Stručná zpráva o výsledcích práce Nezávislé energetické komise

Stručná zpráva o výsledcích práce Nezávislé energetické komise Praha, 4. 7. 2008

Obsah 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. Úvod 3 Současný stav 3 Hlavni rizika budoucího vývoje 4 Evropské souvislosti 5 Obecný rámec pro formování energetické strategie 6 Rizika vývoje na světových trzích 8 Základní poznatky provedených analýz 8 Hlavní doporučení 9 Stručný přehled dalších výsledků práce NEK a sekundární doporučení 10 2

1. Úvod V první polovině roku 2007 byla při Úřadu vlády ČR ustavena Nezávislá energetická komise (NEK) v čele s předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem. Úkolem NEK je zpracovat rámec pro dlouhodobou energetickou strategii České republiky a předložit vládě doporučení k jejímu dopracování a realizaci. Termín byl stanoven k 30. 6. 2008. V průběhu uplynulých měsíců NEK shromáždila velké množství podkladových studií k zadanému tématu, na jejichž zpracování se podílela patrně všechna kvalifikovaná pracoviště v ČR. Tyto studie jsou oponovány nezávislými odborníky. V současné době je tato analytická práce ukončována. NEK předkládá stručný souhrn a současně i první prezentací doporučení pro vládu ČR. V průběhu července a srpna 2008 bude konečná zpráva dopracována a jako celek oponována odborníky jmenovanými předsedou vlády ČR. Po případné úpravě budou zpráva i veškeré podkladové materiály (v rozsahu několika tisíců stran) uvolněny pro veřejnost. V září a říjnu budou organizovány specializované konference. Na základě této veřejné debaty bude případně ještě sestaven doplněk syntetického charakteru. Tato stručná zpráva má informativní charakter a nenahrazuje Závěrečnou zprávu. 2. Současný stav V dnešní době je české energetické hospodářství stabilní. Spotřeba primárních energetických zdrojů (PEZ) i konečná spotřeba energie v posledních letech mírně rostou v důsledku změn v proporcích PEZ a vývozu elektřiny. Poptávku po zdrojích v důsledku vyššího ekonomického růstu však částečně tlumí pokles energetické náročnosti hospodářství. Energetická náročnost ekonomiky ČR je vyšší než evropský průměr, rozdíly je však třeba hodnotit v souvislosti s rozdíly v cenových hladinách. Při očekávané konvergenci všech základních reálných i nominálních makroekonomických ukazatelů k evropskému standardu předpokládáme i snížení energetické náročnosti na celoevropský průměr; tomu odpovídá i zmapovaný potenciál úspor při energetických přeměnách i v konečné spotřebě. Česká energetika je dnes dostatečně zabezpečena vyváženým zdrojovým mixem a výrobními kapacitami a rovněž disponuje rezervami, včetně strategických, pro krytí výkyvů spotřeby. V období po roce 1989 došlo k rozsáhlé restrukturalizaci při masivních ekologických investicích do procesů získávání zdrojů energie, jejich transformace a spotřeby. Velmi výrazně se snížily emise škodlivin, bylo dosaženo prvních významnějších úspor energie a rovněž nastartovaná podpora využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) přináší první, byť zatím skromné výsledky. Díky vysokému využití tuzemských zdrojů tuhých paliv je dovozní energetická závislost ČR poměrně nízká (42%, jedna z nejnižších v Evropě). Elektrizační soustava je závislá na dovážených zdrojích energie (především jaderné palivo) pouze z 38%. Připomínáme však, že bilance zahraničního obchodu s energetickými komoditami je v ročním deficitu v řádu 130 140 mld. Kč, s tendencí k dalšímu propadu. Trh tuhých paliv je stabilizovaný, orientovaný na dodávky pro výrobu elektřiny a dodávkového tepla. Trh plynných paliv stagnuje a plynná paliva jsou v širší míře uplatňována především v konečné spotřebě energie v