Unikátní komplex skalní stepi a dřínových doubrav na KVĚTNICI 3 Text a foto Josef a Karla M A R T I Š K O V I Český svaz ochránců přírody ZO 54/14 Brněnsko Pustiměřské Prusy 103, 683 21 Pustiměř 2009 Publikace byla zpracována na základě Smlouvy o dílo s Jihomoravským krajem 1
OBSAH 22 PAMĚTNÍCI 3 23 DUBY 7 24 BŘEKY 12 25 JILMY 13 26 BABYKY 15 27 PTAČÍ TŘEŠNĚ 16 28 OSTATNÍ STROMY 18 29 JASANY 19 30 OVOCNÉ STROMY 20 31 BOROVICE 22 32 V JINÉM SVĚTĚ 25 33 DŘÍNY 31 34 BRSLENY 33 35 DŘIŠŤÁL 35 36 TUŠALAJ 37 37 HLOHY 39 38 SVÍDA KRVAVÁ 41 39 RŮŽE 42 40 OSTATNÍ KEŘE 44 41 MAHALEBKY 46 2
22 PAMĚTNÍCI Během rozsáhlé rekonstrukce bylo v rámci svahového komplexu znovu objeveno a uvolněno více prastarých mohutných stromů, které se staly pro celé nebo jen dílčí partie rozsáhlého území natolik výraznými dominantami, že dnes neopakovatelně charakterizují jeho krajinný ráz. Před zahájením rekonstrukce byly ukryté v bujných a vysokých náletových porostech cizorodého akátu (Robinia pseudoacacia) či vysázených borovic (Pinus sp.). Čtyři takovi velikáni dnes do značné míry charakterizují rozsáhlou plochu nad skalnatými srázy. Především jde o dva mohutné javory méče (Acer platanoides) viditelné z celého města především v polovině dubna během jejich svěžího nápadně světle zeleného rozkvětu. 3
Statná lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) rostoucí v horních severozápadních partiích plochy není natolik dominantní, ale i špička tohoto vysokého stromu výrazně vyčnívá nad koruny okolních dubů. O výšce lípy svědčí i fakt, že její špička je viditelná i zdola až ze samotného úpatí skalní stepi nad Romanovou vilou 4
Nedaleko horní hrany skalnatých srázů byl v rámci rekonstrukce, kdy bylo nezbytné eliminovat soustavný spontánní rozvoj jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), v dolním jihovýchodním cípu plochy ponechán nejmohutnější strom tohoto druhu. Tento nádherný a zdravý strom je zjevně ekotypem vázaným na teplé a suché podmínky. Již více než 50-60 let zde prosperuje bez jakýchkoliv negativních projevů. Na extrémním skalnatém stanovišti s jen minimální vrstvičkou půdy. Nepřehlédnutelná je dnes po jejím uvolnění mohutná vícekmenná babyka obecná (Acer campestre) při úpatí západního segmentu skalnatých srázů. Ve všech ohledech je výraznou dominantou zdejších srázů. Při pohledech ze všech stran. Třeba i ze vzdáleného nádraží nebo z jihovýchodního cípu celého komplexu. 5
Při úpatí skalního stupně východních svahů za zdejšími panelovými domy lze dodnes objevit pozůstatek dřívějších ovocných sadů, které na svahy Květnice v těchto místech plynulým spádem navazovaly. Jde o prastarou hrušeň obecnou (Pyrus communis) s postupně prosychající korunou, ale ještě stále každoročně částečně rozkvétající. Dnes roste v horní hraně svahu. Svahu, který byl vytvořen v rámci rozsáhlých zemních úprav při výstavbě již zmíněných panelových domů. 6
23 DUBY Nejrozšířenějším stromem je po celém komplexu dub. Roste zde jak dub zimní (Quercus petraea), tak dub letní (Quercus robur) a snad i některé další vzácnější druhy kromě dále zmiňovaného šípáku. Na řadě míst duby prosychají (patrně v souvislosti s tracheomykózou). Nejmohutnější stromy rostou podél vrstevnicové pěšiny vedoucí horním okrajem skalní stepi nad Romanovou vilou a především v rozsáhlé ploše nad skalnatými srázy. 7
