Masarykova univerzita v Brně

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Kdo jsou čeští nevěřící. Skrytá víra. Bakalářská práce Autor práce: Martina Mikulášková Vedoucí práce: PhDr. Roman Vido, PhD. Brno 2009

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a výhradně za použití uvedené literatury a zdrojů. V Brně dne 20. dubna 2009. Martina Mikulášková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Romanu Vidovi, PhD. za vstřícnost, ochotu a cenné rady při konzultacích nad tématem této práce. Zároveň bych ráda poděkovala své rodině a zejména synu Petrovi za trpělivost a pochopení v posledním roce mého studia. A v neposlední řadě i Pavlu Šťastnému, díky kterému tato práce nabyla listinné podoby.

Obsah I. ÚVOD... 6 II. TEORETICKÁ ČÁST... 7 i. Modernizace... 7 ii. Individualizace... 8 Problémy s operacionalizací individualizace... 9 iii. Sekularizace... 10 Klasické teorie... 10 Dimenze sekularizace... 11 Sekularizační vlivy... 11 iv. Sekularizace historické podmínky v České republice... 13 v. Náboženství dnešních dnů sekularizace nebo transformace?... 14 Detradicioanlizace náboženství... 15 Deprivatizace náboženství... 16 vi. Definice náboženství... 17 vii. Dimenze religiozity... 18 viii. Problémy s měřením víry... 19 ix. Operacionalizace víry... 20 II. EMPIRICKÁ ČÁST... 21 i. Úvod... 21 ii. Metody zkoumání, zdroj dat... 22 iii. Jsou nevěřící opravdu lidé bez víry?... 23 iv. Indikátory alternativní víry v dotazníku EVS...25 v. Statistická analýza... 29 Tradiční víra... 32 Alternativní víra... 33 Pojetí Boha... 37 Víra v horoskopy a talismany... 41 Shrnutí... 43 Diskuze... 44 III. ZÁVĚR... 47

Použitá literatura:... 49 Jmenný index... 51 Seznam tabulek... 53 TABULKA 1: VZÁJEMNÉ KORELACE VŠECH ZÁVISLÝCH PROMĚNNÝCH - SPEARMANŮV KOEFICIENT 28... 53 TABULKA 2: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VELIKOSTI MÍSTA BYDLIŠTĚ (%) 29... 53 TABULKA 3: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VĚKU (%) 30... 53 TABULKA 4: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE VZDĚLÁNÍ (%) 31 53 TABULKA 5: PŘESVĚDČENÍ RESPONDENTA - PODLE POHLAVÍ (%) 31... 53 TABULKA 6: MÍRA DUCHOVNÍ VÍRY 33... 53 TABULKA 7: POJETÍ BOHA MEZI ČESKÝMI NEVĚŘÍCÍMI 37... 53 Seznam grafů... 53 GRAF 1: EXISTUJE BŮH? GRAF 2: EXISTUJE NEBE NEBO PEKLO? 32... 53 GRAF 3: DUCHOVNÍ VÍRA PODLE VELIKOSTI BYDLIŠTĚ 34... 53 GRAF 4: DUCHOVNÍ VÍRA PODLE VĚKU 35... 53 GRAF 5: MÍRA DUCHOVNÍ VÍRY PODLE POHLAVÍ 36... 53 GRAF 6: POJETÍ BOHA PODLE POHLAVÍ 38... 53 GRAF 7: POJETÍ BOHA PODLE VELIKOSTI SÍDLA 39... 53 GRAF 8: POJETÍ BOHA PODLE VĚKOVÝCH KATEGORIÍ 40... 53 GRAF 9: POJETÍ BOHA PODLE VZDĚLÁNÍ 40... 53 GRAF 10: PRŮMĚRNÁ (NE)VÍRA V HOROSKOPY PODLE VZDĚLÁNÍ 42.. 53 GRAF 11: VÍRA V TALISMANY PODLE VZDĚLÁNÍ 42... 53 Anotace... 54

I. Úvod Výsledky sociologických výzkumů v oblasti náboženství prezentují českou společnost jako jednu z nejvíce sekularizovaných společností v Evropě 1, resp. mezi tzv. západními civilizovanými státy. Co však tato čísla znamenají a zda je lze jednoduše interpretovat jako důkaz poklesu religiozity, je otázkou. Jelikož náboženská víra je měřena zejména v její institucionalizované podobě, domnívám se, že výsledky poukazují pouze na sekularizaci institucionalizované podoby víry, nikoli však ostatních dimenzí víry. Čísla nevypovídají nic o tzv. privatizované víře, tedy o oblasti, do které se pravděpodobně přesunulo hlavní těžiště víry v moderních industriálních společnostech, jak naznačují práce některých sociologů. 2 Jakou roli pak hraje náboženství v dnešní racionálně ustavené společnosti? Je pravda, že se vytrácí vliv náboženské víry na život každého jednotlivce, nebo jsme spíše svědky radikální transformace náboženství? To jsou otázky, které si klade dnešní sociologie náboženství. Při jejich řešení nacházejí sociologové různé nejednoznačné odpovědi. Tato práce by měla přinést další podněty ke zkoumání významu a postavení náboženství v české společnosti. Jejím cílem je odhalit a zmapovat stopy skryté personifikované víry u těch jedinců, kteří sami sebe považují či označují za nevěřící, resp. atheisty. Jaké postoje k transcendentní povaze světa tito lidé zaujímají? Odmítají věřit v jakoukoliv podobu posvátného kosmu, nebo připouštějí nějaké formy transcendentního vysvětlení existence? A kdo jsou tito lidé? Jedná se spíše o městskou a vzdělanější populaci, nebo je bezvěrectví záležitostí spíše méně vzdělaných dělnických tříd? Jsou mezi atheisty zastoupeni více 1 Podle Evropské studie hodnot EVS 1999 se k náboženskému vyznání hlásí 39,4% respondentů, nižší podíl lidí s vyznáním byl naměřen jen v zemích bývalé NDR (Lužný, Navrátilová 2001) Podle šetření ISSP 1998 náboženské vyznání neuvedlo nehlásí se k náboženskému vyznání 45,9 % (Hamplová 2000) 2 Např. - Luckmann, T. 1967. Invisible Religion. The Problem of Religion in Modern Society. - Davie, G. 2002. Europe: the Exceptional Case. Parameters of Faith in themodern World U nás pak např. - Lužný, D. 1999. Náboženství a moderní společnost : sociologické teorie modernizace a sekularizace - Nešpor, Z. R. (ed.). Jaká víra? : Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství

