K zamyšlení, snad i jako motto:

K zamyšlení, snad i jako motto: Rodièe mohou ukázat dìtem, jak pevný bod ve vesmíru mùže být rodina. A jak to mùže být jediná jistota, kterou èlovìk v životì má Lucie Talmanová, LN 29. 9. 2007, v jednom z prvních rozhovorù po narození syna Nicolase Topolánka

PhDr. Tomáš Novák Blanka Dvoøáèková VZTAH MATKY A SYNA Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3213. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Jindrová Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a realizace obálky Martina Bártová Poèet stran 128 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2008 Cover Photo profimedia.cz ISBN 978-80-247-2077-7

VZTAH MATKY A SYNA Obsah ÚVODEM... 7 1. PROÈ CHCEME DÌTI... 9 Dítì do rodiny pøinese nové podnìty a pohledy..........10 Opak odcizení pocit užiteènosti... 11 Být jako druzí...11 Mít se na co tìšit aneb perspektiva...11 Maminko, co Vám øeknou pøátelé a známí?... 12 Kolik je Vám let?...14 Miminkovské esperanto...16 Slovník miminkovsko-èeský...16 2. MATEØSKÝ INSTINKT, NEBO VÌDOMOSTI?... 19 Co se odehrává pøi prvním kontaktu matky s novorozencem.... 20 Co potøebují dìti...22 Proè kluci neposlouchají a neradi se myjí...24 LMD LDE ADHD MBDBDMMDADDAHD aneb Ženy jsou tu pouhá béèka...25 Období opeøování...30 Nenormální je normální aneb Útìcha psychoanalytikova.... 32 Pruská kadetka kontra MUDr. Benjamin Spock..........33 3. TEST: VÝCHOVNÉ POSTOJE PRO POKROÈILÉ... 41 Cotswoldský experiment kontra zelený syndrom....... 45 V Americe vìdí, jak na to?...46 Výchovné cíle pro pokroèilé...48 Vìno jedno z mála skuteènì exaktních zjištìní ve vìdì o manželství...49 Je vhodné osamìlé matce sdìlit, že její dítì potøebuje otce?... 52 5

edice PRO RODIÈE 4. INSPIRACE Z ANTIKY... 55 Oidipovský komplex...55 Medein komplex...57 Atlasùv syndrom...62 5. MATEØSKÝ KOMPLEX NEDOKONALÉ OSAMOSTATNÌNÍ... 65 6. CITOVÉ VYDÍRÁNÍ MANIPULACE DOVEDENÁ TÉMÌØ K DOKONALOSTI... 75 Technika a taktika citového vydírání...7 7 Neasertivní protìjšek požehnání pro vydìraèe.......78 Slovní rozcvièka k vydírání cestièka... 7 9 I SOS mùže mít rùzný význam...80 7. ROZHOVORY O VZTAZÍCH MATKY A SYNA... 83 Nauèená bezmocnost...83 Rozhnìvaný a ztrápený mladý muž...87 Další rozhovor: Láska hory pøenáší... 94 Stáøí nás moøí...98 Vztahy pod zvìtšovacím sklem (Vánoc)... 101 Pohled z druhé strany maminka o synovi...103 Slib...106 V obráceném gardu...109 Zalezu si do pokojíèku, ale...112 I ze vzorného syna bývá manžel...114 Na houpaèce...117 8. TEST: INVENTURA VZTAHU... 119 MÍSTO DOSLOVU KRABIÈKA POSLEDNÍ ZÁCHRANY... 123 PØEÈTÌTE SI... 125 6

VZTAH MATKY A SYNA Úvodem Po knize vìnované sourozeneckým vztahùm a po následující publikaci s tématem i názvem Matka a dcera pokraèujeme v obdobném tématu publikací s názvem Matka a syn. Podobnì jako v pøedchozích svazcích text zasazujeme do širších souvislostí. U sourozencù šlo o oblast partnerského výbìru a o vliv konstelace na osobnostní projev. Ve sféøe matka a dcera byly probírány nìkteré poruchy chování a stavy hranièních osobností. S tìmi se lze samozøejmì setkat jak u matek dcer, tak i u matek synù. V pøedložené knize pokraèujeme v pøesahu sdìlení se zamìøením na souvislosti dané startem do života a dopadem mateøské role na dítì. Jde o obecnì lidskou, ne tedy výhradnì genderovou problematiku. Pasáže o potøebách malého dítìte a o pøístupu k nìmu nejsou samoúèelné. Korespondují s nìkterými moderními názory na tzv. oidipovský komplex a oidipovskou situaci, tj. na stav hrající ve vztahu dítìte a matky velkou roli. Publikaci napsala dvojice autorù. Na život a jeho peripetie se dívají z ponìkud odlišných pozic. Jak také ne, jde-li o muže a ženu. První z nich je poradenský psycholog. Pracovní cesta spoluautorky vedla nejprve na porodní sál a posléze do ústavu zamìøeného na léèbu onkologicky nemocných. Zdánlivì jde o zcela rozdílná prostøedí. Spoleèného jmenovatele ovšem nìkdy tvoøí prožitky stresu a bolesti. Mýlí se ten, kdo oèekává pøíruèku na téma starosti s dìtmi. Vybíráme jen nìkteré uzlové body úzce související s tématem knihy. Vzhledem k nìmu je vìnována pomìrnì znaèná pozornost i možnostem øešení nìkterých mimointelektových pøíèin neprospìchu. I tyto nesnáze mívají totiž velký prostorový a èasový pøesah. Dokáží mj. narušit manželství rodièù a dítko (statisticky výraznì èastìji chlapce) negativnì ovlivnit na mnoho let. Mnohdy ovlivní nejen jeho studijní a pracovní uplatnìní, ale i partnerské a rodinné vztahy. 7

edice PRO RODIÈE Problémy související se vztahem a výchovnými peripetiemi matky a dospìlého syna ukazujeme v øadì rozhovorù. V nich leží tìžištì této knihy. V budoucnu budou na knihu navazovat další svazky vìnované dìtem synùm i dcerám a otci, jakož i otcovství jako takovému. 8

