Křesťanské církve v občanské společnosti Praktická teologie pro neteology Michael Martinek ETF, 2014

Poslanci, uklízečky, ministři, kněţí, sekretářky a novináři jsou povolání, která mají v očích lidí nejmenší prestiţ. Nejvíce si veřejnost váţí lékařů, vědců, zdravotních sester a učitelů na vysokých a základních školách. 1 Křesťanská sociální etika. M. Martinek 2013 2

3

Základní otázky Jaký je vztah české společnosti k náboţenství, ke křesťanství a k církvím? Jaký smysl má existence křesťanských církví v současné společnosti? Jak jsou křesťanské církve organizovány a financovány, jaké aktivity vyvíjejí, co mohou společnosti přinést? 4

Náboženské vyznání obyvatel ČR (Sčítání obyvatel 2001, 2011) v tom podle náboženské víry ČR Obyvatelstvo celkem věřící hlásící se k církvi, náboženské společnosti Církev řím.katol. z toho CČSH ČCE věřící nehlásící se k církvi, NS bez nábož. víry neuvedeno 2001 10 230 060 3 288 088 2 740 780 99 103 117 212 6 039 991 901 981 2011 10 562 214 1 467 438 1 083 899 39 276 51 936 707 649 3 612 804 4 774 323 5

Česká společnost a náboženství Česká společnost je ve srovnání s většinou národů světa extrémně nenáboţenská ateistická. Pravděpodobné příčiny: Negativní vnímání katolické církve českým národem, které má své kořeny uţ v husitství a později v rakousko- uherské monarchii, v níţ byla tato církev těsně spjata se státní mocí. Systematická protináboţenská propaganda prováděná u nás po více neţ čtyřicet let komunistického reţimu. Sekularizace jako trend, který od počátku 19. stol. zasahuje všechny evropské státy. Nesplnění nadějí, které do křesťanských církví vkládala česká veřejnost těsně po svrţení komunistického reţimu v roce 1989. Rostoucí přesvědčení, ţe tradiční církve nejsou schopny chápat současný svět ani nabídnout dnešnímu člověku přijatelnou podobu autentické spirituality. 6

Věrohodnost křesťanských církví Existuje mnoho námitek proti institucionálnímu křesťanství. Některé jsou silně ideologicky zabarveny a vycházejí spíše ze subjektivních soudů lidí protikřesťansky zaměřených, jiné lze historickými, sociologickými či teologickými metodami prokázat a ve větší či menší míře je uznávají i samy církve. Historie: katolická církev se v roce 2000 veřejně přiznala a omluvila za tyto viny svých členů a představitelů: rozdělení původně jednotné křesťanské církve do mnoha různých církví, které spolu pak po mnoho staletí ţily ve vzájemných konfliktech, souhlas s metodami intolerance a násilí ve sluţbě pravdě, dlouhodobé nepřátelství a nedůvěra křesťanů vůči Ţidům, spoluodpovědnost za porušování základních lidských práv, za váţné formy sociálního bezpráví a diskriminace, za rozšíření teoretického a praktického ateizmu. 7

1. Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 308/1991 Sb. Č. Název církve, náboţenské společnosti Datum rozhodnutí MK, (č.j.) Datum registrace, resp.recepce (rok 1991) 1. Apoštolská církev 1989 2. Bratrská jednota baptistů 1951 3. Církev adventistů sedmého dne 1951(1952-56 odňato) 4. Církev bratrská 1951 5. Církev československá husitská 1920 6. Církev Jeţíše Krista Svatých posledních dnů 1. 3. 1990 * 7. Církev řeckokatolická recepce z Rakouska- Uherska(1950-68 odňato) 8. Církev římskokatolická recepce z Rakouska-Uherska 9. Českobratrská církev evangelická recepce z Rakouska-Uherska 10. Evangelická církev a. v. v ČR recepce z Rakouska-Uherska 11. Evangelická církev metodistická 1951 12. Federace ţidovských obcí v ČR recepce z Rakouska-Uherska 13. Jednota bratrská recepce z Rakouska-Uherska 14. Křesťanské sbory 1956 15. Luterská evangelická církev a. v. v ČR 19. 1. 1995(č.j. 360/95) 19. 1. 1995 16. Náboţenská společnost českých unitářů 1930 17. Náboţenská společnost Svědkové Jehovovi 1. 9. 1993(č.j. 8475/1993) 1. 9. 1993 18. Novoapoštolská církev 1956 19. Pravoslavná církev v českých zemích recepce z Rakouska-Uherska 20. Slezská církev evangelická a. v. recepce z Rakouska-Uherska 21. Starokatolická církev v ČR recepce z Rakouska-Uherska 8

2. Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č. Název církve, náboţenské společnosti Datum rozhodnutí MK, (č.j.) Datum registrace 22. Církev Křesťanská společenství 19. 6. 2002(č.j. 4563/2002-22) 20. 6. 2002 23. Obec křesťanů v České republice 3. 9. 2002(č.j. 8213/2002-23) 4. 9. 2002 24. Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna 21.11.2002(č.j. 11830/2002-24) 21.11. 2002 25. Česká hinduistická náboţenská společnost 25.11.2002(č.j. 11597/2002-25) 25. 11. 2002 26. Ústředí muslimských obcí 30. 8. 2004(k č.j. 4874/2004) 17. 9. 2004 27. Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice 2. 5. 2007(k č.j. 15996/2006) 26. 5. 2007 28. Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü 16. 5. 2007(k č.j. 12449/2006 OC) 8. 6. 2007 29. Višva Nirmala Dharma 25. 6. 2007(č.j. 13654/2006) 14. 7. 2007 30. Církev ţivého Boha 27. 11. 2007(k č.j. 8009/2007) 15. 12. 2007 31. Církev Nová naděje 12. 8. 2009(č.j. MK 5577/2009 OC) 3. 9. 2009 32. Církev Slovo ţivota 15.7. 2010 č.j. MK 11623/2010 OC 6.8. 2010 33. Církev víry 30.4. 2012 č.j. MK 24865/2012 0C 22. 5. 2012 34. Církev Svatého Řehoře Osvětitele 6. 3. 2013 č.j. MK 12485/2013 OC 27. 3. 2013 35. Armáda spásy 4. 9. 2013 č.j. MK 40633/2013 25. 9. 2013 36. Církev Nový Ţivot 3. 10. 2013, č.j. MK 39252/2013 OC 25. 10. 2013 9

4. Podané návrhy na registraci církve/náboženské společnosti/svazu církví a náboženských společností Č. Název církve, náboţenské společnosti Datum podání návrhu, (č.j.) 1. Ukrajinská pravověrná řecko katolická církev 25.5.2011 (č.j. MK 28574/2011 OC) 2. Křesťanská církev svobodných řeholníků 28. 1. 2013 (č.j. MK 7159/2013) 3. Řád Stráţců koruny a meče krále ţelezného a zlatého 3. 5. 2013 (č.j. MK 22143/2013 POD) 4. Církev husitská Jana Ţiţky z Trocnova 11. 9. 2013 (č.j. MK 41513/2013) 5. Církve a náboženské společností, které nebyly registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č. Název církve, náboţenské společnosti Datum rozhodnutí MK, (č.j.) 1. Ekumenická církev svatého Jana Jeruzalémského, řádu rytířů Rhodosu a Malty 2. Ukrajinská řeckokatolická církev Datum nabytí právní moci rozhodnutí MK 23. 10. 2002(k č.j. 4059/2002) 25. 10. 2002 26. 5. 2004 (rozhodnutí ministra kultury o zamítnutí rozkladu)(k č.j. 8843/2004) 3. 6. 2004 3. Ţidovské Centrum Chai 30. 8. 2004(k č.j.7240/2004) 20. 9. 2004 4. Arménská apoštolská pravoslavná církev 12. 9. 2006(k č.j.3038/2006) 20. 6. 2006 5. Církev Nový Ţivot 16. 2. 2010(č.j. MK 1696/2010 OC) 27. 2. 2010 6. Církev husitská 17. 10. 2011 (č.j. MK 51556/2011 OLP) 26. 10. 2011 7. Pivní církev 28. 6. 2012 (č.j. MK 42335/2012 OC) 19. 7. 2012 8. Církev husitská 1. 11. 2012 (č.j. MK 66214/2012 OLP)zamítnutí návrhu na registraci 22. 11. 2012 9. Církevní zdruţení Jednota sv. Klimenta 8. 3. 2013 (č.j. MK 12683/2013 OLP) 21. 3. 2013 10

