KEA 2011 Program a seznam abstraktů Spolupořadatelé: Geologický ústav AVČR, v. v. i.; Česká geologická společnost; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Přírodovědecká fakulta; Archeologický ústav AVČR, v. v. i. Partneři:
Program KEA 2011 (9 10.2. 2011, Brno) Středa 9.2.2011 11:00 12:00 registrace, káva a občerstvení 12:00 12:10 zahájení, úvodní slovo zakladatelů KEA konference (J. Beneš, P. Pokorný) SEKCE JEZERNÍ SEDIMENTY, HOLOCENNÍ NIVA A LIDSKÝ IMPAKT 12:10 12:30 Jankovská V. Komořanské jezero klasická lokalita synchronizace pyloanalytických a archeologických údajů. 12:30 12:50 Bernardová A., Jankovská V., Novák J., Bešta T. Komořanské jezero analýza jednoho profilu 12:50 13:10 Houfková P., Pokorná A., Bešta T., Kovačiková L., Nováková K., Starec P. Nejstarší rybník na našem území - rekonstrukce vývoje středověké vodní nádrže a jejího okolí. 13:10 13:30 Petřík J., Lukšíková H., Doláková N., Dohnalová A., Šabatová K., Petr L., Koptíková L., Hladilová Š. Lidský impakt na vývoj holocenní nivy Těšetičky-Únanovky 13:30 14:00 - káva a občerstvení SEKCE INTERAKCE KRAJINA ČLOVĚK VE STŘEDOVĚKU 14:00 14:20 Kozáková R. Agrárně pastevní krajina v okolí raně středověkých hradišť Libice nad Cidlinou a Hradištko 14:20 15:50 Komárková V. Analýza rostlinných makrozbytků ze středověké Litovle předběžné výsledky 14:50 15:10 Lisá L., Holub P., Martinisková M., Bajer A. Příspěvek k otázce údržby podlah v suterénech dřevohliněných měšťanských domů 15:10 15:30 Petr L., Vařeka P. Pylová kronika zaniklé středověké vesnice
15:00 16:00 káva a občerstvení SEKCE MEDITERÁN A AFRIKA 16:00 16:20 Beneš J., Bareš L., Bárta M., Krejčí J., Smolariková K., Vymazalová H. Materiálové identifikace dřevěných předmětů z nekropole v Abusíru, Egypt 16:20 16:50 Pokorná A., Beneš J., Bezděk A., Šuláková H., Krejčí J., Kočár P. Archeobotanické a archeoentomologické analýzy ze sekundárního pohřebiště v prostoru Verkaureovy mastaby v Abusíru (Egypt) 16:50 17:10 Janák J. I bohové a zemřelí mohou vyhynout. Vliv klimatických změn na náboženství 17:10 17:30 Suková L., Cílek V. Archeologie krajiny 6. nilského kataraktu a pohoří Sabaloka v Súdánu 17:30 18:00 káva a občerstvení 18:00 18:20 Lisá L., Petr L. Interpretace změn využití krajiny na základě sedimentárního a paleoekologického záznamu; příkladová studie z oblasti Sabaloka, 6tý nilský katarakt, Súdán 18:20 18:50 Beneš J., Čulíková V., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Luxusní rostliny na Pražském hradě v raném novověku: ohlas Mediteránu ve střední Evropě 18:50 19:10 Kosňovská J. Původ, šíření a význam kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) 19:10 19:30 Kalhous D., Jílek J. Exotické zvíře jako předmět daru v antice a raném středověku případ slon 19:45 hromadný odchod na společnou večeři do nedaleké restaurace (večeře je zahrnuta v rámci konferenčních poplatků zdarma) 20:00 0:00 společenský večer
Čtvrtek 10.2.2011 7:30 8:00 ranní káva SEKCE DYNAMIKA PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ A VÝVOJE VEGETACE V ARCHEOLOGICKÉM KONTEXTU 8:00 8:20 Němec J. Studie rybích vrstev na archeologické lokalitě Chersonésos Taurský (Krym) 8:20 8:50 Pokorný P., Dreslerová D., Abraham V. Inventura holocenní krajinné dynamiky na území Čech 8:50 9:10 Kalicki T. Holoceńskie zmiany rzeźby Działów Niepołomicko-Bielczańskich koło Krakowa w świetle nowych danych ze stanowisk archeologicznych na autostradzie A4 9:10 9:30 Hejhal P.,Hrubý P., Kočár P., Kočárová R., Petr L. Jak to bylo s pohraničním hvozdem... 9:30 9:50 Pokorná A. Databáze rostlinných makrozbytků - Vložená data a jejich potenciál pro environmentální rekonstrukce 9:50 10:20 přestávka na kávu a občerstvení SEKCE GEOCHEMICKÁ METODIKA V ARCHEOLOGII 10:20 10:40 Hejcman M., Karlík P., Ondráček J., Součková K., Hejcmanová P., Klír T., Smrž Z. Možnosti využití geochemických metod v archeologii 10:40 11:00 Součková K., Hejcman M. Využití izotopů dusíku v archeologii 11:00 11:20 Ondráček J., Karlík P., Hejcman M., Klír T. I po krátkém sídelním období lze pozorovat po 600 letech od opuštění dlouhodobé změny v chemických vlastnostech půdy i ve vegetačním složení
INFORMACE O NOVĚ VZNIKLÉM ČASOPISE 11:20 11:40 Beneš J., Peška J., Mlejnek O. Interdisciplinaria archaeologica Natural Sciences in Archaeology: nový časopis pro hraniční obory v archeologii, jeho cíle a zaměření 11:40 12:40 přestávka na oběd 12:40 13:00 Galiová M., Nývltová Fišáková M., Vaculovič T., Neff H., Mason A., Z., Kanický V. Sledování distribuce prvků v zubu medvěda hnědého pomocí laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) 13:00 13:20 Nývltová Fišáková M., Galiová M., Kanický V., Komorózcy B., Drozdová E., Šerý O. Životní pouť muže, jehož kostra byla nalezená u obce Pasohlávky, z hlediska přírodních věd 13:20 13:40 Vaculovič T., Galiová M., Prokeš L., Hrdlička A., Mason A. Z., Neff H., Přichystal A., Kanický V. Využití hmotnostní spektrometrie indukčně vázaného plazmatu s laserovou ablací (LA- ICP-MS) pro studium provenience obsidiánů 13:40 14:00 Kubálek P. Klasifikace narušení pohřbů 14:00 14:30 přestávka na kávu a občerstvení SEKCE INTERAKCE ČLOVĚK KRAJINA V PRAVĚKU 14:30 14:50 Nerudová Z., Neruda P., Lisá L., Nývltová Fišáková M., Petr L. Chronostratigrafická revize jeskyně Kůlny 14:50 15:10 Novák J., Neruda P., Kaminská L. Bojnice III - paleoenvironmentální analýza významné archeologické lokality 15:10 15:30 Šálková T., Jiřík J., Pták M. Písek Bakaláře; pohřby střední a mladší doby bronzové pohledem analýzy rostlinných makrozbytků 15:30 16:00 přestávka na kávu a občerstvení 16:00 16:20 Kalicki T., Nowak M., Vizdal M.