VZTAH MATKY A SYNA Proè chceme dìti 1 K programové bezdìtnosti se u nás hlásí zhruba 10 % žen. Je ovšem otázka, nakolik jde o jejich osobní rozhodnutí a nakolik je to dùsledek poznané nutnosti. Tedy o pøijetí toho, co tak èi onak nastalo, ať již z dùvodù fyziologických nebo sociálních. Samo slovo bezdìtnost navozuje pøedstavu jakéhosi nedostatku, ztráty, neúplnosti. Navíc zdùrazòuje urèitou dichotomii. Je jen buï a nebo. Není tu jiná alternativa, jen buï nebo. Svìtem obchází pøízrak politické korektnosti. Nìkteré názvy èi formulace jsou považovány za nekorektní. Øíci v USA tøeba o nìkom, že je èernoch, je neodpustitelné. Každý pøece ví, že jde o Afroamerièana. Ctitelé tzv. politické korektnosti pøi vyjadøování, pøístupu šíøícího se z USA do Evropy, kupøíkladu radí opustit anglické childless (bezdìtní) a nahradit je slovem childfree (v doslovném èi otrockém pøekladu od dìtí osvobození, volní, dìtmi nezatížení). Èeština zøejmì nedokáže ono free v daném kontextu pøimìøenì pøeložit. Výraz vlastním rozhodnutím (dobrovolnì) bezdìtní podle jednoho z jazykovìdcù podvìdomì pøipomíná eutanazii. Paradoxnì tak v èeštinì relativnì korektnì vyznívá fráze užívaná v seznamovacích inzerátech støedních a starších vìkových kategorií s vyøešenou minulostí. Proè chceme dìti? Nìkteøí badatelé považují za nejpodstatnìjší instinkt rodièovství. V nìm je prý nejpodstatnìjší touha prožívat vývoj dítìte, zabývat se jím, starat se o nì, mazlit se s ním. Spadá sem i podvìdomá touha dokázat sobì i druhým schopnost mít dìti, tj. zdraví, potenci, normalitu, ochotu pøevzít zodpovìdnost. Dále obìtavost, s níž plníme závazky spojené s rodièovstvím. Možných dùvodù je ovšem mnohem víc. 9

edice PRO RODIÈE Svou roli hraje i tendence neodlišovat se od okolí. Oznaèení stará panna je sice spisovné, ne však pøíliš pøíjemné. Existují skupiny lidí, pro nìž je antikoncepce nepøijatelná ať již z ideových, nebo zdravotních dùvodù. Jako možnou lze pøipustit i materiální motivaci. Døíve zejména jako krok k pøidìlení bytu. Náhodnì zvolená praktická lékaøka ordinující ve velkém mìstì odhaduje, že 90 % z dlouhodobì nemocných v její ordinaci jsou sociálnì podmínìné pracovní neschopnosti. Mateøská mùže být i pokusem øešit sociální situaci. Nyní je dítì možno chápat i jako pøedpoklad k dosažení pomìrnì vysokých dávek státní sociální podpory. Existují ovšem i idealistické souvislosti. Napøíklad ti, kteøí po dítìti touží, vykazují vìtší úroveò psychické stability než ti, kteøí dítì nechtìjí. Jsou lépe sociálnì zaèlenìni. Je zøejmá souvislost mezi životní nespokojeností a rozhodnutím dìti nemít. V neposlední øadì ti, kteøí si dìti nepøejí, jsou v manželství ménì pokojeni než ti, kteøí dìti chtìjí. Specifickou skupinu tvoøí bezdìtní proti své vyhranìné vùli, tedy ti, kdož jsou rozhodnuti se s daným stavem nesmíøit a dítì osvojit. Ve srovnání s vrstevníky je u nich patrno neuspokojení v øadì životních potøeb. U žen dominuje potøeba se o nìkoho starat. U mužù dominuje bezpeèí a sebeuplatnìní. S pøíchodem dítìte vystupuje do popøedí hodnota zdraví. Existence dítìte v rodinì ovlivòuje hodnotový systém víc než pohlaví zkoumaných osob. Dítì do rodiny pøinese nové podnìty a pohledy Vztahy, vìci, souvislosti vidíme v kontextu péèe o dítì jinak. Mìní se proporce. Ledacos hodnotíme s nadhledem a v jiných souvislostech. Pøíliv podnìtù, dojmù a zážitkù pøekrývá bìžné starosti. I potenciální chvíle odpoèinku pokud dítì klidnì spí a není tøeba akutnì vykonávat nìkterou z domácích prací má jinou hodnotu, než je bìžné. 10

VZTAH MATKY A SYNA Opak odcizení pocit užiteènosti Není snad bezprostøednìjšího vztahu a není snad oblasti, kde by byl pocit užiteènosti tak bezprostøední jako ve vztahu k dìtem. Nejde jen o materiální záležitosti, i když ani ty není radno podceòovat. Nenahraditelní a naprosto neanonymní jsme v kontaktu s dítìtem. Jsme jeho lidé. Jsme ti, které nezbytnì potøebuje ke svému zdravému psychickému vývoji. Být jako druzí I ve spoleènostech založených na individualismu jsou sféry, v nichž se vìtšina lidí nerada odlišuje. Nemít dìti? To mùže alespoò ve zjitøené fantazii nechtìnì bezdìtných vyvolávat podezøení na egoismus, kariérismus, nemoc, impotenci, odlišnou sexuální orientaci. Navíc je tu docela obyèejná a øeknìme èestná závist. Když se mimino na maminku vedle vás šťastnì usmívá, chtì nechtì propadáte pùsobení byť neexistující reklamy pomyslné vládní populaèní komise. Vláda ovšem v tomto pøípadì nesídlí ve Strakovì akademii v Praze, tím ménì pak v zámku v Kolodìjích. Sídlí v našem mozku. Komisi pak netvoøí moudøí èi alespoò autoritativní komisaøi, ale spíše naše vlastní hormony. Touha mít také takové mimino je lidská. Mít se na co tìšit aneb perspektiva Tìšit se, až splatíme hypotéku, je trochu málo slýchám obèas v poradnì. Nad novorozencem se tìšíme na to, až zaène chodit. Nad batoletem se lze tìšit, až pùjde do školy, a tak to jde krok za krokem dál a dál a rodièovství zvolna mùže pøejít v prarodièovství. Budoucnost je otevøená. Kdesi daleko není jen náš nevyhnutelný konec, ale i vývoj potomkù a jejich rodin V tomto duchu lze optimisticky pokraèovat. Samozøejmì existuje i ménì pøíjemný pohled. Odchod dìtí z rodiny je záležitost zcela normální. V souèasnosti, v podmínkách otevøeného pracovního trhu Evropské unie, mùže jít 11

