SOCIOLOGIE 2. Socializace (pojem, druhy, faktory, zprostředkovatelé, modality)
Pojem socializace lidská bytost nejen někam patřit chce, ale dokonce musí i na pustém ostrově je stále součástí společnosti ačkoliv je člověk společenskou bytostí a má potřebu žít v interakci s dalšími lidmi, nejsou mu vrozena pravidla lidského soužití odhadnout jednání druhých lidí se většinou dobře daří, což je způsobeno tím, že stejně jako my, také oni prošli procesem tzv. socializace (tj. naučili se základním kulturním a společenským pravidlům) socializace = proces začleňování jedince do společnosti/skupiny; proces osvojování daných společenských hodnot a jazyka výsledkem socializace je zespolečenštění člověka tak, aby byl schopen vycházet s druhými lidmi; socializace by také měla zajistit, aby se jedinec cítil součástí společnosti a dobrovolně dodržoval její pravidla socializace se odehrává mezi lidmi - v sociální interakci socializace je celoživotní proces
Druhy socializace sociálním prostředím socializace jsou sociální skupiny - ta skupina, která je pro socializaci nejvýznamnější je primární skupinou (nejčastěji rodiče a další příbuzní) rozlišujeme několik druhů socializace: primární socializace v raném dětství především prostřednictvím rodiny zvláštní význam primární socializace se vyjeví lépe, podíváme-li se na problematiku tzv. vlčích dětí (např. Kaspar Hauser, Viktor z Aveyronu, Genie Wiley, Oxana Malaja atd.) sekundární socializace - v pozdějším dětství a dospívání především prostřednictvím vrstevnických skupin, školy, masmédií a případně církví terciární socializace - v dospělosti především prostřednictvím pracovních kolektivů, ale dále i vrstevnických skupin, masmédií a případně církví resocializace odehrává se při razantní změně dosavadního prostředí (např.: přestěhování do zahraničí, při opouštění dětského domova, při nástupu výkonu trestu odnětí svobody a při opouštění výkonu trestu, v případě bezdomovectví, v případě drogově a jinak závislých - chráněné dílny, domovy na půl cesty apod.) socializace zajišťuje kontinuitu společenského vývoje, která umožňuje předávání materiálních a duchovních hodnot vytvořených předcházejícími generacemi; měnící se společenské podmínky ovšem mohou proces předávání narušovat a vznikají rozličné podoby tzv. generačních konfliktů
Socializační faktory proces socializace ovlivňuje řada faktorů: biologické přírodní prostředí (okolní krajina, podnebí, fauna a flora) vzhled (lhaní bude snáze prominuto roztomilé holčičce, než její nepohledné kamarádce působící zarputile) genetická informace kulturní životní hodnoty (hierarchický systém procházející v dospělosti většinou minimální změnou) sociální normy (tj. pravidla jednání pro společnost obvyklá - např. společenské chování) interpersonální vztahy sociální role (tj. zkušenosti se vzorci chování, který je vlastní určitému postavení ve společnosti) formy sociální integrace (tj. přímý a zprostředkovaný kontakt se sociálními skupinami, společenskými institucemi a organizacemi)
Zprostředkovatelé socializace rozlišujeme také několik druhů základních zprostředkovatelů socializace: rodina má během socializace nejvýznamnější roli dítě si díky rodině osvojuje základní kulturní návyky, hodnoty a pravidla chování; poznává kým je a jaké má místo ve společnosti zásadním faktorem se zdá být tzv. socioekonomické postavení rodičů (zatímco rodiče s vyšším socioekonomickým postavením vedou své děti k individualismu a originalitě, pak rodiče s nižším socioekonomickým postavením směřují děti spíše k přizpůsobování a dodržování řádu, a to i za cenu potlačení individuality) vrstevnická skupina v současnosti je považována za významného konkurenta rodiny v procesu socializace často vrstevnická skupina vyznává odlišné hodnoty a normy než právě rodina - jedinec se pak musí rozhodovat, které hodnoty a normy zvolit (a kterým případným sankcím se tak vystavit) masmédia formují hodnoty, způsob chování, názory a postoje nejsilněji dnes působícím masmédiem je především internet (a speciálně sociální sítě a youtube) škola přenáší hodnoty a vzdělání mezi generacemi, čímž ovlivňuje chování příslušníků dané generace církev či náboženské společnosti i zde dochází k předávání hodnot a názorů, které ovlivňují jednání a životní postoje členů dané církve
Socializační modality rozlišují se také dva základní způsoby modality, jakými se socializace odehrává: participační socializace socializovaný je aktivním účastníkem vlastní socializace, ke které dochází na základě konsenzu v průběhu dochází mezi aktéry ke vzájemné verbální komunikaci o průběhu a výsledcích socializačního procesu socializovaný je motivován, je aktivní a samostatný represivní socializace odehrává se jednosměrná komunikace (socializovaný dostává příkazy a pokyny), která je mnohdy neverbální (gesta, mimika) socializovaný je motivován především hrozbou trestu - socializace se tak děje podle očekávání toho aktéra, který represi provádí obě socializační modality se v praxi v čisté podobě běžně nevyskytují socializace se spíše odehrává mezi těmito dvěma extrémy člověk je sociálním produktem nesocializoval se sám ( podepsali se na něm jeho rodiče, přátelé, partneři, kolegové, děti...) modality také utvářejí celé generace ( podepsala se na nás doba )