Jóga jako cesta ke šťastnému a zdravému životu Jóga není náboženství, spíše filozofie. Ale ani to není zcela přesné vyjádření. Je-li jóga prováděna vytrvale a soustředěně, může vést k vyšším stavům vědomí. Vznikla v Indii zhruba před 4500 lety. Zásady jógy byly po tisíciletí předávány ústně. První písemnou podobu jim dal Patandžali zhruba 200 let př.n.l. / Jóga sútry/ Slovo jóga pochází ze sanskrtu, znamená spojení (spojení individuálního Já a universálního Bytí) (Bráhmán, atmán, dživátmán.) Člověk objeví svou pravou podstatu, zbaví se ega a splyne se svým prazákladem. Jóga je jedním z nejúplnějších a nejuniverzálnějších systémů vedoucích ke zkvalitnění života. Jóga je věda a umění, jak poznat sám sebe, jak se naučit žít v míru s celým světem i sám se sebou, jak dosáhnout tělesné i duševní rovnováhy, tělesného i duševního zdraví, jak dosáhnout celoživotního štěstí. Je to moudrý návod jak žít, aby naše bytí bylo smysluplné. Vede k zušlechťování člověka. K životu bez utrpení. Západní člověk celá staletí bádal, hledal a dobýval. Získal mnoho poznatků, dosáhl mnoha úspěchů. Doletěl až na Měsíc, ale do svého nitra se mu dosud nepodařilo dojít. Mudrci Východu zaměřili své hledání do svého nitra. Člověk rád hledá příčiny svých trápení, neúspěchů, problémů mimo sebe. Ale scénář svého života si píšeme sami. Co zaséváme, to sklízíme. Jak myslíme, takový je náš život. Chceme-li praktikovat jógu, musíme být připraveni odhalovat nedostatky ve vlastním nitru. Je to práce namáhavá, někdy až bolestná, ale představuje jedinou cestu k vytváření harmonické osobnosti. Moudrý člověk hledá všechno uvnitř sebe, nerozumný kolem sebe - Konfucius, Království nebeské je ve vás, tam je hledejte- Kristus Na Západě známe pod pojmem jóga hlavně tělesná cvičení, hathajóga. Jedním z prvních propagátorů jógy na Západě byl Holanďan Van Lysebeth. Ale jóga nejsou jen tělesná cvičení.
Učení jógy se dělí do několika směrů : bhaktijóga-jóga lásky, karmajóga- jóga činnosti, džňána jóga jóga poznání a radžajóga- jóga královská. Nejpropracovanějším systémem usilujícím o realizaci sebezdokonalení je rádžajóga / královská jóga/, které se také říká aštangajóga / osmistupňová jóga/. Morálně etické hodnoty jsou zahrnuty v prvních dvou stupních rádžajógy / jama a nijama / Jama a nijama představují prostředky duševní hygieny, které učí člověka objektivnějšímu pohledu na sebe i okolní svět a vedou jej k životu v souladu se sebou i ostatními lidmi. 1/ Jama je soubor pravidel, doporučení, jak žít v souladu s celým okolním světem, lidmi, zvířaty i přírodou. Jsou to pravidla vnější kázně. Návod, jak správně jednat. -Ahimsa- nenásilí, neubližování. Nikdy neubližujme nikomu ani činem, ani slovem, ani myšlenkou. / někdy rychleji se zapomene facka než jedovaté slovo/. Na základě karmy se nám navíc vše vrací- princip bumerangu, co zasejeme, to sklízíme. Dobré i zlé. Neubližujme jiným ani sami sobě. Neměli bychom nikoho pomlouvat, hádat se, nadávat. Ani sami sobě. I negativní zprávy z medií, filmy plné násilí nám ubližují. Proto se na ně nedívejme, je to naše volba, jestli se na to budeme dívat. Naše komunikace by měla být citlivá, založená na lásce a empatii. S ahimsou souvisí i vegetariánství a ekologie. Tím, že jíme maso, podporujeme zabíjení zvířat. Ale je třeba, abychom k tomu dospěli sami, vnitřně. Pokud se domníváme, že jsme všežravci a musíme jíst maso zvířat, měli bychom jíst masa méně, z domácích chovů, abychom podporovali chování zvířat v přirozeném prostředí a měli bychom se před jídlem pomodlit a poděkovat. Začněme vždy se změnou sami u sebe, nečekejme, až to za nás udělá někdo jiný. Nečiňme druhým, co nechceme, aby jiní činili nám. Nejednejme oko za oko, zub za zub. Cílem ahimsy je láska. /příběh chlapce a tisíců hvězdic, které umíraly po bouři na pláži/.
