Charita Olomouc, 2014 ISBN 978-80-905260-3-7

Charita Olomouc, 2014 ISBN 978-80-905260-3-7 2

ZTRÁTA DOMOVA V KONTEXTU ZADLUŽENÍ SBORNÍK Z KONFERENCE POŘÁDANÉ CHARITOU OLOMOUC 28. listopadu 2013 pod záštitou olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera a Mgr. Evy Machové, náměstkyně primátora statutárního města Olomouce 3

Úvod ke sborníku Petr Prinz, vedoucí Střediska Samaritán Vážení čtenáři, existují v naší společnosti témata, která se nějakou dobu berou vážně. To většinou sice přejde, ovšem nic to nemění na tom, že je to často doba, kdy lze něco dělat, něco v okruhu těchto témat společensky ovlivnit. Současnost je prosáklá tématem dluhů. Nenajdete politika, který by si dovolil dopady tohoto fenoménu zlehčovat, nenajdete odborníka, který by považoval toto téma za okrajové. Nebuďme jen pesimisté, i když naše téma k tomu značně svádí. Je třeba uznat snahu i některé pozitivní kroky ve vývoji. Pořádného ovoce, věřme, se teprve dočkáme. Možná to bude za 10 let, ale snad přece. Jsem vděčný za tuto konferenci, za její kvalitní lektory i dobrou atmosféru. Sborník osobní účast zajisté nenahradí, ovšem nabídne alespoň pár poznámek pro inspiraci či praxi. 4

Uvedení do aktuálních trendů a vývoje v oblasti dluhové problematiky Bc. Andrea Běhálková, o.s. Spes Uvedení do aktuálních trendů a vývoje v oblasti dluhové problematiky Pro svůj příspěvek jsem si vybrala 5 oblastí, které považuji pro rok 2014 za zásadní. Jedná se o následující témata: zadlužovaní mladistvých, ochrana spotřebitele, zákon o spotřebitelském úvěru, nový občanský zákoník, vymáhání pohledávek a exekuce. 1. okruh: Zadlužovaní mladistvých v praxi se setkáváme se stále mladšími osobami, které se potýkají s problémem zadlužení. Souvisí s možností uzavírat závazky rozhodnutí vrchního soudu o 9 letém klukovi, kterému uznal uzavření platného splátkového prodeje. Jedná se o velmi nebezpečnou judikaturu. Změny nás čekají i v novém Občanském zákoníku (dále NOZ), 31. Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Zdůvodnění, že i 17 letý pokud prokáže svou rozumovou vyspělost, může uzavírat smlouvy (elektřina, nájem apod.). Posilování uzavírání smluv před 18 rokem pracovní smlouva (od 15 let, po ukončení povinné školní docházky s tím související dluhy, případně neschopnost zaměstnavatele hradit mzdy). Z NOZ souvisí i změna živnostenského zákona, tedy možnost podnikání od 16 let. Dá se očekávat nárůst dluhů především 5

v souvislosti se sociálním a zdravotním pojištěním, případně dalšími souvisejícími závazky. 2. okruh: Ochrana spotřebitele Roste ochrana spotřebitele, i v NOZ, zákon na ochranu spotřebitelů, zákon o spotřebitelském úvěru větší motivace pro obcházení zákona. První oblastí obcházení zákona je nastavení nerovnosti stran. Jestliže je spotřebitel jako soukromá osoba více chráněn, podnikatel již není spotřebitel a není zákonem chráněn jako spotřebitel. Tedy v případě zřízení živnostenského listu, nemusí smlouvy odpovídat zákonům na ochranu spotřebitele NOZ chrání slabší stranu a to i podnikatele, pokud ovšem vystupuje mimo vlastní podnikání. Firmy pracující na principu nekalých praktik nutí klienty k zakládání živnostenských listů. Využití v několika oblastech - Smlouvy: nechrání zákon, včetně kontokorentu, karet, úvěru, nelze využít výhod (obsah smlouvy, odstoupení od smlouvy, předčasné splacení atd.) - Reklamace nejde reklamovat zboží, to souvisí např. se zájezdy, navíc NOZ ruší záruční lhůtu - Předražené telefonní linky 3. okruh: Zákon o spotřebitelském úvěru Spotřebitelské spory může řešit i finanční arbitr, který se nevylučuje s rozhodčí doložkou, řeší spory zdarma. Vztahuje se i na finanční službu poskytovanou nebo přislíbenou věřitelem nebo zprostředkovatelem, vše co se týká věřitelů, týká se i zprostředkovatelů. Body ochrany spotřebitele: Pokud je uzavřen spotřebitelský úvěr, máte právo kdykoli chtít vidět tabulku umoření. 6

