Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra občanského práva Diplomová práce Rozhodčí doložky ve smlouvách o nájmu bytu Jana Petrů 2012

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Rozhodčí doložky ve smlouvách o nájmu bytu strany zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Jana Petrů

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Bc. Markétě Selucké, Ph.D. za poskytnuté rady, cenné připomínky, čas a trpělivost při konzultacích mé diplomové práce. Zároveň bych ráda poděkovala Lucii a Jamie Huard za cenné rady při zpracování anglosaské právní úpravy. 3

Obsah 1 Úvod... 6 2 Rozhodčí řízení jako způsob alternativního řešení sporů... 8 2.1 Charakteristika rozhodčího řízení...8 2.2 Arbitrabilita sporů...14 2.2.1 Arbitrabilita sporů z nájemních smluv...16 2.3 Rozhodčí doložka a smlouva o rozhodci...19 2.4 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení...21 3 Přípustnost rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu podle současné právní úpravy... 26 3.1 Postavení subjektů nájemního vztahu...26 3.2 Rozhodčí doložka v nájemní smlouvě uzavřené mezi dodavatelem a spotřebitelem...32 4 Přípustnost rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu v jiných členských státech Evropské unie... 40 4.1 Právní úprava použití rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu v Anglii....41 4.2 Právní úprava použití rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu ve Skotsku...46 5 Důvody pro omezení užívání rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu uzavíraných mezi subjekty v postavení C2C... 48 5.1 Rozhodčí řízení jako nástroj silnější smluvní strany...48 6 Postavení nájemce v rozhodčím řízení de lege ferenda... 55

6.1 Zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony...55 6.2 Nový občanský zákoník...58 6.3 Postavení nájemce v rozhodčím řízení de lege ferenda...63 7 Závěr... 65 8 Resumé... 67 9 Seznam použité literatury... 69 5

1 Úvod Rozhodčí řízení je rychle se rozvíjející způsob alternativního řešení sporů, kdy spor mezi stranami nerozhoduje soudce, ale jimi zvolený rozhodce nebo stálý rozhodčí soud. Jedním ze způsobů, jak založit pravomoc rozhodce a podřídit svůj spor rozhodčímu řízení, je pak uzavření rozhodčí doložky. Rozhodčí doložky se tak stále častěji začínají vkrádat do občanskoprávních smluv a rozhodčí řízení už není určeno pouze k řešení mezinárodních a obchodněprávních sporů. Strany se volbou rozhodčího řízení většinou snaží využít jeho výhody, a to především rychlost řízení, neformálnost a smluvní volnost při tvorbě rozhodčí doložky. 1 Co se však může zdát pro jednu stranu výhodou, bývá pro druhou stranu nevýhodou. Smluvní svoboda při tvorbě rozhodčí doložky může znamenat značnou nevýhodu pro slabší smluvní stranu. Za slabší smluvní stranu je v současné době zcela oprávněně považován spotřebitel, který nemá ekonomické možnosti ani právní znalosti, kterými by se mohl vyrovnat dodavateli. Ten je tak díky své praxi vůči němu v silnějším postavení. 2 Tuto skutečnost reflektují jak vnitrostátní právní normy, tak právní normy vytvořené v rámci Evropské unie (dále jen EU). Spotřebiteli je pak jako slabší smluvní straně poskytována ochrana před rozhodčími doložkami, které by byly formulovány v jeho neprospěch v souladu se směrnicí 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. 3 Spotřebitel však není v rámci občanského práva jediným subjektem, který je považován za slabší smluvní stranu. Za slabší smluvní stranu je možné považovat i nájemce bytu. Nájemce v rámci občanského práva požívá poměrně silnou ochranu, která má zabezpečit uspokojení jeho bytové potřeby a zároveň omezuje vlastnické právo pronajímatele v nájemcův prospěch. 4 Využití rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách není novinkou, v současné době se však můžeme setkat i s využitím rozhodčích 1 KLEIN, Bohuslav. Pozapomenuté výhody rozhodčího řízení. Právní fórum. 2008, 4, s. 125. 2 98/257/EC: Commission Recommendation of 30th March 1998 on the principles applicable to the bodies responsible for out-of-court settlement of consumer disputes [online]. Eur-lex Access to European Union law. 30. 3. 1998 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: <http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=celex:31998h0257:en:not> 3 Ministerstvo průmyslu a obchodu : ochrana spotřebitele [online]. 2005 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: <http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/> 4 DOBROVOLNÁ, Eva. Některé aspekty ochrany nájemce bytu jako slabší smluvní strany právního vztahu v kontextu návrhu nového občanského zákoníku. COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno : Masaryk University, 2010. 6

doložek ve smlouvách o nájmu bytu. 5 Cílem této diplomové práce je analýza současné právní úpravy dopadající na problematiku použití rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu a právních limitů pro jejich použití. Druhým cílem pak je pokusit se odpovědět na otázku, zda je nájemci poskytována dostatečná ochrana ve vztahu k použití rozhodčích doložek a rozhodčímu řízení. V neposlední řadě by pak práce měla přinést návrh úvahy de lege ferenda. Při zpracování této práce nebude využito pouze analýzy, ale i jiných vědeckých metod, především indukce a dedukce. Při srovnání používání rozhodčích doložek ve smlouvách o nájmu bytu v České republice a ve Velké Británii pak bude využita i metoda komparace. V neposlední řadě pak při interpretaci právních norem bude práce vycházet z jazykového, gramatického, systematického, logického a teleologického výkladu. 5 RYŠAVÝ, Ivan. Rozhodčí doložka u nájemního bydlení: Řešení nebo past? Moderní obec [online]. 1. 2. 2011[cit. 2012-02-15]. Dostupné z: <http://moderniobec.ihned.cz/c1-49676680-rozhodci-dolozka-unajemniho-bydleni-reseni-nebo-past> 7

