Kanadské borůvky Nejčastěji je známe jako kanadské borůvky, někdy bývají označovány jako borůvky zahradní. Správně se tato rostlina jmenuje borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum). Borůvky patří do čeledi vřesovcovitých, proto mají podobné požadavky na půdu i na prostředí jako mnoho dalších rostlin z této skupiny rostlin. Milují kyselou půdu s vysokým obsahem humusu. Tyto podmínky nejlépe splňuje rašelina, která je pro pěstování borůvek přímo ideální. Na druhou stranu ale platí, že rašelina je velmi chudá na živiny. Ty se musí borůvkám uměle dodat, jinak se nedá čekat v jejich pěstování žádný převratný úspěch. 1. VÝBĚR STANOVIŠTĚ Borůvky potřebují pro svůj růst místo s vyšší vlhkostí vzduchu. Přitom by ale mělo být dostatečně slunné, mírný polostín je ještě pro rostliny přijatelný. Někteří pěstitelé tvrdí, že během plného léta by mělo na rostlinu svítit přímé slunce alespoň osm hodin denně. Bez dostatku slunce borůvky obvykle přežijí, ale plodů je méně a bývají méně chutné. 2. PŘÍPRAVA VÝSADBOVÉHO MÍSTA Dokonalá příprava půdy patří k nejdůležitějším zásahům do příštího života borůvky. Tyto rostliny milují dobře propustnou, lehkou půdu. V lehkých, kyselých půdách borůvky rostou velmi dobře. Běžná zahradní půda, ve které se daří většině zahradních plodin, borůvkám nevyhovuje. Proto až na výjimky bývá skoro nutností přistoupit k výměně půdy. V případě, že je výsadbová jáma malá, kořeny borůvek rychle vyplní její objem. Vede to k rychlému strádání rostlin, snížení jejich vitality a zastavení růstu. Předejít tomu je možné, ale vyžaduje to velkorysou výměnu původní půdy za rašelinu. V případě výsadby jedné či dvou rostlin je možné vykopat pouze jámu, při větším množství vysazovaných rostlin je lepší vykopat celý rigol. Šířka výsadbové jámy či rigolu by měla být minimálně 80 cm, vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami by měly být minimálně 100 cm. Hloubka jámy závisí na kvalitě původní půdy. Obvykle stačí kolem 40 cm, v silně vápenitých půdách by však jáma měla být ještě hlubší. Otázkou ale je, jestli je v těchto půdách vůbec vhodné borůvky vysazovat. Riziko poškození rostliny vápníkem totiž zvyšuje i tvrdá zálivková voda. 3. PŘÍPRAVA BORŮVEK Samotná výsadba borůvek je po pečlivé přípravě už věcí velmi snadnou. Je-li rašelina připravená na záhoně suchá a prachovitá, dobře ji ještě před výsadbou zalijeme. Po vyjmutí borůvky z květináče lehce prsty rozrušíme kořenový bal, aby kořeny mohly snadněji prorůstat do prostoru. To je důležité udělat zejména v případě, kdy rostlina pobyla v květináči neúměrně dlouhou dobu. Kořenový bal bývá v podobném případě prorostlý jemnými kořeny a musí se poměrně drasticky roztrhat. Tento radikální úkon ale pomůže rostlině mnohem rychleji zakořenit a urychlit nástup do plodnosti až o jeden rok, v některých případech jí dokonce zachrání život. Často diskutovanou otázkou bývá nejvhodnější termín výsadby. Pokud se všechny přípravné práce udělají poctivě, je prakticky jedno, kdy se borůvky vysazují. S výjimkou období, kdy je zamrzlá půda (malá vrstvička ledu na povrchu půdy nic neznamená), lze borůvky stejně
úspěšně vysazovat po celý rok. I ve velmi pozdním podzimu je lepší vysázet borůvky do rašelinového záhonu, než je nechat trápit v květináči do jara. 4. HNOJENÍ BORŮVEK Protože rašelina je na živiny velmi chudá, je důležité dodat do ní živiny dodatečně. Při výsadbě je velmi vhodné zapracovat zásobní hnojivo do celého profilu jámy. K tomuto účelu je možné použít více druhů hnojiv, důležité je, aby se alespoň některé jeho složky rozpouštěly či uvolňovaly pomalu a postupně. Hnojiv s pozvolným uvolňováním živin je na trhu více druhů. Jsou to hnojiva, která bývají