edice PRO RODIÈE o odchod velmi daleko. Prázdné hnízdo je mnohdy reálnou perspektivou. Osamocené stáøí nehrozí jen bezdìtným, kteøí mají celý produktivní život na to, aby se na takový závìr pøipravili. Mùže zaskoèit i rodièe mnoha dìtí. Chlapec nebo dìvèe? Pokud je nám známo, neexistuje výzkum, který by diferencoval postoje rodièù podle pohlaví dítìte. Na základì odhadu z vlastní praxe soudím, že jako první dítì bývá preferován spíše chlapec. Z hlediska poradenské, psychologické zkušenosti jsou problematiètìjší spíše chlapci. Jejich pøevaha v poètu mimointelektových pøíèin neprospìchu (dys-), eventuálnì projevù lehké mozkové dysfunkce je trvalá. Maminko, co Vám øeknou pøátelé a známí? Podobný osud jako nekorektnost pojmu bezdìtnost stihl i podstatnì odlišné oznaèení jiný stav. Jakýpak jiný stav, jde-li o tìhotenství. Možná i proto mne zaujala anketa, co vám øeknou známí, když už to bude na vás vidìt. Nìkolik glos i otázek jsem pøevzal z internetu, za nìkteré jiné vdìèím vzpomínkám klientek poradny. Neèekejte glosy o zázraku zrození. Oèekávat mùžete spíše následující otázky èi konstatování: Kolik jsi pøibrala? Už se cuká? Bojíš se porodu? A není ta druhá èárka nìjaká slabá? (Rozumí se na tìhotenském testu.) Kdy už porodíš? Ale já jsem dával vždycky pozor!? Èí to je? Nebudeš ale teï tady rodit, že ne?! Nezoufej, veverko! Jak zvládáš to teplo? Takové bøicho, ty už snad budeš rodit, nebo ne? Ty máš bøicho, jako bys mìla mít dvojèata. Ty jsi tady ještì? Nemìlo to už být? Chce se ti taky èasto zvracet? 12

VZTAH MATKY A SYNA Jak se tìšíš? Už víš, co to bude? Chcete si to nechat? Kope? Tìšíte se? Pomùžou ti aspoò rodièe, nebo budeš na všechno sama? A to jste chtìli? Vypadáš, jako bys vytunelovala mlékárnu. Já když jsem rodila, tak jsem skoro umøela. Ty jsi ještì celá? Vy jste tìhotní? Máte taky tatínka? Až se to narodí, tak se nevyspíš už vùbec. My mìli z genetického ultrazvuku, že to má být holèièka, a z ultrazvuku z 32. týdne to vypadalo na chlapeèka a narodilo se to stejnì jinak. Teï už si moc neužiješ. Vezme si tì? Šmíruju, že máš kocóra v tróbì! Praskl latex? A co tatínek, bude platit? Copak ty, ale aby to otec pøi porodu pøežil! Já se divím, že si lidi už koneènì jednou nedají pokoj. V souhrnu tedy nelze oèekávat nìjaké mimoøádné nadšení, povzbuzení, tím ménì pak kvìtnatá vyjádøení. Na druhé stranì hovoøíte v poradnì s profesnì úspìšnou a šaramantní ženou. Bezdìtnou. Vìcnì vypráví: Moji rodièe mì považují za jalovou krávu. To, že jsem vystudovala a jsem vcelku úspìšná v zamìstnání, je nezajímá. Jsem sama a nemám dìti. To je ostuda pro celou rodinu. Když si koupím nìco na sebe, tak to komentují, proè si to kupuji, když to stejnì už na nic není. Nedávno mi matka øekla, že na èervené trièko jsem už moc stará a že tím stejnì už nic nezachráním. Šaty mohu pøed nimi schovat. Daleko horší a odpornìjší jsou komentáøe k mé menstruaci 13

