POHŘEBIŠTĚ LIDU S KULTUROU SE ZVONCOVITÝMI POHÁRY U ZÁHLINIC, OKR. KROMĚŘÍŽ

Pravěk NŘ 2, 1992, 215-232 POHŘEBIŠTĚ LIDU S KULTUROU SE ZVONCOVITÝMI POHÁRY U ZÁHLINIC, OKR. KROMĚŘÍŽ PETR DVOŘÁK - IVO RAKOVSKÝ - JANA STUCHLÍKOVÁ V letech 1989-1990 proběhl zjišťovací výzkum na katastru obce Záhlinice v trati U mlýna, vedený pracovníky Archeologického ústavu ČSAV v Brně Ivo Rakovským a Janou Stuchlíkovou (Rakovský - Stuchlíková 1993; v tisku). Toto polykulturní naleziště objevil Dalibor Kolbinger z Hulína, který zde od roku 1977 opakovaně prováděl povrchové sběry (Kolbinger - Stuchlíková 1991, 78). Lokalita je situována na plochém, mírně vyvýšeném terénním výběžku levého břehu Rusavy, jenž současně ohraničuje inundační pásmo řeky Moravy. Na J straně je obtékán Kurovickým potokem a na S říčkou Mojenou (obr. 1). Na třech odkrytých plochách (obr. 2) o rozměrech 53x28 m (severní), 30x10 m (jižní) a 45x15 m (východní) bylo zjištěno celkem 78 objektů z různých období (MMK, věteřovská skupina, latén, lužická popelnicová pole?). Pás o Šířce ca 5 m mezi S a J plochou nebylo možno prozkoumat, neboť se zde nacházel bod tvořící rozhraní soukromého pozemku a pole Mysliveckého sdružení v Kroměříži. Obr. 1. Záhlinice I. Výsek z mapy 1:50 000 (list 25-31 Kroměříž). Poloha naleziště je vyznačena černým kroužkem. 215

Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský Nejdůležitějším přínosem výzkumu je objev 14 kostrových hrobů lidu s kulturou se zvoncovitými poháry (hr. 1-7, 46-49, 67-69/89). Dva z nich (6 a 49/89) byly porušeny mladším objektem nebo mechanickou skrývkou. Podařilo se zachytit S a Z okraj pohřebiště v místech, kde terénní vlna klesá do inundace. Nekropole nepochybně pokračuje směrem k J, tedy do zahrad v intravilánu obce. Zde již však nebylo možno provádět další výzkum. Většina hrobů byla jen mělce zahloubena do štěrkovitého podloží, takže při strojovém odhumusování došlo k poškození některých skeletů. Katalog Hrob 1/89 (obr. 3:Á) Hrobová jáma oválného půdorysu byla zčásti poškozena skrývkou ornice. Na jejím dně byly nalezeny zbytky skeletu uloženého ve skrčené poloze na levém boku hlavou k S a s rukama složenýma před hrudí. Za zády pohřbeného stály 2 nádoby (1,2). Hrobová jáma: d. 102 cm, š. 66 cm, hl. 8-10 cm. 1. Mísa se zdobeným okrajem, povrch hladký, tmavohnědý, v. 64 mm, (i. č. 18977-1/89; dále jen pořadové Číslo). - 2. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 62 mm, (i. č. 2/89). Hrob 2/89 (obr. 3:B) Hrobová jáma oválného půdorysu byla částečně poškozena skrývkou ornice. Na jejím dně byly nalezeny drobné zlomky lebky a kostí dolních končetin. Kostra ležela pravděpodobně na levém boku hlavou k S. Bez nálezů. Hrobová jáma: d. 70 cm, š. 50 cm, hl. 5 cm. Hrob 3/89 (obr. 3:C) Na dně přibližně obdélné hrobové jámy byly nalezeny zlomky dolních končetin. Kostra ležela pravděpodobně na levém boku hlavou k SZ. Za nohama stály 3 nádoby (1-3). Hrobová jáma: d. 160 cm, š. 83 cm, hl. 20-25 cm. 1. Mísa (zlomek okraje chybí), povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 60 mm, (i. č. 5/89). - 2. Džbánek, povrch hladký, tmavohnědý, v. 81 mm, (i. Č. 6/89). - 3. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 45 mm, (i. č. 7/89). Hrob 4/89 (obr. 4:A) Na dně obdélné hrobové jámy byly nalezeny zlomky dolních končetin. Kostra ležela pravděpodobně na pravém boku hlavou k JV. Za nohama stál džbánek (3) a hrnec (1), ve kterém byl uložen další džbánek (2). Hrobová jáma: d. 188 cm, š. 116 cm, hl. 30-34 cm. 1. Hrnec s výčnělky a s přesekávaným okrajem a s nevýrazným slámováním, povrch hladký, světlehnědý, v. 215 mm, (i. č. 9/89). - 2. Džbánek, povrch lesklý, tmavohnědý, v. 66 mm, (i. č. 10/89). - 3. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 81 mm, (i. Č. 11/89). Hrob 5/89 (obr. 5:A) Na dně obdélné hrobové jámy ležely pozůstatky kostry uložené ve skrčené poloze na pravém boku hlavou k J a s rukama složenýma před hrudí. Za zády stála konvice (3) a mísa (1), ve které se nacházel džbánek (2) a škrabadlo (5). Vedle mísy byl nalezen další džbánek (4). Hrobová jáma: d. 120 cm, š. 95 cm, hl. 11-17 cm. 1 Mineralogický posudek zpracoval doc. dr. A. Přichystal. 216

