Svět minerálů
2
Jaroslav Bauer Svět minerálů
Text 1988 Jaroslav Bauer Fotografi e Studio Granit (530), Jaroslav Hyršl (6), Jiří Špalek (2), Jaromír Tvrdý (1), Petr Zajíček (1) Ilustrace Jaromír Tvrdý ISBN 978-80-7296-062-0 Fotografie na obálce a vstupních stranách přední strana obálky: fl uorit s karneolem, Blahuňov, Česko; spinel, Mogok, Myanmar; malachit s chryzokolem, Katanga, Kongo; baryt, El Hammame, Tunis; galenit, Dalněgorsk, Rusko zadní strana obálky: titanit, Skardu, Pakistán předsádka: malachit, Kongo strana1: achát polygonální, Brazílie strana 2: akvamarín, Gilgit, Pákistán strana 3: apatit, Gilgit, Pákistán strana 4: ametyst s achátem, Brazílie strana 27: ametystová geoda, Uruguay Za pomoc při aktualizaci této knihy nakladatelství děkuje Jaromíru Tvrdému a Janu H. Bernardovi. Minerály na fotografi ích pocházejí převážně ze soukromých sbírek; děkujeme všem, kteří je poskytli, zvláště však Janu H. Bernardovi, Luďkovi Kráčmarovi, Tomášovi Adamcovi, Jiřímu Koskovi, Karlovi Maříkovi, Petrovi Kolesárovi, Ivovi Szegénymu, Františkovi Abertovi, Jiřímu Špačkovi a Lubošovi Thinovi. Vydal Granit, s. r. o., Praha, v roce 2009 www.granit-publishing.cz Vytiskl Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydání první 10/12/010/01
Obsah Jak používat tuto knihu......6 Některé základní pojmy...7 Látkové složení minerálů...7 Klasifi kační systém nerostů...8 Vznik nerostů...8 Magmatická tvorba minerálů...8 Vznik nerostů zvětráváním...9 Nerosty vzniklé jako chemické usazeniny...9 Nerosty a horniny biologického původu...10 Vznik nerostů metamorfózou...10 Vnější vzhled nerostů...10 Krystaly...10 Souměrnost krystalů... 11 Vzhled a vývoj krystalů...11 Agregáty...14 Dvojčatný růst krystalů...14 Povrch krystalových ploch...15 Pseudomorfózy...15 Fyzikální vlastnosti nerostů...16 Hustota...16 Vlastní soudržnosti (koheze)...16 Tvrdost...16 Štěpnost...18 Lom...18 Jiné vlastnosti soudržnosti...18 Barva...18 Vryp...19 Lesk...20 Propustnost světla...20 Lom světla...21 Luminiscence...21 Tepelná vodivost a fyziologické vlastnosti...21 Magnetické vlastnosti...21 Radioaktivita...22 Chemické vlastnosti nerostů...22 Určování nerostů...22 Postup při určování...22 Příklady určování nerostů...23 Praktické rady sběratelům...24 Kde hledat nerosty...25 Jak se vybavit pro sběr...25 Práce v terénu...26 Ukládání a označování minerálů...26 Obrazová část...27 Poznámky a zkratky...27 Určovací tabulky podle fyzikálních vlastností...156 Rejstřík nerostů...166
Jak používat tuto knihu Již odedávna uměl člověk velmi účelně využívat různé horniny, rudy a nerosty, které měly zvláštní nebo vynikající vlastnosti. Prvním mineralogem byl vlastně člověk doby kamenné. Pro nejrůznější fyzikální a chemické vlastnosti měly vždy minerály vel ký význam ve vědě a v technice. Jako suroviny jsou některé z nich pro moderní průmysl nepostradatelné. Okouzlují nás ale také svou tajemností a vzbuzují v nás estetické pocity. Kniha je určena nejen sběratelům nerostů, ale i těm, kteří se rádi dívají na jejich krásu. Také milovníkům přírody a snad i budoucím sběratelům poskytne dobrý přehled o jednom z divů přírody. Barevné obrázky jsme neřadili jen přísně systematicky, ale i z estetického hlediska. Pokročilý sběratel mezi nimi najde také vzácnější a méně známé nerosty, které se obvykle v populárních publikacích o kamenech neuvádějí. Knížka má být zároveň srozumitelnou a praktickou pomůckou pro určování nerostů a to byl náročný úkol. Vždyť u širokého okruhu čtenářů, jimž je určena, nemůžeme předpokládat speciální znalosti krystalografie, chemie ani