2 Rozhodčí řízení jako způsob alternativního řešení sporů Rozhodčí řízení je jedním ze způsobů, jak řešit spory mezi stranami bez nutnosti obrátit se na soud. V současné době jde o velmi dynamicky se rozvíjející oblast, která postupně přešla z práva mezinárodního obchodu do práva vnitrostátního. I zde se však rozhodčího řízení přestává využívat pouze k řešení sporů obchodněprávních, ale stále častěji se setkáváme i s řešením sporů občanskoprávních. 6 2.1 Charakteristika rozhodčího řízení Rozhodčí řízení je vedle mediace a konciliace považováno za jeden z alternativních způsobů řešení sporů. Je postaveno na principu smluvní svobody stran a dává stranám možnost podřídit svůj spor nikoliv obecným soudům, ale rozhodcům, kteří spor rozhodnou s konečnou platností. 7 Rozhodčí řízení by se dalo definovat jako proces, ve kterém nezávislí a nestranní rozhodci rozhodují o majetkových sporech stran, které mezi sebou uzavřely rozhodčí smlouvu. Tato definice rozhodčího řízení je odvozena z 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rozhodčím řízení). Pravomoc rozhodců je založena rozhodčí smlouvou, jejímž podpisem obě dvě strany projevují svou vůli podřídit svůj spor, ať již existující nebo teprve v budoucnu vzniklý, nezávislému a nestrannému rozhodci. Pro to, aby byl spor rozhodován v rozhodčím řízení je tedy potřeba projevu vůle stran. 8 Strany však nemají vůli absolutní a nemohou se dohodnout, že v rozhodčím řízení bude rozhodován jakýkoliv spor. Zákon o rozhodčím řízení sám v prvním paragrafu vymezuje, které spory v rozhodčím řízení být řešeny mohou a které nikoliv. Spory, které mohou být řešeny v rozhodčím řízení, jsou pouze spory majetkové a pouze o nich mohou strany uzavřít platnou rozhodčí smlouvu. Jestliže strany uzavřou smlouvu, jejíž předmět nebude arbitrabilní, je tato smlouva 6 KLEIN, Bohuslav; DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Praha : ASPI, 2007. 272 s. 7 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 8 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1854/2010 8

neplatná a rozhodčí řízení na základě ní nelze zahájit, popřípadě ve věci nelze vydat platný a účinný rozhodčí nález. 9 Rozhodčí smlouva je tedy právní úkon, od kterého se celé rozhodčí řízení odvíjí. Při jejím uzavírání musí strany respektovat nejen náležitosti předepsané zákonem o rozhodčím řízení, tedy její písemnou formu, ale i obecná ustanovení o právních úkonech uvedená v občanském zákoníku. Z rozhodčí smlouvy musí být jasně patrný úmysl stran podřídit svůj spor rozhodčímu řízení a rozhodnout v něm spor s konečnou platností. V ostatním obsahu rozhodčí smlouvy je však dána smluvním stranám široká smluvní volnost. 10 Strany mají možnost v rozhodčí smlouvě vymezit rozsah sporů, které v rozhodčím řízení budou řešeny, dohodnout se na osobách rozhodců nebo způsobu jejich ustanovení, stanovit počet rozhodců, kteří budou spor rozhodovat a způsob, jakým budou spor rozhodovat, zda podle hmotného práva nebo podle zásad spravedlnosti. Smluvní strany mají zároveň možnost se v rozhodčí smlouvě dohodnout, jakým způsobem bude řízení vedeno. Stejně tak je v dispozici stran zvolení místa, kde bude rozhodčí řízení konáno. 11 Strany v současné době mají možnost zvolit si mezi dvěma druhy rozhodčího řízení, a to rozhodčím řízení ad hoc a rozhodčím řízení vedeným před stálým rozhodčím soudem. U rozhodčího řízení ad hoc je rozhodce nebo rozhodčí senát jmenován pro rozhodování konkrétního sporu. Strany mají možnost uzavřít rozhodčí smlouvu a upravit v nich postup v rámci rozhodčího řízení v mezích zákona. Rozhodce tak v rozhodčím řízení postupuje podle rozhodčí smlouvy, pokud v ní strany zakotvily nejen pravomoc rozhodců, ale i procesní postup. Strany mohou procesní postup upravit i tak, že v rozhodčí smlouvě odkáží na pravidla nebo řády stálých rozhodčích soudů nebo odkáží například na vzorová pravidla rozhodčího řízení UNCITRAL. Pokud tak však strany neučiní, rozhodci konstituovaní ad hoc postupují pouze podle zákona o rozhodčím řízení a subsidiárně podle zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen 9 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dobrá voda : nakladatelství Aleš Čeněk, 2003. 232 s. 10 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 11 BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2004. 679 s. 9

občanský soudní řád). 12 Pro rozhodce je nepochybně velmi náročné vést spor podle zákona o rozhodčím řízení. To je jedním z úskalí rozhodčího řízení ad hoc v případě, že jako rozhodci jsou nominováni méně zkušené osoby bez právního vzdělání, které postrádají dostatečnou orientaci v procesních postupech. V rámci řízení tak může dojít díky nezkušenosti rozhodců k průtahům v řízení a samo rozhodčí řízení tak ztrácí na své rychlosti. 13 Druhou možností, kterou mají strany, je založit pravomoc stálého rozhodčího soudu, který byl zřízen na základě zákona. Stálé rozhodčí soudy jsou oproti rozhodčímu řízení ad hoc mnohem více institucializované. 14 Podle 13 zákona o rozhodčím řízení mají stálé rozhodčí soudy právo vydávat své statuty a řády, které musí být vyhlášeny v Obchodním věstníku. 15 V těchto řádech a statutech mají stálé rozhodčí soudy možnost upravit si odlišně od zákona o rozhodčím řízení zejména způsob jmenování rozhodců, jejich počet a výběr rozhodců, který je možno vázat na seznam rozhodců. Rozhodčím řádem nebo statutem mohou být také upraveny procesní pravidla, pravidla o nákladech řízení, postup při odměňování rozhodců i otázky, které s rozhodčím řízením souvisí, například zajištění administrativního aparátu nebo doručování. 16 V případě, že se strany v rámci rozhodčí smlouvy nedohodnou jinak, dopadá na jejich spor nejen zákon o rozhodčím řízení, ale i řád nebo statut rozhodčího soudu. Při volbě stálého rozhodčího soudu tak mají strany větší právní jistotu v tom, jak bude proces probíhat. 17 V poslední době se však můžeme setkat s tím, že se strany v rámci rozhodčí smlouvy obracejí na obchodní společnosti nebo sdružení, které nejsou označovány za stálé rozhodčí soudy, ale napodobují jejich činnost jako rozhodčí soudy soukromé. Následovala debata, zdali podle 13 zákona o rozhodčím řízení je za rozhodčí soud možné považovat pouze stálý rozhodčí soud, který je založen zákonem, nebo postačuje, aby byl rozhodčí soud založen na základě zákona v téměř jakékoliv právní formě. Postupem času se právní názor ustálil na výkladu 13 tak, že stálý rozhodčí soud může být založen pouze 12 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dobrá voda : nakladatelství Aleš Čeněk, 2003. 232 s. 13 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 14 KLEIN, Bohuslav; DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Praha : ASPI, 2007. 272 s. 15 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 1899/2008 16 BĚLOHLÁVEK, Alexander. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2004. 679 s. 17 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 10

