Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra ústavního práva a politologie BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Volební systém pro volby do zastupitelstev územní samosprávy Marcel Peter 2012/2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Volební systém pro volby do zastupitelstev územní samosprávy zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.... 2

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své práce panu doc. JUDr. Jiřímu Kroupovi, Csc za odbornou pomoc při zpracovávání tohoto tématu a jeho cenné rady. Další dík patří mé rodině, která mě podporovala po celou dobu mého studia. 3

Obsah Seznam použitých schémat, tabulek... 8 TEORETICKÁ ČÁST... 10 1 Definice základních pojmů... 10 2. Typy zastupitelstev územní samosprávy v České republice... 12 2.1. Zastupitelstvo obce... 12 2.2. Zastupitelstvo kraje... 14 3. Význam a charakteristika voleb do zastupitelstev... 16 4. Legislativní vymezení (popis) současného volebního systému pro volby do zastupitelstev... 19 5. Technický popis odlišných volebních systémů... 20 5.1. Většinové systémy... 21 5.2. Poměrné systémy... 23 5.3. Polopoměrné systémy... 24 ANALYTICKÁ ČÁST... 25 6. Analýza volebního systému pro volby do zastupitelstev územní samosprávy. 25 6.1. Volební proces při volbách do zastupitelstev... 25 6.2. Shodné rysy voleb do krajských a obecních zastupitelstev... 29 6.3. Rozdílné rysy voleb do krajských a obecních zastupitelstev... 31 6

6.4. Možnosti ovlivnění pořadí na kandidátních listinách prostřednictvím preferenčních hlasů... 33 6.5. Detailní porovnání výsledků voleb do zastupitelstva středočeského kraje v roce 2012... 36 6.6 Detailní porovnání výsledků voleb do zastupitelstva města Neratovice v roce 2010... 39 6.7. Porovnání výsledků voleb do zastupitelstva středočeského kraje a města Neratovice při využití prvků většinového volebního systému... 44 6.8. Problematické situace vznikající ve volbách do zastupitelstev územní samosprávy, řešení těchto situací a související judikatura... 51 7. Návrhy k úpravám volebního systému... 56 Závěr... 59 Cizojazyčné resumé... 61 Seznam použitých zdrojů a literatury... 63 7

Seznam použitých schémat, tabulek Tabulka č. 1: Zákonem stanovené limity počtu zastupitelů obcí, městysů, měst, městských obvodů, městské části Tabulka č. 2: Zákonem stanovené limity počtu zastupitelů krajů Tabulka č. 3: Důsledky kroužkování kandidátů při volbě do PS 2010 Tabulka č. 4: Největší skokani voleb do krajských zastupitelstev 2012 Tabulka č. 5: Porovnání výsledků voleb do zastupitelstva středočeského kraje (2008 a 2012) Tabulka č. 6: Počty získaných mandátů ve středočeském kraji ve volbách do krajského zastupitelstva (2008 a 2012) Tabulka č. 7: Porovnání výsledků voleb do zastupitelstva města Neratovice (2006 a 2010) Tabulka č. 8: Počty získaných mandátů ve městě Neratovice ve volbách do ZM (2006 a 2010) Tabulka č. 9: Výsledný seznam zvolených zastupitelů města Neratovice (2010) při zohlednění absolutního počtu preferenčních hlasů Tabulka č. 10: Počet mandátů v zastupitelstvu města Neratovice při zohlednění absolutního počtu preferenčních hlasů Tabulka č. 11: Výsledný seznam zvolených zastupitelů středočeského kraje (2012) při zohlednění absolutního počtu preferenčních hlasů Tabulka č. 12: Počet mandátů v zastupitelstvu středočeského kraje při zohlednění absolutního počtu preferenčních hlasů 8

ÚVOD Demokratické uspořádání společnosti s sebou přináší potřebu přenesení moci na volené kandidáty prostřednictvím volebního procesu. Tento proces je třeba zákonem přesně vymezit a v právním řádu tak ukotvit nejen volební parametry, ale také následné pravomoci zvolených politiků. Přenesení moci se v současném administrativním rozdělení České republiky odehrává na třech úrovních, a to na úrovni místní, krajské a celostátní. Na místní úrovni jsou kandidáti voleni skrze volby do zastupitelstev měst a obcí. Na krajské úrovni skrze volby do zastupitelstev krajů a na celostátní, ačkoli voliči volí pouze kandidáty ze svého regionu, se volby odehrávají skrze volby do Parlamentu, tedy Poslanecké sněmovny a Senátu. Cílem je popis a analýza volebního systému do zastupitelstev územních samospráv, a to na úrovni obcí a krajů. Pro dosažení tohoto cíle je nejprve nutné definovat základní pojmy tématu práce, dále vymezit typy zastupitelstev, popsat význam či charakteristiku voleb a na závěr teoretické části je třeba také uvést legislativní vymezení volebního systému pro volby do zastupitelstev, včetně technického popisu alternativních volebních systémů. Analytická část práce bude zaměřena na jednotlivé aspekty volebního systému. V této souvislosti bude popsán volební proces při volbách do zastupitelstev, budou vymezeny shodné a rozdílné rysy voleb do jednotlivých typů místních samospráv a také se bude práce zaobírat možností ovlivnění pořadí na kandidátkách prostřednictvím preferenčních hlasů. Pro praktické znázornění budou uvedeny konkrétní příklady z voleb do zastupitelstev krajů a obcí z minulých let. Závěrečná část analytické části práce se bude věnovat analýze návrhů politických stran ke změně volebního systému do zastupitelstev. 9

TEORETICKÁ ČÁST 1 Definice základních pojmů Obec je základním územně správním celkem, od kterého se posléze odvíjí vyšší územně správní celky. Obec má vlastní samosprávu, tedy rozhoduje o vlastních záležitostech spravuje majetek obce, rozhoduje o využití obecních financí, zajišťuje potřeby svých občanů a snaží se hájit blaho veřejnosti. Zároveň každá obec spadá do působnosti vyššího správního celku, což znamená, že musí respektovat jeho rozhodnutí. Kraje jsou vyšší územně správní celky, které se skládají z jednotlivých obcí. Kraje, kterých je v České republice celkem 14, vznikly s cílem přiblížit rozhodování občanům a zohlednit rozdíly, které v rámci území České republiky panují. Přestože nejsme nijak rozlehlým státem, existují i zde oblasti, které jsou více či méně zalidněné, oblasti spíše průmyslové či převážně zemědělské, oblasti chudé či bohaté atd. Ke všem těmto faktorům by měla samospráva přihlížet. Kraje jsou tedy určitým mezistupněm mezi obcí a centrální vládou České republiky. Jejich úkoly jsou totožné s rolí obce, avšak jsou aplikovány ve větším měřítku a jejich dopad je rovněž významnější. Zastupitelé do obcí i krajů jsou voleni prostřednictvím pravidelně konaných voleb, které jsou prostředkem vyjádření aktivního podílu na moci a pokusem o ovlivnění směřování země. Systém voleb i úpravy volebního práva patří k základům ústavního systému a jsou pilířem každého demokratického státu. Volby, svobodné a demokratické, jsou základním předpokladem pro správné fungování státu. Prostřednictvím voleb může občan vyjádřit svůj názor a ovlivnit chod státu. Případně se sám účastnit voleb jako kandidát. Cílem voleb je rozdělit mandáty v zastupitelstvech. Mandát představuje funkci, kterou konkrétní člověk bude vykonávat. Tato funkce je spojena 10