fyziky. I pro odborníky bývá přesné určení některého minerálu tvrdým oříškem, protože tentýž nerost může mít nejrůznější znaky. Jako podklad k určování minerálů jsme tedy použili pouze jejich vzhled, tj. vnější znaky, které můžeme zjistit buď pouhým okem, nebo některými jednoduchými zkouškami. Nejnápadnějším, i když ne vždy rozhodujícím znakem minerálů je jejich barva, a proto jsme řadili kameny podle barev. Vyskytuje-li se nějaký nerost v různých barvách (a to se stává často), uvádíme jej v tabulkách pod různými barvami. Pro snadné a rychlé vyhledání minerálu podle barvy jsme jednotlivé stránky tabulek označili po straně příslušným barevným proužkem. 6 Dalším, na první pohled nápadným znakem minerálu je jeho lesk, a proto jsme popisované nerosty rozdělili na kovově a nekovově lesklé. V tabulkách jsme pak řadili nerosty podle stupně tvrdosti a podle běžného chemického systému používaného v mineralogii. K přesnějšímu určení jsme pak uvedli v jednotlivých kolonkách tabulek další, snadno zjistitelné vlastnosti, jako je barva vrypu, štěpnost a průsvitnost nebo průhlednost. Pro orientační určování jsme navíc připojili na konec knížky pomocné diagnostické tabulky. V různých určovacích tabulkách a klíčích běžně najdeme idealizované kresby tvarů rozmanitých krystalů. V přírodě se bohužel takové dokonalé modely vyskytují velmi zřídka. Skutečné krystaly, které můžeme sami najít nebo vidět ve sbírkách, mají často nerovnoměrné plochy a jsou nepravidelně vyvinuté. U jednoho a téhož druhu nerostu, jako například u odrůd křemene, může být různá nejen barva (jak se s tím v tabulkách neustále setkáváme), ale často se mění i tvar krystalů. Příkladem nám mohou být co nejrozmanitější podoby krystalů obyčejného kalcitu. Idealizované modely by mohly zmást především laiky a začátečníky a ztížit jim určování, a proto jsme nákresy krystalů v tabulkách nepoužili. Uvedli jsme pouze příslušnost nerostu do krystalové soustavy a k tomu je na straně 12 připojen přehled krystalových tvarů v jednotlivých soustavách, který má informovat čtenáře o běžných typech krystalů. Hlubší zájemce o krystalografi i odkazujeme na odbornou literaturu. Naše kniha nemá být náhradou učebnice, ale především praktickou pomůckou pro sběratele. Proto se v úvodu jen krátce zmiňujeme o některých významných pojmech a vlastnostech nerostů.
Některé základní pojmy Pevná zemská kůra stejně jako sypké zeminy, po nichž chodíme, nejsou žádné homogenní hmoty. Vnější vrstva zeměkoule se naopak skládá z látkově různých a nestejnorodých čili heterogenních stavebních kamenů. Všechny tyto hmoty označujeme jako horniny. Při bližším pozorování zjistíme, že jsou to shluky mnoha nerostných zrn (minerálů). Nerosty jsou tedy základní součásti hornin. Obecně je hornina směs různých nerostů, která vznikla přírodními pochody. Je to látkově nehomogenní, ale geologicky samostatná část pevné zemské kůry. Některé horniny jsou chemicky homogenní (jako např. mramor, který se skládá jen z jednoho druhu nerostu z krystalů kalcitu), ale nejsou homogenní fyzikálně. Nerosty jsou na rozdíl od hornin chemicky i fyzikálně homogenní tělesa, která vznikla rovněž přírodními pochody a mají obecně defi novatelné chemické složení. Kromě náhodných uzavřenin a příměsí jsou tedy složení a vlastnosti určitého nerostu na všech jeho místech v podstatě stejné a nezávisí ani na nalezišti. Každý nerost má osobitou a zákonitou podobu i určitě vlastnosti. Většina minerálů je ohraničena rovnými plochami, ostrými hranami a rohy. Takto vyvinuté nerosty označujeme jako krystaly. Jejich vnější pravidelný