1. Mísa, povrch hladký, tmavohnědý, v. 82 mm, (i.č. 13/89). - 2. Džbánek, povrch hladký, tmavohnědý, v. 74 mm, (i. č. 14/89). - 3. Konvice (hrdlo chybí), povrch hladký, tmavohnědý, v, zach. 150 mm, (i. č. 15/89). - 4. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 69 mm, (i. č. 16/89). - 5. Škrabadlo, d. 45 mm, silicit z krakovsko - Čenstochovské jury -?, (i. č. 17/89). S část hrobu byla porušena sídlištní jámou věteřovské skupiny. Na dně původně obdélné hrobové jámy byly nalezeny zlomky dolních končetin. Kostra ležela pravděpodobně na levém boku hlavou k SZ. Za nohama stály 3 nádoby (1-3). Hrobová jáma: zach. d. 110 cm, š. 80 cm, hl. 22 cm. 1. Mísa, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 55 mm, (i. í. 19/89). - 2. Džbánek, povrch hladký, tmavohnědý, v. 80 mm, (i. č. 20/89). - 3. Džbánek, povrch lesklý, tmavohnědý, v. 75 mm, (i. č. 21/89). Na dně oválné hrobové jámy ležely pozůstatky kostry uložené ve skrčené poloze na levém boku hlavou k S. Ruce byty složeny před hrudí. Za zády stála mísa (2), ve které byl uložen džbánek (1). Hrobová jáma: d. 150 cm, š. 91 cm, hl. 15 cm. 1. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 75 mm, (i. č. 23a/89). - 2. Mísa, povrch hladký, tmavohnědý, v. 83 mm, (i. č. 23b/89). Na dně téměř čtvercové hrobové jámy ležely pozůstatky kostry uložené ve skrčené poloze na levém boku hlavou k SZ. Ruce byty složeny před hrudí. U kolenou stál pohár (1). Z výplně hrobu pochází střepy (2-4). Hrobová jáma: d. 153 cm, š. 145 cm, hl. 25 cm. 1. Zdobený pohár, povrch otřelý, lesklý, červený, v. 108 mm, (i. č. 128/89). - 2. Zlomek hrnce s výčnělkem na okraji, povrch hladký, tmavohnědý (i. č. 129/89). - 3. Zlomek okraje mísy, povrch otřelý, červený, (i. č. 132/89). - 4. Drobné neurčitelné zlomky keramiky, (i. č. 130, 131, 133-138/89). Hrob 47/89 (obr. 8:C) Na dně téměř čtvercové hrobové jámy ležely pozůstatky kostry uložené ve skrčené poloze na pravém boku hlavou k J. Ruce byly složeny před hrudí. U kolenou stál pohár (1) a vedle se nacházela dýka (2). Z výplně pochází zlomek džbánku (3) a další střepy (4). Hrobová jáma: d. 187 cm, š.156 cm, hl. 25 cm. 1. Zdobený pohár, povrch otřelý, lesklý, červený, v. 135 mm, (v. č. 140/89). - 2. Měděná dýka s lištami na jazykovité rukojeti, na které jsou patrné stopy po dřevě, d. 37 mm, š. 38 mra, síla 2 mm, (i. č. 145/89). - 3. Zlomek okraje džbánku, otřelý, Červený, (i. č. 141/89). - 4.Drobné zlomky keramiky,(i.č. 142,143/89) 5. Mazanice, (inv. č. 143/89). Hrob 48/89 (obr. 7,8:A) Na dně obdélné hrobové jámy ležela neúplně zachovaná skrčená kostra na pravém boku hlavou k S. Ruce byty složeny v pase. Pod skeletem a v jeho okolí byly zjištěny stopy dřevěného obložení. Za nohama stály 4 nádoby (1-4) a vedle nich se nacházelo měděné šídlo (8), 2 kameny (9), zlomek nátepní destičky (10), kančí kel (11) a 2 úštěpy (12,13). U hlavy byla nalezena záušnice (5). Druhý kus (6) ležel pravděpodobně sekundárně přemístěn u kolen. U předloktí byla měděná dýka (7). Ze zásypu pochází 7 zlomků keramiky (14) a mazanice (15). Hrobová jáma: d. 305 cm, Š. 165 cm, hl. 86-90 cm. 1. Zdobený pohár, povrch otřelý, lesklý, Červený, v. 190 mm, (i. č. 146/89). - 2. Zdobený pohár, povrch otřelý, lesklý, červený, v. 115 mm, (v. č. 147/89). - 3. Zdobený pohár, povrch otřelý, lesklý, červený, v. 105 mm, (i. č. 148/89). - 4. Džbán, povrch lesklý, černý, (místy šedý), v. 145 mm, (v. č. 149/89). - 5. Stříbrná spirálovitá záušnice s oválnou ploškou, na níž je drobnými body vytepán sluneční motiv, průřez spirály obdélný, spirály 17 mm, síla spirály 1 mm, oválné plochy 16,5 mm, váha 1,540 g, (i. č. 156/89). - 6. Zlomek podobné záušnice, spirály 11 mm, síla spirály 1 mm, váha 0,8345 g, (i. č. 157/89). - 7. Měděná dýka s hladkým jazykem, na němž jsou stopy po dřevěné rukojeti, d. 82 mm, š. 37 mm, síla 2,8 mm, (j. č. 158/89). - 8. Měděné šídlo čtvercového průřezu, d. = 52 mm, (i. č. 159/89). - 9.2 menší kusy krevele, r. 20x8x8 mm, 31x23x18 mm, (i. č. 160/89). - 10. Zlomek nátepní destičky (?) s 1 zach. kruhovým otvorem v rohu, zach. d. 39 mm, zach. š. 24 mm, síla 2 mm, nevápnitá jílovitá břidlice nejspíš terciérního stáří, (i. č. 161/89). 217

Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský - 11. Kančí kel, d. 148 mm, síla 17 mm, (i. č. 162/89). - 12. Úštěp, d. 28 mm, silicit z glacigenních sedimentů, (i. č. 154/89). - 13. Úštěpek, d. 32 mm, silicit z glacigenních sedimentů, (i. č. 155/89). - 14. Drobné zlomky keramiky, (i. č. 150/89). - 15. Mazanice, (i. č. 151, 152/89). Hrob 49/89 (obr. 3:D) V J části dna oválné hrobové jámy poškozené skrývkou ornice ležely drobné zlomky lebky. Ve výplni (na povrchu) byly nalezeny zlomky tří nádob (1-3). Hrobová jáma: d. 92 cm, š. 60 mm, hl. 7 cm. 1. Hrnec (1/2 chybí), povrch hladký, světlehnědý, v. 205 mm, (i. č. 164/89). - 2. Drobné, blíže neurčitelné zlomky nádoby, (inv.č. 165/89). - 3. Drobné, blíže neurčitelné zlomky nádoby, (i. č. 166-168/89). Hrob 67/89 (obr. 6:A) Na dně přibližně obdélné hrobové jámy ležely 2 skrčené skelety v antipodické poloze. Kostra I spočívala na levém boku hlavou k S a měla ruce složeny před obličejem. Kostra II ležela na pravém boku hlavou k J a měla ruce složeny před hrudí. Za zády pohřbu í stály 4 nádoby (4-7) a vedle byly 2 úštěpy (8,9). Za hlavou a za zády kostry II stály 3 nádoby (1-3) a na její hrudi bylo nalezeno 9 kostěných knoflíků (10). Hrobová jáma: d. 177 cm, š. 104 cm, hl. 8-12 cm. 1. Mísa, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 82 mm, (i. č. 294/89). - 2. Část džbánku, povrch lesklý, tmavohnědý, v. asi 103 mm, (inv. č. 295,296/89). - 3. Džbánek, povrch lesklý, tmavohnědý, v. 82 mm, (v. č. 297/89). - 4. Válcovitá nádoba s horizontálním uchem, povrch hladký, tmavohnědý, v. 65 mm, (i. č. 298/89). - 5. Konvice, povrch hladký, tmavohnědý, v. 175 mm, (i. č. 299/89). - 6. Mísa, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 80 mm, (i. č. 300/89). - 7. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 92 mm, (i. č. 301/89). - 8. Retušovaná čepel, d. 25 mm, silicit z glacigenních sedimentů, (i. č. 303/89). - 9. Bífaciálně opracovaný úštěp, d. 35 mm, slabě přepálený silicit pravděpodobně z glacigenních sedimentů, (inv. č. 304/89). - 10. 9 kostěných knoflíků s V - vrtáním (2 poškozeny), 11-14 mm, v. 5-6 mm, (i. č. 306/89). Hrob 68/89 (obr. 5:B) Na dně oválné hrobové jámy ležely pozůstatky kostry uložené ve skrčené poloze na levém boku hlavou k SZ. Za nohama stála mísa (1), ve které byly uloženy 2 džbánky (2, 3). Vedle nádob se nacházel velký kus mazanice. Hrobová jáma: d. 120 cm, š. 90 cm, hl. 20 cm. 1. Mísa, povrch hladký, světlehnědý, v. 92 mm, (i. č. 308/89). - 2. Džbánek, povrch hladký, tmavohnědý, v. 90 mm, (i. č. 309/89). - 3. Džbánek, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 64 mm, (i. č. 310/89). - 4. Mazanice, (i. č. 311/89). Hrob 69/89 (obr. 6:B) Na dně nepravidelně oválné hrobové jámy ležely pozůstatky skeletu uloženého ve skrčené poloze na levém boku hlavou k SZ. Ruce byly složeny před hrudí. Za zády stály 4 nádoby (1-4) a vedle ležela šipka (5). Hrobová jáma: d. 155 cm, Š. 80 cm, hl. 5-7 cm. 1. Mísa (1/3 chybí), povrch hladký, tmavohnědý, v. 64 mm, (i. č. 313, 317/89). - 2. Džbánek s plastickými vousy pod kořenem ucha, povrch vyhlazený, tmavohnědý, v. 55 mm, (i. č. 314/89). - 3. Střep z výdutě džbánku, povrch hladký, tmavohnědý, (i. č. 315/89). - 4. Střep z výdutě džbánku, hladký, tmavohnědý, (i. č. 316/89). - 5. Kamenná šipka, d. 21 mm, š. 18 mm, síla 4 mm, silicit z krakovsko -čenstochovské jury, (i. č. 318/89). Zhodnocení V Záhlinicích se podařilo prozkoumat část pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry (dále KZP). Počtem hrobů hrobů patří sice k menším, předpokládáme však větší skutečný rozsah nekropole. Pokračovala zřejmé JV směrem a několik objektů může být ještě v neodkrytém pásu mezi S a J plochou. Naopak na S a Z není vzhledem k terénní situaci pokračování pohřebiště pravděpodobné. Třebaže se jedná 218

