Vyšší odborná škola, Střední zdravotnická škola a Základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Vyšší odborná škola, Střední zdravotnická škola a Základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Postoj mladistvých k drogám na Mladoboleslavsku Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Drahomíra Pavlíková Vypracovala: Lucie Kalabisová Čelákovice 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsme řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším něž je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Kněžmost, 30.dubna 2013 Podpis 2

Poděkování Toto poděkování bych chtěla věnovat Mgr. Drahomíře Pavlíkové za odborné vedení, drahocenné rady, připomínky a především za pomoc při zhotovení této práce. Dále Mgr. Pavle Fraňkové za nedocenitelné rady při zpracování výzkumné části této práce a spoustu povzbuzujících slov. V neposlední řadě patří mé díky Bc. Bohuslavu Duškovi za nekonečnou trpělivost a pevné nervy. 3

OBSAH Úvod...5 1. Cíle absolventské práce...6 1.1 Cíl absolventské práce...6 2.2 Dílčí cíle AP...6 2. Teoretická část...7 2.1 Vymezení pojmů...7 2.1.1 Drogy...7 2.1.2 Mladiství...13 2.2 Problematika konzumace drog mladistvými...16 2.2.1 Užívání drog jako sociální problém...18 2.2.2 Motivy k užívání drog...19 2.2.3 Prevence...21 2.2.4 Probační a mediační služba...23 2.3 Možnosti péče o uživatele drog v ČR...24 3. Praktická část... 26 3.1 Charakteristika regionu Mladá Boleslav...26 3.2 Metodologie výzkumu...28 3.3 Stanovení hypotéz...29 3.4 Výsledky výzkumného šetření...30 4. Diskuse... 42 Závěr... 44 Summary... 46 Bibliografie... 47 Přílohy... 50 4

Úvod Absolventská práce, kterou zde představuji, nese název Postoj mladistvých k drogám na Mladoboleslavsku. V této práci se budu zabývat postojem mladistvých k drogám a míru jejich tolerance k nim z hlediska velikosti sídla, kde mladiství bydlí, studují a tráví volný čas. Bude se týkat pouze regionu Mladoboleslavska. Téma jsem si zvolila už během prvního ročníku v návaznosti na zpracovávání semestrální práce z Metod sociálního výzkumu, kde jsem se touto problematikou zabývala a ráda bych v tom pokračovala. K tomuto mě vede několik, důvodů, zejména narůstající počet drogově závislých mladistvých v mém regionu a celkové uvolněnější postoj k drogám dnešní společnosti. Dalším důvodem pak byla má praxe na Probační a mediační službě v Mladé Boleslavi, která mě hlouběji seznámila s problematikou trestné činnosti drogově závislých mladistvých a další práce sociálních pracovníků s těmito mladistvými. V první části vymezím základní pojmy a terminologii, zejména pojem droga, mladiství, okrajově popíši i činnosti Probační a mediační služby a legislativu s tímto spojenou. Zároveň se zde zaměřím na drogy a drogovou závislost jako sociální problém dnešní společnosti. V druhé části se budu zabývat metodami a postupy, pomocí kterých budu realizovat výzkum a zároveň stanovím hypotézy. Výzkum budu provádět zejména na středních školách a učilištích v okresu Mladá Boleslav a to pomocí dotazníku. Dotazník bude zaměřen především na vztah mladistvého k droze jakožto návykové látce, k lidem závislým na drogách, jeho názorům na společností uznávané drogy jako jsou cigarety nebo alkohol, rovněž se bude ptát na informovanost mladistvých o návykových látkách a způsoby prevence, jejich zájmy a způsob trávení volného času a v neposlední řadě i na vlastní zkušenosti s drogami. Třetí, praktická část bude věnována samotnému dotazníkovému šetření, sběru dat a práce s nimi a ukončena bude výzkumnou zprávou. V poslední části také popíši a zhodnotím zjištěné výsledky a navrhnu možná řešení této problematiky v praxi a případnou prevenci. Přínosem této absolventské práce je zejména zmapování situace na Mladoboleslavsku, vymezení rizikových lokalit a účinnost preventivních programů ve vybraném regionu. 5

1. Cíle absolventské práce 1.1 Cíl absolventské práce Představení tématu drog a drogové závislosti se změřením se specifickou skupinu mladistvých 2.2 Dílčí cíle AP Zhodnotit vliv preventivních opatření na potencionální uživatele drog ve vybraném regionu. Zmapovat rizikové lokality na Mladoboleslavsku. Zjistit vztah mladistvých na Mladoboleslavsku k drogám a uživatelům drog 6

