Mendelova univerzita v Brně

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Aranžování květin v prostředí České republiky po roce 1945 Bakalářská práce Vedoucí práce Ing. Jiří Martinek, Ph.D. Vypracoval Jiří Kakuška Lednice 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Aranžování květin v prostředí České republiky po roce 1945 vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Dne Podpis autora 2

PODĚKOVÁNÍ Rád bych tímto způsobem poděkoval osobám, které ovlivnili významným způsobem vznik mé práce. Děkuji vedoucímu práce Ing. Jiřímu Martínkovi Ph.D. za jeho cenné připomínky, dobré rady a za čas, který mi věnoval. Také bych rád poděkoval manželům Kubíčkovým za ochotu a milé přijetí, při sepisování historie Děčínské koty. Stejně tak bych chtěl poděkovat paní Růženě Bubeníčkové a Luboši Dobrovolnému za věcné připomínky a názory k floristickým soutěžím a floristice samotné. Poslední dík patří také samozřejmě mé rodině, která mě při tvorbě bakalářské práce podporovala. 3

Obsah 1 ÚVOD... 6 2 CÍL PRÁCE... 7 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 8 3.1 FLORISTIKA 20. STOLETÍ... 8 3.2 FLORISTIKA DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ... 9 3.2.1 Vliv japonské kultury na aranžování v Československu... 10 3.3 SOUČASNÁ FLORISTIKA V ČESKÉ REPUBLICE... 12 3.3.1 Floristické soutěže České republiky... 12 3.4 SVAZ KVĚTINÁŘŮ A FLORISTŮ ČESKÉ REPUBLIKY... 15 3.5 SYSTÉM HODNOCENÍ SOUTĚŽÍ PODLE FLORINT... 15 3.5.1 Historie organizace FLORINT... 15 3.5.2 Hlavní cíle a poslání organizace... 16 3.5.3 Organizace FLORINT a Česká republika... 16 3.5.4 Systém hodnocení... 17 3.6 PŘÍPRAVA NA SOUTĚŽ... 19 3.6.1 Seznámení se s jednotlivými soutěžními disciplínami... 19 3.6.2 Návrh kompozice jednotlivých témat... 19 3.6.3 Nácvik technik... 20 3.6.4 Hodnotící kritéria... 20 3.6.5 Technické zpracování... 20 3.6.6 Estetické zpracování a umělecký dojem... 22 3.7 DĚČÍNSKÁ KOTVA... 23 3.7.1 Historie Děčínské kotvy... 23 3.8 ŽIVOTOPISY OSOB S NÁVAZNOSTÍ NA DĚČÍNSKOU KOTVU... 27 3.8.1 Antonín Kubíček (* 8. 9. 1933)... 27 3.8.2 Růžena Bubeníčková (* 12. 2. 1958)... 29 3.8.3 Luboš Dobrovolný (* 1956 v Jihlavě)... 30 4 MATERIÁL A METODIKA... 32 4

4.1 DATABÁZE SOUTĚŽÍCÍCH DĚČÍNSKÉ KOTVY... 32 5 VÝSLEDKY... 34 5.1 VYHODNOCENÍ GRAFŮ... 34 5.2 NAVRHOVANÉ SOUTĚŽNÍ DISCIPLÍNY... 37 5.2.1 Podrobné propozice... 37 6 DISKUZE... 39 7 ZÁVĚR... 40 8 ANOTACE... 41 9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 42 10 PŘÍLOHY... 44 11 SEZNAM POUŽITÝCH ILUSTRATIVNÍCH TABULÍ A OBRÁZKŮ... 44 5

1 ÚVOD Aranžování květin je činnost, které se již od starověku věnovaly všechny kultury. V dnešní uspěchané době nám nezbývá mnoho času na styk s přírodou, její poznávání a květinová dekorace v určité míře tento nedostatek nahrazuje. Cílem floristů je přibližovat květiny lidem. Ukázat jim a zároveň je naučit, jak si květinami upravit interiéry našich domácností, zahrad, prodejen a kanceláří. Velký podíl na rozvoj floristů mají různé semináře a soutěže. K rozvoji floristů a jejich spojení se světovou floristikou patří hlavně oborové soutěže a semináře. Tato bakalářská práce se snaží přiblížit a blíže specifikovat české floristické prostředí. 6

2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem bakalářské práce je shromáždění dostupných informací o historii a vývoji národní floristické soutěže Děčínská kotva od vzniku, až po její současný stav. Vytvořit ucelený přehled soutěžících, a to hlavně vítězů, od prvního zahájení roku 1971 až do současnosti. Dále potom zpracování literární rešerše o významných českých floristech, jejich profesní floristickou činnost v návaznosti na floristickou soutěž Děčínská kotva. Následně na základě získaných poznatků a materiálů vytvořit podklady pro připravované webové stránky. Součástí práce je také vytvoření soutěžní propozic pro 41. ročník soutěže. 7

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 FLORISTIKA 20. STOLETÍ Lidé si zkrášlují svá obydlí od nejstarších dob. Architektura, sochařství, malba, užitné umění, stejně jako aranžování rostlin bylo vždy přizpůsobeno životnímu stylu a módě. Až v 15. století v Itálii, po temné době středověku vzniká první výtvarný sloh renesance, ve kterém se květiny stávají větší měrou běžnou součástí života lidí. Přístup ke květinám se dále mění s přicházejícími výtvarnými slohy. Květinově okázalé baroko a rokoko, střídmý klasicizmus až po secesi. Secese je poslední výtvarný sloh, vzniklý na přelomu 19. a 20. století. Ve dvacátém století vzniká mnoho pokusů o vytvoření nového stylu aranžování květin. Zde je na místě zmínit hlavně naturalismus, který se snažil o dokonalou kopii přírody v každém směru, hlavně používáním přírodních prvků trsů trav, kamínků, větví a podobně. Pro svou snahu o dokonalé napodobování přírody však neuspěl. V době mezi světovými válkami dosáhlo české květinářství vysoké úrovně. Spotřeba květin širokého sortimentu byla velká, rostla poptávka po bohatých aranžmá pro rodinné slavnostní příležitosti. Zdobily se nejen soukromé interiéry, ale květinové dekorace zvyšovaly reprezentativnost prostředí firem, bank a restaurací. Žádná významná společenská událost se neobešla bez bohatě prostřeného stolu ozdobeného nádhernými kyticemi růží, orchidejí, kal, karafiátů, lilií a dalších druhů, ve skleněných nebo porcelánových vázách. Zároveň bylo zvykem, přinést na oslavu paní domu květiny. Stejně jako dnes byla zvýšená poptávka po řezaných květinách v období plesové sezóny, Velikonocích, Vánocích a ostatních svátcích. Kromě kytic a věnců se zhotovovalo mnoho zajímavých a nápaditých vazeb, z nichž můžeme jmenovat například květinové koše, jardiniery, lyry, vějíře a obrazy. Na zahradnických výstavách bylo také velice populární zdobení automobilů. Módou doby bylo pěstování vzácných rostlin v domácích sklenících. Přestože výběr u nás pěstovaných květů byl poměrně bohatý, hlavně v zimním období se jich velké množství dováželo z jižní Itálie a Francie. Válečné období ze společenských a ekonomických důvodů nepřineslo v prodeji a pěstování květin žádný zásadní rozvoj. Naopak po druhé světové válce nastal velký pokles úrovně v tomto oboru. 8

