Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity studijní obor Právo Katedra právní teorie DIPLOMOVÁ PRÁCE Fenomén sdílení autorských děl na internetu Jaroslav Bárta 2009 / 2010

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Fenomén sdílení autorských děl na internetu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Jaroslav Bárta 1

Poděkování: Chtěl bych tímto velmi poděkovat především JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D. za trpělivé a odborné vedení mé práce, cenné rady a velmi vstřícný přístup při jejím zpracování. 2

Obsah 1 Úvod... 5 2 Fenomén sdílení... 7 2.1 Začátky mediálního průmyslu z pohledu pirátství...10 2.2 Sdílení autorských děl v elektronické podobě...12 3 Organizace zabývající se fenoménem sdílení...17 3.1 IFPI...17 3.2 MPAA...19 3.3 RIAA...20 3.4 Pirátské strany...23 3.5 EFF...24 4 Právní úprava sdílení...27 4.1 Sdílení jako autorskoprávní problém...27 4.2 Americká autorskoprávní úprava...29 4.3 Komunitární autorskoprávní úprava...30 4.4 Česká autorskoprávní úprava...31 5 Sluţba Napster...33 5.1 Historie...33 5.2 Technologie sdílení...35 5.3 Právní otázky...36 6 Případová studie RIAA v. Napster...39 6.1 Procesní vývoj případu...39 6.2 Právní analýza případu...41 6.3 Význam rozhodnutí pro právní praxi...49 7 Prognóza společenského a právního vývoje...52 8 Závěr...56 9 Summary...58 3

10 Seznam pouţitých pramenů...60 10.1 Kniţní publikace...60 10.2 Odborné články...60 10.3 Ostatní zdroje...63 10.4 Judikatura...65 10.5 Právní předpisy...67 10.5.1 Mezinárodní smlouvy...67 10.5.2 Evropská legislativa...67 10.5.3 Zákony...68 4

1 Úvod Tato diplomová práce se zabývá fenoménem tzv. sdílení autorských děl uţivateli sluţeb sítě internet. S příchodem celosvětové počítačové sítě se nejen velmi usnadnila tradiční komunikace mezi jednotlivými uţivateli, ale vytvořilo se téţ mnoho nových způsobů její realizace. Jednomu z nich se věnuje právě tato práce. Jedná se o zpřístupňování autorských děl, kterými dotyčný disponuje, za vyuţití moderních technologií. Tato činnost bude analyzována jak z pohledu právního, tak i sociokulturního především pomocí analytického, komparativního a deskriptivního přístupu. Zájem autora o tuto oblast vychází z aktuálnosti a ţivosti tohoto fenoménu a obecného zájmu o informační a komunikační technologie. Cílem celé práce je vytvořit rámcový přehled o fenoménu sdílení autorských děl. Pochopit a systematicky zařadit podstatné prvky, jeţ se tohoto jevu dotýkají a mají na něj zásadní vliv. Zároveň je analyzovat jak z právního, tak i sociokulturního pohledu. V první části je nastíněn obsah samotného pojmu sdílení v obecné rovině. Termín je zkoumán nejen z pohledu technologického, ale především i sociokulturního. Zároveň jsou zde rozděleni jednotliví uţivatelé podle motivací ke sdílení v rámci internetu. Následuje přehled historického vývoje problematiky. Po vymezení počátků mediálního průmyslu a jeho vztahu k pirátství jsou rozebrány důleţité etapy a události pro rozvoj samotného sdílení. Jsou zde zaznamenány technologické milníky, které měly podstatný vliv, a také jednotlivé sluţby provozované na internetu za účelem umoţnění sdílení obsahu jejich uţivateli. V další kapitole je pojednáno o jednotlivých organizacích, které se zabývají tímto fenoménem. Lze je rozdělit na dvě skupiny. První hájí zájmy mediálního průmyslu a prosazují ochranu autorských práv. Druhá se naopak zaměřuje na podporu technologií umoţňujících svobodnou výměnu souborů. Další část práce se věnuje právní úpravě sdílení. Jsou zde popsány především počátky autorského práva a určující činitele, které měly vliv na jeho další vývoj. Dále jsou stručně nastíněny právní úpravy v některých zemích. Vzhledem k nejvýznamnějším událostem spojeným se sdílením autorských děl na internetu, které se odehrály v USA, je zde popsáno americké autorské právo. Následuje pro tuzemsko důleţitá komunitární a samozřejmě i česká právní úprava. Ve zvláštní části této práce je z mnoha pohledů rozebírán fenomén sluţby Napster pro sdílení hudebních děl. Je zde vylíčen historický vývoj a technická podstata 5

fungování systému. Dále jsou diskutovány důleţité právní otázky, které pouţívání a provozování takovéto sluţby nezbytně provázejí. Nejrozsáhlejší kapitolu této práce tvoří případová studie RIAA v. Napster. Po nastínění procesního vývoje případu následuje právní rozbor jednotlivých argumentů, které vznášely strany sporu. Postupně jsou analyzovány jednotlivé části soudního rozhodnutí daného případu. Poté je zhodnocen význam rozhodnutí pro budoucí právní praxi a vývoj sdílení. Poslední kapitola uzavírající celou práci se zabývá prognózou společenského a právního vývoje. Jsou zde nastíněny různé moţnosti, naznačující jak řešit problém s nelegálním sdílením. Následují úvahy de lege ferenda o vývoji autorského práva s ohledem na současný stav. 6

2 Fenomén sdílení Nejčastěji je pojem sdílení spojován s prostředím internetu. Jedná se o poskytování či zpřístupňování informací, které jsou uloţeny v paměti počítače, dalším uţivatelům sítě. Samotná podstata této činnosti je ale samozřejmě mnohem starší. Jedná se ve své podstatě o přirozenou součást ţivota. Jiţ od počátků formování lidské společnosti fungoval fenomén sdílení. Jednalo se samozřejmě o objekty, které byly pro danou dobu příznačné, například sdílení potravin, či zkušeností s jejich získáváním. Vţdy však byl tento jev spojen s určitými pravidly. Se vznikem dělby práce se tato formovala v rámci rozdělení jednotlivých povinností. Z výše uvedeného vyplývá, ţe tento fenomén má své kořeny jiţ v počátcích lidského souţití. Se společenským vývojem a uspokojováním základních potřeb se objevují nové, mezi které můţeme jako jeden z vrcholů zařadit i potřeby kulturní. Sdílení autorských děl na internetu tyto potřeby uspokojuje. Podstatným rozdílem je, ţe však nedochází k přesunu hmotného substrátu. Rozmnoţování nezpůsobuje zmenšení či přemístění originálu. Proto v zásadě u počítačového pirátství (kam můţeme zařadit i sdílení autorských děl bez řádného povolení vlastníka autorských práv) nelze hovořit o krádeţi, ale pouze případně jen o porušování práv k duševnímu vlastnictví, konkrétně autorských práv. Pojem vlastnictví zde není ke hmotné věci, ale k duševnímu výtvoru. Prostředí internetu je pro tento fenomén do značné míry určující. Bez vyuţití technických definic, kterých existuje celá řada, můţeme pouţít přirovnání této počítačové sítě ke svobodnému prostoru. Svoboda není samozřejmě absolutní, existují zde různé druhy normativních systémů, které tento kyberprostor (cyberspace) do určité míry formují. Jednalo by se o právní, etické, obyčejové a náboţenské normy. 1 Dalším velmi důleţitým normativním systémem jsou definiční normy, jeţ lze přirovnat do určité míry k přírodním zákonům. 2 A jelikoţ je tento prostor zatím fenoménem velmi mladým, ale zároveň velmi flexibilním s neustále rostoucím potenciálem vyuţití, je normování v této oblasti téţ ve svých začátcích. Protiprávní sdílení některých děl nemusí zdaleka znamenat nemorálnost daného činu. Jedním ze známých vymezení postavení práva a morálky je: Právo je minimum morálky. Striktní výklad tohoto citátu by znamenal, ţe právo je podmnoţinou morálky. 1 Viz POLČÁK, Radim; ŠKOP, Martin; MACEK, Jakub. Normativní systémy v kyberprostoru : (úvod do studia). 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005. s. 67. ISBN 8021037792. 2 Viz tamtéţ s. 81. 7