malých a středních zdrojích na výrobu tepla. Kapalná paliva jsou dominantně využívána pro výrobu pohonných hmot. Česká republika disponuje významnými zásobami černého a hnědého uhlí a jako jediný stát Evropské unie do určité míry i uranu. Ve všech těchto třech případech však plné budoucí využití existujících i potenciálních zásob závisí na kombinaci několika významných faktorů. Především je to vývoj poptávky a ceny, kdy tyto faktory působí velmi rozdílně u černého a hnědého uhlí nebo uranu, a též ekologické a krajinotvorné faktory. I přes poměrně vysoké stavy geologických a bilančních zásob hnědého uhlí jsou stavy vytěžitelných

zásob v ČR nízké a životnost jednotlivých lomů se pohybuje od 14 do 50 let. Důvodem omezení těžby hnědého energetického uhlí jsou vyhlášené ekologické vládní limity. Při setrvání na této palivové základně to umožňuje obnovit jen část kapacit postupně dožívajících výroben elektřiny a tepla. Objem vytěžitelných zásob černého uhlí v ČR vystačí maximálně do roku 2030. Pokud dojde k výraznějšímu rozvoji jaderné energetiky (u nás nebo globálně) a při stávajícím trendu cen komodit na světových trzích, mohou se zásoby českého uranu stát reálnou strategickou komoditou. Z analýzy zásob vyplývá, že v ČR existuje potenciál nové těžby, případně jejího obnovení. Na příklad na ložisku Rožná je jasný potenciál pro navýšení. Další těžitelné zásoby jsou i u jiných ložisek. Důležité je zvolit v dané lokalitě přijatelný způsob těžby. Zdroje ropy a plynu na území ČR jsou mizivé a jejich současná těžba tvoří necelá 2% současné spotřeby PEZ. Spalování fosilních paliv pro energetické účely včetně dopravy je v České republice největším zdrojem skleníkových plynů a dalších látek znečišťujících ovzduší. Emise skleníkových plynů poklesly v České republice v letech 1990 až 2006 o cca 25 % z původních 190 milionu tun ekvivalentu CO 2 na cca 140 mil. tun CO 2ekv. K největšímu poklesu došlo v první polovině devadesátých let minulého století díky strukturálním změnám hospodářství, především propadu průmyslové výroby. Mezi hlavní problémy znečišťování ovzduší v poslední době se řadí prašné částice (PM 10, PM 2,5 ), které jsou významným rizikovým faktorem pro lidské zdraví. Ze spalování tuhých paliv ve velké energetice a v domácích topeništích pocházejí přibližně dvě třetiny celkových emisí PM 10 a polovina emisí menších, zdravotně závažnějších (PM 2,5 ). Dalším významným producentem je doprava. V Evropské komisi je připravován návrh na zavedení regulace úrovně PM 2,5 v rámci zpřísnění národních emisních stropů podle Směrnice č. 2001/81/EC. Kjótský protokol, který Česká republika ratifikovala, nás zavazuje nejpozději do roku 2012 snížit emise skleníkových plynů o 8% k referenčnímu roku 1990. Vázáni jsme i emisními stropy stanovenými evropskou legislativou pro ostatní znečišťující plyny. Své závazky plníme vzhledem k mimořádně vysokým emisím socialistického hospodářství a zásadním strukturálním ekonomickým změnám, které od té doby nastaly. Přepočteme-li však objem emisí na obyvatele, případně na jednotku HDP, pak je postavení České republiky ve srovnání s dalšími vyspělými zeměmi EU méně příznivé. Je však třeba se zmínit i o téměř desetinásobném poklesu emisí SO 2 z 1850 kt na 264 kt mezi roky 1990 až 2000, který je unikátní v rámci celé Evropy. Emise z motorové dopravy však od roku 1990 rostou zrychlujícím se tempem a konkrétně v případě emisí oxidu dusíku mohou převážit pokles těchto emisí z velkých energetických zdrojů; splnění emisního stropu podle směrnice EU pro rok 2010 může být pro NO X ohroženo. 