I cvičení ásán dělejme bez násilí, s trpělivostí a vděčností k svému tělu. -Satja- nelhaní, pravdomluvnost. Lhaním nikdy nenajdeme duševní klid. Měli bychom být pravdiví ke všem i sami k sobě, to je někdy nejtěžší / chceme naplnit představu jiných i svoji o sobě, chceme být hodnými chlapečky, holčičkami, bojíme se, že nás nebudou mít rádi, že nejsme dost dobří a tak hrajeme divadlo, nosíme masky a lžeme si i sami sobě do kapsy/. Co je to však pravda? Vše kolem sebe soudíme podle svých programů, které jsme získali od rodičů, společnosti, ve které žijeme. Pravda je vše, co je v souladu s naší duší, my sami jsme Pravda. Řiďme se srdcem / ne rozumem/, svojí intuicí. I pravdivá slova je třeba říkat s citem, jemností a někdy naopak rázně, podle situace. Rozhodující tedy je, jakým způsobem sdělíme pravdu, jestli ji hodíme jako nůž nebo ji oblečeme do milých slov. Být pravdivý znamená také nepřetvařovat se, nepoužívat výmluvy, vytáčky. Slova by měla být v souladu s našimi emocemi, nebudeme říkat miláčku, když jsme naštvaní. Lhaní znamená, že nepřijímáme svět takový, jaký je, přizpůsobujeme skutečnost našemu egu. Často lžeme ze strachu, že nás nebudou mít rádi. - Asteja nekradení. Znamená to, že si nemáme brát nic, co nám nepatří, co podle práva patří druhému. Myslí se tím nejen hmotné věci, ale také duševní vlastnictví, zmařit někomu příležitost, připravit jej o naději či radost, nápady, také o partnera. I drancování přírody a ničení životního prostředí je porušování principů asteji. Pamatujte si: Čím více bereme, tím více ztrácíme. Čím více dáváme, tím více dostáváme. Dávat bychom měli bez očekávání odměny, jakékoliv, i třeba jen vděčnosti. Výjimkou je božská krádež: obdarujme někoho, kdo je smutný úsměvem, pomozme vlídným slovem, ukradneme mu smutek, rozzáříme jeho tvář, zkrásníme den, to je Božská krádež.
- Brahmačárja, zdrženlivost, střídmost, nevášnivost, nežádostivost, čistý způsob života, mravnost / neznamená celibát/. Znamená časté obracení myšlenek k Bohu, k Vyšší moci. To však neznamená, že zanecháme svých povinností v tomto světě. Právě naopak, plníme je s větší péčí. Nejedná se jen o sexuální zdrženlivost, ale mít všechny smysly pod kontrolou, i ohledně jídla, neustálé potřeby vše hodnotit, kritizovat, pomlouvat jiné. Mít kontrolu nad všemi životními projevy, být pánem sebe sama. Neznamená to zakazovat si různé radosti. Pro většinu lidí jsou smyslové zážitky bohužel jediné životní radosti / kouření, alkohol, jídlo, sex, adrenalinové sporty apod./. Když začneme mít smysly pod kontrolou, budeme je používat dále, dále si budeme vychutnávat jídlo / třeba i prostší /, budeme se radovat z krásného dne, zpěvu ptáků, šumění listí stromů. Nebudeme však jejich otroky. Změníme své životní hodnoty. Smyslové požitky jsou jako droga, neustále vyžadují další a další dávku. Proto je používejme střídmě, všeho s mírou, najít zlatou střední cestu. Přehnané smyslové požitky nám berou mnoho energie. Sexuální touhu bychom však také neměli potlačovat, je to přirozená potřeba, touha po lásce, po spojení, v konečné podobě po spojení s Bohem. Aparigraha - nelpění, nehromadění / nejen majetku/. Neměli bychom shromažďovat statky, ale brát si a používat jen to, co potřebujeme k životu. Kdo má hodně majetku, má i hodně starostí. Na tento svět jsme přišli s holýma rukama a s holýma rukama z něho i odejdeme, jediné, co s sebou odneseme, jsou naše zkušenosti a zážitky. Nelpět na věcech, ale ani na úspěchu, na slávě, na svém mladém a krásném těle, ani na lidech. Nelpět znamená nechat ostatním lidem svobodu. To ale neznamená, že nemůžeme žít ve vztahu, právě naopak, dáváme-li svobodu, nesvazujeme, jsou vztahy mnohem láskyplnější. Dáváme-li druhým volnost, osvobozujeme sami sebe. Nehromaďme v sobě ani emoce/ většina lidí celý život potlačuje a hromadí v sobě ve svém podvědomí hněvy /.
