Lidské embryonální kmenové buňky Biologie, technologie a další

Podobné dokumenty
VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění

Indukovaná pluripotence. Petr Vodička Liběchov 16/11/2016

Sekvenování genomu a bioinformatika Kmenové buňky vytvořené genetickou manipulací Materiálové a tkáňové inženýrství Editace genomu

EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY

Kmenové buňky a tkáňové náhrady naděje moderní medicíny.

RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU

Výzkum kmenových buněk ve světle Úmluvy Martin Šolc 1/24

Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

Kmenové buňky a strategie buněčné terapie

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Aktuální výzkum kmenových buněk: ze zkumavky k terapeutickému využití

Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

Advanced Therapies Products Produkty Moderní terapie a výrobní laboratoře. Barbara Kubešová

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Transgeneze u ptáků: očekávání vs. realita

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Vakcíny z nádorových buněk

doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU

Variace Vývoj dítěte

Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy

Embryonální období. Martin Špaček. Odd. histologie a embryologie

analýzy dat v oboru Matematická biologie

MTI Cvičení č. 2 Pasážování buněk / Jana Horáková

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Výzkumné centrum genomiky a proteomiky. Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i.

Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

Ústav experimentální medicíny AV ČR úspěšně rozšířil přístrojové vybavení pro vědce z peněz evropských fondů

PGT- A a mosaicismus. RNDr. Martina Hrubá, Ph.D.

c 2002 Intellectronics

Specifická izolace microrna pomocí magnetizovatelných mikročástic

Obsah. O autorovi... X Seznam použitých zkratek... XI. Prolog... XXI O vědě a lidech... XXIII

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký

Některé významné aspekty vývojové biologie v medicíně

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání

Od fyziologie k medicíně

1- živočichové úvod. Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Tematická oblast. Ročník 2. Datum tvorby

Molekulární procesy po fertilizacinormální či abnormální po ART?

Etické otázky výzkumu embryonálních kmenových buněk

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Ústav Experimentání medicíny AV ČR, v.v.i.

GENOTOXICITA A ZMĚNY V GENOVÉ EXPRESI

Okruhy otázek ke zkoušce

Pluripotentní, odvozené kmenové buňky. EpiSC

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

VYUŽITÍ CYTOLOGICKÝCH A MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÝCH METOD PŘI DETEKCI NÁDORŮ Definice problematiky Profil přístupů Nádorová heterogenita

Chromozomální aberace nalezené u párů s poruchou reprodukce v letech

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Genetický polymorfismus jako nástroj identifikace osob v kriminalistické a soudnělékařské. doc. RNDr. Ivan Mazura, CSc.

LPMT: DEFINICE, ZAŘAZENÍ

Akreditovaný subjekt podle ČSN EN ISO 15189:2007: CGB laboratoř a.s Kořenského 10, Ostrava, Vítkovice

Mgr. Veronika Peňásová Laboratoř molekulární diagnostiky, OLG FN Brno Klinika dětské onkologie, FN Brno

Neurální kmenové buňky NSCs (Neural stem cells)

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Genetické mapování. v přírodních populacích i v laboratoři

doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU

Doprovodný materiál k práci s přípravným textem Biologické olympiády 2014/2015 pro soutěžící a organizátory kategorie B

Kmenové buňky - významný vědecký objev 20. století

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

DMPK (ZNF9) V DIFERENCOVANÝCH. Z, Kroupová I, Falk M* M

Příčiny a projevy abnormálního vývoje

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

ÚSTAV LÉKAŘSKÉ CHEMIE A BIOCHEMIE

Aplikace výsledků projektu by měla vést ke zlepšení legislativy Evropské unie v oblasti regulace motorových emisí.

Atestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok A) Molekulární genetika


Z. Bednařík, I. Belancová, M. Bendová, A. Bilek, M. Bobošová, K. Bochníčková, V. Brázdil

Studium genetické predispozice ke vzniku karcinomu prsu

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Výzkum a technologie budoucnosti

8. Východoslovenský bioptický seminár SD IAP, Košice Květa Michalová

Výzkumné centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad

Mezonefros. Neokortex s glomeruly. Metanefrogenní blastém. dřeň s kanálky. Magn. x10. Henleovy kličky (nižší buňky) Sběrací kanálek (vyšší buňky)

Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění

Grantové projekty řešené OT v současnosti

Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta

Stanovení biomarkerů oxidativního stresu u kapra obecného (Cyprinus carpio L.) po dlouhodobém působení simazinu Hlavní řešitel Ing.

AKTUÁLNÍ KONTROVERZE A NOVÉ SMĚRY V PREIMPLANTAČNÍM GENETICKÉM TESTOVÁNÍ EMBRYÍ. Mgr. Jakub Horák, Ph.D.

5 hodin praktických cvičení

GENvia, s.r.o. Delfy - posvátný okrsek s antickou věštírnou

doc. RNDr. Milan Bartoš, Ph.D.

FUNKČNÍ VARIANTA GENU ANXA11 SNIŽUJE RIZIKO ONEMOCNĚNÍ

Transkript:

Lidské embryonální kmenové buňky Biologie, technologie a další Aleš Hampl Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i. Lékařská fakulta, Masarykova Univerzita, Brno Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad, UK

Od starověku& Historie Omnis cellula e cellula -Rudolf Virchow 1855 Primitivní kmenové buňky v krvi -1917 Buňky formující kolonie z kostní dř eně -1961

Kde hledat počátky výzkumu kmenových buněk? Na začátku byly nádory (teratomy/teratokarcinomy) 1954 - myší kmen 129, spontánní vývoj testikulárních teratokarcinomů (Stevens & Little) Klíčové odhalení 1964- teratokarcinomy obsahují jednotlivé buňky, které jsou jsou schopny dát vznik mnoha různým buněčným typům (Kleinsmith & Pierce) PLURIPOTENCE

Buňky teratokarcinomů přináší další zásadní odhalení Růst bez ztráty pluripotence 1974 buňky teratokarcinomu si zachovávají pluripotenci při dlouhodobé propagaci in vitro (Gail Martin & Martin Evans) SEBEOBNOVA Další důkaz pluripotence 1974 injekce buněk teratokarcinomu do dutiny blastocysty dává vznik chimérám (Martin & Evans)

Pluripotence & Schopnost sebeobnovy definují kmenové buňky Sebeobnova Totipotentní Další vývoj jedince Pluripotentní Cirkulační soustava Imunitní buňky Nervová soustava Unipotentní Diferenciace

Kmenové buňky - definice sebeobnovující se primitivní buňky, které se mohou vyvinout v plně funkční diferencované buňky Dvě hlavní kategorie kmenových buněk embryonální neembryonální čili dospělé kmenové buňky Dvě vlastnosti, které jsou esenciální pro obě kategorie: schopnost sebeobnovy (schopnost generovat identické kopie sebe sama) schopnost diferencovat se (schopnost dát vznik různým diferencovaným buněčným typům - pluripotence)

1981 Poprvé ustaveny linie pluripotentních buněk z myšího embrya Embryonální kmenové buňky (Martin & Evans) Embryonální kmenové buňky (ESC) krok od nádorových pluripotentních buněk teratokarcinomů k normálním pluripotentním buňkám Časné embryo ve stadiu blastocysty Izolovaný embryoblast (ICM - Inner Cell Mass) Izolovaný embryoblast po přenesení do in vitro podmínek (+ podpůrné buňky + LIF) Propagace v kultuře enzymatickou disagregací (opakovaným pasážováním)

Totipotentní buňky ES buňky

Co nám myší embryonální kmenové buňky přinesly/umožnily? Nástroj pro tvorbu geneticky modifikovaných myší Model pro in vitro studium diferenciace buněk (vývoje)

Lidské embryonální kmenové (hes) buňky (Thompson et al, 1998) Časné embryo ve stadiu blastocysty Izolace embryoblastu (ICM - Inner Cell Mass) Přenesení izolovaného embryoblastu do in vitro podmínek (+ podpůrné buňky + FGF-2) Propagace v kultuře mechanickou či enzymatickou disagregací (opakovaným pasážováním)