3. Hlavni rizika budoucího vývoje Nedojde-li v dohledné době k zásadním rozhodnutím v oblasti energetiky, pak stabilita českého energetického hospodářství a zejména elektroenergetiky a systémů centrálního zásobování teplem (CZT) je dočasná. Vyčerpávají se domácí zdroje energie (těžba hnědého i černého uhlí) a potenciál jiných tuzemských zdrojů k jejich substituci (především OZE) není dostatečný a přechod je pomalý. Stárne výrobní základna a proces obnovy výroben elektřiny a tepla se téměř zastavil, především v důsledku měnící se státní energetické strategie a diskontinuitě priorit střídajících se vládních reprezentací; v současné době není rozhodnuto o limitech těžby hnědého uhlí ani o jaderné energetice. Převažující názor odborné energetické veřejnosti je, že bez výrazných změn v postoji politické reprezentace lze v období let 2015-2020 očekávat obtíže v zásobování ČR elektřinou a teplem. Je pravděpodobné, že v takovém případě bude nutné stále větší část poptávky krýt dovozy. Při očekávaných nerovnováhách na 4

energetických trzích v okolních zemích to povede k nárůstu cen elektřiny (nejen v ČR), s dopady do obchodní a platební bilance země a přeneseně k možným tlakům na měnu a dlouhodobé úrokové sazby. Zvýší se citlivost ČR vůči zahraničně-politickým rizikům. Již dnes ceny silové (neregulované) elektřiny v důsledku napětí na okolních trzích rychle rostou, a dojde-li k výraznějšímu převisu poptávky nad nabídkou na domácím trhu, pak vyšší cena energie povede k nižší konkurenceschopnosti všech navazujících produktů a služeb. Totéž platí pro teplo, kde je navíc substituce hnědého uhlí plynem a černým uhlím ještě problematičtější. V současné době tedy stojí energetika ČR na významném mezníku a budoucí řešení nejsou snadná. Na jedné straně vede energetická politika státu, v kontextu evropského trendu, k liberalizaci a otevření trhů s primárními zdroji energie a energetickými produkty, na druhé straně nelze přehlížet nebezpečí vývozu primárních zdrojů z Česka s následným nedostatkem pro naše vlastní elektrárny a teplárny. Doporučujeme liberalizovat rozhodování energetických společností o výstavbě dalších zdrojů včetně těch, využívajících OZE. Stát by měl v takovémto prostředí vytvářet legislativní rámec pro všechny účastníky trhu včetně státu. Existují i sekundární problémy, kterými jsme se rovněž zabývali: stávající systém regulace v energetice, komplikované a časově dlouhé schvalovací procedury pro výstavbu energetických děl, již dnes se projevující a v budoucnu mnohem hlubší nedostatek odpovídajících profesí dochází k rozpadu projekčních a inženýrských týmů, které jsou pro efektivní realizaci velkých energetických investic zásadní a které představovaly mimořádnou komparativní výhodu české ekonomiky již od druhé poloviny 19. století. 4. Evropské souvislosti Rozhodování o české energetice je samozřejmě významně ovlivněno globálním vývojem a zejména vývojem ve státech EU. Téměř hrozivě roste závislost EU na dovozu primárních energetických zdrojů (očekává se růst z dnešních 50% na téměř 70% do roku 2030 a podle IEA na 80% v roce 2050). Především v důsledku prudkého ekonomického růstu celosvětová poptávka po energii roste a s tím rostou i ceny PEZ. Evropa čelí bezpečnostním rizikům jak z hlediska země původu PEZ, tak z pohledu dopravních tras. Podobně jako v ČR je i v řadě dalších zemí EU rozhodování o další výstavbě energetických zdrojů zablokováno a dnes proto Evropa stojí před vysokou potřebou investic, odhadovanou na jeden bilion (10 12 ) Euro v nejbližších dvaceti letech. V ČR, stejně tak jako v řadě dalších evropských zemí, se ozývá varování, týkající se rozpadů profesionálních projekčních a inženýrských týmů. Shrneme-li základní dokumenty, pak energetická politika EU stojí na čtyřech pilířích. Prvním