od běžných druhů hnojiv o něco dražší, jejich hlavní výhodou je však to, že se obvykle používají jenom jednou na začátku vegetačního období. Výbornou alternativou jsou speciální hnojiva určená právě pro borůvky a jiné kyselomilné rostliny. I tato hnojiva se u nás vyskytují ve dvou základních typech. Jako zásobní slouží pevné, granulované hnojivo. Velká obliba právem patří tzv. biominerálnímu hnojivu, kde biologickou složku tvoří jemně drcená rohovina. Druhým typem speciálního borůvkového hnojiva je tekutý koncentrát, který se používá jednoduchým naředěním s vodou podle návodu od výrobce. Tento způsob hnojení rostlinám nabízí okamžitou výživu, používá se v době intenzivního růstu nebo při jeho očekávaném začátku. Hnojení zálivkou patří k levným variantám, borůvky je však nutné takto hnojit vícekrát za vegetační období. Ideální dobou pro začátek přihnojování bývá obvykle první polovina května, poté ještě hnojení můžeme zopakovat přibližně ve dvoutýdenních intervalech tak, abychom hnojení ukončili v druhé polovině června. Od druhé poloviny léta však borůvky potřebují lehkou změnu jídelníčku. Dusík by měl být postupně nahrazen jiným životně důležitým prvkem draslíkem. Velmi zjednodušeně řečeno, je to právě draslík, který zařídí rostlinám bezpečné přezimování. Proto ve druhé polovině léta použijeme na borůvky hnojivo s vyšším obsahem draslíku. Tato hnojiva se obvykle označují jako podzimní.
Toro Středně raná, poměrně vzrostlá odrůda, dorůstající výšky 1,6 m s výrazněji zelenými letorosty. Bobule jsou středně velké až velké, pevné, velikostně vyrovnané, umístěné v řidším trsu a hromadněji dozrávající. V horských oblastech dostatečně mrazuvzdorná. Uzrává většinou od poloviny července. Plodnost je vysoká. Zasazena 6/2009
Nelson Novější odrůda, kříženec " Bluecrop "x G-107 (F-72 x" Berkeley ") Velikost keře je většinou do 160 cm. Plodí ve volných shlucích. Patří ke středně pozdním odrůdám, plody i po uzrání drží na keřích. Odolnost proti mrazu je vysoká. Zasazena 6/2009
Goldtraube Velmi raná až raná odrůda tvořící nízké až středně nízké keře do 1,2m. Velmi úrodná odrůda s brzkým nástupem plodnosti a hromadným zráním plodů. Bobule jsou malé až střední, pevné, kulaté, velmi sladké. Zasazena 6/2009
Brigitta Pozdní odrůda kanadské borůvky, původ Austrálie. Zraje v polovině srpna. Keř dosahuje výšky 1,5 m. Plody se dají v chladničce velmi dlouho skladovat. Zasazena 8/2010
Blue jay Středně raná. Vzrůst rostliny je silný, dorůstá do výšky 1,8 m. Bobule jsou kulaté, středně velké, velmi pevné, odolné vůči prasknutí. Jsou vínově sladké, dobré chuti se slabším voskovým nádechem. Odrůda je poměrně mrazuvzdorná s hromadnějším dozráváním plodů. Zasazena 8/2010
Blue crop Středně raná. Tvoří vzpřímené a vzrostlé keře, dorůstající do výšky 1,8 m. Bobule jsou velké až velmi velké, atraktivní, světlomodré s intenzivním voskovým nádechem, pevné a plné chuti (po dozrání). Plody po dozrání nepraskají ani nepadají. Velmi produktivní a málo problémová odrůda, která je v současnosti stále nejrozšířenější mezi zahrádkáři, protože poskytuje vysoké a stabilní úrody. Dostatečně mrazuvzdorná, doporučujeme do všech pěstitelských oblastí. Patří k nejdůležitějším odrůdám světového sortimentu. V komerčním pěstování patří k nejvíce vysazovaným odrůdám na celém světě. Vyznačuje se relativně vysokou přizpůsobivostí k různým klimatickým podmínkám. Patří ke středně raným odrůdám. V dobrých podmínkách mohou dospělé rostliny přinášet úrodu 4 6 kg z jedné rostliny. Zasazena 4/2013