Historie embryonálních kmenových buněk The establishment of mouse embryonal carcinoma (EC) cells Martin, 1975 The establishment of mouse embryonic stem (ES) cells Martin, 1981 The isolation of totipotent (?) bovine embryonic stem cells Sins, 1993 The culture of pig ICM-derived cells Strojek, 1990 Wheeler, 1994 The culture of sheep ICM-derived cells Galli, 1991 Moor, 1992 The culture of rabbit ICM-derived cells Giles, 1993 Dvorak, 1997 The isolation of primate embryonic stem cells Thomson, 1995 The isolation of human embryonic stem cells Thomson, 1998

Trocha reality Derivace embryonálních kmenových buněk z lidského embrya A D B Blastocysta +ZP E C Blastocysta -ZP F ICM 24hrs P1 D3 ICM D7 ICM D/P1

Čím nám mohou lidské embryonální kmenové buňky posloužit? Studium mechanismů řídících normální vývoj člověka Studium mechanismů zodpovědných za vznik nemocí člověka Vývoj léčiv & Testování biologických efektů látek Buňky pro regenerativní medicínu

Ustavení linií hes buněk nemá 0% úspěšnost Dr. Alice Malenovská, Dr. Marek Koudelka - Sanatorium HELIOS morul 0% 88 blastocyst 0% 83 izolovaných ICM (?) 94% 1 adherovaná morula % 57 adherovaných ICM 69% Žádná linie hes buněk 0% 14 linií hes buněk 24.6%

Záleží na kvalitě embrya 1 hatching (kvalita 1) 7 blastocyst 5 expandovaná (kvalita 1) 7 linií hes buněk 1 časná (qualita 2) Chování ICM v kultuře in vitro není jednotné Linie hes buněk CCTL1 CCTL2 CCTL3 CCTL4 CCTL5 CCTL6 CCTL7 první růst ve dni 8 9 4 5 8 3 8 stejně jako moho jiných parametrů

Čím jsou lidské embryonální kmenové buňky charakteristické? Znaky pluripotence TRA-1-60 AP Schopnost diferenciace 8 days SSEA-4 15 days TRA-1-81 SSEA-1 Thy-1 Oct4 CCTL9 MEFs TRA-2-54 SSEA-3 5 + days CCTL12

Využití kmenových buněk v biomedicíně Permisivní legislativa & Etická přijatelnost Bezpečnost buněk (genetická stabilita, ) Řízená diferenciace Efektivní propagace Ždné zvířecí v definovaných produkty podmínkách Imunologická kompatibilita a další

Je experimentování s lidskými embryonálními kmenovými buňkami v České Republice legální? ANO Zákon o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů Schválen Poslaneckou sněmovnou dne 26. dubna 2006 Platný od 1. června 2006 jako zákon č. 227/2006 Sb. Povolení pro práci s lidskými embryonálními kmenovými buňkami Registr linií lidských embryonálních kmenových buněk

Využití kmenových buněk v biomedicíně Permisivní legislativa & Etická přijatelnost Bezpečnost buněk (genetická stabilita, ) Řízená diferenciace Efektivní propagace v definovaných podmínkách Imunologická kompatibilita a další

Lidské ES buňky linie CCTL14 rostoucí na podpůrné vrstvě lidských prepuciálních fibroblastů (line SCRC-41)

Kultivace embryonálních kmenových buněk na korpuskulárních mikronosičích v suspenzi cesta k efektivnější propagaci? Cytodex3 CultispherG Cytopore apoptosis Oliver Brustle, 2007

92.5 60 40 20 0 0 1 2 3 4 4 monolayer culture 80 4 monolayer culture 0 uncontrolled system Tra-1-60 controlled system Kultivace na korpuskulárních mikronosičích umožňuje udržení znaků pluripotence 0 80 69.9 60 40 20 0 0 1 2 3 0 80 94.6 60 40 20 0 0 1 2 3 4 0 80 92.9 60 40 20 0 0 1 2 3 4 uncontrolled system Tra-1-81 controlled system Tra-1-60 0 80 83.4 60 40 20 0 0 1 2 3 0 80 96.2 60 40 20 0 0 1 2 3 Tra-1-81 Oliver Brustle, 2007 4