Les s převahou dubů porůstá vyšší partie svahů nad vrstevnicovou pěšinou vedoucí podél horního okraje skalní stepi nad Romanovou vilou Nejvzácnějším a mnohde charakteristickým je teplomilný zvláště chráněný ohrožený dub pýřitý šípák (Quercus pubescens). Nejhojněji rostou šípáky podél horní hrany skalnatých srázů a v navazujících nižších partiích plochy nad těmito srázy a také ve východním svahu nad horní hranou úpatního skalnatého stupně. Objevit můžeme i letité mohutné jedince. Pravidelné jsou stromy malebného křivolakého vzrůstu. Teplomilné šípáky se na rozdíl od ostatních zdejších dubů vyznačují charakteristickou hluboce rozbrázděnou kůrou. 8
Teplomilný šípák má na rozdíl od ostatních dubů nápadně hluboce rozbrázděnou borku (kůru) 9
Především v uvolněných dřínových doubravách duby víceméně plošně zmlazují. Zvláště v plochách radikálně uvolněných během rekonstrukčních zásahů spousty semenáčů, po dlouhé roky potlačované bujným zárůstem, překotně a místy v neobvyklých hustotách rostou. Běžně jde i o vzácný teplomilný šípák. V některých plochách lze nalézt i více než 100 drobných semenáčů na ploše pouhých několika metrů čtverečných. V porostech dřínových doubrav duby charakteristicky roztroušeně jednotlivě nebo ve skupinách doprovázejí souvislé porosty dřínů. 10
V celém komplexu rostou stovky dubů. Mnohé z nich jsou v souvislosti s extrémními či specifickými stanovištními podmínkami křivolakého či košatého vzrůstu. Zde je jeden z nich. Snad nejbizardnější a nejpůsobivější. 11
24 BŘEKY Břek obecný (Sorbus torminalis), který je v Červeném seznamu řazen mezi vzácné druhy dřevin vyžadující pozornost se objevuje v rozsáhlém komplexu jen vzácně. Ojedinělý statnější strom lze nalézt v horních partiích východních svahů nad panelovými domy. Více dalších podstatně menších stromků pak roste podél vrstevnicové pěšiny mezi oběma plochami skalní stepi. Jinde lze vzácně narazit na nějaký drobný semenáč. Daleko četnější a statnější jsou břeky na Květnici v jiných partiích. Třeba v jižních svazích pod pěšinou vedoucí po vrcholovém hřbetu východně od hlavního vrcholu nebo na řadě míst jihozápadního hřbetu pod Křížem. Ojedinělý větší břek nad panelovými domy 12
25 JILMY Dalším vzácným druhem zařazeným na Červeném seznamu naší flóry je jilm ladní (Ulmus minor). V rámci svahového komplexu roste dnes pouze v západních partiích skalnatých srázů a v nahoru navazující ploše. Silnější starší stromy jsou však jen ojedinělé. Většina z nich je již odumřelá a torza jejich kmenů zpravidla leží na zemi, případně ještě stojí, ale každý silnější poryv větru je již může definitivně vyvrátit. Mnohde však vitálně samovolně zmlazují. Jedny z největších zdejších jilmů rostou přímo podél úpatní pěšiny v prostoru vstupu do interiéru bývalého lůmku nedaleko východně nad Romanovou vilou. Toto je jeden z nich 13 Plody
Dožívajícímu jilmovému porostu ve vyšších partiích velkého západního žlebu v rámci skalnatých srázů vévodí prastará mahalebka (na snímku vlevo nahoře v pozadí) 14
26 BABYKY Babyka obecná (Acer campestre) zde patří k poněkud častějším stromům než předchozí dva druhy. Ovšem vůči dubu jde stále o vzácnou dřevinu ve svahovém komplexu. Nepřehlédnutelný je vícekmenný mohutný košatý strom při úpatí západního segmentu skalnatých srázů. Další menší, ale i letité jedince lze spíše jednotlivé objevit zvláště podél úpatí skalnatých srázů ve východních partiích nebo vzácněji v ploše nad skalnatými srázy. Mohutné babyky charakterizují úpatí jižního cípu východních svahů při okraji školního areálu. Jedna z nich byla v posledních letech bohužel fatálně poškozena ohněm. Drobné zmlazení babyky je na rozdíl od dubů po celém komplexu dnes jen velmi vzácné. 15