Pokud nemá smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, neobsahuje všechny náležitosti, nebyla poskytnuta je úročena diskontní sazbou ČNB 0,05% (příloha č.3). NOZ umožňuje měnit písemnou formu i ústně, NOZ praktikuje zásadu bezformálnosti stačí akceptace úkonu. Posouzení úvěruschopnosti Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Zajištění: Nelze používat biankosměnky jako zajišťovací instrument. Zajištění SÚ nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajištěné pohledávky. 4. okruh: Nový občanský zákoník (NOZ) Výrazná změna v terminologii, např. půjčka = zápůjčka, dlužník = úvěrovaný apod. Nájemní smlouva i bez souhlasu lze zřídit v nájmu podnikání. Klienti si tedy musí z větší důslednosti a prověřováním vybírat byt, a to z důvodu obchodního sídla společnosti, návštěvy zákazníků, vymáhání pohledávek apod. Například předžalobní výzva se zasílá na trvalé bydliště nebo poslední známou adresu. Ručitel ujednání o vrácení peněz je jinde (ručitelství 2018 a nasl., vrácení 1937) Dědictví Smluvní zřeknutí je smlouva mezi dědicem a pozůstalým, která se sepisuje před smrtí, a lze se zříci veškerého majetku. Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. 7

Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Vzdání se dědictví ve prospěch třetí osoby, lze pouze po smrti, a to v plné výši. Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon nestanoví jinak. Neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou. Promlčení pohledávek NOZ 3 roky, lze až 15 let uznáním dluhu se prodlužuje na 10 let, uznáním se rozumí i částečná úhrada úroku nebo jistiny, má účinky i vůči ručiteli. Při uzavírání smluv má nárok na náklady spojené s neuskutečněním smlouvy, pokud bezdůvodně smlouvu neuzavře (uzavření bylo vysoce pravděpodobné). 8

Poskytování poradenství za úplatu nese zodpovědnost za informace. Nese zodpovědnost při úmyslné špatné radě i soukromá osoba. 5. okruh: Vymáhání pohledávek a exekuce Rozhodnutí ústavního soudu smluvní pokuta a další sankce musí být součástí smlouvy, nelze odkázat na další dokumenty. I NOZ obsahuje, že ujednání uvedena ve všeobecných obchodních podmínkách ani přílohách, které nelze očekávat nás nezavazují pokud s nimi vysloveně nesouhlasíme. Exekuce konta Dlužník má možnost vybrat si dvojnásobek životního minima finanční arbitr říká, že je nutné realizovat i platby, není nutné vybrat jednorázově. 9

Ztráta bydlení a zadlužení, reflexe působení obcí v této oblasti Mgr. Tereza Ševčíková, o.s. Pod křídly Dámy a pánové, přeji Vám pěkné dopoledne. K tématu dnešní konference bych ráda přispěla svou úvahou či zamyšlením nad rolí obcí ve vztahu k lidem bez domova, lidem potencionálně ohrožených bezdomovectvím či ztrátou bydlení. Téměř 15 let se věnuji problematice a práci s mladými dospělými po odchodu z dětských domovů a výchovných ústavů. Bohužel musím říct, že laická veřejnost vůbec a bohužel i část odborné veřejnosti netuší, s jakými problémy se musí tito mladí dospělí potýkat. Podle výzkumu Dr. Vágnerové, která v letošním roce publikovala výsledky svého výzkumu v publikaci Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí, tvoří mladí dospělí do 26 let značnou část bezdomovecké komunity, některé zdroje uvádějí, že je to až 50%. Potřeba bydlení je jedna ze základních lidských potřeb, bezprostředně souvisí s uspokojováním primárních lidských potřeb a s potřebami bezpečí a jistoty. Tyto potřeby mohou být adekvátně naplňovány, pokud máme kde bydlet, máme s tímto spojenou určitou právní jistotu a máme možnost pro svůj soukromý život. Existuje velmi úzká souvislost mezi bydlením, kde máme prostor pro své soukromí a vztahy s našimi blízkými osobami. Pokud takové místo nemáme, nejsem schopni vytvářet ani stabilní vztahy a vazby k blízkým osobám. Schopnost navazovat vztahy a vazby je u mladých dospělých narušena již pobytem v ústavním zařízení. Rozhodující pro náš život a dobré zakotvení v životě jsou vztahy, které navážeme do dvou let našeho věku. Jakou roli tedy mají obce ve vztahu k bydlení a zadluženosti lidí bez domova? Mám za to, že je to role zcela zásadní. 10