Nepřipoutávejme se k ničemu. Když nás manžel, manželka opustí, popřejme jim hodně štěstí a radosti. Vždy se to nakonec děje i pro naše dobro, i když to hned nechápeme. Nelpěme na ničem. Tento pozemský život je jen iluze, sen, hra. Ve chvíli, kdy to pochopíme, osvobodíme se. Bohatí a šťastní jsou ti, kdo nic nepotřebují a chudí jsou ti, co nikdy ničeho nemají dost. 2/ Nijama jsou pravidla vnitřní kázně. Je to soubor rad a doporučení, jak žít v souladu sami se sebou Duchovní hodnoty. To je mnohem těžší. - Sauča, čistota Tím se myslí nejen vnější čistota, čistota našeho těla, ale především čistota vnitřní, čistota našich myšlenek, citů. Takže udržujme čisté naše tělo - zvenčí i zevnitř/ zdravou stravou / i naše příbytky a přírodu a udržujme v čistotě i naši mysl a naše city. To ale neznamená, když máme špatnou myšlenku, že jsme špatný člověk. Každý má někdy špatné myšlenky, ale pokud se s myšlenkou neztotožníme, pokud se z ní nestane čin, přijde a odejde. Stejně tak naše emoce, každý máme někdy vztek, smutek, strach, každý někdy, byť jen na chvíli něco někomu závidíme. I emoce přijde a odejde, když se s ní neztotožňujeme, když se nestáváme hněvem, apod. Pokud jdeme duchovní cestou, jsme bdělí, stáváme se vědomými, stává se to čím dál tím méně. Chce to věnovat vnitřní čistotě soustavnou pozornost, uvědomovat si naše myšlenky, emoce, nepotlačovat je, nechávat je volně projít. Je třeba se vyhýbat negativním lidem a mediím, kteří v nás probouzejí takové myšlenky a city a naopak je třeba se stýkat s lidmi moudrými, laskavými a láskyplnými, pozitivními, kteří v nás podporují naše dobré vlastnosti. Také čtení duchovních knih nám pomáhá. Způsob života v dnešní společnosti, informace, které dostáváme a jsme jimi přehlceni velmi negativně působí na naši psychiku. -Santóša, spokojenost. Spokojenost je to, po čem všichni toužíme a málokdo to má. Proč?
Protože málokdo umí být spokojený s tím co má. Základem spokojenosti je ale právě spokojenost s tím, co máme. Spokojenost je to největší bohatství, které můžeme vlastnit. Sláva, peníze, zlato a drahokamy nám vnitřní spokojenost nepřinesou. Spokojenosti můžeme dosáhnout jen tehdy, pochopíme-li, že všechny statky tohoto světa přinášejí jen starosti a zklamání a že vnitřní bohatství nás dělá mnohem šťastnější než hmotný majetek. Buďme spokojeni se sebou samými, takovými, jací jsme. Buďme spokojeni s tím, co máme, co nás potkalo / je to tady vždy pro nás / Buďme spokojeni se svým tělem, jaké máme a buďme za ně vděčni a za své zdraví. Buďme spokojeni se svým životem, prací, kterou děláme, partnerem, dětmi. To ale neznamená, že rezignujeme, že budeme lhostejní, že nemůžeme mít výhrady. Po pravdivém zhodnocení situace, vztahů, které nám nevyhovují, změňme změnitelné a netrapme se nereálnými cíly. Přijměme s pokorou, co nemůžeme změnit. To, co nás činí věčně nespokojenými, jsou naše nesplněná přání, tužby a když se nám vyplní, už zase toužíme po něčem dalším a stále se ženeme za novými a novými cíly, stále nespokojení. To je příznačné pro dnešní dobu. Žijeme v materiálním blahobytu / na Západě, v Severní Americe/, přesto většina lidí není šťastna. Jsme nespojeni se svým tělem, s prací, s partnerem, s politiky, s počasím, vadí nám stále něco, ale kořen té nespokojenosti je v nás. K tomu, abychom byli šťastni, nic