Období socializmu v letech 1948-1989 ovlivnilo úroveň celé společnosti také z ekonomického hlediska. Vzhledem k omezenému sortimentu u nás tehdy pěstovaných květin a zeleně, zvlášť v zimním období, se museli vazači květin spokojit s tím, co tehdejší státní a družstevní podniky nabízely. Oproti západním zemím se u nás používaly hlavně karafiáty, frézie, chryzantémy a gerbery. V omezeném množství a pouze v určitých obdobích růže, orchideje, kaly, tulipány a narcisy, z venkovních květin mečíky, jiřiny, hortenzie a květiny určené k sušení. Mezi rostlinami pěstovanými pro list figuroval asparágus, listy kapradin. Velice malá byla také nabídka pomocného vazačského materiálu. Přesto u nás došlo v sedmdesátých letech k rozvoji aranžérského umění. Zásluhu na tom měly hlavně nově založené dvouleté vazačsko-aranžérské školy v Praze a v Brně, dále potom výuka v rámci předmětu květinářství zvlášť na zahradnické škole v Děčíně. Toto studium navíc doplňovaly semináře vázání a aranžování květin. Řada významných květinářů velkou měrou přispěla v té době k rozvoji oboru (A. Čechová, E. Čechová, V. Danda, V. Homola, E. Lindušková, V. Luňáčková, J. Králíček, D. Kubíčková, V. Mlčochová, B. Pethöeová, M. Prokešová, L. Raušová, M. Ryvolová, D. Valentová, V. Vaněk, F. Večerek a v pozdějších letech R. Bubeníčková, L. Dobrovolný, J. Dvořák, J. Dvořáčková, J. Mandová, J. Maglenová, J. Pejpalová, M. Řehořová a další). Významný byl vznik regionálních a celostátních soutěží a vzrůstající obliba květinových výstav. (Bittnerová 1, 2007) 3.2 FLORISTIKA DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ Prameny uvádí tři hlavní rysy (Berrall 1978) tehdejších květinových úprav. První typ pracoval se záplavou květin mnoha druhů a barev, proto byl nazýván masovou úpravou. Zde se uplatnilo evropské umění vázat přebohaté honosné kytice. Druhá úprava, která byla soustředěna na zdůraznění siluety, na obrysové a dynamické linie, přičemž se využíváno jenom vybraných rostlin, se nazývala lineární úprava. Tento styl měl samozřejmě základy v Asii, hlavně v Japonsku. Dramatická jednoduchost této úpravy nepovzbuzovala člověka jen k tomu, aby se díval, ale také aby tvořil. Ovšem i pozorování chvějících se barev a různých jejich odstínů v masové úpravě mělo svou okázalost. 9

Třetí styl úprav květin byl kombinací dvou předcházejících. Toto prolínání dvou základních způsobů, přineslo linie a tvary naplněné, zdůrazněné květinami, listím nebo doplňkovým materiálem. Tyto, pro druhou polovinu 20. století, jasně dané rysy aranžmá již dnes v tomto znění nejsou aktuální. 3.2.1 Vliv japonské kultury na aranžování v Československu V druhé polovině padesátých let dvacátého století se v Evropě začal zvyšovat zájem o japonskou kulturu, zvláště pak o ikebanu. Evropa začala objevovat krásu japonského interiéru a téměř ve všech státech se pořádaly přednášky a semináře o japonské ikebaně. Umění ikebany se však nestalo otázkou módnosti určité doby, ale částečně ovlivňovalo i evropské umění vázání a aranžování květin. Projevilo se především používáním dosud neznámých pomocných vazačských materiálů, tj. především používáním kenzanu. Nemalý význam mělo také použití netradičních doplňků ke květinám. U nás se v kombinaci s květy ve vázách používal zatím pouze asparágus a kapradiny. Po příchodu ikebany aranžéři květin našli krásu a dynamiku v jednotlivých listech a větvích, v travinách, plodech. U větví nebylo rozhodující, zda jsou z dřevin listnatých nebo jehličnatých, ale šlo především o jejich specifický pokroucený vzhled. Květinové úpravy se staly vzdušnými a nenásilnými. (Kubíčková 1978) Pokud dříve tomu tak bylo, tak v dnešní době by bylo mylné se domnívat, že je ikebana v Japonsku jediný směr, kterým se aranžování rostlin zabývá. Protože dnes je Japonsko ovlivněno, stejně jako každý jiný stát, celosvětovým šířením poznatků a dovedností, tak se společně s ikebanou uplatňuje i evropský a světový styl aranžování květin. Ikebana má velmi silné kořeny a zásadová pravidla, vyplývající z tradiční japonské kultury. To je velký problém pro evropské floristy ve smyslu aranžování samotného, až po pochopení duchovních souvislostí. I když ikebana navazuje na starou symboliku, je zároveň dekorativním činitelem, který v návaznosti na tradici má schopnost vyjádřit nálady, zejména charakter ročních období i abstraktní myšlenky. Evropa se setkala s ikebanou ve větší míře v době, kdy procházela určitou kulturní krizí, tj. mezi oběma světovými válkami. Vznik a rozšíření abstraktního umění vytvořilo předpoklady pro její příznivé přijetí. Nedostatečná znalost kulturního prostře- 10

dí, z něhož toto umění přišlo, však způsobila nepochopení základní myšlenky a odebrala jí tak tradiční řád a řeč. Její posuzování se provádělo evropskýma očima, a proto se nerozeznal její doslova dogmatický charakter. Proto také její uplatnění bylo časově omezené. Renesance ikebany po druhé světové válce se vyznačuje již daleko solidnějším přístupem. Právě tím, že ikebana je tak hluboce spjata s japonskou kulturou, není možno ji v Evropě převzít v původním významu. Názory na používání ikebany a její vlastní tvorbu jsou různé. Jedna skupina argumentuje vhodností ikebany do našich bytů, hlavně moderních, které jsou zřízeny jednoduchým nábytkem. Ikebana tuto jednoduchost podtrhuje a zdůrazňuje. Druzí tvrdí, že ikebana se hodí pouze pro původní japonský interiér, a proto je nesprávné přebírat a napodobovat to, co u nás nemá svoji tradici a kořeny. Avšak hodnotí přesto kladně zajímavé použití a kombinace materiálů. Japonská ikebana je na první pohled naprosto nepravidelná, bez systému a zákonitostí. To však je jen dojem povrchní, neboť umění ikebany má velmi složitá pravidla. K tvorbě ikebany je třeba odborně poučeného a zkušeného aranžéra a je nutné zohledňovat mnoho faktorů. Asymetrie celé kompozice vychází ze tří základních linií, které mají pevně stanovené úhly a směr, a které symbolizují nebe (shin), člověka (soe) a zemi (hikae). Velmi důležitý je výběr typu ikebany, lichý počet květů, stejně jako správná volba nádoby. Tvar, velikost a barva nádoby je vybírána s ohledem na prostředí, kde by tyto dvě složky měly tvořit jednotný celek s okolím. Japonci vidí krásu rostlinného materiálu v liniích a snaží se při tom upravit květiny tak, aby působily stejným dojmem jako v přírodě. Bylo třeba mnoha generací, aby byl odpozorován způsob růstu květin a jejich umístění v prostoru při květinové úpravě. V samotném Japonsku existuje několik stovek škol a kurzů, kde se zájemci učí poznávat a tvořit ikebanu. Některé z nich mají charakter uměleckých škol. Absolventi těchto škol mohou získat diplom mistra ikebany. I u nás má ikebana své příznivce a následovatele. Květiny v novodobém interiéru, který je jednoduchý, světlý a bez zbytečných předmětů, mají zvláště velký význam a jsou jedním z důležitých výtvarných aspektů. Květiny si v našich bytech již své místo zajistily. Jde však o to, aby v moderních bytech byly také aranžovány novým a moderním způsobem. (Jakerle 1966) 11

