Řád: PĚVCI (Passeriformes)
Charakteristika řádu druhy menší až střední velikosti řád se dělí na 2 podřády: křikaví a zpěvní až 2/3 známých druhů ptáků (cca 5 100 druhů) většinou dobří letci adaptace na suchozemské prostředí jsou považováni za stromové ptáky díky nohám uzpůsobeným k sezení i na velmi tenkých větvích zobák bez ozobí, rozmanitého vzhledu extrémně nidikolní mláďata, líhnou se holá a slepá
Typicky utvářená noha, která má tři prsty postavené dopředu a silný palec dozadu.
Charakteristika řádu díky schopnosti vytvářet složité hlasové projevy jsou pěvci považováni za nejvyvinutější řád ptáků výskyt na celém světě (kromě moře), na pouštích i v tropických deštných lesích většina druhů řádu jsou zpěvní ptáci v krku mají složité svalstvo kontrolující hlasivky zpěvný orgán se nazývá syrinx (tvořený 1-7 svaly) některé druhy mohou vyluzovat i nelibozvučný zpěv zpěvem označují teritorium, vábí jím samec samičku k páření
Čeleď: ŤUHÝKOVITÍ (Laniidae)
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) hnízdní areál zahrnuje většinu Evropy a zasahuje až po Z Sibiř tažný druh se zimovišti ve V a J Africe
Velikosti vrabce (30 g). Samec má šedou hlavu s černým pruhem od kořene zobáku za oko, hřbet hnědý, křídla černá. Samice nenápadná, svrchu hnědá, zespodu světlejší s tmavým skvrněním.
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) hnízdí 1x ročně v otevřené krajině s porosty trnitých křovin, v sadech nebo na lesních okrajích samice snáší 4-6 vajec do miskovitého hnízda (husté keře do 2 m nad zemí)
Ťuhýk obecný (Lanius collurio) především hmyzožravý, vzácněji drobní hlodavci a ještěrky nebo jiní pěvci přebytečnou kořist napichuje na trny v okolí hnízda v létě konzumuje i plody rostlin
Čeleď: ŽLUVOVITÍ (Oriolidae)
Žluva hajní (Oriolus oriolus) Evropa kromě severu, S Afrika, v Asii zasahuje až do Mongolska tažný druh, přezimuje ve V Africe velká asi jako kos černý
Samec je zbarven kontrastně žlutočerně (černá jsou křídla a ocas), samice je svrchu olivově zelená se spodní stranou těla světle šedou s podélným proužkováním.
Žluva hajní (Oriolus oriolus) žije skrytě v hustých korunách stromů, v hájích teplých nížin a pahorkatin hnízdí 1x ročně v nižších polohách samice snáší 3-5 vajec na kterých sedí oba rodiče asi 14 dnů dlouhý zašpičatělý zobák přizpůsobený k otrhávání plodů a vybírání hmyzu z kůry stromů potrava: bezobratlí živočichové do velikosti chrousta, velkou část tvoří různé dužnaté plody
Košíčkovité hnízdo je spleteno z trav, lýka, peří a mechu a je umístěno ve vidlici větví vysoko v korunách stromů.
https://www.youtube.com/watch?v=l9aoh RADeM0
Čeleď: KRKAVCOVITÍ (Corvidae)
Sojka obecná (Garrulus glandarius) obývá celou Eurasii (kromě severu), zasahuje i do S Afriky u nás je rozšířená na celém území ve všech typech lesů stále více proniká do měst stálý nebo přelétavý druh mezi pohlavími není vnější rozdíl
Základní zbarvení rudošedé, černobílý ocas, na temeni hlavy jsou černobílá pírka. Známá jsou "sojčí pírka'', vrchní křídelní krovky černě, bíle a modře pruhované.
