Trestné činy proti majetku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Trestné činy proti majetku Bakalářská práce Autor: Vlastimil Forst Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Jiří Košíček Praha Duben, 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Břeclavi dne 28.4.2012 Vlastimil Forst

Děkuji Mgr. Jiřímu Košíčkovi za odborné vedení, konzultace, poskytování rad a materiálových podkladů potřebných pro tuto bakalářskou práci.

Anotace Cílem mé bakalářské práce na téma Trestné činy proti majetku bylo seznámení se s problematikou nejčastěji páchaných trestných činů v této oblasti. V bakalářské práci jsou zpracovány skutkové podstaty těchto trestných činů a ve zvláštní kapitole pak se zmiňuji i o některých dalších trestných činech v této oblasti. Kromě obecných základních pojmů, které se vztahují k ochraně majetkových zájmů, jsem se zaměřil i na tresty, které je možno za tyto trestné činy uložit. Klíčová slova: Trestný čin, subjektivní stránka, objektivní stránka, subjekt, objekt, úmysl Annotation The goal of my thesis on the topic of Crimes against property was determining and survey of the the most common and most often criminal acts in this section of criminal law field. I tried to deal with merits of these often occuring crimes and also mention some other not so common property criminal offences in the special chapter. Except for generally used basic terms applying to protect private property interest i also concerned my attention to penalties that could be in such property criminal cases sentenced. Key words: Criminal act, subjective aspekt, objective aspekt, subjective, objective, intention

OBSAH: ÚVOD... 6 1. OBECNĚ POJEM, ÚČEL, FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA... 8 1.1. HISTORICKÝ POHLED NA VÝVOJ TRESTNÍHO PRÁVA... 10 1.2. SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA... 11 2. OCHRANA MAJETKOVÝCH ZÁJMŮ... 13 2.1. OBJEKT TRESTNÉHO ČINU... 14 2.2. PŘEDMĚT ÚTOKU... 14 2.3. JEDNÁNÍ A NÁSLEDEK... 15 2.4. SUBJEKT A SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA... 16 3. SKUTKOVÉ PODSTATY NEJČASTĚJI PÁCHANÝCH TRESTNÝCH ČINŮ PROTI MAJETKU... 22 3.1. TRESTNÝ ČIN KRÁDEŽE PODLE 205 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU... 22 3.2. TRESTNÝ ČIN ZPRONEVĚRY PODLE 206 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU... 25 3.3. TRESTNÝ ČIN PODVODU PODLE 209 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU... 29 3.4. 210 POJISTNÝ PODVOD... 32 3.5. 211 ÚVĚROVÝ PODVOD... 36 3.6. TRESTNÝ ČIN ZATAJENÍ VĚCI PODLE 219 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU... 38 3.7. 220 PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU... 40 3.8. 230 NEOPRÁVNĚNÝ PŘÍSTUP K POČÍTAČOVÉMU SYSTÉMU A NOSIČI INFORMACÍ... 42 4. TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ... 43 4.1. OBECNÉ ZÁSADY PRO UKLÁDÁNÍ TRESTŮ... 43 4.2. DRUHY TRESTŮ... 50 4.2.1. Druhy trestů u dospělých pachatelů... 51 4.2.2. Druhy trestů u mladistvých pachatelů... 52 4.3. OCHRANNÁ OPATŘENÍ... 53 ZÁVĚR:... 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 57

ÚVOD V úvodu své bakalářské práce bych chtěl nastínit, proč jsem si vybral právě téma Trestné činy proti majetku. Při svém studiu na střední škole jsem vykonával po dobu 4 let povinnou praxi na Okresním státním zastupitelství v Břeclavi, a to vždy jeden den za 14 dnů. Zde jsem se seznámil s různorodou trestnou činností, zaujala mne však trestná činnost majetková, která je na břeclavském okrese ze všech trestných činů, pominu-li trestnou činnost v dopravě, nejrozšířenější. Okres Břeclav má několik lokalit, kde se daří hlavně pachatelům drobných krádeží. Je to hlavně Lednicko-Valtický areál s celou řadou překrásných památek, ale i parkovišti, kde obzvlášť od jarních měsíců do zimy parkují své automobily návštěvníci památek. Je to i rozsáhlý komplex chatek, stanů a rovněž automobilů kolem Mušovských jezer a u Lednických rybníků, zvláště U Apolla, je to i lokalita vykopávek Na Pohansku. Další zajímavou oblastí pro turisty je Mikulovsko, které je příhraniční s Rakouskem a toto město, plné heren a penzionů navštěvuje hlavně zahraniční klientela. Nelze v této souvislosti pominout Pálavské vrchy. Zde všude dochází k vykrádání automobilů, chatek, stanů, přičemž pachatelé mnohdy ani žádnou věc k odcizení nenajdou, ale způsobí další škodu poškozením věci, např. rozbitím skla vozidla. Další specialitou našeho okresu jsou krádeže jízdních kol, přičemž nezáleží na tom, zda jde o shora zmíněné lokality nebo o odcizená kola např. u obchodů, úřadů nebo dokonce ze dvorů u rodinných domků. Při své praxi na státním zastupitelství jsem se setkal s další trestnou činností a to pokud jde o podvodná jednání, ať již jde o trestný čin podvodu podle 209 trestního zákoníku, více však jsem zaznamenal trestných činů úvěrového podvodu. Bylo celkem typické, že vždy v jarních měsících se objevilo množství trestních oznámení od různých úvěrových společností, ze kterých v podstatě vyplývalo, že úvěrová smlouva byla uzavřena na vánoční dárky, v této smlouvě osoba, která smlouvu uzavřela, uvedla nepravdivé údaje, pokud jde o zaměstnavatele a výši výdělku, přičemž v uvedené organizaci nikdy nepracovala a opatřila si padělané doklady, kterými osvědčovala pravdivost údajů pro uzavření smlouvy. Dalším trestným činem, který je často páchán, je trestný čin poškození cizí věci podle 228 trestního zákoníku. Jako samostatný trestný čin se vyskytuje méně často, častěji je to

v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle 205 trestního zákoníku, případně s trestným činem porušování domovní svobody podle 178 trestního zákoníku. Na okrese Břeclav působí v rámci odhalování trestné činnosti Územní odbor Policie České republiky Břeclav, čtyři obvodní oddělení policie a to v Břeclavi, Hustopečích, Pohořelicích a v Mikulově se svými odloučenými služebnami a tři oddělení dálniční policie. Je zde Okresní státní zastupitelství Břeclav a Okresní soud Břeclav. V této souvislosti je nutné zmínit i Věznici Břeclav, která je jak pro výkon vazby, tak i pro výkon trestu. Jak jsem již uvedl shora, právě vykonávaná praxe na státním zastupitelství mne motivovala k tomu vybrat si téma z trestního práva a právě oblast trestných činů majetkových. Ve své bakalářské práci se chci věnovat nejčastěji páchaným trestným činům, abych získal pokud možno hlubší poznání o této problematice.