PRAKTICKÁ TEOLOGIE PT navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe. PT je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe,, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti. PT je souborem dílčích oborů: : pastorální teologie, liturgika, církevní právo, ekonomika církví, náboţenská pedagogika, katechetika, misiologie a další. 11

Celkový obraz předmětu Praktická teologie I: Pastorační dimenze sociální práce III. roč. Jabok ZS, povinný předmět, zkouška III. roč. ETF ZS, povinný předmět, zápočet 2 hod. předn. Praktická teologie II: Křesťanské církve v občanské společnosti III. roč. ETF LS, povinný předmět 2 hod. předn., zkouška 12

Témata přednášek Úvod do předmětu, náboţenská a církevní příslušnost obyvatel ČR Historické místo církví v české společnosti Právní postavení a financování církví Sebepojetí církví, jejich organizační ní modely, křesťanské církve v ČR Specifika katolické církve Dialog křesťanských církví se současnou společností Vlastní vymezení poslání církví: leiturgia, martyria, koinonia, diakonia Martyria šíření a podpora křesťanství Koinonia a leiturgia: : náboţenská obec, bohosluţba ba jako vrcholná aktivita křesťanů Manţelské právo, pastorace dětí, manţelů a rodin Účast církví ve vzdělávání, zdravotnictví, sociální práci, v armádě a vězeňství 13

Povinná literatura II. vatikánský koncil, Radost a naděje (Gaudium et spes). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě. CODEX IURIS CANONICI (CIC). FILIPI, Pavel. Křesťanstvo. Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno: CDK, 2001. OPATRNÝ, Aleš, Cesty pastorace v pluralitní společnosti. KN, Kostelní Vydří, 2006. TRETERA, Jiří Rajmund, Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 14

Doporučená literatura AMBROS Pavel, Fundamentální pastorální teologie. Olomouc: Vydavatelství UP, 2002. DOLISTA, Josef, Misijní úsilí církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. DOLISTA, Josef, Perspektivy církve. Vybrané kapitoly z eklesiologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. KEHL, Medard, Kam kráčí církev? Diagnóza doby. Brno: CDK, 2000. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, Pastorální péče. Studijní texty evangelikálního teologického semináře, svazek 4, Oliva, Praha, 2000, 1. vydání, 180 s. NEUNER, Peter, Laici a kléru? Praha: Vyšehrad, 1997. Nová evangelizace. Olomouc: Centrum Aletti, 2000. OPATRNÝ, Aleš, Pastorace v postmoderní společnosti. KN, Kostelní Vydří, edice Teologie, 2001. OPATRNÝ Aleš, Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Pastorační středisko Praha 2000 OPATRNÝ Aleš, Pastorační situace u nás, analýzy a výhledy. KN Kostelní Vydří 1996. PESCH, Otto Hermann, Druhý vatikánský koncil 1962-1965. 1965. Praha: Vyšehrad, 1996. SALAJKA, Milan, Křesťanská církev ve své duchovní aktivitě a práci. Praha: Karolinum, 1998. SKALICKÝ, Karel, Radost a naděje. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. SKALICKÝ, Karel, Zápasy o zítřek aneb Quo vadis, ecclesia. Jeţek, 2000. SMOLÍK, Josef, Pastýřská péče. Praha: Kalich, 1991. ZULEHNER, Paul M., Církev: přístřeší duše. Situace a perspektivy dnešní církve. Praha: Portál, 1997. 15

Požadavky ke zkoušce Kombinované studium: Zpráva z pastorační praxe Osobní pohovor Prezenční studium: Znalostní test Zpráva z pastorační praxe 16