muži, nebo ženy? Jaký postoj k transcendentnu mají mladší věkové kategorie a jaký starší? II. Teoretická část i. Modernizace Průmyslový rozvoj posledního století přinesl převratné změny jak ve způsobu života jednotlivce, tak ve způsobu organizace společnosti. Lidé si museli uvyknout na nové podmínky transformované společnosti. Je nutné podotknout, že průmyslová revoluce nastartovala vývoj, který vedl k vyšší produktivitě, k ekonomickému růstu, ke zvyšování životní úrovně, ale také s sebou nese určitá negativa jako je ekologická zátěž, devastace přírody a s ní související obava z klimatických změn podnebí, urbanizace se všemi důsledky na kvalitu života nejen lidí, ale i volně žijících druhů zvířat. Nové společenské uspořádání s sebou přináší i mnoho nových otázek. V sociologii se zkoumáním dopadu překotného rozvoje společnosti zabývá teorie modernizace. Ať už je modernizace definována podle M. Webera pouze jako diferenciace společenského systému na základě racionalizace. Nebo jako následek odloučení práce a domova, tedy jakéhosi zprůmyslnění práce, jak naznačují např. myšlenky K. Marxe. V tom základním se všechny teorie shodují: dnešní svět opustil tradiční uspořádání a pořádky svých otců a dědů. Modernita nemá stabilní podstatu, postrádá pevný řád. A. Giddens představuje modernitu jako molocha obrovský stroj, který sice můžeme kolektivně řídit, ale který hrozí uniknout z dosahu naší kontroly a rozlétnout se na kusy: Není to stroj složený z integrovaných součástí, ale naopak stroj, který je plný napětí protikladů a rozporných vlivů. (Giddens 2003: 125) Je to svět roztříštěný v nekonečné množství funkčních podsystémů. Podle de Moor (1995:1-3) proces funkční diferenciace vytvořil ve společnosti vnitřní subsystémy jako ekonomický, politický, vzdělávací systém apod. Jedním z nich je také náboženský systém

jako institucionalizovaný soubor pravidel a výkladu světa. Tato pravidla jsou zprostředkovávána společnosti různými cestami, ať už se jedná o organizované církevní rituály, nebo vzdělávací či volnočasové aktivity. Náboženství tedy funguje podle pravidel moderní společnosti, stejně jako ostatní sekulární subsystémy společnosti. A stejně jako ony, je charakterizováno ve své organizované podobě generalizací společenských vztahů, tedy zobecněním funkčních rolí jednotlivce ve společnosti, kdy případné nahrazení jednotlivce v systému nemá žádný nebo velice malý vliv na funkčnost a organizaci samotného systému. A stejně jako generalizace společenských vztahů tak i funkční diferenciace společnosti mají své kořeny nejen v racionalitě fungování dnešních společenských systémů, ale především ve značném nárůstu významu jednotlivce, tedy v procesu individualizace. (Keller 2007: 60-65) Jestliže dnešní společnost chápeme jako svět, který opustil tradiční pořádky, jako proces permanentního vykořeňování tzv. starého či přežilého ( třeba i toho, co kulturně sedimentovalo teprve nedávno), a současně jako komplementární proces neustále nově institucionalizované reflexivity (Havelka, Müller 1996: 146), pak se musíme ptát, na čem se tato společnost zakládá a co zajišťuje její soudržnost. Je to jen samotná racionalita, nebo v dnešní moderní společnosti přetrvávají ostrůvky tradičních hodnot, jak se domnívá např. S.N. Eisenstadt (in Keller 2007: 27). Jsou to stále jen modernizační a racionalizační procesy, které nastartovala průmyslová revoluce, nebo jsme dnes svědky jakýchsi antiracioanlizačních procesů, jak ve své stati Religiozita v dobe neskorej modernity: Prípad Slovensko naznačuje T. Podolinská? (Podolinská 2008: 57) ii. Individualizace Jedním z klíčových faktorů, ovlivňujících postavení a funkci náboženství v moderní společnosti, je postupný růst významu jednotlivce ve společnosti a jeho postavení vůči ostatním členům společnosti. Dnešní doba je charakterizována životem ve svrchovaném vlastnictví / a life of one's own (Beck 2001). Zatímco v tradiční společnosti byl život jednotlivců utvářen na základě askripce, kdy se musel každý podřídit jak tradici rodinné

tak náboženské, tak dnešní život je životem postaveným na vlastní vůli jednotlivce. Lze tedy tvrdit, že dnešní život si jedinec nejen může utvářet podle svých představ, ale dokonce musí, jelikož je v průběhu života neustále nucen se rozhodovat (Beck 2001: 22-28) V tradičních společnostech se předpokládalo, že syn půjde ve šlépějích svého otce a přijme víru svého rodu, tradici svého společenství. Identita každého člena tradiční společnosti byla předem dána a v podstatě se během života jednotlivce nijak výrazně neměnila. Dnes však identitu jednotlivců netvoří jen bezprostřední společenství, rodina, ale zásadní vliv na socializaci jedince mají média. Televize individualizuje a standardizuje. Na jedné straně vytrhuje lidi z tradičně zformovaných a vázaných hovorových zkušeností a životních kontextů. Zároveň jsou ale všichni v podobné situaci: konzumují institucionálně fabrikované televizní programy [ ] Každý z rodiny sedí sám a izolovaně před obrazovkou. [ ] Tímto způsobem vzniká [ ] standardizovaná kolektivní existence izolované masy poustevníků (Beck, 2004: 213). Individualizace svým životem ve svrchovaném vlastnictví rozložila kolektivní vazby a namísto tradičních malých společenství s pevně daným řádem a pořádkem ustavila nepřehlednou a nepřehlédnutelnou anonymní společnost nestálého charakteru. Problémy s operacionalizací individualizace Individualizace jakožto růst významu jednotlivce obsahuje několik nejednoznačných konceptů. Tento termín zahrnuje široké spektrum významů od autonomie na straně jedné až po sobeckost na straně druhé (Halman, Riis 2003: 38). Z toho důvodu je účelné pohlížet na individualismus alespoň ze dvou úhlů pohledu a to jednak jako přínos pro společnost, kam zahrnujeme sebezdokonalování a práci na sobě samém, která je pro společnost užitnou hodnotou a jednak sem řadíme jevy tzv. protispolečenské jako je hédonismus, konzumní způsob života, touha po soukromí, narcismus a jiné (de Moor 1995: 300). Z hlediska oblasti působení, nebo také vnějšího projevu, pak lze individualismus rozdělit do tří dimenzí: etická dimenze zahrnuje morálku ve vztahu k jednotlivcům, ekonomická dimenze zahrnuje postoje a hodnoty na škále od konzervativních po liberální a poslední,