3.3 SOUČASNÁ FLORISTIKA V ČESKÉ REPUBLICE Po roce 1989 se v souvislosti se změnami v celé naší společnosti zlepšily i možnosti v oboru aranžování květin. Vzhledem k otevření hranic se k nám začaly celoročně v širokém sortimentu dovážet řezané květiny, zeleň a rostliny v nádobách. Díky výjezdům na zahraniční výstavy, soutěže a semináře došlo k obrovskému posunu v tomto oboru, pro který se i v naší republice velice rychle vžil název floristika. Každý obor, který si zakládá na své tradici, odborných znalostech a řemeslné zručnosti, sdružuje své členy do odborných svazů. Prezentuje se na profesionálních výstavách a seminářích nebo měří své dovednosti na soutěžích. Stejně tak je tomu ve floristice. V průběhu roku se na floristické scéně objevuje celá řada odborných seminářů a prezentací, na kterých se floristé mohou setkávat jak s nejnovějšími trendy, tak i technikami. Kromě těchto informací je možné získat profesionální informace z odborného časopisu Floristika a Profi Florista. Vrcholem veškerého odborného dění jsou pak soutěže, kde si floristé mohou porovnat své dovednosti. Tyto soutěže jsou však zároveň ukazateli kvality a úrovně české floristiky. Je to především Děčínská kotva mistrovství floristů ČR s mezinárodní účastí, která byla založena v roce 1971, a Brněnská růže, která vznikla v roce 1994. Ostatní soutěže probíhají u příležitosti zahradnických výstav nebo mají regionální charakter. Důležitou součástí floristické obce je profesní svaz, který sdružuje odborníky tohoto oboru. Svaz květinářů a floristů České republiky, který byl založen v roce 1991 jako nezisková organizace, mimo jiné pořádá soutěže, výstavy a odborné zájezdy. Hájí a prosazuje zájmy svých členů při jednání s orgány státní správy, řeší aktuální problémy pěstitelů a aranžérů květin, podílí se na zpracování statistik a vyjadřuje se k zákonům týkajícím oboru. (Bittnerová 1, 2007) 3.3.1 Floristické soutěže České republiky V České republice probíhají odborné floristické soutěže s dlouhou tradicí na jednotlivých úrovních, od soutěží místních přes regionální po celostátní. Jejich hlavním úkolem je zdokonalovat studenty odborných zahradnických škol a zvyšovat jejich zájem o obor. Nejnižším stupněm jsou soutěže na zahradnických školách, kterých se účastní pouze žáci školy. Tyto soutěže jsou zpravidla tematické a váží se k probranému učivu. 12

Patří k nim například Vánoční floristická soutěž na VOŠZa a SZaŠ Mělník 1, Vánoční výstava spojená se soutěží na SOŠ zahradnická a SOU Rajhrad 2 a mnoho dalších. Dále probíhají regionální soutěže, kterých se účastní zpravidla nejnadanější žáci středních škol. Tyto soutěže mají různý počet hodnotitelů a zatím většinou nepoužívají 100 bodový hodnotitelský systém FLORINT. Liší se počtem soutěžních úkolů i samotným technickým uspořádáním. Polabský motýl a Kopidlnský kvítek jsou soutěže pouze studentské, na kterých disciplíny plní skupina 2 až 5 studentů. Na rozdíl od těchto soutěží je Brněnská růže soutěž jednotlivců, a to v kategorii juniorské i seniorské. Za nejvýznamnější a největší floristickou soutěž u nás můžeme považovat Děčínskou kotvu - mistrovství floristů České republiky pořádanou SŠZaZe A. E. Komerse, Děčín Libverda 3. (Mikanová 2010) 3.3.1.1 Děčínská kotva Mistrovství floristů České republiky Děčínská kotva je soutěž s dlouhou tradicí, považovaná za nejvýznamnější a největší floristickou soutěž u nás. Hlavními iniciátory a organizátory soutěže byli Antonín Kubíček a jeho manželka Dagmar, učitelé na Střední zahradnické škole v Děčíně Libverdě. Při zakládání celorepublikové soutěže byli podporováni kolegy i dalšími aranžéry z celé tehdejší ČSSR. Hlavní myšlenkou bylo sjednocení zahradníků, jejich setkávání a podpora vývoje začínajícího oboru. První ročník soutěže proběhl v květnu 1971. Nejprve měla být soutěž vyhrazena pouze pro studenty zahradnických škol, ale na žádost odborné veřejnosti však byla povolena účast i zaměstnancům zahradnických podniků a profesionálním aranžérům. Soutěž Děčínská kotva se mistrovstvím České republiky oficiálně stala až od roku 1996. (Mikanová 2010) 3.3.1.2 Brněnská růže Brněnská růže je jednou z největších a nejznámějších regionálních floristických soutěží u nás, prakticky se jí účastní soutěžící z celé ČR. Oficiální první ročník soutěže proběhl v roce 1995. Soutěž, kterou založil Bohuslav Rabušic ve spolupráci se Střední odbornou 1 Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník 2 Střední odborná škola zahradnická a Střední odborné učiliště Rajhrad 3 Střední škola zahradnická a zemědělská A.E. Komerse, Děčín Libverda 13

školou v Bohunicích, se v současné době koná také v kooperaci s SKF 4 a jako jedna z mála soutěží již používá 100 bodový hodnotitelský systém. Každoročně se soutěže účastní kolem třiceti soutěžících, kteří soutěží ve třech disciplínách a jsou rozděleni do juniorské a seniorské kategorie. Je tradicí, že se soutěž koná každým rokem na jiném místě, v budově s jiným architektonickým stylem a také, že v den soutěže probíhá vernisáž pro odbornou veřejnost se společenským programem a vyhlášením vítězů. Od jedenáctého ročníku je již tradicí i následná výstava pro veřejnost. Při samotné soutěži je dbáno, aby byla vhodně zvolena témata, která jsou zajímavá pro soutěžící, ale zároveň vycházejí z květinářské praxe a jsou srozumitelná pro laickou veřejnost. Soutěžní práce každoročně zhlédne při víkendové výstavě několik tisíc návštěvníků. Poslední ročník soutěže Brněnská růže se konala 12. Listopadu a nesla se v duchu svatební floristiky. Místem konání byly zvoleny prostory Konventu Milosrdných bratří na Vídeňské ulici v Brně. (Mikanová 2010) 3.3.1.3 Kopidlnský kvítek V říjnu 2010 se konal 17. ročník této celostátní soutěže odborných škol. Soutěže se zúčastnilo 6 středních škol a učilišť z České republiky a téma soutěže znělo Osobnosti zahradnického světa. Tato soutěž je komplexním prověřením zahradnických dovedností. Soutěží se v aranžování květin, roubování rostlin a poznávání rostlinného materiálu. Společně s Kopidlnským kvítkem probíhají soutěže základních a speciálních škol Kopidlnský kvíteček a Kopidlnské poupě. (Kopidlno 2011) 3.3.1.4 Polabský motýl Tato soutěž je tradičně již jedenáctým rokem pořádána v březnu při první jarní květinové výstavě v Lysé nad Labem. Soutěže se účastní deset až dvanáct pětičlenných družstev z odborných zahradnických škol. Zadáno je pět soutěžních úkolů, které plní soutěžící v připravených kójích 4 4 m. (Mikanová 2010) Soutěžní práce vyhodnotí porota složená z odborníků v oboru, ale také poroty složené z řad novinářů, VIP hostů a nově též porota studentů. Nejdůležitější hodnocení bylo a je odbornou porotou, a ta jako vítěze letošního ročníku konaného roku 2011 označila 4 Svaz květinářů a floristů České republiky 14