je vytvoření efektivního vnitřního energetického trhu s cílem nepodlomit celkovou konkurenceschopnost evropských ekonomik. Otevřený trh má v příslušném regulačním rámci zajistit dostatečnou bezpečnost a spolehlivost základních primárních zdrojů a byla přijata opatření pro podporu využití obnovitelných zdrojů a snížení emisí. Druhým pilířem je efektivní propojení přenosových sítí a budování nových sítí zejména ve směru sever-jih. Třetím základním pilířem je podpora výzkumu a využití nízkouhlíkatých energetických technologií, tedy čistého užití uhlí včetně zachycování a ukládání CO 2, jaderných zdrojů nové generace, vodíkové energetiky a samozřejmě obnovitelných zdrojů. Čtvrtou oblastí jsou úspory a zvýšení energetické účinnost při vytápění či klimatizaci budov, při používání elektrických spotřebičů, v oblasti transformace a přepravy energií a v nákladní i osobní dopravě.

5. Obecný rámec pro formování energetické strategie Doporučujeme vládě ČR přijetí následujících základních principů pro formování dlouhodobé energetické strategie ČR. Vláda si má být vědoma skutečnosti, že péče o environmentální aspekty dlouhodobého rozvoje české ekonomiky a společnosti je veřejným zájmem; vláda v této oblasti rovněž přijala v nedávné době významné mezinárodní závazky. Doporučujeme sice aby vláda předem neomezovala využití žádných palivoenergetických zdrojů ani technologií, ale toto má být v souladu s respektováním těchto závazků. K tomu je třeba nastavit ekonomické i legislativní parametry a regulační rámec. Rozhodující a dlouhodobou politikou vlády má být kultivace a rozvoj energetických trhů a poskytnutí prostoru domácím či zahraničním podnikatelským subjektům k jejich vlastnímu rozhodování podle podmínek na těchto trzích. Vláda by měla do sektoru energetiky zasahovat pouze v případě, kdy to bude ve veřejném zájmu, případně to bude vycházet z mezinárodních závazků, které ČR přijala. Přímým důsledkem tohoto principu je zásada, že vláda nebude a priori omezovat využití žádných potenciálních palivoenergetických zdrojů. Vláda by neměla podporovat vývoj, vedoucí v dlouhodobém horizontu k závislosti české ekonomiky na dovozu elektrické energie. Znamená to zodpovědně zvažovat využití domácích palivo-energetických zdrojů. V případě dovozů ropy a plynu má být vláda připravena přijmout odpovídající opatření, jak samostatně, tak ve spolupráci se spojenci a partnery. Vychází to z následujících skutečností: česká ekonomika si má zachovat komparativní výhody pro výrobu elektrické energie a tepla na svém území; dosavadní pozitivní dopady do ekonomické i sociální oblasti (hospodářský růst, platební bilance země, měnový kurz, zaměstnanost); nutnost minimalizace bezpečnostních rizik. V tomto obecném rámci jsme vyhodnotili větší počet modelových propočtů i expertních odhadů. Kvantifikace základních parametrů je provedena pro rok 2030, modelové propočty poskytují informaci i o trendech až do roku 2050. Komise vycházela z následujících předpokladů. Ekonomický a demografický růst. Konvergence ekonomiky ČR k průměru EU, tedy tempo růstu HDP v období 2010 2030 mezi 3 až 4% ročně, později pokles na 2 až 3% ročně. Sbližování ekonomické úrovně a cenových hladin budou odpovídat i strukturální změny v ekonomice. Počet obyvatel bude stagnovat a do úvah byly zahrnuty již dnes identifikované demografické změny (především stěhování obyvatelstva do urbanizovaných celků a s tím související velikost a počty domácností). Světové ceny energetických zdrojů. Po dramatickém růstu cen všech komodit v roce 2008 je nejistý vývoj ceny ropy a s tím související ceny plynu. Predikce ceny černého uhlí, potenciálně dováženého do ČR, je také obtížná. V