2. Teoretická část Teoretická část této absolventské práce se zabývá zejména teoretickým východiskem pro část praktickou. Je zaměřena na získání a utřídění poznatku z vývojové psychologie a to právě s důrazem na adolescenty, neboli mladistvé. Vymezuje základní pojmy této problematiky a upozorňuje na hlavní problém dospívajících, a tím je konflikt. Konflikt nejen sám se sebou, ale i se svým okolím, zejména s rodiči a autoritami. Druhým bodem teoretické části je popis a uvedení do problematiky drog jakožto návykových látek, jejich diferenciace i rizika, které s sebou užití jednotlivých drog přináší. Další bod je věnován péči o drogově závislé, jsou zde popsány fáze závislosti i léčby. Na závěr jsou uvedeny možné preventivní programy, jejichž dopady jsou demonstrovány v části praktické. 2.1 Vymezení pojmů Na samotném počátku této absolventské práce bude vysvětlen pojem droga, dělení drog a historie návykových látek v České republice, dále pojem mladiství a zejména problematika konzumace drog mladistvými. 2.1.1 Drogy Existuje velmi mnoho různých, avšak velmi podobných, definic pomu droga podle toho, které látky daný autor za drogy považuje a které již ne. Například Nešpor (1994) za drogu považuje veškeré přírodní nebo chemické látky, které mění jednání, chování nebo myšlení člověka. Podle některých autorů patří do této kategorie drog i alkohol, kofein a nikotin, neboť i na těchto látkách si člověk může utvořit závislost. Dle Světové zdravotnické organizace je návykovou látkou jakákoli substance měnící po vpravení do živého organismu jednu či více jeho funkcí. (WHO, 1969). Dle Slovníku cizích slov je droga psychoaktivní látka, surovina rostlinného nebo živočišného původu. Podle Trestního zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. (TZ 130). Jiné prameny slovo droga ještě více konkretizují. Jde tedy o: Nejrůznější 7

chemické sloučeniny, které se záměrně užívají k dosažení určitých pozitivních účinků. Některé z nich patří mezi léky, které slouží k terapii nemocí, jiné se označují jako drogy a berou se kvůli tomu, že vyvolávají příjemné pocity. (IVERSEN L., 2006. str. 7.) Droga je obecné označení pro velice široký okruh psychotropních látek, jejichž užívání může vést k drogové závislosti. Pojmenování pochází z nizozemského slova droog, kde v doslovném překladu znamená žízeň. Droga funguje na chemickém principu, kdy pod vlivem některého z mnoha alkaloidů, např. nikotinu, dochází k modifikaci synaptického přenosu, což vyvolává neobvyklé stavy pro danou situaci. (Definice a rozdělení drog, 2009) Drogy lze dělit podle několika kritérií, které ovšem závisejí i na dalších faktorech. Z hlediska společenské přijatelnosti, tzn. míru tolerance k droze v té dané společnosti danou zákonem, dělíme drogy na legální a nelegální. Dle míry rizika způsobující svému uživateli konzumací pak drogy dělíme na ty s nízkým rizikem závislosti a vysokým rizikem závislosti nebo také na měkké a tvrdé. Dále lze drogy dělit i podle původu nebo podle účinků, které vyvolává. Dělící kritéria Z hlediska zákona a tedy i všeobecného přístupu společnosti a státu dělíme drogy na legální a nelegální. V České republice jsou ilegálními látky ty látky, jež jsou obsaženy v nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které se používají pro potřeby trestního zákoníku. Patří sem například marihuana, pervitin, heroin a kokain. Mezi legální látky patří zejména alkohol, nikotin a kofein. Okruh produktů patřící mezi omamné a psychotropní látky, je vymezen v přílohách 1 až 7 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách. Seznamy v nich obsažené jsou směrodatné rovněž z hlediska trestněprávní ochrany proti zneužívání omamných a psychotropních látek obsažených v 283 až 287 trestního zákoníku. Obecná definice toho, co jsou psychotropní a omamné látky je upravena v 2 písm. a) zákona o návykových látkách. Dle této definice to jsou ty látky, u kterých vzniká nebezpečí návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně užívá. (Kalina, 2003) 8