s konkrétní fyzickou osobou, která uspěla ve volbách, což v praxi znamená, že mandát nelze na nikoho delegovat. Výkon funkce znamená účast na aktivitách zastupitelstva, účast na hlasováních, účast na jednáních, případně reprezentace obce, pokud to mandát vyžaduje. Ačkoli kandidáti do zastupitelstva ve většině případů kandidují za určitou stranu či hnutí, nejsou při výkonu funkce vázáni příkazy vlastní strany, či přáním ze strany voličů. Jediným rozhodujícím faktorem při výkonu mandátu je slib, který v den prvního zasedání zastupitelstva členové složí a stvrdí podpisem. Slib zní: Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce (města, městyse) a jejích (jeho) občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky. 1 Každý mandát je vymezen určitým volebním obdobím, ve kterém ho člověk vykonává. Pro výkon funkce v zastupitelstvu obce či kraje je člen zastupitelstva uvolněn ze svého původního zaměstnání. Během výkonu funkce nesmí být z tohoto zaměstnání propuštěn. 2 1 2 z. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), 68 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, 53 odst. 1 11

2. Typy zastupitelstev územní samosprávy v České republice Zastupitelstva v České republice fungují na dvou úrovních na úrovni obcí a na úrovni krajů. 2.1. Zastupitelstvo obce Obecní zřízení je upraveno zákonem č. 128/2000 Sb. Působnost obcí zahrnuje samosprávu a státní správu. Orgány obce jako územně samosprávného celku mohou vydávat obecně závazné vyhlášky, které ale musí být v souladu se zákonem ČR a právními předpisy vydanými vyššími orgány státní správy. Stát může do činnosti obcí zasáhnout prostřednictvím ministerstva vnitra jen z důvodu ochrany zákona, přičemž ale nesmí narušit ústavou daná pravidla samosprávy. Příkladem takového zásahu do samosprávy obce je např. rozpuštění zastupitelstva obce. Pokud se půl roku nesejde tak, aby bylo usnášení schopné, v tomto případě jde tedy o ochranu obce vůči nečinnosti zastupitelů. Vůči rozhodnutí ministerstva vnitra může dotčený orgán podat žalobní legitimaci, kterou se pokusí o zrušení tohoto rozhodnutí. 3 Ústava určuje, že jediným orgánem obce je zastupitelstvo obce, které rozhoduje o všech otázkách týkajících se samosprávy obce. Zastupitelstvo obce je voleno ve volbách jednou za čtyři roky. 4 Počet členů příslušného zastupitelstva odpovídá velikosti území a počtu obyvatel územního celku. Z hlediska rozhodování je vhodnější lichý počet zastupitelů (nemůže dojít k patové situaci), ale zákon toto nestanovuje a ponechává rozhodnutí o konkrétním počtu 3 dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní 65 odst. 1 4 Ústava ČR, čl. 102 12

členů 5 Pokud existuje rada obce, pak je volená zastupitelstvem stejně jako zastupitelů na obci (při dodržení pravidla o souladu počtu zastupitelů s velikostí obce). Tabulka č. 1: Zákonem stanovené limity počtu zastupitelů obcí, městysů, měst, městských obvodů, městské části Počet obyvatel Počet členů zastupitelstva do 500 5 15 500 3 000 7 15 3 000 10 000 11 25 10 000 50 000 15 35 50 000 150 000 25 45 nad 150 000 35-55 Zdroj:z. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), 68 odst. 1 Při volbách do zastupitelstva může být na jednotlivých kandidátkách stran maximálně tolik kandidátů, kolik je zastupitelů, vyjma případů, které jsou uvedeny v zákoně č. 491/2001, konkrétně v 22 odstavec 2, věta druhá, ve znění: V obcích, kde se má volit 7 a méně členů zastupitelstva obce, volební strana může na kandidátní listině uvést nejvýše tolik kandidátů, kolik činí počet členů volených do příslušného zastupitelstva obce zvýšený o jednu třetinu a zaokrouhlený na celé číslo dolů. V souvislosti se zastupitelstvem rovněž platí, že: Rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 místostarosta a starosta obce. Zastupitelstvo má rovněž právo všechny zmíněné z funkcí odvolat. Rada je výkonným orgánem obce. Starosta jako její nejvyšší 5 z. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), 99 odst. 3 13

představitel obec navenek zastupuje, podepisuje rovněž právní předpisy vydané obcí (spolu s místostarostou). 6 Být členem zastupitelstva obce je výkonem veřejné funkce. Zvolení členové zastupitelstva na svém prvním zasedání skládají slib. 2.2. Zastupitelstvo kraje Zatímco obce byly vždy základní územní složkou správní struktury ČR, kraje jsou poměrně novou záležitostí. Byly zřízeny jako územně správní celky dle Ústavy ČR (hlava sedmá, článek 99) a dále zákonem č. 347/1997 Sb. 7 Na základě tohoto zákona ve znění pozdějších změn a předpisů bylo vymezeno 14 vyšších územně správních celků, které v současnosti nesou názvy: Hlavní město Praha, Středočeský kraj, kraj Vysočina, Ústecký kraj, Plzeňský kraj, Pardubický kraj, Olomoucký kraj, Moravskoslezský kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Karlovarský kraj, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj a Jihočeský kraj. Cílem při tvorbě krajů bylo zefektivnit státní samosprávu tak, aby lépe reagovala na potřeby jednotlivých regionů, které jsou z hlediska počtu obyvatel, ekonomického zaměření značně odlišné. Kraje byly ustaveny 1. ledna 2000 a první volby se konaly na podzim téhož roku, tzn., že fakticky začaly kraje fungovat až od 1. ledna 2001. Podoba zastupitelstva kraje se odvíjí od počtu obyvatel trvale hlášených na území kraje k prvnímu lednu roku, ve kterém se konají volby. Mandát zastupitele vzniká, stejně jako v případě obcí, po ukončení voleb 8. 6 Zdeněk Koudelka, Radek Ondruš, Petr Průcha. ZÁKON O OBCÍCH (OBECNÍCH ZŘÍZENÍ) KOMENTÁŘ 4.VYD., LINDE, Praha 2001, 488s. ISBN 978-80-7201-760-7 7 Stanislav Balík, Jakub Kyloušek. Krajské volby v České republice 2004, MPÚ MÚ, Brno 2005, 236s. ISBN 9788021038806 8 Stanislav Kadečka. Právo obcí a krajů v České republice. 1. vydání. C. H. Beck, Praha 2003, 424s., ISBN 8071797944. 14