souladu s většinovým názorem byla pro rok 2030 zvolena varianta nízkého růstu až stagnace. U cen uranu předpokládáme trvalý růst. V oblasti služeb pro obohacování uranu a výrobu a přepracování jaderného paliva deklaruje EU dostatečnou kapacitu, zatím při zachování stávajících jaderných zdrojů. Iniciativa partnerství pro mír NATO stanoví tuto část služeb pro jadernou energetiku jako základní kontrolní mechanizmus produkce plutonia a přepracování paliva je pro členy NATO v neziskovém režimu. Disponibilita tradičních PEZ. Pro základní kvantifikace předpokládáme těžbu hnědého uhlí podle existujících limitů. V případě černého uhlí vycházíme z plánu těžeb, který byl zveřejněn OKD v roce 2008 v souvislosti s uvedením na burzu (IPO), dovozy nejsou v našich úvahách nijak limitovány. V případě dovozů ropy

a plynu očekáváme, že domácí poptávka bude při očekávaných cenách uspokojena. Politickým a bezpečnostním rizikům, spojeným s tímto předpokladem bude v Závěrečné zprávě NEK věnována samostatná kapitola. Disponibilita a potenciál obnovitelných zdrojů energie. Jedná se o jednu z nejcitlivějších otázek. Předpokládá se nárůst potenciálu OZE pro produkci energie z 92,2 PJ v roce 2007 na 346,9 PJ v roce 2030. Jedná se o maximální odhad a rozhodujícím (a současně nejméně prokazatelným) předpokladem je vysoký podíl biomasy (246 PJ, tedy 71%), na kterém takto vysoký příspěvek OZE závisí. Úspory energie. Kultivace efektivního trhu s energiemi je pro úspory rozhodující. Při hledání odpovídající energetické strategie doporučujeme považovat úspory za ekvivalent nového zdroje energie a současně hodnotíme potenciál v úsporách jako vyšší než potenciál v OZE. Předpokládáme cílenou státní podporu (akční plán energetické účinnosti, ekonomické nástroje podpory úspor včetně podpor ze státních a evropských fondů, výzkum a vývoj, osvěta), koordinovanou na evropské úrovni v rámci shodných priorit EU. V modelových kvantifikacích vycházíme jednak z již přijatých národních i evropských programů a rovněž z podkladových materiálů zpracovaných pro NEK. Stávající a nové zdroje výroby elektřiny. Předpokládáme dožívání existujících uhelných elektráren podle stávajících dostupných podkladů (i po retrofitech). U JE Dukovany je životnost do roku 2027, u JE Temelín do roku 2042. V případě nenarušení materiálu tlakových nádob reaktorů lze jejich životnost prodloužit o dalších 20 let. Při odhadech, do jakých zdrojů budou energetické firmy investovat, vycházíme z predikce jednak cen a dalších podmínek na energetických trzích, jednak budoucích nákladů na pořízení zdrojů; konkrétně vycházíme z propočtů nákladů na pořízení uhelných, paroplynových a jaderných bloků při očekávaném vývoji technologií. Kvantifikace pro energii z obnovitelných zdrojů byly převzaty z analýzy Asociace pro využití OZE z května 2008. Cílem je získat představu, kam bude trh směřovat podnikatelské subjekty jak z pohledu výroby, tak spotřeby energií (celkově i ve struktuře). Environmentální východiska. Budou respektovány emisní stropy podle evropské směrnice 2001/80/EC. Předpokládá se uplatnění ekologické daně podle schválené první etapy. Ceny povolenek odhadujeme následovně: od roku 2015 se budou nakupovat za 35 Euro, po roce 2025 za 50 Euro. Další významné parametry. Do roku 2015 se předpokládá vývoz elektřiny maximálně do 20 TWh ročně, dovoz maximálně do 10 TWh ročně, Po roce 2015 se předpokládá vyrovnávání salda vývozu a dovozu. Na základě podkladů, zpracovaných pro NEK, předpokládáme nárůst vlastní spotřeby elektřiny do roku 2030 o 15%, později pak vzhledem k předpokládaným úsporám a novým technologiím stagnaci. Spotřeba ropných produktů poklesne do roku 2050 až o 