edice PRO RODIÈE Kolik je Vám let? Odvìkým zvykem je v našich podmínkách poèítat vìk èlovìka od data narození. Nìkteré východní kultury kladou zaèátek života do hypotetického termínu poèetí. Bez ohledu na tyto øeknìme matrièní otázky se lidé vždy ptali, odkdy je èlovìk doopravdy èlovìkem. Kdy se stává individuální bytostí s lidskými právy? V praxi mají tyto úvahy dopad v oblasti právní, etické i pedagogicko-psychologické. Dotýkají se problému všech problémù kdy je možno bez morálních skrupulí a støetu se zákonem poèínající bytost usmrtit (nebo snad utratit ) a kdy je naopak nutno o plod a posléze i dítì peèovat a zaèít je vychovávat. Starovìké kultury, a to i ty, jež znaly techniky umìlého pøerušení tìhotenství, zabíjely nechtìné dìti až po narození. Nešlo zdaleka jen o odstranìní pøespoèetných dìtí, ale i o formu regulace pohlaví dítìte. Zabíjení dìvèat bylo ve staré Èínì i v antickém Øecku pomìrnì bìžné. Ve starém Øímì se tyto praktiky ponìkud humanizovaly. Nepotøebná dítka byla odkládána nìkde u cesty. Tím získala nadìji, že si je nìkdo vezme do své péèe a vychová, tøeba i jako otroka. Možnost odkládání nechtìných dìtí se svým zpùsobem zachovala dodnes jako varianta interrupce. Délka tìhotenství, do níž lze potrat legálnì uskuteènit, je v zákonných úpravách rùzných zemí podobná zhruba do 12 týdnù. Termín se opírá zejména o zdravotní rizika. Nepochybnì obsahuje i etický moment od kdy je již nutno považovat plod za lidskou bytost vybavenou základním lidským právem, právem na život. Jakou cestu urazí èlovìk, než spatøí svìtlo svìta? Embryogeneze je ukonèena v 8. týdnu, kdy zárodek dostává název plod. Má již lidskou podobu, má již vytvoøeny všechny orgány. Zaèíná se spontánnì pohybovat. Matka to zatím necítí, neboť potomek mìøí zatím asi 2,5 cm a váží ménì než 2 g. Pøes tyto minirozmìry zaèíná reagovat na podnìty z okolí. Ve tøetím mìsíci se ukonèuje vývoj orgánù. Dál již plod jen zraje, funkce jednotlivých orgánù se diferencují a zdokonalují. Je již zjevné nejen vnìjší pohlaví, patrné jsou i rozdíly ve funkci tìch struktur mozku, jež jsou zdrojem typických diferencí mezi mužem a ženou v jejich psychice. Od 28. týdne textaèního vìku má plod velkou nadìji na 14

VZTAH MATKY A SYNA pøizpùsobení se nárokùm svìta mimo mateøské tìlo, a to bez trvalého poškození. Zastánci teorie neotenie tvrdí, že poslední 2 3 mìsíce nitrodìložního života jsou již jen jakousi biologickou pojistkou. Domnívají se, že èlovìk se stává rozumným právì proto, že se rodí zcela nezralý a chabì vybavený složitým instinktivním chováním. O to více je schopný a potøebný uèení. Nárùst pøedèasných porodù vidí tito autoøi jako civilizaèní, evoluèní trend. Spatøují v tom šanci pøijít na svìt ještì nezralejší, a tím podle nich i uèenlivìjší. Vìtšina odborníkù se ovšem ve svých úvahách drží longitudinálních výzkumù. Soudí, že nejlépe je být konzervativní, tj. narodit se až ve ètyøicátém týdnu tìhotenství. Žádné experimenty. Subjektivní prožitek matek za pøekotným vývojem plodu ponìkud zaostává. Matka si uvìdomuje probuzení dítìte až po vnímání prvních pohybù, tedy mezi 16. a 20. týdnem tìhotenství. Od té chvíle pro ni má dítì individuální a reálnou existenci. Lze to demonstrovat i na rozdílech v subjektivním vnímání potratu. V nejranìjších stadiích tìhotenství prožívají matky potrat èasto jako urèitou formu choroby, nepøíjemný lékaøský zákrok, jako sociální ponížení, pokud situace vejde v obecnou známost, nebo jako zklamané nadìje na mateøství. V dobì, kdy již vnímají pohyby dítìte, má jejich prožívání charakter reakce na ztrátu blízké osoby. Co si pøesnì uvìdomuje a prožívá plod, zùstává skryto. Jisté je, že aktivní duševní život dítìte nastává mnohem døíve, než rozum bere. Prokazatelnì je zde již pøed narozením. Již na konci tøetího mìsíce nitrodìložního života reaguje plod na signály z vnìjšku. Reaguje zejména na matèiny prožitky, tj. na zmìny její kondice, úzkost, strach, radost atd. Tyto podnìty se dostávají krevní cestou pøes placentární bariéru. Od pátého mìsíce reaguje plod na øeè své matky. Nejprve v Kalifornii, pozdìji i jinde v USA vznikly školy plodu. Žáky jsou nenarozené dìti spoleènì s rodièi. Program je zamìøen na rozvíjející se schéma komunikace. Pracuje se formou stimulace provádìné matkami pod dohledem instruktorek. Výsledky nejsou zcela jednoznaèné. Majitelé a zastánci škol tvrdí, že nenarozené dìti, kterým matky vyprávìjí, zpívají a otcové je hladí pøes maminèino bøíško, mají lehèí porod a ménì po nìm pláèí. Údajnì je zaznamenáno i vyšší IQ oproti nestimulovaným dìtem. I v tomto smìru skeptik musí pøipustit, že prenatální univerzita pøipravuje a vylaïuje rodièe 15