1. Obecně pojem, účel, funkce a zásady trestního práva Trestní právo patří mezi hlavní právní normy českého právního řádu a je odvětvím veřejného práva. Jeho součástí je trestní právo hmotné, které stanoví, jaké jednání je trestným činem a jakou sankci je za tento čin možno uložit, a trestní právo procesní, které upravuje postup orgánů činných v trestním řízení a to od samého počátku, kdy trestný čin vyšel najevo a kdo je jeho pachatelem, až do pravomocného skončení trestního řízení. Základním účelem trestního práva hmotného je ochrana nejdůležitějších právních statků, jakými jsou především zájem společnosti na ochraně jeho zájmů, ochrana ústavního zřízení České republiky a jakož i oprávněné zájmy občanů jako fyzických osob a zájmů osob právnických před trestnými činy. Trestní právo plní několik základních funkcí, přičemž základní funkci je ochrana společnosti před kriminalitou, to znamená postih trestných činů, které jsou pro společnost škodlivé, kdy znaky těchto trestných činů jsou uvedeny v trestním zákoníku a jejichž stupeň škodlivosti pro chráněné hodnoty je vyšší než nepatrný. Kromě základní funkce, kterou je ochrana společnosti před kriminalitou, plní trestní právo několik dalších základních funkcí, kterými jsou ochranná funkce, preventivní funkce, represivní funkce a regulativní funkce. Ochranná funkce trestního práva spočívá v tom, že chrání základní hodnoty a vztahy upravené i v jiných právních předpisech, zejména v právu ústavním, občanském, obchodním, správním a jiných. Použití trestního práva přichází v úvahu tehdy, kdy prostředky těchto odvětví nepostačují a kdy již došlo ke spáchání trestného činu. Pokud jsou splněny všechny podmínky, je právem, ale i povinností orgánů činných v trestním řízení pohnat pachatele činu k odpovědnosti a tím jeho právní chování vynutit i za použití sankce. Preventivní funkce trestního práva sleduje ochranu společnosti předcházením trestné činnosti, jakož i činnosti jinak trestné, pokud jde o mladistvé pachatele. Působí jednak individuálně, to znamená na konkrétní pachatele trestného činu. Účelem této funkce je působit jak na pachatele trestného činu, tak i na ostatní možné pachatele trestných činů v rámci tzv. generální prevence. Preventivní funkce trestního práva má působit k tomu, aby se předcházelo trestné činnosti, vychovávat odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život a další trestné činnosti se nedopouštěl a tím výchovně působí i na ostatní členy společnosti.

Represivní funkce směřuje k ochrannému cíli trestního práva výlučně cestou individuálního působení na pachatele trestného činu, tedy uložením trestu a jeho výkonu. Na účel trestního práva, kterým je ochrana společnosti, stejně tak jako základní funkce, a navazují i základní zásady trestního práva. Základní zásady trestního práva hmotného jsou určité právní principy, vůdčí právní ideje, na kterých je založeno trestní právo hmotné. Základní zásady trestního práva vycházejí z principu právního státu, který je základním ústavněprávním principem České republiky. Význam základních zásad trestního práva je několikerý: a) poznávací význam této zásady spočívá v pochopení smyslu, podstaty, cíle, funkce trestního práva a to jak celku tak v jejích jednotlivých částech b) interpretační napomáhají při výkladu zákona, jeho jednotlivých částí tak, aby byl naplněn účel trestního zákona c) aplikační slouží rovněž při výkladu trestněprávních norem při aplikaci konkrétních sporných otázek, které se v trestním právu hmotném vyskytnou, d) pro tvorbu práva základní zásady by měly být podkladem pro stabilitu trestního zákoníku tak, aby při případné dílčí novelizaci nebyla novelizace v rozporu se základními zásadami. K základním zásadám trestního práva náleží: - Zásada nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege tedy Zásada žádný trestný čin bez zákona, žádný trest bez zákona lze vyjádřit tak, že každý trestný čin by měl být potrestán, trest bez trestného činu by měl být absolutně vyloučen. V článku 39 LPS je citováno Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit a v článku 40 odstavec 6 LPS Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. - Zásada subsidiarity trestní represe vyjadřuje myšlenku, že trestní právo je nejpřísnější prostředek státu k ochraně jeho vymezených zájmů a jak bylo uvedeno, již vyjadřuje formulací, že trestní právo představuje prostředek poslední instance (ultima ratio).