Zimolez kamčatský Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica), se někdy lidově označuje jako kamčatská borůvka, a u nás se pěstuje jako poměrně nový ovocný druh. Mezi ostatními druhy ovoce vyniká svojí odolností a raností, první plody sklízíme dříve než jahody. Plodem jedlého zimolezu je netradiční souplodí dvou srostlých bobulí, překrytých slupkou. V místě srůstu je výrazný šev. Opylovací poměry jsou podobné jako u ostatních bobulovin, většinou je tedy zimolez samosprašný, květy jsou opylovány hmyzem. To je často jediný problém tohoto jinak bezproblémového ovoce - časná doba kvetení (od února) v době, kdy ještě nelétá mnoho hmyzu, může mít za následek horší opylení. Přesto se zimolez kamčatský výborně hodí pro pěstování na zahrádkách, kde rozšíří sortiment drobného ovoce. Druhy jedlých zimolezů nejsou náročné na půdní podmínky, dobře rostou jak na kyselých, tak i neutrálních či zásaditých půdách. Vyhovují jim půdy písčité, hlinité i jílovité. Snesou i půdy chudší na živiny, ale špatně snášejí suché půdy. To má svůj důvod ve své domovině je zimolez kamčatský typickou podrostovou dřevinou ve světlých hájích, na pasekách, rašeliništích či v blízkosti močálů, řek a jezer. Proto je nezbytné čerstvě vysazené keříky v prvním roce po výsadbě nebo v suchých létech vydatně zalévat. Výrazná přednost zimolezu je velká odolnost k mrazu, a to ve dřevě i květu. Jak ho pěstujeme Zimolezy pěstujeme jako pravokořenné, p odnože nepoužíváme, proto je jejich pěstování velmi jednoduché. Keř roste zpočátku vzpřímeně, v plodnosti rozložitě. Pro popisované odrůdy je vhodný spon 3 x 1,5 m. Keříky vysazujeme nejlépe na podzim, kdy zakrátíme pouze kořeny. Teprve na jaře uděláme řez korunky ponecháme 5 až 7 pěkných výhonů, které po čtyřech letech obměníme. Důležité je udržet středně hustý keř s podílem asi třetiny mladých výhonů jako zálohy pro další sezony. Plodnost začíná ve druhém až třetím roce po výsadbě. Keře můžeme pěstovat také jako podrost, živé ploty, solitérní rostliny i pro zastínění nevhodných míst. Je také vhodnou medonosnou dřevinou. Při dobré péči vydrží na jednom stanovišti až 20 let. Lze ho dobře rozmnožovat pomocí polodřevitých řízků, které řežeme na přelomu července a srpna, nebo řízků dřevitých, které řežeme v listopadu. Řízky se velice dobře ujímají. Další možností vegetativního množení je hřížení vyzrálé výhony ohneme k zemi, přichytíme je a zasypeme zeminou, časem samy zakoření. Jako borůvky Plody zimolezu vždy více či méně připomínají chutí, vůní i barvou u nás oblíbené borůvky. Tvarově neobvyklé plody mají silně barvicí schopnost, kterou si zachovávají ve všech výrobcích. Obsahují vitamin C, vitamin B, značné množství rutinu, dříve označovaného jako vitamin P, a minerální látky, zejména hořčík, draslík, fosfor a vápník. Díky obsahu různých biologicky aktivních látek mají plody také léčivé vlastnosti a využívají se při léčbě sklerózy, používají se také jako močopudný a antimikrobiální prostředek.
Plody lze zpracovat na různé kuchyňské dobroty, jako jsou kompoty a džemy, dají se i mrazit, tím se tedy jejich využití neliší od jiného drobného ovoce. Nejlepší je ale sníst je rovnou z keře je to přece první čerstvé ovoce po dlouhé zimě. Altaj Původ Slovensko, kříženec druhů Lonicera kamtschatica x Lomicera turczaninowii. Plod je velký, podlouhlý. Slupka je mírně hrbolkovitá, tmavě modrá, s šedým voskovým povlakem. Dužnina je jemná, šťavnatá, c huť je sladkokyselá, s výrazným borůvkovým aroma. Velmi raná cizosprašná odrůda zimolezu. Růst je bujný, odrůda vytváří kompaktní až mírně rozložitý keř. Plodnost je vysoká a pravidelná. Sklizeň je koncem května a začátkem června. Odolnost proti zimním a předjarním mrazům je vysoká. Odrůda není příliš náročná na polohu a půdu. Vzhledem k částečné cizosprašnosti potřebuje k dokonalému opylení pyl cizí odrůdy, např. Amur. Nenáročná plastická odrůda zimolezu, která se může pěstovat i ve vyšších a vlhčích polohách. 