kulturní dimenze pak klade důraz na rozhodnutí mezi svobodou a rovností (Halman, Riis 2003: 39-40). Vnitřní rovinou individualizace pak rozumíme především dvě oblasti, a to individualizaci vědomí tedy vytváření vlastní identity a odpovědi na otázku Kdo jsem? a dál individualizaci svědomí tedy oblast vlastního přístupu ke společnosti z hlediska morálky a mravnosti při hledání odpovědi na otázku Jak se mám chovat? (Luckman 1967: 77-79). iii. Sekularizace Klasické teorie Náboženství zaujímalo v tradičních společnostech hlavní roli, bylo to právě náboženský řád a zákon, který měl nejvyšší moc a určoval veškerá pravidla lidského soužití. V rámci takového řádu nebylo místo pro realizaci individuálních přání či požadavků. Dnes, když je veškerý řád a uspořádání plně podřízeno potřebám individua, je postavení a smysl náboženské víry v životě člověka značně posunut oproti dobám minulým. Náboženství už zkrátka neřídí dění ve společnosti, ani jednání soukromé, není už inspirací pro kolektivní víru, ani pro společné hodnoty (Rémond 2003: 237). Rozdělení moderní společnosti na posvátný a profánní kosmos, tato polarizace světa jde ruku v ruce s demonopolizací náboženství a ipso-facto vede k pluralitní situaci, takže náboženské tradice, které byly dříve autoritativně vnucovány všem, jsou dnes jen jednou z nabídek trhu funkčně rozdělené společnosti (P.Berger in Dobbelaere 2002: 35). Zatímco tradiční společnosti se řídily pouze církevními zákony a právo a morálka se shodovaly, dnes se rozcházejí. [L]idé dnes odmítají zvenčí nařizovaná pravidla a chtějí si přivlastnit morálku s tím, že si ji uzpůsobí podle svého. (Rémond 2003: 233) Vytrácí se tak přímý vliv náboženství na formování společnosti a můžeme tedy hovořit o sekularizaci společnosti. Otázkou ale zůstává, zda se vliv náboženství vytrácí ze všech oblastí života jednotlivce, nebo zda si zachovalo některou ze svých funkcí a pokud ano, tak jakou roli v životě dnešních lidí hraje? Neoddiskutovatelným faktem je, že náboženství dnes musíme chápat v jeho pluralitním postavení s ostatními funkčními systémy společnosti (Václavík, 2007)

jako volitelnou součást vysvětlení světa. Míra jeho vlivu na různé aspekty společenského života je tedy různá a ve své personifikované podobě pro sociologii i obtížně měřitelná. Dimenze sekularizace Proces sekularizace má však kromě své objektivní stránky (rozluka církve a státu, ztráta přímého vlivu na dění ve společnosti) i stránku subjektivní, a tou je sekularizace vědomí. Mnoho jedinců se tedy dnes obejde při interpretaci světa bez náboženského výkladu (Berger, 1999). Sekularizace v moderní společnosti tak neznamená jen ztrátu vlivu, moci či dohledu náboženských institucí nad životem jednotlivce, není tedy otázku pouze substantivní roviny religiozity, ale v procesu individualizace ztratilo náboženství také svou legitimizační funkci společného hodnotového systému institucionalizovaného dobra a správného jednání (Dobbelaere, 2002). Posvátný kosmos moderních industriálních společností nepředstavuje na rozdíl od posvátného kosmu tradičních společností konzistentní celek, ale spíše směsici různých systémů významů. Z tohoto důvodu si také konzument nemůže tuto směsici osvojit jako celek. Náboženský konzument si vybírá určitá témata, z nichž pak buduje vlastní, silně soukromý systém nejvyšší významnosti. Propast mezi individuální religiozitou a oficiálním modelem se tak ještě dále prohlubuje (Lužný, 1999: 80). Sekularizační vlivy Pokles významu náboženství v moderních společnostech má několik vzájemně neoddělitelných a provázaných příčin. Sekularizace je tedy plodem jak převratných změn ve společnosti jdoucích ruku v ruce s novým rozdělením Evropy, s politickými a ekonomickými změnami jako bylo zprůmyslnění výroby, urbanizce životního prostoru, tak změn v pojetí a chápání samotného života jednotlivce, tedy s individualizací. Existence národních států, a především současné podoby tzv. sociálních států zaručovala jedinci vyšší míru bezpečí a ochrany, než tomu bylo dříve. V důsledku toho se člověk nemusel tak často obracet k Bohu, aby si zajistil bezpečí modlitbou, tudíž některé

náboženské rituály ztratily svůj význam a svoje místo v každodenním životě (Halman, Riis 2003: 52). K sekularizaci Evropy tedy přispěla změna společenského uspořádání. Její součástí je i proces, který B.R.Wilson nazývá societalizací společnosti. Jedná se o proces, při kterém stále více malých společenství a jedinců je zapojováno do komplexu vzájemných vztahů a závislostí a jejich role jsou určeny již ne na základě náboženské askripce, ale na základě racionálního kalkulu (Wilson 1982: 154). Tradiční komplexní vztahy členů společnosti jsou přetrhány a nahrazeny vztahy mezi jednotlivými rolemi, které jednotlivci v daném čase právě zastávají. Vztahy již nejsou tak striktně určovány (náboženským) řádem, ale pravidly (ekonomické) výhodnosti. Podle J. Spousty atheismus může vést nejen k odklonu od náboženských hodnot, ale také od ostatních (morálních) hodnot stěžejních pro fungování lidské společnosti jako celku (Spousta 2002: 361). Společnosti, ve které jsou mezilidské vztahy řízeny pouze na základě racionálních rozhodnutí, tak hrozí kolaps z důvodu neexistence společného hodnotového rámce a řádu, jež by zastřešoval každodenní jednání jejích členů. Racionalita sama o sobě nedokáže zodpovědět některé dimenze lidského tázání, a proto můžeme tvrdit, že ačkoliv je moderní svět řízen převážně na základě racionálního řádu, ve skutečnosti je tento řád vystavěn na iracionálních (náboženských) základech (Wilson 1982: 49). A konečně i samotná židovsko-křesťanská tradice pojetí náboženství byla příčinou rychlého úpadku svého vlivu, neboť se nedokázala přizpůsobit svým kategorickým ultimativním přístupem k vyznání (nepřipouštěla možnost jiné volby než věřit, nebo nevěřit v jednoho pravého Boha ) změnám, které v posledních dvou stoletích ve společnosti probíhaly a otevíraly společnost i dalším, zejména východním náboženským vlivům (Wilson 1982: 66). Křesťanské církve se tak mnohdy stávaly se svým dogmatismem jakousi bariérou mezi Bohem a člověkem. V dnešní době jsou nositelé tradičních forem religiozity [ ] často vnímáni jako pokrytci (Fujda 2008: 148), neboť nejsou dle některých lidí, ať už příslušníků nových náboženství nebo atheistů, skutečně zbožní, ale jsou jen přítomni rituálu, aniž by vnitřně následoval[i] Pravdu (Fujda 2008: 148). Pokles kredibility tradičních náboženských směrů, provázený současně i poklesem příslušníků jejich církví, tak nemusí nutně znamenat sekularizaci společnosti ve smyslu