- Zásada humanismu tresty a trestní represe by měly být represí rozumnou, státní orgány by měly postupovat vůči pachateli lidsky, bez diskriminace, s respektováním lidské důstojnosti. Podle článku 7 odstavec 2 LPS nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Podle článku 6 odstavec 3 LPS se nepřipouští trest smrti. - Zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný trestný čin jde o odpovědnost individuální, odpovědnost fyzické osoby. Podle zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který nabyl účinnosti od 1.1.2012 jsou upraveny podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit a je upraven i postup v řízení proti právnickým osobám. Zásada odpovědnosti za zavinění jde o zavinění úmyslné nebo nedbalostní. O otázce zavinění bude pojednáno níže v další části. 1.1. Historický pohled na vývoj trestního práva Ve své bakalářské práci se nebudu zabývat právem zvykovým a obyčejovým z dob prvobytně pospolné společnosti, feudálního uspořádání, ale zaměřím se především na změny, které si v právním systému vyžádal přechod ke kapitalistickému systému, zejména změny v právním systému po roce 1948. 27. května 1852 pod číslem 117 Říšského zákona byl vydán nový Zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích, když před tím v roce 1850 byl vydán Nový procesní řád, který upravoval postup v trestním řízení. Pro úplnost je nutno uvést, že i v oblasti civilního řízení došlo již dříve k vydání Obecného soudního řádu josefínského v roce 1781, Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 platil pro občanské a rodinné právo. Protože předmětem mé bakalářské práce jsou trestné činy majetkové, dovolím si uvést stručně, jak byly tyto trestné činy upraveny právě v Zákoně trestním z roku 1852. Z nejvíce páchaných trestných činů v majetkové oblasti je trestný čin krádeže. V zákoně z roku 1852 je v Hlavě dvacáté první, nazvané O krádeži a zpronevěření v 171 uvedeno Kdo pro svůj užitek cizí movitou věc v držení někoho jiného bez jeho přivolení odejme, dopustí se krádeže tedy v podstatě jinými slovy zakotvuje to, co je trestným činem krádeže v současné úpravě. Další ustanovení v 172 178 upravují okolnosti, jež činí krádež

zločinem, a to je výše hodnoty věci, nebezpečnost povahy skutku, vlastnosti věci ukradené, vlastnosti pachatelovy. Trest za přečin nebo zločin je upraven v 178 179 a může činit těžký žalář mezi šesti měsíci a jedním rokem, jsou-li tu však okolnosti přitěžující, mezi jedním a pěti lety. V 181 nazvaném Zpronevěra se stává zločinem, se uvádí Zpronevěření mu se pokládat za zločin, když někdo věc nějakou, kteráž mu z příčiny jeho veřejného (státního nebo obecního) úřadu nebo zvláštního příkazu vrchnostenského nebo obecního byla svěřena a kteráž činí víc, než 55,- Kč za sebou zadrží nebo přivlastní. Podle 182 je pachatel potrestán těžkým žalářem od jednoho až do pěti let, ale převyšuje-li 10.000,- Kč od pěti do deseti a dvaceti let. 1 Shora citovaný Zákon trestní upravuje i Podvod, podvodný úpadek a poškození cizích věřitelů v Hlavě dvacáté třetí v 197 205 b). Lze konstatovat, že obsah jednotlivých těchto trestných činů je v podstatě obdobný jako v současné úpravě. Trestní řád byl vydán zákonem ze dne 23. května 1873, č. 119 ř.z., jím se zavádí trestní řád procesní. Až do konce 40. let minulého století platilo pro české trestní právo vše, co lze uvést o třídění v právu rakouském, je trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích č. 117/1852 ř.z. Ke změně došlo až trestním zákonem č. 86/1950 Sb., kdy vzniká jednotný pojem trestného činu a je odstraněno dosavadní rozlišování trestných činů na zločiny, přečiny a přestupky. 2 Další změnou byl trestní zákon č. 140/1961 Sb., který byl účinný až do 31.12.2009. 1.2. Současná právní úprava Od 1.1.2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2002 Sb. Trestní zákoník, který nahradil trestní zákon č. 140/1961 Sb. Podle 14 tohoto nového trestního zákoníku se trestné činy dělí na přečiny a zločiny. 1 Základy trestní odpovědnosti, Vladimír Solnař a kolektiv, Nakladatelství Orac, Lexik Nexis, str.21 2 Základy trestní odpovědnosti, Vladimír Solnař a kolektiv, Nakladatelství Orac, Lexik Nexis, str.53

K současné právní úpravě na úseku trestního práva je nutno zmínit zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje trestné činy mladistvých pachatelů, přičemž ze znění 6 odstavec 1 tohoto zákona vyplývá, že trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá proviněním. Pro posouzení provinění spáchaného mladistvou osobou platí však trestní zákoník. Trestné činy proti majetku, které jsou předmětem mé bakalářské práce, jsou upraveny v Hlavě V. v 205 až 232. O nejčastěji páchaných majetkových trestných činech se zmíním v další části této práce.

2. Ochrana majetkových zájmů Jak již bylo řečeno shora, majetkové trestné činy proti majetku patří mezi nejčastěji páchané trestné činy, přičemž některé z nich, např. trestný čin krádeže, zpronevěry a podvodu jsou v České republice nejčastěji postihovanými trestními činy. Tyto trestné činy, které jsou zařazeny do Hlavy V. zvláštní části trestního zákoníku, chrání majetkové zájmy, kdy ochrana je poskytována vlastnictví, ale i některým jiným majetkovým právům, nerušenému držení nebo užívání věci (např. věc v nájmu). Právo vlastnit majetek je uváděno mezi základními lidskými právy. Základním ustanovením je tu článek 11 LPS, podle jehož odstavce 1 má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu. 3 Obecně je nutno konstatovat, že trestným činem je čin protiprávní, který je v trestním zákoníku označen za trestný a který má znaky, uvedené v takovém zákoně. Tyto dvě podmínky musí být splněny současně, musí jít tedy o čin protiprávní a musí mít znaky uvedené v zákoně. Protiprávní mohou být jen činy, které jsou v rozporu s právní normou a jsou tedy nedovolené. Pojmovými znaky trestného činu jsou: a) znaky skutkové podstaty trestného činu (protiprávnost, objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka), b) stanovený věk (dovršení patnáctého roku pachatele) c) příčetnost 4 3 Trestní zákoník II, Śámal a kolektiv-velký komentář str. 1781 4 Trestní zákoník I, Śámal a kolektiv - Velký komentář str. 109