40%. Uvedené předpoklady jsou podpořeny řadou podkladových studií, které byly pro NEK zpracovány a které budou zveřejněny. Podrobněji budou tyto předpoklady diskutovány v Závěrečné zprávě NEK. Představují nejpravděpodobnější odhad budoucího vývoje vnějšího okolí české energetiky, regulačního rámce, systémových parametrů a dalších skutečností. Jsou rovněž výsledkem rozumné minimalizace rizik. Jde především o oblast environmentálních parametrů, kde na jedné straně pracujeme s potenciálem OZE, který je na horní hranici stávajících odhadů, na druhé straně lze jistě uvažovat o progresivnější ekologické dani či emisních limitech. 7

6. Rizika vývoje na světových trzích Většina rizik v dlouhodobém rozvoji energetického hospodářství ve světě a v Evropě je známá, konkrétní rizika a ohrožení jsou identifikována i v ČR. Tato rizika spočívají především v nedostatečných investicích do rozvoje využívání světových zásob energie a v nedostatečném budování či udržování přepravních tras, neúměrném růstu cen energie na světových trzích a v dopadech politických změn u států vlastnících energetické zdroje a přepravní systémy. Předvídání rizik v energetickém hospodářství a hledání variant řešení patří rovněž k základním povinnostem státu. Nespornou výhodou pro ČR je shoda celé EU na identifikaci rizik a shoda na jejich společném řešení. S takto identifikovanými riziky musí počítat energetická strategie každého státu. Vládní administrativa by měla hledat vhodné nástroje k překonání situací, které při naplnění různých rizik mohou nastat. Jedná se především o podporu efektivnějšího využívání energie, programy rozvoje energetické infrastruktury, budování strategických zásob a v neposlední řadě o masivnější podporu programů výzkumu a vývoje v oblasti energetiky. V Závěrečné zprávě NEK jsou těmto oblastem většinou věnovány samostatné kapitoly či jejich podstatné části. 7. Základní poznatky provedených analýz Při uvedených předpokladech a při celkovém přístupu, popsaném výše, jsme posoudili a analyzovali různé scénáře možného budoucího rozvoje české energetiky. Referenčním rokem je 2030, je však účelné vzít v úvahu i dlouhodobé trendy vývoje základních ukazatelů. Každá predikce je kriticky závislá na vstupech, proto jsme věnovali detailnější pozornost předpokladům uvedeným výše. Pokud jsme tyto předpoklady označili za nejpravděpodobnější odhad budoucího vývoje, pak i výsledky na nich založené představují nejpravděpodobnější scénář. Znovu zdůrazňujeme, že jde o scénář, který se pokouší odhadnout, kam vývoj energetických trhů povede firmy, na těchto trzích působící. Ještě jinak řečeno, dále prezentované výsledky se pokoušejí modelovat situaci, kdy stát se bude držet obecného rámce, popsaného v části 5, budou platit předpoklady z části 5 a lidé (jako spotřebitelé či jako akcionáři nebo manažeři energetických firem) budou optimalizovat své chování. Základní poznatky lze shrnout následovně: spotřebu primárních energetických zdrojů lze v dlouhodobém horizontu očekávat na současné úrovni s tím, že kolem roku 2030 mírně naroste (+ 5%) a poté poklesne; konečná spotřeba energie poroste rychleji (o cca 13% do roku 2030); tuzemské zdroje fosilních paliv budou plně využity, bude využívána jaderná energie, podstatně se zvýší technologická úroveň spotřeby energie s následnými úsporami, zvýší se využití obnovitelných zdrojů energie (do roku 2030 především biomasy a po té geotermální a solární energie, v menším rozsahu malé vody, odpadů a větrné energie). Dovoz ropy a ropných výrobků bude v zásadě stagnovat, dovoz plynu poroste a dovoz černého uhlí nahradí postupně končící tuzemské těžby; ČR bude i nadále nezávislá na zahraničních zdrojích elektřiny, jejíž tuzemská spotřeba dále poroste meziročně o 1,3 až 1,5% v souladu s prognózami EU. Dodávky tepla ze systémů CZT budou stagnovat, avšak významně vzroste podíl OZE v decentralizované výrobě tepla; energetická i elektroenergetická náročnost českého hospodářství se bude rychle snižovat a během 15ti až 20ti let dojde k vyrovnání ČR na úroveň průměru EU; 8