Tematické okruhy k závěrečné zkoušce 1. Praktická teologie jako věda vývoj, obsah; změna subjektu pastorace, vztah mezi pastorací a sociální prací 2. Biblické kořeny sociální práce 3. Dějiny charitní sluţby v křesťanských církvích 4. Základy konfesního práva vztah mezi církvemi a státem, financování církví 5. Pojem církev, realizační funkce církve 6. Ekumenická teologie: hlavní křesťanské církve v ČR, jejich historie, nauka, organizace, ekumenické hnutí 7. Specifika katolické církve: fenomén Vatikán, kanonické právo, problém laiků a kléru 8. Dialog křesťanských církví se současnou společností: Druhý vatikánský koncil, teologie osvobození, další pastorační koncepty 9. Martyria: evangelizace jako křesťanský závazek, teologie náboţenství, kázání, katecheze, média 10. Liturgika: historie, symboly, svátosti 11. Manţelství: teologie, liturgie, manţelské právo katolické církve 17

Pastorace a praktická teologie Pastorace (z lat. pastor = pastýř): Soubor činností, jejichţ cílem je podpora kvality ţivota člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, ţe tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; ţe je zakotvena v křesťanském pojetí ţivota. Praktická (pastorální) teologie: disciplína, která si ve svém současném vývoji všímá především ţivotních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce. 18

Vývoj pojetí pastorace Konec 18. století polovina 19. stol.: Pastorační přemýšlení a jednání se očekávalo od toho, kdo byl pověřen úřadem kněz (farář, kaplan atd.) = subjekt pastorace. Měl se o své farníky starat nejen po stránce náboţenské, ale plnil i funkci státní administrativy, osvěty kulturní, hospodářské, zdravotní, sociální. Předmětem pastoračního přemýšlení a jednání byla tedy celospolečenská problematika = objekt pastorace. Polovina 19. stol. pol. 20. stol.: Církev postupně ztrácí v některých oblastech své monopolní postavení (např. školství, zdravotnictví, státní správa), a přestává být jediným poskytovatelem všeobecně přijímané ideové základny. Předmětem (objektem)) pastoračního jednání a myšlení je především problematika vnitrocírkevní (výuka náboţenství, slavení bohosluţeb, vedení křesťanské obce), farář však má nadále pečovat o chudé, opuštěné, vězněné, sirotky apod. Subjektem pastoračního jednání zůstává kněz. Od poč. druhé poloviny 20. stol.: Důraz na prvek společenství v církvi, na spoluzodpovědnost všech křesťanů za ţivot církve. Subjektem pastorace se stává celé společenství věřících. Mění se také předmět zájmu pastoračního přemýšlení: praktická teologie se zabývá situací člověka, jeho radostmi a nadějemi, smutky a úzkostmi,, a zajímá se také o funkce církve, které církev v současném světě plní. 19

Realizační funkce církve MARTYRIA - svědectví (služba slova) LEITURGIA - slavení (bohoslužba) DIAKONIA - služba (sociální práce, zdravotnictví, školství) KOINONIA- společenství (budování obcí a správa církve) Svědectví o Jeţíšovi (J 21,24) Jeţíšův příkaz (Mt 28,16-18) 18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace Jeţíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohosluţby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu Jeţíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40) 40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku Jeţíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22) Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení Večeře Páně mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova Pastorační poradenství Pastorační péče Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management 20

Cíl činností církve Sláva Boţí a spása člověka. Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boţí. Rozvoj člověka ve všech dimenzích: fyzické, psychické, sociální i spirituální. 21