1 ks. Zasazen 10/2013 Amur Odrůda vznikla ve Výzkumném ústavu v Bojnicích z volného opylení odrůdy 'Gerda'. Plod je střední, široce oválný až hruškovitý. Slupka je hladká, tmavě modrá, překrytá šedou voskovou vrstvičkou, dužnina je jemná, šťavnatá, chuť je sladká, s mírným borůvkovým aroma. Raná, cizosprašná odrůda zimolezu. Růst je středně bujný, vytváří kompaktní středně hustý vznosný keř menšího vzrůstu než předchozí odrůda Altaj. Plodnost je velká, pravidelná. Plody sklízíme v první polovině června. Odolnost proti nízkým teplotám je vysoká, odrůda není napadána chorobami a škůdci. Pěstuje se jako keř, odrůda je nenáročná na polohu a půdu. Je vhodná především pro drobné pěstitele. 7 ks. Zasazen 6/2009 2 ks Zasazen 3/2010 6ks a jeden nepřežil do dalšího roku Jak pěstovat kamčatské borůvky? Zimolez kamčatský je opravdu pozoruhodná rostlina:
Pochází z chladných oblastí východní Sibiře a z poloostrova Kamčatky, kde tvoří rozsáhlé porosty v lesích, rašeliništích a močálech tundry. Je jedním z mála jedlých druhů zimolezů, navíc byl šlechtěn k větší chutnosti. Nemá vyhraněné požadavky na ph půdy, roste dobře na kyselejších, neutrálních i slabě zásaditých, písčitých, hlinitých i mírně jílovitých půdách, snese i půdy chudší na živiny. Potřebuje dostatek vody, aby mohl pěkně nalít svoje plody, nemá rád suchá stanoviště. V prvních letech po výsadbě potřebuje vydatnou zálivku. Je dokonale mrazuvzdorný (snese i mrazy 45 C!). Nechutná škůdcům a netrpí ani chorobami. Je mnohem méně náročný, nežli častěji pěstované kanadské borůvky. Rozmnožovat jej lze řízky i hřížením. Tip: Uprostřed léta vás může zimolez nepříjemně překvapit, když mu začnou schnout a opadávat listy. Ale nic se nebojte, rostlina neuschla a keřík rozhodně nelikvidujte! Má v sobě totiž díky svému severskému původu zakódovanou krátkou vegetační dobu na drsném severu by se již touto dobou musel ukládat k zimnímu spánku. Kamčatské zdraví Bobule jsou bohaté vitaminy C, B, cennými minerály (Mg, K, P, Ca) i dalšími biologicky aktivními látkami. Působí močopudně, antibakteriálně, slouží i jako podpůrné prostředky při léčení arteriosklerózy, stavějí také krvácení.
Rakytník řešetlákový Hippophae rhamnoides "SLUNÍČKO" ( L. ) Středně vzrůstný keř s pevnými větvemi, má jen málo trnů. Plody zrají asi v polovině září. Barva plodů je svítivě oranžová. Jsou dosti velké, váhy až 1 gram, jsou válcovité a při včasné sklizni se odtrhávají bez rozmačkání a výborně snesou i delší přepravu. Dužina je chuťově příjemná, aromatická a ne tak kyselá jako starší odrůdy. Oranžové plody jsou velmi lákavé. Obsahuje ve 100 g 130mg vit.c, karotinu 8,5mg, cukru 8,4 %, kyselin jen 2,1 %, oleje 7,3 %. Plody mají všestranné použití. Doporučuje se výsadbový spon 4 x 1,5-2m. Sklizeň ze 4letého keře dosahuje 11kg. Sluníčko je odolné k nízkým teplotám i chorobám či škůdcům.
Hippophae rhamnoides "KRASAVICE" ( L. ) Rakytník keřovitého růstu, roste rozložitě do 1,5-2m výšky, Větévky jsou středně otrněné. Plody jsou červené a mají střední velikost, váhy asi 0, 5 g. Chutnají sladkokysele. Odtržení plodů je polosuché. Ve 100g plodů je obsaženo 248mg vitaminu C, 17,5mg karotenoidů, cukrů 2,8%, kyselin 1,5%, oleje 6,7 %. Tato odrůda se vyznačuje před ostatními zvláště vysokým obsahem rutinu. Ve 100 gramech plodů, je 519 mg rutinu. Je dobře známo, že rutin je jedním z asi 200 flavonoidů, které bývají nazývány souhrnně vit. P. Tyto látky mají ochrannou úlohu při přechlazení, nedostatku kyslíku, odstraňují otoky, vykazují protialergické a proti astmatické účinky. Hlavně však chrání vit.c a zvyšují jeho využití v organizmu. Odrůda je velmi mrazuvzdorná.