I. diskusní fórum k projektu Cesty na zkušenou na téma EPBD II (Energy Performance of Buildings Directive) ve světle možností České republiky které se konalo dne 26. března 2013 v rozmezí 15,00 a 17,00 h v aule posluchárně č. 310 Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, Poříčí 5, 639 00 Brno VZDĚLÁVACÍ MATERIÁL O DISKUTOVANÉM TÉMATU Klíčová slova Energetické úsporné domy, pasivní domy, téměř nulové domy, aktivní domy, obnovitelné zdroje energie, neobnovitelné zdroje energie, směrnice EPBD, ČSN 73 0540. Téma EPBD II I když se v České republice již ve věci energeticky úsporné výstavby mnohé vykonalo, patří naše země stále mezi ty státy, ve kterých je spotřeba primární energie vyjádřené kilogramy ropného ekvivalentu na jednoho obyvatele vyšší, než je tomu v zemích evropské sedmadvacítky. Je to patrné z obr. 1, který situaci ilustruje. V ČR je tato spotřeba vyšší přibližně o 6 %. Výrazně nižší je na Slovensku. V Rakousku byla v celém zobrazeném čtyřicetiletém cyklu také nižší. V roce 2010 však téměř dosáhla úrovně ČR. Světová spotřeba je však daleko nižší nežli je tomu v ČR. Má však stále stoupající tendenci. Vysoce nad evropskou úrovní je spotřeba energie v USA. Oproti ČR v roce 2010 téměř dvojnásobná. V Norsku byla na počátku 70. let 20. století spotřeba výrazně nižší než v ČR. Od roku 1990 však začala stoupat a v současnosti je daleko vyšší. Zajímavý je záznam, který charakterizuje situaci na Islandu. Od počátku 70. let je prudce stoupající a v roce 2010 v násobku spotřeby v ČR. V obou zemích Norsku i Islandu je to dáno především obnovitelnými energetickými zdroji. Norové využívají potenciál vody a na Islandu potenciál poměrně snadno dostupné energie geotermální. Zasedání Evropské rady, které se konalo v březnu 2007, zdůraznilo potřebu zvýšení energetické účinnosti v Unii za účelem dosažení cíle snížení spotřeby energie Unie o 20 % do roku 2020 a vyzvalo k důkladnému a rychlému provádění priorit stanovených ve sdělení Komise nazvaném Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností. Uvedený akční plán vymezil významné možnosti nákladově efektivních úspor v sektoru budov. Ve svém usnesení ze dne 31. ledna 2008 vyzval Evropský parlament k posílení ustanovení směrnice 2002/91/ES a při několika příležitostech, například ve svém usnesení ze dne 3. února 2009 o druhém strategickém přezkumu energetické politiky, vyzval k tomu, aby byl cíl zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 % závazný. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 směřuje k úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020. Navíc jsou stanoveny vnitrostátní závazné cíle v oblasti snižování emisí CO 2, pro něž bude mít energetická účinnost v sektoru budov zásadní význam a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z 1
obnovitelných zdrojů stanoví podporu energetické účinnosti v kontextu závazného cíle: pro energii z obnovitelných zdrojů se uvažuje ve výši 20 % z celkové spotřeby energie Unie do roku 2020, obr. 2. Obr. 1 Pozice České republiky při spotřebě primární energie http://www.google.cz/publicdata/ Směrnice o energetické náročnosti budov Energy Performance of Buildings Directive, která byla vydána Evropským parlamentem a Radou 19. května 2010 s označením 2010/31/EU a dále prezentována pod zkratkou EPBD II, se stala součástí právního řádu všech dvaceti sedmi členských zemí Evropské unie. Do českého právního řádu byla transponována zákonem č. 318/2012 Sb., kterým se změnil zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a novou prováděcí vyhláškou, jež nahradí vyhlášku č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. Zákon č. 318/2012 Sb., který byl 19. července 2012 přijat Parlamentem ČR, po vrácení prezidentem republiky uskutečněném 9. srpna 2012, potvrdila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR s tím, že na zákonu trvá a 19. září 2012 podle jejího usnesení č. 319/2012 Sb. jej s konečnou platností přijala. Většina ustanovení tohoto zákona nabyla účinnost 1. ledna 2013, (SMOLA 2013). V Unii tato směrnice podporuje procesy vedoucí ke snižování energetické náročnosti budov s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní mikroklimatické prostředí a efektivnost nákladů. Její hodnocení přináší např. BABICA & CHYBÍK 2011. 2