edice PRO RODIÈE na pøíchod dítìte. Pravdìpodobný je i pøesun pozitivní komunikace do poporodního života. Rodièe se uèí vìnovat dítku èas a chápat je od samého poèátku jako aktivní bytost. Ještì pøedtím èinnost rodièù vyvolává urèité reakce plodu. Mìní jeho aktivitu, a tak vzniká urèitá forma dialogu. Do školy zmínìného typu pak vstupují rodièe zodpovìdní a ctižádostiví. I to se mùže posléze projevit. Mluvívá se o probuzeném dítìti, tj. o takovém, které pøichází do optimálnì vyladìného prostøedí, všichni kolem se na nìj tìší. To se to pak vyvíjí, mùžeme obdivnì poznamenat. Miminkovské esperanto Názory na to, jak nakládat s kojencem, prošly v uplynulých sto letech nìkolika zmìnami. Paradoxnì nejdéle se udržely názory znaènì pochybné. Jsou spojeny s érou, která hygienu stavìla nade vše. Matka se mìla k dítìti pøibližovat s rouškou na oblièeji. Krmit je ne tehdy, když vycítila, že má hlad, ale v pøesnì urèenou hodinu. Dìtský pláè byl vnímán jako zpùsob posilování plic. Odborníci mìli z racionálnì nikdy nezdùvodnìných motivù za to, že dítko ke svému rozvoji potøebuje støídání hyperventilace a apnoických pauz. Dnes je zcela jednoznaènì rehabilitován starší pøístup. Pláè dítìte je opìt chápán jako sdìlení, signál, kterým dítì dává najevo, co potøebuje. Úkolem matky, k nìmuž je ostatnì biologicky vybavena, je na nìj pøimìøenì reagovat. Slovník miminkovsko-èeský Zvuk dovolávající se kontaktu po probuzení. Objevuje se zejména, je-li dítì samo. Trvá zlomek sekundy a dá se pøeložit jako zvolání: Je tu nìkdo? Pøijdete za mnou nebo jsem tu ponechán zcela sám? Pokud se potvrzuje obava ze samoty, reaguje dítì srdceryvným pláèem. Rozmrzelý zvuk. Jde o øadu velmi krátkých a velmi nelibì znìjících zvukù hrdelního charakteru. Dítì dává najevo, že se dostalo do nepøíjemné, nelibé, nepohodlné situace. Znamená: Cítím se špatnì. Pomozte mi už koneènì. Ne- 16

VZTAH MATKY A SYNA prodlenì zabraòte dalším nepøíjemnostem. Na základì zkušenosti lze rozeznat, kdy je dùvodem hlad, kdy zneèištìní, horko, zima èi potøeba komunikace. Zvuk broukání ze spánku. Objevuje se v nepravidelných intervalech, sériovì, nejèastìji pøi zmìnì polohy. Jde o nìkolik krátkých, nepøíliš libì znìjících zvukù s koneèným povzdechem. Volný pøeklad zní: Nevím, jak bych si lehl, tohle není dobré a ani tohle není ono. Toto ne! Ach, koneènì, to je ono! Zvuk pøi pití. Trvá asi 0,2 sekundy a doprovází rytmus sání. Lze ho zaznamenat pravidelnì 1 2krát za sekundu. Je to sdìlení typu: Jsem spokojen, chováte se ke mnì dobøe, také mléko teèe pøimìøenì. Hodlám pokraèovat v pití. Držte pozici. Zvuk se objevuje èastìji pøi kojení než pøi pití z láhve. Zøejmì záleží hodnì na situaci kojení. Na tom, zda je dítì krmeno v náruèí matky nebo ležící na podložce. Zvuk blaženosti. Vyskytuje se nejèastìji pøi jídle. Je mi bájeènì, sdìluje nakrmené dítì na klínì matky. Jeho spokojenost je nakažlivá. Matka mu podobnì odpovídá a mazlí se s ním. S postupujícím vývojem se hlasové projevy kojence diferencují a individualizují. Mezinárodní výzkumy ukazují, že zmínìné projevy jsou v rùzných zemích podobné. Dìti pláèí podobnì a matky bez ohledu na národnost jim rozumìjí. Objeví-li se ponìkud odchylný pláè, vzbuzuje úzkost. Zpùsob, jak dospìlí hovoøí s dítìtem, bývá nazýván øeè chùv. V rùzných jazycích používá pochopitelnì rùzných slov, ale zvukovì pøece jen dost podobných. Povzbuzení, pochvala, podnìcování k aktivitì se dìje vysokým, jakoby tenkým hlasem. Naopak zklidnìní a pøíprava ke spánku se dìje spíše hlubším hlasem molového charakteru, s pravidelným pomalým rytmem. Ponìkud pøipomíná ukolébavku. Hojnì je užíváno citoslovcù. V experimentální situaci dokáží ženy pøeložit, o jakou situaci jde, byť neznaly jazyk, v nìmž byl záznam poøízen. Výsledky bývají shrnovány v tom smyslu, že i malé dítì potøebuje komunikaci, vyžaduje pro ni pøimìøenì reagujícího partnera. Je-li ponecháno samo sobì, jen volá a odpovìï nedostává, blokuje to rozvoj osobnosti. Vzniká velký prostor pro úzkost a nejistotu. Nejde jen o zpoždìní èi zamezení pokroku v rámci aktuálního vývojového tempa. 17

* edice PRO RODIÈE Tato vcelku moderní zjištìní lze doplnit údajem ze 13. století. Císaø Bedøich II. se rozhodl zjistit, kterou øeèí zaènou dìti mluvit samy od sebe. Nìkolik sirotkù nechal pøedat chùvám. Tìm pøikázal, aby dìti krmily, myly, šatily a všestrannì o nì peèovaly, jen na nì nemluvily, nelaskaly je, nemazlily se s nimi. Dítka nezaèala mluvit prapùvodní øeèí lidstva, ale do jednoho zemøela. Jisté je, že zkušenosti z raného dìtství zanechávají v osobnosti trvalé, mnohdy neodstranitelné stopy. Zda kladné nebo záporné, záleží na rodièích. 18