Po vzniku samostatného Československa převzal náš stát řadu legislativních norem Rakouska-Uherska, mimo jiné u nás platil chudinský zákon a tzv. domovské právo. Chudinská péče i v této době patřila až k poslední alternativě, která byla ve prospěch chudých využívána, vždy se hledaly zdroje nejprve v rodině, blízkém okolí, v systémech veřejného zabezpečení, zabezpečení ze strany spolků, fondů a jiných soukromoprávních subjektů. Jestliže nebylo možno člověka zabezpečit z těchto zdrojů, následovala povinnost správních orgánů obce okresu a země poskytnout potřebnému chudinskou péči. Odpovědnost zainteresovaných subjektů tedy byla dána posloupně s jasnou prioritou rodiny. Lidé, kteří byli tzv. přespolní, a neměli v obci domovské právo, měli u nás za první republiky nárok na časově omezenou chudinskou péči. Ta byla poskytována pouze v případě, kdy poskytnutí péče nesneslo odkladu např. v případě nemoci. V takovém případě pak mohla obec, která péči poskytla uplatnit vůči domovské obci regresní právo tedy žádat úhradu nákladů za poskytnutou péči. Právo na chudinskou péči se tedy odvozovalo od domovského práva: Domovské právo či též domovská příslušnost byl právní institut příslušnosti k obci. Představoval právo na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření z její strany. Institut domovské obce vznikl v českých zemích v souvislosti se zavedením obecní samosprávy v roce 1849, zůstal v platnosti i za první republiky a zrušen byl až roku 1948. Domovské právo se nabývalo: děti narozením (po otci), manželka sňatkem (po manželovi), udělením obecním úřadem (např. po delším trvalém pobytu v místě), získáním úředního postu v obci (např. četník). 11

Chudinský zákon odlišoval chudinské podporování pravidelné, přechodné a plnění naturáliemi. Výše i způsob chudinského zaopatření se určovaly v rámci správního uvážení obce. Konkrétní nárok co do výše i formy tedy vznikal až rozhodnutím obce. Kromě finanční podpory předpokládal chudinský zákon i možnost poskytování sociálních služeb a to především ústavních. Obec měla právo požadovat úhradu za poskytování chudinské péče, měl li potřebný jmění nebo se předpokládalo, že ho nabude. V této souvislosti mě velmi oslovila slova dr. Zenkla, pozdějšího pražského primátora, který nabádal při poskytování chudinské péče k těmto zásadám: Pomáhati nutno rychle a včas. Často stačí nepatrný zákrok, i jen dobré slovo přátelské rady, aby bylo zabráněno velkým důsledkům mravním i hmotným. Všude v provádění úkolů sociální péče zachovati čistý, lidský poměr člověka k člověku, bratra k bratru, všemožně dbáti taktu a šetrnosti, nedopustiti se ničeho, co by druhého ponížilo nebo urazilo. Míti otevřené oči, sluch i srdce, nestrpěti bídy a utrpení, křivdy a bezpráví, ale všude, ze všech sil hned pomáhati, Býti člověkem!!! Nechci se dnes věnovat politickému exkurzu, nicméně člověk v socialistické společnosti neměl problémy, měl zaměstnání a stát se postaral o vše ostatní. Iluze, která u nás bohužel trvala dlouhých 40 let. Stávající legislativa je upravena zákonem 128/2000Sb., o obcích (obecním zřízením). Dle 35 tohoto zákona obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeb informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. 12

Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Obec je povinna trvale sledovat, zda dlužníci řádně a včas plní své závazky a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv. Obce by tedy měly dbát o uspokojování potřeb svých občanů, zejména potřeb bydlení. Sami mi jistě dáte za pravdu, že obce si jen ve velmi omezeném počtu ponechávají ve vlastnictví nájemní byty, léta se vedou diskuze o vymezení pojmu sociální bydlení. Fenomén osobního vlastnictví bytů je fenomén České republiky. V zemích západní Evropy je běžné bydlet v nájemních bytech či domech. V ČR téměř neznáme pojem neziskové nájemní bydlení kdy správci nájemních bytů jsou nestátní neziskové organizace, které poskytují bydlení lidem s nízkými příjmy, v návaznosti na poskytované sociální služby. Pokud již obce nájemní byty mají, většinou jsou situovány tak, že dávají předpoklad pro vznik lokality ohrožené sociálním vyloučením či ghetta. Režim nájemního bydlení je upraven občanským zákoníkem. V současné době je nájemné již deregulováno a od nového roku bude existovat pouze smluvní nájemné, na kterém se bude muset pronajímatel a nájemce dohodnout, pakliže se nedohodnou, bude se muset vlastník bytu domáhat určení ceny nájemného žalobou na určení výše nájemného. Cena nájemného by měla být v místě a čase obvyklá, k tomuto účelu jsou vypracovány ceny nájemného dostupné na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Obce jako pronajímatele mají právo požadovat před uzavřením nájemní smlouvy složení kauce a to až do výše 3 měsíčních nájmů. Nájemní smlouva může být uzavřena na dobu určitou či neurčitou. Nájemní smlouva může být vypovězena i bez svolení soudu pokud nájemce neuhradí nájemné za 3 měsíce, nemusí to být 3 po sobě jdoucí měsíce. Povinností nájemce je nahlásit pronajímateli jména a rodná čísla osob, které s nájemcem byt obývají, dále je povinen pronajímateli oznámit uzavření sňatku 13