27 PTAČÍ TŘEŠNĚ Prakticky po celém komplexu jsou charakteristické časně zjara bíle nápadně kvetoucí třešně ptačí (Cerasus avium). Třešně dosahují maxima rozkvětu ještě před rozkvětem daleko četnějších mahalebek již kolem poloviny dubna. Naprostá většina vzrostlých třešní se v posledních letech ocitla ve fázi dožívání a na jejich přítomnost dnes upomínají jen torza. Zpravidla po zemi ležící nejsilnější kmínky a větve, případně torza ještě stojící. Na druhé straně třešně na mnoha místech samovolně zmlazují. Jedinci rostoucí v místech s hlubší půdou, například v ploše nad skalnatými srázy, dosahují podstatně většího vzrůstu a mohutnosti než krnící jedinci v extrémních výsušných podmínkách skalní stepi. Nejrůznější torza dožívajících třešní jsou dnes v komplexu velmi charakteristická 16
Kvetoucí třešně jsou každoročními působivými ozdobami svahového komplexu. Na rozdíl od minulosti však jen jednotlivě. 17
28 OSTATNÍ STROMY Všechny ostatní druhy stromů jsou v komplexu zastoupeny jen minimálně. Zpravidla jednotlivě. Jde především o království dřínů, dubů a některých druhů keřů. Zcela ojedinělý a již letitý buk lesní (Fagus sylvatica) roste při východním okraji dřínových doubrav nad skalnatými srázy. Jeho království se v rámci Květnice nachází především v chladnějších stinných a vlhčích severních svazích nad Besénkem. Zde jde o zajímavost. Světle šedá hladká kůra buku lesního je nezaměnitelná V porostech dřínových doubrav nad skalnatými srázy rostou dva ojedinělé mohutné javory mléče (Acer platanoides). Jiné, byť mladé stromky tohoto druhu bychom v celém komplexu hledali jen marně. Třetí ojedinělý polykormon trs javorů lze objevit v jen obtížně přístupném východním segmentu skalnatých srázů. Poněkud jiný, ale nepříliš nepodobný je zde výskyt lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) nebo habru obecného (Carpinus betulus). V ploše nad skalnatými srázy rostou dva ojedinělé vzrostlé habry, třetí byl v minulých letech zlomen vichřicí. Na několika místech jsou polykormony drobných semenáčů. Daleko četnější je habr podél vrstevnicové pěšiny mezi oběma plochami skalní stepi. I svalcovitou kůru habru obecného lze snadno poznat Jeden z mohutnějších habrů v ploše nad skalnatými srázy 18
Ojedinělá mohutná lípa velkolistá roste v horních severozápadních partiích plochy nad skalnatými plochami. Více dalších stromků včetně již letitého dvojáku lze nalézt v horních severozápadních partiích skalní stepi nad Romanovou vilou. Tzv. pionýrské dřeviny jsou v území dnes zastoupeny jen ojediněle. V rámci rekonstrukčních zásahů nebyl objeven jediný větší stromek jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Jen několik drobných semenáčů bylo registrováno ve vyšších partiích skalní stepi nad Romanovou vilou. Hojná nebyla ani bříza bělokorá (Betula pendula) a dnes zde rostou patrně poslední dva stromy. Všechny ostatní během rekonstrukce objevené stromy již byly ve fázu rozpadu a dnes již nejsou nebo záhy nebudou v terénu již vůbec patrné. Snad i nějaká osika obecná (Populus tremula) ještě v rozsáhlém komplexu někde roste. Jen minimální množství nalezených jedinců bylo během rekonstrukce již zcela uschlých. Jen vzácně lze při toulkách komplexem narazit na charakteristické trsy lísky obecné (Corylus avellana). Líska obecná 29 JASANY V celém rozsáhlém komplexu dnes roste prakticky jediný vzrostlý jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) v