vymizení víry, ale spíše poukazuje na probíhající radikální proměnu oblasti zbožnosti (Václavíková Helšusová, L, Václavík, D. 2006: 173). Lze tedy hovořit spíše o tom, že západní Evropané zůstávají v podstatě necírkevní než jednoduše sekulární společností (Davie 2002: 5), anebo také o tom, že sekularizace Evropy jde ruku v ruce s její sakralizací, kterou však v současné době nedokážeme běžnými sociologickými nástroji postihnout (H. Zinser in Podolinská 2008: 55). iv. Sekularizace historické podmínky v České republice Dříve náboženství zasahovalo a řídilo všechny oblasti života od ceremoniálů při narození přes každodenní rituály, organizaci času, až po exekutivu náboženského právního řádu. Dnes je náboženství v západních společnostech vnímáno spíše jen jako jeden z možných světonázorů. (McGuire, 2002) Vznik národních a států a instituce občanské příslušnosti změnily uspořádání společnosti. Všichni uznávají odlišnost mezi náboženským přesvědčením jednotlivců a občanstvím, [ ] (racionálně řízený, pozn. autorky) stát už nemůže být konfesní: je věcí všech, a proto musí být neutrální a musí uplatňovat přísnou rovnoprávnost mezi konfesemi. (Rémond 2003: 252) Byl to právě proces racionalizace a racionálního jednání, ustaveného již biblickými zákony a rozvedeného do důsledku protestantismem, které vedly k sekularizaci. Paradoxně tak lze tvrdit, že prvotním důvodem sekularizace bylo samotné židovsko-křesťanské náboženství se svým pojetím víry, slibujícím za pokorný život a dřinu na zemi odměnu v podobě nebeského království (Dobbelaere 2002: 37-38). Nemalý podíl na úpadku vlivu náboženských institucí mělo i vzdělání, resp. systém vzdělávání a s ním související gramotnost obyvatelstva (Dobbelaere 2002: 31). Výklad svatých knih se tak dostal již v období středověku ze samojediného držení v rukou kléru k široké laické veřejnosti. V Českých zemích je z historického hlediska situace poněkud odlišná od situací v okolních zemích, neboť u nás panoval již od 15. století kritický postoj

k oficiální katolické církvi jak v husitském hnutí (Rémond 2003: 241), tak v pozdějších reformistických hnutích. (Nešpor, 2004: 26) Postavení nejsilnějšího katolického náboženství Evropy tedy u nás bylo tradičně vlivem těchto reformistických církevních hnutí vnitřně oslabováno. Vznikala množství téměř lidových výkladů křesťanské víry (Nešpor 2004: 26), takže i náboženské tradice a pořádky byly různorodé. Dalším oslabením vlivu církve bylo období od počátku 20. století, resp. konce stol. 19., kdy se v politice začaly objevovat socialistické strany orientované na dělnickou třídu a kdy velká většina lídrů těchto stran byla nevěřících (Dobbelaere, 2002: 39). U nás pak podobně jako v ostatních zemích, kde zvítězila komunistická ideologie byl vliv církve omezován programově s cílem její vliv ve společnosti úplně potlačit (Dobbelaere 2002: 40). S tímto odkazem je třeba počítat i při interpretování dat z výzkumů náboženství v českých zemích v současnosti. To, co propojuje všechny historické periody sekularizace českých zemí, není ani tak ztráta náboženskosti populace, ale spíše odpor k oficiálním, organizovaným formám zbožnosti (Nešpor 2004: 28). v. Náboženství dnešních dnů sekularizace nebo transformace? Jak bylo naznačeno v předchozí části, Česká republika má mnoho důvodů být sekulární zemí. Nejenže zde, jako v ostatních zemích Evropy, probíhaly a stále probíhají modernizační, resp. post-modernizační procesy spojené s individualizací, navíc je zatížena 40letým vývojem a propagandou socialistického realismu a v neposlední řadě přetrvávají tradiční silné antiklerikální postoje, které byly po Sametové revoluci ještě posíleny vleklými spory o restituci rozsáhlého majetku, jež si církev nárokovala. (Lužný, Navrátilová 2001). Tyto spory je možné považovat za jedenu z možných příčin odlivu věřících, jejichž počet těsně po revoluci vzrostl, avšak s odstupem necelé desítky let citelně poklesl (Spousta 2002). Nelze však jednoznačně tvrdit, že by vzrostl počet lidí, kteří nevěří v žádnou transcendentní sílu (Hamplová 2001; Spousta 2002). Sesbíraná data totiž odkazují spíše k poklesu tradiční institucionalizované víry, než k poklesu víry obecně, tedy zejména těch forem zbožnosti, které neodpovídají tradičnímu pojetí náboženství.

Detradicioanlizace náboženství Oficiální církve dnes ztrácejí svou funkci při utváření náboženského přesvědčení mezi širokou vrstvu veřejnosti, a to i u mladých lidí, kteří nejsou zatíženi osobními zklamáními či nedůvěrou v církev, a naopak jsou připraveni nabízenou doktrínu přijmout v celé své komplexnosti. Na druhou stranu jsou připraveni tuto nabízenou doktrínu se stejnou rozhodností zamítnout (Davie 2002: 78), neboť lidé dnes již nevěří nekriticky nabízeným dogmatům, ale aktivně si vlastní víru vytvářejí na základě nabídky náboženského trhu. (Dobbelaere 2002: 176) Jestliže náboženství v historii zastávalo a i dnes stále ještě zastává důležitou úlohu při socializaci jedince a utváření jeho světonázoru, můžeme tvrdit, že socializační funkce oficiálního modelu religiozity slábne, jelikož nabízená náboženská dogmata již nevyhovují dnešním životním podmínkám a jsou tak vnímána ze strany společnosti, a to i mezi věřícími samotnými, jako pravidla spíše formální, která ve skutečnosti nemusí být striktně dodržována. (Luckmann 1967: 88) Privatizace náboženství S nástupem nové demokracie v Českých zemích se i zde začíná formovat pluralitní trh náboženských směrů, na kterém jednu z hlavních rolí hraje především tisk, resp. nabídka duchovní literatury (Luckmann 1967). Tato infiltrace různých náboženských hnutí a směrů pak nastartovala proces individuálního sestavování vlastních systémů náboženských výkladů světa a dochází k jakémusi náboženskému synkretismu, a to nejen v rovině individuální, ale i v rovině komunitní. Vznikají náboženská či kvazi-náboženská nebo lépe duchovní centra, jejichž učení se zakládá na syntéze odkazů nejrůznějších náboženských směrů celého světa (McGuire 2002: 113). S rizikem značného zjednodušení lze tvrdit, že aktivní způsob práce s (duchovní, poz. autorky) literaturou je výrazem přímé návaznosti okultismu (nebo též individualizovaného projevu náboženského synkretismu, pozn. autorky) na tradici renesančního západního esoterismu, který byl do značné míry spojen s počátky moderní vědy, a který usiloval o nalezení moudrosti smiřující teologii s vědou či s filozofií. (Fujda 2008: 144)

Kromě nabídky knižní literatury však poptávku po duchovních potřebách na náboženském trhu uspokojují i jiné tzv. sekundární instituce. Podle T. Luckmanna zahrnují tyto instituce celou škálu nejrůznějších nabídek od knih s duchovní tématikou, přes časopisy jako Reader s Digest s jejich nabídkou populární psychologie, až po texty soudobých moderních písní. Tyto instituce reagují daleko pružněji na poptávku po zboží duchovního charakteru než instituce tradiční, a proto jejich obliba roste, zatímco primární instituce v podobě etablovaných náboženství zaznamenávají odliv svých přívrženců právě v důsledku své nedostatečné nabídky. (Luckmann 1967: 104) Deprivatizace náboženství Lidé dnes vyhledávají spíše osobní zážitky setkání s duchovní sílou/bohem, než aby přijímali dogmatická náboženská pravidla nastolovaná konfesními profesionály. Roste tedy poptávka po kurzech šamanismu, jógy, meditace, regresní terapie apod. (Dobbelaere 2002: 177), organizovaných nejrůznějšími organizacemi, ať již zaměřenými primárně na duchovní aspekty, nebo běžnými neduchovními, spíše volnočasovými organizacemi. Ať už tedy nejrůznější zážitkové semináře či tiché rozjímání nad texty, šířenými tiskem (obojí, pozn. autorky) vede nejen k rozkladu existujících struktur náboženské autority a k pluralizaci náboženského sociálního prostoru, ale také k výraznému zvnitřnění a zdůraznění morální stránky náboženství, individuálního svědomí a role doktríny. (Fujda 2008: 147) Nelze však jednoduše tvrdit, že by pluralitní nabídka trhu způsobovala jen individualizaci a privatizaci náboženství v tom smyslu, že se lidé přestanou shromažďovat za účelem bližšího spojení s transcendentnem. Naopak široká nabídka nejrůznějších náboženských směrů vede ke vzniku mnoha nových komunit, a to i v rámci tradičních náboženských křesťanských organizací. (Davie 2004) Modernizační a zejména postmodernizační vlivy, označované jako tekutá modernita, nevedou jednoznačně k úpadku společenské funkce náboženství a k jeho privatizaci, ale