významným tempem poklesnou emise a ČR bude plnit své dosavadní mezinárodní závazky; závislost na dovozu PEZ dále poroste a kolem roku 2030 dosáhne úrovně 70 %, tedy úrovně, která se předpokládá v celé EU. V roce 2050 se očekává až 80% závislost. K těmto předpokladům je třeba učinit dvě poznámky. Za prvé, kritickým místem těchto závěrů je problém CZT a lokálního vytápění v období let 2010 až 2020, kdy má dojít k hluboké restrukturalizaci výrobní základny pokud jde o palivové vstupy a emisní parametry teplárenských zdrojů (rok 2012). Dosavadní kvantifikace vedou k závěru, že by se mělo využít hnědé uhlí pro teplo na úkor výroby elektřiny, že se musí počítat s dovozem černého uhlí pro teplárenství a s velmi významným zvýšením využití biomasy, případně zemního plynu, a že je třeba posílit kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla (KVET). S takovými zásadními změnami bude obtížné se vyrovnat, jednak proto, že na technologické změny bude krátký čas a také na to nejsou dosud připraveny managementy ani vlastníci velkých tepláren. Nabídka náhradních paliv nebude místně dosažitelná (např. biomasa či vhodné hnědé uhlí pro Energotrans Praha, Opatovice, Komořany, Chemopetrol, Strakonice, Otrokovice a další teplárny). Za druhé, všechny použité modely vývoje energetiky v ČR ukazují na účelnost rozvoje jaderné energetiky v ČR jako jedné z variant zabezpečení společnosti v ČR energií. 8. Hlavní doporučení Z uvedených závěrů vyplývají následující doporučení pro další kroky vlády: Vláda by měla aktivně podporovat každé opatření, které povede k prohloubení konkurence na energetických trzích. Tuto politiku by měla sledovat především v kontextu postupného vytváření jednotného energetického trhu v rámci EU. Vláda má umožnit a usnadnit zahájení posuzovacích procesů produkce všech typů energie. Význam hnědého uhlí bude v dlouhodobém horizontu klesat, nicméně bude představovat stále důležitý energetický zdroj. Vláda by neměla omezovat podnikatelská rozhodnutí v této oblasti a měla by připustit diskusi o těžebních limitech podle jasně vymezených pravidel. Současně upozorňujeme na střednědobá rizika v zásobování teplem. Doporučujeme, aby vláda podpořila rozvoj kombinované výroby tepla a elektrické energie při přechodu výtopen na teplárenské provozy. Vláda by měla považovat podporu procesů, vedoucích k úsporám energií, za prioritu a mimořádně významnou součást formování dlouhodobé energetické strategie. Měla by proto věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, vyšší finanční prostředky než dosud a systémovou podporu. Jaderná energetika představuje jednu z variant výroby elektrické energie a je důležitou součástí energetického mixu. Nevyřešené zůstává uzavření cyklu, tedy ukládání vyhořelého paliva, ale s vývojem nových typů reaktorů (4. generace a další typy) se tento problém stává méně závažným. Vláda bude považovat obnovitelné zdroje za nezpochybnitelnou součást budoucího palivo-energetického mixu. Vláda by měla využít tranzitní elektrickou přenosovou síť k posílení pozic ČR na energetickém trhu. Vláda by měla přehodnotit energetickou a související legislativu ČR a EU tak, aby nedocházelo přednostně k řešení dílčích energetických úkolů na úkor důležitých energetických potřeb společnosti, zejména stability odvětví včetně přenosu energie.