Tabulka č. 2: Zákonem stanovené limity počtu zastupitelů krajů Počet obyvatel Počet členů zastupitelstva do 600 000 45 600 000 900 000 55 nad 900 000 65 Zdroj:z. č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), 31 odst. 1 Zastupitelstvo kraje může vydávat vyhlášky, které mají platnost na území kraje. Kraje, stejně jako některé obce, mají radu kraje, která je výkonným orgánem. Připravuje podklady, návrhy pro jednání atd. Rada je tvořená hejtmanem kraje, jeho náměstky a dalšími zvolenými členy kraje. Rada kraje má vždy lichý počet členů z důvodu hlasování. Kromě rady a zastupitelstva kraje existuje rovněž krajský úřad, který má rozhodující roli při zabezpečení výkonu veřejné správy, vykonává také přenesenou působnost kraje, v jeho čele stojí ředitel. Krajský úřad se dělí na odbory a oddělení 9. Hejtman zastupuje kraj navenek, je volen zastupitelstvem, stejně jako jeho náměstci. Všichni zmínění jsou rovněž zastupitelstvu odpovědní ze svých funkcí 10. 9 Dušan Hendrych. Správní právo. Obecná část, 8. Vydání 2012, C. H. Beck, Praha 2003, 832s., ISBN 9788071792543 10 Petr Průcha, Výkonná moc a územní samospráva. In Výkonná moc v ústavním systému České republiky. 1. vyd. MPÚ MP, Brno 2004. s. 253-273, 21 s. ISBN 8021036117. 15

3. Význam a charakteristika voleb do zastupitelstev Volby jsou demokratickým prostředkem ke změně. Komunální a krajské volby jsou neméně důležité než volby poslanecké. Z hlediska občana může být jejich důležitost dokonce vyšší. Zatímco volby poslanecké či senátní určují hlavní rámec směřování země, volby nižšího řádu významně ovlivňují každodenní život lidí (např. obecní investice do nové kanalizace, do stavby sportovní haly apod.). V posledních letech jsou rovněž krajské volby jakousi vizitkou současné vlády, zda je s jejich způsobem vládnutí obyvatelstvo spokojeno či nikoli. Rovněž lze na základě výsledků krajských voleb předpokládat úspěch jednotlivých politických stran v následujících volbách parlamentních, což jim dodává na důležitosti 11. Do budoucna bude záviset také na tom, zda se Česká republika vydá cestou decentralizace moci ve prospěch právě vyšších územně správních celků, či zda bude moc ponechána převážně v rukou centrálních sil soustředěných v Praze. Ať tak, či tak, význam komunálních voleb není radno podceňovat. V krajských i komunálních volbách platí ústavou daná pravidla o volbě, tzn., že volby jsou všeobecné, tajné a rovné a může se jich účastnit každý občan ČR starší 18 let, který má na příslušném území trvalé bydliště. Stejně jako každé volby v ČR musí i volby do zastupitelstev obcí a krajů vyhlásit prezident České republiky a to nejpozději do 90 dnů před jejich zahájením. Po vyhlášení voleb zastupitelstvo obce či kraje určí (nejpozději 85 dní před volbami), kolik zastupitelů budou voliči vybírat. Změny počtu zastupitelů vycházejí, jak už bylo zmíněno, ze změn počtu obyvatel v konkrétním územně správním celku. Volby se konají ve dvou po sobě jdoucích dnech a jsou organizovány volebními orgány. Negativním znakem českých voleb, ať už na komunální, 11 Pavel Šaradín. Politické kampaně, volby a politický marketing. Periplum, Olomouc 2007, 142s., ISBN 9788086624365 16

krajské nebo parlamentní úrovni, je nízká volební účast obyvatel. Na počátku devadesátých let se tato účast pohybovala okolo 60 %, od té doby stále klesá a to i přesto, že voliči mají možnost udělit hlas nejen straně, ale rovněž preferenční hlasy konkrétním kandidátům. Každá strana může mít ve volebním obvodu pouze jednu kandidátní listinu, kterou s dostatečným předstihem (66 dní) podá na příslušný registrační úřad. Kromě politických stran mohou kandidovat i různá hnutí či koalice. Po ukončení voleb dojde ke sčítání a na základě matematických operací provedených Českým statistickým úřadem jsou úspěšným kandidátům přiděleny mandáty 12. Volby mají řadu funkcí, z nichž je dle mého názoru nejvýznamnější funkce legitimační. Voliči svojí volbou dají určité straně či hnutí dostatečný mandát na prosazování konkrétní politiky. Legitimační funkce je v podmínkách České republiky lehce sporná vzhledem k velice nízkému počtu voličů, kteří obvykle svůj názor vyjádří ve volbách, následný mandát zastupitelů není v tomto ohledu nijak silný. Otázkou nízké volební účasti se zabývá řada autorů. Například Wessels a Franklin tvrdí, že nízká volební účast je způsobena třemi deficity deficitem politické obce, deficitem efektivnosti dané instituce, či deficitem mobilizace před volbami 13. Jiný přístup Andé Blaise zmiňuje rovněž vlivy rodinných a příbuzenských vazeb, které člověka ovlivňují ve volbě i snaze o její uskutečnění, stejně tak psychologické či sociologické faktory, které se do samotné volby promítají. 14 12 Stanislav Kadečka. Obecní zřízení v České republice [Část první: Obce. Hlava I.]. In Obce 2006-2007. ASPI, Praha, 2006, s. 1-72, 72 s. (Meritum - výkladová řada). ISBN 807357151 13 Herman Schmitt. European Parliament Elections after Eastern Enlargement. London: Routlege. 2010. s. 168. ISBN: 9780415556750 14 André Blais. To vote or not to vote?: the merits and limits of rational choice theory. Pittsburgh, Pa. : University of Pittsburgh Press, 2000. s. 242. ISBN 0822941295 17