nepotřebujeme, to je přirozený stav, stav každé buňky, každého atomu vesmíru. Naopak potřebujeme něco k tomu, abychom byli nešťastni. - Tapas, sebekázeň, sebeovládání. Nejedná se o sebemrskačství. V životě často narážíme na překážky a nesnáze. Přesto se nesmíme vzdát a musíme kráčet dál zvolenou cestou / v souladu se svou duší/.klíčem k úspěchu je sebekázeň, trpělivost a výdrž. I každé duchovní cvičení, i cvičení jógy vyžaduje sebekázeň, disciplínu, vytrvalost. Pak teprve se dostaví výsledek, když vydržíme. I v jídle je třeba určitá sebekázeň. Vydržet za všech okolností, nestěžovat si, nekritizovat, nenadávat. Trpělivost není dnes zrovna v módě. Lidé nadávají už jen v dlouhé frontě u pokladny, v zácpě na silnici apod. Všechno chtějí hned. Neumíme plynout v proudu života, přijímat s pokorou, vidět dobro v každé situaci.
I své děti musíme nechat učit se chybami, příliš jim neumetat cestičku. Tapas nás učí zocelovat se překonáváním různých překážek. / Co nás nezabije, to nás posílí /. Nepříjemnými situacemi se otužujeme, zocelujeme. Nevyhledáváme takové situace záměrně, ale i běžný život nám jich přináší dostatek. Také naše stále stejné reakce na určité životní situace způsobují, že se nám podobné situace vrací, abychom měli příležitost zareagovat jinak, lépe. Je to o našich postojích, o tom, jak situaci vidíme/ sklenice napůl plná nebo prázdná /. Dnes se lidé hroutí při sebemenších problémech, snaží se překážkám spíše vyhnout. Jogín je nad věcí, ať se děje cokoliv. Nejásá nad zisky, neželí ztrát. Nebere nic osobně, ať mu někdo řekne cokoliv, vnitřně se ho to nedotýká, ať se mu stane cokoliv, zůstává vnitřně klidný. - Svadhjája, sebepoznávání, studium svatých spisů, tradičních spisů jógové filosofie např. Bhagavagity, ale také Bible, i jiných duchovních knih. Svaté spisy, duchovní knihy, nejsou ničím jiným, než učením o našem nitru, o naší duši. Pomáhají nám pochopit, kdo jsme, odkud přicházíme, co je smyslem našeho života. V dnešním světě převládají informace o vnějším světě, to má za následek, že lidé málo rozumí sami sobě, a když nechápou základní principy života, mají pocit, že jejich život je ovládán souhrou náhod, že jsou hříčkou vnějších událostí. Základní zákon Vesmíru- příčina----následek. Osud, karma není něco neměnného. Máme svobodnou vůli, jak budeme reagovat v určitých životních situacích. Životem v lásce, dobrými skutky, pomocí jiným, můžeme dráhu šípu našeho osudu odklonit. K pochopení našeho života, životního poslání, souvislostí nám pomůže čtení svatých spisů, různé přednášky, semináře, ale to jsou jen teoretické znalosti, je třeba mít také vlastní zkušenosti, žít to ve své každodennosti. - Išvara pranidhana, oddanost Bohu, odevzdání se Bohu. Odevzdání se Bohu, neznamená rezignaci. Dále máme své sny, vize. Jednáme v souladu se svou duší, řídíme se svojí intuicí. Uděláme, jak nejlépe umíme a nelpíme na výsledku. Výsledek necháme na Bohu, ten ví nejlépe, co je pro nás nejlepší. Když se vydáme na duchovní cestu, většinou věříme, že existuje nějaká vyšší moc, síla, inteligence, vědomí, které řídí celé Univerzum. Každý v něco věříme. Někdo v Boha, ateisté věří v zákony přírody nebo Vesmíru, někdo řekne, nevěřím v Boha, ale věřím v nějakou Vyšší sílu. Můžeme ji nazývat různě, Universum, Absolutno, Láska, Pravda, Vědomí. Není důležité pojmenování.
