VOLBA BAREVNÝCH SEPARACÍ

Transkript

1 VOLBA BAREVNÝCH SEPARACÍ SOURAL Ivo Fakulta chemická, Ústav fyzikální a spotřební chemie Vysoké učení technické v Brně, Purkyňova 118, Brno Pavouk.P@centrum.cz K tomu aby byly pochopitelné barevné separace je vhodné si nejprve vysvětlit barevné prostory. Máme mnoho typů barevných prostorů, k těm běžným patří xyy, RGB, CMYK, Lab, LCH, HLS, HSB. Barevných prostorů je mnoho a navzájem se více či méně liší; například prostory RGB a CMYK jsou si podobné, prostory LCH a Lab se liší jenom ve vyjádření konkrétní barvy, prostory HSL a HSB se liší intervalem jasu. Při tvorbě barevných prostorů se vycházelo z metamerie, kde se určitá barva předmětu tvořila třemi barevnými světly (R, G, B). Ale některá barva nešla vytvořit kombinací těchto tří (monoenergetických) světel. To se pak muselo na předmět svítit jedním z těchto světel a to při výpočtu vycházelo záporné ε (absorbční koeficient). Ale v praxi je nereálné mít předmět se záporným absorbčím koeficientem. Bylo potřeba vytvořit jiný barevný prostor než rgb. Tím byl x,y,z kde se už nepoužívaly monoenergetické zdroje světla. Barvy které byly tvořené kladnými absorbčními koeficienty byly v diagramu viditelné a ty které měly záporné absobční koeficienty, byly neviditelné v diagramu. Jedná se o diagram xy, kde x odpovídá červené složce a y zelené složce. V diagramu xyy byla pak barva určena pomocí souřadnic v diagramu xy a její jas byl na ose Y. Protože v tomto barevném prostoru nebyly rovnoměrně zastoupené barvy (zelená barva měla největší interval úhlů) bylo potřeba mít normalizovaný prostor. Jako normalizovaný prostor vznikl Lab a LCH (jde o stejné prostory, které se liší ve vyjádření polohy barvy). V barevném prostoru Lab je jas označen písmenem L a nabývá hodnot (kde 0 je odpovídá černé barvě a 100 bílé barvě), osa a je barevnost od zeleně k červeni, osa b je barevnost od modře ke žluti. Při vyjádření pomocí LCH je L opět jas, C je vzdálenost od středu a H je úhel. Velikost C nebo odmocnina ze součtu druhých mocnin a a b určuje sytost barvy. Velikost L určuje odstín. Prostory Lab a LCH patří do skupiny prostorů tzv. na zařízeních nezávislých, tj. popis barvy není nijak ovlivněn použitým zařízením. Další skupina barevných prostorů je tzv. na zařízeních závislých. Jedná se o prostory kde barva na dvou zařízeních může být jiná protože každé z nich má jiný gamut a pak údaj o barvě bývá skreslen. Protože barvy, které se nacházejí mimo gamut daného zařízení, musí být upraveny tak, aby se dostaly do gamutu daného zařízení. Příklady tohoto typu prostoru jsou barevné prostory: RGB, CMYK, HSB a HLS. Prostory RGB a CMYK jsou tvaru krychle, která se nachází v bodě [0;0;0] a má délku stany 1, jednotlivé osy jsou R, G a B. Přímka mezi body [0;0;0] a [1;1;1] je označena jako šedá škála. První hodnota souřadnice bodu odpovídá zastoupení červené (R), druhá zelené (G) a třetí modré (B). Prostory RGB a CMYK se liší v poloze černého a bílého bodu, u prostoru RGB je bílá v bodě [1;1;1] a černá v bodě [0;0;0] v prostoru CMYK jsou tyto body prohozeny (je to tak úmyslně, protože zatím co pro barevný prostor RGB platí aditivní, tak pro barevný prostor CMYK platí subtraktivní charakter míchání barev). Dalšími barevnými prostory jsou HLS a HSB. Barevný prostor HSB je tvaru jehlanu se šestiúhelníkovou podstavou, který je přetočen hlavou dolů, kde H je úhel, S je vzdálenost od středové osy (sytost) a B odpovídá jasu. Podobně je na tom prostor HLS, jen jeho tvar je poněkud jiný a to jakoby došlo ke spojení dvou těchto jehlanů podstavami k sobě. Hodnoty H a S jsou stejně interpretovány a hodnota L je jas. Nevýhoda HSB je ta, že lidské oko je nejvíce schopno rozeznat barvu v oblasti 50% jasu tím, že model HLS má největší šíři právě v 50% oblasti jasu, lépe vystihuje lidské oko. Model HSB má naopak největší šíři v oblasti 100% jasu, kde lidské oko není tolik citlivé.

2 V programu HarFA se setkáme s volbou barevných separací v nabídce Process, kde máme na výběr z několika položek Intensity; Hue (HSB Color Space); Brightness (HSB Color Space); Red; Green; Blue; RGB. Při volbě Intensity byla z obrázku vybrána oblast o velikosti bodů, kde tmavší místa odpovídají nižší hodnotě jasu a světlejší místa vyšší hodnotě jasu (tmavší barvy jsou černější a světlejší jsou bělejší).

3 U volby Hue (HSB Color Space), kde byla analyzována oblast bodů a kde nejsvětlejší místa odpovídají nejnižší hodnotě úhlu (červené barvě), světlá místa (modré), tmavší (zelené) a nejtmavší odpovídají nejvyšší hodnotě úhlu (žluté).

4 Jako další volba je Brightness (HSB Color Space), i zde je analyzována z obrázku oblast o velikosti bodů. Opět se jedná o jas, ale zde je to jas, který je vztažen na HSB prostor. Také zde tmavší místa odpovídají nižší hodnotě jasu a světlejší místa vyšší hodnotě jasu.

5 Další položkou v nabídce Process je Red, k analýze z obrázku byla použita oblast bodů. Program HarFA zde bere jen červenou složku obrázku, kde vzniklý obrázek je červenočerný, vzniklá tmavá místa jsou v původním obrázku taková, která neobsahují červenou složku (černá, azurová, modrá, zelená).

6 Při volbě položky Green, dostáváme nově vzniklý obrázek, který je zelenočerný. HarFA zde bere jen zelenou složku obrázku, a tím tmavá místa odpovídají v původním obrázku barvám neobsahující zelenou složku (černá, modrá, červená, purpurová). I v tomto případě byla analyzována oblast bodů.

7 Další položka v programu HarFA je Blue, kde byla analyzována oblast bodů. Analogicky jako v předchozích dvou případech HarFA brala jen modrou složku. Vzniklá černá místa odpovídají místům v původním obrázku, takovým kde se nenacházela modrá složka (což jsou například barvy: černá, žlutá, zelená a červená).

8 Poslední položkou v nabídce Process je RGB. Zde se jedná o sečtení jednotlivých obrázků, které vznikly rozložením na červenou, zelenou a modrou složku (Red, Green, Blue), tím vzniká obrázek totožný původnímu. V programu HarFA byla analyzována oblast obrázku o velikosti bodů.