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž o nepříliš rozsáhlou lokalitu, je její význam nesporný jak z hlediska vnitřní chronologie KZP, tak i z hlediska řešení otázky společenského uspořádání komunit lidu této kultury. Rozložení a úprava hrobů Pohřebiště, z něhož byla výzkumem zachycena jen jeho SZ část, mělo patrně v půdorysu oválný tvar, orientovaný přibližně ve směru SZ - JV. Podobně je tomu i na jiných, větších, hřbitovech KZP na Moravě - např. Šlapanice II, Holásky II, Ostopovice I (Dvořák 1990, 102-103; Ondruš - Dvořák v tisku). Zároveň je patrné, že záhlinické pohřebiště se skládá ze dvou odlišných částí. V S skupině jsou hroby rozměrnější (46-48/89), téměř čtvercové a značně od sebe vzdálené. Naopak v J části se objevily menší obdélné hroby umístěné blízko u sebe. Všechny měly v podstatě kolmé stěny a rovné dno, jejich hloubka se od úrovně štěrkopísku pohybovala od 5 do 90 cm, přičemž většina hrobů byla zahloubena ca 20 cm do podloží. Zásyp tvořila hnědě až hnědočerně zbarvená humózní hlína promísená místy štěrkem a v některých hrobových jamách hrudkami mazanice. V hrobech 47, 48, 67 a 68/89 byla výplň promíšená mazanicí velmi výrazně. Pohřební ritus V Záhlinicích byly zjištěny výhradně kostrové pohřby ve skrčené poloze na pravém či levém boku, což představuje běžné pohřební zvyklosti nositelů KZP. Přesto se objevily některé zvláštnosti, pozorované i na několika jiných hřbitovech (např. Šlapanice II - Dvořák 1990, 105). V souladu santropologickými údaji býly na pravém boku hlavou k J uloženy ženy (5 x) a na levém boku hlavou k S muži (7 x). Na levém boku byly pohřbeny rovněž děti (3 x), což znamená, že rozlišování pohlaví při ukládaní do hrobů platí i pro nedospělé jedince. Obecně lze konstatovat, že hrobové jámy s pohřby dětí jsou menší (max. d. 120 cm). Pokud to stupeň zachování dovolil určit, pak téměř ve všech případech měli zemřelí ruce složeny před obličejem. Výjimku tvoří skelet Ženy v hr. 67/89 - pohřeb II, který měl jednu ruku nataženou k pánvi. Ženská kostra z hr. 48/89 spočívala sice na pravém boku, avšak s hlavou k S a obličejem k Z. Tento pohřeb byl výjimečný nejen bohatou výbavou a jejím složením, ale i velikostí a vnitřní úpravou hrobové jámy. Kromě keramiky se zde nalezla měděná dýka, nátepní destička (?) a kančí kel, tedy artefakty typické pro pohřby uložené na levém boku, kdežto měděná sídla se vyskytují v hrobech se skelety na pravém boku. S dvojhroby jsme se setkali na Moravě již nejméně 8 x. Jednalo se buď o dva kostrové pohřby nebo o kombinaci kostrového a žárového pohřbu. Podobně jako v Záhlinicích (hr. 67/89) byly uloženy kostry v Rousínově - nálezová skupina II (nepublik.) a nedaleko odsud na katastru téže obce - rovněž nálezová skupina II (Geisler 1990). Až na zmíněný dvojhrob 67/89 byly ostatní záhlinické hroby vybaveny 2-4 nádobami. Překvapující je pouze výskyt jediného zdobeného poháru u kolen skeletů v hr. 46/89 a 47/89, neboť tento tvar je obvykle párový a bývá doplněn další průvodní keramikou tak jako v hr. 48/89. Zcela v souladu se známým ritem je rozmístění milodarů za trupem a u nohou zemřelých. Nejen v Záhlinicích, ale i na řadě dalších lokalit jsme pozorovali zvyk ukládání nádob do sebe. Do hrnce z hr. 4/89 a do mís z hr. 5,7 a 69/89 byly vloženy džbánky. Konvice a džbánek byly vloženy do mísy v hr. 68/89. I zde se znovu potvrdil již starší poznatek, že hrnce (B) a konvice (C) se objevují jen 219

Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský u pohřbů na pravém boku, eventuálně u dětských koster na levém boku. Tato skutečnost je dána funkcí obou keramických tvarů. Kovové výrobky reprezentují dvě měděné dýky, měděné šídlo a souprava stříbrných záušnic. U dýky z hr. 47/89 jde zřejmě o druhotnou polohu milodaru za nohama pohřbeného. Dýka z hr. 48/89 ležela před trupem, což nasvědčuje tomu, že se tyto zbraně či nástroje nosily zavěšeny na hrudí. Poškozená stříbrná spirálovitá záušnice (hr. 48/89 - předmět 5) se nacházela pod týlní Částí lebky, tento druh šperku se používal zajisté jako vlasová ozdoba. Sekundárně přemístěná byla druhá záušnice (6) a stejně tak fragment nátepní (?) destičky (10). V obvyklé poloze, t.zn. za nohama pohřbeného leželo měděné šídlo (9) a kančí kel (11). Provrtané nebo neupravované kančí kly se vyskytují v náplni KZP zřídka, na Moravě byly dosud zachyceny pouze 7 x. Převážně v Ženských hrobech se objevují kostěné knoflíky s V-vrtáním. Devět jich bylo nalezeno v hrudní partii ženské kostry v hr. 67/89. Za zády pohřbeného ležela v hr. 69/89 kamenná šipka (5). Toto umístění odpovídá předpokladu, že šipky se nosily v toulci na zádech.. Analýza inventáře Keramika KZP na Moravě obsahuje následující druhy (cf. Dvořák 1990; 1991). Aa - zdobený zvoncovitý pohár, a to dvě tvarové varianty; Ala vysoký, A2a nízký; B - hrnec; C - konvice; D - džbánek včetně variant D3 - koflík a D3e4 - koflík s vousy pod kořenem ucha; E - amforovitá nádoba; F - amfora; H - mísa s variantou Hmmísa se zdobeným okrajem. Z pohřebiště v Záhlinicích pochází celkem 38 nádob. Vyskytly se zde téměř všechny keramické typy, chybí jen amfory a amforovité nádoby, které bývají součástí žárových pohřbů. Z pěti zdobených pohárů patří tři k variantě Ala a dva k variantě A2a. Analogie najdeme v materiálu z nálezové skupiny I, resp. I/II. V případě varianty Ala se jedná o tzv. epimaritimní poháry. Jejich výška převyšuje max. šířku a základní pásová výzdoba je kombinovaná s jednoduchým vedlejším nebo doplňkovým motivem. Základní výzdobný pás tvoří vstřícně vypíchané pásy oddělené úzkými nezdobenými pásy. Vedlejší motiv se vyskytl na poháru (1) z hr. 48/89 v podobě překřížených linií, doplňkovým motivem je zdoben jak tentýž tvar, tak i pohár z hr. 47/89 - drobné obdélníky v pásu těsně pod okrajem. Další doplňkový motiv je na poháru (3) z hr. 48/89 v podobě trojúhelníků rovněž v pásu pod okrajem. Nápadný je společný výskyt vysokých a nízkých exemplářů, posledně jmenované jsou však zdobeny obdobně jako epimaritimní vysoké poháry stejně jako v Ludéřově (Hájek 1966, Abb. 5; 6) a nejnověji v Tvořihrázi (nepublik.). Na poháru (2) z hr. 48/89 se z doplňkového stal vedlejší motiv, kombinovaný ještě pásem s klikatkou. Neobvyklý je ornament na nízkém poháru z hr. 46/89, kde jsou vstřícně zdobené pásy sloučeny po třech v jeden široký bez úzkého nezdobeného pásu. Analogie pro všechny tyto tvary nalezneme ve střední a západní Evropě v souvislosti se starším horizontem KZP. Hrnce (B) jsou v souboru reprezentovány dvěma velkými vejčitými nádobami s výčnělky pod okrajem. Hrnec (1) z hr. 4/89 má navíc přesekávaný okraj, jaký se často vyskytuje v sídlištním materiálu (na Moravě celkem ca 3% keramiky). Analogie z Karpatské kotliny jsou považovány za doklad vlivu této kulturní sféry na sever (Moucha 1981, 116). Řadíme je do nálezových skupin II a III. V souboru jsou dále zastoupeny tři konvice (C), velké vejčité nádoby s jedním uchem. I pro tento, chro- 220

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž aologicky neprůkazný tvar, (nálezová skupina II a III; na Moravě ca 5% keramiky) máme rovněž řadu obdob v Karpatské kotlině. Džbánky (D) jsou na Moravě nejběžnějším, zpravidla typologicky nepříliš vyhraněným, druhem keramiky (ca 50%). K několika málo výrazným variantám náleží koflíky s baňatým tělem, velmi nízkým hrdlem a úzkým páskovým ouškem, převyšujícím obvykle okraj (D3). Varianta D3e4 s plastickými "vousy" pod kořenem ucha je typická pro nejmladší pohřebiště KZP na Moravě (nálezová skupina III). Stejné chronologické postavem zaujímá i exemplář (3) z hr. 68/89 (cf. Ondráček 1961, obr. 7). Naopak pro vysoký džbánek s válcovitým hrdlem překlenutým širokým páskovým uchem a protáhlým tělem s tupým lomem na spodku (4) z hr. 48/89 existuje analogie z Ledců v nálezové skupině I/II (Dvořák 1992, obr. 58 - A -10). V naší oblasti je tento tvar naprosto cizí a lze v něm opět spatřovat vliv z Karpatské kotliny. Mísy (H) jsou v náplni KZP na Moravě velmi časté (ca 23%), pro detailní chronologii však prakticky nepoužitelné. S výjimkou mís s hrdlem jsme se v Záhlinicích setkali s téměř všemi známými variantami. Vyskytly se zde nádoby s rovným a dovnitř rozšířeným okrajem s výčnělkem se dvěma kruhovými otvory nebo s dvojicí otvorů pod okrajem. Exemplář (1) z hr. 1/89 má okraj zdobený ozubeným kolkem, což by naznačovalo jeho větší stáří, byl nicméně nalezen společně s koflíkem, tedy tvarem, který považujeme za velmi mladý. V omezené míře se může objevit již v nálezové skupině II. Nelze vyloučit, že mísy se zdobeným okrajem se dožívají závěrečného období KZP, neboť jeden zlomek pochází ze sídlištního celku nejmladší fáze moravské KZP z Brna-Obřan (nepublik.), reprezentujícím velmi pravděpodobně nejmladší fázi vývoje KZP na Moravě. Zároveň však nelze vyloučit, že koflíky se začínají v omezené míře objevovat jíž v nálezové skupině II. Ke zvláštním tvarům (Q) patří válcovitá nádobka s horizontálním uchem z hr. 67/89. Jen z nejmladšího období KZP známe z Moravy několik podobných tvarů, ovšem s vertikálním uchem. Horizontálním uchem bývají opatřeny mísy a objevilo se rovněž na koflíku z pohřebiště v Holubicích (Rakovský 1985, obr. 2:1), datovaném do II nálezové skupiny. Dalšími důležitými artefakty jsou dvě měděné, typologicky velmi rozdílné dýky (Y). Artefakt z hr. 48/89 má velmi dlouhý řap s krátkou masivní, zřejmě ubroušenou čepelí. Naopak dýka z hr. 47/89 má krátký řap a středně dlouhou čepel. První lze přiřadit ke starší variantě I a druhou k variantě III, jež se ale má vyskytovat i ve starším období KZP (viz Kuna - Matoušek 1978). Nejatraktivnější nález ze záhlinické nekropole představují dvě spirálovité záušnice z hr. 48/89. Jejich význam z hlediska relativní chronologie spočívá v tom, že se v naší geografické oblasti prozatím objevily společně s maritimními, resp. epimaritimními poháry a s dlouhými dýkami typu I a II - např. v Přerove (Kuna - Matoušek 1978, 73; cf. Hájek 1966). Posledně v literatuře zveřejněný nález pochází ze žárového hrobu z Oberndorfu in der Ebene v Dolním Rakousku (Neugebauer - Gattringer 1982, Abb. 21:2) a byl provázený opět typologicky starobylou mísou se zdobenými stěnami. Dosud se žádná podobná záušnice nevyskytla v časově pozdějším kontextu. V této souvislosti je důležité upozornit na takřka shodné šperky ze Sionu, Petit Chasseur nebo Kiste VI, které se dokonce váží na poháry AOC, třebaže zde byly i mladší hroby. Všechny tyto objekty byly radiokarbonově datovány a je potvrzeno, že mezi nimi existují značné časové diference (Gallay 1976, 279-305). 221