Obr. 2 Základní požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, ze dne 19. 5. 2010 Směrnice hovoří o tom, že budovy se v Unii podílejí na celkové spotřebě energie v úrovni dosahující přibližně 40 %. Pro ČR uvádí MIKŠ 2012, spotřebu 26 %. Tato spotřeba však stále vzrůstá. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují důležitá opatření nutná ke snižování energetické závislosti Unie na jejich zdrojích a také na krocích směřujících ke snížení emisí skleníkových plynů. Spolu se zvýšeným využíváním energie z obnovitelných zdrojů by opatření přijatá za účelem snížení spotřeby energie v Unii, umožnila Unii dodržení závazku splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), dlouhodobého závazku zachovat nárůst globální teploty pod 2 C i závazku snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %, obr. 2. Snížená spotřeba energie a zvýšené využívání energie z obnovitelných zdrojů hrají důležitou úlohu při podpoře zabezpečování zásobování energií, technologického vývoje a při vytváření příležitostí k zaměstnání a regionálního rozvoje, zejména ve venkovských oblastech. Účinné, uvážlivé, racionální a udržitelné využívání energie se vztahuje mimo jiné na ropné produkty, zemní plyn a pevná paliva, které jsou základními zdroji energie, ale také hlavními zdroji emisí oxidu uhličitého. 3
4 V ČR byla v roce 2011 celková bilance obnovitelných zdrojů na úrovni 10,28 %. V oblasti výroby elektřiny je situace příznivější. V bilanci představené prostřednictvím grafu v obr. 3 činí podíl neobnovitelných zdrojů z uhlí 52,9 %, plynu 5,4 % a jádra 19,8 % celkem 78,1 %. Z obnovitelných zdrojů zastoupených energií větru 1,1 %, vody 11,0 % a Slunce 9,8 % je to celkem 21,9 %. Obr. 3 Struktura zdrojů uplatněných v České republice roce 2012 při výrobě elektřiny10 Energetická náročnost budov by měla být vypočtena podle metody, které se mohou na vnitrostátní a regionální úrovni lišit. Kromě tepelných vlastností zahrnuje další faktory, se stále důležitější rolí, např. zařízení pro vytápění a klimatizaci, využití energie z obnovitelných zdrojů, prvky pasivního vytápění a chlazení, stínění, kvalita vnitřního ovzduší, odpovídající denní světlo a návrh budovy. Metoda výpočtu energetické náročnosti by neměla být založena pouze na ročním období, ve kterém je nutno vytápět, ale měla by pokrývat roční energetickou náročnost budovy. Tato metoda by měla zohlednit stávající evropské normy. Budovy mají vliv na dlouhodobou spotřebu energie. Vzhledem k dlouhému cyklu renovace stávajících budov by proto nové a stávající budovy, které jsou předmětem větší rekonstrukce, měly splňovat minimální požadavky na energetickou náročnost přizpůsobené místnímu klimatu. Potenciál využití alternativních systémů dodávky energie není v plné míře prozkoumán, a proto by se mělo uvážit použití alternativních systémů dodávky energie v případě nových budov bez ohledu na jejich velikost, a to v souladu se zásadou, že nejprve je třeba zajistit, aby energetické potřeby v případě vytápění a chlazení byly sníženy na nákladově optimální úroveň. Větší renovace stávajících budov bez ohledu na jejich velikost představují příležitost k přijetí opatření ke snížení energetické náročnosti, které budou efektivní z hlediska nákladů. Z důvodu nákladové efektivnosti by mělo být možné omezit minimální požadavky na energetickou náročnost na ty renovované části, které jsou pro energetickou náročnost budovy nejdůležitější. Členské státy by měly mít možnost si zvolit, zda definují větší renovaci na základě procentního podílu plochy obvodového pláště, nebo na základě hodnoty budovy. Pokud se členské státy rozhodnou definovat větší renovaci na základě hodnoty budovy, lze použít například hodnotu stanovenou pojistně matematickou metodou nebo stávající hodnotu založenou na nákladech na rekonstrukci, s vyloučením hodnoty pozemku, na němž budova byla vystavěna. Je třeba přijmout opatření s cílem zvýšit počet budov, které nejenže splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale jsou i energeticky účinnější, čímž dojde ke snížení spotřeby energie i emisí CO 2. Za tímto účelem by členské státy měly vypracovat
vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie a pravidelně o těchto plánech předkládat zprávy Komisi. Probíhá zavádění nebo přizpůsobování finančních nástrojů Unie a dalších opatření s cílem stimulovat opatření týkající se energetické účinnosti. Mezi tyto finanční nástroje na úrovni Unie patří mimo jiné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, jež bylo pozměněno s cílem umožnit vyšší investice do energetické účinnosti budov. Jedná se o: a) partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci iniciativy pro evropské energeticky účinné budovy za účelem podpory ekologicky šetrných technologií a rozvoj energeticky účinných systémů a materiálů v nových a renovovaných budovách; b) iniciativu ES a Evropské investiční banky (EIB) s názvem Iniciativa EU pro financování udržitelné energetiky, jejímž cílem je kromě jiného umožnit investice v oblasti energetické účinnosti, a fond Marguerite: Evropský fond 2020 pro energii, změnu klimatu a infrastrukturu, v jehož čele stojí Evropská investiční banka, směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty; c) nástroj strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Jeremie (Společné evropské zdroje pro mikropodniky až středně velké podniky); d) nástroj efektivního využívání