2.1. Objekt trestného činu Objektem trestného činu obecně je chráněný zájem společnosti. Zpravidla jde o společenské vztahy (např. vlastnické vztahy), zájmy a hodnoty (např. zdraví a život člověka). U trestných činů proti majetku je to zájem na ochraně majetku jako právního statku, spojeného s vlastnictvím věci, ale u některých trestných činů jde o vlastnictví cizí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Pod pojem majetku je nutno zahrnout všechny majetkové hodnoty. Nejčastěji jsou to věci, ale mohou to být i pohledávky, například nároky na vyplacení pojistného plnění, jakož i jiná práva, vyplývající např. z autorského zákona. Objektem ochrany může být i cizí majetek. Nejčastěji může jít o správu cizího majetku a následně při porušení povinností správce o trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku, může se jednat i o ochranu práv věřitelů na uspokojení jejich pohledávek a v tomto případě jde zejména o tzv. úpadkové delikty, kdy nejčastěji páchaným je např. trestný čin poškození věřitele podle 222 a trestný čin zvýhodnění věřitele podle 223 trestního zákoníku. 2.2. Předmět útoku Předmětem útoku je věc nebo jiná majetková hodnota, a to zpravidla cizí, pouze v 229 o trestném činu zneužívání vlastnictví jde o věc vlastní. 5 Pokud jde o věc, pak útoky směřují zpravidla proti věci movité, přičemž do této kategorie nutno zařadit všechny věci, které nejsou věcmi nemovitými, tedy spojenými pevným základem se zemí. Věci jsou zpravidla předmětem trestného činu krádeže podle 205 trestního zákoníku, ale předmětem trestného činu krádeže může být i neoprávněný odběr elektrické energie nebo plynu. Věcí jsou i peníze, kdy jednání pachatele směřuje k získání peněz např. u trestného činu úvěrového podvodu podle 211 trestního zákoníku. 5 Trestní zákoník II, Śámal a kolektiv - Velký komentář str. 1782

2.3. Jednání a následek Druhým ze znaků skutkové podstaty trestného činu je objektivní stránka trestného činu. Objektivní stránku trestného činu charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky. 6 Znaky objektivní stránky trestného činu, které musí být v každé skutkové podstatě, jsou: - jednání - následek trestného činu - příčinný vztah mezi jednáním a následkem Kromě těchto povinných, tj. obligatorních znaků, mohou být znaky nepovinné, tj. fakultativní, které nemusí být ve skutkových podstatách všech trestných činů. Jsou to zejména místo a čas jednání, jeho účinek, hmotný předmět útoku, prostředek, který byl ke spáchání činu použit a mohou to být i znaky jiné. Jak je uvedeno shora, obligatorní znaky musí být obsaženy v každé skutkové podstatě, pokud by některý ze znaků chyběl, nedošlo by k naplnění skutkové podstaty trestného činu, a tedy ani k trestní odpovědnosti a pachatel by byl z důvodu, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, beztrestný. a) Jednání Pojem jednání je snad nejzákladnější pojem trestního práva. Jednání, které má znaky trestného činu, je nezbytnou podmínkou trestní odpovědnosti. 7 Jednáním je projev vůle, jako vnitřní složky jednání navenek. Vnitřní složka vůle se tak spojuje se složkou vnější. Jde o jednotu stránky psychické a fyzické. Složka vůle může být projevena navenek bud konáním nebo zdržení se konání, tedy opomenutí. Pokud by některá ze složek, ať již psychická tedy vůle nebo složka fyzická, jako projev vůle, pak by nešlo o jednání ve smyslu trestního práva. 6 Trestní právo hmotné, Jiří Jelínek a kolektiv, str. 159 7 Základy trestní odpovědnosti, Vladimír Solnař a spol.,str. 182

b) následek Následek trestného činu je druhým povinným (obligatorním) znakem objektivní stránky trestného činu. Jde o porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Toto porušení nebo ohrožení hodnot jednáním charakterizujícím každý trestný čin. Každý trestný či má takový následek. U některých skutkových podstat pokud hovořím o trestných činech majetkových, je následkem způsobená škoda, např. u trestného činu krádeže podle 205 odstavec 1 písmeno a) je to škoda nikoli nepatrná. U majetkových deliktů má následek trestného činu zvláštní význam. Zákonodárce s účinností od 1.1.2002 zakotvil přesné (pevné) peněžité částky vyjadřující rozsah škody způsobené trestným činem přímo do trestního zákona z roku 1961. 8 Nový trestní zákoník převzal úpravu z roku 2002 a od 1.1.2002 tedy škoda nikoli nepatrná představuje částku nejméně 5.000,- Kč, škoda nikoli malá částku nejméně 25.000,- Kč, větší škoda nejméně 50.000,- Kč, značná škoda nejméně 500.000,- Kč a škoda velkého rozsahu nejméně 5.000.000,- Kč. c) příčinný vztah Mezi jednáním a následkem musí být příčinný vztah, což je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu. Pokud pachatel svým jednáním následek skutečně způsobil, pak jen tehdy může být trestně odpovědný. Chybí-li tedy příčinný vztah mezi jednáním a následkem, nenastane trestní odpovědnost. Samotná příčinná souvislost mezi jednáním trestně odpovědného pachatele a následkem k trestní odpovědnosti nestačí. K příčinnému vztahu musí přistoupit zavinění. Pachatel je odpovědný za následek, který způsobil, jen pokud jej zavinil. 2.4. Subjekt a subjektivní stránka Subjektem trestného činu rozumíme pachatele trestného činu. Trestní zákoník definuje pojem pachatele trestného činu v 22 tak, že Pachatelem trestného činu je, kdo 8 Trestní právo hmotné, Jiří Jelínek a kolektiv, str. 170

svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. 9 Z toho vyplývá, že pachatelem trestného činu je fyzická osoba, která vykonala trestnou činnost a je tedy pachatelem dokonaného trestného činu, nebo tuto činnost připravovala, případně se o ni pokusila a v tomto případě jde o pachatele přípravy nebo pokusu. Aby bylo možno považovat fyzickou osobu za pachatele, tedy za subjekt trestného činu, musí být trestně odpovědná. Trestní odpovědnost u fyzické osoby je dána, pokud tato osoba dovršila stanovený věk patnácti let a pokud je v době činu příčetná V této souvislosti je možno odkázat na 10 občanského zákoníku, podle něhož je možno v občansko-právním řízení fyzickou osobu, která pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopna činit právní úkony, nebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů, je schopna činit jen některé právní úkony možno způsobilost této osoby k právním úkonům omezit, případně soud může ji způsobilosti k právním úkonům zbavit. Trestní zákoník vyžaduje pro spáchání některých trestných činů zvláštní vlastnost, způsobilost či postavení pachatele. Podle toho se rozlišuje konkrétní subjekt nebo speciální subjekt. Většinu majetkových trestných činů může spáchat kdokoli, tedy osoba, která dovršila stanovený věk a je v době činu příčetná. Pouze speciální subjekt však může např. spáchat trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle 220, který je trestným činem úmyslným a trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle 221 trestního zákoníku. Pachatelem těchto trestných činů může být pouze ten kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Pachatelem nemůže být tedy kdokoli, ale pouze ten, kdo má povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Pojem pachatele jako subjektu trestného činu je nutno odlišovat od pojmu osoby pachatele. Jak je uvedeno shora, pachatel jako subjekt trestného činu je charakterizován znaky věku, příčetností, zvláštní vlastností, způsobilostí nebo postavením, osoba pachatele je charakterizována vlastnostmi, vztahujícími se k jeho osobnosti, kterými jsou: 9 Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 256

- zmenšená příčetnost - polehčující okolnosti, vztahující se k osobě pachatele [např. spáchání trestného činu v silném rozrušení podle 41 písmeno b), spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých podle 41 písmeno f), vedení řádného života před spácháním trestného činu podle 41 písmeno o), atd.] - přitěžující okolnosti vztahující se k osobě pachatele [např. spáchání trestného činu ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky podle 42 písmeno b) recidiva podle 42 písmeno p)] - hlediska pro zařazování odsouzených do základních typů věznic. 10 Důležitý význam při hodnocení osoby pachatele mají i osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, které existují v době rozhodování o trestu nebo ochranném opatření. Hodnocení osoby pachatele mohou výrazně ovlivnit úvahy o trestu. Dobře hodnocenému pachateli může být s ohledem právě na toto hodnocení s přihlédnutím k možnosti jeho nápravy uložen trest mírnější než pachateli, který např. nevedl řádný život, není u něj možnost nápravy apod. Toto bylo pojednání o trestní odpovědnosti fyzických osob a nyní bych se krátce zmínil o nové úpravě odpovědnosti právnických osob. Zákon č. 418/2011 Sb. Ze dne 27. října 2011, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2012, o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zavádí v českém právu neznámou kolektivní odpovědnost za protiprávní jednání v oblasti trestního práva. Dosud trestní odpovědnosti podléhali pouze jednotlivci a české trestní právo plně respektovalo zásadu, podle které se právnické osoby trestného činu dopustit nemohou. 11 Trestní odpovědnost právnické osoby (1) Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jiným jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak 10 Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 259 11 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. XIII.

a) Statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) Ten kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c) Ten kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo d) Zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen zaměstnanec ) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), Jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2. 12 Vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestný čin (1) Podle tohoto zákona nejsou trestně odpovědné a) Česká republika, b) Územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. 13 Druhy trestů a ochranná opatření (1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty a) Zrušení právnické osoby, b) Propadnutí majetku, c) Peněžitý trest, d) Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) Zákaz činnosti, f) Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g) Zákaz přijímání dotací a subvencí, h) Uveřejnění rozsudku (2) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit jako ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. 12 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 27 13 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 15

(3) Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty vedle zabrání téže věci nebo jiné majetkové hodnoty. 14 Ukládání jednotlivých trestů Zrušení právnické osoby (1) Soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby. (2) Je-li právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny, zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora s investičními nástroji. (3) Je-li právnickou osobou komoditní burza, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu, k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. (4) Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby, vstupuje tato právnická osoba do likvidace. (5) Z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu vyloučeno. 15 Subjektivní stránka trestného činu je výrazným znakem skutkové podstaty trestného činu. Zahrnuje celý soubor znaků, které vyjadřují psychiku pachatele v jeho vztahu 14 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 69 15 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 70

k trestnému činu. Povinným obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu je zavinění. Zavinění může mít formu úmyslu, pak hovoříme o trestných činech úmyslných nebo nedbalosti, což jsou trestné činy nedbalostní, resp. spáchané z nedbalosti. Jak již bylo řečeno shora, jednou ze základních zásad trestního práva hmotného je zásada odpovědnosti za zavinění. Trestní právo vyžaduje vždy zavinění, neboť bez toho nenastává trestní odpovědnost. Rozlišujeme dvě formy zavinění, jak je uvedeno shora a to úmysl (přímý a nepřímý) a nedbalost (vědomá a nevědomá) Úmysl obsahuje složku vědění a složku volní. Z 15 trestního zákoníku vyplývá, že Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel: a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. 16 Pokud jde o nedbalost, je upravena v 16 trestního zákoníku tak, že Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. 17 V některých skutkových podstatách trestných činů se mohou vyskytnout nepovinné fakultativní subjektivní znaky pachatelova jednání, jako jsou pohnutka (motiv činu), cíl (záměr čeho chce dosáhnout). Pohnutka většinou není znakem skutkové podstaty trestného činu, má však význam pro správné posouzení závažnosti činu a může být např. v případě polehčující nebo naopak přitěžující okolností při rozhodování o výši trestu. 16 Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 157 17 Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 181

3. Skutkové podstaty nejčastěji páchaných trestných činů proti majetku Tématem mé bakalářské práce jsou trestné činy proti majetku, které patří mezi nejvíce páchané trestné činy jak v České republice, tak i v zahraničí. V České republice podle statistiky patří mezi nejčastěji postihované trestné činy. Trestné činy majetkové chrání majetkové zájmy. Vedle vlastnictví jsou tu chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení nebo užívání věci. Právo vlastnit majetek je zaručeno Listinou základních práv a svobod, podle které každý má právo vlastnit majetek. 3.1. Trestný čin krádeže podle 205 trestního zákoníku U trestného činu krádeže jde o útok zejména proti vlastnictví věci, ale i držba věci nebo pouhé držení věci. Vlastnictví věci, držba věci, ale i faktické držení věci je tedy objektem trestného činu krádeže. Rozhodujícím kritériem je stav, jakým způsobem má poškozený věc ve své moci, tím je například vlastník, nájemce, schovatel, dopravce, zástavní věřitel aj., tedy každý kdo má ve své moci cizí věc. Vždy musí jít o věc cizí, neboť nikdo se nemůže dopustit krádeže své vlastní věci. Trestný čin krádeže sestává ze dvou samostatných skutkových podstat, které jsou vymezeny v odstavcích l a 2 205 trestního zákoníku. První skutková podstata je vymezena v odstavci 1 a spočívá v tom, že pachatel si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocni, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, b) čin spáchal vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchal na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob.