SOŠ zahradnická Praha 9 5. Soutěž se nesla v duchu květinového plesu, což bylo zadané téma. Novinkou a zpestřením tohoto ročníku se stalo vystoupení mladých floristů na podiu, kde každý ze soutěžících předvedl svůj talent a kdokoli z návštěvníků výstaviště ho mohl pozorovat při práci. Již několikátým rokem je předsedkyní odborné komise paní Růžena Bubeníčková. 3.4 SVAZ KVĚTINÁŘŮ A FLORISTŮ ČESKÉ REPUBLIKY Pro zlepšení a posílení růstu odbornosti, vznikl roku 1991 Svaz květinářů a floristů České republiky, jako občanské sdružení podle zákona 83/90 Sb.. Svaz je kolektivním členem Agrární komory ČR, který sdružuje přední pěstitele květin, floristy, obchodníky s květinami a pomocným materiálem, stejně tak i ostatní zájemce o tuto problematiku. Od roku 2007 pracuje ve dvou samostatných sekcích (květinář, florista). Svaz má za úkol posílit cechovní sounáležitosti, růst odbornosti a vzájemné informovanosti. Cíle realizuje především formou pořádání odborných seminářů, exkurzí, výstav a soutěží. Také publikuje články, učebnice, plakáty, DVD a další. SKF 6 je řádným členem mezinárodních profesionálních organizací, jako například FLORINT a s ostatními organizacemi přinejmenším spolupracuje. (Ischiová 2009) 3.5 SYSTÉM HODNOCENÍ SOUTĚŽÍ PODLE FLORINT 3.5.1 Historie organizace FLORINT Tato federace byla založena v roce 1956 ve Štrasburku. Zakladateli byla národní květinářská sdružení, která se obávala postupující evropské integrace, ale na druhou stranu viděla možnosti a příležitosti ve vytvoření a posílení spolupráce jejich sdružení na evropské úrovni. V současné době FLORINT sdružuje a organizuje národní floristické asociace 20 evropských zemí a zpracovává žádosti o členství dalších zemí, a to i mimo Evropu. FLORINT se od svého vzniku snaží o silnější postavení květinářů a floristů na trhu. Představuje malou, ale určitě nezanedbatelnou část evropského průmyslu. Registrováno je kolem 100 tisíc květinářství, generujících celkový roční obrat více než 15 5 Střední odborná škola zahradnická Praha 9 6 Svaz květinářů a floristů České republiky 15

miliard eur. Jedná se přibližně o více než 350 tisíc lidí, kteří si vydělávají na živobytí v květinářství. (FLORINT 2011a). 3.5.2 Hlavní cíle a poslání organizace Posláním organizace FLORINT je přispívat k rozvoji ekonomické prosperity svých členů a osob podílejících se na jejich podnikání. Cílem je co nejlépe zastupovat zájmy svých členů na cestě k veřejné organizaci, podporovat rozvoj floristického průmyslu a jako uznávaný zástupce hájit zájmy floristů na evropské úrovni. Významným zdrojem inovací a podnětem pro profesní rozvoj jsou pořádané soutěže na juniorské a seniorské úrovni, na jejichž průběh dohlíží tým organizátorů. Soutěže jsou pečlivě vyhodnocovány a na základě poznatků neustále zdokonalovány. Dále je snaha o zdokonalování samotných hodnotitelů soutěží, také proto v roce 1999 vytvořil Nizozemec Frans Mank (Branchebureau Bloemendetailhandel, Nizozemsko) 100 bodový systém hodnocení a stal se projektovým manažerem speciálních odborných kurzů. V současnosti již v Evropě působí více než 150 certifikovaných rozhodčích, kteří se stávají členy hodnotitelských komisí národních floristických soutěží. (Martinek 2007) 3.5.3 Organizace FLORINT a Česká republika Svaz květinářů a floristů České republiky byl na základě rozhodnutí předsednictva FLORINT přijat mezi členy federace 6. října 2006 v nizozemském městě Nieuwegein nedaleko Utrechtu. Tímto krokem se otevřela spolupráce českých floristů s evropskou asociací. Již na konci března 2007 byl vyslán svazem květinářů a floristů s podporou ZF MENDELU v Lednici J. Martinek na speciální kurz o 100 bodovém systému hodnocení. Účast alespoň jednoho FLORINT certifikovaného rozhodčího v národní soutěži je důležitá z důvodu jednodušší účasti vítězů na evropských soutěžích (Europa Cup, Eurofleurs, Euroskills). Dalším velkým krokem směrem k evropskému společenství a úspěchem České republiky je možnost pořádat Mistrovství Evropy ve Floristice Europa Cup 2011. (Mikanová 2010) 16

3.5.4 Systém hodnocení Za vytvořením mezinárodního 100 bodového hodnotitelského systému a jeho zavedením do členských zemí federace je snaha o zjednodušení a sjednocení hodnotitelských postupů na národní i mezinárodní úrovni. Systém je založen na počítačovém zpracování dat a využívá všech jeho výhod. Využití celosvětově známého programu Microsoft Excel se stává přehledným a dostupným pro své uživatele. Po zadání výsledných známek od členů hodnotitelských komisí vše vyhodnocuje automaticky. Umožňuje rychlý tisk výstupů jednotlivých disciplín, přehledné výsledné tabulky, srozumitelné přehledy. Systém se snaží o maximální zjednodušení pro každého člena hodnotitelských komisí. Bodování se provádí celými čísly do předem připravených tabulek. Porotce uděluje body na stupnici od 0 do 10 v každé disciplíně a má možnost klást různou váhu na jednotlivé kategorie hodnocení. (Martinek 2007) 3.5.4.1 Kategorie v hodnocení soutěžních prací Hodnotitelé posuzují čtyři základní kategorie - nápad, barevnost, kompozici a techniku. První tři kategorie hodnotí každý člen jury samostatně bez vzájemné domluvy, aby se vyloučilo ovlivňování názorů jednotlivých členů poroty mezi sebou. Pouze v kategorii technika se hodnocení provádí ve skupině všech členů poroty najednou. (Rabušic 2010) V jednotlivých kategoriích jsou hodnoceny tyto charakteristiky: (A) Nápad - hodnotí originalitu, jedinečnost a kreativitu celého aranžmá, klade důraz na interpretaci daného úkolu, výběr vhodného materiálu a jeho množství, které musí odpovídat času a podmínkám soutěže. (B) Barva - zahrnuje proporce a dominanci použitých barev, vyjadřuje nápad v barvě, její harmonii a intenzitu. (C) Kompozice - v této kategorii je hlavním kritériem celkový dojem aranžmá, jeho styl, vhodná volba použitého materiálu a respekt k němu. Pouze v kategorii technika se hodnocení provádí ve skupině všech členů najednou, a to hlavně z důvodů minimalizace poškození soutěžních prací. Předseda komise určí jednoho z hodnotitelů, který zjišťuje pevnost a stabilitu aranžmá, otáčí s ním a na základě požadavků členů poroty s ním dále manipuluje. Úkolem ostatních členů je sledovat aranžmá bez fyzického kontaktu. 17