Kromě legitimizační funkce existuje také pohled na volby, jako prostředek kontroly politické moci, nebo jako na způsob řešení konfliktů pokojnou formou. 15 Na problém legitimizační funkce také navazuje další funkce voleb, a to je funkce aktivizační. Tato funkce umožňuje voličům pocit podílu na moci, pocit možnosti něco změnit, pokud nejsou s dosavadním průběhem spokojeni. Z mnoha historických, politických a dalších důvodů však není funkce aktivizační v našich podmínkách nijak výrazná (viz volební účast). 16 Důležitým faktorem pro účast ve volbách je totiž i pocit politické efektivity, tzn. míra přesvědčení, že volba může něco změnit, že je podstatné, která strana vládne, kdo zastává jaké funkce apod. 17 15 Jiří Kroupa. Základy politického systému České republiky, první. MÚ, Brno, 2010, s. 89, ISBN: 9788021053847 16 Vojtěch Šimíček, Jan Filip, Pavel Molek, Lenka Bahýlková, Milan Podhorázný, Radovan Suchánek a Ladislav Vyhnánek. Ústava České republiky - Komentář. Linde, Praha, 2010, s.1536, ISBN 9788072018147 17 Tomáš Lebeda, Karolína Malcová, Tomáš Lacina. Volby do Senátu 1996 až 2008. Sociologický ústav AV ČR, 2009, s. 93, ISBN 9788073301750 18

4. Legislativní vymezení (popis) současného volebního systému pro volby do zastupitelstev Legislativní vymezení současného volebního systému voleb do zastupitelstev stanoví Ústava České republiky, konkrétně zákon č. 1/1993 Sb., čl. 102. Dále se k volbám do zastupitelstev vztahuje rovněž zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí. Rozdělení České republiky na územně správní celky je dáno Ústavou ČR hlava sedmá, zaručuje distribuci moci a upevňuje demokratické hodnoty státu. Jako základní územně samosprávní celky jsou označeny obce, vyššími územně samosprávnými celky jsou kraje. Současně již v ústavě a rovněž v Listině základních práv a svobody je vymezena řada motivů, které podporují institut volby v mnoha různých ohledech. Z hlediska právního především zmiňují požadavek na svobodné, tajné a všeobecné volby, ve kterých může občan vyjádřit svůj názor. Všechny tyto prvky a řadu dalších (příprava, organizace, kontrola voleb) shrnuje volební právo. 18 Kromě Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod zahrnuje řadu dalších zákonů, které upravují volby, např. ústavní zákon č. 110/1998 Sb., Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech č. 120/1976, právní předpisy Evropské Unie (např. zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu), a v neposlední řadě předpisy upravující konkrétní podobu voleb do zastupitelských sborů ČR zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí, zákon č. 130/2000/ Sb. o volbách do zastupitelstev krajů a zákon č. 274/1995 Sb. o volbách do Parlamentu ČR. 18 Vojtěch Šimíček, Jan Filip, Pavel Molek, Lenka Bahýlková, Milan Podhorázný, Radovan Suchánek a Ladislav Vyhnánek. Ústava České republiky - Komentář. Linde, Praha, 2010, s.1536, ISBN 9788072018147 19

5. Technický popis odlišných volebních systémů Samotné volby jsou poměrně komplikovaná a finančně náročná záležitost. Kromě technického zázemí, zřízení volebních orgánů, tisku volebních lístků a dalších potřebných opatření je nutné vzít v potaz také fakt, že samotná podoba voleb může sama o sobě ovlivnit výsledek voleb, aniž by voliči zvýhodnili tu nebo jinou stranu. Do výsledků voleb totiž vstupuje výrazným způsobem volební systém. Volebními systémy nejčastěji rozumíme pravidla, pomocí kterých se na základě počtu hlasů rozdělují ve volbách mandáty mezi strany či jednotlivé kandidáty. Již samotný fakt, zda proti sobě kandidují politické strany (formou kandidátních listin), či jednotliví kandidáti (byť často se stranami za zády), je determinován rozdílným charakterem a povahou volebního systému. 19 Základní dělení rozlišuje většinové a poměrné volební systémy. Sartori vyjádřil rozdíl mezi oběma velmi jednoduše: kritériem je to, zda se hlasy na mandáty přepočítávají v poměru nebo nikoli. 20 Pokud mandát (mandáty) získá ten, který dosáhl největšího počtu hlasů, jde o většinový systém, pokud jsou mandáty distribuovány mezi účastníky voleb na základě určitého poměru volebních hlasů, jde o poměrný systém. Taagepera tvrdí, že: Krajní příklad aplikace většinového systému by nastal, kdyby všechna křesla v zastupitelském sboru byla přidělena straně, která získala nejvíce hlasů v celostátním měřítku. 21 Pro účel voleb je většinou území rozděleno do několika volebních obvodů, na které připadá určitý podíl mandátů. Míra toho, jak odpovídá přízeň stran či 19 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 20 Giovanni Sartori (překlad; Jana Ogrocká). Srovnávací ústavní inženýrství (originál: Comparative constitutional engineering). SLON, Praha, 2001, s. 238, ISBN 9788074190483 21 Tomáš Lebeda, Miroslav Novák, Rein Taagepera. Electoral Laws and Party Systems. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2005, s. 156, ISBN 808689875X 20

kandidátů ve volbách jejich skutečnému zisku mandátů, se označuje jako míra proporcionality. Platí zde přímá úměra: velký obvod znamená velké množství mandátů, tj. vysoký stupeň proporcionality; malý obvod s několika málo mandáty znamená nízký stupeň proporcionality. 22 5.1. Většinové systémy Jak už napovídá sám název, ve většinových systémech je kritériem úspěchu většina voličských hlasů. V podmínkách českého prostředí se většinový systém používá při volbách do Senátu a nově při přímé volbě prezidenta. Většinové systémy se dělí na relativní a absolutní. Relativní většinový je systémem nejčastěji užívaným ve světě, používá se např. v Kanadě, Indii, na Novém Zélandu atd. Tento systém umožňuje vítězství kandidátovi, který získá nejvíce hlasů, přičemž to často bývá méně než nadpoloviční většina, tedy například 20 %, 35 % apod. Volby probíhají ve většinovém relativním systému tak, že stát je rozdělen do volebních obvodů, přičemž jejich počet koresponduje s počtem mandátů, vítěz v každém volebním obvodu tedy získá příslušný mandát. Nevýhodou většinového systému je, že nahrává větším stranám, neboť kandidáti malých stran či kandidáti nezávislí málokdy dosáhnou tak výrazného výsledku ve volebním obvodu, aby porazili kandidáty velkých stran, tedy známější tváře. Kromě toho existují i další typy blokové hlasování, kdy každý volič disponuje tolika hlasy, kolik poslanců má být zvoleno, přičemž všechny mají 22 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 21

