PROJEKT ŘEMESLO - TRADICE A BUDOUCNOST Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/02.0010 PŘEDMĚT PRÁCE S POČÍTAČEM Obor: Studijní obor Ročník: Druhý Zpracoval: Mgr. Fjodor Kolesnikov
PROJEKT ŘEMESLO - TRADICE A BUDOUCNOST Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.38/02.0010 TÉMA Hypertext Předmět: Práce s počítačem Obor: Studijní obor Ročník: Druhý Zpracoval: Mgr. Fjodor Kolesnikov
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tento výukový materiál vypracoval samostatně, a to na základě poznatků získaných praktickými zkušenostmi z pozice učitele ve Střední odborné škole Josefa Sousedíka Vsetín, a za použití níže uvedených informačních zdrojů a literatury. Tento výukový materiál byl připravován se záměrem zkvalitnit a zefektivnit výuku minimálně v 1 vyučovací hodině. Ve Vsetíně dne 5. 8. 2014. podpis autora
Hypertext
Hypertext Podstata hypertextu Z povahy hypertextu jakožto média vyplývá, že v něm neexistuje centrální, hlavní text, kterému jsou jiné texty podřazeny, jak je tomu v prostorové koncepci tištěné stránky. Princip organizace, hierarchie a nakládání s odkazy závisí na čtenáři, jehož role se v hypertextovém prostředí posouvá blíže k roli autora. Čtenář se aktivně účastní posledního publikování textu čte tak, že určuje finální organizaci i hierarchii textu, navíc se vyjadřuje k přečtenému, může vytvořit další odkaz, a tím se stává i autorem.
Ten naopak kontrolu nad svým textem ztrácí, protože hypertext je útržkovitý, atomizovaný do bloků textů, které jsou nezávislé a samostatné autor nemůže určit, v jakém pořádku bude čtenář jeho text číst ani s jakým dalším materiálem bude jeho text propojen. Autorův text už není kanonický, ale rozptýlený v síti textů ostatních autorů, kde cestu volí čtenář. Hypertext tak ničí jednohlasnost a fyzickou izolaci textu tím, že jej kontextualizuje pomocí odkazů, které původní text asociují (sekundární, tematicky spřízněné materiály, dobové dokumenty.) Hypertextové odkazy tak slouží ke zmapování intertextuality a intratextuality, tedy interních a externích zmínek a referencí k textu, a tak mažou hranici mezi tím, co je uvnitř a vně textu.
Hypertext je způsob strukturování textu, který není lineární. Obsahuje tzv. hyperlinky neboli česky (hypertextové) odkazy. Rovněž odkazuje i na jiné informace v systému a umožňuje snadné publikování, údržbu a vyhledávání těchto informací. Nejznámějším takovým systémem je World Wide Web. Jedná se o speciální místa na webové stránce, odkazující na jiné internetové stránky. Hypertext je velmi silný prostředek internetu.
Historie hypertextu Pravděpodobně první popis této myšlenky přišel v roce 1945, kdy Vannevar Bush napsal článek v The Atlantic Monthly nazvaný As We May Think o zařízení budoucnosti, které nazval Memex. Popsal tento přístroj jako elektronicky připojený do knihovny a schopný zobrazovat knihy a filmy z knihovny a také automaticky sledovat odkazy Memex uměl více, než sledovat odkazy. Byla to pomůcka také pro vytváření odkazů. Použitá technologie byla kombinace elektromechanických ovladačů a mikrofilmových kamer a čteček, integrovaných v jednom velkém stole. Většina mikrofilmů knihovny by byla součástí stolu, s možností přidávat nebo vyměňovat cívky mikrofilmů. Mohl by být také používán bez spojení, s generováním informací na mikrofilm, snímáním fotografií z papíru nebo průhledné dotykové obrazovky. Memex byl více než hypertextový stroj, byl to předchůdce personálního počítače, založený na mikrofilmu.
Článek z listopadu 1945 v Life magazínu, který ukázal první ilustrace, jak by mohl Memex desk vypadat, ukázal také ilustrace kamery připevněné na hlavě pro experimentující vědce, a obrázky psacího stroje s rozeznáváním hlasu a s čtením textu pomocí hlasové syntézy. Celkově byl Memex pravděpodobně prvním praktickým popisem něčeho, co dnes nazýváme kancelář budoucnosti. Bushův teoretický koncept uskutečnil v praxi Douglas Engelbart, když počátkem šedesátých let vytvořil první hypertextový systém fungující v síťovém prostředí. Počítačový vědec Ted Nelson poprvé použil slovo hypertext v roce 1965. Nelson chápal hypertext především jako nové médium, jež rozšiřuje možnosti kreativní práce s textem. Popsal hypertext jako nesekvenční, nelineární text s rozvětvenou strukturou, která se skládá z textových bloků propojených (prolinkovaných) různými spojeními a nabízí čtenáři různé čtecí trasy. Své vize se snažil realizovat v celoživotním projektu XANADU, jehož cílem bylo vytvořit totální hypertext docuversum (složenina slov document a universum), který by shromažďoval a propojoval všechny existující texty. Projekt nebyl nikdy dokončen.