vzhled velmi úzce souvisí s jemnou vnitřní stavbou, tzv. vnitřní strukturou krystalů. Krystal je tedy látkově stejnorodé těleso se zákonitým uspořádáním stavebních částic atomů. Také nepravidelné úlomky krystalu zůstávají v tomto smyslu krystalickými látkami. Vnější pravidelný tvar může být porušen, ale vzájemné vzdálenosti a pravidelné uspořádání jednotlivých stavebních částic krystalu zůstávají nezměněné. Některé nerosty nemají zákonitou geometrickou vnitřní stavbu. Uspo řádání a vzájemné vzdálenosti jednotlivých atomů nejsou již tak přísně pravidelné. Vnější ohraničení těchto nerostů nemá rovné plochy, jejich tvar je většinou kulovitý nebo ledvinitý. Označujeme je jako amorfní, tj. beztvaré (např. opály). V podstatě jsou však téměř všechny amorfní nerosty nestabilní a mají tendenci dříve nebo později přejít do krystalického stavu. Známe též takzvané kryptokrystalické (skry tě krystalické) nerosty. Vnější formou sice připomínají amorfní látky, ale jejich jemná vnitřní stavba se již přeměnila v krystalickou, jako např. u chalcedonu. Všechny minerály jsou látky tuhé, jedinou výjimkou, tekutým nerostem, je ryzí rtuť. Také voda je tekutá, ale mezi nerosty a horniny řadíme většinou její pevné skupenství led. Většina minerálů se vyskytuje v podobě krystalů. Některé nerosty však vůbec krystaly nevytvářejí. Nerosty, které obsahují průmyslově významný prvek a mohou tedy sloužit jako surovina k jeho získání, označujeme jako rudy. Látkové složení minerálů Řekli jsme si, že zemská kůra se skládá z různých hornin. Základními součástmi hornin jsou opět minerály. Většina minerálů jsou určitě chemické sloučeniny různých prvků. Některé z nich jsou však utvořeny pouze z jednoho prvku, jako např. měď, zlato, uhlík nebo síra. Uhlík známe jako diamant nebo jako grafi t. Základní látkou nerostu, který je v přírodě nejrozšířenější, tj. křemene, je oxid křemičitý (SiO 2 ), sloučenina křemíku a kyslíku. V mnoha jiných nerostech se často velmi složitě slučuje větší počet prvků. Většina nerostů jsou anorganické sloučeniny, s organickými se setkáme 7
jen výjimečně; je to například jantar (fosilní pryskyřice) nebo whewellit (šťavelan vápenatý). V přírodě se vyskytuje více než čtyři tisíce různých nerostů. Jsou vytvořeny z 92 chemických prvků od vodíku až po uran. Z tohoto velkého množství známých minerálů je nejvíce rozšířeno jen asi 40 až 50 nerostných druhů, jako např. křemen, živce, slídy, pyroxeny, amfi boly, olivín. Tyto minerály tvoří základní součásti různých hornin, jsou to tzv. horninotvorné nerosty. Klasifikační systém nerostů Tak jako v každém přírodovědném oboru, i v mineralogii vyvstala nutnost uspořádat jednotlivé druhy nerostů do přehledného systému, i když čtyři tisíce známých nerostů není ve srovnání např. s desítkami tisíc druhů v biologii nijak velké množství. Ukázalo se, že bude účelné třídit nerosty podle jejich chemického složení a podle vnitřní stavby. Tento přehledný třídící princip najdeme téměř v každé sbírce minerálů. Začínáme s chemicky nejjednoduššími minerály, tj. prvky. Dále postupujeme ke komplikovanějším sloučeninám a přitom přihlížíme i k jejich chemické příbuznosti. Takové třídění je vhodné i pro menší soukromé sbírky. Osvědčené a velmi rozšířené je řazení nerostů podle krystalochemického hlediska do devíti přirozených tříd podle Mineralogických tabulek H. Strunze, podle tohoto třídicího systému jsme řadili i nerosty v tabulkách naší knížky: 1. prvky 2. sirníky (sulfi dy) a podobné sloučeniny selenu, teluru, arzénu, antimonu a bismutu 3. halové sloučeniny (halogenidy) 4. oxidy (kysličníky) a hydroxidy 5. dusičnany (nitráty), uhličitany (karbonáty) a boritany (boráty) 6. sírany (sulfáty) a podobné sloučeniny chromu, molybdenu a wolframu 7. fosforečnany (fosfáty) a podobné sloučeniny arzénu a vanadu 8. křemičitany (silikáty) 9. organické látky (organolity) Vznik nerostů Magmatická tvorba minerálů Na Zemi podléhá všechno neustálým přeměnám. Také minerály vznikají, rostou a přeměňují se. Většina z nich vznikla a dodnes vzniká v nitru zemském, kde jsou vysoké teploty (přibližně 9001300 C) a tlak tisíců atmosfér (MPa). V těchto hlubinách se rozkládá oblast žhavé tekuté silikátové taveniny, kterou nazýváme magmatem. Protože zemská kůra je neustále v pohybu (např. zlomy a vrásnění), proniká část magmatu do vyšších a chladnějších vrstev kůry, kde postupně tuhne a vytváří masívy hlubinných hornin. Magma je tavenina různých křemičitanů a oxidů, nasycená plyny a vodní párou. Složením obecně odpovídá chemické skladbě hornin zemské kůry. Různá proudění udržují magma v neustálém pohybu. Přitom nastávají uvnitř magmatu chemické reakce. Tvoří se v něm nové sloučeniny odpovídající nově vzniklým nerostům. Když pronikne žhavé tekuté magma, které je pod velkým tlakem, do vyšších a chladnějších vrstev zemské kůry, jeho teplota klesá. Během tohoto ochlazování se tvoří první nerosty. S přibývajícím ochlazováním magmatu roste i počet vznikajících minerálů. Specifi cky lehčí nerosty, vykrystalované v tomto prvním stadiu, zůstávají ve vyšších vrstvách, kdežto těžší pozvolna klesají. Tento pochod nazýváme magmatickou diferenciací. Tak dochází k místnímu nahromadění určitých 8
nerostů a vznikají ložiska, např. magnetitu nebo chromitu. Během chladnutí magmatu rostou další krystaly. Vznikají z nepatrných zárodků zákonitým vrstvením nových stavebních částí. Tento proces končí až naprostým ztuhnutím celého magmatu. V konečné fázi krystalizace se v magmatu zvětšuje obsah lehce těkavých složek, plynů a vodní páry a magma se stává řidší. Ve větší vzdálenosti od původního magmatického krbu se vytvářejí tzv. pegmatity. V nich se soustřeďují nerosty jako např. slídy, turmalín, beryl a jiné, které obsahují prvky vzácných zemin, nebo i rudy cínu a wolframu. Nakonec utuhne i tzv. zbytkové magma. Část plynů a vodní páry zůstává uzavřena v horninách a může vytvořit mandlovité dutiny (stejně jako zůstanou vzduchové bubliny např. v bochníku chleba). Podobné mandle často najdeme v melafyrových horninách. Někdy se dutiny později vyplní křemenem, achátem, chalcedonem nebo jinými nerosty. Větší část plynů a par uniká puklinami a trhlinami v hornině k zemskému povrchu. Přitom se původně horké roztoky ochlazují a vytvářejí se nové nerosty, které pokrývají v podobě krystalů stěny puklin. V tomto stadiu, které označujeme jako hydrotermální, vznikají nejznámější nerosty, jako je křemen a kalcit. Když se v roztocích vyskytují prvky těžkých kovů, vytvářejí se i různé rudné žíly. Vylučují-li se určité rudy, jako například molybdenu, cínu a wolframu, přímo z horkých plynů a par, mluvíme o pneu matolýze, resp. o pneumatolytickém vzniku. Blízko zemského povrchu se vodní pára mění ve vodu. Voda je stále ještě silně nasycena minerálními látkami a společně s prosakující povrchovou vodou vyvěrá jako minerální pramen na povrch. Z těchto horkých nebo studených minerálních pramenů se vylučují další nerosty, jako např. vřídlovec (aragonit). Pronikají-li horké roztoky a plyny trhlinami a puklinami v usazených horninách (např. vápencem), rozpouštějí je a tak vznikají nové, druhotné nerosty. Tuto tvorbu nerostů nazýváme metaso