(D) Technika - v této kategorii je hodnocena čistota provedení práce, vhodnost použité techniky a technická obtížnost. Důležitá je stabilita aranžmá a také zásobení rostlin vodou. V celkovém vyhodnocení tedy může každý člen komise udělit maximálně 40 bodů. Následuje zápis bodů do počítače a jejich přepočet zvoleným koeficientem, na kterém se komise domluví před začátkem vlastní soutěže. Volí ho např. podle národních zvyklostí nebo úrovně soutěžících. Tento koeficient lze v programu předem nastavit v různých hodnotách a podle potřeby tak lze diferencovat mezi jednotlivými kategoriemi (A-D). Počítačový program následně přepočítá výsledky dle koeficientu do celkové sumy maximálně 100 bodů. (tabule č. 4). (Mikanová 2010) 3.5.4.2 Bodovací tabulky Bodovací tabulky v papírové podobě obdrží členové hodnotitelské komise před začátkem vlastní soutěže. Na každou disciplínu je připravena samostatná tabulka s popisy hodnocených kategorií a charakteristik, s kolonkami pro hodnocení hlavních kategorií a pod kolonkami pro podrobné rozepsání jednotlivých bodů. Pro hodnocení kategorie technika dostává pomocnou tabulku pouze předseda poroty. Po společném vyhodnocení této kategorie body sečte a nadiktuje výsledné hodnoty všem členům skupiny, kteří si stejné výsledné známky zapíší do svých bodovacích tabulek (tabule č. 3). (Mikanová 2010) 18

3.6 PŘÍPRAVA NA SOUTĚŽ Soutěž je pro floristu jedinečnou možností, jak prezentovat široké odborné i laické veřejnosti svůj talent, kreativitu, nápaditost a styl, samozřejmě za předpokladu, že dokonale zvládá veškeré vazačské a aranžérské techniky. Soutěžící musí být ve vymezeném čase schopni dokázat perfektně zpracovat většinou předem specifikovanou soutěžní disciplínu na určité téma. Aby soutěžící zvládl absolvovat jednotlivé disciplíny v daných časových intervalech a bez zbytečného stresového zatížení, nesmí podcenit dokonalou přípravu. Příprava na soutěž může trvat až několik dní, záleží na náročnosti jednotlivých disciplín. Proto je nutné vytvořit si časový plán, díky kterému je možné se vyvarovat při soutěži některých základních chyb. (Bittnerová 2, 2007) 3.6.1 Seznámení se s jednotlivými soutěžními disciplínami Každé soutěžní téma je podrobně popsáno v propozicích, které soutěžící obdrží. Ty podávají informace o typu dekorace, která je předmětem soutěže, povolených technikách a materiálu. Dále udávají do jaké míry může mít soutěžící dopředu připraveny například pomocné konstrukce, materiály. Podobně vymezují minimální a maximální velikostní parametry některých prací, také časový interval, během kterého musí být práce zhotovena. Nedodržení nebo porušení soutěžních pravidel může mít negativní dopad na bodové hodnocení soutěžícího. (Bittnerová 2, 2007) 3.6.2 Návrh kompozice jednotlivých témat Soutěžící musí ve své práci dokonale vystihnout téma. Ideální je, pokud si předem připraví několik pracovních nákresů a skic, z nichž pak vybere tu nejzdařilejší. Z celkové skici si dále rozkreslí jednotlivé detaily, zvolí rostlinný a dekorační materiál a jeho optimální množství. Pokud návrh obsahuje komponenty, jež si může soutěžící předem připravit (konstrukce, nádoby atd.), zhotoví si je sám nebo si je nechá zhotovit. (Bittnerová 2, 2007) 19

3.6.3 Nácvik technik Zkušení floristé z řad profesionálů mají většinou dostatek praktických zkušeností, zato soutěžící z řad juniorů si musí některé techniky používané při soutěži vyzkoušet předem. Týká se to především začínajících floristů a studentů zahradnických škol. Je vhodné si předem vyzkoušet, zda v určeném soutěžním časovém limitu jsou schopni připravit a očistit rostlinný a doplňkový materiál a zvolenou technikou zpracovat soutěžní dekoraci. Veškeré pracovní a pomocné techniky musí soutěžící dokonale a správně ovládat, protože se stávají důležitým hodnotícím kritériem. Pokud je soutěžící takto připraven, může objednat rostlinný materiál v potřebném množství a kvalitě. (Bittnerová 2, 2007) 3.6.4 Hodnotící kritéria Dokonalá příprava, estetické cítění a potřebná manuelní aranžérská zručnost jsou nezbytné pro každého floristu, účastnícího se soutěží. Stávají se předmětem podrobného zkoumání a hodnocení odborných komisí, které posuzují technické zpracování a umělecký dojem každé disciplíny. Pro ukázku je zde vyzdviženo několik základních kritérií, které jsou předmětem hodnocení a jsou uvedeny v následující kapitole technické zpracování. (Bittnerová 2, 2007) 3.6.5 Technické zpracování Soutěže jsou také místem setkání a seznámení se s prací kolegů, s používáním nových technik a materiálů. Studentům a mladým floristům poskytují možnost vyjádřit svůj talent a ctižádost, což může být pro jejich další vývoj a práci velmi důležité. Vítězné ocenění poukazuje na floristovy vysoké kvality a zvyšuje jeho profesionální prestiž. Tyto soutěže díky zájmu médií pomáhají propagovat českou floristiku nejen u nás, ale i v zahraničí. (Bittnerová 2, 2007) Dokonalé zvládnutí všech následujících kritérií je pro floristu důležitým předpokladem pro obsazení jednoho ze stupňů vítězů. 20

Stabilita květinové úpravy u kytic to znamená, že musí být svázané tak, aby se nerozpadly, vázací materiál zároveň nesmí poškodit rostlinný materiál. Musí být příjemné na držení v ruce. Majitel kytice nesmí vynakládat nadměrnou sílu na udržení kytice v požadovaném sklonu. Vypichované práce musí být v podložce upevněny tak, aby nevypadly. Důležitá je i stabilita váz, misek a konstrukcí. Začištění stonků a květů u různých květinových úprav jako seřezání, očištění, ošetření voskováním, nebo sprejem proti rychlému zvadání a podobně. Začištění, zastřižení a seřezání pomocných materiálů, drátů, florexu, plastových ampulí a jiných, které nesmí být v kompozici viditelné, a musejí být zároveň dobře připevněné. Případně se o ně nesmí při manipulaci nikdo poranit. Způsob navazování rostlinného materiálu (technika vatičkování). Dokonalé zvládnutí základních floristických technik jako vázání stonků do spirály, vypichování, navazování, lepení a další. Správné začištění úvazku kytice a stonků pod úvazkem; přiměřená síla stonku v úvazku. Celková čistota kompozice, nesmí být vidět stopy po lepidle, drátky, začišťovací páska a podobně. Správné použití lesku na listy, který se nesmí objevit na květech. Okrasný, dekorační materiál musí být upevněn tak, aby nepadal a případně se neodlepoval. Barevný rostlinný materiál a doplňkový materiál (papír, stuhy) se nesmí při styku s vlhkým prostředím deformovat nebo barvit. Manžeta u kytic musí svírat úhel 90. Funkčnost celé kompozice. Trvanlivost použitého materiálu podle funkce kompozice. Použití novinek v technikách zpracování a nových pomocných materiálů. U vysazovaných kompozic musí být umožněno následné ošetření, což je především zálivka. 21