zákonem. 18 V současné době tedy máme pouze tři stálé rozhodčí soudy, a to Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky jako všeobecný rozhodčí soud, Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a. s., jako specializovaný rozhodčí soud pro rozhodování sporů z burzovních obchodů a sporů z obchodů s investičními instrumenty a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno, který projednává spory vzniklé z obchodních vztahů uzavřených na komoditní burze. 19 Obchodní společnosti nebo sdružení rozhodců, které vystupují jako rozhodčí soudy, nejsou stálými rozhodčími soudy ve smyslu 13 zákona o rozhodčím řízení. V praxi se však vyskytla další otázka, zda volba soukromých rozhodčích soudů není obcházením zákona a zda vůbec vznik soukromých rozhodčích soudů a vedení rozhodčího řízení před nimi je v souladu se zákonem. Prof. JUDr. Irena Pelikánová, CSc. ve svém článku pro Bulletin Advokacie uvedla: Zřízení rozhodčího soudu nikoli na základě zákona není obcházením, ale jasným porušením zákona. Rozhodčí doložka tudíž ve spotřebitelské, stejně jako kterékoli jiné smlouvě může stanovit jenom, že má rozhodovat jeden nebo více rozhodců nebo stálý rozhodčí soud. Třetí možnost není. Rozhodci jsou podle téhož zákona (zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů) fyzické osoby. V souladu s tím rozhodčí doložka odkazující na právnickou osobu nebo nějakou obdobnou entitu (sdružení) není v souladu se zákonem. 20 Obdobný závěr vyslovil i velký senát občanského a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí 31 Cdo 1945/2010 ze dne 5. listopadu 2011. Rozhodčí doložka musí zakládat pravomoc stálého rozhodčího soudu zřízeného podle zákona nebo pravomoc rozhodce ad hoc. Není přípustné, aby rozhodčí doložka nezakládala pravomoc rozhodce ad hoc a směřovala k založení pravomoci právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem. 21 Pokud je zde právnická osoba nebo jiná entita, která není založena na základě zákona a napodobuje činnost stálého rozhodčího soudu, jde o porušení zákona. Přesto však podle mého názoru nelze vyloučit právnické osoby věnující se rozhodčímu řízení absolutně. Jak uvedl ve svém rozhodnutí 32. senát Nejvyššího soudu, v zákoně není výslovně uvedeno, že by se rozhodci nemohli sdružovat nebo zakládat obchodní společnosti pro výkon činnosti rozhodce. Mají tak možnost zajistit si 18 PELIKÁNOVÁ, Irena. České právo, Evropa a rozhodčí doložky. Bulletin Advokacie. 2011, 10, s. 17. 19 BĚLOHLÁVEK, Alexander. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2004. 679 s. 20 PELIKÁNOVÁ, Irena. České právo, Evropa a rozhodčí doložky. Bulletin Advokacie. 2011, 10, s. 17. 21 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 11

administrativní podporu, která pak usnadňuje samostatnou činnost rozhodců jako rozhodců ad hoc. 22 Rozhodčí doložka však musí zakládat pravomoc rozhodce ad hoc, nikoliv právnické osoby věnující se rozhodčímu řízení 23 a neměla by ani obsahovat v názvu firmy označení rozhodčí soud, které by pak bylo možno považovat za klamavé. 24 S otázkou založení pravomoci soukromého rozhodčího soudu pak úzce souvisí i otázka, zda takové právnické osoby nebo sdružení mohou vést seznam rozhodců a vydávat pravidla rozhodčího řízení a zda je možné založit pravomoc rozhodce ad hoc prostřednictvím odkazu na tyto seznamy a pravidla. I této problematice se ve výše citovaných rozhodnutích věnoval Nejvyšší soud. Poprvé se k této problematice vyjádřil 32. senát Nejvyššího soudu. Při posuzování platnosti rozhodčí doložky ve prospěch Asociace leasingových společností ČR Nejvyšší soud konstatoval, že právo vést seznam rozhodců a právo vydávat pravidla rozhodčího řízení uvedené v 13 zákona o rozhodčím řízení, není výlučným právem pro stálé rozhodčí soudy a že z tohoto ustanovení zákona nevyplývá zákaz pro jiné subjekty, tyto seznamy a pravidla vést a vydávat. 25 V zákoně není výslovně uvedeno, že by se rozhodci nemohli sdružovat nebo zakládat obchodní společnosti pro výkon činnosti rozhodce. Mají tak možnost zajistit si administrativní podporu, která pak usnadňuje samostatnou činnost rozhodců jako rozhodců ad hoc. Tyto soukromé rozhodčí soudy mohou vydávat řády a pravidla a vést seznam rozhodců. Nejde však o statuty a řády ve smyslu 13 zákona o rozhodčím řízení a nelze podle nich postupovat automaticky bez jakéhokoliv odkazu v rozhodčí smlouvě. Strany podle 7 zákona o rozhodčím řízení mají možnost konkrétně určit rozhodce nebo si zvolit způsob, jakým rozhodce bude zvolen. Strany tedy mohou v rozhodčí smlouvě dohodnout, že rozhodce bude jmenován podle pravidel soukromého rozhodčího soudu, bude stranami vybrán ze seznamu rozhodců vedeného u soukromého rozhodčího soudu nebo si zvolí třetí osobu, která rozhodce vybere. Stejně tak mají strany v 19 zákona o rozhodčím řízení možnost zvolit si pravidla procesního postupu v řízení a to nepochybně i odkazem na pravidla soukromého rozhodčího soudu. Pokud však strany výslovně ve své rozhodčí smlouvě neuvedou způsob určení rozhodce a pravidla procesního postupu, není možné 22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008 23 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 24 HRABÁNEK, Dušan. K náležitostem rozhodčích smluv a činnosti soukromých "rozhodčích soudů". Právní fórum. 2010, 3, s. 139. 25 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008 12