Do námi hodnoceného souboru ještě patří dva kousky hematitu z hr. 48/89 (9), které sloužily k barvení zdobených pohárů. Některé drobné předměty (měděná šídla, kamenná nátepní destička, šipky, úštěpy a kostěné knoflíky s V -vrtáním) jsou chronologicky necitlivé. Z výše uvedeného rozboru inventáře získaného v Záhlinicích vyplývá, že zde jsou zastoupeny dvě typologicky odlišné, nicméně velmi homogenní skupiny nálezů (hr. 1-7, 49, 67-69/89 a 46-48/89). Vyvstává zde tudíž otázka interpretace těchto.výrazných odlišností. Obě skupiny se liší nejen umístěním hrobů v rámci hřbitova, ale i určitými nuancemi pohřebního ritu a složením milodarů. Rozdíly stále vysvětlujeme z chronologického hlediska, neboť jsme se ještě nikdy nesetkali s tím, že by v jednom hrobovém celku byla společně nalezena keramika "mladá" a "stará". Obdobná situace je známa pouze z pohřebiště v Ostopovicích (Dvořák 1992; Ondruš - Dvořák, v tisku). Téměř všechny moravské nekropole KZP působí dojmem, že pocházejí z jednoho časového úseku, Lokality v Záhlinicích a Ostopovicích patří do nejstaršího a nejmladšího období KZP, kdežto střední fáze zde není zastoupena. V počátcích osídlování naší oblasti lidem KZP se pohřebiště" skládá jen ojediněle z více jak dvou hrobů, avšak později existují již hřbitovy i s několika desítkami objektů. To znamená, že komunity KZP tvořily nejprve malé a velmi pohyblivé složky, které se postupně transformovaly do početnějších a usedlejších skupin. Tato situace se zřejmě projevuje i na námi hodnocené lokalitě. Do úvahy připadá i odlišná hypotéza, vypracovaná a do literatury uvedená S. J. Shennanem (např. 1981), zastáncem autochtonního modelu. Rozdíly, jež všeobecně považujeme za chronologické, vysvětluje jako projev sociální diferenciace tehdejší společnosti. Hroby řazené do první nálezové skupiny jsou relativně bohatší než hroby "mladší", což je patrné jak na pohřebišti v Záhlinicích, tak i Ostopovicích. Vzhledem k tomu, Že většinu nekropolí KZP známe jen neúplně, nelze vyloučit, že "starší" a "bohaté" hroby nebo naopak "mladší" či "chudší" hroby nemusely být na prozkoumaných částech hřbitovů objeveny. Poukažme ještě na další eventualitu, která by alespoň zčásti vysvětlovala výše uvedený rozpor. Je možné, že mnohé pohřební areály byly využívány nejméně dvakrát po sobě. Některá naleziště jsou pak zdánlivě výrazně sociálně diferencována, pravděpodobněji se však jedná o chronologické rozdíly. Otázkou však potom zůstává příčina relativně velkého bohatství, zejména kovových předmětů, v nejstarších hrobech KZP. Malé skupiny nově příchozích byly zřejmě složeny především z bojovníků, kteří zajisté disponovali větším bohatstvím a díky tomu zaujímali výsadní postavení ve společnosti (válečná výzbroj, snad i některé odlišné zvyklosti), což je patrné ještě v nálezové skupině II. Záhy však byli nepochybně kulturně asimilováni místní zemědělskou populací, takže v nálezové skupině III se setkáváme již jen s reminiscencemi na starší období, zejména v pohřebním ritu. Tato fáze KZP je záhy vystřídána novou civilizací starší doby bronzové. Závěr Na Části nekropole prozkoumané v Záhlinicích se. podařilo zachytit celkem 14 kostrových hrobů KZP, které náleží nálezovým skupinám I (hroby 46-48/89) a III (hroby 1-7, 49, 67-69/89). I v případě této lokality narážíme na dosud nedořešený 222

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž problém interpretace zdobeného zvoncovitého poháru. Na jedné straně se jeví jako součást nejstarších nálezových celků, není však vyloučena ani možnost, že se jedná o časově průběžné prestižní zboží, přikládané do hrobů jedinců vyššího společenského postavení. Pohřby řazené do "staršího" období byly umístěny mimo největší koncentraci hrobů z "mladšího" období, měly jiný tvar a byly bohatěji vybaveny. Z běžného pohřebního ritu se vymyká pouze hrob 48/89. Literatura Dvořák, P. 1990: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry ve Šlapanicích (okr. Brno - venkov), Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno, 99-118. Dvořák, P. 1991: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry v Holáskách (okr. Brno - město), ČMMB LXXVI, 41-60. Dvořák, P. 1992: Die Gräberfelder der Glockenbecherkultur in Mähren I. (Bezirk Blansko, Brno-město -Stadt, Brno-venkov -Umgebung). Katalog der Funde, Brno. Gallay, A. 1976: The Position of the Bell Beaker (Zivilisation in the Chronological Sequence of Petit - Chasseur (Sion, Valais, Switzerland, in: Glockenbechersymposion Oberried 1974, Bossum, Haarlem, 279-205. Geisler, M. 1990: Hrob kultury se zvoncovitými poháry z Rousínovce, Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno, 119-127. Hájek, L. 1966: Die älteste Phase der Glockenbecherkultur in Böhmen und Mähren, PA LVII, 210-241. Kalicz - Schreiber, R. 1976: Die Probleme der Glockenbecherkultur in Ungarn, in: Glockenbechersymposion Oberried 1974, Bossum, Haarlem, 183-215. Kolbinger, D. - Stuchlíková, J. 1991: Věteřovské osídlení Hulínska, Zprávy ČAS, Supplément 12. Kuna, M. - Matoušek, V. 1978: Měděná industrie kultury zvoncovitých pohárů ve střední Evropě, Praehistorica VII, 65-89. Moucha, V. 1981: Südöstliche Elemente in der mährischen und böhmischen Gruppe der Glockenbecherkultur. In: Die Frübronzezeit im Karpatbecken und Nachbargebieten - Internationales Symposium, Budapest-Velem 1977, Budapest, 115-123, 291-295. Neugebauer, J. -W. - Gattringer, A. 1982: Die Kremser Schnellstrasse S 33, FÖ, 21, 63-96. Ondráček, J. 1961: Příspěvky k poznání kultury zvoncovitých pohárů na Moravě, PA LII, 149-157. OndruŠ, V, - Dvořák, P. v tisku: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Ostopovicích, ČMMB. Rakovský, I. 1985: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Holubicích, AR XXXVII, 393-402. Rakovský, I. - Stuchlíková, J. 1993: Feststellungsgrabung in Záhlinice, Gemeinde Hulín-Záhlinice (Bez. Kroměříž), PV 1989,111-112. 223

Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský Rakovský, I. - Stuchlíková, J. 1993 v tisku: Pokračování zjišťovacího výzkumu V Záhlinicích (okr. Kroměříž), PV 1990-1991. Shennan, S.J. 1981: Peer polity interaction, Basel. Gräberfeld des Volkes mit Glockenbecherkultur bei Záhlinice, Bez. Kroměříž In den Jahren 1989-1990 realisierten die Arbeiter des AI Brno eine Tastgrabung auf dem Kataster der Gemeinde Záhlinice bei Hulín in Ostmähren (Rakovský - Stuchlíková 1993, v tisku). Die Lokalität befindet sich auf einem flachen Terrainausläufer des Unken Ufers des Flusses Rusava (Abb. 1). Insgesamt wurden hier 78 Objekte von verschiedenen Zeitabschnitten durchforscht. Das wichtigste Ergebnis stellt die Entdeckung eines Teiles der Begräbnisstätte der Glockenbecherkultur mit 14 Gräbern dar. Es gelang den N - und W - Rand der Nekropole, die sich zweifellos in der S Richtung, also im Garten am Rande des Dorfes fortsetzt, erfassen. Das Gräberfeld, das offensichtlich den ovalförmigen Grundriß mit der Orientierung in die Richtung NW-SO hatte, besteht aus zwei verschiedenen Teilen. In der Nordgruppe befanden sich geräumigere, fast quadratische Gräber (46-48/89), die voneinander ziemlich entfernt waren. Im Gegenteil im S Teil erschienen die, unweit von sich auseinandergelegten kleineren, rechtecktigen Gräber. Die Ausfüllung bildete der braune bis braunschwarze, mit dem Schotter vermischte Boden. In einigen Grabgruben (vor allem Gr. 47, 48, 67 und 68/89) wurde eine grö3ere Menge von Klümpfen des Lehmbewurfes festgestellt. In Záhlinicee handelte es in allem Fällen um die Skelettgräber (1x ein Doppelgrab) in Hockerlage. Auf der rechten Seite mit dem Kopf nach S wurden die Frauen (5x) und auf der linken Seite mit dem Kopf nach N die Männer (7x) und die Kinder (3x) bestattet. Mit der Ausnahme des Doppelgrabes waren die Gräber mit 2-4 Gefäßen ausgestattet. Überraschend ist das Vorkommen nur von einen verzierten Glockenbecher in den Gräbern 46 und 47/89, weil diese Form gewöhnlich paarweise und zusammen mit der Begleitkeramik erschient. Die Beigaben waren hinter dem Rumpf und zu den Füßen disloziert. Einige wurden einander in sich eingelegt. Von den anderen Funden kamen weiterhin zwei Kupferdolche mit Griffzunge, ein Kupferpfriem, die Garnitur von silbernen Schläfenringen, Fragment einer Armschutzplatte (?), ein Hauer, 9 Knöpfe mit V - Bohrung, eine Pfeilspitze, ein paar Abschläge und zwei Stücken des Blutsteines. Fast alle genannte Gegenstände lagen in den Gräbern auf den Stellen, die mit ihrer Funktion zusammenhängen. Aus Záhlinice stammen insgesamt 38 Gefäße. Außer den Ampforen repräsentieren sie beinahe alle bekannte Typen der GBK. Von den 5 verzierten Glockenbechern (Abb. 7:1-3; 8B:1; 8C: 1) gehören 3 zur Variante Ala (epimaritimen) und zwei zur Variante A2a. Analogien für sie findet man in der Fundgruppe I, event. I/II. in der Kollektion sind auch 2 größe Töpfe mit den Knubben unter dem Rand (Abb. 3D; 4A:1) und 3 Kannen (Abb. 5A:3; 5B:2; 6A:5), große eiförmige Gefäße mit einem Henkel, die wir in den Fundgruppen II und III reihen. Die Krüge stellen die geläu- 224