To však v tomto případě neplatí. Jedná se o dvě mnoţiny, které mají v určité své části průnik. Sdílení je často projevem solidarity mezi uţivateli počítačové sítě, coţ samo o sobě není právně závadné ani amorální. Rozhodnutí poskytnout dalším lidem autorský obsah, kterým disponuji (ač uţ po právu nebo protiprávně), reflektuje pouze určitou svobodu informací, potaţmo svobodnou kulturu. Ale jak jiţ ve stejnojmenném díle popsal Lawrence Lessig: Svobodná kultura neznamená svět bez vlastnictví, stejně jako volný trh neznamená trh, kde je vše zdarma. Opakem svobodné kultury je "kultura povolení": svět, v němž člověk může tvořit pouze s povolením mocných, či s povolením tvůrců minulosti. 3 Z pohledu morálky je nutné rozlišovat, zda se někdo dopouští sdílení pro hospodářský prospěch (a vlastní obohacení), anebo pouze sdílí bez nároku na honorář. Jedním z důvodů existence autorského práva je podpora invence a tvorby nových děl. Sdílení těchto výtvorů nemusí mít vţdy negativní dopad. Technologický pokrok zapříčinil, ţe se náklady na tvorbu jednotlivých děl rapidně sníţily, a tudíţ se otevřely mnohem větší moţnosti pro tvorbu. Důleţitým faktorem je míra autorskoprávní regulace. Velmi názorně to vyjádřil jiţ zmiňovaný Lawrence Lessig, který srovnal dva rozdílné směry v určitém připodobnění. V prvním lidé věří, ţe kultura a nápady mají být svobodné. Právní úprava by měla být minimální, coţ bude vést k prosperitě. V druhém směru je uplatněn opačný přístup. Kultura je majetek a je moţné ji vlastnit. Je kontrolována vlastníky a ti mají právo rozhodnout, jak s ní naloţit. Mnoho umělců potom zaprodává duši těmto vlastníkům kultury. 4 V zásadě jde o nalezení správného poměru mezi volností a vázaností právní úpravy, coţ má vliv na budoucí tvorbu. Autoři mají zájem o ochranu svých děl a zároveň o svobodnou tvorbu. Dle výzkumu provedeného na Harvard Business school by sdílení souborů nemělo mít negativní vliv na tvorbu umělců a vytváření nových děl. Toto je dokládáno tím, ţe se vydalo o 66 procent více knih neţ v období 2002-2007. Od roku 2000 se roční produkce hudebních alb více neţ zdvojnásobila a stejně tak filmový průmysl si celosvětově polepšil a počet hraných filmů od roku 2003 se zvýšil o více neţ 30 3 Viz LESSIG, Lawrence. Free culture : the nature and future of creativity. New York : Penguin Books, 2004. 345 s. ISBN 1594200068. Dostupné také z www: <http://wiki.root.cz/main/fc1-1>. 4 Viz LESSIG, Lawrence. Innovating Copyright. Cardozo Arts & Entertainment Law Journal. 2002, roč. 20, č. 3, s. 611-623. ISSN: 0736-7694. Dostupné také z www: <http://www.lessig.org/content/archives/innovatingcopyright.pdf>. 8

procent. Podle empirického výzkumu se sdílení v oblasti hudby podílelo na poklesu prodeje, ale tento podíl je dle něj pouze 20 %. 5 Existují 4 skupiny motivací pro sdílení autorských děl: A. Někteří používají výměnné sítě jako náhradu za nákup obsahu. Tedy, když například Madonna vydá nové CD, tito uživatelé si ho místo koupení prostě stáhnou. Mohli bychom se dohadovat, jestli by si ho všichni koupili i v případě, že by díky sdílení nebylo dostupné zdarma. Většina pravděpodobně ne, ale někteří určitě ano. Ti jsou cílovou skupinou kategorie A: uživatelé, kteří nekupují, protože stahují. B. Někteří používají výměnné sítě ke zkušebnímu poslechu hudby před nákupem. Tedy kamarád pošle kamarádovi MP3 od hudebníka, o kterém ještě neslyšel. Ten si pak koupí CD nahrané tím hudebníkem. Je to vlastně druh cílené reklamy, která má velkou šanci na úspěch. Pokud kamarád, který album doporučil, za neúspěšné doporučení nic nezíská, pak se dá očekávat, že doporučení vlastně budou pozitivní. Ve výsledku toto sdílení může zvýšit množství prodané hudby. C. Spousta lidí používá výměnné sítě k získání chráněného obsahu, který se buď už neprodává, nebo by si ho nekoupili kvůli příliš vysokým nákladům na dopravu. Takové použití výměnných sítí je pro mnohé nejvíce užitečné. Skladby, které byly součástí vašeho dětství, ale dávno zmizely z obchodů, se jakoby kouzlem znovu objevují na síti. Pro neprodávaný obsah je to technicky pořád porušení autorských práv, ale protože vlastník práv už obsah neprodává, finanční škoda je nulová je to stejná škoda, jako kdybych prodal svojí sbírku vinylových nahrávek z 60. let místnímu sběrateli. D. A konečně, mnozí používají výměnné sítě k získání obsahu, který buď není chráněn autorským zákonem, nebo je sdílen se svolením majitele autorských práv. 6 Ve skutečnosti se takto striktně odlišení uţivatelé vyskytují málokdy a převaţuje smíšený typ. Početnost jednotlivých skupin není zcela jednoduché určit. S postupem času a vývojem právního vědomí se jednotlivé mnoţství uţivatelů ve skupinách mění. Dle názoru autora této práce v České republice převaţuje skupina A. 5 Viz OBERHOLZER-GEE, Felix, STRUMPF, Koleman. File-Sharing and Copyright. Harvard Business School Working Knowledge. [online]. Vydáno 1. 7. 2009 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: <http://hbswk.hbs.edu/item/6223.html>. 6 Viz LESSIG, Lawrence. Free culture : the nature and future of creativity. New York : Penguin Books, 2004. s. 68-69. ISBN 1594200068. Dostupné také z www: <http://wiki.root.cz/main/fc1-8>. 9