stejnou váhu. Nalezneme jej např. na Bermudách, v Kuvajtu, Thajsku a na Filipínách. 23 Určitou modifikací je absolutně většinový systém, kde kandidát musí získat nadpoloviční většinu, aby získal příslušný mandát. Tento úkol však bývá značně problematický, vyžaduje, aby kandidát získal více než všichni ostatní kandidáti dohromady. Proto se často užívá dvoukolová varianta tohoto systému. Kandidát v prvním kole zvítězí, pokud získá nadpoloviční většinu hlasů, pokud takový kandidát není, následuje druhé kolo voleb. Poté existují dvě varianty: 24 Prezidentský dvoukolový systém (uzavřený) do druhého kola postupují dva nejúspěšnější kandidáti, ve druhém kole vítězí ten, kdo získá více hlasů (např. senátní či prezidentské volby v ČR) Parlamentní dvoukolový systém - počet postupujících do druhého kola určí podíl hlasů získaných v kole prvním, ve druhém kole vítězí kandidát s nejvíce hlasy Existuje rovněž jednokolová alternativa absolutního většinového hlasování, tzv. australské hlasování Volič nemusí k volbám dvakrát, ale své preference vyjádří v jediném prvním kole. Kandidáty na hlasovacím lístku může označit číslicemi podle toho, v jakém pořadí by je volil. 25 Procedura obsazování mandátů je dosti složitá a pro mnohé voliče i zastupitele těžko pochopitelná, proto se v praxi využívá jen výjimečně. 23 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 24 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 25 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 22

5.2. Poměrné systémy Hlavní proměnné, které nejvýznamněji ovlivňují podobu poměrných volebních systémů, jsou: 1) velikost volebního obvodu, 2) matematická formule, 3) uzavírací klauzule (kvórum) a 4) počet a charakter úrovní volebních obvodů (skrutinií). 26 Problém s velikostí obvodů již byl zmíněn v úvodu kapitoly a bylo řečeno, že výrazně ovlivňuje otázku proporcionality. Volební formule mají podobu vzorců, které slouží k výpočtu množství potřebných hlasů pro zisk mandátu. Tyto formule odstraňují problémy s nepřidělenými mandáty. Ty jsou v tomto případě alokovány postupně jednotlivým stranám podle aktuálních průměrů hlasů na mandát, o který se strany ucházejí. Mandáty jsou vždy rozděleny všechny v jediném skrutiniu na úrovni příslušného volebního obvodu. Odpadají problémy s nerozdělenými mandáty, zbylými hlasy a způsoby, jak mandáty dodatečně rozdělit. Tyto metody pracují na principu řady dělitelů. Podle podoby této řady rozlišujeme jednotlivé formule. 27 Dělí se do dvou skupin na volební kvóty a volební dělitele. Volebních kvót existuje celá řada, liší se především svou spolehlivostí a od toho se odvíjí i jejich použití v praxi, jsou to např. Hareova kvóta, Hare Niemeyerova formule, Hagenbach Bischoffova kvóta, Droopova kvóta, kvóta Imperiali. Zatímco volební kvóty řeší přepočet hlasů na mandáty, volební dělitele se zabývají problémem se zbylými hlasy. Při každém přepočtu dle volebních kvót zůstane zbylá skupina voličských hlasů, které je nutné převést na mandáty, o které jde při volbách především. Nejčastěji užívaným dělitelem je tzv. D Hondtův dělitel, 26 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 27 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 23

který se rovněž používá v České republice při volbách do zastupitelstev obcí i krajů a také při volbách do Poslanecké sněmovny. 28 Uzavírací klauzule neboli kvórum, jako další faktor výrazně ovlivňující výsledky voleb v poměrném systému, označuje hranici, kterou musí politická strana, koalice či hnutí dosáhnout, aby jim bylo umožněno participovat na rozdělování mandátů. V České republice je tato hranice stanovena na 5 %. Kromě zamezení vstupu malých seskupení s minimální podporou na politickou scénu má uzavírací klauzule ještě jeden cíl, zamezit separačním tendencím stávajících politických stran. 29 5.3. Polopoměrné systémy Systémy, které se nachází někde na pomezí většinových a poměrných systémů, se označují jako polopoměrné systémy. Patří sem zřídka se vyskytující limitované hlasování a jedno jmenné nepřenosné hlasování. Vedle nich se však mezi polopoměrné systémy řadí stále početnější skupina systémů smíšených. 30 Tato skupina rovněž zahrnuje systémy smíšené, které užívají techniky většinové i poměrné volby. Většinou to v praxi znamená, že část mandátů zastupitelského sboru je volena většinovým systémem a část systémem poměrného zastoupení. 28 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 29 Stanislav Balík. Komunální politika. Obce, aktéři a cíle místní politiky. 1. vyd. Grada Publishing a.s., Praha, 2009. s. 250. ISBN 9788024729084 30 Miroslav Novák; Tomás Lebeda. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnáni. Ales Cěneǩ, Dobrá Voda u Pelhrǐmova, 2004, s. 485, ISBN 9788086473888 24

ANALYTICKÁ ČÁST 6. Analýza volebního systému pro volby do zastupitelstev územní samosprávy 6.1. Volební proces při volbách do zastupitelstev Volební proces, který provází volby do zastupitelstev obcí a krajů, má své zákonné náležitosti. Nejprve je nutné, aby volby vyhlásil prezident republiky svým rozhodnutím, přičemž tímto rozhodnutím také stanovuje datum jejich konání. Toto rozhodnutí musí prezident udělat v případě všech oficiálních voleb na území státu. K rozhodnutí prezidenta přikládá svůj podpis také předseda vlády, který svým podpisem přebírá odpovědnost nad realizací tohoto rozhodnutí (především skrze komplexní zajištění voleb, zejména přes ministerstvo vnitra). Volby se konají zpravidla ve dvou dnech, a to je pátek a sobota. V pátek, první den volby, se volební místnosti otevírají ve dvě hodiny odpoledne a voliči můžou hlasovat až do desáté hodiny večerní. Druhý den voleb se volební místnosti otevírají v osm hodin ráno a jsou otevřeny do druhé hodiny odpolední, kdy dojde k sečtení hlasů volebními komisaři, kteří výsledky voleb předají na příslušné sběrné místo statistického úřadu. Všeobecné zásady voleb do zastupitelstev krajů a zastupitelstev obcí budou představeny níže. Veškeré informace, které budou použity v této podkapitole, pocházejí z příručky ministerstva vnitra s názvem Informace o způsobu hlasování ve volbách do zastupitelstev krajů v roce 2012, vydáno v roce 2012 MVČR. Volič Voličem je státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje, nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu 25