Early Neolithic changes of environment of Eastern Slovak Plain Moravany i Kladzany sites 16:20 16:40 John J., Petr L., Rytíř L. Kučeř-Obrovy hroby (okr. Písek) paleoekologický záznam z příkopu laténské Viereckschance 16:40 17:00 Vaněček Z., Beneš J., Frolík J., Mácalová M., Archeobotanické zhodnocení objektů bylanské kultury a doby římské z Prahy - Černého Mostu 17:00 17:20 Parma D., Lisá L., Jarošová M. Geneze výplní římských a laténských objektů na lokalitě Syrovice 17:20 17:40 Danielisová A., Pokorný P., Kočár P. Novinky z Vladaře 17:40 17:45 ukončení konference POSTERY budou vystaveny po celou dobu pořádání konference Malíková R., Kaupová S., Ivanov M., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Gadas P. Studium distribuce prvků v kostní tkáni užitím laserové ablace a elektronové mikrosondy Hušková S., Nývltová Fišáková M., Šerý O., Račanská M., Prokeš L. Využití DNA analýzy pro detekci M. tuberculosis u kosterních pozůstatků Kaupová S., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Kouřil P., Kanický V. Využití laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) pro multiprvkovou analýzu kosterních pozůstatků u hradiska Chotěbuz-Podobora Uhlířová H., Nývltová Fišáková M. Metrika gravettských a magdalénských lišek Vulpes vulpes (Linnaeus, 1758) a Alopex lagopus (Linnaeus, 1758) s přihlédnutím k paleoekologii. Bernardová A., Novák J., Houfková P., Meduna P. Vegetace a počátky vinařství středověkého Mělníka Němec J., Nývltová Fišáková M. Paleontologie a tafonomie kostí velkých savců na lokalitě Boršice Chrástka Bárta M., Beneš J., Novák J., Pokorná A.
Archaeobotanical research of the lake of Abusir at the edge of the Old Kingdom Pyramid field of Abusir, Egypt Bešta T., Novák J., Dreslerová D. The influence of the human activity on the changes of ecological conditions in Komořanské Lake (Czech Republic) Novák J., Lisá L., Kuna M. Anthracological and geoarchaeological analysis of Early Medieval houses in Roztoky u Prahy (Czech Republic) Novák J., Svitavská H., Sádlo J. New adventures in the Land of fire and their relevancy on the archaeobotanical and environmental reconstructions (Doksy region, Czech Republic) Sůvová Zdenka Nález býčí mumie z egyptského Abusíru Beneš J., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Archaeobotanical analysis of the Early Modern vault infill from Vladislav Hall, Old Royal Palace, Prague Castle, Czech Republic Wiśniewski T., Mroczek P., Rodzik J., Zagórski P. Paleopedology of loess-soil sequence at the Magdalenian camp in Klementowice (Nałęczów Plateau, Lublin Upland, E Poland) selected aspects
Archaeobotanical research of the lake of Abusir at the edge of the Old Kingdom Pyramid field of Abusir, Egypt Bárta M., Beneš J., Novák J., Pokorná A. Remnant Lake of Abusir is situated on the western edge between the Nile alluvium and the pyramid fields of 5th 6th Dynasties of the Old Kingdom Abusir and Saqqara. Since 2005, an interdisciplinary project focusing on environmental history of the lake has been in progress in connection with long-term archaeological activity in Abusir necropolis. In 2007, four trenches were excavated in area dividing Western desert slopes and the area of the former lake. The trenches uncovered badly preserved remains of cemetery structures. Important series of valuable environmental data has been gathered. These archaeobotanical data are crucial for the interpretation of sedimentary layers and discovered archaeological features. Rather poor macro-remain assemblages confirm prevailing wetland characteristics of the local environment after abandonment of the Old Kingdom cemeteries. Important stratigraphy was recorded in the trench SA. At a groundwater level, remains of what may had been a landing quay was uncovered. Above this level, a simple stratigraphy was recorded which consisted of layers, which filled up the periodical water basin and can be dated to Medieval and Modern period. The archeobotanical material from the mudbricks is rather poor, but some valuable finds have been recorded, for example Citrullus lanatus which probably represents one of its oldest kinds known so far from Egypt. The research in former alluvial zone is combined with archaeobotanical study of desert environment in the necropolis. Another interesting aspect can be seen in xylotomical and anthracological data analysis reflecting use of fuel and wood on the local level during the Old Kingdom period. Materiálové identifikace dřevěných předmětů z nekropole v Abusíru, Egypt Beneš J., Bareš L., Bárta M., Krejčí J., Smolariková K., Vymazalová H. Během posledních pěti let byla v průběhu analytických prácí v rámci spolupráce mezi Českým egyptologickým ústavem FF UK a Laboratoří archeobotaniky a paleoekologie PřF JU provedena řada zajímavých určení dřevěných předmětů z nekropole v Abusíru. Jedná se o drobné předměty a rakve ze Staré říše a z prvního tisíciletí př.n.l. například z šachtového hrobu velmoţe Menechibnekona a ze sekundárního pohřebiště v prostoru Verkaureovy mastaby. Příspěvek se zabývá technologickými aspekty a vyuţíváním různých druhů dřev a prezentuje nový způsob 3D zobrazování anatomických struktur dřeva.
Archaeobotanical analysis of the Early Modern vault infill from Vladislav Hall, Old Royal Palace, Prague Castle, Czech Republic Beneš, J., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Praţský hrad (Prague castle) was one of the most important medieval and early modern royal courts in Europe. Within it, Vladislavsky sál (Vladislav Hall) was the main ceremonial space used at the end of the Gothic period and beginning of the Renaissance. In 2008, restoration of the hall floor was carried out in connection with archaeological research focused on detailed understanding of material, sociological and environmental knowledge of the historical building. The most valuable results are connected with the vault infill, which was subjected to archaeobotanical analyses. A combination of dry sieving and flotation methods have been used and allowed to specify the different amounts and quality of the archaeobotanical assemblages. Based on the macroremains and xylotomy (wood) analysis of the waste-vault infill from the Early Modern period floor in Vladislavsky sál, the character of the Prague Castle environmental and the dietary traditions from the 16th to the early 20th century are reconstructed. The waste-vault infill is unique material consisting of specially selected components of dry waste, targeted to isolation function. Beside the many unique artefacts such as the wooden spoon, the playing cards, knives, alchemists weights, handwriting and so on, the main archaeobotanical collection of the basic elements of waste materials such as hay, fuel charcoal and constructional wood were analysed. The assemblage of useful plants consisted of many common and valued taxa such as Amygdalus communis, Juglans regia, Persica vulgaris and others. Very important is Arachis hypogaea (peanut) identification, probably the first find in the Post-Medieval period in central Europe. Luxusní rostliny na Pražském hradě v raném novověku: ohlas Mediteránu ve střední Evropě Beneš J., Čulíková V., Kosňovská J., Frolík J., Matiášek J. Praţský hrad je centrálním místem nejen Praţské kotliny, ale celých Čech. Jeho význam byl v raném novověku silně nadregionální. Z prostředí raně novověkého sídla a jeho nejbliţšího okolí pochází řada archeologických výzkumů odpadních jímek a štoly, kde byly provedeny analýzy rostlinných makrozbytků. Ve vrstvách těchto objektů bylo identifikováno několik rostlinných druhů z Nového světa, ale také uţitkové rostliny středomořského původu. V letech 2008-2009 na Praţském hradě proběhl v rámci rekonstrukce podlahy Vladislavského sálu archeologický výzkum. Výplň klenebních zásypů pod podlahou poskytla značné mnoţství artefaktů a materiálu pro analýzu rostlinných makrozbytků. Pilotní analýzy odhalily mnoho vzácných rostlinných importů z Nového světa a Mediteránu např. podzemnici (Arachis hypogaea), olivy (Olea europaea), mandle (Amygdalus communis), zimostráz vţdyzelený (Buxus sempervirens), kaštanovník (Castanea sativa) nebo kávu (Coffea arabica). Importy dosud neznámých plodin a rostlin prokazují význam neregionálních centrálních míst při šíření rostlin ze Středomoří, ale i ze vzdálenějších oblastí světa.