Historie sdílení autorských děl na internetu se odvíjí jiţ od vzniku této počítačové sítě. Pro lepší pochopení tohoto fenoménu je potřeba vidět souvislosti s celkovým vývojem práva duševního vlastnictví a rozvojem informační společnosti. 2.1 Začátky mediálního průmyslu z pohledu pirátství Historie mediálního průmyslu je do značné míry historií pirátství. Stálo totiţ u zrodu filmu, hudebních nahrávek, rozhlasu i kabelové televize, jakoţto velkých medií. Postupem času se jednotliví piráti začlenili do společnosti a dnes jsou často neodmyslitelnou součástí zábavního průmyslu. Konkurenci v oblasti filmu do značné míry znemoţňoval nový patent vynálezce Thomase Edisona. Z toho důvodu se mnozí přesouvali na západní pobřeţí USA, aby unikli mimo jiné této regulaci. Thomas Edison zaloţil společnost Motion Pictures Patents Company, aby mohl uplatňovat svá práva z patentů. Leden 1909 byl stanoven jako nejzazší termín k tomu, aby všechny společnosti splnily licenční podmínky. V únoru nelicencovaní psanci, označující se za nezávislé, protestovali proti trustu a pokračovali v činnosti, aniž by se podrobili Edisonovu monopolu. V létě 1909 bylo hnutí za nezávislost v plném proudu, producenti a majitelé kin používali ilegální vybavení a filmový materiál z dovozu k vytvoření svého vlastního nezákonného trhu. Protože země zažívala obrovský nárůst počtu biografů, Edisonova patentová společnost se rozhodla reagovat na hnutí nezávislých zformováním násilnické dceřiné společnosti známé jako General Film Company, zaměřené na bránění přístupu nelicencovaným nezávislým. General Film svými legendárními donucovacími postupy konfiskoval nelicencované vybavení, ukončil dodávky zboží pro kina, která promítala nelicencované filmy, a efektivně monopolizoval distribuci pomocí akvizice všech filmových obchodů, kromě jediného, jenž patřil nezávislé společnosti Williama Foxe, který vzdoroval trustu dokonce i po tom, co byla jeho licence zrušena. 7 Proti nezávislým filmařům bylo postupováno velmi rázně. Mezi zástupce nezávislých a napstery 8 dané doby patřila například i společnost Fox. Aţ po přesunu do Kalifornie mohli tvořit bez obav z postihu porušování zákonů. Patenty byly v té době časově omezeny na pouhých 17 let. Patenty vypršely dříve, neţ v Kalifornii bylo moţné efektivně vymáhat ochranu patentů. Tak se 7 Viz LESSIG, Lawrence. Free culture : the nature and future of creativity. New York : Penguin Books, 2004. s. 53-61. ISBN 1594200068. Dostupné také z www: < http://wiki.root.cz/main/fc1-7>. 8 Více viz kapitola 5 Sluţba Napster. 10

zrodil nový Hollywoodský filmový průmysl. 9 Průmysl, který teď velmi tvrdě postupuje proti novodobým pirátům a který svoji relativně nedávnou minulost však uţ v mnoha případech ţalob proti novějším pirátům nebere v potaz, velmi silně prosazuje ochranu autorských práv. U vzniku nahrávacího průmyslu sice nebylo pirátství stejného druhu jako u filmu, ale omezením práv nahrávajících umělců byl průmysl podporován taktéţ určitým druhem pirátství. Z tohoto přístupu profitují nahrávací společnosti a pak i veřejnost. Před novelizací amerického autorského zákona existovala mezera, která umoţňovala pirátsky kopírovat cizí písně, aniţ by bylo nutné platit jakékoliv poplatky skladatelům. V té době totiţ bylo zpoplatněno pouze právo zahrání skladby na veřejnosti a zakoupení dané partitury. To se do určité míry změnilo právě v novelizaci. Kongres Spojených států zde zavedl tzv. povinné (zákonné) licence. Pokud skladatel svolil alespoň jednou k nahrání své písně, mohli ostatní umělci tuto píseň nahrávat za zákonem určený poplatek. Autor tedy ztratil do určité míry svoji výsadní kontrolu nad dílem. 10 Nahrávací průmysl v minulosti tyto zákonné licence velmi podporoval, coţ dokládá i zpráva parlamentního justičního výboru z roku 1967: výrobci nahrávek důrazně argumentovali, že povinný licenční systém musí zůstat zachován. Tvrdili, že nahrávací průmysl je půlmiliardový obchod velké ekonomické důležitosti ve Spojených státech i po celém světě; nahrávky jsou dnes hlavním prostředkem šíření hudby, což vytváří zvláštní problémy, neboť umělci potřebují přístup k hudebnímu materiálu bez překážek a za rovných podmínek. V historii, jak poukazují výrobci nahrávek, neexistovala před rokem 1909 žádná nahrávací práva, a až zákon z roku 1909 přijal povinné licence jako cílený antimonopolní nástroj při poskytování těchto práv. Argumentují, že výsledkem byla vlna hudebních nahrávek, což veřejnosti přineslo nižší ceny, lepší kvalitu a větší výběr. 11 I rozhlas se zrodil z určitého druhu pirátství. Kdyţ rozhlasová stanice vysílá určitou nahrávku, jedná se o produkci jak kopie skladatelovy práce, tak také kopii práce nahrávajících umělců. Podle amerického zákona regulujícího rozhlasové vysílání platí stanice pouze skladateli, nahrávajícím umělcům platit nemusí. To je ospravedlňováno 9 Viz LESSIG, Lawrence. Free culture : the nature and future of creativity. New York : Penguin Books, 2004. s. 53-61. ISBN 1594200068. Dostupné také z www: < http://wiki.root.cz/main/fc1-7>. 10 Viz tamtéž. 11 Viz tamtéţ. 11

tím, ţe pro nahrávajícího umělce je toto vysílání v podstatě reklamou. 12 Podobné argumenty můţeme nalézt i pro ospravedlnění sdílení hudby prostřednictvím internetu. Do určité míry i zde dochází k reklamě umělce sdílené nahrávky. Internetová radia, která můţeme povaţovat za určitého technologického nástupce rozhlasu, však z výše uvedené regulace profitovat nemohou. Jejich postavení je odlišné. U zrodu kabelové televize stál rovněţ určitý druh pirátství. Můţeme zde vidět předchůdce sluţby Napster. Na rozdíl od ní, která byla bezplatná, však společnosti poskytující kabelovou televizi začaly prodávat přístup k televiznímu vysílání, který patřil poskytovatelům tohoto vysílání. Kabelové společnosti vlastníkům autorských práv nic neplatily. Paradoxem je, ţe i americký Nejvyšší soud dvakrát rozhodl ve prospěch těchto společností. Aţ po třiceti letech dospěl Kongres Spojených států k podobnému řešení jako u hudebních nahrávek. Tedy ţe kabelové televize musí platit za poskytovaný obsah, avšak tuto cenu nebudou určovat vlastníci autorských práv. Cena byla určena zákonem. Jednalo se o opatření, které mělo být na podporu rozvoje technologií. 13 Z výše uvedeného lze vyčíst, ţe u zrodu mnoha nových technologií, pracujících s autorskými díly, stál určitý druh pirátství. A tak je tomu i dnes. Vţdy však záleţí na právním přístupu k regulaci daného odvětví a podpoře inovace. Zákonodárci rozhodují, zda převáţí zájem na ochraně autorského práva, anebo zájem na podpoře nových technologií, díky nimţ dochází k určitým změnám v dostupnosti autorských děl pro širokou veřejnost. Je otázkou zda sdílení pomocí internetu čeká na své budoucí zákonné (povinné) poplatky. 2.2 Sdílení autorských děl v elektronické podobě Od vzniku osobních počítačů bylo nutné sdílet data. Před příchodem počítačových sítí byla nejlepší moţností záznamová média. Velikým pokrokem byl vynález tzv. pruţných disků 14. Vývoj samozřejmě dál pokračoval a v dnešní době jsou nejrozšířenější přenosná media - kompaktní disk (CD Compact Disc ), dále jeho nástupce DVD (Digital Versatile Disc) a také Blu-ray disk, který má jiţ kapacitu aţ 25 GB pro jednu vrstvu. 12 Viz LESSIG, Lawrence. Free culture : the nature and future of creativity. New York : Penguin Books, 2004. s. 53-61. ISBN 1594200068. Dostupné také z www: < http://wiki.root.cz/main/fc1-7>. 13 Viz tamtéţ. 14 Tzv. Floppy disk nejznámějším zástupcem je počítačová disketa 3,5", více viz <http://www.computerhistory.org/timeline/?category=stor>. 12