3.6.6 Estetické zpracování a umělecký dojem Estetika je nauka, která se zabývá poznáváním a hodnocením krásy a povahy chápání světa. Estetika prostupuje všemi obory lidské činnosti, protože krása, kterou se zabývá je vlastní každému předmětu a jevu, bez rozdílu. Následující body vystihují hlavní principy, které jsou při soutěži hodnoceny. Barevnost kompozice (práce s barvou; vystižení barevnosti k danému tématu). Proporcionalita ve vztahu k rostlinnému materiálu, použité nádoby nebo prostředí. Rytmus, kontrast, harmonie, linie. Přiměřenost množství použitého rostlinného materiálu. Posouzení kompozice jako logického celku. Správná kombinace rostlinných druhů a vyjádření jejich hodnoty. Vystižení daného tématu. Originalita a nápad. 22

3.7 DĚČÍNSKÁ KOTVA 3.7.1 Historie Děčínské kotvy Hlavní myšlenkou Děčínské kotvy bylo sjednocení zahradníků, jejich setkávání a podpora vývoje začínajícího oboru. Dalším úkolem soutěže bylo seznámit tehdejší veřejnost a prezentovat srozumitelnou formou květinářské řemeslo jako takové, jednalo se zároveň i o pozvednutí úrovně vazačství v jednotlivých květinových prodejnách. Zakladateli a organizátory soutěže byl Antonín Kubíček se svou ženou Dagmar, učitelé na Střední zahradnické škole v Děčíně Libverdě, kteří zůstali v čele organizace soutěže po 30 let. V roce 2001 pan Kubíček předal organizování soutěže do rukou děčínské školy a od té doby se o kotevní dění stará především dcera manželů Kubíčkových, Ing. Olga Fojtíková. Myšlenka vzniku Děčínské kotvy pochází z roku 1969 z Flory Olomouc, kde se konala vazačská soutěž pro přibližně 20 floristů a právě ta se stala inspirací pro pana Kubíčka k založení Děčínské kotvy. V minulosti byla tato floristická soutěž mylně spojována s hudební Děčínskou kotvou, se kterou má však společný pouze název. Nikdy se obě tyto akce nekonaly ve stejné dny, protože v tehdejší době jako mnoho měst trpěl i Děčín nedostatkem prostorů a sálů pro tak velké množství účastníků a návštěvníků. U vzniku Děčínské kotvy vedle pan Kubíčka stál pan Danda a dalšími osobnostmi z oboru. Například pan Levý z Brna, pan Králíček, paní Hana Mlčochová a paní Raušová. A nesmí být zapomenuto na Annu a Evu Čechovou z Gottwaldova, které nebyly vyučené zahradnice, ale velmi dobře ovládaly své řemeslo. Tyto dvě dámy se později spojily a začaly pořádat kurzy aranžování a vázání rostlin. Další krok k založení Děčínské kotvy probíhal ve spolupráci s ministerstvem školství a s výše jmenovanou skupinou osob. V květnu roku 1970 se v Děčíně konalo zasedání ministrů RVHP 7 a místní zahradnická škola Libverda byla oslovena ředitelem ČSPLO 8, aby jim pomohla vytvořit výzdobu na toto, v tehdejší době významné, zasedání. Škola měla v té době rozsáhlou sbírku kosatců (okolo 350 druhů), které právě nakvétaly, a tak byly jako levná, ale přesto okázalá a efektní výzdoba použity. Neotřelá výzdoba se velmi líbila a sklidila velký 7 Rada vzájemné hospodářské pomoci 8 Československá plavba labsko-oderská 23

úspěch. Za výzdobu byly panu Kubíčkovi slíbeny prostory pro konání Děčínské kotvy. Zároveň ČSPLO v učňovských dílnách vyrobila pro Děčínskou kotvu konstrukce kójí a stojanů, čímž vyšla vstříc i děčínské škole Libverdě, kde učil pan Kubíček. (KUBÍČKOVI 2011) První ročník Děčínské kotvy byla jen školní soutěž, které se zúčastnilo 105 soutěžících a jejich odborné kvality byly natolik vyrovnané, že soutěž mohla probíhat pouze v jedné kategorii. Často se dokonce stávalo, že studenti zahradnických škol dosahovali vyšších výsledků než profesionální aranžéři. Žádost o rozdělení soutěže do juniorské a seniorské kategorie přišla až mnohem později, v roce 1984, a soutěž byla rozdělena do dvou kategorií, na seniory a juniory. Vedle těchto kategorií byla vyhodnocována kategorie jednotlivců a soutěžních družstev. Hlavní myšlenkou Kubíčka bylo podporovat mladé floristy a probouzet v nich soutěžního ducha. Za důležité považoval dostatečné ocenění soutěžících a jejich motivaci k dalšímu rozvoji. Pokud se studenti umístili jako jednotlivci, odvezli si z Děčína pohár za celkové pořadí družstva a s ním i vyšší prestiž pro reprezentovanou školu. Od samého vzniku byla soutěž na vysoké úrovni a intenzivně spolupracovala se zahraničím. Díky aktivitě organizátorů byly vytvořeny dobré kontakty s Nizozemím a Německem. V letech 1989 1993 byla soutěž financována téměř výhradně zahraničními sponzory, a také díky tomu dokázala přetrvat její dlouholetá tradice. (Mikanová 2010) Soutěž s tak hojnou účastí probíhala na relativně malé ploše a s velmi omezeným množstvím květů. V rámci možností se organizátoři snažili zajistit co nejvíce sponzorských darů, které pokrývaly náklady na cesty, ubytování i stravování všech účastníků, na floristické potřeby jako jsou vázy, stoly či výherní poháry. Také sortiment květů byl ovlivněn množstvím sponzorských darů. Soutěžní práce se aranžovaly z květin, které byly v té době dostupné tj. kal, růží, karafiátů, bramboříků, gerber či chryzantém. Samotné květnové datum bylo vybíráno s ohledem na nástup vegetace, protože nemalé množství květů bylo pěstováno přímo v areálu Zahradnické školy v Děčíně. (Mikanová 2010) První dva ročníky soutěže se konaly v impozantních prostorech hotelu Atlantik. Dříve tato budova patřila k nejhezčím v Děčíně, v současné době tento objekt bohužel chátrá. Dominantou hotelu byla restaurace s velkým společenským sálem, která patřila ČSPLO. Tehdejší ředitel, pan Brůža, zařídil, že zahájení první kotvy bude odstartováno 24