Nelsonova práce, mnoho dalších počátečních hypertextových systémů a populární HyperCard aplikace dodávaná s počítači Macintosh, byly rychle zastíněny úspěchem World Wide Webu, navrženým Timem Berners-Lee, i když mu chyběly některé vlastnosti původních systémů, jako jsou typed links, transclusion a source tracking. Profesor Brownovy University, autor knihy Hypertext 2.0., George P. Landow, chápe hypertext jako praktické naplnění mnoha aspektů poststrukturalistické i postmoderní koncepce otevřeného textu (opuštění paradigmat centra a okraje, hierarchie, linearity). Tím se hypertext odlišuje od tištěných médií, pro která je typická linearita, kontinuálnost a hierarchie, která vyplývá z jejich trojrozměrné povahy. Způsob četby představuje základní odlišnost textu klasického od hypertextu, který předpokládá multisekvenční čtení. V hypertextu čtenář označuje kurzorem link (na Internetu nejčastěji podtržený a podsvícený text), který nese metaobsah (hypertextovou adresu jiného dokumentu), aktivuje jej a na obrazovce se objeví obsah odkazovaného materiálu.
www stránka Dialog pro zadání klíčového vyhledávaného slova (slov) Hypertextové odkazy jsou dnes již samozřejmou součásti každé internetové stránky. Hypertextový odkaz může obsahovat text, ale i obrázek. Tlačítko pro potvrzení hledání klíčového slova Prostor pro obsah stránky. Je zaplněn textem, obrázky, odkazy, reklamou, daty z databází apod. Je sestavený podle představy tvůrce stránky. Součásti www stránek jsou často i reklamní sdělení (tzv. reklamní bannery) Standart www (World Wide Web) významně přispěl k celosvětovému rozšíření internetu. Formát WWW může obsahovat kromě textu i obrázky a multimédiální prvky jako videosekvence, zvuky, barevná písmena apod. Tomu, co uživatel vidí na obrazovce po přístupu k WWW serveru, se říká WWW stránka. Stránka je jakýmsi plakátem složeným z mnoha prvků. Může být libovolně dlouhá a v její tvorbě není autor vůbec omezen. Stránka je psána v jazyce HTML (Hyper Text MarkUp Language). Je to velmi jednoduchý jazyk, v němž se místo příkazu používají takzvané tagy (neboli značky), mezi kterými je zapsán text.
www World Wide Web Zřejmě nejznámější a nejnavštěvovanější poskytovaná služba internetu. Významným způsobem přispěl k celosvětové expanzi internetu.
První webový server na světě spustil britský fyzik Timothy John Berners-Lee. Tuto technologii vyvíjel na počátku 90. let. První webovou stránku zprovoznil 6. 8. 1991. Technologie potřebné k provozování www poskytl zcela zdarma volně k dispozici. Zasloužil se tak o jedinečné rozšíření služby www.
Webové stránky mohou být uloženy v podobě souborů na pevném disku nebo je poskytují webové servery prostřednictvím počítačové sítě nebo Internetu, kde jsou přenášeny pomocí protokolu HTTP.
Webová stránka je jakýmsi plakátem složeným z mnoha prvků: Stránky se skládají z textu, multimediálních dat (obrázky, videa, zvuky, ) a odkazů, které umožňují přechod na další webové stránky. Stránky mohou být statické (obsahují stále stejný obsah, jsou uloženy v souborech) nebo dynamické (mění svůj obsah v čase, vytváří je program na straně webového serveru).
Webová stránka zobrazuje pomocí webového prohlížeče, který je možné zobrazit na monitoru počítače či mobilního přístroje, informace poskytované v rámci World Wide Webu. Informace jsou prezentovány v podobě hypertextu, který je vytvořen použitím značek HTML nebo XHTML.
Hypertextový odkaz Je přímá linka na další stránku. Když na hypertextový odkaz kliknete myší, zobrazí se nová stránka. Vše, co změní kurzor na ruku, je hypertextový odkaz. Hypertextový odkaz většinou má jinou barvu písma nebo je podtržený. https://www.computermedia.cz/
Zdroje Literatura: NAVRÁTIL Pavel a Michal JIŘÍČEK. S počítačem nejen k maturitě. 8. vyd. Prostějov: Computer Media s.r.o., 2014. ISBN 978-80-7402-153-4. Internet: http://www.earchiv.cz/l226/slide.php3?l=2&me=32 http://www.nic.cz/ Odkazy ze dne 5. 8. 2014