Další významný posun byl vznik Bulletin board system 15, který umoţňoval jeho uţivatelům komunikaci pomocí elektronických nástěnek s různými tématy. Postupem času zde přibyla téţ moţnost sdílet soubory. Jelikoţ samotný internet je především o komunikaci mezi svými uţivateli, byl tento systém předzvěstí mnoha budoucích komunikačních systémů. V dnešní době jsou velmi rozšířené tzv. sociální sítě 16 a i ony jsou do značné míry pokračováním prvních komunikačních systémů, jako byl Bulletin board system. V roce 1985 byl standardizován tzv. File Transfer Protocol (FTP) přenosový protokol 17 umoţňující transfer souborů. Je stále velmi hojně vyuţívaný pro sdílení jakéhokoliv obsahu na internetu. Jedná se o centralizovaný model postavený na principu klient-server. To znamená, ţe uţivatelský počítač (klient) komunikuje přímo s centrálním počítačem (serverem), na kterém jsou uloţena data. Zlomovým prvkem pro budoucí rozšíření internetu a různých sluţeb poskytovaných skrze něj byl příchod World Wide Web (WWW) roku 1990 18. Návrh tohoto projektu vznikl v CERNu 19 a autorem je T. Berners-Lee a R. Cailliau. Do značné míry je dnes web synonymem pro mnohé lidi pro celou síť internet, ač je pouze její součástí. Příchod komprimovaného hudebního formátu MP3 20 způsobil rozšíření sdílení hudby. Tento formát vyuţívá fyziologických limitů člověka a odstraňuje z nahrávky pro lidské ucho neslyšitelné části, čímţ se datová velikost podstatně zmenší. To samozřejmě s sebou nese snadnější a rychlejší moţnost přenosu takovéhoto souboru. Obzvláště v dřívějších dobách byla datová úspora velmi důleţitá, jelikoţ přenosové rychlosti byly více omezené. Ţádná sluţba pro sdílení hudebních nahrávek by se pravděpodobně nijak masově nerozšířila, pokud by uţivatel musel čekat na staţení jediné písně třeba i více jak jednu hodinu. Rok 1999 přinesl revoluční sluţbu pro sdílení hudby. Byl jím Napster vytvořený Shawnem Fanningem, systém pro výměnu hudby mezi kamarády. Rozšíření této sluţby 15 Více viz <http://chinet.com/html/cbbs.php>. 16 Sociální sítě sdruţují uţivatele na základě určité společné vlastnosti, jako například rodinné vztahy, zájmy, názory apod. Nerozšířenější jsou dnes Facebook, Twitter, MySpace. 17 Více viz <http://tools.ietf.org/html/rfc959>. 18 Více viz <http://www.w3.org/proposal.html>. 19 CERN je Evropská organizace pro jaderný výzkum se sídlem v Ţenevě více viz <http://www.cern.ch>. 20 Formát MPEG-1 Layer III byl standardizován v roce 1991 více viz <http://mpeg.chiariglione.org/meetings/kurihama91/kurihama_press.htm> 13

znamenalo především masový rozvoj sdílení. Tomuto fenoménu se tato práce bude věnovat ve zvláštní kapitole. Napster byl postaven na architektuře peer to peer. Pojem peer je anglického původu a znamená rovný. Sousloví se často zkracuje do podoby P2P. Jedná se o architekturu počítačové sítě pro výměnu dat, která je sloţena z rovnocenných prvků. Komunikace mezi nimi probíhá přímo bez nutnosti prostředníka. Téţ se někdy nazývá tento typ klient-klient, chybí zde totiţ centrální infrastruktura. Postupem času se vytvořily tři generace sítí typu peer to peer. První byly sítě s centrálním vyhledavačem. Pro fungování byl třeba indexovací server (databáze), který zajišťoval soupis obsahu jednotlivých klientských stanic. Podle jejich dotazů poté zprostředkovával příslušná přímá spojení mezi uţivateli. Klasickým zástupcem se stala sluţba Napster. Druhá generace jiţ byla čistá síť P2P. Jednalo se o decentralizovaný model, který postrádal jakýkoliv centrální vyhledávací prvek. Dotaz se proto šířil vţdy z vedlejšího uzlu přímo do dalších sousedních, dokud nebyla nalezena odpověď. Tato architektura má nevýhodu při velkém počtu uţivatelů, jelikoţ hledání je pomalé. Představitelem byl například systém Gnutella. Posledním typem je kombinace obou výše zmíněných. Tzv. hybridní síť, jako je například Kazaa, vytváří ultrapeers (super nodes). To jsou systémem náhodně vybrané počítače uţivatelů, které z malé části nahrazují centrální vyhledávací server. Po skončení sluţby Napster se objevilo mnoho potencionálních nástupců, kteří se snaţili zaujmout uvolněnou pozici nejoblíbenějšího prostředku pro sdílení. Jedním z potencionálních nástupců byl program Gnutella, který na rozdíl od Napsteru zvolil zcela opačné technické řešení, aby nemohl být ukončen ze stejných důvodů jako Napster. Nakonec se nejvíce prosadil program Kazaa vyuţívající protokol FastTrack. V roce 2001 je vytvořili Niklas Zennström a Janus Friis a provozovali prostřednictvím nizozemské společnosti Consumer Empowerment. Práva k programu však tato společnost prodala společnosti Sharman Networks z Austrálie, která byla zaloţena na Vanuatu. 21 Tento systém měl výhodu oproti systému Gnutella v tom, ţe kombinoval decentralizovaný systém s centralizovaným. V roce 2002 jiţ Kazaa předstihla Napster co do počtu uţivatelů. Na začátku roku 2004 byl tento program staţen uţ 319 21 Viz TOPKA, Petr. Napster, Kazaa, Grokster - významné spory ohledně peer-to-peer sítí v zahraničí. IT právo [online]. Praha : Společnost pro právo informačních technologií, vydáno 7. 11. 2006 [cit. 2010-02- 11]. Dostupné z: <http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=1931571>. ISSN 1801-4089. 14