Interdisciplinaria archaeologica Natural Sciences in Archaeology: nový časopis pro hraniční obory v archeologii, jeho cíle a zaměření Beneš J., Peška J., Mlejnek O. Informace o přípravě a prvních číslech anglicky vydávaného časopisu, který si klade za cíl integrovat a prezentovat informace z oblasti geoarcheologie, bioarcheologie a archeometriky, zahrnující významné hraniční obory v archeologii, jenţ vyuţívají metodologických postupů přírodních věd. Časopis je vydávaný dvakrát do roka v tištěné a internetové formě. Prezentace je zaměřena strukturu příspěvků, způsob jejich podávání, recenzní řízení, způsob práce redakční rady a další aspekty, které mohou oslovit potenciální autory a čtenáře. Komořanské jezero analýza jednoho profilu Bernardová A., Jankovská V., Novák J., Bešta T. Komořanské jezero představovalo největší přirozenou vodní plochu na území České republiky. V 19. stol. bylo jezero téměř kompletně vysušeno a v 80. letech minulého století byl uloţený sediment se zachovanou paleolimnologickou informací v důsledku těţby uhlí nenávratně odtěţen a zničen. Studie představuje výsledky jednoho z několika profilů (PK-1- CH), jenţ byly v 80. letech odebrány během archeologického průzkumu. Zaměřena je především na výsledky makrozbytkové a pylové analýzy a jejich korelaci s výsledky ostatních dílčích analýz. Profil postihuje období boreálu do epiatlantiku. Spodní část zachycuje limnickou fázi jezera, svrchní část jeho zazemňování. Ačkoliv je v okolí prokázáno kontinuální osídlení od paleolitu, vliv lidské přítomnosti se v paleoekologickém záznamu příliš neodráţí. Poţárové události zaznamenané mikrouhlíky jsou nejvíce patrné v období mezolitu a na počátku neolitu. Vegetace a počátky vinařství středověkého Mělníka Bernardová A., Novák J., Houfková P., Meduna P. Město Mělník, leţící na soutoku Labe a Vltavy, je spojeno se svatou Ludmilou, manţelkou prvního křesťanského kníţete Bořivoje a babičkou svatého Václava, patrona Českého národa. Dle legendy zaloţili Ludmila s Václavem první vinice na území tehdejšího Českého státu, coţ bylo spojeno s křesťanským ritem, jenţ se bez vína nemohl obejít. Archeologický výzkum odhalil opevnění hradu z 9. století a následný vývoj osídlení středověkého města, spou s produkčním areálem v okolí řeky Pšovky. Paleoekologický výzkum rekonstruoval vegetaci nejbliţšího okolí. Výsledky analýzy měkkýšů a uhlíků ukazují na mozaikovitou krajinu, kde se střídaly teplá suchá stanoviště s intenzivně vyuţívanými plochami. Analýza uhlíků rekonstruuje v okolí sídliště mozaikovitý dubo-borový les. Všechny nalezené druhy měkkýšů patří do kategorie druhů vyhýbající se lesu. Nejvýznamněji zastoupené druhy měkkýšů, Vallonia costata a Vallonia pulchella, osidlují suchá či mírně vlhká otevřená stanoviště. Časté byly téţ druhy suchých kamenitých substrátů (Truncatellina cylindrica) a vlhkých stanovišť (Succinella oblonga, Vertigo pygmea). Analýza rostlinných makrozbytků poskytla obraz nejdůleţitějších uţitkových druhů (Triticum aestivum, Hordeum vulgare, Panicum
milliaceum) a polních plevelů. Zajímavé je, ţe většina těchto plevelů (např. Bupleurum rotundifolium, Stachys annua, Polycnemum majus) je nyní v krajině velmi vzácná, ačkoliv v makrozbytkových souborech jsou nalézány celkem hojně.jedním ze specifických cílů archeologického výzkumu bylo i vyjasnění problematiky o pěstování vinné révy v raném středověku. Splnit se podařil jen částečně v RS souboru byla nalezena jediná zuhelnatělá pecka Vitis vinifera. Tu sice nelze brát jako důkaz vinařství, ale jako krůček k objasnění pravdivosti legendy rozhodně ano. The influence of the human activity on the changes of ecological conditions in Komořanské Lake (Czech Republic) Bešta T., Novák J., Dreslerová D. The Komořanské jezero Lake formed the largest (max 25km 2 ) natural water body in the Czech Republic. The extensive sediments were completely destroyed due to opencast coalmining in the last century. The only saved lacustrine material are four rediscovered sediment profiles gathered during field works in 80 s representing continuous record of Preboreal Subatlantic interval. The lake drainage basin and the shores of the lake were intensively occupied since the Paleolithic times with the most remarkable settlement peak in Neolith represented by the Linear pottery culture. The lake was on a very stable meso-eutrophic level during its whole existence. The aim of presented study was to confront changes in the lake aquatic conditions with intensity of settlement on the background of coincident climatic changes. Diatom based indices of the lake trophic status slightly increased during the period rich in archeological material. However, the shift was also connected with warming after 8.2 kyr BP cold event. This implies that no direct evidence for human influence of the aquatic environment during period of intensive settlement was found. Such result may support the idea that large meso-eutrophic lakes could have been hardly affected by the even relatively numerous human population. Micro-charcoal evidence from lake sediment seems to be best indicator of human activity. Novinky z Vladaře Danielisová A., Pokorný P., Kočár P. V roce 2010 byl ukončen výzkum unikátně dochované cisterny na předhradí Vladaře, který s sebou přinesl mnoho důleţitých poznatků o vývoji této lokality. Prameny, které byly po dobu běţícího projektu shromáţděny, navíc jiţ umoţňují hradiště zasadit do širšího kontextu s vývojem okolní krajiny a lidským osídlením. Kolem roku 400 př.n.l. je na akropoli zbudovaná vodní nádrţ a od té doby je nám k dispozici kontinuální pylový záznam o vývoji hradiště a jeho blízkého okolí. V loňském roce přibyl pylový profil z prostoru zaniklé vodní nádrţe s dřevěnou konstrukcí, datované dendrochronologií do 1. pol. 5. stol. př.n.l Jak pylový záznam (P. Pokorný), tak analýzy makrozbytků (P. Kočár) překvapivě ukazují, ţe předhradí bylo v době existence hradiště vyuţíváno spíše jako hospodářský prostor. Zároveň nám srovnání obou pylových profilů umoţňuje komplexněji uchopit metodická východiska k rekonstrukci krajiny v zázemí Vladaře, které se dosud dělo pouze na základě jediného stávajícího záznamu z akropole. V roce 2010 se navíc podařilo završit několikaleté úsilí