postupovat podle 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, ale bude se postupovat podle 7 odst. 2 a 19 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. 26 Opačné stanovisko však následně zaujal Vrchní soud v Praze. Ten naopak konstatoval, že vést seznamy rozhodců a vydávat řády a pravidla mohou podle 13 pouze stálé rozhodčí soudy. Soukromým rozhodčím soudům takové právo nenáleží. Podle názoru vrchního soudu je rozhodčí doložka, ve které se strany dohodly na způsobu jmenování rozhodce ze seznamu rozhodců vedeném u soukromého rozhodčího soudu a na vedení řízení podle pravidel vydaných soukromým rozhodčím soudem, neplatná podle 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Toto rozhodnutí však nebylo přijato jednomyslně a dva soudci připojili k rozhodnutí svá odlišná stanoviska, ve kterých se ztotožnili s argumentací Nejvyššího soudu. 27 V současné době se tedy můžeme setkat s dvěmi možnými názory na vedení rozhodčího řízení před soukromými rozhodčími soudy a založení jejich pravomoci. Jeden je reprezentován 32. senátem Nejvyššího soudu, druhý pak Vrchním soudem v Praze, jehož argumentační linie se projevuje i v rozhodnutí 23. senátu Nejvyššího soudu 28. Tyto dva názory jsou diametrálně odlišné a sjednotit judikaturu se pokusil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia, který se tak vyjádřil nejen k otázce založení pravomoci soukromých rozhodčích soudů rozhodovat spor, ale i k otázce možnosti vydávat rozhodčí pravidla a řády a vést seznam rozhodců. Ten se přiklonil k rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a ztotožnil se s jeho argumentací. 29 Osobně se přikláním k názoru, že soukromé rozhodčí soudy mohou vydávat pravidla pro rozhodčí řízení a mohou vést seznam rozhodců a pokud je z rozhodčí doložky patrno, že zakládá pravomoc rozhodce ad hoc, nikoliv právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem, mohou strany na oba tyto dokumenty v souladu s 7 odst. 1 a 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení odkázat. V případě, že je však odkazováno na použití rozhodčích řádů a jmenování rozhodce ze seznamu rozhodců vedeného u soukromého rozhodčího soudu, může vyvstat další otázka, a tou je podjatost rozhodce. Soukromé 26 HRABÁNEK, Dušan. K náležitostem rozhodčích smluv a činnosti soukromých "rozhodčích soudů". Právní fórum. 2010, 3, s. 139. 27 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 28 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4112/2009 29 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 13

rozhodčí soudy se jako právnické osoby obvykle nezaměřují pouze na realizaci rozhodčího řízení, ale zároveň poskytují v rámci rozhodčího řízení i právní poradenství. Ve většině případů je však jedna ze smluvních stran rozhodčí smlouvy v určitém smluvním vztahu se subjektem zajišťujícím rozhodčí řízení a potažmo tedy i s rozhodci, kteří mohou být zároveň zaměstnanci soukromého rozhodčího soudu. Jestliže smluvní strana rozhodčí doložky využívá právního servisu obchodní společnosti věnující se rozhodčímu řízení a následně bude spor rozhodován rozhodci, kteří jsou vedeni v soukromém seznamu rozhodců u této společnosti, je možné u všech rozhodců pochybovat o jejich nepodjatosti a především ekonomické nezávislosti. To by pak byl důvod pro zrušení rozhodčího nálezu soudem. 30 V této kapitole jsem se pokusila o stručnou charakteristiku rozhodčího řízení. Na daném prostoru se mi nepochybně nepodařilo komplexně popsat celou problematiku, ani jsem neuvedla všechny instituty, kterým by bylo možno se v rámci rozhodčího řízení věnovat. Věnovala jsem se především typům rozhodčího řízení, a to rozhodčímu řízení vedenému před stálým rozhodčím soudem a rozhodčímu řízení ad hoc. V dalších podkapitolách bych ráda dále rozebrala pouze některé důležité instituty rozhodčího řízení, které jsou podstatné pro téma této diplomové práce. 2.2 Arbitrabilita sporů Arbitrabilita sporu je posouzení přípustnosti sporu k řešení v rozhodčím řízení. 31 Rozhodci posuzují, zda vůbec o určité věci může být platně uzavřena rozhodčí smlouva a zda jsou rozhodci oprávněni podle zákona o rozhodčím řízení tento spor rozhodnout. Arbitrabilita sporu nevyplývá z jediného konkrétního ustanovení zákona o rozhodčím řízení, ale je obsažena v prvním a druhém paragrafu. Aby mohly být spory rozhodovány v rozhodčím řízení, musí jít o spory majetkové, které vznikly mezi stranami smlouvy. O těchto majetkových sporech musí být možné uzavřít smír, a pokud by o nich nebyla dohoda stran o podrobení se rozhodčímu řízení, spory by náležely do pravomoci obecných soudů. Z projednání v rozhodčím řízení jsou vyloučeny spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů. Vyloučeny jsou zároveň spory veřejných 30 HRABÁNEK, Dušan. K náležitostem rozhodčích smluv a činnosti soukromých "rozhodčích soudů". Právní fórum. 2010, 3, s. 139. 31 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 14

neziskových ústavních zdravotnických zařízení podle zvláštního právního předpisu, o kterých nemůže být platně uzavřena rozhodčí smlouva. 32 Arbitrabilita sporu je tedy vymezena jak pozitivně, kdy aby byl spor arbitrabilní, musí jít o majetkový spor, který by byl oprávněn rozhodovat obecný soud a v dané věci lze uzavřít smír, a jednak je vymezena i negativně, kdy zákon stanovuje, které spory v rozhodčím řízení nesmějí být řešeny. To, zda je možno o sporu uzavřít smír, se posuzuje podle 99 občanského soudního řádu. Ten uvádí, že smír je možné uzavřít v případě, že to připouští povaha věci. Bližší definice sporů, u kterých je možné uzavřít smír, v občanském soudním řádu chybí. Z komentáře však vyplývá, že smír je možné uzavřít ve věci, kdy je na základě hmotného práva stranám umožněno, aby si své právní vztahy mezi sebou dispozitivně upravily. 33 Možnost uzavřít smír není dána u věcí, u kterých je možno zahájit řízení i bez návrhu ve smyslu 81 občanského soudního řádu. Jde především o věci péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení o způsobilosti k právním úkonům nebo například řízení o opatrovnictví. Dále nejde smír uzavřít ve věcech, kde je rozhodováno o osobním stavu podle 80 písm. a) občanského soudního řádu, zejména řízení o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení otcovství nebo o osvojení. Poslední věcí, ve které nemají strany možnost uzavřít soudní smír, jsou věci, kdy dohoda mezi stranami vyžaduje ke své platnosti souhlas soudu, například zrušení společného jmění manželů. 34 Ani pojem majetkový spor není přímo uveden v zákoně o rozhodčím řízení. Jde však o spor, kdy se jedna strana domáhá na straně druhé určitého majetkového plnění, především plnění peněžité nebo vydání věci. Jde o plnění, které je ocenitelné v penězích, nemusí však jít přímo o zaplacení peněžní částky. Za majetkový spor je považován i návrh na určení existence či neexistence majetkového vztahu. Mezi takovéto majetkové spory patří i spory, jejichž předmětem je nemovitost, a mohou tedy být řešeny v rozhodčím řízení. 35 32 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 33 BUREŠ, Jaroslav; DRÁPAL, Ljubomír; MAZANEC, Michal a kol. Občanský soudní řád : komentář. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2001. 1726 s. 34 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 35 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 15