milionkrát. 22 V roce 2004 byla společnost Sharman Networks zaţalována v Austrálii asociací ARIA (Australian Record Industry Association). Soud konstatoval, ţe společnost Sharman Networks schvalovala nezákonné jednání svých uţivatelů, kteří sdíleli chráněná díla, a byla jí uloţena povinnost zabránit pokračování porušování autorských práv pomocí jejich softwaru. 23 V roce 2006 se společnost dohodla s MPAA 24, IFPI 25 a RIAA 26 na urovnání veškerých sporů. Společnost Sharman Networks se zavázala zaplatit asociaci RIAA 115 milionů USD a nespecifikované částky asociaci MPAA a softwarovému průmyslu. Taktéţ oznámila zamezení sdílení autorsky chráněných děl pomocí instalace speciálních filtrů na svoji provozovanou síť. 27 Na základě licence software Kazaa mohly vznikat další programy, jenţ umoţňovaly sdílení souborů prostřednictvím peer to peer sítí. Jedním z takovýchto software byl i program Grokster od společnosti Grokster Ltd. Grokster byla zaţalována společně se společností Streamcast, která provozovala obdobnou sluţbu pomocí svého programu Morpheus. Tento případ je znám jako MGM Studios, Inc. v. Grokster, Ltd. Jako právní zástupci ţalovaných byli především právníci z Electronic Frontier Foundation (EFF) 28. Obhajoba byla postavena na dvou hlavních argumentech. Prvním z nich byla tzv. obrana Sony Betamax 29 a druhým argumentem byla podpora technologické inovace. Dle druhého zmíněného by měl soud být opatrný, aby ve jménu zamezení porušování autorského práva také neznemoţnil budoucí rozvoj moderních technologií. Autorské právo se vţdy do určité míry přizpůsobilo příchodu nových technologií na trh, a tak by to mělo být i v době internetu. Ačkoliv ţalované společnosti samy sebe inzerovaly jako nástupce slavného Napsteru a věděly, ţe Kazaa software je především vyuţíván k nelegálnímu sdílení chráněných děl, bylo rozhodnuto 25. dubna 22 Viz GOLDSMITH, Jack L; WU, Tim. Who controls the Internet? : illusions of a borderless world. Oxford : Oxford University Press, 2008. s. 109. ISBN 9780195340648. 23 Viz TOPKA, Petr. Napster, Kazaa, Grokster - významné spory ohledně peer-to-peer sítí v zahraničí. IT právo [online]. Praha : Společnost pro právo informačních technologií, vydáno 7. 11. 2006 [cit. 2010-02- 11]. Dostupné z: <http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=1931571>. ISSN 1801-4089. 24 Jedná se o zkratku Motion Picture Association of America, více viz podkapitola 3.2 MPAA. 25 Jedná se o zkratku International Federation of Phonographic Industries, více viz podkapitola 3.1 IFPI. 26 Jedná se o zkratku Recording Industry Association of America, více viz podkapitola 3.3 RIAA. 27 Srovnej BANGEMAN, Eric. Sharman Networks settles Kazaa file-sharing lawsuits. Ars Technica [online]. Poslední úpravy 27. 7. 2006 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: <http://arstechnica.com/old/content/2006/07/7363.ars>. 28 Více viz podkapitola 3.5 EFF. 29 Betamax defence je argument zaloţený na tom, ţe výrobce zařízení, které má i vyuţití neporušující autorská práva, nemůţe být odpovědný za porušení práv svými uţivateli. Více viz podkapitola 6.2 Právní analýza případu. 15

2003 ve prospěch ţalovaných 30. Tento rozsudek byl v srpnu 2004 potvrzen odvolacím soudem 31. Soud toto rozhodnutí odůvodnil, ţe příchod nových technologií znamená vţdy změnu starých trhů. V roce 2005 však Nejvyšší soud rozhodl opačně 32. Dle jeho názoru je obchodní model ţalovaných společností vyuţívající Kazaa software protiprávní. Společnosti jsou odpovědné za porušování autorského práva jejich uţivateli. 33 Jednalo se o druhotnou odpovědnost na základě tzv. podnětu (inducement), který soud vymezil takto: Ten, kdo distribuuje zařízení s cílem propagovat jeho užívání směřující k porušování autorských práv buď výslovným projevem, nebo jinými souhlasnými kroky podniknutými k podpoře porušování (autorských) práv, je odpovědný za výsledné porušení práva třetími stranami. 34 Dalším poměrně zásadním technologickým krokem v oblasti sdílení dat na internetu byl příchod BitTorrentu 35. Jeho autorem je Bram Cohen 36. Nejznámějším BitTorrentovým trackerem 37 se stal The Pirate Bay. Čtveřice zakladatelů byla v roce 2009 nepravomocně odsouzena za nelegální distribuci filmů a hudby k jednoročnímu vězení a k pokutě 30 milionů švédských korun (72 milionů Kč). 30 Rozhodnutí United States District Court for the Central District of California ze dne 25. 4. 2003. MGM Studios, Inc. v. Grokster, Ltd., 259 F. Supp. 2d 1029, 1039 (C.D. Cal. 2003). 31 Rozhodnutí United States Court of Appeals for the Ninth Circuit ze dne 19. 8. 2004. MGM Studios, Inc. v. Grokster, Ltd., 380 F.3d 1154, 1167 (9th Cir. 2004). 32 Rozhodnutí Supreme Court of the United States ze dne 27. 6. 2005. MGM Studios, Inc. v. Grokster, Ltd. 545 U.S. 913 (2005). 33 Viz GOLDSMITH, Jack L; WU, Tim. Who controls the Internet? : illusions of a borderless world. Oxford : Oxford University Press, 2008. s. 108-125. ISBN 9780195340648. 34 Viz TOPKA, Petr. Napster, Kazaa, Grokster - významné spory ohledně peer-to-peer sítí v zahraničí. IT právo [online]. Praha : Společnost pro právo informačních technologií, vydáno 7. 11. 2006 [cit. 2010-02- 11]. Dostupné z: <http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=1931571>. ISSN 1801-4089. 35 BitTorrent je distribuční protokol vyuţívající systém peer to peer. 36 Více viz <http://finance.groups.yahoo.com/group/decentralization/message/3160>. 37 Server, který koordinuje komunikaci mezi jednotlivými aplikacemi (klienty) uţivatelů. Není na něm však uloţen přímo sdílený soubor. 16

3 Organizace zabývající se fenoménem sdílení Existuje mnoho organizací, které jako svůj hlavní záměr mají ochranu autorského práva. Často se zaměřují vţdy na jednu konkrétní oblast tvůrčího průmyslu. Boj proti pirátství je u níţe zmíněných pouhou součástí širšího záběru činností, do něhoţ například patří i lobování za zájmy zastoupeného odvětví či přímo návrhy příslušné legislativy. V některých případech je vliv těchto organizací poměrně nezanedbatelný a podílejí se například na vyčíslování škody při porušování autorských práv. Na druhou stranu existují i sdruţení, které naopak hájí zájmy lidí proti výše zmíněným nátlakovým skupinám. Jedná se o různá občanská sdruţení, ale i o politická hnutí. Často je však tento boj nevyrovnaný. Velké, často nadnárodní korporace, mají mnohem silnější postavení. 3.1 IFPI International Federation of the Phonographic Industry (IFPI) je nevládní organizace hájící celosvětově zájmy hudebního průmyslu se sídlem ve švýcarském Curychu a hlavním sekretariátem v Londýně. Byla zaloţena v roce 1933 na ochranu převáţně britského hudebního průmyslu. 38 Členy jsou společnosti nebo osoby produkující hudební nahrávky a hudební videonahrávky. IFPI sdruţuje na 1400 členů z 66 zemí a přidruţené asociace ze 45 zemí. Mezi hlavní sluţby poskytované členům patří prosazování zájmů na poli státních legislativ a u mezinárodních organizací zabývajících se právem duševního vlastnictví (např. WIPO 39 ), boj s pirátstvím, vedení právních sporů, správa licencí, průzkumy trhu a komunikace s veřejností. 40 V České republice působí ČNS IFPI (Česká národní sekce IFPI) se sídlem v Praze a samostatnou právní subjektivitou. 41 38 Viz FRITH, Simon. Copyright and the Music Business. Popular Music. 1988, roč. 7, č. 1, s. 57-75. Dostupné také z www: <http://www.jstor.org/stable/853076>. ISSN: 02611430. 39 WIPO je zkratka pro World Intellectual Property Organisation (Světová organizace duševního vlastnictví). 40 Viz IFPI : IFPI's Mission [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.ifpi.org/content/section_about/index.html>. 41 Viz IFPI - MEZINÁRODNÍ FEDERACE HUDEBNÍHO PRŮMYSLU NÁRODNÍ SKUPINA ČESKÉ REPUBLIKY : Co je IFPI [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: < http://www.ifpicr.cz/?rubrika=1149>. 17