směřující k nalezení kvalitního záznamu vývoje vegetace a krajiny v off site záznamu (P. Pokorný) při budování nového rybníka na jiţním okraji katastru obce Veselov. Lokalizace místa vůči hradišti Vladař je pro naše účely téměř ideální: místo leţí ve vzdálenosti 5,4 km SZ směrem od okraje ohrazeného areálu, resp. 6,6 km od cisterny na akropoli hradiště. Získaný profil zachycuje vývoj vegetace v potenciálním zemědělském zázemí hradiště, v místě dostupném po cca 1 hodině chůze. Na moţnosti modelování vývoje krajiny v zázemí Vladaře poukáţe tento referát. Sledování distribuce prvků v zubu medvěda hnědého pomocí laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) Galiová M., Nývltová Fišáková M., Vaculovič T., Neff H., Mason A., Z., Kanický V. Vzorkování pomocí laserového paprsku umoţňuje přímou analýzu pevných vzorků bez předchozí přípravy, čímţ se sniţuje riziko kontaminace vzorku, ztráty prvků během rozkladu a také se zkracuje doba analýzy. Metoda hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem ve spojení s laserovou ablací (LA-ICP-MS) patří mezi analytické metody poskytující kvalitativní a kvantitativní výsledky. Vzhledem k vysokému prostorovému rozlišení, kterého je moţné dosáhnout, je metoda s výhodou vyuţívána pro prvkové mapování různých typů vzorků. Měřením distribuce prvků obsaţených v hydroxyapatitové matrici jako jsou zuby a kosti mohou být získány informace o ţivotě zvířat a lidí. Fluktuace jsou sledovány pro prvky Ca, Ba, Zn a Sr. Z poměrů Sr/Ba, Sr/Zn a Sr/Ca a obsahů prvků je následně určována migrace a stravování v průběhu ţivota. V práci je prezentováno vyuţití metody LA-ICP-MS pro prvkové mapování kořene zubu medvěda hnědého (Ursus arctos). Je sledována citlivost jednotlivých poměrů vůči migraci a stravě. Jsou také porovnávány výsledky získané pomocí kvadrupólového analyzátoru a time of flight, které se liší přesností měření jednotlivých izotopů. Všechna získaná data jsou srovnávána s geochemickou analýzou. Autoři děkují Ministerstvu školství, mládeţe a tělovýchovy za finanční podporu projektů MSM 0021622412, 0021622411, agentuře AMVIS za finanční podporu projektu ME10012 a výzkumnému záměru Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. číslo AVoZ80010507. Možnosti využití geochemických metod v archeologii Hejcman M., Karlík P., Ondráček J., Součková K., Hejcmanová P., Klír T., Smrž Z. Ačkoli geochemické metody mají v archeologii široké moţnosti uplatnění, například při interpretaci původu výplní archeologických objektů, účelu archeologických objektů nebo při identifikaci různých sídelních a výrobních areálů, nejsou geochemické metody v České republice dosud dostatečně vyuţívány. Cílem tohoto příspěvku je proto přinést přehled o moţnostech vyuţití různých geochemických metod v archeologickém výzkumu a demonstrovat jejich výpovědní hodnotu na různých praktických příkladech. Důraz bude
kladen na způsoby odběru archeologických vzorků v terénu a na analytické postupy při stanovování obsahu různých prvků. Dále bude demonstrována výpovědní hodnota ph, obsah organické hmoty, fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku, mědi, kadmia, zinku, arsenu a olova v různých sedimentech. Jak to bylo s pohraničním hvozdem... Hejhal P.,Hrubý P., Kočár P., Kočárová R., Petr L. Příspěvek se zabývá přehledem vývoje názorů na přírodní prostředí Českomoravské vrchoviny v archeologické a historické literatuře. Tento stav je konfrontován s výsledky nových paleoenvironmentálních výzkumů. Nejstarší rybník na našem území - rekonstrukce vývoje středověké vodní nádrže a jejího okolí. Houfková P., Pokorná A., Bešta T., Kovačiková L., Nováková K., Starec P. Záchranný výzkum na lokalitě V Tůních, č.p. 1625-II (Praha Nové Město) odhalil stratigrafii sedimentů vodní nádrţe, pokrývajících pravděpodobně období od 12. století do doby jejího zániku v souvislosti s budováním Nového Města praţského. Kombinací archeobotanických analýz (pylové, makrozbytkové a rozsivkové) s archeozoologickým výzkumem byl zachycen vývoj vodní nádrţe a jejího širšího okolí. Výsledky dokládají změny charakteru vodní nádrţe a postupný pokles diverzity stanovišť v jejím nedalekém okolí. Využití DNA analýzy pro detekci M. tuberculosis u kosterních pozůstatků Hušková S., Nývltová Fišáková M., Šerý O., Račanská M., Prokeš L. Tuberkulóza (TBC) provází lidstvo jiţ od nepaměti. Jedná se o váţné infekční onemocnění způsobené skupinou bakterií Mycobacterium tuberculosis complex. Toto onemocnění postihuje především plíce, existují však i formy mimoplicní, které mimo jiné napadají kosti. Právě tuberkulóza kostí slouţí ke sledování stop TBC v minulosti, a to z toho důvodu, ţe kosti či zuby často představují v našich zeměpisných podmínkách jediný dochovaný biologický materiál z archeologických nalezišť. V minulosti se paleopatologický průzkum prováděl především pomocí vizuálního pozorování patologických změn na kostech. Vzhledem k tomu, ţe tuberkulóza kostí představuje pouhý zlomek z celkového počtu nakaţení (3-5 %), neposkytoval tento vizuální průzkum pravdivý obraz o celkovém počtu onemocnění v dobách minulých. Teprve aţ aplikace molekulárně genetických metod, především polymerázové řetězové reakce (PCR), umoţnila spolehlivě potvrdit či vyvrátit přítomnost patogenu a navíc umoţnila průkaz přítomnosti bakterie i u pozůstatků bez známek tuberkulózy kostí.