Hydrogely jako nosiče pro embryonální kmenové buňky

Cellhost systém automatizuje základní procesy kultivace embryonálních kmenových buněk Oliver Brustle, 2007 University Bonn

Embryonální kmenové buňky kultivované automatizovaným systémem si zachovávají typické vlastnosti desmin AFP A desmin AFP mesc cytokeratin hesc cytokeratin A Oliver Brustle, 2007

Využití kmenových buněk v biomedicíně Permisivní legislativa & Etická přijatelnost Bezpečnost buněk (genetická stabilita, ) Řízená diferenciace Efektivní propagace Žádné zvířecí v definovaných produkty podmínkách Imunologická kompatibilita a další

Pluripotence ES buněk mozek mícha kůže ektoderm krev svaly ledviny mezoderm játra pankreas plíce střevo endoderm GFAP MAP2 Diferenciace in vitro Nediferencované myší ES buňky Diferencované ES buňky se znaky gliových buněk

Umíme diferencovat lidské embryonální kmenových buňky do funkčních buněčných typů? Neurony, astrocyty, oligodendrocyty Kardiomyocyty Endoteliální buňky Buňky produkující inzulín Hematopoetické buňky Buňky imunitního systému Buňky trofoblastu Buňky respiračního epitelu Osteoblasty Hepatocyty Melanocyty Buňky prostaty

Iniciace diferenciace do určité buněčné linie commitment ES buňka Buňka neurální linie

Expanze progenitorů ES buňka Buňka neurální linie

Specifikace a diferenciace do funkčních buněčných typů (neuronů a gliových buněk) ES buňka Buňka neurální linie Oligodendrocyt Astrocyt Neuron

Neurony diferencované z embryonálních kmenových buněk vytvářejí synaptická spojení Yves Barde, 2007

Využití kmenových buněk v biomedicíně Permisivní legislativa & Etická přijatelnost Bezpečnost buněk (genetická stabilita, ) Řízená diferenciace Efektivní propagace Žádné zvířecí v definovaných produkty podmínkách Imunologická kompatibilita a další

Kolik linií lidských embryonálních kmenových buněk vlastně potřebujeme? Dvě hlediska Experimentální použití Normální linie Geneticky abnormální linie USA Potenciální použití v regenerativní medicíně Derivace a kultivace bez přítomnosti zvířecích produktů Federální finance pouze linie, které vznikly před 9. srpnem 2001, 9:00 hodin 78 linií splňuje toto kritérium - pouze 22 linií je reálně dostupných Imunologická kompatibilita mezi ES buňkami a dárcem (cca 1500 alel ve 12 HLA lokuses)

Obejdeme možnou potřebu mnoha lidských embryí technologií přenosu buněčného jádra somatické buňky? Woo Suk Hwang SCNT hesc * Science, 2005, June + Science, 2006, January

Jsou všechny linie lidských embryonálních kmenových buněk stejné? NE Rozdíly růstové vlastnosti in vitro schopnost diferencovat se Důvody/zdroje rozdílů Způsob manipulace s buňkami (derivace a propagace) Osafune et al. Marked differences in differentiation propensity among hesc lines. Nature Biotech, 2008 Individuální biologie lidského embrya!