kraje. Občan České republiky, který není přihlášen k trvalému pobytu na území České republiky, nesplňuje podmínky práva volit do zastupitelstev územních samosprávných celků. 31 Z výše uvedeného vyplývají zákonné podmínky, za kterých může občan České republiky volit. Současně se občanem rozumí jedinec, který nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Osoba, která byla takto svéprávnosti zbavena, nemůže hlasovat. Volební místnost Ve volební místnosti platí, že na viditelném místě budou vyvěšeny vzorové hlasovací lístky (je třeba, aby na nich bylo uvedeno, že se jedná o vzor). Dále bude vyvěšeno prohlášení o vzdání se kandidatury, pokud se takto kandidát rozhodl a doručil toto prohlášení do 48 hodin na patřičný úřad. Ve volební místnosti musí být komukoli k dispozici zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (pro volby do zastupitelstev krajů), respektive zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů (pro volby do zastupitelstev obcí). Hlasování Každá osoba, která má právo volit, se prokazuje ve volební místnosti platným dokladem totožnosti, tedy občanským průkazem, cestovním pasem, diplomatickým nebo služebním pasem České republiky. Pokud se takto osoba neprokáže platným dokladem totožnosti, není jí hlasování ve volbách do zastupitelstev umožněno. Občan České republiky má možnost požádat před datem konání voleb o voličský průkaz, pokud se rozhodne hlasovat v jiné lokalitě než v místě bydliště. Současně s tím je tato osoba pro konkrétní volby vyjmuta ze stálého seznamu 31 MVČR, 2012a 26

voličů, i když není zapovězeno, že nemůže hlasovat i v místě bydliště. Spolu s vydáním hlasovacích lístků je voliči tento průkaz odejmut. Hlasovací lístky Každá politická strana, politické hnutí, popřípadě koalice, je vytištěna na samostatném hlasovacím lístku. Tyto volební lístky jsou distribuovány voličům nejpozději do tří dnů před začátkem voleb. Distribuci zajišťuje příslušný obecní či městský úřad. V případě, že si s sebou volič k volbě nepřinese obdržené hlasovací lístky, budou mu na jeho požádání vydány volební okrskovou komisí hlasovací lístky nové. Každý hlasovací lístek musí být opatřen razítkem úřadu, do něhož se volby konají. Pro volby do zastupitelstev kraje je to razítko krajského úřadu, pro volby do zastupitelstva obcí je to razítko obce (města). Způsob hlasování O konkrétním způsobu hlasování v jednotlivých volbách bude pojednávat kapitola o rozdílných rysech voleb do krajských a obecních zastupitelstev. Všeobecné zásady voleb do zastupitelstev jsou následující. Volič po prokázání totožnosti obdrží úřední obálku, do které za tzv. plentou, což je krytý prostor pro úpravu volebních lístků, vloží vybrané hlasovací lístky, které může upravit volbou preferenčních hlasů. Jejich množství a možnost výběru z více kandidátů bude upřesněno dále. Obálku s platným hlasovacím lístkem volič vhodí do připravené a zapečetěné volební urny. Členové volební okrskové komise dohlížejí, aby do volební urny nebyl spolu s úřední obálkou vložen jakýkoli nepatřičný předmět, a také dohlížejí na to, aby vložení hlasovacího lístku do volební urny udělal volič samostatně a za plentou (není povolena ani přítomnost dětí s rodiči). Jedinou výjimku tvoří voliči, kteří z důvodu tělesného postižení nemohou sami upravit hlasovací lístek. V tomto případě je možné, aby s voličem šla do vymezeného prostoru pro úpravu volebních lístků jiná osoba, nesmí to však být člen okrskové volební komise. Tato 27

osoba, která pomáhá voliči, může následně úřední obálku s hlasovacím lístkem vhodit do volební urny. Osoby, které se z nějakého důvodu nemohou dostavit k volbě do volební místnosti, mohou požádat o volbu do přenosné volební urny, se kterou se dostaví členové okrskové volební komise v domluvený čas. Tohoto institutu využívají zejména starší osoby se zhoršenými pohybovými schopnostmi. Kandidáti a kandidátní listina Uchazeč o volební hlasy voličů, kandidát, musí oficiálně podat svou kandidaturu skrze kandidátní listinu podanou politickou stranou, politickým hnutím nebo politickou koalicí. Registrace politické strany či hnutí probíhá pod Ministerstvem vnitra, které se v tomto ohledu řídí zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Náležitosti kandidátní listiny: 32 Název kraje (případně obce u voleb do zastupitelstev obce) Název politické strany, politického hnutí nebo koalice a její složení Jména a příjmení kandidátů, věk, jejich povolání, obec, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, název politické strany nebo politického hnutí, jehož jsou členy, nebo údaj, že kandidát není členem žádné politické strany nebo politického hnutí Pořadí kandidáta na kandidátní listině, vyjádřené pomocí arabské číslice Jméno a příjmení zmocněnce politické stany, politického hnutí nebo koalice a jméno a příjmení jeho náhradníka s uvedením místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu Podpis zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice 32 MVČR, 2012a 28

Jméno a příjmení, označení funkce a podpis osoby oprávněné jednat jménem politické strany nebo politického hnutí Ke kandidátní listině se přikládá vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta, ve kterém se uvede, že kandidát souhlasí se svou kandidaturou, dále že si není vědom žádných překážek volitelnosti, že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jakékoli jiné kandidátní listině. Dále se na kandidátní listinu uvádí místo trvalého pobytu, jméno, rodné číslo a datum. Do zastupitelstva může být zvolen občan České republiky, který je zároveň voličem (nejpozději druhý den voleb dosáhl plnoletosti) a jeho trvalý pobyt je v dané obci (pro volby do zastupitelstva obce), popřípadě v obci spadající do daného kraje (pro volby do zastupitelstva kraje). U kandidáta nesmí být překážka ve výkonu volebního práva, což znamená zákonem určené omezení osobní svobody, které vzniklo z důvodu výkonu trestu odnětí svobody. Omezením je také, jak už bylo nastíněno v kapitole pojednávající o voličích, zbavení způsobilosti k právním úkonům. 6.2. Shodné rysy voleb do krajských a obecních zastupitelstev Každé volby do zastupitelstev, bez ohledu na jejich typ, se vyznačují určitými charakteristikami, které jsou jim společné. Nejzásadnějším rysem je dle Ústavy České republiky, konkrétně jejího článku 102 odst. 1, to, že členové zastupitelstev jsou ve volbách voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Tyto atributy demokratických voleb znamenají, že každý oprávněný volič má možnost vybírat si kandidáta dle svého vlastního vědomí a svědomí a nikdo mu nemůže nařizovat, koho má a nemá volit. Každý hlas má stejnou váhu, neboť každý volič disponuje stejnou váhou svého hlasu. 29