Sojka obecná (Garrulus glandarius) sojka staví hnízdo od začátku dubna, většinou na vysokých stromech s hustou korunou koncem dubna a v květnu snáší 5-7 šedozelených skvrnitých vajec na vejcích sedí oba rodiče 16-17 dní mláďata vylétají po 19-20 dnech a zdržují se s rodiči v okolí hnízdišť, kde většinou zimují potrava: živočišná i rostlinná (hmyz, housenky, hraboši, myši, mladí ptáci a jejich vejce, zdechliny, žaludy celé je polyká)
Straka obecná (Pica pica) Evropa, velká část Asie, S Afrika a západ S Ameriky v ČR hnízdí na celém území, hojnější je v nižších polohách žije nejraději v otevřených, polních nebo lučních krajinách, parcích nebo porostech podél vodních toků vyhýbá se souvislým lesům, proniká do měst
Černobílé zbarvení, černě zbarvené partie mají modravý a zelenavý lesk. Vnější pohlavní rozdílnost se neprojevuje. Hmotnost 160-310 g.
Straka obecná (Pica pica) stálý druh hnízdo staví v trnitých keřích nebo v hustých korunách stromů bývá těžko dostupné (je vysoko nebo na konci slabých větví) stavěno ke konci března a počátkem dubna
Hnízdo nahoře kryté stříškou s postranním vchodem, často je vymazávané hlínou.
Straka obecná (Pica pica) samice snáší v dubnu 5-8 vajec, někdy i 10 (sama na nich sedí) inkubace 17-19 dní mláďata vylétávají z hnízda za 22-27 dní potrava rostlinná i živočišná
Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) je původním obyvatelem tajgy, obývá celou S část evropské části Ruska a Sibiře a pohoří střední Asie v Evropě žije v souvislých horských lesích a v celé Skandinávii u nás stálý, v létě a na podzim i mimo les (sady, porosty lísek) v ČR nepočetně hnízdí v jehličnatých lesích
Velký asi jako sojka. Základní barva je černohnědá; kromě ocasu a křídel je pokryt bílými kapkovitými skvrnami.
Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) hnízdí již v únoru až v březnu samice snáší 3-4 vejce a sedí asi 16 dní mladí ptáci opouštějí hnízdo po 21-25 dnech převládá rostlinná potrava, hlavně semena a plody živí se také hmyzem a příležitostně vyloupí i ptačí hnízdo s vejci nebo i s mláďaty
Vrána černá (Corvus corone) Z a střední Evropa, střední a V Asie, S Afrika u nás se kříží s v. šedou stálý nebo potulný druh celá černá, mohutný tmavý zobák, žádné kalhotky (na rozdíl od havrana)
Vrána černá (Corvus corone) obývá polní lesíky, světlé lesy, parky, smetiště (v zimě) tvoří celoživotní páry v květnu a červnu snáší 4-5 vajec hnízda na vysokých stromech
Vrána černá (Corvus corone) holá mláďata v prvních 6 dnech neprodukují teplo, snesou i silné ochlazení po 30-35 dnech opouští hnízdo a posedávají na okolních větvích vrány jsou všežravci (hmyz, červi, plži, myši, ještěrky, žáby, vajíčka ptáků, bobule, obilí, mrtvé ryby atd.) netvoří kolonie jako havrani
Vrána šedá (Corvus cornix) větší než v. černá černá jsou pouze křídla, ocas, hlava a hrdlo, tělo je šedé
Vrána šedá (Corvus cornix) v severních částech areálu svého výskytu je částečně stěhovavá, v jižnějších zůstává po celý rok žije samotářsky, pouze na zimu tvoří hejna o desítkách jedinců
Havran polní (Corvus frugilegus) žije téměř v celé Evropě, jižní hranici jeho výskytu tvoři střední Francie, severní Itálie, území dřívější Jugoslávie a Rumunsko, žije též v Asii u nás hnízdí v početných koloniích, hlavně v nížinných oblastech Čech a Slovenska, na Moravě hnízdí méně je tažný, zimuje v obrovských hejnech v jižních částech areálu
Černý jako vrána černá, ale je štíhlejší, s modrým leskem, hlava je menší a jakoby zúžená k zobáku.
Ozobí starých ptáků je lysé, ozobí letošních ptáků opeřené.
Havrani mají na stojácích krycí boční pera ve formě kalhotek.
Havran polní (Corvus frugilegus) havrani jsou společenští, žijí a hnízdí ve velkých koloniích preferuje otevřenou krajinu s vtroušenými lesíky, starými porosty podél řek apod. hnízdí s oblibou na vysokých, starých listnatých stromech doba a průběh hnízdění, počet vajec a doba inkubace je stejná jako u vran havran je všežravcem v zimě mohou vzniknout škody na zasetých ozimech, neboť u nás přezimovávají obrovská hejna severských havranů
Hnízdní kolonie havrana polního (i přes tisíc párů).