jihovýchodním cípu plochy nad jižními skalnatými srázy. Před zahájením rozsáhlé rekonstrukce byl zastoupen po velkých plochách bujnými a rychle se rozšiřujícími náletovými porosty původem ze zhruba 10 vzrostlých plodných stromů. Proto, aby byla minimalizována rizika opětovného nadměrného zarůstání velkých částí komplexu náletovými porosty, byly všechny plodné stromy s uvedenou výjimkou během rekonstrukce odstraněny. Současně byly v maximálně možném rozsahu odstraněny i náletové porosty, které mnohde společně s keřovými porosty svídy krvavé (Swida sanguinea) až explosivním rozrůstáním fatálně degradovaly a vytlačovaly původní cenná společenstva skalní stepi i dřínových doubrav. 19
30 OVOCNÉ STROMY Zvláště podél úpatí skalnatých srázů jsou z ovocných dřevin zastoupeny slivoně obecné (Prunus insititia) s charakteristickými kulovitými žlutě či červeně vybarvenými šťavnatými plody špendlíky. Jako první zdejší dřeviny každoročně skutečně skvostně svým bohatým rozkvětem zdobí jarní přírodu ještě před rozkvětem ptačích třešní (Cerasus avium). Roztroušeně můžeme v komplexu narazit na nějakou osamocenou hrušeň obecnou (Pyrus pyraster). Některé z nich jsou bizardního křivolakého vzrůstu a jiné zase dožívají. 20
Působivé je podzimní zbarvení hrušní Charakteristickým druhem byl před zahájením rozsáhlé rekonstrukce v některých partiích ořešák královský (Juglans regia). Zvláště v ploše nad skalnatými srázy, kam je soustavně zanášen z dolních zahrad veverkami obecnými (Sciurus vulgaris). Jen několik jednotlivých vzrostlých stromů bylo prozatím ponecháno podél úpatí svahů. 21
31 BOROVICE Hned po dubech jsou nejrozšířenějšími stromy komplexu jehličnaté borovice. Rostou zde dva druhy. Borovice černá (Pinus nigra) není na jižní Moravě původní. Přirozené výskyty jsou situovány až na jih od našich hranic v sousedním Rakousku. Nejen na Květnici byla masivně vysazována během druhé poloviny 19. století a první poloviny století minulého. V rámci komplexu byly v minulosti vysazeny především ve východních svazích nad dnešními panelovými domy a v dolních partiích původní skalní stepi nad Romanovou vilou. V rámci komplexní rekonstrukce zdejších porostů je tento druh postupně z celého území odstraňován. Tento stále rychleji prosychající porost černých borovic ve východních svazích již byl během rekonstrukce z většiny vykácen V našich podmínkách původní borovice lesní (Pinus sylvestris) je dnes rozšířena prakticky po celém komplexu skalnatých svahů. V minulosti tomu však tak nebylo. Bez lidského přičinění by lesní borovice rostly ve skalnatých a kamenitých svazích spíše jen ojediněle. Za původnější genofond je snad možné považovat aktuální výskyt typických malebných křivolakých stromů ve volných plochách skalní stepi. Jak nad městem, tak nad Romanovou vilou. Masově však v komplexu rostou především rovné uniformní stromy. Lesní borovice zde byly vysazovány stejně jako borovice černé a navíc se následně samovolně spontánními nálety semen dále rozšiřovaly, což pokračuje dodnes. V rámci rekonstrukce jsou vzrostlé stromy odstraňovány především v souvislosti s jejich postupným usycháním. V některých plochách však bylo přistoupeno i k jednorázovému pomístnímu odstraňování všech jedinců. V cenných plochách skalní stepi nad Romanovou vilou pak byly prováděny významné redukce spontánně se rozšiřujících stromů. Důsledky historických výsadeb borovic na Květnici byly mnohde zdrcující. Mimo jiné byl zásadním způsobem změněn přirozený charakter zdejších porostů, které by byly 22