v reakci na tyto vlivy lze ve společnosti pozorovat dvě tendence. Na jedné straně hnutí New Age, jako projev přizpůsobení se nestálé modernitě je charakterizován vytvářením dočasných center společné víry. A na straně druhé fundamentalismus, snažící se zachovat staré pořádky, k němuž se hlásí lidé, pro které je přijetí života v rytmu modernity obtížné. Tito lidé se pak sdružují v organizacích, které se snaží jít proti modernizačním proudům ve společnosti, tedy v ortodoxně zaměřených náboženských institucích. (Davie 2004: 78) vi. Definice náboženství Na náboženství jako společenský subsystém je možné pohlížet jednak jako na organickou součást společnosti, tzn. ve své substantivní rovině jako na unifikovaný systém věr a praktik odkazujících k nadpřirozené, transcendentní realitě, jež vytváří ze všech, kdo tento systém přijali za vlastní, jednotnou morální komunitu.(dobbelaere 2002: 52) Ustavuje však nejen morálku a pravidla mravnosti, ale v důsledku toho také ovlivňuje životní postoje a hodnoty věřících. Náboženství je tedy jakýsi typ symbolického universa, vytvářejícího významné/základní kulturní hodnoty a normy a (v některých případech) ovlivňujícího téměř všechny typy osobního a sociálního jednání, včetně jednání v politické a ekonomické sféře (Nešpor, 2004: 22). Na druhou stranu můžeme náboženství nahlížet v jeho funkcionální rovině, jako subsystém vytvářející a formující každodenní život, organizující čas a prostor. Tato funkcionální oblast náboženství je v moderních společnostech oslabována ostatními subsystémy společnosti, o kterémžto faktu pojednává celá teorie sekularizace. Náboženství je zde chápáno jako systém, který legitimizuje ostatní sociální instituce: [N]áboženství představuje historicky nejrozšířenější a nejefektivnější nástroj legitimizace. Jeho velká efektivita vyplývá ze skutečnosti, že sociálně konstruovanou realitu spojuje s nejvyšší realitou, s univerzálním řádem. Náboženství legitimizuje sociální instituce tím, že je umísťuje do posvátného kosmického rámce, a poskytuje jim tak nejvyšší ontologický status. (Lužný 1999: 84) Pohlížíme-li na náboženství v jeho

funkcionální rovině, je vhodné pozastavit se nad jeho funkcí v moderní společnosti, neboť dnes již nezastává funkci explicitního dohlížitele nad pořádkem, ale má spíše funkci latentní (Wilson 1982: 33), tedy slouží jako jakési socializační podhoubí, které, ač často jedinci neuvědomováno, vytváří jejich žebříčky základních hodnot. vii. Dimenze religiozity S přihlédnutím k teorii modernizace lze religiozitu rozdělit na dvě základní dimenze, a to na dimenzi institucionální, jejíž míra projevů ve společnosti zaznamenává dlouhodobě stálý pokles (Dobbelaere 2002; Halman, Riis 2003; Hamplová 2008) a na druhé straně na dimenzi individuální, která není dosud sociologicky dostatečně a jednoznačně zmapována (Nešpor 2004). V důsledku individualizace společnosti se náboženství a jeho oblast působení přesunulo z veřejné sféry do sféry soukromé. Takto pojímaná religiozita však vykazuje přímou návaznost na institucionalizovanou religiozitu, neboť jsou to právě církevní instituce, které náboženské doktríny zprostředkovávají široké veřejnosti. Etablované církve se však v dnešní době musí o svou funkci zprostředkovatele a socializačního činitele dělit s ostatními zprostředkovateli náboženství, kterými se v moderních společnostech stávají jednak úzké příbuzenské svazky rodiny, společné domácnosti, jednak spolky ustavené často primárně jako volnočasové organizace a v neposlední řadě také literatura a hromadné sdělovací a komunikační prostředky (Luckmann 1967). Přičemž se zdá, že vliv posledně jmenovaných institucí na šíření náboženství a utváření víry v moderních společnostech zastává jednu z hlavních rolí. V moderní urbanizované společnosti není už náboženství spojeno s komunitou sousedství a příbuzenství, jak tomu bylo ve společnostech tradičních, ale je více literární záležitostí. (Wilson 1982: 31) Nová náboženská hnutí, která ve své stati Modernizace, nová religiozita a akulturace hinduimu v českém okultismu nazývá M. Fujda okultismem nezn[ají] nezpochybnitelnou autoritu a výlučnost, naopak maximálně rovíj[ejí] představu univerzální věčné filozofie

(Fujda 2008: 140). Okultista si tak prostřednictvím nabídky náboženského trhu, především literatury, sestavuje svůj vlastní posvátný kosmos. Dle způsobu identifikace s náboženským systémem lze rozdělit oblast působení náboženství do čtyř dimenzí (Hervieu-Léger in Bartošová 2008: 91): 1) společenskou vztahující se na ohraničení náboženské skupiny (kdo je uvnitř a kdo venku ) 2) etickou vztahující se k oblasti hodnot a osobní morálky, souvisí s politickou sférou v oblasti konzervativních či liberálních postojů 3) kulturní vztahující se k oblasti symbolického vyjádření reality a způsobu chápání a přemýšlení o světě, zahrnuje i reference svobody nebo rovnosti 4) emocionální zahrnuje emocionální prožitky, zkušenosti jako splynutí vědomí. zakoušení hloubky víry. viii. Problémy s měřením víry Tato práce se pokusí o zmapování převážně poslední z výše jmenovaných dimenzí, přičemž je nutné počítat s tím, že při absenci institucionalizované víry vyvstává v emocionální rovině problém s uchopením náboženského prožitku, neboť zde nejsou žádné společné rámce a neexistuje svět unifikovaných symbolů. (Berger 1999) Evropská studie RAMP (Religion and Moral Pluralism) ukázala, že nestačí jednoduše položit otázku: Věříte v Boha, neboť 31% dotazovaných si myslí, že Bůh je něco uvnitř každého člověka než něco vnějšího, 16% respondentů věří v duchovní sílu a jen 33% si myslí, že Bůh je někdo, s kým mohu mít osobní vztah. (Dobbelaere 2002: 174) Ve většině zemí tak čísla z průzkumů ukazují, že počet lidí, kteří nevěří v Boha ani v žádnou duchovní či životní sílu se pohybuje od 20% v Dánsku a Švédsku až po méně než 1% v Irsku. (Halmann, Riis 2003: 12)