(registraci partnerství) pokud toto nájemce neučiní do 2 měsíců, je to považována za hrubé porušení dobrých mravů a opět je to důvodem pro výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu. Pokud nájemce nehradí řádně a včas nájemné, může pronajímatel požadovat poplatek z prodlení a to ve výši 2,5 promile denně. Toto je vůbec nejdražší dluh. Z částky 1.000 Kč dělá úrok z prodlení za rok 77,5 Kč, poplatek z prodlení ze stejné částky činí 912,5 Kč. Obce by měly dbát na to, aby s náležitou péči řešily vymáhání závazků. Mám tedy za to, že by měly včasně intervenovat. Obce mohou včas zachytit prodlení s hrazení nájemného, mohou využívat sociálních služeb k práci s dlužníky. Dle slov Dr. Zenkla pomáhati je nutno a včas!!! Nyní hovořím ze své zkušenosti s různými obcemi především ve Zlínském kraji, obce nemají transparentní a jasná pravidla pro přidělování obecních bytů, obce neuplatňují systémy včasné intervence. Obce jsou povinny zajistit úhradu svých pohledávek, současně však mohou stanovit jasná pravidla proto jak budou postupovat, mohou prominout část poplatku z prodlení, mohou ovlivnit kdo a jak bude pro obec vymáhat pohledávky, proč obec využívá externí právní zastoupení, když zaměstnává vlastní právníky, proč obce předávají vymáhání pohledávek exekutorským úřadům z druhého konce republiky, když je exekutorský úřad přímo v obci, jednoduše proto, že to zákon nezakazuje a náklady jdou k tíži dlužníka. Obce nejsou transparentní při pravidlech pro přidělování nájemních bytů, členové bytových komisí jsou zpravidla členové politických stran zastoupených v zastupitelstvu, osvícené obce mají v bytových komisích již zástupce poskytovatelů soc. služeb a mají zájem slyšet jejich názor a hlas. Obce využívají instituty zajištění pohledávek rozhodčí doložky, notářské zápisy. Rozhodce ani notář není soudce, nemůže tedy zhodnotit, co vedlo k tomu, že nájemce přestal být schopen hradit nájemné. 14

Mladí manželé, manželka těhotná v posledním ročníku vysoké školy, jejím příjmem byly pouze dětské přídavky, manžel zaměstnán jako technik, firma se dostala do druhotné platební neschopnosti, zaměstnavatel přestal být schopen vyplácet mzdu každý měsíc v plné výši a v pravidelném výplatním termínu. Měsíční nájemné služby činí téměř 7.000 Kč. Měsíční příjem manželů spadl na 4.000 Kč a co dál. My jsme měli s manželem rodiče, kteří nám pomohli ten náročný půl rok zvládnout Co mají naši klienti. štědrý nebankovní sektor, který nabízí ihned a okamžitě finanční prostředky bez potvrzení příjmů, bez záruk za to s řádnými úroky a dalším zajištěním závazků. A dluhová spirála se roztáčí, věřitelé chtějí splátky, navyšují úroky, znásobují sankce, vyhrožují vymahači, hrozí fyzickou likvidací a tak je jednodušší nezaplatit nájemné, první, druhé, třetí, vydaný rozhodčí nález na vyklizení bytu, exekuční vyklizení bytu. ubytovna, dětský domov.ulice. Nebo sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, poradna., možnost splátkového kalendáře, prominutí části sankce a druhá šance zachování bydlení, prostoru pro soukromí a upevňování vazeb s blízkými lidmi, smysluplné trávení volného času, pocit bezpečí, jistoty Zkusme tedy ovlivnit to, co můžeme. 15