matózou. Tak vznikla např. některá lo žiska magnezitu nebo sideritu. Vznik nerostů zvětráváním Všechny nerosty a horniny jsou na zemském povrchu vystaveny mnoha rušivým vlivům, která souborně oz načujeme jako zvětrávání. Působí pomalu, ale neustále a nezadržitelně. Změ ny teploty a trhavé účinky mrazu rozrušují horniny mechanicky, vzdušný kyslík, oxid uhličitý a voda zase chemicky. K tomu přistupuje ještě rušivý vliv biologických pochodů. Zvětrávání může vést k podstatným přeměnám nerostů. Uvedeme si alespoň několik příkladů: živce se mění v kaolín, olivín se přeměňuje v hadec (serpentin) a zlatožlutý pyrit přechází v hnědý limonit. Zvětráváním pyritu se může uvolňovat též kyselina sírová. Ta pak působí na své okolí, jejím vlivem např. vzniká z vápence sádrovec nebo jiné sírany. Podobnými pochody vzniká i vzácný opál. Zvětráváním může vzniknout z jednoho nerostu, např. chalkopyritu, více sekundárních minerálů, jako malachit, azurit nebo limonit. Známé krápníkové jeskyně vznikly rovněž jako důsledek zvětrávacích pochodů. Nerosty vzniklé jako chemické usazeniny Nejrůznější nerosty se usazují přímo v moři buď odpařením vody, nebo změnou jejího chemického složení. Tak vznikla ložiska kamenné soli nebo sylvínu, podobně vzniká sádrovec, vápenec a některé železné rudy jako chamosit nebo tzv. bahenní rudy (limonit). 9
Nerosty a horniny biologického původu Živá příroda nepůsobí na nerosty a horniny pouze rozkladnými pochody. Může též vytvářet nové nerosty z minerálních látek rozpuštěných ve vodě. Například korálové ostrovy a celé vápencové masívy jsou produkty živočichů. Nové minerály se mohou tvořit rovněž z rozložených zbytků mrtvých organismů jako např. fosilní i v současné době vznikající ložiska fosforitů. Biologického původu může být také síra, ledek, pyrit a markazit. Vznik nerostů metamorfózou Žhavé tekuté magma vystupující z hlubin Země působí také na jednotlivé vrstvy zemské kůry, do nichž proniká. Mění okolní starší horniny, zejména usazené, jednak vysokou teplotou a tlakem, jednak chemickými reakcemi. Usazené horniny přitom nabývají jiného vzhledu a jiných fyzikálních i chemických vlastností. Těmito pochody se tvoří druhotně nové, přeměněné horniny a minerály. Takový vznik nerostů označujeme jako kontaktně metamorfní. Tvoří se tak například některé slídy, granáty, kyanit a další. Mnohem větší objemy přeměněných hornin a nerostů vznikají regionální metamorfózou. Souhrnně můžeme říci, že minerály vznikají několika různými pochody a za různých podmínek. Jen zřídkakdy se nerost vyskytuje v přírodě samostatně. Téměř vždy je obklopen mnoha jinými, tzv. doprovodnými minerály. Taková nerostná společenství označujeme jako paragenezi. Společný vznik a výskyt nerostů podléhá zcela určitým zákonům. Dobrá znalost těchto zákonitostí nám umožní poznání pochodů při vzniku nerostů. Při výskytu jednoho minerálu pak můžeme předpokládat také existenci dalších doprovodných nerostů. Vnější vzhled nerostů Krystaly Na předcházejících stránkách jsme si již stručně vysvětlili pojmy krystalický a amorfní. Zmínili jsme se také o vnitřní stavbě (struktuře) krystalů, která je závislá na uspořádání nejmenších stavebních částic, tj. atomů, iontů či molekul. Základní hmotné částice jsou zákonitě geometricky seskupeny a vytvářejí tzv. krystalovou strukturu. Její idealizovaný geometrický obraz (model) označujeme jako prostorovou mřížku. Podle způsobu periodického seskupení stavebních částic rozlišujeme mnoho typů prostorových mřížek. Některé jsou poměrně jednoduché a společné pro několik druhů minerálů, jako např. typ NaCl, kdežto jiné Krystalová struktura soli kamenné: sodík modrá, chlór zelená Model prostorové mřížky soli kamenné 10