Mezi další shodné rysy, kterými se vyznačují volby do zastupitelstev, patří možnost významně ovlivnit dění v okolí, neboť se jedná o volby do relativně malých územních celků, ve kterém člověk realizuje svůj život (žije v něm, pracuje apod.). Ve volbách do Parlamentu, v němž všechny občany státu zastupuje 200 poslanců a 81 senátorů, je možnost přímého ovlivnění zásadních věcí, které působící na život ve městě či obci, mnohem menší. Z toho důvodu jsou volby do zastupitelstva kraje a zastupitelstva obcí velmi důležité. Charakteristickým rysem voleb do zastupitelstev je tedy významná možnost ovlivnění života v obci, městě či kraji. Jelikož se jedná o volby pro malé územní celky, zejména u voleb do zastupitelstev obcí a měst, je zde charakteristický rys v podobě znalosti osobností, profesí a výsledků dosavadní práce kandidátů. Při volbách do zastupitelstev vybírají voliči z takových kandidátů, kteří jsou často významnými osobnostmi podílející se na tvorbě života spoluobčanů (například v oblasti školství učitelé a ředitelé, ve zdravotnictví lékaři, v kultuře umělci a odpovědní vedoucí pracovníci kulturních institucí, politici ať regionální či s celonárodním významem, atd.). Tito kandidáti, se kterými voliči přicházejí do styku a znají je tedy, samozřejmě nezaplňují kompletní kandidátní listiny, na druhou stranu se s nimi často setkáváme na předních místech kandidátních listin. Dalším charakteristickým rysem, který je volbám do zastupitelstev společný, jsou lokální a regionální témata, které se přímo dotýkají života voličů. Předvolební programy politických stran a hnutí se tak převážně týkají lokálních problémů, v obci např. rekonstrukce školy, výstavba kanalizace, atd. V regionálních tématech se často řeší otázky řešení dopravní infrastruktury, středního školství, zdravotnických zařízení apod. 30

6.3. Rozdílné rysy voleb do krajských a obecních zastupitelstev Volební systémy při volbách do zastupitelstev obcí a krajů s sebou přináší i rozdílné rysy, které plynou z nestejně nastavených volebních parametrů. Za nejzásadnější rozdíly lze považovat volbu kandidátů z více kandidátních listin a také možnost ovlivnění pořadí kandidátů na kandidátních listinách jedné politické strany, hnutí či koalice. Možnost volit kandidáty napříč kandidátními listinami je možnost, kterou umožňuje volební zákon pouze u voleb do zastupitelstev obcí. Zákon č. 491/2001 Sb., konkrétně jeho 34, odstavec 4 říká, že Volič může na hlasovacím lístku označit křížkem ve čtverečku v záhlaví sloupce s kandidáty volební strany nejvýše jednu volební stranu. Zároveň může označit v rámečku před jménem kandidáta křížkem další kandidáty, pro které hlasuje, a to v libovolných samostatných sloupcích, ve kterých jsou uvedeny ostatní volební strany. Takto volí předně jednotlivě označené kandidáty, dále tolik kandidátů označené volební strany, kolik činí rozdíl počtu členů zastupitelstva, kteří mají být zvoleni, a označených jednotlivých kandidátů, a to v pořadí, v němž jsou kandidáti označené volební strany uvedeni v jejím sloupci.. Citovaný paragraf definuje způsob hlasování při volbách do obecních zastupitelstev. Zákon tak dává voliči možnost nejen hlasovat pro favorizovanou politickou stranu a tím její kandidáty, ale v případě, že má zájem dát svůj hlas i kandidátovi z jiné kandidátní listiny, je mu toto umožněno. V praxi to funguje tak, že volič má na výběr z několika variant hlasování. Může dát dle svého uvážení své hlasy napříč politickým spektrem různým kandidátům podle svých preferencí nejvýše však tolik, kolik je voleno členů zastupitelstva. Stejně tak může volič dát hlas své favorizované straně, konkrétně zaškrtnutím této strany v záhlaví hlasovacího lístku. Tímto krokem souhlasí s navrženou kandidátkou a dává jí svůj hlas. Avšak i pořadí kandidátů na takto označené kandidátce lze měnit, a to zaškrtnutím preferenčního hlasu u 31

libovolného kandidáta označené politické strany, hnutí či koalice. Preferenční hlasy mají přednostní význam a množství použitých preferenčních hlasů se následně odčítá od celkového množství kandidátů označené politické strany, hnutí či koalice. Široké možnosti, které dává voličům zákon o volbách do zastupitelstev obcí, jsou však u voleb do zastupitelstva kraje bohužel omezeny. Stále se Parlament České republiky nedokázal shodnout na novelizaci zákona č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů, zejména ve smyslu rozšíření možností voličů ovlivnit volbu do zastupitelstev krajů. Voliči tak oproti širokým možnostem při volbě do zastupitelstev obcí nemohou volit kandidáty napříč politickým spektrem. Jedinou možností, jak ovlivnit pořadí kandidátek, na kterém se usnesly konkrétní politické strany, hnutí či koalice, je možnost čtyř preferenčních hlasů. Tato skutečnost je uvedena v 32, odstavce 1 Zákona o volbách do zastupitelstev krajů. Způsob hlasování v těchto volbách probíhá dle platných legislativních podmínek tak, že volič vloží do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku, který vkládá do úřední obálky, může zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 4 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Stejně jako u voleb do zastupitelstev obcí mají preferenční hlasy přednostní účinek. O konkrétní podobě možnosti ovlivnění kandidátních listin prostřednictvím preferenčních hlasů se bude zabývat následující podkapitola. Rozdíly, které se objevují při volbách do zastupitelstev obcí a při volbách do zastupitelstev krajů, jsou na jednu stranu zásadní, na druhou stranu není vyloučeno, že se v budoucnosti legislativní pravidla pro jednotlivé volby nezmění, respektive nesblíží. Některé politické strany, například Strana práv občanů Zemanovci, jejíž čestný předseda Miloš Zeman se stal prvním Prezidentem republiky zvoleným přímou volbou všemi občany na počátku roku 2013, mají tzv. 32

panašování, tedy možnost volit napříč politickými stranami, při volbách do zastupitelstev krajů ve svém volebním programu. 33 Výčet rozdílných rysů voleb do zastupitelstev obcí a krajů jistě není kompletní. Za rozdíly, které však byly uvedeny jako shodné rysy, lze považovat i konkrétní témata volební kampaně. Shodným rysem je, že se přímo dotýkají života občanů, na druhou stranu jsou však krajská témata obecnější a méně konkrétní než při volbě zastupitelů obcí s několika stovkami občanů. Zásadními rozdíly však zůstává možnost volby kandidátů z více kandidátních listin při volbách do zastupitelstev obcí a také ovlivnění pořadí kandidátů prostřednictvím preferenčních hlasů, kdy při volbách do zastupitelstev obcí je volič limitován počtem volených zastupitelů a při volbách do zastupitelstev krajů má pouze čtyři preferenční hlasy bez ohledu na množství krajských zastupitelů. Méně podstatným rozdílem je hluboká zaměřenost volebních programů na problémy konkrétní obce či města, zatímco při volbách do zastupitelstev krajů dominují celo-krajská témata. Obojí se však, jak již bylo napsáno, dotýká každodenního života občanů, na rozdíl od celostátních témat. 6.4. Možnosti ovlivnění pořadí na kandidátních listinách prostřednictvím preferenčních hlasů Preferenční hlasy jsou nástrojem, kterým může volič ovlivnit pořadí na kandidátních listinách, které sami schvalují politické strany, hnutí a koalice. V minulých kapitolách již bylo řečeno, že preferenční hlasy se objevují jak u voleb do zastupitelstev obcí, tak u voleb do zastupitelstev krajů. V obcích může volič významně ovlivnit výslednou podobu zastupitelstva, neboť disponuje tolika hlasy, kolik je voleno obecních zastupitelů. Proto se mimo jiné považují obecní volby za volby konkrétních osob, neboť většina voličů zná většinu kandidátů, 33 SPOZ.cz volební program, 2012 33