Krkavec velký (Corvus corax) silně ohrožený druh je původním obyvatelem celé Evropy, Asie a S Afriky včetně Sahary ze střední a Z Evropy byl v minulosti vytlačen, ale v současné době se vrací zpět a hnízdí na Šumavě, v Jeseníkách, Beskydech a na V Slovensku ve zvýšené míře proniká i do měst
- černé zbarvení - mezi samcem a samicí nejsou patrné rozdíly - rozpětí křídel 120-130 cm a váží 1 000-1 250 g
Krkavec velký (Corvus corax) hnízdo staví v horských nebo lužních lesích na starých vysokých stromech (rád si vybírá buky) nebo na strmých a vysokých skalách hnízdo používá po dlouhá léta, stále je upravuje, takže stavba dosahuje časem úctyhodných rozměrů hnízdo upravuje a staví pouze samice, samec nosí stavební materiál hnízdí velmi brzy, vejce snášejí již ke konci února, ale hlavně v březnu
Krkavec velký (Corvus corax) snůška 5-6 vajec, sedí na nich většinou jen samice asi 3 týdny mláďata vylétávají asi po 40 dnech mláďata jsou s rodiči přes celé léto, někdy i přes zimu, až do nového hnízdění páry žijí v pevném svazku po celý život výborný zrak
Je všežravcem, specializuje se však na zdechliny dokáže ulovit každého savce asi do velikosti zajíce a ptáka až do velikosti tetřeva. Přiživuje se na odpadcích u lidských sídel.
https://www.youtube.com/watch?v=mc95j E1VSI0
Kavka obecná (Corvus monedula) silně ohrožený druh žije v celé Evropě, v SZ Africe a v celé S Asii až po Tichý oceán vyskytuje se téměř na celém území našeho státu, místy velmi hojně společenský pták a ve vhodných podmínkách hnízdí v koloniích
Podstatně menší než příbuzné vrány a havran. Celá černá, ale hlavu má šedivou a na ní černou temenní čepičku.
Kavka obecná (Corvus monedula) hnízdo staví v dutých stromech, ve skalách, starých lomech, na vápencových útesech, dále na budovách, ve věžích, hradech a zříceninách koncem dubna a na začátku května snáší samice 4-6 modrozelených vajec, šedavě skvrnitých sedí na nich většinou jen samice; samec nosí potravu a občas na krátkou dobu samici vystřídá inkubace 17-18 dnů potrava: asi ze 2/3 živočišného původu, ptáci ji sbírají jen ze země (dešťovky, slimáci, hlemýždi, hmyz, housenky, chrousti apod., někdy i mláďata drobnějších ptáků nebo vejce, zrna, bobule a plody, příležitostně též ovoce)
Čeleď: SÝKOROVITÍ (Paridae)
Sýkora babka (Poecile palustris) hojná (v lesích smíšených a listnatých) převládá barva tmavošedá na hřbetě a křídlech celá hlavička je, kromě bílých tváří, černá břicho a celá spodní část těla je světle krémová
Sýkora koňadra (Parus major) hojná v lese, zahradách, parcích, alejích i zelených pásech sídlišť naše největší sýkora (15-24 g) sčernou hlavou, bílými lícemi a žlutou spodinou hřbet zelenavý, křídla a ocas modrošedé, v křídle bílá páska.
Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) o něco menší než koňadra ve zbarvení převládá světle modrá barva, zejména na hlavě, křídlech a ocase podobná koňadře (žluté břicho, olivově nazelenalý hřbet a bílé tváře) temeno hlavy není černé jako u koňadry, ale modré
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus) je hojným obyvatelem jehličnatých porostů drobná sýkora s černou chocholkou na hlavě, s bílými, černě lemovanými tvářemi a s hnědošedým hřbetem
Sýkora uhelníček (Periparus ater) menší než modřinka celkovým zbarvením připomíná malou koňadru žije v jehličnatých lesích, kde je dosti hojná, pokud má dostatek příležitosti ke hnízdění
Čeleď: SKŘIVANOVITÍ (Alaudidae)
Skřivan polní (Alauda arvensis) hnízdí v kulturních stepích, polích a loukách, vzácně i na horských svazích pobíhá po zemi, v nebezpečí se přitiskne na zem
O něco větší než vrabec domácí, zemitě hnědý s černými podélnými čárkami. Vnější ocasní pera jsou bílá, temenní pera jsou částečně zdvižená, takže tvoří nevýraznou chocholku.
