k materiálu Ministerstva kultury ČR Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání) V Praze dne 7. ledna 2009 Č.j.: 2/091000/2009 Hospodářská komora České republiky uplatňuje níže uvedené zásadní připomínky. Obecné připomínky 1. Důvodová zpráva by měla informovat o duplicitách v zákonech a obsahovat jejich přehled tak, aby v případě pozdějších novelizací nedocházelo k odlišnostem v definicích totožných pojmů. Dojde k posílení právní jistoty subjektů, kterých se týká regulace obou typů služeb (rozhlasové a televizní vysílání i služby na vyžádání). 2. Navrhujeme maximální zjednodušení podmínek pro udělování licencí (registrací) pro poskytování služeb prostřednictvím internetu (resp. zvláštní sítě elektronických komunikací), a to nejen co do náležitostí podání, ale i lhůt a poplatků. Poskytovatelé jsou často typově velmi odlišné podnikatelské subjekty, pro některé z nich může být obtížné zvládat administrativní náročnost standardních podání týkajících se licencí a s tím spojené náklady. Situaci nelze srovnávat s dřívějšími žadateli o analogové licence, kterých se původně licenční řízení týkalo. 3. Navrhujeme provést úpravy textu zákona či důvodové zprávy tak, aby byl v budoucnu pojem kabelový systém pojat spíše restriktivněji. Též navrhujeme odlišení pojmů kabelový systém a zvláštní síť elektronických komunikací. Vzhledem k tomu, že poskytování služeb prostřednictvím internetu bylo vyloučeno z působnosti dosavadního zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, docházelo v praxi
k extenzivnímu výkladu pojmu kabelový systém za účelem zahrnutí těchto služeb do regulované oblasti. Již nyní je zřejmé, kde mohou nastat výkladové problémy. Je proto nanejvýš vhodné, aby jim zákonodárce pokud možno předešel pomocí kvalitní definice. Posílí se tak právní jistota subjektů. 4. Navrhujeme zvážit zřízení dvouinstančního správního řízení. To by bylo podstatně vhodnějším nástrojem pro případy, kdy nejde o rozhodnutí zásadního významu. Existence pouze soudního přezkumu rozhodnutí není přiměřená počtu a významu jednotlivých kauz. Je třeba reagovat na rozvoj technologií a rozšíření počtu poskytovatelů i služeb. 5. Navrhujeme, aby se regulace týkala jen médií zaměřených na širokou veřejnost, tedy nikoli zájmových internetových médií, kde se budou vyskytovat videosekvence. Takové zájmové médium bude např. rozesíláno jako skupinový e-mail nebo zpřístupněno jako webová stránka. Jestliže tedy např. Klub zahrádkářů bude mít svůj časopis, který bude na webové stránce www.zahrada.cz a bude tu a tam ukazovat videosekvence z některých zahrádek, pak tento časopis nebude regulován novým zákonem, protože jeho čtenáři, resp. diváky není celá veřejnost, ale jen zahrádkáři. Rozhodně by se regulace neměla týkat elektronických verzí novin a časopisů. Ty jsou totiž velmi žádoucí, protože i regionální a místní média se díky celosvětovému Internetu mohou dostat ke čtenářům do velmi vzdálených oblastí. Je tedy žádoucí, aby tyto verze novin a časopisů vznikaly a nebyla jim kladena překážka v podobě zákona. To se týká i rádia a televize, např. s několikahodinovým zpožděním. Zvláštní připomínky A. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání 1. K 2 odst. 1 písm. c) Navrhujeme, aby bylo jednoznačně stanoveno, že redakční odpovědnost nemá zejména subjekt, který je poskytovatelem služby, jež spočívá v přenosu, meziukládání a ukládání informací poskytnutých uživatelem (viz. zejména 3 až 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti). Stávající ustanovení (tj. navrhovaný 20 zákona) nepovažujeme v této souvislosti za dostatečný a navrhujeme tedy, aby ve výše uvedeném smyslu byla definice tímto negativním vymezením doplněna a aby byl změněn 20 zákona. Stránka 2 z 6