Dělení drog na měkké a tvrdé je relativně zavádějící. Podle Definice a rozdělení drog (2009), uveřejněné na internetových stránkách Záchranný kruh, patří mezi tvrdé drogy například pervitin, LSD, extáze, ale i alkohol, který se řadí mezi drogy společensky tolerované, zatímco společensky netolerované konopné drogy patří dle tohoto dělení mezi drogy měkké, viz Příloha 1. Naše společnost považuje alkohol za látku legální, snadno dostupnou a běžnou, i když z hlediska návykovosti patří mezi drogy tvrdé. Orlíková (in SANANIM, 2007) navíc uvádí, že čím dříve se člověk seznámí s alkoholem a cigaretami, tím je větší pravděpodobnost, že se posléze dostane k nelegálním drogám. To vyvrací teorie, podle kterých je marihuana tzv. vstupní drogou, která předurčuje jedince k užívání více rizikových a nebezpečných drog (Orlíková in SANANIM, 2007, s. 15). Tabulka č.1 - Dělení drog dle míry rizika [Dostupné z WWW: http://www.zachrannykruh.cz/rizikove_chovani/definice_a_rozdeleni_drog.html] Míra rizika "Tvrdost" Zástupci Vysoká "Tvrdé" toluen, aceton, heroin, morfin, durman, crack Vysoká až střední "Tvrdé" LSD, lysohlávky, kokain, pervitin Střední "Tvrdé" alkohol, extáze, efedrin, kodein Relativně malá "Měkké" marihuana, hašiš, kokový čaj Prakticky bez rizika "Měkké" káva, čaj Drogy se dále dělí dle převládajícího účinku do několika skupin: 1. Tlumivé (narkotické) látky - vyvolávají útlum nervového systému. Menší a středně silné dávky navozují pocit euforie a často mizí nepříjemné emoce, jako je strach a pocit psychického napětí. Pokud je dávka příliš vysoká, může dojít k potlačení aktivity dechového centra a k zástavě dýchání. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou látky odvozené od morfia, tj. opioidy - heroin, metadon, kodein.. 2. Stimulační látky - zvyšují aktivitu duševní i tělesnou. Menší a středně silné dávky vyvolávají pocity síly a energie, intoxikovaný je na první pohled plný energie, neposedí, často je hovorný. Vysoké dávky mohou navodit halucinace a ztrátu kontaktu s realitou (tzv. toxická psychóza), mohou vést také 9

k srdečnímu selhání nebo jiným tělesným komplikacím. Nejznámějšími zástupci jsou pervitin a kokain. 3. Halucinogeny, nebo psychedelika - mohou vyvolat asi nejvýraznější změnu vnímání reality. Velmi záleží na okolnostech užití. V přátelském prostředí a v dobrém duševním stavu bývá intoxikace velmi příjemná, pokud je droga užita za nevhodných okolností, přichází děsivá noční můra (tzv. špatný trip), která může vést k trvalému duševnímu poškození. Po nižších dávkách dochází ke zostřenému vnímání barvy se jeví obzvlášť krásné a mnohem barevnější, hudba rozeznívá celé tělo, apod. Středně silní dávky mohou vyvolat halucinatorní prožitky, linie předmětů v okolí se mění, neživé předměty ožívají a promlouvají k uživateli naléhavým hlasem. Mnozí mají pocit, že chápou samotnou podstatu bytí. Při vysokých dávkách dochází k úplné ztrátě kontaktu s realitou. Osobnost závislého se rozkládá. Látky této skupiny můžeme rozdělit na relativně slabé, které je možné považovat za poměrně bezpečné. Pravděpodobnost děsivé intoxikace s dlouhodobými následky je malá. Typickými zástupci jsou kanabinoidy (produkty z konopí hašiš a marihuana). Látky s razantním efektem mohou i při opatrném dávkování navodit těžkou duševní poruchu sem patří LSD, lysohlávky atd. (K-centrum Kyjov) Pro účely této práce je použit pojem droga pro nelegální návykové látky, tedy pro společensky netolerované drogy, mezi které patří například marihuana, pervitin, heroin, extáze a další taneční drogy. O někom, kdo vypije například několik káv denně nebo pravidelně několik let kouří, pravděpodobně nelze říci, že je závislý na drogách i když látky jako kofein a nikotin dle výše uvedeného mezi drogy spadají. Myslím si též, že široká společnost si pod pojmem droga představí právě nelegální návykové látky, kterým se v této práci věnuji. Nejčastěji užívané drogy Mezi českou mládeží jsou nejvíce rozšířené konopné drogy. Tato skupina drog (co do počtu konzumentů) značně převyšuje ostatní nelegální drogy. Marihuana byla po dlouhá léta označovaná za tzv. vstupní drogu, z dosavadních poznatků však vyplývá, že onou vstupní bránou k drogám není marihuana, ale alkohol. U marihuany nevzniká fyzická závislost ani klasické abstinenční příznaky. Obtíže z abstinence jsou u 10