Ve své bakalářské práci se zabývám praktickou aplikací postupů molekulárně genetických metod, konkrétně aplikací PCR, na kosterním materiálu a následném srovnání s negativní kontrolou. Práce je prozatím ve fázi odběru kosterního materiálu pro analýzy. Prozatím bylo odebráno celkem 10 vzorků a experimenty budou vyhodnoceny formou slepé kontroly. I bohové a zemřelí mohou vyhynout. Vliv klimatických změn na náboženství Janák J. Některé významné náboţenské pojmy (např. pojmy ba nebo ach) Egypťané záměrně spojovali s hieroglyfickými znaky v podobě zvířat. V případě termínu ba se jednalo o čápa sedlatého, který byl se zmíněným pojmem spjat s ohledem na svůj vzhled, vlastnosti i způsob ţivota. Význam pojmu ba se v průběhu dějin staroegyptského náboţenství měnil. Podrobné studium tohoto pojmu a jeho hieroglyfického zápisu prokázalo, ţe počátky změn či úprav pojmu ba odráţejí vliv klimatických změn na podobu egyptské krajiny a různé ţivočišné druhy. Komořanské jezero klasická lokalita synchronizace pyloanalytických a archeologických údajů. Jankovská V. Sedimenty bývalého Komořanského jezera byly donedávna jedinečným zdrojem informací nejen pro paleobotaniky, ale především i pro archeology a historiky. V současnosti jsou zachraňovány paleoekologické informace z profilů a vzorků, které byly odebrány ve značné časové tísni na přelomu 80. a 90. let minulého tisíciletí. Uvedený příspěvek si klade za cíl upozornit na vybraná fakta, týkající se synchronizace pyloanalytických a archeologických údajů. Zdůraznit chci nadčasovost tvrzení zakladatele středoevropského pyloanalytického (i obecně paleobotanického) výzkumu prof. Německé university v Praze, Karla Rudolpha. RUDOLPH (1926, p.247) uvádí: Die Untersuchungen im Kommerner Seegebiet wurden auch noch in der Hoffnung begonnen, hier die lange gesuchte Anknüpfung an die archäologische Chronologie zu finden, da hier schon öfter reichliche Funde des Neolithikums und späterer Kulturphasen gemacht wurden. V záměru Karl Rudolpha pokračoval jeho ţák Herbert Losert. Ten jiţ v roce 1940 publikoval výsledky pylových analýz z centrální části Komořanského jezera a patrně jako první v Evropě (ve světě?) upozornil na pylová zrna antropogenních indikátorů. Počátkem 80. let 20. století byla provedena pylová analýza několika sérií vzorků v návaznosti na archeologické nálezy (JANKOVSKÁ 1988). Výsledky 3 roky předtím z rukopisné formy vyuţil ke svým interpretacím NEUSTUPNÝ (1985). Cílem pylových analýz bylo potvrdit, vyvrátit či poopravit příslušnost archeologických nálezů k té které vrstvě sedimentu. Jako podpůrný podklad pro to slouţilo pyloanalyticko-stratigrafické schéma profilu PK-1-D, který dr.neustupný odebral v prostoru svého archeologického výzkumu. Při srovnání výsledků pylové analýzy a archeologie se ukázalo, ţe některé archeologické nálezy (P 72, P 73) se dostaly do staršího sedimentu. Problematické nálezy dr.e.neústupného (P 93 a P 94) s nejasným archeologickým datováním byly na základě pylových analýz přiřazeny k únětické
kultuře. Pylová analýza zařadila rovněţ střep nejasného stáří (NS 19) do kultury vypíchané keramiky. Je také pravděpodobné, ţe pylovou analýzou zpracovaný obsah dţbánku P 84 je starší neţ dţbánek řazený do Trichterbercherkultur. Pylové spektrum totiţ neodpovídá vegetačně i paleoalgologicky Subboreálu, kam lze přiřadit kulturu zvoncových pohárů. Odpovídá však období mladšího atlantika, do jehoţ sedimentu dţbánek z Trichterbercherkultur zapadl. Je třeba zdůraznit podstatný podíl při výzkumu Komořanského jezera některými archeology a historiky, na jejichţ precizní práci se, jak se zdá, v paleobotanických kruzích zapomíná (BŘEZÁK et KLÁPŠTĚ 1983; KLÁPŠTĚ 1985, 1988; VENCL 1970, 1994; POKORNÝ O. 1963; PREIDL 1934; SCHLESINGER 1871). Výzkum je součástí projektu GA ČR č.206/09/1564 a je podpořen Výzkumným záměrem AVOZ 600050516. Kučeř-Obrovy hroby (okr. Písek) paleoekologický záznam z příkopu laténské Viereckschance John J., Petr L., Rytíř L. Lokalita Obrovy hroby se nachází 8 km západně od Milevska na k.ú. obce Kučeř. Jedná se o výrazné valové ohrazení čtvercového tvaru o rozměrech 65x65 m. Přestoţe byla tato památka uvedena do literatury jiţ v 19. století a proběhlo zde několik menších archeologických sondáţí (1940 - B. Dubský; 1970 - J. Fröhlich), její stáří bylo zatím pouze předmětem spekulací. Podle tvaru a velikosti ohrazení bylo usuzováno na dataci do mladší doby ţelezné, nálezy keramiky však ukazovaly na středověký původ. Jelikoţ je tato lokalita situována v těsné blízkosti potoční nivy, byla zařazena do výzkumného programu projektu Opomíjená archeologie, jehoţ jedna kapitola byla zaměřena na otázky spojené s výzkumem nivních sedimentů. V roce 2009 jsme provedli menší sondáţ (2 sondy o rozměrech do 4 m2), jejímţ cílem bylo chronologické zařazení památky a studium paleoekologického záznamu ze zamokřené části příkopu ohrazení a z přirozených nivních sedimentů blízké vodoteče. Proveden byl palynologický rozbor sedimentů, rozbor makrozbytků a radiokarbonové datování. Plánováno je i provedení měření magnetické susceptibility, ztráty ţíháním, mikromorfologická analýza vybraných statigrafických úrovní a geochemie. Provedeno bylo i detailní zaměření celé lokality a bezprostředního okolí a byl zhotoven digitální model terénu. Výzkumem byl prokázán hrotitý tvar příkopu s neporušenou statigrafií. Archeologické nálezy byly soustředěny do uhlíkové vrstvy v hloubce kolem 100 cm, kde se vyskytla vrcholně středověká keramika (13. století) s intruzí keramiky laténské. Radiokarbonové datum této vrstvy spadá do kalibrovaného rozsahu 970-1160 AD. Datování špičky příkopu poskytlo datum 790-410 cal. BC, coţ potvrdilo pravěké stáří ohrazení. Pylový záznam ukazuje silný lidský impakt na bázi profilu (hloubka 168 aţ 153 cm), mnoţství mikrouhlíků, ruderální vegetaci, ale zároveň minimální mnoţství pylu obilovin. Následovala sukcese lesa, kdy lokalita zarostla hlavně smrkem a jedlí, v menším mnoţství i bukem, dubem a lípou. V hloubce 102 aţ 45 cm bylo zachyceno období středověkého vyuţití lokality, kdy došlo k eliminaci lesa, nárůstu pylu obilovin a mikrouhlíků. Litologicky se tato fáze projevuje uhlíkovou vrstvou ve 102 cm a anorganickými splachy do vody. Dále následuje druhá fáze opuštění lokality a nástupu lesa.