2. K 2 odst. 2 písm. a) Navrhujeme přeformulovat na jakákoliv činnost nepodnikatelské povahy, byť formálně vykazuje znaky audiovizuální mediální služby (například soukromá korespondence), anebo činnost, která nesoutěží s televizním vysíláním. Zákon by neměl vytvářet novou terminologii s obdobným obsahem paralelně s jinými právními předpisy. Eventuálně žádáme o vysvětlení, čím se liší činnost hospodářské povahy od podnikatelské činnosti ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku. 3. K 6 odst. 1 písm. d) Navrhujeme vypustit. Není důvod, aby registr poskytovatelů služeb obsahoval informaci o údajích jako informace o statutárním orgánu, které jsou (s odpovídajícími a závažnými právními důsledky) předmětem evidence jiného veřejně přístupného a standardně využívaného registru (obchodní rejtřík). 4. K 7 odst. 1 Navrhujeme, zda by nemohla být ke splnění uvedené povinnosti využívána i evidence dle 6 zákona, pokud by dotčený subjekt doplnil při evidenci dle 6 zákona i údaje dle 7 odst. 1 písm. c) zákona. Snaha o maximální zjednodušení a zefektivnění. 5. K 7 odst. 3 Navrhujeme přeformulovat na: Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání, jejíž obsah by mohl vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, byla dostupná pouze tak, aby děti a mladiství neměli možnost obsah takové audiovizuální mediální služby na vyžádání za běžných okolností vidět nebo slyšet. Cílem úpravy je zajistit běžnou nedosažitelnost závadného obsahu nikoliv služby jako takové. 6. K 7 odst. 4 Navrhujeme zařadit mezi kritéria, při jejichž splnění existuje povinnost zpřístupnění obsahu osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením, i technickou proveditelnost při vynaložení přiměřených nákladů a praktickou využitelnost ze strany uživatele. Stránka 3 z 6
V současném stadiu rozvoje technologií je nutné zvažovat nejen možnost nějakého řešení, ale i jeho ekonomickou náročnost a praktickou využitelnost. Při vynaložení značných nákladů je možné umožnit celou škálu služeb pro postižené. Otázkou však je, zda mají být operátoři povinováni takové technologie zřizovat a financovat z vlastních zdrojů. Jedná se de facto o službu ve veřejném zájmu s potenciálně velmi vysokými náklady. 7. K 7 odst. 7 V souvislosti s předáváním informací, které jsou předmětem obchodního tajemství, navrhujeme upravit též mlčenlivost členů a zaměstnanců regulačního orgánu a ochranu obchodního tajemství poskytovatele informací. Upravit lze např. obdobně jako v zákoně o ochraně hospodářské soutěže ( 21 odst. 10 a 11 a 24 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže). Je zde zájem na zajištění ochrany informací, které jsou předmětem obchodního tajemství a zvýšení pozitivní motivace povinných subjektů takové údaje předávat orgánu dohledu. 8. K 12 odstavec 2 Navrhujeme snížení horních hranic pokut a obecné stanovení odlišného mechanismu ukládání sankcí po přechodné období po nabytí účinnosti zákona. Máme za to, že vzhledem ke stávajícímu rozsahu využívání a teprve postupném rozvoji uvedených služeb, jakož i vzhledem k zavádění regulace nové oblasti audiovizuálních služeb, je stanovení horních hranic pokut nepřiměřeně vysoké. Služby na vyžádání mají jiný charakter než televizní vysílání mj. v tom smyslu, že uživatel služby je podstatně více angažován do volby služby či díla a jednu službu (jedno dílo) využije či shlédne podstatně menší počet uživatelů. Dopad porušení předmětných zákonných povinností je u služeb na vyžádání řádově menší než u televizního vysílání to by měl zákon zohlednit. Doporučujeme také obecně stanovit odlišný mechanismus ukládání sankcí po přechodné období po nabytí účinnosti zákona. Regulace se totiž, zejména u internetového vysílání, začne vztahovat na subjekty, které se v současnosti pohybují v mimořádně liberalizovaném prostředí a v mnoha případech naprosto nedisponují příslušnými znalostmi právní úpravy. Zákon se nově bude týkat subjektů i služeb, které doposud stály zcela mimo regulaci (poskytování služeb prostřednictvím internetu). Je proto vhodné zavést přechodné období, v rámci kterého by regulátor spíše upozorňoval na závadný stav než sankcionoval. Toto by nemělo být ponecháno pouze na úvaze regulátora. 9. K 20 zákona Navrhujeme přeformulovat následovně: Nestanoví-li tento zákon výslovně jinak, nejsou tímto zákonem dotčena práva a povinnosti, která stanoví zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační Stránka 4 z 6
společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů či předpis jej nahrazující. Odůvodnění Navrhovaný text ustanovení vyvolával pochybnosti, zda se tímto mění působnost zákona č. 480/2004 Sb., což by dle našeho názoru muselo být provedeno přímou novelizací uvedeného zákona. B. Změna zákona o rozhlasovém a televizním vysílání 1. K 3a odst. 1, předposlední věta Navrhujeme vložit text k zemskému analogovému vysílání, (licence) Zákonodárce by měl zvážit přiměřené zjednodušení regulace pro vysílání prostřednictvím kabelových systémů a prostřednictvím zvláštních sítí elektronických komunikací (zpravidla internetu). Velmi důležitým úzkým hrdlem je stávající znění 3a. Toto ustanovení vzniklo s ohledem na to, že licence byly určitým výjimečným statkem a existoval natolik silný zájem na průhledné vlastnické struktuře, že byla z okruhu žadatelů o licenci vyřazena většina akciových společností a akciemi na majitele (shodného typu jako např. ty, které se obchodují na burze). Dle našeho názoru je akciová společnost s akcicemi na majitele standardním podnikatelským subjektem a v éře digitálního vysílání a konvergence sítí i služeb nemůže být takový subjekt z trhu vyřazen. Navrhujeme proto existující zákonné omezení vztáhnout pouze na vysílání analogové, eventuálně pouze na vysílání pozemské (analogové i digitální) a vyjmout z regulace vysílání prostřednictvím kabelového systému a zvláštní sítě elektronických komunikací. 2. K 25 odst. 6 zákona Navrhujeme rozšířit okruh ustanovení, která se nevztahují na vysílání prostřednictvím kabelového systému a zvláštní sítě elektronických komunikací. Zejména by měly být sníženy nároky na administrativní náročnost podání a správní poplatky. Poskytovatelé jsou často typově velmi odlišné podnikatelské subjekty, pro některé z nich může být obtížné zvládat administrativní náročnost standardních podání týkajících se licencí a s tím spojené náklady. Situaci nelze srovnávat s dřívějšími žadateli o licence. 3. Ke změně 32 odst. 2 zákona (bod č. 56 novely) Navrhujeme povinnost zpřístupnit obsah vysílání zrakově a sluchově postiženým, upravit obdobně jako v návrhu zákona o službách na vyžádání. Považujeme za zcela nepřiměřené, aby byla povinnost zpřístupnit obsah zrakově a sluchově postiženým uložena provozovatelům vysílání všech programů, na které je udělena celoplošná licence. Toto kritérium vůbec nezohledňuje sledovanost daného Stránka 5 z 6
programu a úroveň pokrytí (např. pokud se jedná o kabelový program), a proto nebere ohled na praktickou užitečnost a ekonomickou únosnost takové povinnosti. C. Změna zákona o rozhlasových a televizních poplatcích 1. K 2 odst. 4 Navrhujeme doplnit písmeno c) ve znění: c) zařízení, jejichž hlavní účel je zjevně jiný než příjem rozhlasového nebo televizního vysílání. Vzhledem k výše uvedenému navrhujeme, aby byl zákon o rozhlasových a televizních poplatcích upraven tak, aby nebyly právnické osoby povinny hradit televizní poplatek za každý televizní přijímač, resp. fyzické osoby podnikatelé za každý televizní přijímač, který používají k podnikání nebo v souvislosti s ním. Námi prezentované řešení je inspirováno dřívější slovenskou právní úpravou, která stanovila povinnost hradit koncesionářský poplatek pouze ze zařízení, která jsou primárně určena k příjmu televizního vysílání, tedy nikoliv za každé zařízení způsobilé k příjmu televizního vysílání. Stránka 6 z 6