dlouhodobých kuřáků marihuany spojeny spíše s celkovým životním stylem a trávením volného času (SANANIM, 2007). Rizika spojená s užíváním nejsou příliš vysoká, vznik toxické psychózy a podobné potíže jsou spíše ojedinělé. Dlouhodobé užívání však vede k poruchám paměti a ztrátě motivace. Z hlediska somatických rizik může kouření marihuany způsobit stejné potíže jako kouření cigaret, avšak obsah toxických látek je v marihuaně mnohonásobně nižší než v cigaretách (SANANIM, 2007). Podle článku Konopné drogy podrobně (2003, 2009) kuřáci marihuany většinou nevyhledávají dobrovolně odbornou pomoc. Klienti, kteří přichází do rukou odborníků, bývají většinou donuceni k vyhledání pomoci někým z rodinných příslušníků nebo školou. Další skupinou klientů bývají nezkušení experimentátoři, kteří zažili negativní zkušenost a chtějí se ujistit, že je vše v pořádku. Třetí skupinou pak bývají klienti, u nichž se v důsledku opakovaných intoxikací rozvinuly psychické problémy (Konopné drogy - podrobně, 2003, 2009). Kromě nebezpečných účinků těchto látek by však neměly být opomíjeny i pozitivní účinky, které mají poměrně velký potenciál ve zdravotnictví. Konopné drogy v české republice poměrně dlouhou tradici, i když k rapidní expanzi užívání došlo až v 90. letech 20. století (SANANIM, 2007). Oblíbenost konopných drog mezi mladistvými si vysvětluji především snadnou dostupností a relativní tolerancí společnosti k jejich konzumentům. Cannabinoidy mají mezi mladými lidmi poměrně velké množství zastánců, kteří mnohdy bagatelizují rizika spojená s jejich konzumací. Závislost Závislost je návyk, neboli nekontrolované nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho důsledky. (Těmínová IN SANANIM, 2010). Dle Vágnerové (Vágnerová,2004, s. 548) míra závislosti označuje pravděpodobnost jejího zneužívání, to znamená, že závislý člověk bude danou látku užívat bez ohledu na její negativní důsledky pro své zdraví. Závislost je onemocněním, které postupně vede k narušení tělesných, psychických i sociálních funkcí. Kdy přesně se mladistvý stává závislým neboli narkomanem? Samozřejmě se nejedná o rekreační užívání drogy. 11

Mladistvý je závislý, když naplňuje diagnostická kritéria závislosti, a ta jsou následující: a) silná touha užívat látku b) potíže v kontrole užívání látky c) potřeba užívat návykovou látku jako prostředek k odstranění tělesných odvykacích příznaků d) průkaz tolerance (potřeba vyšších dávek drogy k dosažení žádoucího stavu) e) zanedbávání jiných zájmů a potěšení, než je užívání drogy f) pokračování v užívání i přes jasný důkaz škodlivých následků užívání (depresivní stavy, nákaza virovou žloutenkou při injekční aplikaci, cirhóza jater při užívání alkoholu apod.) Závislými se stávají členové rodin úplných i neúplných, bez ohledu na vzdělání a sociální status. Je pravda, že po psychotropních látkách nejčastěji sahají adolescenti a mladí dospělí, protože experimentování a pokoušení hranic k tomuto věku patří, ale není nikterak výjimečné, že si závislost dokážou opatřit i lidé ve věku značně pokročilejším (Marečková in SANANIM, 2007, s. 63). Dörner i další autoři rozlišují 2 typy závislosti, a to somatickou a psychickou. Somatická závislost je definována jako stav adaptace biologických funkcí organismu na příslušnou psychoaktivní látku, někdy doprovázen zvyšující se tolerancí (člověk k dosažení téhož efektu potřebuje stále větší dávku). Projevuje se při vysazení drogy abstinenčním syndromem. Ten může mít v závislosti na druhu látky různé příznaky, ale téměř vždy zahrnuje neklid, napětí a vegetativní potíže, jako je zvýšené pocení a třes. Psychická závislost se projevuje obtížně přemožitelnou touhou vzít svou dávku drogy, potřebou uživateli opakovaně a přesvědčením, že pokud by to neudělal, bude se cítit špatně. Úzkost a podrážděnost vyvolává i pouhá představa, že by svou dávku neměl. Závislí jedinec se naučil takto reagovat, zafixoval si, že mu droga něco přináší (Dörner a Plog, 1999). V následujících kapitolách se pokusím objasnit, kdo jsou mladiství, adolescenti, a proč tito lidé drogy užívají a jaká motivace je k tomuto vede. 12