Podstatné v tomto zákonném ustanovení je přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, přičemž musí naplnit některý způsob uvedený pod písmenem a) e). Druhá skutková podstata je zaměřena na sankce za přisvojení cizí věci jejím zmocněním za podmínky, že pachatel byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Jestliže spáchaný trestný čin naplňuje více možných znaků skutkové podstaty, je třeba, aby byly vystiženy všechny znaky, které byly trestnou činností naplněny. Kvalifikovaná podstata tohoto trestného činu je pak zakotvena v dalších odstavcích 3 5, v kterých je uvedena výše způsobené škody, případně klasifikován čin, který pachatel spáchal jako člen organizované skupiny. Zařazení pod příslušnou právní kvalifikaci pak odpovídá i výměra trestu tak jak je u jednotlivých ustanovení v trestním zákoníku uvedena. Předmětem útoku je cizí věc. Za věc v právním slova smyslu se považuje ovladatelný hmotný předmět a přírodní síla (elektrická energie, parní energie, vodní energie, jaderná energie apod.). 18 Je nutno uvést, že předmětem útoku je cizí věc, za kterou se považuje ovladatelný hmotný předmět a ovladatelná přírodní síla. V případě krádeže se za věc považuje movitá věc, která nenáleží pachateli vůbec, nebo kterou nemá ve své dispozici. Věcí mohou být i živá zvířata, zpracované oddělené lidské ostatky, peněžní prostředky na účtu, cenné papíry, cizí hotové peníze. Předmětem krádeže nemůže být nemovitá věc jako celek, ale mohou to být její části, které pachatel oddělí, jako například vybourání či vysazení oken, dveří apod. Vlastník věci nemůže odcizit svou vlastní věc, pokud však nemá věc ve spoluvlastnictví, např. krádež podílu. V případě odcizení vkladní knížky, za účelem odcizení vkladu na této knížce, se nejedná o krádež, ale jen o přípravu k trestnému činu krádeže, v případě, že by se pachatel pokusil o výběr finanční hotovosti z knížky, mohl by se dopustit pokusu tohoto trestného činu. Jak je uvedeno shora, za cizí věc považujeme i ovladatelnou přírodní sílu jako například elektrickou energii, parní energii, jadernou energii, plyn aj. Pachatel může energii získat formou podvodného jednání, kterým je neoprávněný odběr energie. Příkladem odcizení energie je, že pachatel odebírá elektrický proud, aniž by někoho uvedl v omyl, případně jeho 18 Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1787

omylu využil nebo mu zamlčel podstatné skutečnosti, např. odebírá elektrický proud přímo ze sítě za použití různých technických prostředků (např. hadice apod.). V tom případě se jedná o krádež. Ale pachatel též může odebírat elektrickou energii pomocí technické manipulace, kterou dosáhne, že elektroměr vykazuje menší spotřebu elektrického proudu, v tomto případě se ale nejedná o krádež, ale o podvod podle 209. Další podmínkou trestnosti je přisvojení cizí věci, čímž se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s cizí věcí. Pachatel se tedy nestává vlastníkem dané věci. Přisvojením cizí věci není jasné, jestli ji pachatel bude držet pro svou potřebu, nebo ji někomu daruje, odhodí nebo ji zničí. V případě, že se pachatel dané věci zmocní jen na přechodnou dobu a poté ji dá k dispozici vlastníku věci, tak se jedná o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle 207. Jako příklad je možno uvést skutek, kdy se pachatel zmocní motorového vozidla, s tímto podnikne jízdu a opět vozidlo vrátí majiteli nebo odstaví na jiném místě. Pachatel se může zmocnit cizí věci sám, vlastní rukou, nebo pomocí nástroje, například za pomocí kleští, páčidel, ale při odcizení věci větších rozměrů i např. za pomocí jeřábu apod. Dále může užít živé nástroje, kterými může být osoba trestně nezodpovědná, nebo osoba odpovědná, která ke spáchání trestného činu byla přinucena. Krádeže se nemůže pachatel dopustit na věci ztracené, ničí, skryté nebo opuštěné. Může se však dopustit trestného činu zatajení věci podle 219 trestního zákoníku. Pachatel naopak může odcizit věc, jejíž původní vlastník není znám a byla odevzdána příslušné obci, na kterou přešlo vlastnictví. Dalším znakem skutkové podstaty je škoda, kterou pachatel svým jednáním způsobil. Ustanovení 137 trestního zákoníku uvádí: Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý čas. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě. 19 Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věcí a jiné majetkové hodnoty je stanovena v 138 trestního zákoníku tak, že škoda nikoli nepatrná je škoda na majetku v hodnotě nejméně 5.000,- Kč. V tomto případě jde 19 Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1259