téměř výhradně listnaté. Výsadby významně plošně omezily plochy původní skalní stepi. Zalesněné plochy nabyly stinného a vlhčího charakteru, což neumožňovalo nadále plnohodnotný rozvoj původních teplomilných společenstev vázaných na výslunná a výsušná stanoviště. Navíc byla půda v osázených plochách dlouhodobě mnohde bohatě zásobována opadem těžko rozložitelných jehlic, což ještě více umocňovalo negativní dopad na rozvoj i přežívání původních společenstev. Na druhé straně je třeba na základě výsledků doposud provedených rekonstrukčních zásahů konstatovat, že degradace nebyla ani po sto letech totální. Zvláště podrost původních dřevin byl prakticky všude nemálo bohatý a druhově pestrý včetně dubů. Bylinné patro bylo daleko postiženější, ale plnohodnotnější ohniska s odpovídající druhovou skladbou včetně některých významných druhů se v takto uvolněných plochách objevovala hned během první vegetační sezóny a v dalších letech se situace dále zlepšovala. V posledních zhruba 10-15 letech dochází nejen na Květnici k masivnímu usychání borovic v souvislosti s nepříznivými klimatickými podmínkami. Tímto jevem byl významně postižen i zdejší svahový komplex. Schnou zde oba druhy. 23
Bohužel postupně usychají i malebné křivolaké stromy lesních borovic rostoucí ve volných plochách skalní stepi a zdá se, že postupně zcela zimizí. A s nimi i jeden ze zdejších specifických fenoménů. 24
32 V JINÉM SVĚTĚ Naše příroda má zpravidla všeobecně daný charakter díky geografickým podmínkám či výsledkům po staletí trvajícího ovlivňování lidskými aktivitami. Vypásáním, vypalováním, vyřezáváním, výsadbami nebo kosením. Jen zřídka lze objevit místa, která se těmto schematům vymykají. Jsou neobvyklá a v jednotlivých případech zpravidla neopakovatelná. Pak se ocítáme jakoby v jiném světě. Jakoby v přírodě, která k nám nepatří. Přesně do takových míst lze zavítat i ve zdejším komplexu. Je třeba navštívit zdejší letité zapojené porosty dřínu obecného (Cornus mas) s roztroušenými duby (Quercus sp.). Nejlépe v ploše nad západním segmentem skalnatých srázů, ale také třeba v severních partiích východních svahů nad panelovými domy. Kdykoliv během roku. Nejpůsobivější jsou však návštěvy během vegetace. Tedy v době jejich olistění nebo jarního rozkvětu. Začátkem dubna během rozkvětu dřínů 25
Popadané kmeny odumřelého jilmového porostu dodávají těmto místům neopakovatelný ráz 26
Dříny jsou odkvetlé a rychle se olisťují, v porostech začíná převažovat zelená barva V popředí opět jilmové kmeny V létě začátkem srpna v porostech dominuje zeleň a stín 27
Hra světla a barev začátkem října během zbarvování se olistění dřínů 28
Opad listí je v polovině října stále v plném proudu 29
Koncem října jsou již koruny dřínů holé a po zemi je silná vrstva jejich listí 30
33 DŘÍNY Zvláště chráněný ohrožený dřín obecný (Cornus mas) je symbolem zdejšího rozsáhlého svahového komplexu. Dnes po provedení rozhodující části rekonstrukčních zásahů jde o nejrozšířenější a patrně i nejpočetnější druh dřeviny. Rostou zde všude. Neobjevíme plošnější místo, kde by alespoň nějaký drobný semenáč dřínu nebyl. V tak početné populaci pak jistě nepřekvapí jejich variabilita. Objevíme zde jedince od země rozložité (zpravidla vícekmenné), ojediněle stromkovitého vzrůstu s kmínky a teprve výše nad zemí rozloženou korunou nebo vytáhlé jedince (snad mladého věku) ve volných plochách skalní stepi u Romanovy vily. Rostou zde jedinci s tmavou i nápadně světlou borkou, ojediněle s téměř kulovitými plody. Rostou zde jak soliterně, tak ve starších zapojených porostech. Kmínky některých z nich dosahují průměru až kolem 25 cm. Nejstarší a nejpůsobivější dříny rostou ve východním svahu nad panelovými domy nebo v západních partiích plochy nad skalnatými srázy. Prakticky všude dříny zmlazují, mnohde ve velkých počtech a vysoké hustotě. 31