2.1.2 Mladiství Termín adolescence je odvozen z latinského slova adolescere a znamená dorůstat, dospívat, mohutnět. Je to přechod mezi dětstvím a dospělostí a vymezuje se od 11 do cca 20 let. (Vágnerová, 1999) Je obdobím plném vnitřních bojů, konfliktů vnitřních i vnějších a to zejména se starší generací a přijetí nových rolí dospělého člověka. Cílem je dosažení vlastní identity a integrity pomocí kritického pohlížení na vše kolem a poznání sebe sama, což není lehký úkol. Jedná se zejména o osamostatnění z hlediska psychologického (dosažení osobní autonomie), hlediska sociálního (role dospělého) a hlediska pedagogického (ukončení vzdělávání a získání profesní kvalifikace). (Macek, 2003) Broža (in Kalina et al., 2003, s. 232) uvádí, že se jedná o velmi složité období, kdy mladistvý již není dítětem, ale přesto stále nedokáže být úplně dospělým. V tomto věku si dospívající uvědomuje, že existuje mnoho způsobů života a stejné množství životních cest a je jen na něm, kterou cestou se vydá. Je postaven před mnoho složitých životních rozhodnutí, která ho nutí k zodpovědnosti. Broža (in Kalina et al., 2003, s. 232) používá pro toto období pojem dospívání, které člení do dvou fází - na pubertu, která je vymezená ukončením fyzické zralosti, a adolescenci, kterou chápe jako psychické a sociální dozrávání. Erikson tvrdí, že dospívající si svou osobní identitu vytváří během dospívání dramatickými středy se světem dospělých, zejména tedy s rodiči a že nejdůležitější referenční skupinou v tomto období je skupina vrstevníků. Naopak J.C. Coleman oponuje, že vliv rodiny je i v období dospívání nezastupitelný. Tzn. že dospívající s pevnými vazbami na rodinu a žijící v přátelském prostředí podporující vzájemnou důvěru nemusí prožívat období dospívání natolik bouřlivě a je zde mnohem větší pravděpodobnost klidného přechodu od dítěte k zdravému dospělému. (Matoušek, 2011) Tato práce se bude zabývat mladistvými, tzn. lidmi mezi 15 a 18 rokem života, kteří z vývojového hlediska spadají mezi střední a pozdní adolescenci. Macek (2003, s. 36) uvádí, že se tato fáze od předcházejících liší především tím, že se mladiství daleko více než kdykoliv předtím zamýšlí nad svou budoucností a životními plány. Rozsáhlost změn v tomto období závisí na tom, do jaké míry adolescenti uplatňují své dospělé role 13

(zda vstupují do manželství, ekonomicky se osamostatňují, stávají se rodiči ). V této fázi také značně sílí aspekt sociální identity. Havighurst uvádí několik vývojových úkolů (Macek 2003): přijetí vlastního těla, fyzických změn, včetně pohlavní zralosti a pohlavní role uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích, schopnost vytvářet a udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví změna vztahu k dospělým, zejména rodičům, autonomie, případný respekt a tolerance získání představy o ekonomické nezávislosti a směřování k určitým jistotám, volba povolání, profesní kvalifikace získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerství, rodinu rozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností zaměřených ke komunitě a společnosti představa o budoucích prioritách a cílech, o stylu života ujasnění hierarchie hodnot, reflexe stabilizace vlastního vztahu ke světu a životu To znamená, že dospívající je nucen splnit tyto vývojové úkoly určené pro jeho vývojové období, aby mohl bez dalších problémů přejít do fáze dospělosti. Tyto úkoly jsou jak biologického, tak i psychického a sociálního charakteru. Macek (2003, s. 19) uvádí, že vývojovým úkolem adolescence je především vytvoření identity vlastního já. Pokud tento proces neproběhne správným způsobem, vzniká u jedince tzv. difuzní identita, tzn. odmítání vymezení vlastního já jako jedinečného subjektu. Tato difuzní identita se ve většině případů projeví v dalším vývojovém období (v mladší dospělosti), kde dále výrazně komplikuje splnění nových vývojových úkolů. Adolescenti se ocitají na pomezí mezi dětstvím a dospělostí. V některých případech, zvláště ve sféře povinností, jsou adolescenti mnohdy považováni za dospělé, v jiných oblastech jsou jim naopak práva dospělého jedince odpírána. Chování je pak založeno na interakci jedince a prostředí (Lewin, 1939; in Macek 2003, s. 25). Podle Macka (2003) je životní prostor adolescenta mnohem širší a strukturovanější než životní prostor dítěte, což vede k výraznému rozšíření možností 14