9. Stručný přehled dalších výsledků práce NEK a sekundární doporučení Práce NEK pokrývá mnohem širší oblast než pouze výsledky a doporučení uvedená výše. V Závěrečné zprávě budou všechny tyto oblasti dostatečně popsány a prezentovány; zde předkládáme pouze informativní výčet a výběr z hlavních dalších doporučení. NEK analyzovala následující další oblasti: problematika fungování energetických trhů v ČR a otázky regulace; otázky zaměstnanosti a lidských zdrojů v české energetice; problematika energetické infrastruktury, především elektrických sítí; problematika energetické bezpečnosti s důrazem na vývoj v Rusku a v Německu; dlouhodobé světové trendy v energetice, prognóza vývoje zásob, cen energií a budování dopravních tras, relevantních pro ČR; podrobná analýza problematiky OZE a kvantifikace jejich potenciálu pro výrobu energie a konkurenceschopnosti na energetických trzích; program energetických úspor pro ČR; samostatné kapitoly jsou věnovány dlouhodobým trendům v rozvoji jaderné energetiky a postavení zemního plynu jako strategické suroviny a současně energetického zdroje; problémy na rozhraní energetiky a dopravy; problematika teplárenství; základní trendy vědy a výzkumu v oblasti energetiky a doporučení pro odpovídající politiku vlády v této oblasti. Závěrečná zpráva NEK bude obsahovat i řadu dalších doporučení pro vládu ČR, kromě těch, která již byla uvedena výše. Jako významná sekundární doporučení vládě ČR lze již nyní například uvést: urychlení procesů schvalování investičních projektů v oblasti energetiky; v tomto smyslu provést revizi stávajících zákonných i podzákonných norem a nařízení; ponechat v Energetickém zákonu pravomoc státu vydávat Autorizace na výstavbu nových energetických zdrojů; zahrnout do Energetického zákona postupy při řešení deficitů instalovaných výkonů (Směrnice 54/2003 ES); přehodnotit bilanci potenciálu biomasy; přehodnotit v Energetickém zákonu postavení a využívání podzemních zásobníků plynu z pohledu spolehlivosti dodávek plynu konečným zákazníkům a řešení krizových situací; věnovat zvýšenou pozornost rozvoji elektrických sítí v ČR, především možným vlivům plánovaných nových bloků na spolehlivost elektrizační soustavy, zdrojům a rezervám pro zajištění sekundární a terciární regulace; nově definovat pojetí nouzového stavu elektrizační soustavy ČR, zahrnující nejen přírodní katastrofy, ale i blíže nedefinovatelné události v přenosu, distribuci a výrobě elektřiny; 10

mezi hlavní cíle výzkumu a vývoje v ČR zařadit sérii programů, zabývajících se při využití odpovídajících R&D programů EU předpoklady pro spolehlivé a efektivní vytváření a využívání energetických zdrojů ČR; konkretizace těchto programů a jejich provázanost s programy EU; vzhledem k rostoucímu podílu dopravy na zvyšování emisí přijmout v dohledné době opatření pro dobudování dopravní infrastruktury v ČR, zpoplatnění užití této infrastruktury (při preferenci nízkoemisních dopravních prostředků), pro podporu železniční dopravy a veřejné hromadné dopravy obecně a pro podporu programů vědy a výzkumu v této oblasti. V Praze dne 4. 7. 2008 11