AUTOR Mgr. Jana Pikalová PRÁCE S TEXTEM Zpěvy sladké Francie (Král Looys) OČEKÁVANÝ VÝSTUP procvičování čtení a porozumění textu na základě doplňování slov do textu básně podle rýmu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka POMŮCKY papír, kopírka INSTRUKCE Žáci dostanou nakopírovaný pracovní list s textem, ve kterém jsou vynechaná slova. Ve druhém verši vždy chybí poslední slovo, které musí žáci doplnit podle rýmu. Dále dostanou slova, která je třeba do textu doplnit. Žáci doplňují podle rýmu. OBSAH 1. Originální text 2. Pracovní list pro žáka text s vynechanými slovy 3. Slova k doplnění 4. Řešení celý text se zvýrazněnými slovy ZPŮSOB PRÁCE individuální, ve dvojicích, skupinový ZDROJ Čítanka pro 7. Ročník, SPN, Praha 1998, str. 35-37
Originální text Hanuš Jelínek Zpěvy sladké Francie Král Looys Král Looys sedí před hradem, svou dceru drží v klíně svém. Ta žádá býti provdána za statečného Deona. Má dcero, zanech Deona, neb šelma je to proradná: chudšího není rytíře, ten nemá ani halíře. Já Deona se nechci vzdát, jej vždycky budu milovat, a víc než matku, příbuzné, než vás, jenž tak rád máte mne. Sem rychle! Kde jste, drábové, mí žalářníci, sluhové? Jí do věže odveďte hned, ať víckrát nezří boží svět! Tam sedm roků seděla, k ní živá duše nesměla. Když sedmý rok u konce byl, tu otec dceru navštívil. Jak daří se vám, dcero má? Zle, otče můj, jsem nešťastná. Mne červi žerou v těchto zdech a nohy hnijí v okovech. Zda, otče můj, vám možno jest dát halířků mi pět neb šest, by žalářník se obměkčil, mým nohám pouta ulehčil? Já peněz, dcero, dosti mám; tisíce, miliony dám a všechny budou pro tebe, jen zřekneš-li se lásky své. Než lásku svou bych zradila, radš ve věži bych zhynula. Pak, dcero má, tu zahyneš, už nikdy zdráva nebudeš! Nablízku krásný Deon byl on psaníčko jí podstrčil. Tam slova byla napsána: Nezapomeňte Deona, má krásná, mrtvou dělejte, v Saint-Denis nést se nechejte. Já v pravou chvíli přijdu tam a pochovat vás nenechám. Tu kráska rady poslechla, v té chvíli duši vydechla. Do rakve položili ji a nesli ji do Saint-Denis. Král s pláčem kráčí za rakví a před ním kněží zpívají. Sto mnichů, třicet kněží též, biskupů v mitrách tolikéž. Vtom krásný Deon tudy jde: Zastavte, kněží, zastavte! Mou milou jdete pochovat, chci otčenášek odříkat. Z ryzího zlata nůž on vzal a lněný rubáš rozpáral. Jak na ústa jí políbil, úsměv se na nich objevil. Nuž hleďte, kterak zrazen jsem svou dcerou, krásným Deonem. Ať tedy zasnoubí se s ním, a víc ať o tom neslyším! Ať trouby zazní, hudba hrá, má Deona mít dcera má. Když dcerka touží po lásce, jí otec marně bránit chce. Je láska přec jen krásná věc! nejmladší nato řekl kněz. My přišli jsme ji pochovat, a teď jí budem oddávat.