a příležitostí. Tato situace přináší dospívajícímu mnoho rozporuplných pocitů, které vedou k mezigeneračním konfliktům a ztrátě jistoty a sebevědomí. Adolescence jakožto utváření sebe sama je teorií, která předpokládá utváření představy jedince o sobě samém na základě vlastních zkušeností i zkušeností jemu blízkých lidí, například vrstevníků, rodičů, přátel či jiných autorit, též pomocí biologických faktorů a aktuálních potřeb. Toto všechno působí na jedince, který je tímto nepřímo nucen aktivně se vyvíjet. Na základě výše uvedeného lze adolescenci chápat také jako přechod od závislosti na druhých k relativní samostatnosti a pro adolescenta nejdůležitější nezávislosti. V tomto období je také nucen najít stabilitu mezi atraktivními rolemi dospělého (například nové zkušenosti v oblasti sexuálního prožívání), a těmi méně atraktivními, ale prospektivními rolemi (například role studenta či zaměstnance). Za největší problémy tohoto období můžeme označit využívání volného času, vztahy v rodině (s rodiči, prarodiči, sourozenci); volbu budoucího povolání a přípravu na něj; celkové emocionální dozrávání (začínající láska, erotika a příprava na manželství a rodinný život), dozrávání intelektu, osvojování si etických zásad a celkové formování vlastní osobnosti. (Kalina, 2003) Výše uvedené teorie dospívání dle mého názoru dostatečně popisují procesy spojené s dospíváním, proto se nyní zaměřím na problematiku konzumace drog mladistvými. 15

2.2 Problematika konzumace drog mladistvými Zneužívání drog nejen mladistvými je globální problém, který se nevyhýbá ani České republice. Situace je o to závažnější, že v dnešní době nejsou výjimkou ani velmi mladí lidé, kteří mají na drogách již vybudovanou závislost. Na dnešní mladé lidi čeká nebezpečí téměř všude, s drogami se mohou setkat například u svých vrstevníků, přátel, v klubech a barech, dokonce i ve škole nebo v rodině. Cesta od prvních experimentů a rekreačního užívání k závislosti a problémům s drogami pak bývá velice snadná, ale cesta zpět je velice obtížným během na dlouhou trať, který ne každý zvládne. Marečková (in SANANIM, 2007) upozorňuje na to, že vznikem závislosti může být ohrožen kdokoliv. U mladistvých je riziko vzniku závislosti na drogách poměrně vyšší. Dle Vágnerové (Vágnerová, 2004) bylo v roce 1996 75% uživatelů drog ve věku 15-24 let. Je alarmující, že až 76% mladistvých zná někoho, kdo užívá měkké drogy a 37% mladistvých zná nejméně jednoho vrstevníka, kdo užívá drogy tvrdé. Tabulka č.2 - Odhad počtu dospívajících v ČR ve věku 15 19 let v kontaktu s drogami [Zaostřeno na drogy 1/2012] Zkušenost s nelegální drogou Alespoň jedna zkušenost s užitím jakékoli nelegální drogy Opakovaná zkušenost (více než 5x) s jakoukoli nelegální drogou Alespoň jedna zkušenost s jinou drogou než konopnými látkami Opakovaná zkušenost s jinou drogou než konopnými látkami 2003 2007 2011 325000 299500 253000 180000 144000 108000 86000 66000 58000 33000 18000 13000 O drogách již bylo řečeno mnoho, ale stále to není dost, aby byla společnost schopna dostatečně efektivně tento jev minimalizovat. Pouhá informovanost v boji proti drogám nestačí, protože užívání drog podléhá mnoha různým faktorům, které se liší od jedince k jedinci. Navíc se zdá, že obzvláště mladí lidé mají mnohdy velice rozsáhlé znalosti o všech možných drogách a jejich účincích, i přes tyto informace jim podléhají. Informace o stavu zneužívání drog, jejich účincích, motivech lidí k jejich zneužívání a postojích k drogám a jejich konzumentům jsou však zásadním zdrojem pro koncipování účinných preventivních programů a protidrogové politiky. 16