VZTAH MATKY A SYNA Mateøský instinkt, nebo vìdomosti? 2 Donedávna byla za ideál matky považována žena seznámená se zásadami správné výchovy. Jakási amatérská pedagožka. Za optimální byla považována racionální výchova. Ta mìla být øízena vìdou ovìøenými poznatky. Názory na zaruèenì správnou výchovu se ovšem mìnily. Vìda si v tìchto sférách obèas škaredì zadala s politikou. Pravda v ní leckdy vítìzila zejména proto, že pravdou bylo to, co zvítìzilo. To, co bylo v jedné generaci považováno za správné, bylo po èase leckdy, i když ne vždy, oprávnìnì odmítáno. Mimo pochybnost se èasem ukázalo být, že ani to, co je vhodným výchovným postupem, nelze uplatòovat mechanicky, tj. bez ohledu na momentální stav dítìte a na celý situaèní kontext. Rodièovské snažení není zcela objektivní. Je filtrováno a kontaminováno nejen láskou a kladnými postoji k dítìti, ale nìkdy i chronickou nespokojeností, výhradami, v krajním pøípadì pak podvìdomou nenávistí. Aby bylo vše ještì složitìjší, zmínìné pocity se neobjevují jen ve vztahu k dítìti, ale i k sobì a navíc ještì k partnerovi.jde tedy o trojnásobný filtr. Vše mohou komplikovat ještì vztahy k prarodièùm, rùzné spoleèenské vlivy, kariéra filtrù mùže potom být ještì víc. Výchova v rodinì je od zcela útlého vìku interakcí vychovávaného a vychovávajícího. Zvládnout mix rozumu, citu i úzkostí není jen tak. Matka nemá být jen osvícená a vzdìlaná, ale také plná citu a pochopení. Psychologická vyšetøení vhodnosti budoucích rodièù z žadatelù o osvojení nebo o pìstounskou péèi u dítìte chtì nechtì upøednostòují onu roli experta. Mimo jiné i proto, že je snadnìji postižitelná. To nic nemìní na faktu, že nejen matka, ale i otec má být milující a rozumìjící potøebám dítìte. Racionálnì lze urèit režim dítka, vytvoøit jeho jídelníèek, volit, s èím si bude hrát, jak bude obleèeno. To je ovšem jen povšechný kontext, v nìmž se proces vývoje odehrává. Pøímé ovlivnìní je dáno bezprostøední interakcí. Doba probíhající mezi podnìtem 19

edice PRO RODIÈE ze strany dítìte a reakcí matky nebo otce je tak krátká, že bìhem ní není na nìjaké velké promýšlení dost èasu. Zpùsob, jakým se matky bez ohledu na pøedchozí vzdìlání chovají k malému dítìti, je velmi podobný. Není zde rozdíl mezi chováním k chlapci nebo k dìvèeti. Není ani nápadnìjší rozdíl mezi chováním matky a otce. Zøejmì je zde aktivováno chování, které není nauèeno ani není vìdomé. Zajímavé je, že po promítnutí videozáznamu bývají dospìlí svojí reakcí pøekvapeni. Donedávna tedy jednoznaènì platilo konstatování: Žena je biologicky vybavena dovednostmi potøebnými k péèi o potomstvo. V posledních letech s lehkou nadsázkou, díky pøerodu dovolené mateøské v dovolenou rodièovskou, je zjištìno, že tyto dovednosti s výjimkou kojení má i muž. To, že je má leckdy zasuty, je vìc druhá. Matka má synovi ukázat, že kontakt s dìtmi a péèe o nì není tzv. ženská práce. Navíc to je nejen práce, ale alespoò obèas i radost, a to obecnì lidská. Jednou z podmínek aktivizujících mateøské chování je existence druhé strany. Partner interakce plod a posléze novorozenec mùže pùsobit jako spouštìcí mechanismus aktivace zmínìného chování. Od pøírody je ostatnì vybaven k tomu, aby takovým partnerem byl. Aktivity dítìte a matky jsou sladìny tak, že vnìjšímu pozorovateli pøipomínají dobøe secvièený duet. Co se odehrává pøi prvním kontaktu matky s novorozencem Matka zaèíná jemnými doteky konèetin. Pøejde na tìlíèko, od bøíška smìrem k hlavì a nakonec hladí oblièej. Naklání se k dítìti tak, aby ohnisková vzdálenost oèí byla 20 25 cm. To je asi polovina vhodné vzdálenosti pro matku a optimální vzdálenost pro dítì. Matka se snaží dosáhnout kontaktu z oèí do oèí. Pokud má dítì zavøené oèi, provokuje je jemnì k aktivitì. Zaklání hlavu, mírnì jí pohupuje, mluví vysokým hlasem. Zvýrazní intonaci a rytmus øeèi i oblièejovou mimiku. Po dosažení oèního kontaktu následuje pozdravení, tj. stupòování citových projevù, smìøující ke zvýšení vzájemné pozornosti. Poté pøichází rozhovor. Do nìho matka aktivnì zapojuje všechny smysly 20

VZTAH MATKY A SYNA dítìte. Chování dítìte je zde velmi dùležité a jeho mimoslovní odpovìdi jsou výmluvné. Zdá se, že matka oèekává urèité schéma reakcí. Pokud dítko reaguje jinak, je její aktivita blokována. Místo pocitù radosti a štìstí se objevuje úzkost. Kontakt kùže na kùži ihned po porodu je citovì ještì bohatší než kontakt pozdìjší. Projevy mateøského chování jsou kombinací instinktivních, osobnostních a sociálních faktorù. O hlasu krve se zde nedá pøíliš hovoøit. Èlovìk patøí k živoèišným druhùm, u nichž je možná adopce cizího mládìte. Mateøský a samozøejmì i otcovský vztah se vytvoøí i k dítìti cizímu a staršímu. Pro zvíøecí model není tøeba chodit daleko. Ve dnech, kdy tento text píši, pøinášejí média informace o složité situaci v komunitì goril v Zoo Praha. Matka jedné z novorozených opic vážnì onemocnìla. Je léèena silnými antibiotiky a mimo jiné nemùže kojit. Ostatní samice údajnì samy zaøídily náhradu. Potøebnou opièku pøinesly k jiné kojící gorilí matce. Chovatelé monitorující stav proto nemuseli zahájit umìlou výživu. Otec byl od situaci brilantnì zvládajících samic pro jistotu oddìlen. Ne vždy probíhá vše takto ukázkovì. U zvíøat, obdobnì jako u lidí, jsou zaznamenány pøípady odmítnutí novorozence po porodu matkou. Tam, kde matka lidského rodu novorozence pøed narozením odmítá a èiní v tomto smìru i pomìrnì nároèné administrativnì právní kroky, mùže její první kontakt s potomkem po porodu negativní stanovisko zvrátit. Pocity bezpeèí, jež jsou dostateènou mateøskou péèí dítìti zprostøedkovány, nepùsobí jen v daném okamžiku. Èerpáme z nich dlouhodobì a zprostøedkovanì. Mateøské chování je v podstatì vrozené, to neznamená, že sociální uèení nemá na jeho projevy vliv. Pravdìpodobnì jde o uèení obligatorní. To je dle etologù uèení, které v urèité kritické situaci èi periodì musí nastat, aby se u jedince ono druhovì naprogramované chování mohlo projevit. Pokud v této dobì nenastane, jedinec se dané dovednosti již nikdy nenauèí. Úsmìvný, leè pøesto klasický pokus s kachnami ukazuje, že jmenované se uèí rozeznávat pøíslušníky svého druhu v období zhruba dvou hodin. Pokud jim v inkriminované dobì výzkumníci nabídnou k vtisknutí nìjaký barevný a pohybující se pøedmìt, budou jej až do své smrti vnímat jako pøíslušníka svého druhu, soukmenovce. Ostatních kachen se budou bát. U èlovìka je kritická perioda uèení se rodièovství zøejmì výraznì delší. Rané dìtství zde ovšem hraje výraznou roli. 21