energie, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, včetně programu Inteligentní energie Evropa II zaměřeného konkrétně na odstraňování překážek trhu v souvislosti s energetickou účinností a energií z obnovitelných zdrojů, například prostřednictvím nástroje technické pomoci ELENA (evropská energetická pomoc na místní úrovni); e) pakt primátorů, program pro podnikání a inovace; f) program na podporu politiky informačních a komunikačních technologií a sedmý rámcový program; g) financování poskytuje rovněž Evropská banka pro obnovu a rozvoj s cílem stimulovat opatření v oblasti energetické účinnosti. Obr. 4 Termíny k užívání budov s téměř nulovou spotřebou energie Směrnice myslí také na potenciálního kupujícího nebo nájemce budovy nebo ucelené části budovy, kterému by měl být poskytnut certifikát a správné informace o energetické nároč-nosti budovy a praktické rady ohledně zlepšení této náročnosti. V České republice se jedná o energetický štítek obálky budovy podle ČSN 73 0540-2:2011 a průkaz energetické náročnosti budov podle Vyhlášky č. 148/2007 Sb. Informační kampaně mohou sloužit k tomu, aby byli vlastníci nebo nájemci pobízeni k dalšímu zlepšování energetické náročnosti svých budov 5
nebo ucelených částí budov. Majitelé a nájemci komerčních budov by měli být motivováni k výměně informací týkajících se skutečné spotřeby energie, aby bylo zajištěno, že jsou k dispozici všechny údaje pro přijetí Členské státy vypracují vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie. Tyto vnitrostátní plány mohou obsahovat cíle rozlišené v závislosti na kategorii budovy. 1. Členské státy zajistí, aby: a) do 31. prosince 2020 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie a b) po dni 31. prosince 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie, obr. 4. 2. Členské státy dále, po vzoru veřejného sektoru vypracují strategii a přijmou opatření, jako je stanovení cílů, aby stimulovaly transformaci budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie, a informují o nich Komisi ve svých vnitrostátních plánech. Vnitrostátní plány zahrnují mimo jiné následující prvky: a) podrobné praktické uplatňování vymezení budov s téměř nulovou spotřebou energie ze strany členských států odrážející jejich celostátní, regionální nebo místní podmínky a zahrnující číselný ukazatel spotřeby primární energie vyjádřený v kwh/(m2 a). Primární energetické faktory používané pro určování využití primární energie mohou vycházet z celostátních nebo regionálních ročních průměrných hodnot a mohou zohledňovat příslušné evropské normy; b) průběžné cíle pro zlepšení energetické náročnosti nových budov do roku 2015 s cílem připravit provádění podle této směrnice; c) informace o strategii a finančních nebo dalších opatřeních přijatých v souvislosti s odstavci 1 a 2 na propagaci budov s téměř nulovou spotřebou energie, včetně údajů o vnitrostátních požadavcích a opatřeních týkajících se využívání energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících budovách, které jsou předmětem větší renovace. 3. Komise vyhodnotí vnitrostátní plány uvedené v odstavci 1, zejména přiměřenost opatření zamýšlených členskými státy v souvislosti s cíli této směrnice. Komise může s řádným přihlédnutím k zásadě subsidiarity požádat o další konkrétní informace týkající se požadavků stanovených v odstavci 1, 2 a 3. Dotčený členský stát v tomto případě předloží požadované informace nebo navrhne změny, a to ve lhůtě devíti měsíců od žádosti Komise. Na základě tohoto hodnocení může Komise vydat doporučení. 4. Komise do 31. prosince 2012 a poté každé tři roky zveřejní zprávu o pokroku členských států při zvyšování počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie. Na základě této zprávy Komise vypracuje akční plán a případně navrhne opatření ke zvýšení počtu těchto budov a podpoří vypracování osvědčených postupů, pokud jde o nákladovou efektivnost transformace stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. 5. Členské státy mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat energetické požadavky stanovené v této směrnici, a to v konkrétních a odůvodněných případech, pokud je analýza 6
nákladů a přínosů během ekonomického životního cyklu budovy negativní. Členské státy budou informovat Komisi o zásadách příslušných právních režimů. Literatura: BABICA, F. & CHYBÍK, J.: Vliv novely Směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD II) na výstavbu a architekturu budov v ČR. Tepelná ochrana budov, 14, č. 6, s. 30 32. ISSN 1213-0907 CHYBÍK, J. 2012: Energeticky úsporná výstavba. Akademické nakladatelství CERM, Brno, 150 s. ISBN 978-80-7204-813-7 MIKŠ, L. 2012: Energetická spotřeba budov dogma a fakta. Stavebnictví, 6, č. 1, 62 64. ISSN 1802-2030 SMOLA, J. 2013: Konstrukční ochrana dřevostaveb: teorie a realita v aktuální stavební praxi. Stavebnictví, 7, č. 3, 52 55. ISSN 1802-2030 7