Mladiství jsou obzvlášť ohroženi toxikomanií, neboť trpí pocitem, že se musí neustále bavit. Drogy jim odstraňují obavy, zlobu, dodávají pocit sebevědomí, potlačují nepříjemné a vyvolávají příjemné pocity. Každý chce dosáhnout pocitů štěstí, přátelství, uznání či osvobození od strachu. Cesta k nim je dlouhá a mladiství jsou nuceni naučit se, jek toho dosáhnout bez drogy. Naučit se dělat kompromisy, snášet nepříjemnosti a přebírat zodpovědnost. Toxikoman volí kratší a snadnější cestu. Pozitivní zážitky si opatří chemickým ovlivněním mozku. Zpočátku má droga pozitivní účinek a všechno se zdá snazší, milejší a přátelštější. Čím více místa však droga v životě mladého jedince zabere, tím je větší nebezpečí v poškození správného vývoje. Podstatným rizikovým faktorem rozvoje toxikomanie je porucha sebehodnocení. Mladí lidé jsou konfrontování s otázkami, které neumějí sami řešit: Kdo jsem? Co mě čeká v budoucnu? Jaký má můj život smysl? Špatně snášejí zátěž při konfliktech a frustraci řeší konzumem drog. Riziko počátku návyku zvyšuje aktuální krize, kterou může vyvolat selhání ve škole, neúspěch v zaměstnání, zklamání v lásce či rozchod s partnerem. Velké nebezpečí hrozí mladistvým, kteří v dětství či dospívání zažili přerušení vztahu (rozvod rodičů, nehoda, smrt či přestěhování do jiného města a nová třída v období puberty). V žádném jiném období svého života jedinec nezvládne tolik úkolů a změn jako v těch čtyřech až pěti letech dospívání. A v žádném období svého vývoje nejsou zvědavost na nevyzkoušené, radost z experimentování, potřeba vyzkoušet meze a zpochybnit hodnoty a normy tak výrazné, jako právě zde. Tehdy se drogy mohou rychle stát součástí všedního dne velmi snadno. (Göhlert, 2001, s. 11-32). Drogy hrají v procesu dospívání i iniciace velmi důležitou roli. I česká společnost podporuje tvrzení, že alkohol a tabák patří k dospělosti, neboť je to tak definováno zákonem. Drogy byly v tradičních společenstvích používány k přechodovým rituálům, k uvedení do světa dospělých, doprovázené silným zážitkem. Stejně tak dnešní mládež považuje drogu za symbol dospělosti. (Těmínová in SANANIM, 2010, s. 9). 17

Zde máme navenek stejně vypadající obraz, ale zcela rozdílný obsah sdělení, co nám dívka svým chováním naznačuje. (Těmínová in SANANIM, 2010, s. 11) Když se podíváme na obrázek dívky kouřící trávu, asi si řekneme, že se ta holka nestydí, vždyť je to zbytečné, vždyť to nemá zapotřebí. Ale jak to doopravdy je? První pohled: Dívka je rebelka, snaží se odlišit, negovat stádní hodnoty, ukazuje svoji jedinečnost prostě adolescentka. Druhý pohled: Možná se jedná o osamocenou dívku, která si vůbec nerozumí, nerozumí svým pocitům, něco se jí děje v hlavě divného možná počínající deprese, psychóza, nejasná sexuální orientace. Třetí pohled: Dívka, která má za sebou prožité hrůzy, třeba byla zneužívána v rodině, chce trochu zapomenout, aspoň chvíli jí tráva pomůže uvolnit se a nemusí na to myslet. Čtvrtý pohled: Dívka je součástí dobré party, trochu se tam hulí, vždyť se ale nic neděje. 2.2.1 Užívání drog jako sociální problém S užíváním drog a jejich případnou distribucí úzce souvisí trestná činnost. Zejména mladiství kombinují alkohol, drogy a násilné chování. Zpočátku jen chodí za školu a účastní se různých rvaček, později se dopouštějí násilných trestných činů. Nestudují, jsou bez práce, ztrácejí rodinné zázemí, kamarády a prostředky na alkohol a drogy si obstarávají trestnou činností. Po roce 1989 se neúměrně zvýšila kriminalita dětí, mladistvých a mladých dospělých. Převažuje majetková trestná činnost, kterou tvoří převážně vloupání do domů či skladů a garáží, do zaparkovaných vozidel a krádeže drobným předmětů (elektronika, jízdní kola apod.), nad násilnou kriminalitou. Objevují se však i nové druhy kriminality v souvislosti s dětskou prostitucí, pornografií, překupnictvím, patologickým hráčstvím či počítačovou kriminalitou. 18

