Rozšíření bakalářské práce Vojtěch Vlkovský 2011 1
Obsah Seznam obrázků... 3 1 Barevné modely... 4 1.1 RGB barevný model... 4 1.2 Barevný model CMY(K)... 4 1.3 Další barevné modely... 4 1.3.1 Model CIE L*a*b*... 4 1.3.2 Model HSV (HSB) a HSL... 5 1.3.3 Odstíny šedi... 5 2 Míchání barev... 5 2.1 Způsoby míchání barev... 6 3 Práce s histogramem... 8
Seznam obrázků Obr. 1 - Dialogové okno pro změnu barvy popředí... 5 Obr. 2 - Míchání barev pomocí CMYK posuvníků... 6 Obr. 3 - Barevný náhled pro ruční míchání barev... 6 Obr. 4 - Míchání pomocí trojúhelníku odstínů... 7 Obr. 5 - Výběr barvy z právě aktivní barevné palety... 7 Obr. 6 - Dialogové okno pro výběr palet... 7 Obr. 7-3 druhy barevných palet... 8 Obr. 8 - Dialogové okno histogramu... 8 Obr. 9 - Lineární histogram (vlevo) a logaritmický (vpravo)... 9 3
1 Barevné modely Barevným modelem rozumíme způsob uchovávání a definování barevných odstínů pomocí několika základních barev. Pro počítačovou grafiku je nejpoužívanější RGB a CMYK model. Existuje jich však celá řada a některé z nich si popíšeme právě v této rozšířené práci. 1.1 RGB barevný model Jedná se o aditivní barevný model se třemi základními barvami (Red červenou, Green zelenou, Blue - modrou). Označuje se jako sčítací, protože se při vytváření výsledné barvy sčítají jeho intenzity a při maximální hodnotě se zobrazí bílá barva. Tento model pracuje se světelnými zdroji a využívá se především k zobrazování barev na monitorech, projektorech nebo k vytváření snímků na digitálních fotoaparátech a skenerech. Tento model má mnoho modifikací, jako je RGBa (přidaný alfa kanál) či Adobe RGB (přidaná hodnota gama členu, teplota bílé barvy). 1.2 Barevný model CMY(K) Též označovaný jako model odečítací. Pracuje se třemi základními barvami (Cyan azurová, Magenta purpurová, Yellow - žlutá ). Jejich vzájemnou kombinací vznikne velmi tmavá barva, která však neodpovídá černé složce. Tím pádem se k tomuto modelu přidává čtvrtá barva (black - černá). Míchání barev probíhá jejich jednotlivým nanášením a v tomto smyslu se chová přesně opačně než model RGB. Při maximálních hodnotách všech tří složek vzniká barva černá. Jeho zastoupení je převážně v tisku, kdy jednotlivé barevné hlavy obsahují tři základní barvy a v případě potřeby berou se zásobníku s barvou černou. Programu GIMP řídí veškerou práci pomocí modelu RGB, avšak podpora CMYKu byla přislíbena již pro další stabilní verzi programu. Pokud chce však uživatel nutně pracovat s tímto modelem, může již dnes využít zásuvný modul Separate+, který umožňuje separaci obrázku do barev CMYK modelu. 1.3 Další barevné modely Jak již bylo napsáno, barevný model RGB je hlavním, který se v programu používá. GIMP však implicitně podporuje ještě odstíny šedi a rozkládání jednotlivých barevných složek na nejrůznější barevné modely, které nejsou přímo podporovány, avšak jejich složky a postup výroby GIMP umožňuje. 1.3.1 Model CIE L*a*b* Tento model se opět skládá ze tří složek (L* - jas, a* - poloha barvy mezi zelenou a červenou, b* - poloha mezi modrou a žlutou). Model je rozdělen na vodorovnou osu, na které leží zelená a červená barva a osu svislou, která zastupuje modrou a žlutou. Uprostřed se pak nacházejí odstíny šedé barvy. Velkou výhodou je rozdělení barevných složek a jasu, čehož se využívá při úpravách fotografií a při převádění barev mezi jednotlivými barevnými modely.
1.3.2 Model HSV (HSB) a HSL Tyto modely jsou svou reprodukcí barev nejblíže k způsobu vnímání pomocí lidského oka. Barvy jsou ve všech těchto modelech zastoupeny pomocí tří složek. Pro model HSV jsou to Hue - odstín, Saturation sytost a Value hodnota, která je v modelu HSB zastoupena složkou Balance rozmístění a v modelu HSL pak složkou Lightness jas. U těchto modelů je velkou výhodou změna jednotlivých parametrů nezávisle na ostatních a tím se hodí zejména pro stínování a výběry barevných odstínů. 1.3.3 Odstíny šedi Jedná se o druhý základní model, který program GIMP nativně využívá. Pro převedení barevného obrázku do odstínů šedi se využívá příkaz hlavního menu Obrázek > Režim > Odstíny šedi, který však odbarví celý obrázek. Pro převedení jen části obrazu či jemnější nastavení barevného přechodu se spíše používá volba dostupná z menu Barvy > Obarvit, která nabízí odbarvení pomocí tří parametrů (světlosti, svítivosti a průměrné hodnoty pixelů). 2 Míchání barev Míchání barev je v programu GIMP zastoupeno šesti různými způsoby. Všechny jsou dostupné po kliknutí na změnu barvy popředí (pozadí). Na obr. 1 je zobrazeno dialogové okno, které shromažďuje všechny dostupné možnosti. Obr. 1 - Dialogové okno pro změnu barvy popředí Dialog pro změnu barvy popředí je rozdělen do 3 částí, znázorněných na obr. 1, které budou nyní popsány: 1. V této části se nachází jednoduché míchání barev pomocí náhledu právě aktivního barevného přechodu. V tomto režimu se požadovaná barva zvolí kliknutím LMB do právě aktivního náhledu. Právě zde může uživatel volit výběr z dalších druhů míchání, které jsou dostupné z vrchních záložek, a které budou popsány v další podkapitole.