Hlavním nedostatkem současných kvantitativních výzkumů náboženství je skutečnost, že měří převážně oficiální podoby víry, zatímco individuální zbožnost zde není podchycena. Mnohdy tedy výsledky studií ukazují, jak je daná náboženská skupina (katolíci, protestanti ) homogenní, ale nevypovídají nic o neorganizované zbožnosti. (McGuire 2002: 108) V některých zemích pak indikátory oficiální zbožnosti ztrácejí vypovídací hodnotu, neboť zde panuje velká hostilita mezi společností a církví (Davie 2002: 13) Je tedy otázkou, zda je možné empiricky zachytit projevy individualizované víry a v neposlední řadě se musíme ptát i po smyslu tohoto počínání. Je možné odhalit obecné sociálně strukturující principy individuální religiozity, nebo je to jen zbožné přání sociologů? ix. Operacionalizace víry Chápeme-li lidskou religiozitu jako antropologický fakt (Luckmann 1967: 69), tedy jako základní vlastnost, která je člověku daná, pak lze předpokládat, že žádné lidské společenství se neobejde bez náboženství, jakožto sociálního projevu této vlastnosti. Hovoří-li se dnes o sekularizaci jako o mizení náboženství z běžného života, pak tuto teorii podle T. Luckmanna není možné potvrdit. Zdá se, že spíše než úpadku vlivu náboženství na život jednotlivců jsme svědky jeho radikální proměny. Mít víru totiž znamená věřit ve smysl života a předpokládat, že to, co člověk udělá nebo od čeho upustí, bude mít dlouhodobý význam (Baumann, 2004: 183). Klíčovou součástí jakékoliv víry je skutečnost, že propůjčuje hodnotu něčemu, co je trvalejší než prchavý a bezodkladně smrtelný život jedince: musí to být něco trvalého, co se dokáže bránit rozleptávajícímu vlivu času, snad dokonce něco, co je nesmrtelné a věčné. (Baumann, 2004: 187) Je tedy nasnadě, že právě v dnešní době, která je charakterizována svou vrtkavostí a dočasností, zřejmě hraje náboženství, především pak hledání správné víry, důležitou roli v životě každého jednotlivce. Zatímco donedávna se výzkumy náboženství zaměřovaly na jeho ustálené, institucionalizované projevy ve společnosti, je nutné se pokusit nalézt ty projevy

zbožnosti, které reprezentují náboženství dnes, přičemž hlavní těžiště, kam je nutné zaměřit pozornost, je osobní, neboli privatizovaná religiozita. Tato oblast je záležitostí převážně emocionální dimenze religiozity (Halman, Riis 2003: 7) a v dotaznících jí vedle dimenze ortodoxní (Davie 2002: 4) bývá věnován poměrně menší prostor, neboť na individuální rovině je těžké odlišit vliv náboženství a ostatní kulturní vlivy. Často se můžeme v dotaznících setkat dokonce i s tzv. slepými otázkami (např. četnost návštěv bohoslužeb), které nezjistí nic o přesvědčení respondenta (McGuire 2002: 108), stejně tak při zkoumání současné zbožnosti, především pak v městských aglomeracích, klesá význam dotazování se po konfesní příslušnosti (Podolinská 2008: 76). Na nejobecnější úrovni lze říci, že náboženství a víra odpovídají na otázky: Kdo jsem já? z hlediska individuálního jedince a Kdo jsme my? z hlediska skupiny. Umisťují tak jedince nejen v rámci skupiny, ale i skupiny mezi sebou navzájem v rámci věčného pořádku posvátného kosmu (Wilson 1982: 34). Sociologové by se proto měli snažit pod slupkou kulturních nánosů nacházet sociálně strukturující principy religiozity (Wilson 1982: 20). II. Empirická část i. Úvod Hlavním cílem této práce je zjistit, zda jedinci prohlašující o sobě, že jsou nevěřící či atheisté, skutečně nevěří v žádnou podobu transcendentna, nebo zda se jedná pouze o jedince, kteří z jakéhokoliv důvodu odmítají tradiční náboženská vyznání, ale ve skutečnosti myšlenku, že existuje vyšší sjednocující neboli božská síla, tak úplně nezavrhují. Studie se omezuje na zjišťování této skutečnosti pouze mezi českou populací. Ačkoliv podle Luckmana (1967: 79) není možné empiricky zachytit, jakým způsobem ovlivňuje oficiální religiozita, jakožto implikátor religiozity individuální, složení žebříčku hodnot individuí, je přinejmenším nutné se z empirických dat pokusit zjistit, jaká vlastně individuální zbožnost je a zda je záležitostí jen lidí tzv. věřících, nebo je záležitostí každého jednotlivce, tedy i lidí nevěřících.

Další dimenzí této práce je pak zkoumání samotného složení víry bezvěrců a to, zdali je případná religiozita těchto lidí závislá na vybraných sociodemografických charakteristikách jako je velikost místa bydliště, vzdělání, jejich věk či pohlaví. Tato malá sonda do víry bezvěrců by pak měla sloužit především jako vodítko k dalším případným kvalitativním či kvantitativním analýzám zbožnosti české společnosti. Neklade si tedy za cíl ani tak poskytovat odpovědi na otázky po složení víry, ale měla by spíše napomoci při hledání správných otázek, které by umožnily blíže tuto dimenzi společnosti prozkoumat. ii. Metody zkoumání, zdroj dat K sekundární statistické analýze jsou použita data z kvantitativního šetření Evropské studie hodnot EVS 1999. Toto šetření proběhlo v letech 1999 2000 současně jak v České republice, tak v dalších 32 zemích 3 Evropy, u nás byla sesbírána data od 1908 respondentů. Metodou vícestupňového pravděpodobnostního výběru byl vybrán reprezentativní vzorek populace starší 18 let včetně, která rozumí a mluví česky. Data byla sesbírána agenturou SC&C formou standardizovaných rozhovorů. Hlavním řešitelem celého projektu byl pak prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc. a Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Mezinárodní komparativní výzkum EVS proběhl již ve čtyřech vlnách, a to v letech 1981, 1990, 1999 a 2008, přičemž Česká republika se zúčastnila posledních tří vln výzkumu. Přestože výzkum z roku 1999 není aktuální, je použit pro tuto práci, neboť data z posledního výzkumu v roce 2008 ještě nejsou k dispozici širší veřejnosti. Ačkoliv šetření EVS není zaměřeno primárně na zjišťování náboženské situace v dané populaci, bylo upřednostněno před výzkumem ISSP (lnternational Social Survey Programme), který probíhá jako komparativní výzkum po celém světě a jsou do něj pravidelně zařazovány specializované moduly, jednímž z nich je také modul náboženství zařazený a uskutečněný u nás v letech 1991, 1998 a 2008. Dotazník ISSP ovšem zahrnuje 3 Belgie, Bělorusko, Bulharsko, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Severní Irsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie

otázky převážně na institucionalizovanou podobu víry, na kterou v této práci není zaměřena pozornost. Datový soubor EVS 1999 byl sice z hlediska náboženství u nás již několikrát analyzován (Lužný, Navrátilová 2001, Spousta 2002, Hamplová 2008), v dimenzi bezvěrců, kterou se snaží blíže prozkoumat tato práce, ale zatím analyzován nebyl, i proto je jeho užití z hlediska sociologického přínosu opodstatněné. Dalším souborem dat, která by bylo možné použít je výzkum DIN 2006 (Detradicionalizace a individualizace náboženství), což je národní projekt výzkumu náboženství skládající se z několika částí, jak kvantitativních tak kvalitativních šetření. Data z kvantitativní části však stejně jako data EVS 2008 jsou zatím nedostupná pro zpracování širší veřejností. Tato data byla zpracována řešitelkou projektu Danou Hamplovou a výsledky byly otištěny v Sociologickém časopise č. 4/2008 4. iii. Jsou nevěřící opravdu lidé bez víry? To je naše hlavní výzkumná otázka, na kterou se pomocí statistické analýzy dat EVS 1999 pokusí tato práce odpovědět. Podle Luckmana (1967: 114) je struktura moderního posvátného kosmu a jeho tématický obsah určujícím faktorem, který podněcuje vznik nových sociálních forem náboženství. Spolu s L. Halmanem se tak můžeme ptát: Pokud lidé věří v něco, pak vyvstává otázka: jaký alternativní systém významů, jaký symbolický svět zde na základě této víry vzniká? (Halman, Riis 2003:12) Nebo také, do kterých oblastí zbožnosti by měly výzkumy náboženství zaměřit svou pozornost, který určující faktor podoby religiozity uniká naší pozornosti? Podle D. Hamplové [č]eši nejčastěji věří ve schopnosti věštců, v existenci nějaké nadpřirozené síly a v hvězdná znamení a horoskopy (Hamplová 2008: 709). Prozkoumáme-li tedy zbožnost nevěřících, co tato sonda přinese? Bude případná religiozita bezvěrců závislá na sociodemografických ukazatelích jako jsou věk, vzdělání či pohlaví, nebo jsou jejich postoje k víře ovlivněny jinými faktory? Analýza datového souboru se tedy bude vztahovat především k otázce: 4 Hamplová, D.: Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiosity, Sociologický časopis/czech Sociological Review, 2008, Vol. 44, No. 4: 703 723

Je možné v populaci, která sama sebe označuje za nevěřící, resp. atheisty a nehlásí se ani k žádnému církevnímu vyznání, nalézt nějaké stopy víry v transcendentno? Přičemž k doplnění celého obrazu víry bezvěrců je nutné položit si i další otázky jako: V co konkrétně nevěřící věří, jakou podobu religiozity je možné u těchto lidí očekávat a v jaké míře? Kdo vlastně tito nevěřící jsou, jaké jsou jejich sociodemografické charakteristiky a ovlivňují tyto charakteristiky nějakým způsobem podobu jejich víry? Jelikož v dnešní době klesá význam výzkumu konfese při zkoumání religiozity, zejména u populace žijící ve velkých městech 5, je nutné zaměřit pozornost na takové kategorie proměnných, které nám umožní dnešní víru uchopit a prozkoumat. Vzhledem k pokračující urbanizaci způsobu života, je možné předpokládat, že význam zkoumání konfese bude svou vypovídací hodnotu ztrácet nejen ve velkých městech, ale i v menších sídlech. Podle výsledků sociologických průzkumů se Česká republika řadí k národům s nejnižším počtem věřících, tato čísla však podle Z. Nešpora (2004) nevypovídají nic o neorganizované zbožnosti. Lze tedy předpokládat, že i respondenti, kteří sami sebe označili za nevěřící budou inklinovat k nějaké formě víry. V dotazníku EVS se pro zkoumání privatizované víry zdají být vhodné proměnné, které se dotazují na konkrétní víru respondenta v Boha, duchovní/životní sílu, moc talismanů, posmrtný život apod. 6 Cílem této práce pak je zjistit, zda se nevěřící v odpovědích na tyto otázky nerozcházejí se svou deklarovanou ne-vírou, resp. atheismem. Hlavní výzkumná hypotéza tedy zní: I přesto, že část populace označuje sama sebe za nevěřící, resp. atheisty a nehlásí se k žádnému církevnímu vyznání, je možné u ní nalézt nějaké podoby víry. 5 Podle sčítání lidu ve Slovenské republice roku 2001 byla zjištěna korelace mezi velikostí sídla a deklarovanou církevní příslušností. Zatímco v sídlech do 5000 obyvatel se k církvi hlásilo až 90% obyvatel v sídlech nad 100tis. obyvatel to bylo už jen 60% (Podolinská 2008:76) 6 D. Hamplová odhalila pomocí faktorové analýzy z průzkumů ISSP 1991 a 1998 pomocí faktorové analýzy působení dvou faktorů, které ovlivňují podobu religiozity víru tradiční a víru alternativní složenou z víry v amulety, horoskopy, schopnosti věštců a reinkarnaci.

Jelikož celá práce je zaměřena především na privatizované podoby víry a snaží se postihnout trend individualizované společnosti, kde víra je individuální záležitostí a je přijímána a skládána jednotlivci z mnoha na trhu religiozity nabízených zdrojů (Davie 2004), bude i výběr proměnných podřízen tomuto záměru. Ke zkoumání víry bezvěrců budou použity jak proměnné zkoumající tradiční podoby víry, tedy zejména odkazy víry křesťanské, tak zde bude kladen velký důraz na způsoby víry alternativní, tedy především vlivy tzv. východních nauk, či odkaz renesančního hermetismu a esoterismu (Fujda 2008). Rozvíjející hypotézy tedy budou zaměřeny na jedné straně na zmapování podoby víry bezvěrců a na straně druhé bude zjišťován vztah této víry k vybraným sociodemografickým charakteristikám 7, resp. bude zjišťováno, zda a jak tyto charakteristiky ovlivňují míru a podobu víry bezvěrců: U nevěřících a atheistů lze nalézt vyšší míru tzv. alternativní víry oproti víře tradiční. Vyšší míru religiozity budou vykazovat ženy oproti nižší míře mužů. Lze předpokládat vyšší míru religiozity u starších lidí než u mladších věkových kategorií. Populace relativně vzdělanějších bude vykazovat vyšší míru alternativní religiozity, než populace relativně méně vzdělaná. Lidé žijící ve větších městech budou vykazovat nižší míru religiozity, než lidé žijící v menších sídlech. iv. Indikátory alternativní víry v dotazníku EVS Původní soubor sesbíraných dat EVS 1999 bude redukován dvoustupňovou filtrací tak, aby výsledný datový soubor obsahoval pouze data tzv. bezvěrců, tedy respondentů, kteří sami sebe označili buď za nevěřící nebo za přesvědčené atheisty. Prvním stupněm filtrace 7 Výběr sociodemografických faktorů, které by mohly mít vliv na podobu a míru víry, byl uskutečněn na základě inspirace studií D. Hamplové: Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity (Hamplová 2008)