drogy, 2011] Tabulka č.3 - Problémy v souvislosti s užíváním alkoholu (v %)v ČR [Zaostřeno na Problémy v důsledku užívání alkoholu Rvačka Nehoda nebo zranění (úraz) Problémy ve vztazích s rodiči Problémy ve vztazích s příteli Snížená výkonnost ve škole nebo práci Oběť loupeže nebo krádeže Nesnáze s policíí Hospitalizace Sex bez ochrany Sexuální zkušenost, které litoval/a 2007 2011 15,5 15,3 16,8 16,1 23,5 20,4 23,2 23,9 18,3 19,9 2,6 2,7 7,2 8,9 1,5 2,0 12,0 16,4 13,6 13,6 2.2.2 Motivy k užívání drog Obecně je zažitý stereotyp, že lidé užívají návykové látky kvůli úniku z nudy či problémy. Výsledkem jsou například akce typu sportem proti drogám apod. Toto ale vede k nepřipouštění si faktu, že drogy jsou v lidské společnosti přítomny po tisíciletí a v dnešní společnosti se daleko více užívají drogy, jejichž účinek je směřován na zvýšení výkonu a zintenzivnění zážitků. Dochází zde k popírání skutečnosti, že drogy jsou schopny velmi rychle, poměrně levně a snadno zajistit jedinci stav změny vědomí a zažívat pocity, jež patří k elementárním lidským potřebám a to přes fakt, že míra potřeby těchto zážitků je u každého člověka odlišná. Právě tato schopnost drog, přinášet zakázanou pozemskou rozkoš, vedla v minulosti k jejich zákazu ze strany monoteistických náboženství, ačkoli jejich užívání předchozí přírodní náboženství dovolovaly. Důvodů, proč lidé užívají drogy, je však nepoměrně více a cílem následujícího výčtu je alespoň narušit výše zmíněný stereotyp o útěcích před nudou a problémy. Obecně uživatelé drog užívají výrazu high jakožto termínu pro povznesenou náladu. Popisují ji též jako euforii, lehkost, energii, pocit vystoupení z vlastního těla a soustředěnost. Po těchto pocitech touží i lidé, jež nejsou uživateli drog. Tyto pocity lze považovat za stejně nezbytné pro uchování duševní pohody jako noční snění či smích. I to je důvodem, který vede uživatele ke snaze o jejich dosažení, a to ačkoli užívání drog je spojeno s nepříjemnými vedlejšími účinky. Níže jsou uvedeny další praktické motivace k užívání návykových látek: 19

Napomáhat náboženským praktikám spojení s přírodou, božstvy a nadpřirozenem. Prozkoumávaní vlastního já, sebepoznání prozkoumání částí mysli, jež jsou bez užití drogy nedostupné. Změna nálady překonání strachu, úzkosti, deprese nebo dokonce bolest. Vždyť zejména v naší současné společnosti je fenomén užití zázračné tabletky na cokoli velmi populární. Léčení nemoci vesměs však jako prostředek k potlačení symptomů. Únik před beznadějí, případně nudou. Podpoření sociálních interakcí sdílení stejných prožitků pomocí stejného prostředku (užití v dané společnosti při dané příležitosti). Zbystření smyslů a prožívání rozkoše proměna běžně prožívaných pocitů na výjimečné. Stimulace kreativity a výkonu běžně užíváno v uměleckých kruzích. Zvýšení fyzického výkonu i v současné době užíváno například v armádě. Rebelovat nejčastěji během dospívání. Sociální interakce touha po nevyčnívání z davu, skupiny vrstevníků. Vytvoření vlastní identity touha po výjimečnosti. Obecně je však velmi složité určit, jaký z motivačních faktorů je v daném případě nejsilnější či hraje nejvýznamnější roli. U některých může být tento důvod jeden, u jiných může dojít ke kombinaci několika motivačních faktorů. Nezřídka dochází i k užívání drog bez jakékoli z výše zmiňovaných příčin. Ačkoli je užívání drog volbou jednotlivce je tato volba vždy ovlivňována dalšími vnitřními, vnějšími, rizikovými nebo protektivními faktory, mezi něž patří ekonomické, kulturní, historické, sociální a výchovné podmínky, případně vztah dané osoby k sobě samé či k prostředí. Z tohoto je tedy zřejmé, že nuda ani problémy zdaleka nejsou jedinými motivátory k užívání drog. (Radimecký, 2006) 20