Skřivan polní (Alauda arvensis) hnízdí v dubnu až červenci 2x ročně hnízdo je důlek v půdě volně vystlaný stébly a kořínky samice snáší 3-5 žlutozelených, hustě černě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 12-14 dnů a mláďata poté krmí oba rodiče po dobu asi 3 týdnů mláďata opouštějí hnízdo dříve než jsou schopná letu potrava: semena, zelené části rostlin a hmyz částečně tažný pták, naši jedinci zimují v jižnější Evropě a k nám někdy přilétají populace ze severu
Čeleď: VLAŠTOVKOVITÍ (Hirundinidae)
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) rozšířena v Evropě, velké části Asie, S Americe a S Africe tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá v dubnu a odlétá na přelomu září a října (shromažďování na drátech el. napětí)
Dlouhý vidličnatý ocas, rezavě hnědé hrdlo a tmavě modrolesklá svrchní strana těla, spodní strana těla je bílá. Samec se od samice liší delšími ocasními pery.
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) hnízdí v obydlených kulturních krajinách, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat hnízdí v květnu až srpnu 2-3krát ročně hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek a vystlané stébly a peřím
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) hnízda původně ve skalách, dnes i v lidských obydlích (i v místnostech, kde se zdržují lidé) samice snáší 4-5 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí po dobu 14-17 dní a mláďata krmí oba rodiče po dobu 20-22 dnů potrava: létající hmyz
Jiřička obecná (Delichon urbicum) naše jiřičky zimují v tropické Africe, kam odlétají v září a vracejí se ve druhé polovině dubna
Menší než vlaštovka, s krátkým a méně vykrojeným ocasem a bílou spodní stranou těla, nad ocasem bílá skvrna.
Na rozdíl od vlaštovky hnízdí jiřička většinou na vnějších stěnách budov (pozůstatek původního způsobu hnízdění ve skalách). Hnízdo z bláta bývá více uzavřené, polokulovité, často je více hnízd u sebe.
Jiřička obecná (Delichon urbicum) v jednom roce může hnízdit i 2x samička snáší 4-5 bílých vajíček a zahřívají je střídavě oba rodiče, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat loví létající hmyz rozdíl ve způsobu lovu potravy (vlaštovky létají většinou nízko nad zemí, jiřičky loví vzdušný plankton; často loví tak vysoko, že je sotva můžeme rozlišit)
Vlaštovka obecná, jiřička obecná a Vlaštovka břehule říční
Čeleď: MLYNAŘÍKOVITÍ (Aegithalidae)
Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) jedna z nejmenších sýkor od ostatních se výrazně liší dlouhým, tmavým, bíle lemovaným ocáskem a bílou hlavou
Na rozdíl od ostatních sýkor nehnízdí v dutinách, ale staví si uzavřené hnízdo.
Čeleď: KRÁLÍČKOVITÍ (Regulidae)
Králíček obecný (Regulus regulus) rozšířený v Evropě až do Střední Asie v ČR početně na celém území v Evropě částečně tažný, u nás stálý
Náš nejmenší druh (4-8,5 g). Svrchní strana těla nazelenalá, na křídlech 2 bělavé proužky. Samec má na temeni žlutý, černě lemovaný proužek s oranžovým středem. Samici oranžový střed chybí.
Králíček obecný (Regulus regulus) obývá jehličnaté (SM) lesy všech poloh kulovité hnízdo vpletené mezi tenké visící větvičky SM tlustostěnné, otevřené směrem vzhůru, spletené z mechů a pavučin hnízdění 2x ročně 7-10 skvrnitých vajec (inkubace 14-17 dní) potrava: především hmyz a pavoukovci
Čeleď: STŘÍZLÍKOVITÍ (Troglodytidae)
Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) Eurasie, sever S Ameriky v ČR běžný na celém území tažný druh (naši ptáci táhnou do Francie a Itálie)
Po králíčcích náš druhý nejmenší pták (8,5-12,5 g) s krátkým, téměř stále vztyčeným ocáskem. Shora hnědý, tmavě páskovaný, zespodu světlejší s hnědým skvrněním.
Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) zdržuje se v hustých porostech, z nichž vyletuje zřídka obývá všechny typy lesů, zeleň u vodních toků, parky hnízdo je kulovití stavba s postranním vchodem ve spleti kořenů a větví, pod vývraty či břehy potoků hnízdí 2x ročně (5-7 bílých, červenohnědě tečkovaných vajíček, inkubace 14-18 dní) potrava téměř výhradně živočišná (hmyz, pavouci, sekáči, červi a drobní plži)
Čeleď: BRHLÍKOVITÍ (Sittidae)
Brhlík lesní (Sitta europaea) výskyt v Evropě a Asii v ČR běžně žije v lesích, sadech, parcích a zahradách stálý druh, po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám po kmeni se pohybuje hlavou dolů (i při vyklovávání hmyzu zpod kůry)
Velký jako vrabec, svrchu šedomodrý, spodek těla má světle červenohnědý, před oko se táhne výrazný černý pruh.
Hnízdí v dutinách i ptačích budkách (zmenšuje vletový otvor nalepením směsi hlíny, bláta a slin proti vetřelcům.
BRHLÍK LESNÍ (Sitta europaea) vnitřek dutiny vystýlá drobnými třískami a šupinkami kůry hnízdí jednou v roce, má 5-8 bílých, červeně kropenatých vajíček mladí brhlíci opouštějí hnízdo po 4 týdnech, jsou ihned velmi čilí hmyzožravý druh, v zimě se brhlík živí i semeny lesních dřevin, rád navštěvuje krmítka na zimu si střádá různé plody do kmenové kůry, případně i do země zůstává věrný místu svého vylíhnutí prakticky po celý život
Čeleď: Špačkovití (Sturnidae)
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) obývá celou Eurasii u nás je částečně tažný, naši špačci táhnou do Středomoří menší hejnka někdy přezimují žije na celém území, nejpočetněji v nízkých až středních polohách
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) váží 60-90 g porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín přes zimu se na břiše objevuje husté bílé skvrnění, které je u samic zastoupeno ve větší míře zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) vyhledávají hnízdní dutiny ve starých stromech a různé budky, skalní trhliny i díry v budovách (hnízdí 2x ročně) hnízdišti jsou věrní a vracejí se často do stejné budky nebo hnízdní dutiny i v dalších letech samice snáší koncem dubna a začátkem května 5 i více zelenomodrých vajíček, z nichž se za 2 týdny líhnou mláďata
Čeleď: DROZDOVITÍ (Turdidae)
Kos černý (Turdus merula) většina Evropy, část Asie a severozápadní Afrika včr běžně hnízdící druh na celém území v ČR byl původně tažným druhem, nyní je z velké části stálý tažní kosi zimují v JZ Evropě původně lesní druh, dnes proniká i do měst
Samec celý černý, od léta do zimy má tmavý zobák, který během zimy mění jeho zbarvení na oranžově žluté. Žlutý oční kroužek.
Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí.
Kos černý (Turdus merula) páry hnízdí 2-3x ročně hnízdo ve větvích, na zemi či budovách staví samice z trávy, mechu, větviček a listí uvnitř je různě silná vrstva hlíny, výstelku tvoří jemná tráva a kořínky
Samice snáší 4-6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13-14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12-15 dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi 2 týdny je přikrmují.
Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech i spodině těla.
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) severské kvíčaly se postupně rozšířily i do střední Evropy parky, zahrady, okraje lesů při vlhčích loukách, pole, nebo břehy rybníků částečně tažný a zimní host
Svrchní strana těla tříbarevná, má šedou hlavu a kostřec, hnědá záda, černý ocas a hnědě skvrnitou hruď.