Dřín obecný je statný keř dorůstající ve zdejších svazích do 5-6 metrů. Jeho koruna je zpravidla hustá a rozložitá s charakteristicky obloukovitě svěšenými hlavními větvemi ve vyšším věku. Pozoruhodné jsou nenadálé změny směru i těch nejsilnějších větví. Zcela běžné jsou změny pravoúhlé, ale neobvyklé nejsou ani změny ostřeji protisměrné. Jde o pozvolna rostoucí dlouhověkou dřevinu dožívající se až více než 250 roků. Průměry kmene mohou dosahovat až kolem 30-40 cm. U starších jedinců je borka kůra charakteristicky šupinatě odloupavá. Je mrazuvzdorný a roste jak v hlubších půdách, tak na místech v tomto směru vyloženě extrémních. Zpravidla na vápenovém podloží. Ve výslunných a výsušných polohách. Dobře dokáže snášet i silnější zástin v dolních patrech lesa. Rozkvétá velmi záhy. Zpravidla během března, za příznivých klimatických podmínek však někdy již koncem února. Každoročně tak dříny poskytují včelám jejich první pastvu. Stopkatá kulovitá poupata v úžlabí listových stvolů jsou zakládána již v pozdním létě. Nápadný rozkvět zlatožlutých drobných kvítků uspořádaných do bohatých chocholíků na rozdíl od jiných našich keřů předchází rašení listů. Elipsoidní plody peckovice dlouhé kolem 15 mm dozrávají koncem srpna a během září v sytě červené barvě. Plody jsou velmi chutné a využitelné k výrobě džemu, kompotu nebo likérů. Protože jde o dřevinu v naší krajině původní, tak lze jeho plody považovat za jedno z nejstarších druhů ovoce. Proto může být jeho původní rozšíření u nás v této souvislosti nemálo ovlivněno. Dřevo dřínu je velmi tvrdé a pevné. Již v pravěku bylo využíváno k výrobě šípů. Již staří Řekové či Římané z něho zase vyráběli kopí. 32
34 BRSLENY V komplexu rostou oba druhy našich brslenů. Nápadných především během podzimu v souvislosti s jejich zbarvováním do červena. Teplomilný brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) je na Červeném seznamu řazen mezi vzácné druhy dřevin vyžadující pozornost.po celém komplexu se vyskytuje jen roztroušeně jednotlivě nebo ve skupinách. Četnější pomístní výskyty nejsou časté. Nejpočetněji roste patrně ve vyšších partiích skalní stepi nad Romanovou vilou, respektive pod vrstevnicovou pěšinou. 33
Příbuzný brslen evropský (Euonymus europaeus) běžně rostoucí v naší krajině je hojným hlavně v dolních úpatních partiích skalnatých srázů podél zde vedoucí pěšiny. Ve vyšších partiích svahů je daleko daleko vzácnější. Některé ze zdejších brslenů jsou letité a mohutného vzrůstu. Spíše než o keře jde v některých případech již spíše o stromky. 34
35 DŘIŠŤÁL Dřišťál obecný (Berberis vulgaris), řazený mezi vzácné druhy našich dřevin, je dalším charakteristickým keřem zdejšího komplexu. Jeho, pro naši přírodu, netypická žlutá květenství se objevují během první poloviny května. Ve zdejším svahovém komplexu se na jaře olisťuje jako jeden z prvních keřů již v prvních dnech dubna. 35
Dřišťál roste po celém svahovém komplexu. Zpravidla více roztroušeně a jednotlivě. Nejpočetněji snad podél horní hrany skalnatých srázů nebo v dolních užších partiích skalní stepi nad městem. Největší keře dosahují ve zdejších svazích výšky kolem tří metrů. 36