V roce 1971 zahájila IFPI protipirátskou kampaň a úspěšně se zasadila o Úmluvu o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnoţování jejich zvukových záznamů 42. Signatářem této úmluvy je téţ Česká republika. Dalším z kroků v rámci boje proti pirátství bylo zavedení International Standard Recording Code (ISRC), který byl standardizován v roce 1986. Jedná se o unikátní identifikátor pro kaţdý hudební záznam nebo hudební videozáznam. Správcem těchto ISRC kódů je právě IFPI. Tento nástroj slouţí především k efektivnímu vybírání poplatků, ale téţ jako pomocný nástroj při elektronické distribuci nahrávek. 43 V rámci ochrany autorských práv je IFPI, nebo její národní pobočky, ţalobcem v mnoha případech nelegálního sdílení autorských děl na internetu. Obdobně jako u RIAA jsou ţalovaným i uţivatelé P2P sítí. Často pak jednotlivé soudní pře skončí mimosoudním vyrovnáním ve prospěch hudebních vydavatelství, které IFPI zastupuje. V době psaní této práce byl dle tiskového prohlášení poslední takovýto případ zaznamenán ve Švýcarsku. Osmnáctiletá švýcarská ţena byla před soudem shledána vinna za sdílení více neţ čtyř tisíc nelegálních hudebních nahrávek a filmů. Ze strany švýcarské pobočky IFPI, která byla v tomto případě ţalobcem, bylo nabídnuto mimosoudní vyrovnání. 44 Boj proti pirátství je někdy nucena IFPI vést i odlišným směrem neţ v předchozím případě. V roce 2007 zapomněla obnovit drţbu domény ifpi.com a ta se stala na krátký čas volnou. Poté byla zaregistrována a převedena na Petera Kolmisoppi Sundeho, který je jedním ze zakladatelů The Pirate Bay. Stránka byla přejmenována na International Federation of Pirates Interests 45. 46 IFPI podala stíţnost k Arbitráţnímu a mediačnímu centru WIPO, které nařídilo převod domény na stěţovatele. 47 42 Viz vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1985 Sb., o Úmluvě o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnoţování jejich zvukových záznamů. 43 Viz IFPI : The International Standard Recording Code [online]. Změněno 8. 12. 2009 [cit. 20010-02- 17]. Dostupné z: <http://www.ifpi.org/content/section_resources/isrc.html>. 44 Viz Swiss woman found guilty of online infringement. IFPI [online]. Vydáno 13. 1. 2010 [cit. 2010-02- 17]. Dostupné z: <http://www.ifpi.org/content/section_news/20100113.html>. 45 International Federation of Pirates Interests je parafráze zkratky IFPI. 46 Viz CHENG, Jacqui. Battle brewing between Pirate Bay, recording industry over IFPI domain coup. Ars Technica [online]. Poslední úpravy 18. 10. 2007 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: <http://arstechnica.com/old/content/2007/10/battle-brewing-between-pirate-bay-recording-industry-overifpi-domain-coup.ars>. 47 Viz rozhodnutí Arbitráţního a mediačního centra WIPO ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. D2007-1328. IFPI Secretariat, IFPI International Federation of the Phonographic Industry v. Peter Kopimi Sunde aka Brokep. Dostupné také z www: <http://www.wipo.int/amc/en/domains/decisions/html/2007/d2007-1328.html>. 18

Dalším případem spojeným s The Pirate Bay, který byl zaměřen proti doméně spravované IFPI, byla reakce na soudní proces se zakladateli tohoto BitTorrentového trackeru. Jeho sympatizanti umístili na napadenou doménu ifpi.se vzkaz ţalobci ve výše popsané věci: Přestaňte lhát, HÅKANE ROSWALLE! Bezohledný hon vedený IFPI, protipirátským úřadem, Warner Bros. a dalšími společnostmi a jejich pěšáky vyústil v soud, v němž jsou čtyři nevinní žalováni z porušování autorských práv. Toto je vyhlášení války proti antipirátským skupinám a hráčům v daném odvětví za nimi stojícím. Vybízíme veřejnost k bojkotu a lynčování těch, kteří jsou za to odpovědní. IFPI je jen začátek, pokračování příště. The New Generation. 48 3.2 MPAA The Motion Picture Association of America (zkráceně MPAA) bychom mohli volně přeloţit jako americká filmová asociace. Vznikla v roce 1922 jako the trade association of the American film industry (obchodní asociace amerického filmového průmyslu) pod názvem Motion Picture Producers and Distributors of America (američtí filmoví producenti a distributoři). MPAA je nezisková obchodní organizace působící ve Spojených státech se sídlem ve Washingtonu D. C. a hájí zájmy filmového průmyslu. V roce 1945 po druhé světové válce vznikla Motion Picture Association (MPA) jakoţto spolupracující organizace prosazující zájmy amerického filmu celosvětově. 49 MPAA sdruţuje 6 největších amerických filmových studií: Paramount Pictures Corporation, Sony Pictures Entertainment Inc., Twentieth Century Fox Film Corporation, Universal City Studios LLLP, Walt Disney Studios Motion Pictures a Warner Bros. Entertainment Inc. 50 K hlavní náplni činnosti organizace patří krom prosazování zájmů amerického filmového průmyslu také hodnocení přístupnosti jednotlivých filmů. Jedná se o dobrovolný systém, který spravují MPAA a National Association of Theater Owners 51. S tímto je spojen také jeden kontroverzní případ pirátství ze strany MPAA. Reţisér Dick Kirby poskytl svůj film This film Is Not Yet Rated k hodnocení a s ţádostí, 48 Viz Vývoj soudu s The Pirate Bay: den čtvrtý a hacknuté weby IFPI. Deep in IT [online]. Vydáno 20. 2. 2009 [cit. 2010-02-17]. Dostupné z: <http://www.diit.cz/clanek/vyvoj-soudu-s-the-pirate-bay-denctvrty-a-hacknute-weby-ifpi/26457/0>. 49 Viz MPAA : About Us [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.mpaa.org/aboutus.asp>. 50 Viz MPAA : Members Page [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.mpaa.org/aboutusmembers.asp>. 51 Jedná se o organizaci reprezentující 29 000 kinosálů ve Spojených státech a další kina v 50 zemích světa. Více viz <http://www.natoonline.org/>. 19