Za účelem získání referenčního profilu, byla poloţena druhá sonda přímo v nivě potoka. Báze profilu je datovaná 610 695 AD, tedy do období, kdy lokalita nebyla člověkem intenzivně vyuţívána. V hloubce okolo 130 cm dochází k nárůstu lidského impaktu, sediment je tvořen šedými splachy. Datování této vrstvy je 1020 1190 AD, tj. obdobně jako profil v příkopu. Analogická je i fáze ústupu osídlení, jen pylový záznam nejmladšího období má sloţitější vývoj a jeho spektrum odpovídá nivnímu prostředí. Paleoekologický záznam z příkopu ohrazení ukazuje 2 fáze lidských aktivit. První v období laténu, druhou v období vrcholného středověku, kdy zde evidentně probíhala zemědělská činnost. Po obou těchto obdobích následuje opuštění lokality a její zarůstání lesem. Záznam v nivě je mladší, od ranného středověku, ale je korelovatelný se záznamem z příkopu. Důleţitým cílem výzkumu je porovnání jednotlivých pouţitých metod a jejich výpovědní hodnota o lidských aktivitách v minulosti. Exotické zvíře jako předmět daru v antice a raném středověku případ slon Kalhous D., Jílek J. Kolem roku 800 údajně Hárun al-rašíd daroval Karlovi Velikému slona. Vzhledem ke značné stručnosti zpráv v letopisech z karolínské doby hledají autoři odpověď v antických pramenech. Nejprve se vydávají po stopách naukové a teologické tradice, která začíná jiţ u Aristotela a končí nejen u encyklopedisty Izidora ze Sevilly, ale také u tzv. Physiologa, alegorického vykladatele zvířecích druhů a na něj navazujících komentátorů bible. Z interpretace této tradice však vyplývá pouze úzká vazba mezi obrazem slona a čistoty a zdrţenlivosti, jeţ podle biblických komentátorů vedla krále Šalamouna k tomu, aby právě slonoviny pouţil pro stavbu svého Chrámu. Další stručnou zmínku o slonovi a králi z karolínské doby obsahuje pouze naučná báseň Walafrida Strabona De imagine tetrici, v níţ se ovšem slon objevuje pouze jako jedno ze zvířat, jeţ král chová na jednom místě, ve své zahradě, kde zvířata, šelmy se zvířaty pokojnými, ţijí v míru podobně jako kdysi v ráji. Přes svou nespornou zajímavost ovšem tato tradice neskýtá mnoho opor pro interpretaci darování slona na karolínském dvoře. Samo darování slona ovšem není v antické historii nijak ojedinělé. Na základě poměrně rozsáhlé excerpce pramenů se autorům dokonce podařilo postihnout jisté proměny významu tohoto daru. V dobách Alexandra Velikého a za republiky, kdy se slon objevoval i na tehdejších bojištích, hrálo darování slona podobnou roli jako darování válečných lodí a cenu měl jako bojový prostředek. Avšak v pozdější době, za císařství, začal slon nabývat spíše podoby určitého symbolu císařství; přestalo být důleţité, zda jich bude darováno deset nebo sto, podstatným se stalo to, ţe byl darován právě slon. Zřejmě právě tak bychom mohli interpretovat i kalífův dar Karlovi Velikému. Avšak přesto zde zůstává jistá potíţ: některé karolínské prameny totiţ tvrdí, ţe Karel si slona od kalífy vyţádal. Nakolik bylo tedy ono darování potvrzením Karlovy moci a prestiţe a nakolik se v ţádosti zrcadlil zájem o exotické, zůstává otevřenou otázkou. Ostatně proč by se obě řešení musela vylučovat?
Holoceńskie zmiany rzeźby Działów Niepołomicko-Bielczańskich koło Krakowa w świetle nowych danych ze stanowisk archeologicznych na autostradzie A4 Kalicki T. Badania geoarcheologiczne na stanowiskach archeologicznych zlokalizowanych na trasie autostrady A4 na wschód od Krakowa dostarczyły nowych danych na temat późno glacjalnej i holocenskiej ewolucji rzeźby Działów Niepołomicko-Bielczanskich. W dolinach pogórskich, miąższe serie mułkowo-piaszczyste, starsze od późnego Vistulianu budują kopalną terasę Podłężanki i wypełniają dolinę Serafy (Kalicki 1997). Serie te zostały rozcięte jeszcze w młodszym pleniglacjale, czego dowodzą paleobotaniczne datowania osadów organicznych w dolinie Podłężanki (Nalepka 1991, 1994) i radiowęglowe osadów w dnie doliny Wisły - 13 260 BP w Pleszowie i 13 200 BP na stożku Serafy (Kalicki 1992, 1997). Intensywna erozja w zlewniach pogórskich, nawiązująca do niskiej bazy erozyjnej, którą było głęboko wcięte koryto Wisły, umożliwiała w tym okresie sypanie przez te rzeki piaszczystych stożków napływowych zazębiających się ze żwirowo-piaszczystymi aluwiami roztokowej Wisły (np. stożek Serafy)(Kalicki 1997). W małych dolinkach pogórskich znajdujemy zapis tylko późnoglacjalnych wahań klimatycznych, natomiast brak jest takiego zapisu dla okresu pełnego zalesienia w eo- i mezoholocenie. Okresy cieplejsze (bölling, alleröd i eoholocen), z bogatszą szatą roślinną były fazami stabilizacji procesów zarówno w zlewniach jak i na stożkach, i z tych okresów pochodzą warstwy organiczne. W okresach ochłodzeń (starszy i młodszy dryas), przy rozrzedzonej roślinności, zachodziła akumulacja osadów klastycznych na stożku Serafy (osady starsze niż 11 950-11 830 BP i ogniwo pomiędzy 11 460 a 8750 BP) i na torfowisku w dolinie Podłężanki (ogniwo pomiędzy 11 610 a 9180 BP)(Kalicki 1997). W młodszym dryasie, który słabo zaznacza się w diagramach pyłkowych (Nalepka 1994), na stożku Serafy zaznacza się stopniowe grubieniem osadów, a później widoczne są dwie sekwencje proste narastania aluwiów. Obszar Działów Niepołomicko-Bielczańskich był penetrowany przez człowieka już od paleolitu, co potwierdzają ostatnie znaleziska (np. Kalicki i in. 2006). Holoceńskie fazy wzmożonej aktywności fluwialnej, dobrze czytelne w całym odcinku Wisły koło Krakowa (Kalicki 1991, 1996a, 2006), nie zaznaczyły się w małych dolinkach pogórskich (Kalicki 1997). W okresie eo- i mezoholocenu brak było istotnych zmian typu akumulacji na stożku i w dnie doliny Serafy. Było to spowodowane prawdopodobnie niewielką skalą odlesienia tych zlewni w okresie neolitu. Powodzie z przełomu boreału i atlantyku zalewające całe dno doliny Wisły nie sięgały jednak na położony nieco wyżej stożek Serafy, jak i wezbrania samej Serafy musiały mieć w tym okresie niewielkie rozmiary, bo na stożku w tym okresie (8750-7570 BP) następowała akumulacja osadów organicznych. Dolne części stożka Serafy zostały okryte madami wiślanymi dopiero w atlantyku, a osady organiczne akumulujące na tym obszarze (profil OK1) zostały przykryte madami pod koniec kolejnej fazy wzmożonej aktywności Wisły (5970±120 BP) po awulsji koryta w pobliże obniżenia Drwienia (por. Kalicki 1992b, Kalicki, Zernickaya 1995, Kalicki 2006). Zmiana procesów morfogenetycznych modelujących Działy Niepołomicko-Bielczańskie nastąpiła dopiero wraz z wkroczeniem na interesujący nas obszar społeczeństw rolniczohodowlanych, które wpływały w istotnym stopniu na środowisko naturalne (Valde-Nowak 1988). Antropogeniczne wylesienie i rolnicze zagospodarowanie lessowych i piaszczystych