prostorové mřížky mají vnitřní strukturu velmi komplikovanou. Seskupení atomů uvnitř krystalu se zjednodušeně odráží v jeho vnější krystalové podobě. Krystal jako prostorové těleso je omezen plochami, hranami a rohy různých tvarů a velikostí. Jejich vzájemná poloha a souměrnost podléhají určitým zákonitostem podobně jako vnitřní struktura krystalu. Pro každý krystalovaný minerál jsou charakteristické úhly, které svírají jeho jednotlivé plochy. Velikosti těchto úhlů nazýváme úhly krystalových hran. U všech krystalů téhož nerostu jsou stejné (bez ohledu na celkovou velikost krystalu). Tuto vlastnost krystalů vyjadřuje tzv. zákon o stálosti úhlů hran. Platí pochopitelně jen pro stejnolehlé, analogické plochy. Souměrnost krystalů Významnou vlastností krystalů je pra videlnost polohy a vzájemného uspořádání jednotlivých ploch, tj. krystalová souměrnost. Rozlišujeme tři druhy prvků souměrnosti: 1. Rovina souměrnosti rozděluje krys tal na dvě symetrické poloviny tak, že se jedna polovina kryje se zrcadlovým obrazem druhé poloviny. 2. Osa souměrnosti je myšlená přím ka vedená středem krystalu. Při otáčení kolem této osy o 360 se krystal opětovně dostává do polohy shodné s výchozí pozicí. Podle toho, kolikrát se při plném otočení docílí shoda s výchozí polohou, rozeznáváme osy dvoj-, troj-, čtyř- a šestičetné souměrnosti. Když se např. při otáčení krystalem objeví stejná poloha ploch dvakrát, mluvíme o ose dvojčetné souměrnosti atd. 3. Střed souměrnosti: krystal má střed souměrnosti, když každé jeho ploše odpovídá shodná a rovnoběžná plocha protější, otočená kolem tohoto myšleného středu o 180. Kombinací všech uvedených prvků souměrnosti podle jejich počtu a druhu můžeme zařadit všechny krystaly nerostů do některého krystalografického oddělení. Je jich i s naprostou nesouměrností celkem 32 a označujeme je jako krystalografická oddělení souměrnosti (nebo jako bodové grupy). Oddělení souměrnosti můžeme rozdělit podle společných znaků do sedmi větších skupin, tzv. krystalových soustav. Společným znakem jednotlivých soustav jsou tzv. krystalografi cké osní kříže. Jako trojrozměrný souřadnicový systém umožňuje osní kříž přesné určení polohy každé krystalové plochy. Nejmenší počet prvků souměrnosti má soustava trojklonná (triklinická), s přibývající souměrností jsou to dále soustavy jednoklonná (monoklinická), kosočtverečná (rombická), čtverečná (tetragonální), trigonální (klencová), šesterečná (hexagonální) a krychlová (kubická). Z velkého počtu krystalových tvarů jsou na následující stránce zobrazeny alespoň některé příklady. Nerosty většinou krystalují v jedné určité soustavě a patří k jednomu určitému typu prostorové mřížky. Jiné nerosty o stejném chemickém složení, avšak vzniklé za rozdílných podmínek mohou krystalovat ve dvou i více soustavách. Takové nerosty označujeme jako polymorfní čili vícetvaré. Jednotlivé typy polymorfních krystalů se nazývají modifi kace; např. diamant grafi t, kalcit aragonit, pyrit markazit, křemen cristobalit tridymit, rutil brookit anatas. Vzhled a vývoj krystalů Soubor všech ploch a jejich seskupení na krystalu nazýváme krystalovým tvarem. Kombinací jednoduchých tvarů vznikají tzv. spojky. Převládající rozměr (relativní šířka a délka) ploch a převládající tvar určují celkový vzhled čili habitus krystalu. Rozezná- 11