policií. 54 V podobném duchu se nesl i případ zabavení serverů The Pirate Bay švédskou aby nebyla vytvořena ţádná kopie filmu. Kirby se však posléze dozvěděl, ţe MPAA vytvořila kopie pro své zaměstnance. Následně to zdůvodnila tím, ţe autorské právo neporušila, jelikoţ je oprávněna vytvořit kopii i bez svolení. Paradoxem tohoto případu zůstává, ţe se jedná o film zabývající se samotným systémem hodnocení snímků ze strany MPAA. 52 Činnost asociace se téţ zaměřuje na boj proti pirátství a sdílení na internetu. Mezi často citované případy patří vliv MPAA ve věci zabavení serverů provozovaných sluţbou Razorback2 53 belgickou policií a zatčení správce těchto serverů švýcarskou policií v roce 2006. Tento zákrok proběhl po americkém politickém nátlaku 55 na švédskou stranu a hrozbě ekonomických sankcí ze strany WTO. Nefunkčnost sluţby The Pirate Bay byla za krátkou dobu obnovena, a tak policejní akce nedosáhla zamýšleného účinku. Místo toho se zvedla velká vlna veřejné diskuze o zahraničním politickém vlivu na Švédsko. 56 3.3 RIAA The Recording Industry Association of America (RIAA) je americkou asociací nahrávacího průmyslu. Podporuje a zastupuje hlavní hudební vydavatelství ve Spojených státech. Její členové vytvářejí přibliţně 85% všech nahrávek v USA. Mezi její hlavní činnosti patří především ochrana práv duševního vlastnictví, technologický výzkum a vývoj v rámci hudebního průmyslu a sledování relevantních právních a mimoprávních regulací. RIAA téţ uděluje ocenění umělcům za mnoţství prodaných nahrávek (zlatá deska, platinová deska). 57 V boji proti nelegálnímu sdílení na internetu se většinou zábavní průmysl zaměřuje na poskytovatele sluţby, prostřednictvím které je umoţněno získávat 52 Viz BANGEMAN, Eric. MPAA admits to unauthorized movie copying. Ars Technica [online]. Poslední úpravy 24. 1. 2006 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: <http://arstechnica.com/old/content/2006/01/6036.ars> 53 Jedná se o server peer to peer sítě edonkey pro sdílení souborů. 54 Viz BELGIAN & SWISS AUTHORITIES BREAK RAZORBACK2 [online]. Brusel : MPA, vydáno 21. 2. 2006 [cit. 20010-02-11]. Dostupné z: <http://www.mpaa.org/press_releases/2006_02_21_razer.pdf>. 55 Viz NORTON, Quinn. Secrets of the Pirate Bay. Wired.com [online]. Vydáno 16. 8. 2006 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: <http://www.wired.com/science/discoveries/news/2006/08/71543?currentpage=3>. 56 Více viz např. audiovizuální dokument Steal This Film II. Dostupné z: <http://www.stealthisfilm.com/part2/>. 57 Viz RIAA : Who We Are [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://riaa.com/aboutus.php>. 20

a předávat chráněná autorská díla bez řádné licence. Stejně tak postupovala i RIAA. Avšak v roce 2003 se odhodlala v rámci boje s hudebním pirátstvím k do té doby bezprecedentnímu a poměrně marketingově kontroverznímu kroku. Započala totiţ vlnu ţalob proti lidem, kteří přímo sluţby ke sdílení nelegálních hudebních nahrávek vyuţívají, tedy proti hudebním fanouškům a potencionálním zákazníkům jednotlivých členů RIAA. 58 Po pěti letech této kampaně byly provedeny právní kroky zhruba proti 30 000 osob. Mezi ţalovanými se objevili lidé nejrůznějšího věku i sociálního postavení. Celá tato kampaň byla právně i sociálně rozebrána v práci RIAA v. The People: Five Years Later 59 organizace EFF (Electronic Frontier Foundation), která zastupovala některé ţalované. Z této práce vycházejí následující informace o celé kampani. K získání důkazů o sdílení autorských děl bez řádného svolení vyuţívali vyšetřovatelé RIAA stejné sluţby P2P jako sdílející, přičemţ vyhledávali nahrávky patřící členům RIAA. Poté zjišťovali IP adresy 60 uţivatelů, kteří se dopouštěli porušení autorského práva. Samotná IP adresa však není přímo spojitelná s konkrétní osobou bez informace ze strany poskytovatele internetového připojení (Internet Service Provider ISP) daného uţivatele. Proto RIAA vyuţila ustanovení v Digital Millennium Copyright Act 61 (DMCA), které ji opravňovalo obeslat ISP s ţádostí o totoţnost domnělého delikventa, a to bez nutnosti důkazů, podané ţaloby či soudního dohledu. Tento přístup byl podroben kritice jak ze strany odborné veřejnosti, tak i obesílaných ISP s ţádostí o identifikaci svých uţivatelů. Americká společnost Verizon byla jedním z takových poskytovatelů připojení. V soudní při RIAA v. Verizon 62 bylo o tomto ustanovení v DMCA a jeho vyuţití v případě online sdílení rozhodováno. První verdikt ve věci byl ve prospěch RIAA. Odvolací soud jiţ však rozhodl ve prospěch Verizon a dovodil, ţe dotčené ustanovení DMCA nelze pro P2P sdílení pouţít. 63 V době 58 Viz BORLAND, John. RIAA sues 261 file swappers. CNET News [online]. Vydáno 8. 9. 2003 [cit. 2010-02-11]. Dostupné z: <http://news.cnet.com/2100-1023_3-5072564.html>. 59 Viz RIAA v. The People: Five Years Later [online]. EFF, 2008 [cit. 2010-02-17]. Dostupné z: <http://www.eff.org/files/eff-riaa-whitepaper.pdf>. 60 IP adresa je číslo, které identifikuje zařízení připojené v síti internet. 61 Viz 512(h) Digital Millennium Copyright Act of 1998, účinný od 28. 10. 1998. Title 17 of US Code. 62 Viz rozhodnutí United States District Court for the District of Columbia ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. Civil Action 02-MS-0323 (JDB). Dostupné také z www: <http://w2.eff.org/legal/cases/riaa_v_verizon/20030121-riaa-v-verizon-order.pdf >. 63 Viz rozhodnutí United States Court of Appeals for the District of Columbia Circuit ze dne 19. 12. 2003, sp. zn. 03-7015. Dostupné také z www: <http://w2.eff.org/legal/cases/riaa_v_verizon/opinion- 20031219.pdf>. 21

rozhodnutí o odvolání bylo ze strany RIAA rozesláno přibliţně 3 000 ţádostí o identifikaci uţivatelů a na základě těchto údajů bylo vedeno na 400 soudních pří. V roce 2004 přistoupila RIAA na změnu strategie v rámci soudní kampaně proti sdílejícím Američanům. Nastoupila vlna tzv. John Doe 64 ţalob. Jednalo se o ţalobu na neznámou osobu, kterou identifikovala pouze IP adresa. V rámci soudního řízení si soudce mohl vyţádat poskytnutí totoţnosti uţivatele od ISP, a pak jiţ mohl být spor veden přímo proti určité osobě. Do konce roku 2005 jiţ bylo vedeno 16 087 soudních sporů proti jednotlivcům. Většina případů byla urovnána mimosoudním vyrovnáním ve výši v rozmezí 3 000 USD a 11 000 USD. V případě, ţe se ţalovaný rozhodl soudně bránit, byly finanční sankce často mnohem vyšší. Problémem této velké vlny ţalob bylo téţ to, ţe občas byla obviněna ze sdílení chráněných děl i zcela nevinná osoba. Jako tomu bylo pravděpodobně například u Johna Paladuka, který v roce 2006 prodělal mozkovou mrtvici a ochrnul na část svého těla. Ţaloba proti němu byla podána v Michiganu, ač v době údajného porušení autorského práva ţil na Floridě a nebyl si vědom jakéhokoliv sdílení souborů. Velmi mediálně známým případem je i ţaloba proti Jammie Thomas, 33leté matce čtyř dětí, která se dle obţaloby dopustila sdílení 24 chráněných skladeb pomocí sluţby Kazaa. V prvním řízení byla shledána vinnou a odsouzena k zaplacení 222 000 USD. Po odvolání z její strany došlo k nečekanému zvýšení pokuty na 1,92 milionů USD, tedy 80 000 USD za kaţdou skladbu. Dle americké legislativy je moţné uloţit pokutu za jednu píseň aţ 150 000 USD. Po rekordní pokutě došlo opět k odvolání a částka byla sníţena o 97 % na 54 000 USD. 65 Tento případ nebyl v době psaní této práce ještě uzavřen. V roce 2007 se RIAA krom ţalob proti jednotlivcům zaměřila téţ na problém sdílení na vysokých školách a univerzitách. V rámci této iniciativy zaslala stovky dopisů s předţalobní upomínkou na vysoké školy, po kterých poţadovala předání studentům podle zjištěné IP adresy. Nabízela studentům moţnost jednorázového peněţitého vyrovnání, k čemuţ zaloţila internetovou stránku www.p2plawsuits.com, 64 John Doe můţeme volně přeloţit jako Jan Novák. 65 Viz Soudce sníţil trest pro Jammie Thomas za sdílení 24 skladeb o 97 %. Deep in IT [online]. Vydáno 25. 1. 2010 [cit. 2010-02-17]. Dostupné z: <http://www.diit.cz/clanek/soudce-snizil-trest-pro-jammiethomas-za-sdileni-24-skladeb-o-97/35497/>. 22