36 TUŠALAJ Teplomilná kalina tušalaj (Viburnum lantana) dnes patří k charakteristickým keřům svahového komplexu rozkvétající každoročně během první poloviny května. Na Červeném seznamu je zařazena mezi vzácné druhy dřevin vyžadující pozornost. Roste víceméně plošně po celém komplexu. Nejpočetněji v jihovýchodním cípu a navazujících jižních a východních svazích. Zde místy vytváří dokonce zapojené souvislé porosty. Největší keře zde dorůstají výšky až kolem dvou a půl metru. Začátkem 30. let minulého století je uváděn ve zdejším komplexu jediný keř tohoto druhu. Je tedy otázkou, zda zde nebyl vysazen a následně se postupně rozšířil. Dnes však tušalaje patří ke zdejším svahům neodmyslitelně. 37
Zvláštní atmosféry nabývá zdejší skalní step někdy během druhé dekády července v době sytě červeně zbarvených původně zelených plodů, které však poměrně rychle černají. 38
37 HLOHY Dalším charakteristickým keřem komplexu je hloh. Rostou zde dva druhy: hloh obecný (Crataegus laevigata) a hloh jednosemenný (Crataegus monogyna). Nepříliš četné jsou starší košaté a malebné keře rostoucí ve volnějších plochách skalní stepi. Naproti tomu daleko častěji jsou k vidění keře stromovitého vzrůstu. Zvláště v původních porostech dřínových doubrav nad skalnatými srázy jsou takové hlohy dnes charakteristické. Vytáhlé mnohametrové hlohy jsou výsledkem jejich dlouhodobé snahy o cestu za světlem v hustých náletových a keřových porostech. Hlohy ve zdejším svahovém komplexu rozkvétají zpravidla kolem poloviny května. Hloh stromovitého vzrůstu Košatý hloh ve volném prostoru 39
40
38 SVÍDA KRVAVÁ Svída krvavá (Swida sanguinea) patřila ještě před zahájením rekonstrukce svahového komplexu společně s dřínem obecným (Cornus mas) k nejhojnějším keřům. Právě expanze svídových porostů zhruba po roce 1990 byla jedním z hlavních důvodů zahájení rozsáhlých rekonstrukčních prací. Rychle a plošně pronikala i do původně volných ploch skalní stepi a v relativně krátkodobém horizontu hrozil totální zárůst většiny těchto přírodně unikátních ploch. Přímo s rozvojem jejích souvislých porostů rychle mizelo z trvale zastíněných ploch bylinné patro. Samozřejmě včetně vyskytujících se významných rostlinných druhů. Proto byly její porosty během rekonstrukce v maximálně možném rozsahu redukovány. Takto uniformně před zahájením rekonstrukce porůstaly mnohé i z těch nejcennějších ploch skalní stepi. Ostatní dřeviny byly v záplavě svídy doslova utopeny. 41
39 RŮŽE Pokud navštívíme zdejší skalní step během druhé poloviny května, tak nám jistě neuniknou již z dálky nápadné velké růžově zbarvené květy růže vinné (Rosa rubiginosa). Právě v době květu voní tento druh růží silně po jablcích. Zvláště při rašení či za vyšších teplot. Zpravidla drobné nápadně kvetoucí keříky rostoucí v extrémních výslunných výsušných polohách dodávají skalní stepi v tomto období specifický charakter. 42
Růže vinná V území samozřejmě rostou i běžné růže šípkové (Rosa canina) a uváděna je i růže podhorská (Rosa dumalis). Růže šípková 43
40 OSTATNÍ KEŘE Další vyskytující se druhy keřů nejsou ve zdejších svazích natolik charakteristické či nápadné jako druhy předchozí. Přesto jsou dva z nich rozšířeny po celém komplexu víceméně plošně. Jde o ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus). Řešetlák počistivý Ptačí zob obecný 44