zahoukáním lodních sirén, které bylo efektním, a na tu dobu jistě nevšedním zážitkem. Prostory pro Děčínskou kotvu byly nejdříve zdarma, později za symbolickou částku, a to hlavně díky kontaktům a dobré spolupráci. Společenské večery se konaly zpočátku na lodi, což bohužel nemělo dlouhého trvání. Teprve v roce 2010 se vedení soutěže k této původní myšlence lodních galavečerů opět vrátilo. Lodě měly kapacitu okolo šesti set lidí a vždy byly plně obsazeny. Další roky se kotva přesunula do společenského domu Střelnice, který nabízel větší a komfortnější zázemí a kde se daly bez problému uložit nádoby na vodu, rostlinný materiál a jiné potřebné věci. Město Děčín a mnoho dalších sponzorů vždy na kotvu ochotně přispívali, ale částka za pronájem domu na Střelnici se během několika málo let vyšplhala až na sto tisíc korun a zároveň zázemí přestalo vyhovovat zvýšeným nárokům všech zúčastněných. Z tohoto důvodu se roku 2008 kotva přesunula do prostor děčínského zámku, kde se letos bude konat již počtvrté. Hlavní výhodou současného místa konání soutěže jsou velké prostory, ale také místní kavárna a množství restaurací pod samotným zámkem, které plně uspokojí jak návštěvníky, tak i soutěžící. (KUBÍČKOVI 2011) Již od začátku samotné soutěže probíhaly výstavy prací, které prezentovaly umění vazačů a floristů. Aranžmá soutěžících vznikala na stolech uspořádaných v řadách, za účelem přehlednosti. Po skončení soutěže, konající se většinou ve čtvrtek, se prostor uspořádal a byl pojat jako výstava, která probíhala v pátek, v sobotu a v neděli. Tento harmonogram celé soutěže a následné výstavy byl vytvořen zcela záměrně, protože do Děčína jezdívaly soutěžit většinou školy a zástupci podniků z Moravy, ale také z Německa. Už během druhého a třetího ročníku do Děčína dojížděli zahraniční soutěžící, především Poláci, Němci, Holanďané, Belgičané a později, po rozdělení republiky, i Slováci. (Kubíček 2011) Pro hodnocení začínající soutěže byl na samém začátku používán hodnotitelský systém pro krasobruslení, z něhož bylo možno převzít hodnotitelská kritéria i bodové ohodnocení. Stejně jako v krasobruslení bylo nejvyšší a nejnižší bodové ohodnocení mazáno, aby porotci nemohli upřednostnit nebo poškodit jednotlivé soutěžící. V prvních ročnících se hodnotilo na desetiny bodu a každý člen hodnotitelské komise rozdával 30 bodů. Vzhledem k nedostatku technického vybavení té doby bylo potřeba všechny výsledkové listiny pracně ručně přepisovat a výsledky vypočítávat. I proto se časem přešlo 25

na celá čísla ve 100 bodové stupnici. Od roku 2007 je nově používán evropský 100 bodový hodnotitelský systém FLORINT. (tabule č. 1, 2) Pro každou soutěžní disciplínu byla stanovena sedmičlenná komise. Ta byla složena z učitelů odborných zahradnických škol, kteří přijížděli do Děčína se svými studenty. V dnešní době jsou v komisích vedle učitelů středních a vysokých škol zastoupeni profesionální floristé z celé České republiky i zahraničí (Slovenska, Nizozemska, Belgie, Polska). Soutěžní disciplíny se v průběhu trvání soutěže vyvíjely, přesto zahrnovaly téměř vždy vazbu svatební kytice, která je žádanou a vysoce náročnou floristickou disciplínou. Ze soutěžních prací, které se na Děčínské kotvě objevily, zaznamenaly právě svatební kytice největší vývoj. Vedle tohoto hlavního úkolu byla povinná práce označovaná jako fantazie. Tyto práce byly většinou jednodušších tvarů a skromnější co do množství květů a zeleně, přesto se objevovala tvarově zajímavá aranžmá a vazby. Třetí a později čtvrtý soutěžní úkol se snažil navázat na praxi každodenní floristiky. Soutěžící aranžovali ozdobu na dárkovou krabičku, vypichovanou misku či dušičkový věneček. V dnešní době se soutěží celkem ve čtyřech disciplínách, obvykle ve třech předem zadaných a jedné tajné, které jsou provázány hlavní myšlenkou (Mikanová 2010) Mistrovství floristů České republiky Děčínská kotva je soutěž s dlouhou tradicí, považovaná za nejvýznamnější a největší floristickou soutěž u nás. Letošní ročník soutěže se koná tradičně třetím květnovým týdnem. Jedná se již o 40. jubilejní ročník s podtitulem Rubínová svatba. 26

3.8 ŽIVOTOPISY OSOB S NÁVAZNOSTÍ NA DĚČÍNSKOU KOTVU 3.8.1 Antonín Kubíček (* 8. 9. 1933) První rok po absolvování základní školy pracoval doma u rodičů a studoval školu, které se tehdy říkalo škola pokračovací, kterou navštěvoval pouze jednou týdně. Poté nastoupil do jednoleté rolnické školy v Litoměřicích. Právě na této škole dostal doporučení, aby pokračoval ve studiu. Na základě doporučení vystudoval čtyřletou střední zahradnickou školu v Mělníku. Po ukončení studia nastoupil Antonín Kubíček do Gottwaldova na státní statek do zahradnictví, kde strávil pouhé dva měsíce, protože byl přijat na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Zde strávil dva roky a následně další tři roky pokračoval studiem stejné školy v Lednici na Moravě. Po úspěšném ukončení studia na brněnské univerzitě dostal umístěnku do státního statku v Lovosicích na obor zootechnika. Z této práce nakonec sešlo. Při návštěvě bývalé školy v Litoměřicích Antonínovi Kubíčkovi tamní ředitel nabídl místo učitele se zaměřením na zahradnické práce. Nakonec ale nastoupil jako učitel odborných zahradnických předmětů do Děčína. Na střední škole Libverda v Děčíně začal pracovat v roce 1959 jako vedoucí učitel praxe zároveň se svou manželkou, která vyučovala květinářství a aranžování rostlin. Vzhledem k tomu, že se vazačství stalo součástí školních osnov, bylo potřeba vytvořit učebnici, která by se touto problematikou zabývala. Státní zemědělské nakladatelství oslovilo pana Kubíčka a jeho manželku, aby se podíleli na jejím vzniku. Po nějakém čase tedy začala vznikat první učebnice tehdy ještě jako učebnice vazačství. Paní Kubíčková, která byla tehdy vedoucí kolektivů a učila vázání a aranžování květin, začala se svými kolegy Ing. Čestmírem Tvrzníkem a Slovenskou kolegyní Ing. Drobnou psát již zmiňovanou učebnici vazačství. Do učebnice, která se brzy stala velmi úspěšnou, manželé nashromáždili poznatky všech, kteří měli v oboru praxi a aktivně aranžovali a zároveň čerpali z jejich letitých zkušeností. Současně k tvorbě použili tehdy dostupnou knižní literaturu a využili i články z odborných časopisů. Učebnice nakonec vyšla ve dvou vydáních, v české verzi - KUBÍČKOVÁ A KOLEKTIV a ve slovenské - 27