Dlužníci a věřitelé jako pachatelé a oběti trestných činů Kpt. Bc. Jiří Kubák, Krajské ředitelství policie ČR Olomouckého kraje, Územní odbor Olomouc Trestní odpovědnost fyzických osob v souvislosti se zadlužením je v podmínkách právního řádu České republiky vyvozována výlučně podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Podle doby spáchání skutku může být v současnosti za splnění dalších podmínek vyvozena trestní odpovědnost ještě podle zákona č. 140/1961, trestní zákon, který pozbyl platnosti uplynutím dne 31. 12. 2009. Ten byl pro postih pachatelů majetkových trestných činů v oblasti trestněprávního postihu v několika ohledech výhodnější a proto má postih dle tohoto zákona přednost před novou právní úpravou. Postih právnických osob při vyvození trestní odpovědnosti je pak možný podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Upozorňuji, že tento příspěvek je určen pro laickou veřejnost (mimo aplikační praxi trestního práva) a tudíž je problematika výkladu trestního práva maximálně zjednodušena. Subjekty Okruh osob, na které se v případě vyvození trestní odpovědnosti v souvislosti s půjčkami či úvěry, trestní právo uplatňuje: 1) Osoby poskytující finanční plnění (věřitelé), které můžeme dále členit na: a) fyzické osoby b) právnické osoby (např. tzv. úvěrové společnosti) 2) Osoby vykonávající pro právnické osoby činnost (obchodní zástupci) 16

3) Osoby čerpající (žádající) finanční plnění (dlužníci). V některých případech se na tento řetězec nabaluje další trestná činnost, která je páchána ve stadiu vymáhání závazku fyzickými či právnickými osobami. Tato trestná činnost má rozsah od majetkové trestné činnosti (podvody, lichva) po násilnou trestnou činnost (vydírání). Formy dlužního závazku Obecně lze závazek o finančním dluhu podle současné právní úpravy uzavřít dvěma formami a to: 1) smlouvou o půjčce podle ust. 657 a 658 zákona č. 40/1964, občanský zákoník. Od 1. 1. 2014 v souvislosti s platností nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., bude smlouva o půjčce upravena podle ust. 2390 až 2394 a půjčka podle současného názvosloví bude nově označována jako zápůjčka. 2) smlouvou o úvěru podle 497 až 507 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. V podstatě jde povahou o smlouvu o budoucí smlouvě o půjče (vzniká povinnost věřitele rezervovat určité finanční prostředky). Nově bude od 1. 1. 2014 v souvislosti s platností nového občanského zákoníku smlouva o úvěru upravena podle ust. 2395 až 2400, přičemž názvosloví se nemění a tato forma plnění bude i nadále označována jako úvěr. Novinkou je tedy zejména skutečnost, že z obchodního zákoníku, který se novým občanským zákoníkem ruší, se zcela logicky úvěr přesouvá do občanského zákoníku mezi relativní majetková práva. Uvedené formy závazku mají pro trestněprávní posouzení zásadní význam zejména pro trestně právní kvalifikaci speciálních podvodů úvěrových podvodů. Ty lze obecně spáchat jen v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy. 17

Trestné činy Trestné činnosti se v rámci tzv. dluhové problematiky mohou protiprávním jednáním dopustit všechny subjekty, tedy jak věřitelé nebo osoby jednající ve prospěch věřitele, tak i dlužníci. Mezi věřitele pro trestněprávní posouzení se zahrnují i osoby poskytující půjčky bez příslušného živnostenského oprávnění nad rámec tzv. občanské výpomoci (tzv. lidoví lichváři ). Pro lepší přehlednost nejdříve uvedu skutkové podstaty trestných činů páchaných nejčastěji v souvislosti s dluhovou problematikou. K nim několik poznámek pro jejich vysvětlení a současně nejčastější způsoby páchání těchto trestných činů tak, jak je možné je spáchat jednotlivými subjekty. 209 Podvod (1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let Podvod podle ust. 209 trestního zákoníku je tzv. podvodem obecným. V oblasti dluhové problematiky jej při aktu vzniku dluhu lze prakticky spáchat jen v souvislosti s půjčkou (zápůjčkou). Tento druh podvodu pro vyvození trestní odpovědnosti vyžaduje způsobení škody nad 5.000,- Kč (škoda nikoli nepatrná), jinak se jedná o přestupkové jednání. 18