2.2.1 Arbitrabilita sporů z nájemních smluv Smlouva o nájmu bytu je smlouva, jejímž předmětem je určitý majetek a nájemní vztah je pak tvořen právy a povinnostmi, které se k tomuto předmětu nájemní smlouvy vztahují. 36 Většina sporů, ne-li všechny, které z nájemní smlouvy mezi stranami vzniknou, budou mít majetkový charakter, ať už se spor bude týkat konkrétní finanční částky nebo bude schopen zasáhnout do majetkové sféry druhé strany. Jak jsem uvedla výše, zákon o rozhodčím řízení definici majetkového sporu nepřináší, v teorii je však majetkový spor definován jako spor, který se svým předmětem přímo odráží v majetkové sféře stran a týká se subjektivních práv, s nimiž mohou účastníci disponovat. 37 S ohledem na tuto definici by se dalo konstatovat, že všechny spory z nájemní smlouvy budou řešitelné před rozhodcem, jelikož vždy budou zasahovat do majetkové sféry jednoho z účastníků nájemního vztahu. Při určení arbitrability však nestačí vycházet pouze z definice majetkového sporu. Soudní praxe dovodila, že možnost uzavřít rozhodčí doložku je dána týmiž okolnostmi, za jakých je možno uzavřít soudní smír podle 99 občanského soudního řádu. 38 Soudní smír není možné uzavřít v případě, kdy jde o řízení, které je možné zahájit i bez návrhu podle 81 a ve věcech osobního stavu podle 80 písm. a) občanského soudního řádu. Mezi tento okruh sporů, o kterých nejde uzavřít smír, spory ze smlouvy o nájmu bytu nespadají. Třetím okruhem sporů, o kterých není možné uzavřít smír podle 99 občanského soudního řádu, jsou spory, kde hmotné právo nepřipouští dohodu účastníků. Jako příklad bývá v odborné literatuře některými autory uváděno zrušení společného jmění manželů nebo zrušení podílového spoluvlastnictví. 39 Toto poslední kritérium pro možnost uzavřít smír podle občanského soudního řádu může jako jediné ovlivnit otázku, zda jsou spory z nájemní smlouvy arbitrabilní. U nájemní smlouvy se většina nároků bude týkat majetkového plnění, především půjde o spory o nezaplacení nájemného, určení slevy na nájemném nebo například úhrady za opravy, které provedl nájemce na svůj náklad, ačkoliv podle zákona je tyto opravy 36 SELUCKÁ, Markéta. Nájem a podnájem bytu. vyd. 1. Brno : CP Books, 2005. 150 s. 37 DRÁPAL, Ljubormír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád : komentář. I 1 až 200za. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 706 38 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9: 2010, sp. zn. 20 Cdo 476/2009 39 DRÁPAL, Ljubormír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád : komentář. I 1 až 200za. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 706 16

povinen provést pronajímatel. 40 Zde o arbitrabilitě sporu není pochyb. Otázka arbitrability sporů z nájemních smluv však může být vznesena v případě, kdy hmotné právo uvádí, že pokud se strany výslovně nedohodnou, mají právo obrátit se na soud. Takto je formulováno ustanovení 696 občanského zákoníku, který upravuje zvyšování nájemného. Pronajímatel má právo navrhnout nájemci zvýšení nájemného. Pokud však nájemce s výší navrhovaného nájemného nesouhlasí, má pronajímatel právo obrátit se na soud, aby o výši nájemného rozhodl. Zde je situace obdobná jako u vypořádání podílového spoluvlastnictví. Spoluvlastníci mají právo se dohodnout o vypořádání svých vzájemných vztahů. Pokud se však nedohodnou, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. 41 Ačkoliv jde o případ obdobný, nikoliv stejný, dá se zde per analogiam využít stejná argumentace. V některých odborných publikacích se setkáme s názorem, že ohledně vypořádání podílového spoluvlastnictví není možné uzavřít smír. S tímto názorem bych si dovolila nesouhlasit. Přikláním se k názoru JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., který v komentáři k občanskému soudnímu řádu uvedl, že v případě, kdy jde právní vztah mezi stranami vypořádat jak dohodou, tak konstitutivním rozhodnutím soudu, je možné ve věci uzavřít soudní smír. 42 Dle mého názoru zůstává stranám možnost uzavřít dohodu o vypořádání podílového spoluvlastnictví zachována i v případě, kdy jedna ze stran podá návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví k soudu. Strany se mohou dohodnout a uzavřít smír i v okamžiku, kdy již běží soudní řízení. Soudce se má vždy pokusit o vyřešení sporu mezi stranami cestou smíru, a pokud je zde hmotným právem dána možnost dohodnout se, měla by zde být i možnost uzavřít smír. Obdobně je tomu tak i u stanovení výše nájemného. Strany se podle mého názoru mohou kdykoliv v průběhu sporu o výši nájemného dohodnout. Otázka arbitrability sporu je vázána na možnost uzavřít v daném sporu smír, což u otázky výše nájemného nepochybně je. Arbitrabilita bude stejně tak dána v případě určení práv a povinností společných nájemců, pokud budou vázáni rozhodčí smlouvou. Poslední otázkou, kterou by bylo v souvislosti s arbitrabilitou sporů z nájemních smluv potřeba vyřešit, je skutečnost, zdali rozhodce může rozhodovat i o platnosti nebo 40 CHALUPA, Luboš; DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, Jana; CHANDRYCKÁ, Věra. Byty a právo : výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1.1.2007. Vyd. 1. Praha : ASPI, 2007. 558 s. 41 FIALA, J., KINDL, M., a kol. Občanské právo hmotné. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 650 s. 42 DAVID, Ludvík; LAVICKÝ, Petr; HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Občanský soudní řád : komentář. I. díl. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. 1072 s. 17

neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a zda je přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu podle 711a občanského zákoníku možno nahradit přivolením rozhodce. Tato otázka prozatím nebyla v judikatuře řešena a záleželo by na posouzení konkrétního rozhodce, zdali by konstatoval svou pravomoc v případě, že by se na něj obrátil nájemce s žalobou na neplatnost výpovědi. Rozhodce má pravomoc rozhodovat nejen o čistě majetkovém sporu mezi stranami, ale také má pravomoc rozhodovat i o právech a povinnostech s tím souvisejících. Rovněž má pravomoc rozhodovat i o platnosti nebo neplatnosti smlouvy hlavní, jejíž platnost nebo neplatnost může mít zásadní dopad na právo užívat byt, a zasahuje tak do majetkových práv pronajímatele i nájemce. Stejně tak by měl mít možnost rozhodovat i o platnosti nebo neplatnosti výpovědi, jelikož vyslovení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu má dopad na vlastnické právo pronajímatele, který tak nadále nemůže s předmětem svého vlastnictví disponovat, a užívací, tedy nájemní právo k bytu náleží nájemci. Pokud by šlo například o běžnou kupní smlouvu, rozhodce by byl nadán pravomocí rozhodovat o platnosti výpovědi nebo odstoupení od této smlouvy jako o způsobu ukončení závazku. V případě nájmu bytu je však tato otázka komplikovanější. Občanský zákoník dává možnost nájemci obrátit se na soud do 60 dnů od doručení výpovědi. Pokud tak nájemce učiní, není povinen se z bytu odstěhovat, dokud nebude o platnosti výpovědi pravomocně rozhodnuto soudem. V případě, že by se nájemce obrátil na rozhodce, aby rozhodl o platnosti nebo neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, měla by tato žaloba obdobný odkladný účinek jako kdyby byla podána k soudu? Mohou strany tuto pravomoc určenou soudu kogentní normou vůbec smluvně vyloučit a přenést na rozhodce? Obdobné otázky vyvolává i ustanovení o přivolení k výpovědi soudem v případě, že pronajímatel potřebuje s bytem disponovat ze soukromých důvodů. Je možné nahradit přivolení soudu přivolením rozhodce? V otázce žaloby na neplatnost výpovědi můžeme najít argumenty jak pro vyslovení pravomoci rozhodce, tak argumenty proti. Pro pravomoc rozhodce nepochybně svědčí fakt, že je mu obecně dána pravomoc rozhodovat i o platnosti a neplatnosti právních úkonů, které souvisí s předmětem sporu a jsou schopny zasáhnout do majetkové sféry nájemce i pronajímatele. Spor o neplatnosti výpovědi má tedy zprostředkovaně majetkový charakter. Argumentem proti pravomoci rozhodce je pak skutečnost, že je zde kogentně založena pravomoc obecného soudu a přiznání arbitrability by v tomto případě bylo obcházení účelu zákona, jelikož pravomoc soudu je zde konstituována jako jeden z institutů ochrany nájemce. Co se týče možnosti nahradit přivolení soudu přivolením rozhodce, v daném případě bych se přiklonila k tomu, že by přivolení rozhodce nebylo v souladu s hmotným právem. Je-li dána nájemci výpověď 18

z nájmu bytu podle 711a a není zde přivolení soudu, je tato výpověď neplatná. Přivolení soudu je tedy možno brát jako hmotněprávní náležitost výpovědi, bez níž není možné konstatovat její platnost. Obě dvě otázky, které jsem výše nastínila, však podle mého názoru v současnosti nemají jednoznačné řešení a bude záležet na rozhodci, jestli v daném případě rozhodne o své pravomoci nebo nikoliv a jestli do budoucna bude k dané problematice vytvořena konstantní soudní judikatura. 2.3 Rozhodčí doložka a smlouva o rozhodci Pokud chtějí strany podrobit svůj spor rozhodčímu řízení, je potřeba, aby byl spor nejen arbitrabilní, ale musí být založena i pravomoc rozhodce tento spor rozhodovat. Strany mezi sebou uzavírají rozhodčí smlouvu, ve které vyjadřují svou vůli podřídit svůj spor rozhodčímu řízení a rozhodnout v něm svůj spor s konečnou platností. Podle zákona o rozhodčím řízení se v praxi rozlišují dva typy rozhodčí smlouvy v závislosti na tom, v jaké situaci je rozhodčí smlouva uzavírána. Jedná se o rozhodčí doložku a smlouvu o rozhodci. 43 Rozhodčí doložka je rozhodčí smlouva, která se týká všech sporů, které do budoucna vzniknou z určitého právního vztahu a bývá obsažena ve smlouvě, kterou mezi sebou strany uzavírají. Obvykle je tedy součástí smlouvy hlavní, je však na ní nezávislá a neplatnost rozhodčí doložky nezpůsobuje neplatnost smlouvy hlavní a naopak. Rozhodčí doložka může být formulována i v rámci všeobecných obchodních podmínek jedné ze stran. Pokud je však rozhodčí doložka sjednána v rámci všeobecných obchodních podmínek, není automaticky součástí smlouvy hlavní. Je potřeba, aby se všeobecné obchodní podmínky staly nedílnou součástí této smlouvy prostřednictvím odkazu a byly oběma stranám známy. 44 Podstatou rozhodčí doložky je, že ji strany uzavírají dopředu, aniž by věděly, zda z dané smlouvy vůbec nějaké spory vzniknou. Strany dopředu mohou dohodnout, zda v rozhodčím řízení budou rozhodovány všechny spory, které vzniknou z jejich smlouvy, nebo zda okruh sporů zúží a dohodnou se na tom, že v rozhodčím řízení bude řešen jenom určitý okruh sporů, např. spory spojené s placením nájemného. 45 Při 43 KLEIN, Bohuslav; DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Praha : ASPI, 2007. 272 s. 44 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 549 s. 45 ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2 vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2008. 388 s. 19

uzavírání rozhodčí doložky však narážíme na její ústavněprávní rozměr. Můžeme se setkat s názorem, že strany dopředu uzavírají rozhodčí doložku a netuší, zdali spory v budoucnu z dané smlouvy vzniknou či ne. Strany se tak do budoucna vzdávají možnosti založit pravomoc obecného soudu. Nepochybně by se dalo konstatovat, že se strany dopředu vzdávají práva na spravedlivý proces. 46 Tento argument však v praxi převyšuje jiný princip soukromého práva, a to smluvní svoboda stran. 47 Druhou možností, jak založit pravomoc rozhodce, je uzavřít smlouvu o rozhodci. Na rozdíl od rozhodčí doložky strany uzavírají smlouvu o rozhodci až po vzniku sporu. Smlouva o rozhodci se tak nevztahuje na všechny vzniklé spory ze smlouvy hlavní, ale zakládá pravomoc rozhodce pouze k projednání jednoho konkrétního sporu, o kterém se strany dohodly, že bude řešen před rozhodci a nikoliv před obecnými soudy. U smlouvy o rozhodci nepochybně odpadá otázka, zda je tato smlouva v souladu s Listinou základních práv a svobod, a nejedná se ani o vzdání se práva na spravedlivý proces, neboť ve chvíli uzavírání smlouvy o rozhodci obě dvě strany o existenci sporu vědí a projevují svou vůli spor rychle vyřešit mimosoudní cestou. 48 Smlouva o rozhodci však najde uplatnění spíše v obchodním právu, lépe řečeno v právu mezinárodního obchodu, kde je prioritou stran vyřešit svůj spor nejen rychle, ale zároveň i tak, aby obě strany s rozhodnutím souhlasily, bylo zachováno jejich dobré jméno i vzájemné obchodní vztahy. V rámci mezinárodního obchodního práva obvykle stranám záleží na tom, aby jejich obchodní vztahy byly zachovány a i přes dočasné spory bylo možno pokračovat ve vzájemné spolupráci. Odlišná pozice však bude v právu občanském, kdy strana žalující má obvykle zájem na rychlém vyřešení sporu, naproti tomu cílem strany žalované je co nejvíce oddálit vydání rozhodnutí, které by bylo možno následně vykonat. Uzavření smlouvy o rozhodci se tak může zdát v rámci občanského práva takřka nemožné a vůle stran řešit vzniklý spor před rozhodci nepochybně nebude tak silná jako ve chvíli, kdy mezi nimi smlouva vzniká a souhlas s rozhodčí doložkou je jenom jeden z kroků, jak získat předmět smlouvy. Díky tomu, že je rozhodčí doložka uzavírána před vznikem sporu a jedna ze stran může být ovlivněna při jejím uzavírání určitou vnitřní pohnutkou či snahou uspokojit určitou potřebu, je 46 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 47 ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. Jiné právo [online]. 1. 6. 2010 [cit. 2011-11-25]. Nejnespravedlivější rozsudky. Dostupné z WWW: <http://jinepravo.blogspot.com/2011/06/nejnespravedlivejsi-rozsudky.html>. 48 KLEIN, Bohuslav; DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Praha : ASPI, 2007. 272 s. 20