Pracovní list pro žáka Hanuš Jelínek Zpěvy sladké Francie Král Looys Král Looys sedí před..., Nablízku krásný Deon... svou dceru drží v klíně svém. on psaníčko jí podstrčil. Ta žádá býti... Tam slova byla...: za statečného Deona. Nezapomeňte Deona, Má dcero, zanech..., má krásná, mrtvou..., neb šelma je to proradná: v Saint-Denis nést se nechejte. chudšího není..., Já v pravou chvíli přijdu... ten nemá ani halíře. a pochovat vás nenechám. Já Deona se nechci..., Tu kráska rady..., jej vždycky budu milovat, v té chvíli duši vydechla. a víc než matku,..., Do rakve položili... než vás, jenž tak rád máte mne. a nesli ji do Saint-Denis. Sem rychle! Kde jste,..., Král s pláčem kráčí za... mí žalářníci, sluhové? a před ním kněží zpívají. Jí do věže odveďte..., Sto mnichů, třicet kněží..., ať víckrát nezří boží svět! biskupů v mitrách tolikéž. Tam sedm roků..., Vtom krásný Deon tudy...: k ní živá duše nesměla. Zastavte, kněží, zastavte! Když sedmý rok u konce..., Mou milou jdete..., tu otec dceru navštívil. chci otčenášek odříkat. Jak daří se vám, dcero...? Z ryzího zlata nůž on... Zle, otče můj, jsem nešťastná. a lněný rubáš rozpáral. Mne červi žerou v těchto... Jak na ústa jí..., a nohy hnijí v okovech. úsměv se na nich objevil. Zda, otče můj, vám možno... Nuž hleďte, kterak zrazen... dát halířků mi pět neb šest, svou dcerou, krásným Deonem. by žalářník se..., Ať tedy zasnoubí se s..., mým nohám pouta ulehčil? a víc ať o tom neslyším! Já peněz, dcero, dosti...; Ať trouby zazní, hudba..., tisíce, miliony dám má Deona mít dcera má. a všechny budou pro..., Když dcerka touží po..., jen zřekneš-li se lásky své. jí otec marně bránit chce. Než lásku svou bych..., Je láska přec jen krásná...! radš ve věži bych zhynula. nejmladší nato řekl kněz. Pak, dcero má, tu..., My přišli jsme ji..., už nikdy zdráva nebudeš! a teď jí budem oddávat.
Slova k doplnění byl věc zradila tam ním Deona dělejte vzdát lásce obměkčil hrá hradem pochovat provdána zdech rakví jsem rytíře napsána políbil mám příbuzné vzal hned zahyneš pochovat byl drábové poslechla má seděla též ji jest tebe jde
Řešení Hanuš Jelínek Zpěvy sladké Francie Král Looys Král Looys sedí před hradem, svou dceru drží v klíně svém. Ta žádá býti provdána za statečného Deona. Má dcero, zanech Deona, neb šelma je to proradná: chudšího není rytíře, ten nemá ani halíře. Já Deona se nechci vzdát, jej vždycky budu milovat, a víc než matku, příbuzné, než vás, jenž tak rád máte mne. Sem rychle! Kde jste, drábové, mí žalářníci, sluhové? Jí do věže odveďte hned, ať víckrát nezří boží svět! Tam sedm roků seděla, k ní živá duše nesměla. Když sedmý rok u konce byl, tu otec dceru navštívil. Jak daří se vám, dcero má? Zle, otče můj, jsem nešťastná. Mne červi žerou v těchto zdech a nohy hnijí v okovech. Zda, otče můj, vám možno jest dát halířků mi pět neb šest, by žalářník se obměkčil, mým nohám pouta ulehčil? Já peněz, dcero, dosti mám; tisíce, miliony dám a všechny budou pro tebe, jen zřekneš-li se lásky své. Než lásku svou bych zradila, radš ve věži bych zhynula. Pak, dcero má, tu zahyneš, už nikdy zdráva nebudeš! Nablízku krásný Deon byl on psaníčko jí podstrčil. Tam slova byla napsána: Nezapomeňte Deona, má krásná, mrtvou dělejte, v Saint-Denis nést se nechejte. Já v pravou chvíli přijdu tam a pochovat vás nenechám. Tu kráska rady poslechla, v té chvíli duši vydechla. Do rakve položili ji a nesli ji do Saint-Denis. Král s pláčem kráčí za rakví a před ním kněží zpívají. Sto mnichů, třicet kněží též, biskupů v mitrách tolikéž. Vtom krásný Deon tudy jde: Zastavte, kněží, zastavte! Mou milou jdete pochovat, chci otčenášek odříkat. Z ryzího zlata nůž on vzal a lněný rubáš rozpáral. Jak na ústa jí políbil, úsměv se na nich objevil. Nuž hleďte, kterak zrazen jsem svou dcerou, krásným Deonem. Ať tedy zasnoubí se s ním, a víc ať o tom neslyším! Ať trouby zazní, hudba hrá, má Deona mít dcera má. Když dcerka touží po lásce, jí otec marně bránit chce. Je láska přec jen krásná věc! nejmladší nato řekl kněz. My přišli jsme ji pochovat, a teď jí budem oddávat.