kde bylo moţné u jednotlivých případů zaplatit přímo prostřednictvím kreditní karty. 66 Přístup jednotlivých univerzit se velmi odlišoval a některé předávání výše zmíněných dopisů přímo odmítly, zatímco například Stanford University dokonce sama pokutovala studenty za jednotlivé stíţnosti ze strany RIAA. RIAA se v roce 2008 rozhodla širokou vlnu ţalob zastavit a zaměřit se na jinou strategii v boji proti nelegálnímu sdílení, především na spolupráci s poskytovateli internetového připojení. 67 Dle slov RIAA byla kampaň úspěšná, coţ se projevilo především: ve zvýšení povědomí o protiprávnosti nedovoleného stahování a sdílení z 35% na 75%, dále zvýšením trţeb z online prodeje hudby z 200 miliónů USD v roce 2004 na 2,3 miliardy USD v roce 2007. Počet nelegálně sdílejících stagnoval. 68 3.4 Pirátské strany Z historického hlediska je nutné říci, ţe pirátské strany nejsou první hnutí, která kdy vznikla na podporu řešení sporných otázek vycházejících z práva duševního vlastnictví. Uţ v 19. století Luddisté protestovali proti zavádění inovativních textilních přístrojů v Anglii, jelikoţ se obávali ztráty zaměstnání. 69 Základní rozdíl mezi Luddisty a pirátskou stranou ale spočívá v tom, ţe druhá jmenovaná naopak podporuje nové technologie a zasazuje se o jejich ochranu a moţnost volného vyuţívání. První a zároveň politicky nejúspěšnější pirátskou stranou je švédská Piratpartiet 70. Byla zaloţena Rickardem Falkvingem v roce 2006 a je třetí největší politickou stranou podle počtu členů ve Švédsku. 71 Dvě hlavní vlny příchodu nových příznivců jsou spojeny s bittorrentovým trackerem The Pirate Bay (TPB). První se uskutečnila nedlouho po vzniku této pirátské strany téţ v roce 2006 po razii švédské policie na servery TPB, jako nesouhlasná reakce na tuto událost. Druhým impulsem pro vstup nových členů byl dán soudním procesem se zakladateli TPB v roce 2009. 66 Viz RIAA Launches New Initiatives Targeting Campus Music Theft. RIAA [online]. Vydáno 28. 2. 2007 [cit. 2010-02-17]. Dostupné z: <http://riaa.com/newsitem.php?id=0bb7a35d-544b-2dd2-f374-4f680d6bae9b>. 67 Viz RIAA : For Students Doing Reports [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://riaa.com/faq.php>. 68 Viz tamtéţ. 69 Viz PHILLIPS, Jeremy. It's my party and I'll cry if I want to. Journal of Intellectual Property Law & Practice. 2009, roč. 4, č. 7, s. 451. Dostupné také z www: <http://jiplp.oxfordjournals.org/cgi/reprint/4/7/451.pdf>. ISSN 1747-1540. 70 Piratpartiet lze přeloţit jako pirátská strana. 71 Viz Piratpartiet : Medlemsantal [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.piratpartiet.se/storlek>. 23

V politickém programu prosazuje především tři základní body. Prvním a základním poţadavkem je reforma autorského práva. Veškeré nekomerční kopírování děl by se mělo stát volným uţitím. Sdílení souborů by se mělo podporovat a ne kriminalizovat a délka ochrany autorských práv by měla být zkrácena na 5 let. Součástí by byl zákaz veškerých technologií chránící autorská práva, které mohou omezovat práva zákazníků. Druhým bodem je zrušení patentů. Především ve farmaceutické oblasti by se neměla tímto omezovat výroba léků. Posledním bodem je podpora práva na soukromí. Na boj proti terorismu nesmí doplatit obyčejní občané ztrátou podstatné části svého soukromí. 72 V roce 2009 se ve Švédsku konaly volby do Evropského parlamentu. Piratpartiet zde získala 7,1 % hlasů. To představuje jeden mandát, který se po přijetí Lisabonské smlouvy rozšířil na dva europoslance. 73 Švédská pirátská strana se také podílela na vzniku Pirate Parties International 74 (PPI). Je to nevládní organizace, která pomáhá zakládat, propagovat a poskytovat podporu jednotlivým pirátským stranám v různých státech. Jedná se o zastřešující organizaci celosvětového hnutí pirátských stran, která vznikla v roce 2006 a v říjnu roku 2009 byla zaregistrována v Belgii. 75 Poskytuje záštitu jak jiţ plně fungujícím, tak i nově vznikajícím pirátským stranám. Iniciativ pro zaloţení nebo jiţ aktivních stran registruje PPI v době psaní této práce jiţ 42. 76 V České republice působí Česká pirátská strana. 77 Je nutno zmínit, ţe některá vznikající hnutí pod záštitou PPI vyuţívají pojmenování pirátská strana do určité míry pouze jako prostředek pro zviditelnění a nejedná se o politické strany, ale spíše o zájmová hnutí. 3.5 EFF Electronic Frontier Foundation (EFF) je neziskovou mezinárodní advokátní a právní organizací zaloţenou ve Spojených státech. Byla vytvořena v červenci roku 72 Viz Piratpartiet : The Pirate Party [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.piratpartiet.se/international/english>. 73 Viz ERNESTO. Pirate Party Wins and Enters The European Parliament. TorrentFreak [online]. Vydáno 7. 6. 2009 [cit. 2010-02-17]. Dostupné z: <http://torrentfreak.com/pirate-party-wins-and-entersthe-european-parliament-090607/>. 74 Volně můţeme přeloţit jako internacionála pirátských stran, více viz na <http://www.ppinternational.net>. 75 Viz PPInternational : About PPI [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.pp-international.net/about>. 76 Viz PPInternational : Members [online]. Změněno 17. 2. 2010 [cit. 20010-02-17]. Dostupné z: <http://www.pp-international.net/members>. 77 Více viz na <http://www.ceskapiratskastrana.cz>. 24