obszarów w neoholocenie spowodowało ożywienie procesów erozyjnych na stokach i niemal całkowitą zmianę typu sedymentacji w małych dolinkach (Kalicki 1997). Na omawianym obszarze odkrywane są stanowiska archeologiczne począwszy od około 5400-5300 BC (okres atlantycki), tj. od momentu kiedy tereny lessowe Małopolski zostały zasiedlone przez ludność kultury ceramiki wstęgowej rytej, wprowadzającej model gospodarki rolniczej, do czasów związanych z nowożytną działalnością człowieka (np. Dzięgielewski i in. 2004, 2008, Rauch-Włodarska i in. 2005, 2007, Włodarski i in. 2006, Kalicki i in. 2006, Drobniewicz i in. 2008, Kalicki, Tyniec 2008, 2009, Tyniec, Kalicki 2009). Stanowisko w Krakowie-Kosocicach, datowane na około 5200-4800 BP, świadczy jednak o tym, że ludzie zasiedlali nie tylko obszary lessowe, ale wkraczali również na mniej urodzajne gleby piaszczyste. Wypalanie i odsłanianie podatnych na denudację piaszczystych stoków i wierzchowin sprzyjało procesom erozyjnym. Początkowo erozja nie obejmowała partii wierzchowinowych, jednak kolejna faza ochłodzenia i zwilgotnienia klimatu z przełomu atlantyku i subboreału (Kalicki 1991), z którą związane było również występowanie krótkotrwałych ulew modelujących małe zlewnie, doprowadziły do rozwoju niecki denudacyjnej, której lej źródłowy dotarł do wierzchowiny. Artefakty były deponowane płytko w deluwiach lub akumulowane na powierzchni terenu w obrębie tej niecki (Drobniewicz i in. 2008). Również na stanowisku Brzezie-26, położonym już na lessach, mała ilość artefaktów eneolitycznych w osadach wypełniających nieckę fluwialno-denudacyjną świadczy, że pomimo istnienia rozległej osady kultury ceramiki promienistej na wzgórzu Ugór i jego zboczach procesy erozyjne rozwijały się w tym okresie w niewielkim stopniu (Kalicki, Czerniak 2010). Dokładne datowanie pokrywy deluwialnej na stanowisku w Krakowie-Kosocicach nie jest możliwe, jednak pokazuje mechanizm erozyjno-akumulacyjnych procesów stokowych. Osady, wraz z artefaktami, zmywane w górnej części łagodnych stoków były akumulowane w obrębie niecek denudacyjnych, na spłaszczeniach stokowych, gdzie tworzyły się wtórne nagromadzenia artefaktów. Drobniejsza frakcja wraz z drobnymi artefaktami były prawdopodobnie transportowane aż do den dolin i koryta. Do systemu fluwialnego docierał także materiał erodowany na stromszych stokach (Drobniewicz i in. 2008). Na stanowisku Brzezie-26 dopiero zmiany środowiska związane z populacją wczesnej kultury łużyckiej spowodowały rozwój erozji. Sprzyjało temu wahnięcie klimatyczne (3200-3000 BP) dobrze datowane i udokumentowane w dolinie Wisły pod Krakowem, a także zaznaczające się również w licznych dolinach środkowoeuropejskich (Kalicki 2006). To oziębienie klimatu spowodowało wzrost aktywności fluwialnej systemów różnego rzędu. Jednak stanowisko w Brzeziu-26 pokazuje, że uruchomiło ono także erozję stokową. Duże fragmenty ceramiki, jak i powstanie bruku artefaktowego na powierzchni erozyjnej w stropie gleby kopalnej może wskazywać na jeden epizod erozyjno-akumulacyjny, który mógł być związany z gwałtownym opadem ulewnym. Uruchomienie tak dużych artefaktów mogło mieć miejsce tylko w przypadku erozji linijnej (bruzdowej) rozwijającej się na zboczach niecki, a długość transportu była w tym pierwszym epizodzie stosunkowo niewielka (wyklejanie się ceramiki w górnej części niecki denudacyjnej). Koncentracja w tym poziomie artefaktów pewnych z III okresu brązu oraz niepewnie datowanych wskazuje na to, że obie grupy pochodzą z tego samego okresu i zostały redeponowane w starszych deluwiach. Później to starsze ogniwo narastało w kilku fazach, o czym świadczy kilku warstw o zmiennej kolorystyce nawiązującej do barwy poziomu, który został zerodowany na elewacji i złożony w formie deluwiów. Artefakty w tych wyższych warstwach spotykane są w znacznie mniejszej ilości i są rozproszone, co potwierdza hipotezę o jednoczasowym i jednorazowym uruchomieniu
większości artefaktów i złożeniu ich na powierzchni erozyjnej. Młodsze ogniwo deluwiów z zachowanymi strukturami sedymentacyjnymi zostało złożone prawdopodobnie dopiero w okresie małej epoki lodowej, co potwierdzają znajdowane w nim rozproszone artefakty. Przekształcenie rzeźby na tym obszarze nastąpiło w subatlantyku, a każde ogniwo miąższej (kilkumetrowej), dwudzielnej serii deluwiów akumulowało w odmiennym reżimie sedymentacyjnym (Kalicki, Czerniak 2010). Dane zebrane w trakcie kartowania geomorfologicznego wskazują na znaczną rolę człowieka w przekształcaniu środowiska tego obszaru, szczególnie procesów denudacyjnych na zboczach parowów (Starkel 1960). W subatlantyku następowało również tworzenie nowych rozcięć erozyjnych u wylotu których rozwijały się torrencjalne stożki napływowe. Na stanowisku Targowisko pierwsza faza narastania stożka następowała w subboreale (po 3300±30 BP cal. 1670-1500 BC), ale głównie w okresie rzymskim (przed 1915±30 BP cal. 20-140 AD). Druga faza nadbudowy, o wiele intensywniejsza, miała miejsce w ostatnich stulaciach (po 600±30 BP cal. 1290-1410 AD) (Kalicki i in. 2006). W dnach małych dolin na stanowisku Brzezie-20 stwierdzono dwie zasadnicze fazy akumulacji z okresu wczesnego średniowiecza oraz późnego średniowiecza i czasów nowożytnych. Wczesnośredniowieczna osada funkcjonująca pomiędzy wiekiem VIII a początkami wieku XI została porzucona wskutek wzrostu tempa sedymentacji w obrębie dna doliny. Mogło to być spowodowane odlesieniem znacznych obszarów i rozwojem procesów erozji gleb w górnej części zlewni (Kalicki, Tyniec 2008, 2009, Tyniec, Kalicki 2009). Mogło temu sprzyjać wahnięcie klimatyczne, datowane w dolinie Wisły pod Krakowem na IX-XI w. (Kalicki 2006), charakteryzujące się zwiększoną częstością występowania zjawisk ekstremalnych, w przypadku omawianego stanowiska tzw. powodzi błyskawicznych (flash floods). Na sąsiednim Pogórzu Wiśnickim intensywne wypełnianie den małych dolinek datowane było na okres rzymski oraz ostatnie stulecia (315±35 BP)(Kalicki, Pietrzak 1999, 2004, Bluszcz, Pietrzak 2001). W konsekwencji przemian na stokach, w dolinkach fluwialno-denudacyjnych i dolinkach małych cieków doszło do zmian typu sedymentacji w dolinach cieków pogórskich. W dolinie Podłężanki w obrębie martwic wapiennych stwierdzono pierwsze przewarstwienie mad organicznych już około 6750±50 BP, a wyżej w obrębie mad przewarstwienie organiczne datowane było na 1090±40 BP (Alexandrowicz, Chmielowiec 1992). W dolnej części doliny stopniowo wzrastała ilość substancji mineralnej w torfach, co doprowadziło ostatecznie do przykrycia zatorfionego dna doliny przez gliny próchniczne. W okresie rzymskim na stanowisku w Podłężówce notowane są silne powodzie doprowadzające do zmian morfologii równiny zalewowej i sprzyjające zmianom typu sedymentacji w jej obrębie (Dzięgielewski i in. 2004, 2008). Równocześnie u wylotu dolin następowało intensywne nadbudowywanie stożków napływowych, których osady różnią się zasadniczo od składanych w eo- i mezoholocenie (Kalicki 1997). Wkraczanie osadów młodego stożka napływowego w obręb późnoglacjalnego basenu powodziowego zostało opisane także u wylotu pobliskiej Uszwicy (Gębica 1995). Silna antropopresja spowodowała, że w osadach tych młodych stożków nieczytelny jest zapis młodoholoceńskich wahań klimatycznych (Kalicki 1997).