2. Míchání barev pomocí šesti posuvníků, které označují: odstín (O), sytost (S), hodnotu (H), červenou (R), zelenou (G), modrou (B). 3. V této části lze zadávat požadovaná barva v šestnáctkové soustavě pomocí editačního okna s názvem Notace HTML. Hned vedle se nachází ikona kapátka, která dovoluje nabrání barvy z každé části programu GIMP. V poslední řadě je zde také seznam historie používaných barev, do kterého lze přidávat další barvy pomocí tlačítka s ikonou šipky. 2.1 Způsoby míchání barev Jak již bylo napsáno, v první části dialogového okna pro změnu barvy popředí se nachází záložky, které zastupují různé druhy míchání barev. Druhá záložka představuje míchání barev pomocí jednotlivých složek barevného modelu CMYK, což prozatím zastupuje absenci přímé práce v tomto modelu. Obr. 2 - Míchání barev pomocí CMYK posuvníků Třetí možností je ruční míchání barev přímo na paletě. U této možnosti se v pravé části nachází posuvník, kterým se určuje výsledný tlak, neboli množství přidané barvy ve výsledném odstínu. Obr. 3 - Barevný náhled pro ruční míchání barev
Čtvrtou možností je míchání pomocí trojúhelníku odstínů. Při použití této metody se pomocí vnějšího kruhu vybírají odstíny barev a samotný trojúhelník volí jas a sytost. Obr. 4 - Míchání pomocí trojúhelníku odstínů Na poslední záložce se nachází možnost míchání barev pomocí právě aktivní palety barev. O barevných paletách a jejich možnostech úprav bude pojednávat následující kapitola. Obr. 5 - Výběr barvy z právě aktivní barevné palety Palety barev Jedná se o další z možných způsobů výběru požadované barvy popředí. Seznam dostupných palet je dostupný z hlavního menu Okno > Připojitelné dialogy > Palety. Na obr. 6 je zobrazeno okno pro výběr dostupných palet. Obr. 6 - Dialogové okno pro výběr palet
Implicitně se v programu GIMP nachází na 40 palet a jejich výběrem se zpřístupňují požadované barvy v dialogovém okně pro výběr barvy pozadí, na poslední záložce pro míchání pomocí palet. Na obr. 7 jsou vyobrazeny tři náhodné palety. Z dialogového okna může uživatel vytvářet, měnit stávající, ukládat či odstraňovat další palety dle svého vkusu. Obr. 7-3 druhy barevných palet 3 Práce s histogramem Histogram je graf, který uživateli zobrazuje jednotlivé jasové složky barev, ze kterých se skládá právě aktivní obrázek. Lze vyvolat z hlavního menu programu na záložce Okno > Připojitelné dialogy > Histogram. Obr. 8 zobrazuje právě toto dialogové okno. Obr. 8 - Dialogové okno histogramu Na hlavní vodorovné ose má histogram seřazené odstíny od černé do bílé barvy. Vykreslené barvy, alfa kanál nebo velikost jasové složky pak udávají kolik takovýchto bodů obsahuje obrázek pod aktuálním odstínem. Histogram je omezen na zobrazení 8 bitových odstínů, což představuje 256 odstínů pro každý barevný kanál.
Histogram uživatele informuje o expozici obrázku a o zastoupení jednotlivých barevných složek. Správná expozice obsahuje všechny odstíny od černé po bílou. Na obr. 9 je ukázán dvojí způsob zobrazení histogramu, který slouží k lepší orientaci při nekorektním vykreslení jednoho z nich. Obr. 9 - Lineární histogram (vlevo) a logaritmický (vpravo) V případě, že by byla fotografie podexponovaná, chyběli by jí černé odstíny z pravé části vodorovné osy histogramu. U přeexponované fotografie zase bílé odstíny z levé části osy histogramu. Histogram je silný nástroj, který udává zastoupení barev a tím ukazuje případné barevné nedostatky. Pro svá nastavení ho používají všechny pokročilejší nástroje pro korekci barev a jejich odstínů, které jsou přístupné z hlavního menu pod záložkou Barvy.