Podvod může spáchat kterákoliv z fyzických osob (shora vymezených subjektů) a teoreticky i právnická osoba, která by byla postižitelná podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Dlužník je nejčastějším pachatelem podvodu. Podvod spáchá především tím, že věřiteli sděluje nebo předstírá nepravdivé skutečnosti, bez nichž by věřitel plnění neposkytl, a dluh nemá v úmyslu splatit nebo si je alespoň vědom, že jej nebude schopen splatit. Podvod lze spáchat i formou tzv. vědomého předlužení, kdy dlužník ví, že jeho předchozí závazky vylučují možnost plnit závazek nový a před věřitelem tyto závazky zatají (tedy využije omylu věřitele o solventnosti dlužníka). Obchodní zástupce je v praxi poměrně často pachatelem podvodů a to jak na dlužnících, tak i na svém zaměstnavateli. Jde především o obchodní zástupce úvěrových společností, kteří buď: a) přesvědčí své klienty (solventní), aby si vzali půjčku nebo úvěr a tuto jim zapůjčili s tím, že ji za ně budou splácet, přičemž toto nemají v úmyslu nebo nemohou takovému závazku dostát. Obětí je pak solventní klient. V tomto případě však může být klient sám o sobě pachatelem trestného činu, pokud naplňuje podmínky trestnosti dlužníka a uzavírá smlouvu o půjčce (zápůjčce). Obchodní zástupce je pak v postavení návodce k trestnému činu podvod (tzv. trestná součinnost). b) vykazuje svému zaměstnavateli fiktivní smlouvy, které vyhotoví na neexistující osoby nebo na jména osob, které smlouvu ve skutečnosti neuzavřely. Na tyto smlouvy pak přebírá finanční prostředky od společnosti a využívá je pro vlastní potřebu. Fiktivními smlouvami obchodní zástupci často i kryjí schodky ve finanční hotovosti, v tomto případě však jde o zakrývání zpronevěřených finančních prostředků (tedy krytí dříve spáchaného trestného činu zpronevěra dle ust. 206 trestního zákoníku). 19

Oba způsoby mají v drtivé většině případů společného jmenovatele, kterým je dluhový kolotoč roztočený obchodním zástupcem. Ten nejdříve finančními prostředky získanými trestnou činností kryje své potřeby a od určitého okamžiku jimi už jen zakrývá svojí trestnou činnost. Půjčkami jen platí dluhy předchozí (lidově řečeno vytlouká klín klínem), až do okamžiku, kdy mu vše tzv. přeroste přes hlavu a podvody vyjdou najevo. Typické pro tyto případy jsou velké škody, záleží na šikovnosti obchodního zástupce. Věřitel pokud věřitelé páchají v rámci dluhové problematiky majetkovou trestnou činnost podvodného charakteru, jde vždy o obecný podvod podle této právní kvalifikace. Obecně tedy jednají proti dlužníkům v úmyslu se z jejich majetku obohatit, předpokladem je tedy solventní dlužník disponující především nemovitým majetkem. Věřitelé uvádějí dlužníky v omyl podpisem smlouvy, která je v rozporu s ústním ujišťováním (dlužník si smlouvu nepřečte), vytvářejí úmyslně podmínky pro uplatnění nesplnitelných sankcí plynoucích ze smlouvy, apod. Způsobů oklamání dlužníka je celá řada, při opatrnosti však lze těmto podvodům předcházet. Z toho plyne, že oběti těchto podvodných věřitelů se rekrutují především z finančně negramotných lidí nebo lidí s nízkým vzděláním, přestárlých osob (nastupující dětinskost ) a to převážně mimo městské aglomerace, kde je lépe dostupná možnost se poradit nebo získat půjčku z oficiálních zdrojů. Typické pro tyto případy je drtivý dopad na dlužníky, zejména ztráta bydlení (přijdou o nemovitost) a praktická nemožnost začlenit se zpět do společnosti (ztráta perspektivy a společenského uplatnění). Dalším typickým znakem je značně obtížné až nemožné dokazování takového podvodného jednání, protože smlouvy jsou připravované právníkem (advokátem) jako smlouvy téměř nenapadnutelné, uzavřené ze svobodné vůle dlužníka. 20

V občanském právu pak platí především dohoda smluvních stran a obecně je soudy přijímána zásada Littera scripta manet (co je psáno, to je dáno). Smlouvy lze tedy napadnout jen zdlouhavým soudním procesem například pro jejich rozpor s dobrými mravy, je nutné kvalitní právní zastoupení, přičemž výsledek je vždy nejistý. Tato jediná obrana je však pro typické oběti mimo jejich možnosti a často i rozumové schopnosti. 211 Úvěrový podvod (1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta Tento trestný čin je jedním z tzv. speciálních podvodů a je možné jej spáchat jen v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru. Jde o tzv. trestný čin předčasně se dokonávající, je tedy dokonán již v okamžiku uvedení nepravdivých údajů při sjednávání smluvního závazku. V základní skutkové podstatě pak není obsažen znak způsobené škody a hrozící škoda tedy může být i nižší než 5.000,- Kč, což je základní kvalifikační předpoklad u naprosté většiny majetkových trestných činů. Do právního řádu České republiky byl zaveden novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. s účinností od 1. 1. 1998. Původním záměrem zákonodárce byla ochrana bankovních institucí jako reakce na extrémní hospodářské škody u podvodného čerpání úvěrů a subvencí v první polovině devadesátých let s cílem podstatného zjednodušení dokazování těchto trestných činů (faktická trestně právní ochrana finanční páteře ekonomiky). Bohužel nebyla nastavena překážka ostatním nebankovním podnikatelským subjektům a tak v poskytování 21