o nejnižší škodu podle trestního zákoníku. Pachatel, který způsobil škodu nižší, jak 5.000,- Kč hodnotíme jako přestupek proti majetku. Škoda, která převyšuje 50.000,- Kč je vyšší škoda, značná škoda je škoda, která dosahuje částky nejméně 500.000,- Kč a škoda velkého rozsahu je škoda dosahující nejméně 5.000.000,- Kč a jedná se o nejvyšší hranici škody podle trestního zákoníku. U krádeže je způsobenou škodou celá skutečná hodnota odcizené věci i v tom případě, když pachatel dá namísto odcizené věci jinou věc, stejného druhu. Nelze tedy vycházet z rozdílu mezi hodnotou věci odcizené a hodnotou vyměněné věci. Musí být známa přesná hodnota věci původní i věci nahrazené. Při stanovení výše škody se postupuje podle 137 trestního zákoníku, jak je citováno shora. Spáchání škody vloupáním je další možný způsob zmocnění se cizí věci. Vloupáním se podle 121 rozumí vniknutí, do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. 20 Pachatel trestného činu krádeže je trestně odpovědný za dokonaný trestný čin, ale i za jeho pokus, který spočívá v tom, že pachatel se dopustí jednání, které bezprostředně směřuje k přisvojení si věci některým ze způsobů uvedených v 205 odstavec 1 písmeno a) e) trestního zákoníku, tohoto činu se dopustí v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání činu nedošlo. Příprava není obecnou formou trestné činnosti, a proto ji musí její trestnost trestní zákoník stanovit. Příprava zvlášť závažného trestného činu je trestná jen tehdy, jestliže to trestní zákoník stanoví. 3.2. Trestný čin zpronevěry podle 206 trestního zákoníku Trestný čin zpronevěry je dalším z nejčastěji páchaným trestným činem proti majetku. Nejvíce takových činů je v souvislosti s leasingovými a úvěrovými smlouvami, kdy pachatel odebere určité zboží a po té z nedostatku finančních prostředků a nemožnosti úvěr splácet nebo z jiných důvodů, nakládá s věcí tak jako kdyby byla jeho vlastní. Může jít i o jiné formy 20 Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1793

zpronevěry, například prodej automobilu nebo jiného dopravního prostředku pachatelem, kterému byla věc svěřena k opravě. Trestný čin zpronevěry je upraven v 206 trestního zákoníku, kde v základní skutkové podstatě v odstavci 1 je zakotveno: Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 21 Obdobně jako u trestného činu krádeže v odstavci 2 je odkazováno na předchozí odsouzení nebo potrestání v posledních třech letech, v dalších odstavcích pak je znakem skutkové podstaty např. účast pachatele jako člena organizované skupiny, výše způsobené škody nebo spáchání činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelné pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Tomu pak odpovídá výše trestu uvedená v jednotlivých odstavcích citovaného ustanovení. Objektem tohoto trestného činu je vlastnictví a obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Jak bylo uvedeno i na jiných místech této práce, každý člověk má právo vlastnit věc nebo majetek. Předmětem útoku u trestného činu zpronevěry je cizí věc nebo jiná majetková hodnota, kterou měl pachatel v držení. Objektivní stránku naplní pachatel, který si přisvojil cizí věc nebo majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a zároveň způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Na rozdíl od trestného činu krádeže, kde pachatel si musí cizí věci přisvojit tím, že se jí zmocní, u trestného činu zpronevěry pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu má svěřenu. Jedná s ní ovšem způsobem nezákonným. Za věc je považován ovladatelný hmotný předmět a ovladatelná přírodní síla. Dále mezi věci řadíme živá zvířata, zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a cenné papíry. Za cizí věc jsou považovány cizí peníze. Pro spáchání trestného činu zpronevěry je podstatné, že musí jít o cizí peněžní prostředky svěřené pachateli. Nemusí jít ovšem o ty samé finanční prostředky, které byly pachateli svěřeny, ale o výši těchto finančních prostředků. V případě nemovitého majetku lze nutno podotknout, že u něj nemůže 21 Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1809

dojít ke zpronevěření podle 206, ale při naplenění všech potřebných znaků může dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle 209. Okruh pachatelů je omezen jen na osoby, kterým byla cizí věc svěřena. Osoby, které cizí věc držely před pachatelovou zpronevěrou, nejsou spolupachatelé, ale jedná se o účastníky trestné činnosti. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřená pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci a to za účelem, aby s věcí nebo jinou majetkovou činností nakládal určitým způsobem. Typickým příkladem zpronevěry jsou prodeje movitých věcí, zejména automobilů, ale i větších domácích potřeb, zejména elektronika, pokud tedy nejde v prvé řadě o jejich podvodné vylákání, a jak je uvedeno shora, pachatel neuzavírá tuto smlouvu již s podvodným úmyslem, ale pachatel se až po uzavření leasingové smlouvy nebo smlouvy o úvěru rozhodne, že věc prodá, daruje, eventuálně s ní naloží v rozporu s uzavřenou smlouvou a obchodními podmínkami. Leasingové společnosti nebo společnosti poskytující úvěr mají ve své smlouvě zakotveno ustanovení, které vylučuje, aby po dobu trvání smlouvy a zaplacení celé částky poskytnutého úvěru, byla věc prodána, darována nebo jinak poskytnuta třetí osobě. Osoba, která pachateli svěřila věc nebo jinou majetkovou hodnotu, nemusí být jejím vlastníkem. Zpronevěrou může být i výtěžek z prodeje automobilu, který pachatel neodevzdal původnímu majiteli automobilu. V oblasti pracovněprávních vztahů je předpokladem jednání spočívající v úmyslném přisvojení si cizí svěřené věci a vznik škody. I zde je možno uvést jako typický příklad neodevzdání tržby např. pokladní v obchodě, řidič si ponechá peníze, které získal prodejem zboží svého zaměstnavatele. Může jít i o nevrácení svěřených prostředků při ukončení pracovního poměru. Např. pracovník ve stavebnictví nevrátí svému zaměstnavateli vrtačku, svařovací aparát apod., když již před tím je prodal a finanční prostředky použil pro svou potřebu. Způsob jednání pachatelů může být různý, vždy ale musí jít o zpronevěru cizí věci, která byla svěřena a tím způsobena škodu na cizí věci alespoň nikoli nepatrná. V oblasti finanční kriminality se obchodník s cennými papíry může dopustit zpronevěry jen ve vztahu ke svěřeným věcem nebo jiným majetkovým hodnotám. Jedná se především o cenné papíry, hotové peníze, peněžní prostředky na účtu, které mu byly svěřeny klientem. Za svěřené věci se dále považují: - Cizí zavazadla v úschově zavazadel