považována za rizikovější oproti smlouvě o rozhodci. Z tohoto důvodu se v práci budu dále zabývat pouze rozhodčími doložkami. 2.4 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení Rozhodčí řízení je alternativním řešením sporů a je nezávislé na soustavě obecných soudů. Pravomoc rozhodce je založena soukromoprávní smlouvou uzavřenou mezi stranami sporu, kteří se rozhodli řešit svůj spor mimosoudně. Jeho pravomoc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. 49 Koncepce rozhodčího řízení jako řešení sporu na základě soukromoprávní smlouvy a jeho oddělení od soudní moci s sebou přináší nepochybně spoustu výhod. Výhody plynoucí z rozhodčího řízení však nelze považovat za výhody absolutní, náležející oběma stranám sporu. Takto lze na rozhodčí řízení nahlížet především v právu mezinárodního obchodu potažmo ve vnitrostátním obchodu. Pokud je však rozhodčí řízení využíváno pro řešení občanskoprávních sporů, znamená většinou výhoda na jedné straně nevýhodu na straně druhé. Vše záleží na úhlu pohledu, ze kterého se na výhody rozhodčího řízení díváme, a také na tom, jakým způsobem je strany dokáží využít ve svůj prospěch. Jednou z největších výhod rozhodčího řízení je skutečnost, že strany jsou dominis litis svého sporu. Celé rozhodčí řízení se odvíjí od smluvní svobody stran. Strany mají možnost dohodnout se, zda budou v rozhodčím řízení řešeny všechny spory související s jejich smlouvou nebo zda bude rozhodci svěřena pravomoc rozhodovat pouze určité konkrétní spory. Záleží na nich, zda se rozhodnou řešit svůj spor před rozhodci ad hoc nebo zdali se obrátí na stálý rozhodčí soud. Smluvní svoboda stran zahrnuje i právo zvolit si počet rozhodců, kteří budou jejich spor rozhodovat, vybrat si způsob, jakým budou určeni nebo určit je jmenovitě v rozhodčí smlouvě. Strany se mohou v souladu se zákonem o rozhodčím řízení dohodnout na postupu, kterým bude rozhodčí řízení vedeno. Mají tedy možnost určit si vlastní procesní pravidla, zvolit si místo, kde bude rozhodčí řízení vedeno a využít možnosti volby práva. Podle mezinárodního práva soukromého mají strany možnost si zvolit právo rozhodné pro jejich smlouvu. Ve vnitrostátním právu tato možnost stranám dána není a rozhodci mají povinnost rozhodovat spor dle hmotného vnitrostátního práva. Strany však mají možnost hmotné právo vyloučit a místo toho pověřit rozhodce, aby 49 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. II.ÚS 2169/07 21

spor rozhodoval dle zásad spravedlnosti. V tomto případě si však strany nemusí být jisté výsledkem sporu, jelikož rozhodnutí bude záležet pouze na vnitřním posouzení a přesvědčení rozhodce. 50 Smluvní svoboda je stranám dána skutečně ve velmi široké míře. Nesporně se jedná o výhodu pro spory z obchodněprávních vztahů, kdy strany mají zájem vyřešit svůj spor rychle a takovým způsobem, aby i nadále mohly být zachovány jejich obchodní kontakty, a jsou proto ochotny domluvit se na tom, jak spor proběhne. Strany obchodněprávních vztahů ve většině případů mají povědomí o platném právu, dovedou se v něm orientovat a jejich postavení je v zásadě rovné. Rozhodčí smlouva je tak uzavřena mezi rovnými partnery a v ideálním případě je výsledkem kontraktace, kdy obě strany se zapojují do tvorby obsahu této smlouvy. V rámci občanského práva už smluvní svoboda stran není výhodou pro obě strany sporu. Často se setkáváme s tím, že je jedna ze stran v silnějším postavení, především ekonomickém a této převahy využívá k tomu, aby druhé straně diktovala podmínky kontraktu. Nejčastěji se s tím setkáme ve spotřebitelských vztazích, které vznikají na základě formulářových smluv nebo na základě smluv, jejichž tvůrcem je dodavatel a předkládá je spotřebiteli bez možnosti jejich změny. Spotřebitel je pak postaven před situaci, kdy může smlouvu pouze uzavřít nebo její podpis odmítnout. Obdobná situace může být i u nájemního vztahu, a to i v případě, že strany nejsou v postavení dodavatele a spotřebitele. Je zde patrná ekonomická převaha, kdy pronajímatel je vlastníkem bytu, který si diktuje podmínky nájemní smlouvy i smlouvy rozhodčí. Nájemce, který potřebuje uspokojit svou bytovou potřebu, k těmto smlouvám přistoupí, aniž by se pokusil jakkoliv měnit jejich obsah. Smluvní volnost se tak stává výhodou pouze pro jednu stranu. Se smluvní volností úzce souvisí i možnost zvolit si rozhodce, který bude spor rozhodovat. Strany mají téměř neomezené možnosti. Zákon o rozhodčím řízení umožňuje vykonávat funkci rozhodce každé osobě, která je zletilá a je způsobilá k právním úkonům. Rozhodcem může být i cizinec, pokud je způsobilý k právním úkonům podle práva svého státu. Rozhodcem může být tedy kdokoliv, koho si strany určí. Pro výkon funkce rozhodce není zákonem předpisováno dosažení určitého vzdělání, například právnického. 51 Pokud půjde o spor mezi podnikateli, především v právu mezinárodního ochodu, bude rozhodčí senát nejčastěji složen jak z rozhodců se vzděláním právnickým, tak se vzděláním v oboru, 50 KLEIN, Bohuslav. Pozapomenuté výhody rozhodčího řízení. Právní fórum. 2008, 4, s. 125. 51 RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dobrá voda : nakladatelství Aleš Čeněk, 2003. 232 s. 22