Další druhy jako je trnka obecná (Prunus spinosa) a zimolez obecný (Lonicera xylosteum) se objevují jen jednotlivě či pomístně. Zajímavostí je jistě výskyt krušiny olšové (Frangula alnus) v extrémních výsušných plochách skalní stepi. Zvláště nad Romanovou vilou. Podobně jako v případě některých dalších dřevin je krušina schopná prosperovat i na výslunných suchých místech. Charakteristická je ovšem především na místech vlhkého charakteru s lepšími půdními podmínkami. Dřevo krušiny bývalo v minulosti jednou z nejlepších surovin pro výrobu střelného prachu. Jen ojediněle lze ve skalnatých srázech narazit na drobný keřík skalníku černoplodého (Cotoneaster melanocarpus) zařazeného na Červeném seznamu mezi vzácné druhy dřevin vyžadující pozornost. Zimolez obecný Skalník černoplodý Trnka obecná 45
41 MAHALEBKY Stejně jako v případě kaliny tušalaje (Viburnum lantana), tak i v případě mahalebky obecné (Cerasus mahaleb) jsou vyslovovány pochybnosti o původnosti na Květnici. Tedy zda nejde o druh zavlečený výsadbami v minulosti. Kolem roku 1930 se uvádí, že tu mahalebka vůbec neroste. Na rozdíl od nedaleké Čebínky. Doslova je zmiňováno, že mahalebka je v plochách skalní stepi nahrazena hrušněmi (Pyrus communis). Tyto poznatky se však zdají v rozporu s reálným stavem zjištěným podrobným průzkumem celého komplexu během mnohaleté rekonstrukce. Zejména v souvislosti s aktuální vzácností hrušní v celém rozsáhlém území, kde neroste více jak 10-15 stromů, a také přítomností dvou prastarých mahalebek. Jejich stáří může dosahovat až kolem sta roků, takže je zřejmé, že zde rostly již začátkem 20. století. Navíc rostly v poměrně obtížně přístupných místech, kde si lze jen ztěží představit nějaké záměrné výsadby. 46
Mahalebka je na Červeném seznamu naší flóry zařazena mezi ohrožené druhy dřevin. Dnes roste prakticky po celém svahovém komplexu se zjevným těžištěm výskytu v západních partiích skalnatých srázů a jde o jednu z nejcharakterističtějších dřevin zde rostoucích. V západních partiích skalnatých srázů vytváří až souvislé zapojené porosty s řadou starších jedinců. Právě v nejvyšších partiích zdejších dvou žlebů byly během rekonstrukčních prací objeveny již zmiňované dva mohutné prastaré stromy. Z jednoho z nich dnes leží na zemi již jen vyvrácené torzo, ale mohutnost jeho kmenu je stále dobře patrná. Druhý strom ještě stále žije. Byť je již vzhledem ke svému věku, extrémním podmínkám kamenitého terénu a dlouhým desetiletím utlačování náletovými porosty cizorodého akátu značně proschlá. Velká část košaté koruny však ještě stále každoročně rozkvétá. Nepochybně jde o původní ohnisko výskytu této dřeviny, odkud se během dlouhých desetiletí samovolně rozšířila po celém komplexu. 47
48
Mahalebka se ve zdejších svazích projevuje mimořádně vitálně a do budoucna lze dokonce předpokládat až nadměrné neúnosné zarůstání skalní stepi. Podobně jako tomu bylo před zahájením rekonstrukce v případě svídy krvavé (Swida sanguinea). Proto je v posledních letech rekonstrukčních prací již přistupováno i k redukcím tohoto druhu, který byl v prvních letech prací šetřen. Téměř všude se objevují nové a nové spontánní náletové porosty. Mnohde v nebývalých hustotách stovek semenáčů na desítkách čtverečních metrů. Druh se neustále rozšiřuje. Zvláště do ploch uvolněných během rekonstrukce. Ptactvo či drobná zvěř pak roznáší pecky i do větších vzdáleností. V souvislosti s věkovou skladbou mahalebek ve svahovém komplexu je možné konstatovat, že expanze druhu není nějak starého data. Jde spíše o záležitost posledních několika desetiletí. 49