Rozdíly mezi liniemi hes buněk dané biologickými vlastnostmi individuálních embryí Rozdíly v genomu (sekvence DNA) + Rozdíly v epigenetické modifikaci (metylace DNA) Metylační stav promotorových oblastí (+/-) Nedif Dif Nedif Dif OCT4 - +/- - +/- NANOG - +/- - +/- DPPA3 +/- +/- + +/- DPPA5 +/- +/- + +/- ESM01 ESM02 Linie hes buněk (pasáž ~30) Lagarkova et al., Cell Cycle, 5:416, 2006

International Stem Cell Initiative (International Stem Cell Forum Prof. Peter Andrews) Centre for Stem Cell Biology & UK Stem Cell Bank 1. Exprese 17-ti antigenů FACS (nedif, dif) 2. Exprese antigenů IIF (nedif) 3. Exprese vybraných 93 genů QRT-PCR (nedif, dif) 4. Imprinting -ti genů (nedif) 5. Tvorba teratomů 6. Mikrobiologická analýza (viry, mykoplasmata, ) 63 hesc linií 17 laboratoří 11 zemí CCTL9, CCTL12, CCTL14 Výsledek studie publikován v Nature Biotechnology 2007

Využití kmenových buněk v biomedicíně Permisivní legislativa & Etická přijatelnost Bezpečnost buněk (genetická stabilita, ) Řízená diferenciace Efektivní propagace Žádné zvířecí v definovaných produkty podmínkách Imunologická kompatibilita a další

Expanze (=dlouhodobá propagace) hes buněk bez ztráty jejich kvality Jaká jsou kritéria kvality? Diferenciace in vitro Diferenciace in vivo Exprese markerů (RNA, proteiny) Integrita DNA? (ISSCR Standards Committee) Je vůbec možná? Genotypem daný individulální charakter každé hes linie Jak ji lze zajistit? Podmínky izolace Podmínky kultivace (růstové faktory, tenze kyslíku, )

Schopnost sebeobnovy & Pluripotence definují kmenové buňky Sebeobnova NEJSOU VŠAK ZÁRUKOU JEJICH NORMALITY! Diferenciace

Vydrží vždy lidské embryonální kmenové buňky trvale geneticky zdravé? NE U lidských ES buněk dochází během kultivace ke vzniku mnoha různých genetických abnormalit! Jeden experimentální příklad za všechny Maitra et al., Nature Genetics, 37:99,2005 9 párů lidských ES buněk časné & vysoké pasáže 1 linie lidských ES buněk různé pasáže od P22 do P175 Nálezy U čtyř párů buněk (45%) vykazovaly buňky ve vysokých pasážích změny v množství kopií DNA (amplifikace a delece, často v oblastech typických pro nádorová onemocnění) 5. Dvě linie vykazovaly změny v sekvenci mitochondriální DNA (některé z mutací ovlivňovaly sekvenci bílkovin) U osmi párů buněk (89%) vykazovaly buňky ve vysokých pasážích změny v modifikaci DNA oproti časným pasážím (u sedmi linií byl ovlivněn tumor supresorový gen RASSF1)

Lidské ES buňky mohou podlehnout během propagace in vitro chromozomálním změnám Linie hes buněk H1 Zmražení -rozmražení Kontinuální kultivace sublinie H1.S0 normalní karyotyp Zmražení -rozmražení sublinie H1.S9 trisomie 17 (celý chr.) sublinie H1.S6 trisomie 17 (t6,17), trisomie 12 % buněk s trisomií chr.17 Draper et al., Nature Biotechnol, 2004 Analyzováno 300 mitóz v každém vzorku Počet pasáží Baker et al., Nature Biotechnol, 2007

Co víc dnes víme o změnách DNA u lidských ES buněk? Důvody jejich vzniku Adaptace na in vitro podmínky? Mechanismy jejich vzniku Zcela nepoznány! Jejich biologický efekt Zcela nepoznán!

Naše přispění k nalezení odpovědí na tyto otázky Linie lidských ES buněk CCTL14 Propagována in vitro nepřetržitě od své derivace (cca 50 měsíců = cca 350 pasáží) Propagována odděleně po různý počet pasáží (cca 30, 60, 160, 300) Kryokonzervována v několika různých počtech pasáží

Proč vznikají u lidských ES buněk numerické chromozomální abnormality? Získání či ztráta chromozomů Chybná segregace chromozomů 1. Selhání kontroly v mitóze (checkpoint) 2. Defektní funkce kinetochor 3. Hyperamplifikace centrozomů

Lidské ES buňky s normálnímí centrozomy x Lidské ES buňky s abnormálními centrozomy

cells with amplified centrosomes (%) Procento lidských ES buněk s hyperamplifikovanými centrozómy 30 25 20 15 5 0 0 50 0 150 200 250 passage number Normal cells are not completely void of supernumerary centrosomes McPherson et al., EMBO J, 2004 4% in MEFs Fabarius et al., Leukemia, 2005 3% in human dermal fibroblasts Duensing et al., Oncogene, 2006 4-5% in MEFs 300 350

Přispívají kultivační podmínky k produkci numerických centrozomálních abnormalit?