edice PRO RODIÈE Dívky vyrùstající v té dobì v ústavním prostøedí spojeném s citovým strádáním pozdìji èasto selhávají jako matky. Otázka instinkt, nebo vìdomosti je položena chybnì. Potøeba je obojí. Co potøebují dìti Na základì poznatkù z vývoje dìtí zpracovala skupina expertù UNESCO šest základních požadavkù nutných pro pøimìøený rozvoj dítìte. Pozorný ètenáø v nich nenajde jen prvoplánovou odpovìï na téma co potøebují naše dìti. Povšimne si i nutnosti vyvažovat to, co dítìti byť dobrého a v dobrém pøinášíme. Potøeby je nutno plnit umìøenì. Velký dùraz na uspokojení jedné by mohl omezit uspokojení potøeb druhých. Dítì potøebuje být milováno. Je tøeba hodnì lásky a pøimìøených projevù citu. To vše od kladného vyladìní v tìhotenství pøes bezprostøední kontakt s jeho lidmi, kteøí o nì peèují a rozumìjí mu. Tak vzniká zázemí, z nìhož lze èinit výboje do širého svìta ať již pár krokù od máminy suknì, nebo jednou tøeba na vzdálené kontinenty. Rodièovská láska povzbuzuje do života, dává elán k pøekonávání pøekážek. Osobnost se díky ní rozvíjí a nabíjí svùj citový akumulátor. Jednou bude dítì schopno vracet, co nyní dostává. Dítì potøebuje být pøijímáno a bráno vážnì. Dítì není zmenšeninou dospìlého, ale svébytným tvorem. Když tzv. zlobí, mùže to být tím, že celá rodina má nìjaký problém. Nesmí být používáno jako obìtní beránek, na kterého se svádìjí všechny problémy. Dítì potøebuje vzor. Potøebuje nìkoho, s kým by se mohlo ztotožnit. Bezproblémové pøijímání rodièovského vzoru výraznì usnadòuje život. Je samozøejmì možné vzor odmítnout a chovat se zcela jinak. Je to ale neurotizující faktor. Dítì se potøebuje volnì projevit, bez strachu a bez napìtí. Má mít možnost projevit své názory, postoje a pøání a zároveò mít jistotu, že se rodièe budou jeho problémy zabývat. 22

VZTAH MATKY A SYNA Dítì se potøebuje všestrannì rozvíjet. Má mít možnost rozvíjet své dispozice, schopnosti a pøedpoklady. Stejnì tak má právo nebýt nuceno do èinností, pro které nemá talent. Nesmí být pøetìžováno. Èas plyne, dìti rostou kojenec, batole a je zde vìk pøedškolní. Genderovou problematiku, otázky identifikace s pohlavím dìti pøedškolního vìku pøíliš neøeší. S tím, jestli jsou kluk nebo holka, si nedìlají starosti a nemusíme si je dìlat ani my, prohlašuje zkušený výchovný poradce Steve Biddulph (2006). Tím není øeèeno, že nemohou obèas pøekvapit. Když se dobrotivá babièka pøece jen pokusila omezit aktivity temperamentního vnuka slovy: Musíš trochu poslouchat, vnuk opáèil: Ženské poslouchat nebudu! Jenom mužské. Bylo mu právì 30 mìsícù a na rodièovské dovolené s ním byl táta Jisté je, že na dìti reagují dospìlí podle jejich pohlaví odlišnì. Zadržte, napadá-li vás: ejhle budoucí macho, je-li s chlapcem na rodièovské dovolené otec. Když nedávno babièka onomu vnukovi ukazovala obrázkovou knihu Na našem dvoøe, chlapec odmítl ztotožnit tam nakresleného kohouta s otcovskou rolí. Trval na tom, že slepièka je tatínek. Vedle slepice byla totiž nakreslena kuøata a kohout stál ponìkud opodál. Dívky bývají více mazleny. Urèité rozdíly jsou i ve høe, a to nejen s ohledem na dìti, ale se zøetelem k pohlaví dospìlého spoluhráèe. Hry matek jsou klidnìjší, s tendencí stabilizovat emoce dítìte. Hry otcù bývají aktivnìjší. Dítì sice stimulují, ale také leckdy aktivizují až pøíliš. Nikdy jsem neslyšel informaci o tom, že by matka (eventuálnì babièka) takøíkajíc rozdivoèila dítì. Pøedstava, že by tak èinila v dobì bezprostøednì pøed obvyklou hodinou dìtského usínání, eventuálnì vzala dítì z postýlky, je inu nepøedstavitelná. Podobné chování dle informací matek ovšem patøí do bìžného repertoáru hodnì zamìstnaných mužù. Pøicházejí z práce domù po veèerníèku. K potìše s dítìtem jim mnohdy staèí ètvrthodinka pouhá. Zklidnìní potomka je pak záležitostí mnoha desítek minut. Chlapec pozdního pøedškolního a školního vìku obvykle tíhne k tzv. mužským zájmùm. Tím a také jistou výluèností v èasto pøevážnì ženském prostøedí roste atraktivita mužù. To ovšem neznamená, že by snad význam matky klesal. Syn ji potøebuje stejnì jako døív. Jen nenápadnìji. Matka ho již nemusí 23