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž figste Form der Keramik der GBK in Mähren dar. In Záhlinice kam sowohl ein altertümliches Stück (Abb. 7:4) mit den Analogien in Karpatenbecken, als auch die jüngeren Formen (Abb. 5B:3) vor. Unter den, für die feinere Chronologie fast unbenützten Schüsseln waren fast alle bekannte Typen vertreten. Das Exemplar mit dem Stempelverzierung des Randes aus dem Grab 1/89 (Abb. 3A:1) wird manchmal für die ältere Ware gehalten, es ist nicht aber ausgeschlossen, daß diese Schüsseln des Endabschnittes der GBK erleben. Zu den seltsamen Formen gehört das kleine zylindrische Gefäß mit dem waagrechten Henkel aus dem Grab 67/89. Wichtige Artefakte stellen die zwei, typologisch sehr unterschiede Dolche vor. Die erste (Abb. 8A:7) kann man zur älteren Variante I und die zweite (Abb. 8C:2) zur Variante III einreihen. Der atraktivste Fund aus der Záhlinicer Nekropole sind die spiraloförmigen Schläfenringe (Abb. 8A:5-6) aus dem Grab 48/89. Eine war sekundär versetzt, das zweite, unter dem Schädel gefundene Stück, wurde schon ursprünglich beschädigt. In unserem geographischen Raum erschient dieser seltene Schmuck bisher nur gemeinsam mit den maritimen, bzw. epimaritimen Glockenbechern und den langen Dolchen des Typus I und II. Nahezu alle mährische Friedhöfe der GBK üben den Einfluß aus, daß sie aus einer Zeitspanne stammen. Aus der Bewertung unseres Gräberfeldes folgt jedoch, das es hier sich um zwei verschiedene Fundgruppen (I - Gr. 46-48/89 und III - Gr. 1-7, 49,67-69/89), ähnlich wie auf der Lokalität in Ostopovice (Dvořák - Ondrušvtisku) handelt. Diese Fundstellen gehören in den ältesten und jüngsten Abschnitt der GBK, während die mittlere Phase nicht vertreten ist. In Betracht kommt auch die Eventualität der zeitlich doppelten Ausnutzung einiger Nekropolen. Dazu muß man noch damit rechnen, daß die Mehrheit der Gräberfelder nicht komplett durchforscht wurde. Komplizierte Problematik der inneren Chronologie der GBK ist bisher nicht befriedigend gelöst. Die Unterschiede zwischen den älteren - reichen" auf einer und den "jüngeren - armeren" Gräbern auf der anderen Seite kann man durch verschiedene Weise erklären. Nach unseren Ergebnissen bestehen die ältesten Begräbnisstätten nur einzeln von mehr als 2 Gräbern, erst die jüngeren waren größer. Das würde heißen, daß die ersten Komunitäten der neuangekommenden Träger der GBK nur die kleinen, beweglichen Gruppen der Kämpfer bildeten. Sie verfügten gewieß mit dem größeren, wertvolleren Reichtum (vor allem Kriegsausrüstung) und zeichneten sich vielleicht auch durch einige verschiedene Sitten aus. Dank dazu konnten sie eine privilegierte Stellung im Rahmen der Orstbevölkerung einnehmen. Fortlaufend wurden sie sich durch die landwirtschaftlichen Lokalpopulation eingewöhnt und umformierten sie sich in die zahlreicheren, ansässigeren Gruppen. Andere Hypothese S. j. Shennans (z.b. 1981) erklärt die markanten Unterschiede als Ausdrücke der sozialen Abstufung der ehemaligen Gesellschaft. Auch im Fall der Begräbnisstätte in Záhlinice stoßen wir auf die Frage der Deutung von verzierten Glockenbechern, die sich als ein Bestandteil der ältesten Fundkomplexe erscheinen. Man kann aber auch die Möglichkeit nicht ausschließen, daß es um die zeitlich durchlaufende, in die Gräber der Individuen von höheren gesellschaftlichen Stellung beigelegte Ware handelt. 225

226 Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský Obr. 2. Záhlinice I. Plán prozkoumané plochy a celkový plán pohřebišti KZP.

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž Obr. 3. Záhlinice I. Hrob 1/89, 2/89, 3/89, 49/89, 227

228 Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský Obr. 4. Záhlinice I. Hrob 4/89, 6/89.

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž Obr. 5. Záhlinice I. Hrob 5/89, 7/89, 68/89. 229

230 Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský Obr. 6- Záhlinice I. Hrob 67/89, 69/89.

Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž Obr. 7. Záhlinice I. Hrob 48/89. 231

232 Petr Dvořák - Jana Stuchlíková - Ivo Rakovský Obr. 8. Záhlinice I. Hrob 48/89, 46/89, 47/89.

Pravěk NŘ 2, 1992, 233-236 ANTROPOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ HROBU ZE ZÁHLINIC, OKR. KROMĚŘÍŽ MILUŠE DOBISÍKOVÁ Ve 14 hrobech, odkrytých při výzkumu pohřebiště lidu se zvoncovými poháry v Záhlinicích, byly nalezeny kosterní pozůstatky 15 osob. Třebaže kosti byly pouze zlomkovité, měly silně narušený povrch a byly posmrtně deformované, podařilo se, s výjimkou čtyř hrobů, zjistit s různým stupněm pravděpodobnosti základní demografická data pohřbených, u pozůstatků z hr. 5 a 67 dokonce stanovit výšku těla. Hrob 1 Nalezeny zlomky kosti lebky a končetin, které svou stavbou odpovídají dítěti ve věkové kategorii inf. II (7-14 let). Podle stupně mineralizace zubů odhadujeme věk na asi 9 let. Hrob 2 Z pohřbu se zachovaly pouze zuby. Jejich vývoj odpovídá asi 4 - letému dítěti. Hrob 3 Zlomky těl dlouhých kostí pravděpodobně dospělého člověka. Hrob 4 Tělesné pozůstatky v tomto hrobě byly zastoupeny pouze kostmi dolních končetin. Znaky na pánevních kostech a na kostí stehenní ukazují na dospělou ženu věkové kategorie maturus (40-60 let). Hrob 5 V hr. 5 se zachovaly gracilní kosti lebky i postkraniálního skeletu. Na žádné z nich se nepodařilo nají přesvědčivé znaky, podle kterých bychom je mohli spolehlivě přiřadit určitému pohlaví a tak pouze gracilita ukazuje spíše na ženu než na muže. Věk byl odhadnut na základě struktury spongiózy a zubní abraze na dolní polovinu věkové kategorie maturus, t. j. asi 40-50 let, výška postavy byla stanovena z délky stehenní kosti na 164 cm. Druhé stoličky horní čelisti (17, 27) mají nápadně protáhlý tvar s osou téměř proximálně - disálního směru. Část korunky přiléhající k předchozí stoličce kopíruje distální obrys této stoličky. K hlavnímu nálezu byly přimíšeny dva zuby a pravá holenní kost. Hrob 6 Zlomky dlouhých kostí a jednoho článku prstu dospělé osoby. Pohlaví nelze určit. Hrob 7 Všechny kosti z hr. 7 byly poškozené a jejich hodnocení velmi obtížné. Pohlaví, které jsme mohli určovat pouze ze zlomků pánevních kostí, nebylo možné spolehlivě zjistit, ale podle "arc composé" a velkých kyčelních jamek se nám i přes gracilitu kostí zdálo pravděpodobnější, že se jedná spíše o muže než o ženu. Věk jsme odhadli z abraze zubů, struktury spongiózy a obliterace lebečních švů na nejspíše 20-30 let. Na pravé stehenní kosti jsme nalezli silně zkrácený krček při zachování normálního kolodiafyzárního úhlu; příslušná kyčelní jamka má poněkud strmější střížku. Korunky dvou stoliček byly téměř celé spotřebovány zubním kazem. 233