Historie praktické teologie Církev byla vţdy aktivní (všechny uvedené činnosti mají základ v prvních staletích), základní normy pocházejí od apoštolů (Sk, listy), z apoštolské tradice (literatura 2. a 3. stol.), pak kánony koncilů, správní soustavy, spisy církevních otců (Řehoř Veliký Kniha pastorálních pravidel, kolem 600); od 7. stol. penitenciální knihy (upravují praxi zpovědi a rozhřešení); od 13. stol.: ucelené církevní právo, příručky pro zpovědníky, instrukce pro duchovní správce, návody k povznesení zboţnosti lidových vrstev. Systematická reflexe církevní praxe od 17. stol: pojem praktická teologie poprvé pouţil Gisbert Voetius (protestant Utrecht, 1659) rozlišení základních oborů Německo 19. století (protest.) Friedrich Schleiermacher,, 1850 Die Praktische Theologie nach den Grundsätzen der Evangelischen Kirchen: souřadnost myšlení a zkušenosti, podobně jako např. pedagogika nebo politika snaha dát praxi církve cíl a pravidla. Od něj pochází základní trvalá témata praktické teologie: napětí mezi teorií a praxí křesťanství, kritická snaha o objasňování skutečného poslání církve a jejích aktuálních moţností, úsilí o porozumění člověku (i víře a církvi se vzdalujícímu) 22

Vznik pastorální teologie Štěpán Rautenstrauch: opat břevnovského kláštera, rodák z Českolipska, první profesor PT v Praze, od 1774 rektor TF ve Vídni, pověřen zakládat tzv. generální semináře. Navrhl PT jako součást univerzitních studií teologie v Rakousku-Uhersku (1777): zaměření na vlastnosti a schopnosti budoucího kněze. Farář byl pedagogickým, osvětovým a administrativním nástrojem státu i církve zároveň. PT byla výhradně pomůckou pro činnost faráře s podrobným soupisem všeho, co měl dělat. Odpovídá to smyslu PT (činnost církve), ale omezuje pastor. pracovníky pouze na biskupy a faráře. Nabízí přesnou metodiku a nepočítá s reakcí na historické a společenské změny. Tato představa přetrvávala aţ do koncilu; vyjadřují ji pojmy duchovní správa, pastorace, pastorální teologie. 23

Praktická teologie jako věda Aţ do 20. stol. spíše věda aplikační: jak dosáhnout toho, aby lidé mysleli a ţili podle představ církve. Postupně stále větší směřování k tomu, aby církev pochopila potřeby člověka a reagovala na ně (v katol.. Církvi obrat na II. vat. Koncilu). To symbolizují dvě příručky: Handbuch der Praktischen Theologie (protest., 1974-7878 Berlin DDR), Handbuch der Pastoraltheologie (katol., 1969-72 Herder, hl. redaktor Karl Rahner) Interdisciplinární charakter PT: Tradičně navazovala na filozofické a teologické obory, v současné době se těsně spojila především se sociologií (zjišťování pastorační reality) a psychologií (metodika pastorační pomoci a péče). 24

PT v různých církvích Pojem PT ve smyslu, jak o něm mluvíme, je společný katolické církvi a protestantským církvím. O nich budeme především mluvit, protoţe se s nimi setkáváme jak v naší náboţenské realitě tak v sociální práci. Z tohoto okruhu je taky dostupná literatura. (Smolík, Křivohlavý, Salajka, katol. Ambros, Opatrný, Kaplánek, Křišťan). Východní církve PT v tomto smyslu nemají soustředí se na liturgii, homiletiku, katechetiku a právo jako samostatné obory, pastorace je chápána spíše jako osobní pracovní náplň a zároveň poslání kněze. Katol. a protest. prakt. teologie je postavena na činnostech a hledá, jak je dělat co nejlépe, ortodoxní je postavena na osobě kněze a hledá, jak má ţít a co má dělat. Pojem praktická teologie povaţují za protestantský, sami uţívají název pastorologie,, ve slovenských materiálech dušpastierstvo.. Veškerá pastorace je u nich totoţná s prací kněze, nikdo jiný se na ní ze zásady nepodílí neznají místo laiků v církvi ani teologii laiků. Pastorologie je pak spíš pracovní příručka o tom, jak má ţít a pracovat kněz. Vychází z biblického obrazu pastýře a z patrologických textů, nebere však vůbec v úvahu ani současné pastorálně-teologické teologické výzkumy z kat. a protest. prostředí, ani nepočítá s pomocí sociologie k výzkumu pastorační reality. 25