v malých obcích prakticky všechny. V obecních zastupitelstvech se také můžeme mnohem více setkat s nezávislými kandidáty, neboť díky své erudici nepotřebují podporu žádné politické strany. Jiná situace však nastává při volbách do zastupitelstev krajů. Zde mají voliči mnohem menší šanci ovlivnit pořadí kandidátů na kandidátních listinách. Nejenom, že disponují pouze čtyřmi preferenčními hlasy, ale také je volební účast a územní jednotka (kraj) daleko větší. Z toho vyplývá, že dostat oblíbeného kandidáta na volitelnou pozici je obtížné a vyžaduje širší aktivaci voličské základny právě s preferencí pro daného kandidáta. Poslední volby však ukázaly, že i s takto omezenou možností ovlivnění kandidátních listin lze posunout kandidáta na volitelné místo. Revolucí byly volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kdy se především na sociálních sítích objevila výzva pro tzv. kroužkování nevolitelných (mnohdy posledních) kandidátů na kandidátních listinách. V důsledku toho se při těchto volbách událo několik překvapivých momentů, kdy dříve úspěšní a prakticky jistě znovuzvolení kandidáti neuspěli a naopak se do poslanecké sněmovny dostali pro veřejnost téměř neznámí kandidáti z chvostu kandidátních listin. Tuto skutečnost dokreslí tabulka níže: Tabulka č. 3: Důsledky kroužkování kandidátů při volbě do PS 2010 Jméno Pořadí na kandidátce Zvolen poslancem v pořadí Ivan Langer 1. NEZVOLEN - 8. Lenka Kohoutová 29. 5. Jan Florián 36. 8. Stanislav Křeček 18. 3. Michal Hašek 11. 1. Zdroj: Webový portál www.volby.cz, citováno dne 11. 2. 2013 Využití preferenčních hlasů, které si ve velkém voliči vyzkoušeli právě při volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010, se opakovalo také při volbě do 34

zastupitelstev krajů v roce 2012. Tyto volby sice nepodléhaly tak velké diskuzi na sociálních sítích i v jiných médiích, i přesto z nich však vzešly některé zajímavé překvapení ve formě zvolení krajských zastupitelů z nevolitelných míst kandidátních listin. Pro názornou ukázku jsou dostupná data znázorněna v tabulce. Tabulka č. 4: Největší skokani voleb do krajských zastupitelstev 2012 Jméno Kraj Kandidátní listina Pořadové č. Po volbách Skok Alena Dernerová Ústecký Severočeši.cz 55 1 54 Jan Kasal Vysočina KDU-ČSL 50 3 47 František Čuba Zlínský SPOZ 45 1 44 Petr Šilar Pardubický KOALPAR1 50 6 44 Jana Fischerová Vysočina ODS 41 5 36 Zdroj:http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-57900470-nejvetsi-skokani-ve-volbachkrouzkovani-posunulo-kandidaty-az-o-50-mist-nahoru, citováno dne 12. 2. 2013 Preferenční hlasy se tak v poslední době stávají důležitým předmětem diskuzí a následně také podstatným činitelem, který se podílí na výsledcích voleb. Pro význam preferenčních hlasů je nutné zmínit novelu zákona č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů, konkrétně zákon č. 222/2012 Sb. s účinností od 26. 6. 2012, kterým se mění volební zákony. Tato novela změnila množství potřebných preferenčních hlasů pro posun na první místo kandidátky z dosavadních deseti na pět, čímž se zvýšila možnost ovlivnění kandidátek voliči. Novela z roku 2012 umožnila zmíněné skoky kandidátů různých politických stran. Tento demokratizační krok je další z řady (která však není nikterak velká) prvků, kterými se politici snaží o širší práva občanů zejména ve vztahu k volbě svých politických zástupců na všech úrovních státní správy. Je nutné upozornit na to, že po více než dvaceti letech po pádu totalitního režimu není současný stav 35

optimální a občané České republiky by si zasloužili více práv. Zmíněné novely volebních systému jsou prozatím málo rozsáhlé a kompenzace v podobě přímé volby prezidenta není dostačující. 6.5. Detailní porovnání výsledků voleb do zastupitelstva středočeského kraje v roce 2012 Volby do zastupitelstev krajů v roce 2012 se konaly ve dnech 12. a 13. října. Spolu s těmito volbami se konaly také volby do Senátu, respektive jeho třetiny, tj. 27 členů. Volilo se ve všech třinácti krajích kromě Prahy, kde se volby konají spolu s volbami do Poslanecké sněmovny. Celkem se v těchto volbách rozdělovalo 675 mandátů krajských zastupitelů. Z hlediska celé České republiky se voleb z celkového počtu 7 491 806 oprávněných voličů zúčastnilo 2 763 464 z nich, což činilo volební účast ve výši 36,89 procent. Nejvyšší volební účast byla v kraji Vysočina (přes 41 procent) a ve Zlínském kraji (přes 40 procent). Naopak nejnižší volební účast byla v Karlovarském kraji (necelých 32 procent). Celostátním vítězem voleb se stala sociální demokracie (ČSSD) se ziskem téměř 622 tisíc hlasů, což jí přineslo 205 krajských zastupitelů (30,37 procent mandátů). Na druhém místě se umístili komunisté (KSČM) se ziskem necelých 540 tisíc hlasů, což znamená, že v krajských zastupitelstev usedlo 182 komunistických zastupitelů (26,96 procent mandátů). Třetí místo obsadili občanští demokraté (ODS), kteří od voličů obdrželi více než 324 tisíc hlasů, díky čemuž zasedlo 102 kandidátů ODS v krajských zastupitelstvech (15,11 procent mandátů). Čtvrtou nejúspěšnější stranou z hlediska zisku mandátů byla TOP09 + Starostové a nezávislí, kteří získali 44 mandátů v krajských zastupitelstvech díky podpoře více než 176 tisíc voličů (6,52 procent mandátů). Výčet stran, které zaznamenaly v celostátním měřítku větší úspěch, uzavírají lidovci (KDU-ČSL) se ziskem více než 153 tisíc voličů, kteří tak 36