- Televizor, lednička, příp. jiný předmět na základě uzavřené smlouvy o leasingu - Motorové vozidlo nebo jiná věc předaná k opravě - Vypůjčená věc i tato může být předmětem zpronevěry, pokud pachatel vypůjčenou věc například prodá nebo s ní jinak nezákonné naloží. Za svěřenou majetkovou hodnotu se považuje i pohledávka svěřená věřitelem jiné osobě k jejímu vymožení od dlužníka. Předmětem zpronevěření není věc, která byla svěřena jiné osobě, ale fakticky je pořád v držení vlastníka. Např. nářadí předané učni k výkonu práce v malé dílně, kde pracuje pod dozorem vlastníka. U zpronevěry je způsobenou škodou celá skutečná hodnota zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty i v tom případě, když pachatel dá namísto zpronevěřené věci jinou věc, stejného druhu. Nelze tedy vycházet z rozdílu mezi hodnotou věci nebo jiné majetkové hodnoty zpronevěřené a hodnotou vyměněné věci nebo jiné majetkové hodnoty. Musí být známa přesná hodnota věci původní i věci nahrazené. Pro určení druhu a výměry trestu je třeba znát přesnou cenu zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty i přesnou cenu věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou dal pachatel místo ní. Jinak je nutno vyčíslit způsobenou škodu v případě zpronevěry věci svěřené na základě leasingové smlouvy. Při zjišťování výše škody způsobené zpronevěrou věci svěřené pachateli na základě leasingové smlouvy je třeba brát v úvahu již zaplacené splátky, o které majetek poškozeného zkrácen nebyl. Tyto splátky včetně akontace však nelze od hodnoty, kterou má zpronevěřená věc v době spáchání trestného činu, odečítat v celém zaplaceném rozsahu. Jednotlivé splátky v sobě zahrnují jednak čisté částky na pořizovací cenu předmětu leasingu a jednak další část, která představuje úroky, náklady na pojištění, poplatky za další služby apod. Škodou způsobenou zpronevěrou věci, jež je předmětem leasingu, je proto hodnota této věci stanovená podle 137 trestního zákoníku a snížená o akontaci a uhrazené čisté splátky pořizovací ceny předmětu leasingu. 22 věci. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který vzniká až později, a ne při převzetí 22 Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1826, NS 16/2002-T 388

Jednou z forem zpronevěry může být i svémocný úvěr: - Pachatel se ho dopustí tehdy, jestliže jedná v úmyslu peníze si ponechat a nevracet je vlastníkovi - Pachatel se ho dopustí i tehdy, jestliže je prokázáno, že jedná s vědomím, že peníze nemá a tudíž je nemůže vrátit poškozenému; musí si je teprve opatřit Jako příklad je možno uvést situaci, kdy vedoucí prodejny použil pro sebe část tržby s úmyslem ji vrátit v nejbližší době podle okolností případu do pokladny jeho zaměstnavatele a je-li prokázáno, že s tímto úmyslem jednal a že měl reálnou možnost v nejbližší době peníze vrátit, a naproti tomu je prokázáno, že nejednal v úmyslu peníze si trvale ponechat. 3.3. Trestný čin podvodu podle 209 trestního zákoníku Trestní zákoník upravuje trestný čin podvodu v ustanovení 209 odstavec 1 6. Podle 209 odstavec 1 trestního zákoníku se trestného činu podvodu dopustí: Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 23 Ze shora uvedeného znění vyplývá, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Pojem majetek zahrnuje souhrn všech majetkových hodnot a o jeho obsahu je pojednáno i na jiných místech této práce. Těmi majetkovými hodnotami jsou tedy věci, pohledávky, jiná práva, penězi ocenitelné hodnoty, které příslušejí určitému subjektu. Zvláštním druhem majetku je např. obchodní majetek podnikatele, který je fyzickou osobou nebo právnické osoby, nebo podnik, který je podle zákonného vymezení věcí hromadnou a na jeho právní poměry se proto použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. 23 Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1849

Ustanovením o trestném činu podvodu je chráněn cizí majetek jako celek. Chrání ale i všechny součásti majetku, a proto tímto trestným činem může být zasažena kterákoli část majetku konkrétní poškozené osoby. Objektivní stránka trestného činu podvodu spočívá v tom, že Pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije, nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici, vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby 24 Jak vyplývá ze shora uvedeného, pachatelem tohoto trestného činu je podváděná osoba uvedena v omyl předstíráním skutečností, které mohou být nepravdivé, klamavé a nejsou v souladu se skutečností. Takovým typickým příkladem podvodu a zřejmě i nejrozšířenějšími trestnými činy jsou nákupy a odběry zboží, kde jsou předkládány padělané nebo pozměněné doklady, nejčastěji doklady o zaměstnání, přičemž pachatel již při odběru zboží ví, že zaplatit nemíní. Nejčastější jsou nákupy zboží u různých výrobců, kde zboží je odebíráno s tím, že dojde k úhradě ceny na základě faktury, přičemž pachatel ví, že fakturu uhradit nemíní. Takoví pachatelé zboží, které vylákají, obratem prodají a finanční prostředky si ponechají pro svou potřebu. Jednají tak již s tím úmyslem vylákat zboží, toto nezaplatit a získané peníze si ponechat pro sebe, čímž se na úkor jiného obohatí. Podvodná jednání jsou častá i při uzavírání kupních smluv na prodej nemovitosti, kde pachatel prohlásí ve smlouvě, že kupní cenu uhradí poté, co dojde k zápisu jeho vlastnického práva v katastru nemovitostí, toto však neučiní, kupní cenu neuhradí a nemovitost dále prodá, přičemž si získané peníze ponechá. V poslední době se v médiích objevuje varování, aby nebyly poukazovány finanční prostředky na účty různých reklamních nebo zprostředkovatelských společností nebo osob, které nabízejí práci v zahraničí nebo obstarání a zajištění úvěrů, přičemž jde o podvodná jednání, neboť tito pachatelé nemají v úmyslu práci zprostředkovat, ale podvodným způsobem se míní na úkor jiného obohatit. Rovněž tak je možno uvést různé internetové podvody při objednávkách zboží (nejčastěji mobilních telefonů), kde po poukazu finanční částky na určený účet zboží žádné není dodáno nebo v jiném případě je zboží dodáno na dobírku v zásilce, ve které je pouze něco bezcenného. 24 Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1852