Miluše Dobisíková Hrob 46 Hodnotitelné znaky na tělesných pozůstatcích z hr. 46, t. j. robusticita, svažující se čelo, velikost proc. mastoideus a modelace nuchální krajiny ukazuji na mužské pohlaví. Stav chrupu, obliterace lebečních švů a degenerativní změny kloubních ploch muže zařadily do věkové kategorie maturus (40-60 let). Alveolární výběžek horní Čelisti byly kompletně ztraceny již během života. V dolní čelisti je většina lůžek zachována, výjimku činí pouze lůžko první pravé stoličky (46), které je úplně uzavřené po intravitální ztrátě zubu. Všechna lůžka jsou však nápadně měkká, zvláště lůžko první stoličky vlevo (36) a druhého třenového zubu vpravo (45). Ztráta zubů v horní čelisti nebude pravděpodobně podmíněna vysokým věkem, ale spíše chorobnými změnami, např. zánětlivým procesem, v této oblasti. Na pravé noze muže došlo ke značným změnám v konfiguraci nártních kostí. Vlivem zánětlivého procesu (osteomyelitis) srostla kost patní s kostí hlezenní a pravděpodobně i s kostí loďkovitou, první a druhou kostí klínovitou a možná i bázemi prvních dvou zánártních kostí v jeden nepohyblivý útvar. Na prvním krčním obratli byl nalezen přední i zadní rozštěp (spina bifida anterior a posterior). Hrob 47 U zlomkovitých kostí tohoto hrobu nebylo možné určit pohlaví osoby v něm pohřbené. Vedle některých znaků, které se vyskytují častěji u mužského pohlaví, jsme nalezli také ty, které bývají spojovány spíše s pohlavím ženským. Věk pohřbeného člověka předpokládáme, že se pohyboval mezi 40-60 lety, t. j. ve věkové kategorii maturus. Hrob 48 Všechny kosti postkraniálního skeletu jsou tak poškozené, že jsme při určování pohlaví museli vycházet pouze z hodnocení robusticity kostí a ze znaků zjištěných na lebce. Ty ukazovaly na ženu. Zubní abraze a stav zarůstání lebečních švů bývají v tomto stupni nalézány ve věkové kategorii maturus. Jedná se tedy pravděpodobně o dospělou, 40-60 - ietou ženu. Hrob 49 Zlomky kostí snad dospělého člověka. Hrob 67 Z hr. 67 jsme vytřídili kosti patřící dvěma osobám. Skelety obou osob byly středně masivní, náležely do stejné věkové kategorie, a proto je bylo možné rozlišit pouze vzájemným srovnáním párových kostí. U nepárových kostí nebo při jedné párové kosti jsme nebyli schopni nalezené pozůstatky jednotlivým osobám přiřadit. Poněkud, v rámci střední robusticity, gracilnější kostra vykazovala převahu ženských pohlavních znaků jak na lebce tak i na pánvi, u druhé nebyly sice pohlavní znaky přesvědčivě vyvinuté, ale při porovnání s první kostrou předpokládáme, že by mohla patřit spíše muži. Obě kostry jsme zařadili do věkové kategorie adultus (20-40 let), i když žena bude pravděpodobně poněkud starší než muž. Druhá stolička vlevo nahoře v chrupu patřícímu ženě má odlišný tvar než ostatní. Její korunka má protáhlý tvar s osou lehce šikmo k předozadní ose čelisti. V chrupu druhé kostry (muže?) chybí třetí stolička vlevo dole; je pravděpodobné, že nebyla vůbec vyvinuta. Hrob 68 Podle neúplně mineralizovaných stoliček jsme určili, že v tomto hrobě byly pohřbeny pozůstatky asi sedmiletého dítěte. Postkraniální skelet byl pouze zlomkovitý a svým charakterem odpovídá kostem dítěte v tomto věku. Hrob 69 Věk a pohlaví osoby pohřbené v hr. 69 nebylo možné pro nedostatek podkladů spolehlivě určit. Podle opotřebení zubů můžeme předpokládat, že by se mohlo jednat o člověka na počátku věkové kategorie maturus (40-60 let) a podle tvaru brady bychom mohli uvažovat spíše o muži než o ženě. Mezi volně nalezenými, t. j. postmortálně vypadlými, zuby byl také přítomen útvar s krátkým kuželovitým kořenem ukončeným háčkem a kuželovitou korunkou se špičatým hrotem. Útvar je menší než normální zub, je 234

Antropologické zhodnocení hrobů ze Záhlinic, okr. Kroměříž morfologicky od něho odlišný, t. j. nejde o plnohodnotný zub. Jeho umístění v zubním oblouku nebylo možné zjistit. Na dvou z volně nalezených horních stoliček byl zubní kaz. Objekt 49 V tomto objektu byly nalezeny drobné zlomky lidských kostí patřících dospělé osobě o jejímž věku i pohlaví se nelze vyjádřit. Přehled základních demografických dat: I když údaje získané zkoumáním kosterních pozůstatků nemají stejnou sílu spolehlivosti, lze je shrnout v konstatování, že v záhlinických hrobech bylo pohřbeno 12 dospělých osob a tři děti. Z toho bylo pravděpodobně 5 žen a 4 muži, ve třech hrobech byly pouze takové zlomky, které nedávaly možnost určení pohlaví. Z podrobného popisu jednotlivých odkrytých kosterních pozůstatků je patrné, že nemůžeme udělat závěr, ve kterém by byla charakterizována skupina lidí pohřbených v záhlinických hrobech jako celek. Můžeme se pouze zmínit o některých zajímavostech nalezených u jednotlivých osob. Je to například nápadně shodný tvar druhé horní levé stoličky (27) u žen pohřbených v hr. 5 a 67, podle kterého se můžeme domnívat, že mezi ženami byl příbuzenský vztah, absence třetí stoličky u muže (?), v hr. 67, nález dysptastického zubního útvaru u muže (?) v hr. 69 či výskyt zubních kazů u některých osob. 235

Z patologického hlediska je pravděpodobně nejzajímavější nález na kostře dospělého muže pohřbeného v hr. 46. Muž mél na svém prvním krčním obratli spina bifida dorsalis i ventralis osteomyelitické změny na kostech pravé nohy a úplnou atrofii alveolárních výběžků horní čelisti při zachování sice parodontického, ale téměř úplného chrupu dolní čelisti. Na ostatních kostrách byly přítomny pouze běžné degenerativní změny spojované s věkem, jako je např. spondylóza či artróza. Skelette aus dem Gräberfeld der Glockenbecherkultur in Záhlinice, Bez. Kroměříž In 14 Gräbern der Glockenbecherleute in Záhlinice bei Hulín wurden die Überreste von 15 Personen (12 Erwachsenen und 3 Kindern) gefunden. Davon gehören offensichtlich 5 Skelette Frauen, 4 Männern und bei den Knochen aus 3 Gräbern gelang es uns nicht, das Geschlecht bestimmen. Die 2 bestattenen Frauen hatten die zweiten oberen Molaren übereinstimmend geformt, was die Vermutung ihrer Verwandschaft nahelegt. Bei einem Mann wurde ein dysplastisches Zahngebilde und bei einigen Individuen auch Zahnkaries festgestellt. Dem pathologischen Gesichtspunkt nach war der Fund von Spina bifida anterior und posterior des ersten Halswirbels, Atrophie der Alveolarausläufern des Oberkiefers bei der Erhaltung des Gebisses von Unterkiefer, die offensichtlich durch die Paradonthose verursacht worden war, und osteomyelische Veränderungen an den Knochen des rechten Beines einer Person - des, im Grab 46 beerdigten Mannes sehr interessant. 236

Tab. IV. Záhlinice I.Výběr keramiky z hrobů 4/89 (12), 46/89 (1). 47/89 (9), 48/89 (2, 3, 7), 67/89 (4-6, 11), 69/89 (8, 10)

Tab. V. Záhlinice I. Drobné nálezy z hrobů 47/89 (4), 48/89 (1-3,5,6,12), 67/89 (7-11)