úvěrových smluv nastal nebývalý boom i mimo bankovní sektor. To je však pochopitelné, neboť pro nebankovní poskytovatele úvěrů se podstatně zjednodušilo vymáhání pohledávek a to i v souvislosti se zavedením tzv. odklonů v trestním řízení ve formě podmíněného zastavení trestního stíhání (které je mimo jiné podmíněno tím, že pachatel se dozná, uhradí škodu, atd.). K nápravě tohoto stavu a vrácení úvěrování jen bankovním institucím (se státní licencí) již ze strany zákonodárce nedošlo a orgány činné v trestním řízení se tak paradoxně stali jakousi vymáhací službou pro poskytovatele úvěrů. Tohoto trestného činu se může dopustit jen dlužník, tedy ten, kdo o úvěr žádá. Klasickým případem spáchání tohoto trestného činu při uzavírání úvěrové smlouvy je uvádění nadhodnocených příjmů, smyšleného zaměstnavatele nebo zatajení jiných závazků tak, aby úvěr byl věřitelem poskytnut. Dlužník může být i solventní, trestný čin však spáchá již jen prostým uvedením nepravdivých údajů nebo zamlčením důležitých údajů. Účastníkem na tomto trestném činu může být i další osoba ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci k tomuto trestnému činu, přičemž poměrně často některou z forem této trestné součinnosti spáchá obchodní zástupce společnosti poskytující úvěry. Způsob spáchání činu obchodním zástupcem je obdobný jako u trestného činu podvod, specialitou je jen smluvní vztah úvěrová smlouva. 218 Lichva (1) Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let 22

Lichva je zcela specifický trestný čin, kterého se může dopustit jen věřitel. Pojem lichva podle trestního zákoníku nevystihuje pojem užívaný běžným jazykem, ale je zcela specifickým výrazem, který musí splňovat podmínky uvedené ve skutkové podstatě tohoto trestného činu. Zákon nespecifikuje ani co je lichvářský úrok i když soudy v aplikační praxi podle závazné judikatury se snaží tento úrok stanovit např. tímto judikátem: R 52/2005 Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Uvedenou hranicí je podle trestního zákona to, co lze pokládat již za hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného ve smyslu 218 odst. 1 TrZ. Poskytnutí půjčky peněz s úrokem dosahujícím 70 % a více za rok pak takový hrubý nepoměr zakládá. Slib nebo poskytnutí lichvářského (hrubě nepoměrného) plnění samy o sobě nejsou trestněprávně relevantním jednáním, neboť k naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy se dále vyžaduje, aby pachatel současně zneužil něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení. Takové jednání nenaplňuje zákonné znaky ani žádného jiného trestného činu. Jak pak vyplývá z druhého odstavce tohoto judikátu, existence samotného lichvářského úroku ještě nezakládá trestní odpovědnost, ale musí být splněny i další podmínky. Lze konstatovat, že v praxi je postih podle této skutkové podstaty poměrně výjimečný. Ke společenským diskuzím na téma proč lichváře dle pojmu běžného jazyka nelze postihovat trestním právem, je nutné zdůraznit, že trestní právo jako právo krajního prostředku neslouží k regulaci občanských vztahů. Je jen na zákonodárci (zástupcích občanské společnosti), aby rozhodl, zda zákonem stanoví maximální možnou výši ročního úroku, zda stanoví nějaká omezující opatření pro poskytování půjček (např. horní hranicí plnění), zavede licenční podmínky pro obchodní společnosti, apod. v rámci občanskoprávních předpisů. Takováto právní prevence by byla mnohem účelnější, než přenášení odpovědnosti 23

na orgány činné v trestním řízení, jejichž úloha nespočívá v řešení společenských problémů. Situace je bohužel již několik let neměnná, i když je o dluzích, počtu zadlužených osob či počtu osobních bankrotů vedena neustále odborná i laická diskuze. Zde je nutné zdůraznit, že přísnější regulace úvěrového či půjčkového podnikání by preventivně působila nejen u lichvy, ale i u podvodů na dlužnících. Z pohledu policejního praktika bych takovou regulaci jen přivítal, protože lidských tragédií a tím i společenských škod bez možnosti jakékoliv účinné obrany vídávám až přespříliš. Neodpustím si ani poznámku, že regulace nepůsobí proti trhu, ale spíše naopak. Proč jinak by takovou regulaci v právním řádu měly mnohem vyspělejší a ekonomicky úspěšnější demokratické státy, než je Česká republika? Není náhodou úlohou státu chránit své občany i jinak než jen pouhým trestáním pachatelů trestných činů? 222 Poškození věřitele (1) Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku, b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného, c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme, d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti, předstírá splnění závazku, nebo předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. 2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou. 24