Abnormální centrozomy u lidských ES buněk = nástroj pro vývoj in vitro podmínek? Eliminace negativního signálu Abnormální Náhrada chybějícího signálu + Vhodnější médium? Vhodnější povrch? Xxxxxxx? Normální

Frekvence multicentrozomálních mitóz neodpovídá vývoji populace lidských ES buněk s numerickými abnormalitami chromozomů Lidské ES buňky musí tedy mít mechanismus jak abnormality odhalit a jimi postižené buňky eliminovat

p53 transaktivuje cílové geny po indukovaném poškození DNA Aktivace Chk1/2 indukuje degradaci fosfatázy Cdc25A Poškození DNA indukuje blok v G2/M fázi buněčného cyklu Cdc25A 0 0,5 1 1.5 2 A N O Lidské ES buňky mají biologické předpoklady být bezpečným nástrojem pro buněčnou terapii!

Významnou součástí přípravy pro užití hes buněk v buněčné terapii jsou: Detailní molekulární analýza chování hes buněk propagovaných in vitro Detailní in vitro analýza chování hes buněk propagovaných in vitro Detailní in vivo analýza chování hes buněk propagovaných in vitro

Využití kmenových buněk v biomedicíně Zájem společnosti Finanční prostředky

Financuje Evropská unie výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách ANO ESTOOLS Public symposium 1 June 2007 Brno, Czech Republic ESTOOLS Platformy pro biomedicínské objevy na lidských ES buňkách projekt v rámci 6. Rámcového programu EU čtyři roky (od 1.srpna 2006) celkem 12 milionů EUR 20 týmů z ti zemí (UK, Švýcarsko, Německo, Itálie, Finsko, Španělsko, Holandsko, Česká Republika, Israel, Švédsko) včetně dvou malých biotechnologických firem http://www.estools.eu During its first annual meeting, ESTOOLS opens its doors to those outside of the consortium, to share the project's early results and discuss future directions in human embryonic stem cell research.

Existují nadace financující výzkum na lidských embryonálních buňkách? ANO Juvenile Diabetes Research Foundation International Celkem 23 projektů Řešitelé z: USA, Israele, UK, Švédska, Finska, Austrálie, Celková podpora: ~ 16 milionů USD

Mají o výzkum na lidských embryonálních buňkách zájem biotechnologické firmy? ANO GERON, Menlo Park, CA, USA jmění 65 mil. USD finančně podporovala výzkum Dr. Jamese Thomsona, který vedl k získání prvních linií lidských ES buněk v roce 1998 vyvíjí technologie k získání různých buněčných typů a k jejich použití v regenerativní medicíně Buňky kosti Neurální buňky Beta buňky slinivky břišní Buňky srdeční svaloviny Buňky chrupavky Krvetvorné buňky

Významné biotechnologické firmy spojují svoje expertízy a prostředky s cílem učinit výzkum na lidských embryonálních buňkách více efektivní. Cellartis, Gothenburg, Švédsko založena v roce 2001 největší zdroj definovaných linií lidských ES buněk na světě připravila linie lidských ES buněk bez použití zvířecích produktů & Invitrogen, Carlsbad, CA, USA založena v roce 1987 ~ 4 800 zaměstanců na celém světě, v roce 2005 obrat 1,2 milardy USD vyvíjí technologie pro genomiku, proteomiku, buněčnou biologii atd. od června 2006 Společný vývoj geneticky upravených linií lidských ES buněk

Děkuji za pozornost!