Drozd kvíčala (Turdus pilaris) v koloniích hnízdí 1-2x ročně v korunách listnáčů či borovic staví hluboké hnízdo samice snáší 4-7 vajec, na kterých sedí 12 dní potrava: hmyz, červi, plži, na podzim výhradně bobule (jalovcové nebo jeřabiny) proti vetřelcům se kvíčaly brání tím, že na nepřítele vrhají v letu trus, který slepí peří útočníka, který je pak neschopen letu
Drozd zpěvný (Turdus philomelos) rozšířen po celé Evropě a ve velké části Asie hojný ve smíšených a listnatých lesích, zahradách a parcích tažný druh hnízdí většinou 2x v roce
Horní strana těla hnědá, hruď a břicho je smetanově žluté s hnědými skvrnami. Dá se zaměnit s d. brávníkem, tomu ale velké hnědé skvrny dosahují až na břicho.
Hnízdo spletené ze stébel, kořínků a suché trávy, uvnitř vymazané blátem smíšeným se slinami, si staví na stromech a keřích. 3-5 vajíček (inkubace 14 dní).
Drozd brávník (Turdus viscivorus) většina Evropy a část Asie v ČR je pravidelně hnízdícím druhem na celém území naši brávníci jsou tažní se zimovišti v JZ Evropě na jejich místě se v zimě objevují ptáci ze severu
Náš největší drozd. Svrchní část těla šedohnědá s olivovým nádechem a světlými lemy na perech hřbetu, kostřece a křídel. Spodní část těla je bílá se žlutohnědým nádechem.
Na horní části hrudi a hrdle jsou velké černé klínovité skvrny, na spodní části hrudi a bocích jsou skvrny okrouhlé.
Drozd brávník (Turdus viscivorus) hnízdí 1-2x ročně ve větších jehličnatých lesích s mýtinami hnízdo staví ze stonků, klacíků a kořenů vysoko na stromech na 3-5 vejcích sedí samice 14 dnů potrava: hmyz, plži, červi, žížaly a bobule
Čeleď: LEJSKOVITÍ (Muscicapidae)
Červenka obecná (Erithacus rubecula) většina Evropy, odkud zasahuje v západní Sibiři do Asie, a také SZ Afrika v ČR početně hnízdí na celém území od nížin vysoko do hor převážně tažná se zimovišti v JZ Evropě a S Africe ojediněle přezimuje
Menší než vrabec. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku.
Mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu.
Červenka obecná (Erithacus rubecula) živí se drobným hmyzem a larvami, členovci nebo pavoukovci na podzim hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu hnízdí od dubna do července 2x ročně 5-6 bílých, červeně skvrnitých vajec inkubační doba 13-14 dní, sedí pouze samice
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) veliký asi jako vrabec domácí ale štíhlejší výskyt: Evropa, Asie, Afrika od Sahary k jihu tažný pták zimující v Africe
Shora skvrnitě hnědý, s bílým nadočním proužkem, břicho bílé, kostřec rezavý. Samec má modrou skvrnu na prsou lemovanou černým a rezavým proužkem. Uprostřed modrého pole je červená skvrna.
Samička má na hrudi nepravidelnou černou kresbu.
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) zdržuje se převážně na zemi v ČR hnízdí pouze v porostech kleče v Krkonoších (15-30 párů) hnízdí v dubnu až červnu 1x ročně hnízdo je na zemi v křovinách a vegetaci a je vybudováno ze stébel, listů a kořínků 5-6 jemně rezavě žlutě tečkovaných vajec na kterých sedí oba rodiče po dobu asi 13-14 dnů a mláďata krmí též oba rodiče po dobu asi 14 dnů potrava: hmyz a bobule
Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula)
http://www.youtube.com/watch?v=f9virdq mubo
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) téměř celá Evropa a dále na východ až po západní Asii, severozápadní Afrika v ČR hnízdí na většině území od nížin po hřebeny hor tažný druh zimující v subsaharské Africe
Velikosti menšího vrabce. Samec má bílé čelo, černé hrdlo a líce a rezavě červenou hruď.
Samice svrchu šedohnědá, naspodu krémová s bělavou bradou.
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) nápadný je trhavými pohyby těla a ocasu hnízdí v krajině s řídkým stromovím, v parcích i lesích, v zahradách a sadech v květnu až červenci 2x ročně hnízdo bývá v dutinách stromů, v městském prostředí i na budovách samice snáší 5-7 modrozelených vajec, na kterých sedí sama po dobu asi 13-14 dní potrava hmyz a bobule
Čeleď: SKORCOVITÍ (Cinclidae)
Skorec vodní (Cinclus cinclus) v ČR žije u mělkých, rychleji tekoucích vodních toků většinou v lesním prostředí stálý druh
Velikosti kosa, avšak s krátkým ocasem a zavalitým tělem. Hlava hnědá, hřbet a křídla černohnědá, přední polovina spodiny bílá, zadní červenohnědá.