edice PRO RODIÈE držet za ruku. Staèí, bude-li po ruce. Nemyslím, že by to byla pozice ménì dùležitá než postavení mužských vzorù a identifikaèních objektù. Tvrzení Syn ji potøebuje stejnì jako døív lze ve vztahu k matce zopakovat i v následujícím období chlapcova dospívání. Pøijmout svérázné projevy této potøeby ovšem vyžaduje sebeovládání hodné ženy kmene Siouxù. V èasech, kdy pøíslušníci tohoto kmene byli ještì hrdými obyvateli svých amerických teritorií, procházeli jejich chlapci zhruba mezi 14 a 16 lety obdobím jakési pøípravné iniciace. V té dobì nesmìli se svými matkami mluvit. Mytologie se jinak obávala toho, že se stanou zženštilými a nikdy nepøekroèí hranice mezi svìtem mužù a svìtem žen. Ke komunikaci s matkami se mohli vrátit až po svém definitivním mužském zasvìcení. To již byli praví muži, schopní ženy chránit a ne jim podléhat Pøíbìh je to jistì krásný má však háèek. Dnešní Siouxové, zejména muži, nejsou již dávno onìmi hrdými vládci prérií. Prodávají nevalné, prùmyslovì vyrábìné suvenýry turistùm, nechávají se za poplatek fotografovat v jakémsi stylizovaném rádoby indiánském odìvu. Ti i oni ve velkém konzumují ohnivou vodu a dle humanitárních pracovníkù nepatøí mezi imponující osobnosti. Na rozdíl od deklasovaných mužù si však jejich ženy zachovávají urèitou úroveò a v rámci možností peèují o domácnost. Proè kluci neposlouchají a neradi se myjí Urèité rozdíly mezi smyslovou výbavou mužù a žen jsou realitou. Všeobecnì je napø. známo, že ženy mají lepší èich. Muži vnímají pach potu jako nepøíjemný ménì než ženy. Odtud mùže pramenit obèasné odkládání kontaktu s mýdlem a vodou, o rozlièných pøíjemných vùních ani nemluvì. Málo se ví, že chlapci mívají v dobì dospívání horší sluch nìž dívky. Hùøe, pøesnìji øeèeno pomaleji než dívky dekódují zvuk do smysluplných slov. Mívají menší slovní zásobu. Na druhé stranì již v pubertì je zøejmá širší pozornost dívek. Ty dokáží vnímat víc rozlièných podnìtù než kluci, ti se zamìøí na své a pak nevidí, neslyší. Aby toho nebylo v daném smìru málo, mužský, a tedy i chlapecký mozek je zøejmì ménì vybaven pro komunikaci než mozek žen. Pøesnìji øeèeno oblasti ženského mozku zodpovìdné za slovní komunikaci jsou 24

VZTAH MATKY A SYNA vìtší než obdobné oblasti mozku mužského. Jsou zde samozøejmì i individuální rozdíly. Nabízí se dokonce ponìkud cynické a zde nadsazené klasické konstatování necvièené atrofuje (odumírá). Tak zlé to v daném pøípadì asi pøece jen není. Nicménì dívky zøejmì nevìdomky používáním cvièí zmínìné mozkové oblasti více než kluci. Kdysi mne jedna maminka znaènì temperamentního a obèas i agresivního chlapce upozornila na mužský pre- i postmenstruaèní syndrom. Prý se projevuje právì u jejího syna. Zbystøil jsem v pøedtuše mimoøádného a pøímo revoluèního objevu. Matka tím mìla na mysli ataky mužského hormonu testosteronu. Ten je mimo jiné zodpovìdný za to, že se z plodu v dìloze matky vyvíjí chlapec. Po narození hladina testosteronu klesá, aby se zhruba ve ètyøech letech zvýšila. Ataka testosteronové produkce nastává se zaèátkem puberty a vrcholí kolem ètrnácti, patnácti let. Zmínìný hormon ovlivòuje rùst, náladu, celkový projev, leè také agresivitu. Na jedné stranì potøebují dospívající kluci od maminky stále vedení a pomoc, na stranì druhé ji mohou až agresivnì odmítat. To se pøímými a tvrdými postupy mìní velmi tìžko. Vyvolávají totiž negativismus a tendenci ke konfrontaci. Radívám vyhýbat se pøímému støetu. Ovlivòovat zvolna, nejlépe nenápadnì, v rámci spoleèné èinnosti. LMD LDE ADHD MBDBDMMDADDAHD aneb Ženy jsou tu pouhá béèka Zmìť písmen v titulku oznaèuje zkratky rùzných, v odborné literatuøe užívaných termínù. Jde v podstatì o synonyma prvního, nejužívanìjšího, byť již zastaralého z nich lehké mozkové dysfunkce. Následující zkratka znamená starší oznaèené téhož lehká dìtská encefalopatie. Tøetí skupina písmen odpovídá v èeském pøekladu syndromu deficitu pozornosti a hyperaktivity, což je název z americké psychiatrické nomenklatury. Možné jsou i další názvy. Evropská klasifikace nyní užívá termínu hyperkinetické poruchy. Americké pojetí je širší. V tomto smìru je hyperkinetická porucha podskupinou americké ADHD. V budoucnu se uvažuje o tom, že by tento termín porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou byl užíván všeobecnì. ADHD bývá 25

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.