bude vyčlenění notbelongers, respondentů, kteří na otázku, zda se hlásí k některé z církví odpověděli záporně 8. Tato dvoustupňová filtrace by měla zaručit, že se do výsledného souboru dostanou data opravdu nevěřících, jak z hlediska institucionalizované víry, tak z hlediska víry personifikované. Přestože již byl datový soubor EVS 1999 použit k mnoha analýzám náboženské situace v ČR, je smysluplné jej použít znovu, neboť průzkum čistě mezi nevěřícími zatím proveden nebyl a mnohé otázky tak zůstaly nejen nezodpovězeny, ale i nevyřčeny. K samotnému měření víry jsou použity indikátory měřící jednak tradiční způsoby víry a jednak alternativní. K indikátorům tradičních forem zbožnosti patří index křesťanské ortodoxie ot. 30 A-F dotazníku 9, byla vynechána otázka Věříte, že existuje hřích?, neboť v českém prostředí nabývá pojem hřích různých konotací a nelze ho jednoznačně vztáhnout jen pro oblast víry. Podstatným indikátorem podoby víry je pak otázka č. 32 dotazníku 10, která se táže po pojetí Boha v životě respondenta. Ostatní indikátory zkoumají především alternativní podoby víry. Jedná se o otázku č. 31 dotazníku 11, zjišťující víru v reinkarnaci, dále pak otázky č. 37 a 38 dotazníku 12, zjišťující víru v moc talismanů a otázky 38A a 38B dotazníku 13, zjišťující víru v horoskopy. Celkem tedy bylo vybráno 11 indikátorů individuální religiozity 14. Jelikož se jedná o poměrně vysoký počet indikátorů, byla zjišťována míra jejich vzájemné korelace viz příloha - kontingenční 8 Z dotazníku EVS jsou pro dvoustupňovou filtraci použity otázky č. 22 - Hlásíte se k nějakému náboženskému vyznání? a č. 28 - Nezávisle na tom, zda chodíte do kostela nebo ne, mohl(a) byste říci, že jste... (věřící, nevěřící, přesvědčený atheista) 9 Věříte, že existuje Bůh, Posmrtný život, Peklo, Nebe, Možnost přenosu myšlenek na dálku telepatie? 10 Který z těchto výroků je nejblíže Vašemu přesvědčení? - Možnost odpovědi: Existuje Bůh jako osoba, Existuje cosi jako duch nebo životní síla, Skutečně nevím, co si mám myslet, Skutečně si nemyslím, že existuje nějaký druh duchovní, božské nebo životní síly 11 Věříte v převtělování duší, tedy že se po smrti na tomto světě znovu narodíme? 12 pomoci? 13 - Vlastníte nějaký předmět pro štěstí, například maskota nebo talisman? - Věříte, že Vás předmět pro štěstí, jako je maskot nebo talisman, může ochránit nebo Vám - Jak často sledujete svůj horoskop, abyste zjistil(a), co Vás čeká? - Jak často se podle něj ve svém životě řídíte? 14 Proměnné byly vybírány na základě zjištění D. Hamplové, která odhalila při analýze dat DIN 2006 pomocí faktorové analýzy dvě dimenze víry, a to víru tradiční a víru alternativní tyto faktory vysvětlovaly 77% variance souboru. 62% variance vysvětluje tradiční víra. nebe peklo,zázraky, účinnost modlitby, druhý faktor (alternativní víra) víra v amulety, schopnosti věštců a horoskopy. (Hamplová, D. 2008 Čemu Češi věří: dimenze soudobé české religiozity Sociologický časopis 44, 4: 703 723)

tabulka pro odhalení vzájemných závislostí a redukování počtu proměnných pomocí sumačního indexu. Tabulka vzájemných korelací byla užita z několika důvodů, jednak uvedené proměnné nejsou vhodné pro faktorovou analýzu (jedná se převážně o dichotomické proměnné), dále pak provedená shluková analýza odhalila pouze dva shluky proměnných vysvětlujících cca 50% variance, a to clustery, které bychom mohli nazvat tradiční a alternativní víra, což je pro tuto práci velice hrubé a nevhodné rozdělení. V neposlední řadě bylo použití kontingenční tabulky vhodné, jelikož je zde porovnáváno jen malé množství proměnných a tabulka je tedy dostatečně přehledná. Jelikož se ukázalo, že vzorek indikátorů je poměrně heterogenní a vzájemné korelace nejsou nijak vysoké, spokojíme se pro vytvoření sumačních indexů s korelačními koeficienty vyššími než 0.3, i když se dopouštíme poměrně výrazného zjednodušení práce na úkor výsledných zjištění. Bylo by tedy vhodné pracovat s proměnnými samostatně, ale to si vzhledem k omezenému rozsahu této práce není možné dovolit. Ke zjišťování sociodemografických vlivů na podobu a míru víry u nevěřících byly vybrány následující charakteristiky: Velikost místa bydliště respondenta, nejvyšší dosažený stupeň vzdělání respondenta, věk, resp. věková skupina a genderová příslušnost respondenta 15 (srov. Hamplová 2008; Spousta 2002). Proměnná zjišťující nejvyšší dosažený stupeň vzdělání byla rekódována z původních osmi kategorií do čtyř 16, stejně tak věk byl kategorizován do šesti věkových kategorií. 15 16 V dotazníku EVS 1999 otázky č. 112, č. 94, č. 85 a č. 84. Původní stupnice: Neúplné základní vzdělání, Základní vzdělání, Základní vzdělání a vyučen, Učňovská škola s maturitou, Středoškolské vzdělání bez maturity, Středoškolské vzdělání s maturitou, Vysokoškolské vzdělání s bakalářským diplomem, Vysokoškolské vzdělání s magisterským diplomem Redukovaná stupnice: základní, vyučen, středoškolské, vysokoškolské

Tabulka 1: Vzájemné korelace všech závislých proměnných - Spearmanův koeficient Bůh existuje Posmrtný život existuje Peklo existuje Nebe existuje Telepatie existuje Reinkarnace existuje Předmìt pro štìstí, talisman Talisman ochranna moc Pojetí Boha Sledování horoskopu Řízení se dle horoskopu Bůh existuje 1,000 Posmrtný život existuje 0,240 1,000 Peklo existuje 0,182 0,181 1,000 Nebe existuje 0,292 0,253 0,444 1,000 Telepatie existuje 0,135 0,258 0,076 0,065 1,000 Reinkarnace existuje 0,228 0,728 0,164 0,188 0,309 1,000 Předmìt pro štěstí, talisman 0,117 0,236 0,032 0,024 0,222 0,225 1,000 Talisman ochranna moc 0,141 0,217 0,024 0,079 0,130 0,265 0,551 1,000 Pojetí Boha 0,205 0,356 0,089 0,075 0,318 0,349 0,185 0,165 1,000 Sledování horoskopu 0,087 0,149 0,046 0,033 0,147 0,164 0,215 0,186 0,116 1,000 Ŕízení se dle horoskopu 0,144 0,224 0,087 0,091 0,238 0,226 0,260 0,288 0,105 0,451 1,000 Vyznačené korelace signifikantní na hladině významnosti 0,01