Čeleď:VRABCOVITÍ (Passeridae)
Vrabec polní (Passer montanus) žije v polnaté krajině se sady, alejemi, remízy a v nepříliš rozsáhlých listnatých a smíšených lesích a parcích stálý až potulný druh
Menší než v. domácí. Na hlavě je kaštanově hnědá čepička v týlu ohraničená bílým límečkem, na bílých tvářích černá poloměsíčitá skvrna. Hřbet hnědý, bílá křídelní páska, malý černý podbradek, uzdička a zobák.
Vrabec domácí (Passer domesticus) jeden z nejrozšířenějších druhů na světe výskyt v Eurasii, uměle vysazen v Americe, subsaharské Africe, Austrálii a na Novém Zélandu podobně jako kos černý se přizpůsobil životu ve městech stálý druh, žije v početných hejnech
Výrazný pohlavní dimorfismus
Samec má špinavě šedou břišní část těla, svrchní stranu hnědou v různých odstínech s černými skvrnami a jednou větší bílou v úrovni hrdla. Na hrdle černá skvrna a proužek.
Samice jsou znatelně méně nápadné, šedohnědé, svrchu tmavší. V létě mají obě pohlaví modročerný zobák a hnědé končetiny, v zimě zobák nažloutle hnědý.
Vrabec domácí (Passer domesticus) živí především rostlinnou stravou, příležitostně krmením pro hospodářská zvířata nebo odpadky z domácností mláďata krmí drobným hmyzem ročně má 2-4 snůšky hnízdo staví nejčastěji pod okapy, v puklinách ve zdech nebo ve skalách, v hustých popínavých rostlinách na domech, na keřích a stromech hnízda jsou většinou neúhledná a postavená z větviček od května do srpna klade 5-6 černě skvrnitých modrobílých nebo bledě zelených vajec (inkubace 13-14 dní)
Čeleď: BRKOSLAVOVITÍ (Bombycillidae)
Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) rozšířen v Evropě, Asii a S Americe hnízdní areál je v S Evropě v pásmu severského lesa, v zimě však někdy zalétá ve velkých hejnech do střední Evropy hnízdí v květnu až červnu jednou ročně tažný pták přezimující v zimě u nás
Načervenale hnědý se špičatou chocholkou, černou bradou a hrdlem a bílou a žlutou kresbou na křídlech a ocase.
Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) hnízdo z větviček, lišejníků a stébel spoře vystlané peřím a srstí je umístěno na stromech samice snáší 4-6 šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče potrava: v létě mouchy, v zimě téměř výlučně bobule
Čeleď: SÝKOŘICOVITÍ (Panuridae)
Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) částečně tažný pták hnízdí vzácně v rozsáhlých rákosinách u jezer a rybníků v dubnu až červenci, dvakrát ročně hnízdo je hluboká miskovitá stavba z rákosových listů umístěná v rákosí nízko nad vodou samice snáší 5-7 bílých, řídce černě tečkovaných vajec, na kterých sedí oba rodiče asi po dobu 12 dnů potrava: hmyz, v zimě semena
Menší než vrabec domácí. Dlouhý ocas, samec má popelavou hlavu a mohutný vous, samice má hlavu hnědou a nemá vous.
Čeleď: PĚNKAVOVITÍ (Fringillidae)
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) celá Evropa, část Střední Asie a severní Afrika včr jeden z nejpočetnějších druhů s celoplošným rozšířením u nás převážně tažná (zimoviště ve Středomoří) značný počet pěnkav, zvláště samců u nás zimuje
Velikosti vrabce. Samec ve svatebním šatu má makově šedou hlavu a vínově červené líce, stejně jako prsa. Břicho bělavé, kostřec mechově zelený.
Samice jednotvárně zelenavě šedá. U obou pohlaví v křídle 2 příčné bílé proužky.