Early Neolithic changes of environment of Eastern Slovak Plain Moravany i Kladzany sites Kalicki T., Nowak M., Vizdal M. Paper summarizes results of the study focused on palaeogeographical and archaeological characteristics of early Neolithic site at Moravany as well as presents its broader environmental context. The settlement is situated on the western slope of the Pozdišovsky Ridge in atypical topographical position. The background of the site consists of the Tertiary clays cover with the Quaternary deluvia. Distinct phase of its deposition could be dated at maximum of last glaciation. The material culture and radiocarbon dating indicate that inhabitants of Moravany belonged to the first Neolithic farmers in the territory of the Eastern Slovak Plain. The buried soils on the flood plains of Ondava and Topla rivers indicate a dominance of vertical accretion in the bottom of main valley and an alternation phases with increase overbank deposition and phases with soil formation. The middle fossil soils were dated in the Topla valley at 4720±300 BP (Bozcice ) and in the Ondava valley at 4200±900 BP (Kladzany) whereas the lower and upper ones were combined with the Preboreal and the Subboreal, respectively (Baňacký et al. 1987). New studies on Kladzany site were done. Two levels in the valley bottom were discovered. Sandy-gravel alluvia with remnants of the Late Glacial palaeochannel fill (10 940±50 BP; Poz-22367) occurred in the lower part of profile of both levels. These organic sediments of oxbow lake were included as clayey ball (9940±50 BP; Poz-22257) into channel deposits of higher level. Also two buried soils occurred here in overbank deposits. Older soil (1.2 m thick) is good developed and contain in lower part (3.05 depth) artifacts (pottery), charcoals and bones (6130±40 BP; Poz-22366). Top of this soil was dated at 5830±40 BP (Poz-22256). Younger buried soil was fossilized at 3140±35 BP (Poz-22254). Periods of changes of sedimentation type on flood plain correspond very well with phases of an increase fluvial activity distinguished in river valleys of Central Europe (Kalicki 2006). The small valleys, as Šarkan near Moravany, were filled after Late Pleniglacial/Late Glacial incision. According to four AMS-radiocarbon datings, the alluvial filling (2-3 m thick) accumulated after the Maunder minimum (1675-1715 AD) and the alluvial fan roughly between 1440 and 1640 AD. These data indicate strong slope erosion caused by human activity and climatic conditions from the Little Ice Age to the present. Until now, no traces of Early Neolithic human activity have been found in the sediments. Therefore it seems that the changes of environment caused by first farmers were inconsiderable, similarly to other areas in the Carpathian Basin.
Využití laserové ablace ve spojení s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) pro multiprvkovou analýzu kosterních pozůstatků u hradiska Chotěbuz-Podobora Kaupová S., Galiová M., Nývltová Fišáková M., Kouřil P., Kanický V. Při interakci laserového paprsku s povrchem vzorku dochází k celé řadě dějů (tavení materiálu, vypařování, sublimace, erose, tvorba atomů, iontů atd.), které jsou souhrnně označovány jako laserová ablace. Ablatovaný materiál můţe být veden proudem nosného plynu do dalšího ionizačního prostředí jako je indukčně vázané plazma (ICP) s následnou hmotnostní detekcí. Metoda laserové ablace ve spojené s hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (LA-ICP-MS) umoţňuje analýzu pevných vzorků bez jejich sloţité přípravy. LA-ICP-MS poskytuje informace o kvalitativním i kvantitativním sloţení vzorku a je také pouţívána pro prvkové mapování. V práci je prezentováno vyuţití metody LA-ICP-MS pro multiprvkovou analýzu kosterním pozůstatků člověka datovaných radiokarbonově 929 ± 68 př.n.l. (kalibrované datum). Datum spadá do nejmladší doby bronzové (halštat). Kosterní pozůstatky byly nalezeny v roce 1990 a 1991 na hradisku Chotěbuz-Podobora u Českého Těšína. Obsah a distribuce zinku, barya, stroncia a vápníku byl sledován ve stoličce lidského zubu. Pro zjištění vlivu diageneze bylo analyzováno sloţení půdy pomocí optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP-OES). Dosaţené výsledky byly srovnávány s výsledky geochemické analýzy. Výzkum byl proveden v rámci projektu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy MSM 0021622412 a agentuře AMVIS, dále v rámci projektu ME10012 a výzkumného záměru Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. číslo AVOZ80010507. Analýza rostlinných makrozbytků ze středověké Litovle předběžné výsledky Komárková V. Archeologický výzkum byl vyvolaný stavební akcí Kanalizace a ČOV Litovel. Liniová výstavba zasáhla přibliţně 75 % uliční sítě městské památkové zóny a jednalo se tak o jeden z nejrozsáhlejších archeologických výzkumů městských jader na střední Moravě. Záchranný archeologický výzkum byl realizován ve dvou etapách. V první etapě bylo provedeno celkem 11 předstihových sond, rozmístěných v trase kanalizace, které měly zjistit základní poznatky o charakteru a mocnosti kulturních vrstev v uliční síti. Pro makrozbytkovou analýzu bylo zpracováno větší mnoţství vzorků z těchto sond. Vzhledem k tomu, ţe výsledky ještě nejsou kompletně zpracovány, byly pro účely prezentace vybrány sondy z Náměstí Přemysla Otakara, datované 2. polovinou 13. 15. století. Organogenní vrstvy byly cca 1,5 m silné a obsahovaly velké mnoţství rostlinných makrozbytků 133 rostliných druhů, více neţ 6600 určení. Sortiment planě rostoucích druhů potvrzuje podmáčený charakter lokality, odpovídající poloze Litovle uprostřed rozvětveného systému říčních ramen řeky Moravy na místě důleţitého brodu, v jinak nepřístupných luţních lesích.