jehož se spor týká, především technickým nebo ekonomickým. V občanském právu je v praxi tato možnost méně frekventovaná a rozhodcem bývá jmenován spíše laik, než odborník, pokud se strany neobrátí na stálý rozhodčí soud nebo na sdružení rozhodců. Aby nedocházelo k jednostrannému rozhodování sporu, přistupuje zde další podmínka, a to, že u rozhodce nesmí být pochybnost o jeho nepodjatosti a zároveň ve sporu musí rozhodovat nezávisle a nestranně. Rozhodce by tedy neměl být ve vztahu se smluvními stranami, ani by neměl mít vztah k projednávané věci. Stejně tak by se neměl přiklánět k jedné ze stran jenom díky svému vnitřnímu pocitu. V rozhodčím řízení není potřeba dokázat, že rozhodce je podjatý, ale postačí zde pochybnost o jeho nepodjatosti. 52 V takovém případě je rozhodce vyloučen z projednávaného sporu a má povinnost se své funkce rozhodce vzdát. Pokud tak neučiní, mají strany právo dohodnout se na postupu vyloučení rozhodce nebo se kterákoliv strana může obrátit na soud, který rozhodne o jeho vyloučení. Pokud i přes to vyloučený rozhodce vydá rozhodčí nález, mají strany možnost obrátit se na soud s návrhem na zrušení takovéhoto rozhodčího nálezu. 53 Je ale otázkou, zda rozhodci soukromého rozhodčího soudu mohou být považováni za nepodjaté a dokážou rozhodovat nestranně a nezávisle. Ačkoliv soukromé rozhodčí soudy jsou ve skutečnosti sdružení nebo obchodní společnosti, které rozhodcům zajišťují administrativní servis a rozhodci pak vystupují jako rozhodci ad hoc, je mezi soukromými rozhodčími soudy jako právnickými osobami a rozhodci úzké spojení. Stejně tak je obvykle úzké spojení mezi jednou ze smluvních stran a takovouto společností. Společnosti zajišťující rozhodčí řízení ve většině případů poskytují i právní servis. Pokud jedna ze smluvních stran využívá služeb společnosti zajišťující rozhodčí řízení a následně se strany v rozhodčí doložce dohodnou, že rozhodce bude vybrán ze seznamu, který takováto společnost vede, samo o sobě to zakládá pochybnost o nepodjatosti takovéhoto rozhodce. Pokud je pak rozhodce nejen rozhodcem ad hoc, ale také zaměstnancem společnosti, ke které má jedna ze smluvních stran právní závazky nebo čerpá jejich služby, je pochybnost o nepodjatosti více než na místě. Volba svého rozhodce je nepochybně jednou z největších výhod rozhodčího řízení, ať už si strany jmenují odborníka pro řešení sporu, jehož obsah má nejen právní rozměr, ale může být potřeba i technické vzdělanosti rozhodce pro správné posouzení předmětu sporu, nebo si strany jmenují jakoukoliv jinou osobu, kterou nadají 52 KLEIN, Bohuslav; DOLEČEK, Martin. Rozhodčí řízení. Praha : ASPI, 2007. 272 s. 53 BĚLOHLÁVEK, Alexander. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2004. 679 s. 23

pravomocí rozhodovat spor. Strany by však jmenování konkrétní osoby rozhodcem měly důkladně zvážit, aby následně nebyl rozhodce ze sporu vyloučen, a nedošlo tak k průtahům řízení nebo zrušení rozhodčího nálezu soudem. Ve srovnání s občanským soudním řízením má na své straně rozhodčí řízení i výhodu v rychlosti projednání věci a vydání rozhodčího nálezu. Je to dáno nejen vytížením obecných soudů, ale také koncepcí rozhodčího řízení jako řízení jednoinstančního. Cílem rozhodčího řízení je projednat a rozhodnout věc v co nejkratším čase v rámci jedné instance. Neexistuje zde obecná druhá instance, ke které by se strany mohly po vydání rozhodčího nálezu odvolat. Rozhodčí nález, který je doručen stranám, tak okamžitě nabývá právní moci a může být po nesplnění povinnosti vykonán. Odvolání proti rozhodčímu nálezu v rozhodčím řízení není zcela vyloučeno, ale je přípustné pouze v případě, že se na tom obě dvě strany dohodly v rozhodčí smlouvě. Ve chvíli, kdy je však přípustné odvolání, rozhodčí řízení ztrácí na své rychlosti a stírají se částečně rozdíly mezi rozhodčím řízením a civilním soudnictvím. Rozhodčí řízení získává svou rychlost i tím, že zde kromě řádných opravných prostředků nejsou přípustné ani mimořádné opravné prostředky. Stranám je dána možnost obrátit se na obecný soud pouze v případech taxativně uvedených v zákoně o rozhodčím řízení. Z pohledu koncepce rozhodčího řízení však nejde o mimořádný opravný prostředek, který by strany mohly podat u soudu pro nespokojenost s výsledkem řízení. Zrušení rozhodčího nálezu soudem je prostředek, který má zajistit nápravu hrubých procesních chyb, především v případech, kdy je spor rozhodován rozhodcem, ačkoliv není dána jeho pravomoc, nebo rozhoduje rozhodce, který k projednání sporu není povolán, a nebo rozhodčí nález ukládá stranám právně nebo fakticky nemožné plnění. 54 Je patrné, že využitím rozhodčího řízení strany mnohem rychleji získají exekuční titul, který je následně možno vykonat. Rychlost řízení je dle mého názoru výhoda, kterou ocení spíše účastníci sporů obchodněprávních než občanskoprávních. Pokud v řízení nebude rozhodovat kvalifikovaný rozhodce, nemusí být rozhodčí nález v souladu s hmotným právem. Takovýto nález však není možné přezkoumat v odvolacím řízení a rychlost zde tak může být na úkor kvality rozhodnutí, kdy se poškozená strana nemá možnost dále bránit. Na druhou stranu vydání rozhodčího nálezu umožní žalobci rychle vymoci svou pohledávku, aniž by se dlužník vyhýbal plnění a cíleně využíval řádných i mimořádných opravných prostředků k tomu, aby co nejvíce oddálil 54 KLEIN, Bohuslav. Pozapomenuté výhody rozhodčího řízení. Právní fórum. 2008, 4, s. 125. 24