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) lesy všech typů, ale všechna prostředí se stromy a keři od nížin až po subalpínské pásmo hnízdo bývá na stromech a keřích je to úhledná stavba z mechu, lišejníků, trávy, kořínků a pavučin staví jen samice, která také sama inkubuje 4-5 šedočervených vajec s černohnědými skvrnami doba inkubace je 12-14 dní páry hnízdí 2x za sezónu složení potravy se během roku mění (v hnízdním období převládá hmyz, od léta semena
Zvonek zelený (Chloris chloris) obývá lesní okraje i otevřenou krajinu s křovinami, v poslední době ale spíše zahrady, parky a hřbitovy naši zvonci jsou stálí i tažní, ti zimují ve Středomoří
Velikosti vrabce, převážně zelený, se žlutým okrajem křídla a dolní poloviny ocasních per. Samice je spíše šedozelená až šedohnědá s méně výraznou žlutí.
Zvonek zelený (Chloris chloris) miskovité hnízdo ve větvích stromů a keřů obsahuje 4-6 vajec sedí na nich jen samice 13-14 dní, mláďata krmí oba rodiče na hnízdě 14-15 dní páry hnízdí zpravidla 2x ročně
Stehlík obecný (Carduelis carduelis) původně ptákem světlých okrajů listnatých a smíšených lesů, dnes dává přednost otevřené krajině s rozptýlenou zelení, parkům, zahradám a hřbitovům u nás je částečně tažný, asi polovina populace tráví zimu ve Středomoří
Menší než vrabec, velmi pestře zbarvený. Na černobílé hlavě je červená maska, včerném křídle žluté pole, hřbet a strany prsou jsou hnědé, zbytek spodiny bílý.
Stehlík obecný (Carduelis carduelis) úhledné, pečlivě spletené hnízdo staví vysoko ve větvích samice snáší většinou 4-5 vajíček inkubuje je sama 12-14 dní, stejně dlouho pečují oba partneři o mláďata na hnízdě páry hnízdí 2x-3x ročně
Křivka obecná (Loxia curvirostra) areál rozšíření protíná nejen celou Eurasii, ale i S Ameriku stálý a přelétavý druh přesuny mohou mít charakter invazí, probíhají různými směry a do různých vzdáleností v závislosti na úrodě šišek vázána na jehličnaté lesy (hlavní zdroj potravy, kterým jsou semena šišek)
Silný zobák, jehož horní a dolní čelist jsou před špičkou překřížené.
Dospělý samec na většině těla cihlově červený, křídla a ocas černohnědé, břicho šedavé.
Samice šedozelená, svrchu nenápadně skvrnitá.
Křivka obecná (Loxia curvirostra) hnízdí celý rok, hlavním hnízdním obdobím je prosinec až květen hnízdo staví vysoko na jehličnatých stromech na snůšce 3-4 vajíček sedí pouze samice a samec ji krmí mláďata krmí nejprve jen samice, pak se přidává i samec
http://www.youtube.com/watch?v=1nvu8 WG9bg0
Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) rozšíření - Eurasie kromě nejsevernějších částí v ČR je běžným, plošně rozšířeným druhem obývá především jehličnaté a smíšené lesy spíše ve vyšších polohách potrava: semena a pupeny stálý a částečně tažný pták (severské populace)
Větší než vrabec domácí s krátkým mohutným zobákem a černou vrchní částí hlavy. Přes křídlo má nápadnou bílou pásku. Samec má červenou hruď, šedá záda a bílý kostřec.
Samice je převážně načervenale šedá.
Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) obývá listnaté, zejména dubové a habrové lesy, remízy, ve městech velké zahrady, parky a hřbitovy naši ptáci jsou převážně tažní, přezimují v jihozápadní Evropě hnízdí většinou 1xročně miskovité hnízdo je na stromě, snůšku 4-6 vajec inkubuje jen samice 11-14 dní potrava je převážně rostlinná, silným zobákem rozloupne i nejtvrdší pecky
Velikosti špačka, s mohutným tělem a silným kuželovitým zobákem, který je zjara modravý, později žlutohnědý.
Tělo je v různých odstínech hnědé. Křídla, brada a okolí oka černé. Přes křídlo se táhne příčný bílý pruh. Obě pohlaví jsou podobná, samice je matněji a méně výrazněji zbarvená.