Existují zvláštní pracovní profily specializované na bezpečnost v rekreačním ubytování? Pokud ano, jaká témata jsou zahrnuta? 4.5 Nejvhodnější úroveň a nástroje na řešení otázek bezpečnosti 4.5.1 Úroveň V současnosti jsou za definování, uplatňování a změny pravidel pro bezpečnost v rekreačním ubytování odpovědné členské státy. 17 Pracovní program Unie v oblasti normalizace se schvaluje každoročně. 14
Ot. 31 Máte důkazy o účinnosti/neúčinnosti řešení otázek bezpečnosti v rekreačním ubytování na vnitrostátní/místní/evropské úrovni? Ot. 32 Jaké by byly výhody řešení bezpečnostních problémů na vnitrostátní/místní/evropské úrovni, a to jak z hlediska spotřebitelů, tak z hlediska poskytovatelů služeb? Jaké by byly hlavní nevýhody? Ot. 33 Jaké by byly výhody evropských právních předpisů z hlediska lepší úrovně bezpečnosti rekreačního ubytování? Ot. 34 Dalo by se stejných výhod dosáhnout lepším prosazováním stávajících vnitrostátních předpisů a/nebo dohledu nad trhem? 4.5.2 Alternativní nástroje Jako alternativní nástroj k právním předpisům je také možné využívat samoregulaci poskytovatelů služeb rekreačního ubytování a její účinnost je též nutné hodnotit. Také společné dobrovolné pokyny (např. pokyny pro hodnocení rizik) nebo kodexy osvědčených postupů jsou způsobem, jak s přihlédnutím k přeshraničním charakteristikám souvisejících bezpečnostních rizik sjednotit na evropské úrovni příslušné bezpečnostní aspekty s cílem odstranit případné nedostatky. Příkladem samoregulačního opatření je metoda MBS. Cílem těchto pokynů pro protipožární bezpečnost hotelů, které zahrnují požadavky na řízení (Management M), budovy (Buildings B) a systémy (Systems S), je pomoci hotelům všech velikostí v celé Evropě, aby jako podporu vnitrostátních, regionálních a místní předpisů a norem zavedly vysokou úroveň protipožární bezpečnosti 18. Ot. 35 Jaké zkušenosti jste ve vaší zemi získali používáním neregulačních přístupů? Ot. 36 Jaké by byly praktické výhody využití samoregulace na evropské úrovni? Ot. 37 Jaká by podle vašeho názoru byla úloha Komise nebo jiných orgánů EU v souvislosti se samoregulací? Ot. 38 Mohla by být metoda MBS s vhodnými úpravami použita jako základ pro souhrn osvědčených postupů a určení norem pro samoregulaci? Ot. 39 Jaké úpravy v současnosti zavedených samoregulačních nástrojů by byly nutné, aby bylo dosaženo všech jejich cílů? Ačkoli metodu MBS již přijalo mnoho národních sdružení v odvětví pohostinství v EU, zůstává dobrovolná a nezahrnuje sledování ani vykazování výsledků. Účinnost neregulačních opatření závisí na podpoře, které se jim dostane od odvětví, orgánů a spotřebitelů, a zároveň musí být tato opatření založena na přiměřeném sledování jejich provádění a výsledků. 18 K dalším příkladům samoregulace patří strategický rámec pro ochranu a bezpečnost hotelů skupiny Intercontinental Hotel (IHG), což je proces řízení rizik s cílem umožnit vlastníkům a zaměstnancům hotelů účinně řídit rizika a podpořit je v tom, nebo vzorec TRIC=S skupiny hotelů Carlson a Rezidor pro strukturování ochrany a bezpečnosti (Threat assessment / posouzení hrozeb + Risk mitigation / zmírnění rizik + Incident response / reakce na nehodu + Crisis management, Communication and Continuity / řízení krizových situací, komunikace a kontinuita = Safe, Secure a Sellable brands / bezpečné, spolehlivé a prodejné značky). 15
Bezpečnostní pokyny vyvinuté jednotlivými organizacemi mohou být pro jiné zajímavé za podmínky, že jsou dostatečně sdíleny. Ot. 40 Jaký je nejúčinnější způsob, jak sledovat dobrovolná bezpečnostní opatření? Ot. 41 Jaký máte názor na sdílení znalostí o dobrovolných nástrojích v celé EU (výhody a nevýhody, možné obtíže, příklady úspěchů atp.)? 4.6 Poslední otázka Ot. 42 Máte k otázce bezpečnosti rekreačního ubytování nějaké další připomínky nebo návrhy? 5. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY Účelem tohoto dokumentu je shromáždit informace o věcných aspektech a o stanovisku a očekáváních zúčastněných stran a také podnítit veřejnou diskusi o bezpečnostních aspektech ubytovacích služeb cestovního ruchu. Evropská komise je odhodlána pečlivě zvážit politiky, návrhy a všechny další nástroje ve všech fázích, od plánování až po provádění a revizi 19. Zelená kniha je tedy určena k získání příslušných znalostí o otázkách, kterým se věnuje, a na základě konzultací nenaznačuje předem stanovený postup ani potřebu nových opatření na úrovni EU. Komise vyzývá všechny zúčastněné strany, aby jako odpověď na otázky vznesené v tomto dokumentu předložily své příspěvky. Příspěvky se nemusí nutně věnovat všem otázkám položeným v tomto dokumentu. Pokud respondent výslovně nepožádá, aby se s příspěvky nakládalo jako s důvěrnými, budou zveřejněny na internetu. Přečtěte si prosím pozorně samostatné poučení o důvěrnosti údajů, jež informuje o tom, jak bude nakládáno s vašimi osobními údaji a příspěvkem. Na našich internetových stránkách http://ec.europa.eu/dgs/health_consumer/dgs_consultations/ca/consultation_20141130_touris m_en.htm bude též zveřejněna zpráva, která shrne obdržené příspěvky. Všechny další otázky je možné posílat na adresu: SANCO-GREEN-PAPER-TOURISM-ACCOMM-SAFETY@ec.europa.eu 19 http://ec.europa.eu/smart-regulation/index_en.htm. 16