Indický mudrc Rámakrišna řekl: kdo nevěří v Boha a necítí Boha, je jako ryba v oceánu, která plave a nevidí a nevnímá vodu. Chápání, cítění Boha přesahuje veškeré smyslové vnímání. Boha nelze popsat, definovat. Je to Vědomí, které je nezrozeno, věčně trvající, udržuje v harmonii a řádu veškerý život, vládne všem galaxiím, planetám. Bůh je nepopsatelný, vševědoucí, inteligentní, nekonečný, láskyplný. / Na Západě je Bůh církví podáván příliš dogmaticky, často jako Bůh trestající /. Išvara pranidhana vede člověka k odpoutání se od konzumního způsobu života, vede ho k hledání vyšších hodnot. Ivara je osobní Bůh sídlící v srdci každé bytosti. Učme se odevzdávat Bohu, protože bez jeho vůle se nepohne ani list na stromě. Teprve třetím stupněm jógy jsou ásany, polohy, pozice, někdy označovány jako hathajóga. Čtvrtým stupněm je pránajáma / dechové techniky, ovládání dechu, resp. Prány/ prána=souhrn vesmírných energií/. Ovládnutím svého těla a dechu získává jogín také kontrolu nad myslí, mysl se s dechem zklidňuje a probouzí se vnitřní síly, které ho vedou dál na jeho duchovní cestě. Pátým stupněm je pratjahára / ovládání mysli, odpoutání od smyslových vjemů/. Jogín je schopen kdykoliv obrátit své smysly i mysl dovnitř nebo nasměrovat ven. Šestým stupněm je dhárana / koncentrace/. Koncentrace znamená soustředit myšlenky, pozornost na jediný objekt. Běžně se to daří jen na krátký okamžik a brzy přicházejí znovu další myšlenky a odvádějí naši pozornost. Často si svoji nesoustředěnost uvědomíme až po několika minutách. Velkou pomocí může být cvičení trátakukoncentrace na plamen svíčky nebo opakování manter. Pratjahára a dhárana jsou přípravou pro meditaci-dhjánu. Sedmým stupněm je dhjána / meditace/, zastavení pohybu mysli, dostat se za mysl, s cílem setkání s vlastním Já, vede k získání psychické rovnováhy i prodloužení života. Meditaci se nemůžeme naučit, stejně jako se nemůžeme naučit spánek. Spánek přichází, když se zklidní tělo, meditace přichází, když se zklidní mysl.
Při meditaci se zastaví mysl, ustávají představy. V meditaci zažíváme čisté Bytí, individuální ego přestane existovat. Všechny meditační techniky / meditace na dech-vipassana- pozorování dechu, meditace v chůzi, při mytí nádobí, čištění zubů jsme bdělí apod. / jsou jen přípravným cvičením pro vlastní meditaci, ta jednoho dne přijde sama. Důležité je naučit se být stále bdělí, být pozorovateli- svého těla, myšlenek, emocí, atd. Osmým stupněm je samadhi / kontemplace /, stav čirého vědomí, osvícení, setkání s prazákladem našeho života, s Bohem. V samádhi se sjednocuje poznávající, poznávané a poznání. Člověk se sjednotí s božským vědomím. Zažívá věčný klid, mír a blaženost, je osvobozen. V tomto stavu se rozpouští veškerá dualita, vše je jednota. Není už ani dne ani noci, ani světla ani temnoty, vše je spojeno s nejvyšším Já. Sjednocení individuální duše s vesmírným Já, Bohem, je cílem jógy. Samadhi je bdělý stav bez činnosti mysli a bez potřeby být něčím nebo někým. Poslední 3 stupně rádžajógy, dhárana, dhjána a samadhi patří do oblasti duchovní jógy. I samotné ásany mohou přinést našemu tělu užitek, ale komplexní cvičení má pro nás mnohem větší význam. Možná právě teď je ta správná chvíle zamyslet se nad tím, jak chceme žít, jestli chceme být zdraví a šťastní nebo nemocní a nešťastní. Zastavme se na chvíli v tom bláznivém, hektickém tempu, plném stresu a napětí a zavzpomínejme, zda jsme si opravdu takto představovali svůj život. Nikdy není pozdě ho změnit. Stačí se jen rozhodnout a něco pro to udělat. Svatava