krychlová šesterečná klencová čtverečná kosočtverečná jednoklonná trojklonná chalkantit kyanit axinit rodonit albit wolframit sádrovec titanit augit ortoklas síra baryt olivín struvit hemimorfi t kasiterit zirkon vesuvian scheelit wulfenit dolomit kalcit proustit korund křemen beryl pyrhotin apatit zinkit nefelín tetraedrit fl uorit leucit galenit almandin Příklady tvarů krystalografi ckých soustav 12
Různý habitus krystalů při stejné kombinaci tvarů váme například habitus sloupcovitý, stébelnatý, jehlicovitý až vláknitý (převládá-li jeden rozměr nad ostatními), deskovitý, tabul kovitý, lístkovitý (převládají-li rozměry dva) nebo habitus stejnorozměrný (izometrický) se stejnoměrně vyvinutými plochami, jako např. u osmistěnu, krychle apod. Dva krystaly se stejnou kombinací tvarů mohou mít různý habitus a naopak. Tvar a habitus jsou závislé jednak na chemickém složení krystalu, jednak mohou být ovlivňovány fyzikálními podmínkami v průběhu růstu krystalu, např. teplotou, tlakem, rychlostí růstu a charakterem prostředí. Jak se může měnit habitus krystalů se stejnou kombinací tvarů, je dobře patrné na horním obrázku. Dokonale vyvinuté krystaly s hladkými plochami se bohužel v přírodě nevyskytují příliš často. Mohou se tvořit v poddajném prostředí, jako např. krystaly sádrovce v měkkém jílu. Stejně tak se mohou volně vyvíjet krystaly na stěnách horninových dutin, u nichž bývají většinou dobře vyvinuté jen koncové plochy. Avšak jednosměrný nebo Různoměrně rostlé krystaly. Vlevo ideální tvar, vpravo dva různoměrně vyvinuté krystaly. Nahoře magnetit, dole křemen. 13
Čís. Barva Vryp Tvrdost 13 stříbrobílá 1 Stříbrobílé, kovově lesklé nerosty Lesk Propustnost světla kovový opakní Tvrdost Hustota tekutý 13,6 Štěpnost Lom a jiné fyzikální vlastnosti kluzký Obecné tvary, agregáty Krystalografi cká soustava drobné kapičky trigonální Výskyt Doprovodné nerosty Podobné nerosty na rud. žilách, ložiska rumělky rumělka Název a chemické složení Naleziště RTUŤ Hg Almadén, Španělsko 2 cínově bílá, nažloutle stříbrobílá šedý kovový opakní 1,52 8,08,3 velmi dobrá křehký tabulkovité, lupenité, kostrovité xx,dendrity jednoklonná na Au žilách sfalerit, pyrit, teluridy krennerit, ryzí telur, calaverit SYLVANIT (písmenková ruda) AgAuTe 4 Sãcãrîmb, Rumunsko 3 stříbrobílá, nabíhá do šeda šedý kovový opakní 23 7,67,8 řezný, kujný, poddajný zrnitý, drobně krystalický kosočtverečná, pseudotetragonální na rudných žilách Se rudy clausthalit EUKAIRIT AgCuSe Skrikerum, Švédsko 4 narůžověle stříbrobílá světle šedý, šedočerný kovový opakní 22,5 9,79,8 velmi dobrá křehký, řezný (dá se krájet), ale ne kujný zrnitý, kusový, lístkovité agr.; kostrovité xx trigonální na rudných žilách nikelín, kobaltin, breithauptit BISMUT Bi Kamituga, Kiwu, Kongo 5 6 stříbrobílá, nabíhá do šeda až do černa stříbrobílý, kovově lesklý kovový opakní 2,53 10,1 11,1 hákovitý; kujný, tažný, ohebný kusový, plíšky, drátky, větevnaté, mechovité, kadeřavé agr. krychlová na rudných žilách akantit, pyrargyrit, proustit, galenit, pyrit, baryt siderit, fl uorit, kalcit, křemen dyskrazit, ryzí antimon STŘÍBRO Ag Kongsberg, Norsko STŘÍBRO Příbram, Česko 7 stříbrobílá, nažloutlá žlutavě šedý kovový opakní 33,5 8,6 velmi dobrá křehký kusový, zrnitý, lístkovitý, lupenité agr. kosočtverečná na Au žilách sylvanit, calaverit, ryzí telur KRENNERIT (Au,Ag)Te 2 Tavua, Viti Levu, Fidži 8 narůžověle stříbrobílá světle šedý, šedočerný kovový opakní 33,5 6,6 dobrá kusový, ledvinitý, jemnozrnné až hrubozrnné, vrstevnaté, miskovité agr. trigonální na As-Ag rudných žilách arzén, antimonit, sfalerit, siderit, kalcit STIBARZÉN (allemontit) AsSb Příbram, Česko 28
1 2 300 % 200 % 3 4 150 % 80 % 5 6 70 % 120 % 7 8 200 % 100 %