DROBNÁ a KOLEKTIV. A právě díky velmi kladným ohlasům na tuto učebnici se začaly pořádat oblíbené vazačské kurzy. Vzhledem k tomu, že pan Kubíček vyučoval na Libverdě i ochranu rostlin a i díky úspěšnosti první učebnice, začal pracovat na učebnici ochrany rostlin. Dále se pan Kubíček na Libverdě zasloužil o zavedení nástavbového studia vázání a aranžování květin. To bylo výhodné pro maturanty z jiných škol. Český jazyk a matematika se neučily, zato měli velkou dotaci odborných předmětů, které by se za normálního studia střední školy nikdy nevešly do učebních plánů. Krom toho se pan Kubíček stal jedním z iniciátorů založení zcela nezávislého svazu květinářů a floristů. V tehdejší době sice existoval svaz květinářů, ale ten byl evidován pod svazem sadovníků a architektů. Ve spolupráci s panem doc. Jašou založili samostatný svaz floristů, který byl svazem sadovníků zaštítěn. Od roku 1998, po ukončení školské kariéry začal podnikat. Otevřel si vlastní květinovou prodejnu v Děčíně, kde dnes pracuje se svým synem. (Kubíček 2011) 28

3.8.2 Růžena Bubeníčková (* 12. 2. 1958) Paní Růžena Bubeníčková pochází z Příbrami, kde absolvovala v letech 1964 1973 základní školu. Pak se stala studentkou Středního Odborného Učiliště obor zahradnictví,, kde v roce 1976 studium ukončila. Do roku 1979 studovala na Středím Odborném Učilišti Jarov; střední školu pro pracující obor zahradnické služby. V roce 1973 1976 začala studovat tří semestrové doplňkové pedagogické studium na Univerzitě Karlově. Po ukončení veškerých studií, byla paní Bubeníčková tedy mezi lety 1976 1982 zaměstnána v OPS Příbram, kde zaujímala post zástupce vedoucí ve vazárně věnců. Roky 1977 1981 strávila na mateřské dovolené. Od září r. 1982 do září r. 1992 vyučovala na SOU zahradnické, kde první rok vyučovala s Marií Řehořovou ve vazárně a poté se stala mistrovou odborné výchovy. V září 1993 začala pracovat ve vlastním podniku, který si otevřela v Praze. Místa i název své prodejny několikrát za dobu podnikání změnila. Dnešní platný název prodejny zní: Květinové studio Bubeníčková s.r.o., které se nachází na adrese: Hellichova 455/5 Malá Strana Praha 1. Za své kariéry floristky, až do dnes se paní Bubeníčková zúčastnila těchto soutěží: 1976 Soutěž místního hospodářství a Děčínská kotva, Mistrovství republiky Učňů MH 1982 1992 Každým rokem se účastnila Děčínské kotvy. 1982 1992 Soutěže při Flora Olomouc. 1996 Mezinárodní soutěž v Kyjevě s názvem Ukraflora 1999 Mezinárodní soutěž EUROPA CUP pořádanou v rakouském městě Linz Posledních několik let pomáhá s organizací a vytvářením propozic floristické soutěže Polabský motýl, kde je zároveň předsedkyní poroty. Od roku 1993 organizuje předváděcí akce na Floře Olomouc a na svém kontě má návrhy a realizace výstavních ploch pro firmy Kaňák, Cikas s.r.o., Flor art v Praze Holešovicích a firmu Habitat v Letňanech. Paní Růžena Bubeníčková vydala i několik odborných článků do časopisu Zahrádkář, Floristika a též přispěla svým dílem k tvorbě učebnice floristiky. (Bubeníčková 2011) 29

3.8.3 Luboš Dobrovolný (* 1956 v Jihlavě) Po ukončení základní školy nastoupil na střední školu v Jihlavě, kde strávil dva roky. Po druhém ročníku učňovské školy byla možnost přestoupit do Brna, to se nazývalo diferencovaný ročník. Tam také složil učňovské zkoušky, na které navazovalo dvouleté nástavbové studium ukončené maturitou. To v praxi znamenalo, že za 5 let získal výuční list i maturitu. Po brněnské škole si podal přihlášku na vysokou školu, ale vzhledem k tomu, že neměl dobrý tzv. kádrový profil (nešlo o prospěch, školu dokončil s vyznamenáním), ale rodiče měli statek a proto byli považováni za nepřátele státu, nebyl vhodným kandidátem na přijetí ke studiu na vysoké škole. Z tohoto důvodu nastoupil v Praze do podniku Sady lesy zahradnictví na pracoviště ve Velké Chuchli. Mezitím dva roky vykonával vojenskou základní službu jako radista. Když se po jejím skončení vrátil, zůstal v Praze ještě asi půl roku. Protože se oženil, vrátil se zpět na Vysočinu do Jihlavy, kde nastoupil do Podniku služeb. Tehdejší zaměstnavatel vyslal pana Dobrovolného na krajskou soutěž ve vazbě květin do Brna, kde Podnik služeb úspěšně reprezentoval. Zároveň se zde účastnil seminářů, které organizovala a vedla Lada Raušová. Prvních 10 účastníků z kraje postoupilo na Děčínskou kotvu, které se v té době účastnilo zhruba 100 lidí. Všech těchto deset účastníků se umístilo na prvních dvaceti místech, což byly velmi dobré výsledky. Dříve totiž k postupu na Děčínskou kotvu byly nutné výběrové soutěže místního hospodářství, krajské a jiné. Další postup na mezinárodní soutěže nebyl možný z politických důvodů. První práce pana Dobrovolného spojená s Děčínskou kotvou byla v roce 1983. Na této soutěži připravoval aranžmá do svařovaného držáku z červených karafiátů. Tajnou prací byla svatební kytice, jejíž materiálové a druhové složení se během soutěže losovalo. Děčínská kotva byla v té době brána jako národní soutěž. V několika dalších letech se na Děčínské kotvě vždy pravidelně umísťoval na předních místech. Poslední soutěž, které se pan Dobrovolný zúčastnil, byla v roce 1989 v Piešťanech. Na tomto celostátním klání se umístil jako druhý. Od roku 1991 začal soukromě podnikat, a to už na soutěže jako soutěžící nejezdil. Byl ale zvolen do komisí u soutěží jako je Děčínská kotva, Kopidlenský kvítek, Po- 30

labský motýl a v Třešti Roh hojnosti, kde zajišťuje semináře. Také organizuje semináře pro velkoobchod Vonekl a jiné. Přestože se těchto soutěží již aktivně nezúčastňuje, stále zastává názor, že mají jak pro ostatní, tak i pro něj samého velký význam. Kromě setkání s kolegy z oboru vždy soutěž opouští s takovou euforií a nadšením, které mu vydrží i dva měsíce. Přínos mají samozřejmě i pro širokou veřejnost. Podle jeho názoru chybí razantnější propagace. Už jenom proto, že lidé jsou ve své podstatě pohodlní a jen díky agresivní a opakované reklamě mají tyto akce větší šance na úspěch. Ze svých zkušeností je přesvědčen, že víceméně jen ti, kteří mají o obor profesní zájem, se těchto akcí účastní. Na druhou stranu, ale přiznává, že zejména v poslední době laická veřejnost inspirovaná návštěvou těchto soutěží pak tato aranžmá v obchodech a v květinářství vyhledává. (Dobrovolný 2011) 31