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let... Tento trestný čin je ustanovením vyloženě chránícím oprávněné zájmy věřitele. Postihuje výlučně dlužníka, který se úmyslným jednáním snaží zmařit uspokojení svého věřitele způsoby popsanými ve skutkové podstatě. V rámci dluhové problematiky se v praxi týká dlužníků fyzických osob jen výjimečně, tito dlužníci většinou nemají majetek, kterým by bylo možné plnit. Mnohem častěji je toto ustanovení využíváno u tzv. trestných činů hospodářských, kde dlužníkem je společnost. 223 Zvýhodnění věřitele (1) Kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta Tento trestný čin je tzv. úpadkovým deliktem, který chrání oprávněné zájmy okruhu věřitelů jednoho dlužníka. Postihuje výlučně dlužníka, který je v úpadku a který přes tuto skutečnost zvýhodní některého z věřitelů nad rámec poměrného uspokojení všech svých věřitelů. V rámci dluhové problematiky se v praxi týká dlužníků fyzických osob opět jen výjimečně, spíše v teoretické rovině. Mnohem častěji je opět toto ustanovení využíváno u tzv. trestných činů hospodářských, kde dlužníkem je společnost. 227 Porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku Kdo v řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat, nebo se takové povinnosti 25

vyhýbá nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Skutková podstata tohoto trestného činu je opět deliktem dlužníka a týká se prohlášení o stavu majetku, kterým je možné uspokojit pohledávky věřitelů. V praxi půjde například zejména o prohlášení v rámci řízení o oddlužení fyzické osoby. 251 Neoprávněné podnikání (1) Kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let.. V rámci dluhové problematiky jde o celkem opomíjenou skutkovou podstatu trestného činu, dle mého názoru však do problematiky rovněž patří a to z důvodu použitelnosti při vyvození trestní odpovědnosti věřitele, tzv. lidového lichváře. Jde o případ pachatele, který nemá žádné živnostenské oprávnění nebo má živnost v jiném oboru a zisk získává z úroků či různých poplatků z peněz, které půjčuje. Nezřídka taková osoba získává i nemovitý majetek na dlužnících, a to zcela shodně, jak jsem popsal u trestného činu podvod. V praxi se jedná o půjčky sociálně slabým občanům v rámci nějaké komunity nebo společenství. Toto ustanovení chrání především zájmy státu na řádném vyměření a odvedení daně, což lidoví lichváři činí velice neradi. Podmínkou trestnosti je dle skutkové podstaty větší rozsah takové činnosti, který je vykládán jako činnost pachatele po delší dobu (několika měsíců) nebo získání vyššího zisku, tedy čistého zisku nad 50.000,- Kč. Samozřejmě v případě výše zisku nelze vycházet jen ze zisku z jediné půjčky, jedna osamocená půjčka neodůvodní znak podnikání. 26

Závěrem bych chtěl ze svého pohledu a určitě i z pohledu kolegů policistů zdůraznit, že dluhová problematika je i orgány činnými v trestním řízení vnímána jako výrazný společenský problém, který je nutné řešit především v rovině občanskoprávní úpravy a regulace. Je zcela zřejmé, že existuje řada společností či podnikatelů, kteří dosahují extrémních zisků vědomým vháněním dlužníků do dluhových pastí, ze kterých je většinou normální návrat do společnosti téměř nemožný. Takové dlužníky jsme často bohužel nuceni i trestně stíhat, protože se skutečně formálně dopouštějí trestného činu. V řadě případů tak státní moc působí nepřímo i jako vymahač dluhů, jak jsem již v textu naznačil, což na řadu policistů působí dosti negativně. Vzhledem tomu, že i z pohledu trestněprávní praxe je vnímáno, že nedostatečná regulace dluhového byznysu způsobuje značné společenské škody a to jak v rovině čerpání financí z veřejných prostředků (náklady trestního řízení, náklady sociálního zabezpečení, apod.), tak i v oblasti psychosociální, se jednoznačně přikláním na stranu těch, kteří požadují intervenci státu a úpravu občanskoprávních předpisů. Není totiž ani nutné vymýšlet nic nového, stačí jen nahlédnout do právního pořádku států za našimi západními hranicemi a čerpat z jejich zkušeností. 27

Obchod s chudobou Mgr. Daniel Hůle, o.p.s. Člověk v tísni 28

29

30

31

32

33

34

35

36